27.7.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 225/223

—

připomíná, že zvolený název programu Zdraví pro růst redukuje zdravotnictví na čistě hospodářský užitek, aniž by při tom věnoval hlavní pozornost člověku;

—

vítá obecné cíle programu;

—

klade si otázku, zda jsou plánované finanční prostředky – a to navzdory navýšení oproti předchozím programům – ve výši 446 mil. euro na období 2014–2020 dostatečné. Lituje, že se Komise vzhledem k národohospodářskému přínosu plynoucímu z eliminace nákladů souvisejících s nemocemi a eliminace pracovní neschopnosti nerozhodla pro podstatně větší objem prostředků;

—

v zásadě vítá ustanovení, podle nějž mohou být granty přiděleny jen tehdy, lze-li konstatovat jasnou přidanou hodnotou EU, připomíná však, že tato motivační přidaná hodnota by měla být definována s ohledem na přínos pro pacienty, a ne výlučně ke komerčním účelům a s ohledem na snížení nákladů na zdravotní péči;

—

domnívá se, že spolufinancování opatření by se mělo řídit podle strukturálních fondů, aby umožnilo odpovídající podporu strukturálně slabým regionům;

—

očekává, že do vypracování, provádění, posuzování a hodnocení programu, jednotlivých projektů a studií budou zapojeny místní a regionální orgány a nevládní organizace.

Zpravodaj

Tilman TÖGEL (DE/SES), poslanec zemského sněmu spolkové země Sasko-Anhaltsko

Odkaz

Zdraví pro růst, třetí víceletý program činnosti EU v oblasti zdraví na období 2014–2020

COM(2011) 709 final

1.

Výbor regionů podporuje úsilí a iniciativy, jež směřují k tomu, aby zajistily pro občany Evropy veřejnou zdravotní péči a aby ji zaměřily podle nejnovějších vědeckých poznatků k blahu obyvatel. To musí být cílem všech aktérů zapojených do zdravotní politiky a do zdravotnictví na evropské, vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

2.

Výbor regionů při tom zdůrazňuje, že udržitelná zdravotní politika musí vždy brát v úvahu také faktory upevňující zdraví a předcházející onemocněním, jako např. sociální situaci, způsob života, kulturu, vzdělání, faktory životního prostředí a rámcové sociální podmínky. Aby mohly být rizikové faktory co nejdříve rozpoznány a dalo se co nejdříve působit proti jejich negativním důsledkům, je zapotřebí vzájemně propojených inovací ve všech souvisejících sociálních oblastech;

3.

Výbor regionů se domnívá, že na základě priorit programu se lze obávat, že nerovnosti v oblasti zdravotnictví jsou redukovány na nerovný přístup k určitým druhům péče.Tím by mohly být odsunuty do pozadí snahy o odstranění sociálních rozdílů, z nichž tyto nerovnosti plynou;

4.

předkládaný program se zabývá růstem uvedeným v jeho názvu, aniž by byl jakkoliv definován. Pokud chybí reflexe tohoto pojmu, je jeho užívání coby cíle programu sporné. Ačkoliv program primárně podporuje inovace v mechanismech komunikace mezi jednotlivými aktéry ve zdravotnictví, musí se pozornost zaměřit na člověka a na jeho zdraví. Souvislost mezi hospodářským růstem a investicemi do zdravotnictví by sice měla být určitým způsobem zdůrazněna, ovšem předkládaný návrh to činí v nadměrné míře. To v sobě skrývá nebezpečí, že by se mohlo na zdravotnictví nahlížet pouze z hospodářského hlediska, a dojít tak k závěru, že se na úrovni EU dělá jen málo pro podporu dobrého tělesného a duševního zdraví;

5.

Výbor regionů v této souvislosti opakovaně vyslovuje obavu, že opatření ke konsolidaci státních financí jdou většinou na úkor investic veřejného sektoru, a postihují tak i kvalitu a stabilitu zdravotních systémů. Pro Výbor regionů je proto prioritou zajišťování zdravotní péče. Vychází z toho, že synergie, jež mohou vznikat partnerstvím veřejného a soukromého sektoru, lze aplikovat i v tomto programu, aby se zdravotní systémy dokázaly připravit na budoucí výzvy;

6.

uznává a podporuje úsilí Evropské komise o pokračování programů v oblasti zdraví při zaměření na strategické cíle strategie Evropa 2020 prostřednictvím předkládaného akčního programu EU Zdraví pro růst. Obzvláště vítá zaměření na inovativní a udržitelné zdravotní systémy, na lepší využívání zdrojů, na opatření upevňující zdraví, na prevenci a na přeshraniční vytváření sítí pro prevenci nemocí a potírání zdravotních hrozeb;

7.

připomíná, že zvolený název programu Zdraví pro růst redukuje zdravotnictví na čistě hospodářský užitek, aniž by při tom věnoval hlavní pozornost člověku. Název programu tak není v souladu s cíli programu uvedenými v článku 4, jako je např. „zvyšování dostupnosti lepší a bezpečnější zdravotní péče pro občany“ uvedené v odstavci 2 nebo „ochrana občanů před přeshraničními zdravotními hrozbami“ v odstavci 4;

8.

žádá Komisi, aby vzala v úvahu, že zvolený název programu může působit diskriminačně na nemocné a postižené lidi tím, že sugeruje myšlenku, že k růstu mohou přispívat jen zdraví lidé, a proto jsou jen oni z národohospodářského hlediska žádoucí. Při tom se zapomíná, že i nemocní a postižení se mohou rovnoprávně účastnit pracovního života a tím hodnotně přispívat k hospodářství, pokud se jim při tom dostává podpory v podobě doprovodných opatření;

9.

konstatuje v této souvislosti, že lze jen těžko vidět obsahovou souvislost programu se strategií Světové zdravotnické organizace Zdraví 21 – zdraví pro všechny ve 21. století, a že se tento program nezaměřuje na srovnatelné cíle. Světová zdravotnická organizace zdůrazňuje jako cíle strategie v oblasti zdravotnictví naléhavou nutnost odstranit sociální a hospodářské nerovnosti šancí na zlepšení zdraví všech obyvatel. Zároveň požaduje, aby byla přijata opatření zejména ve prospěch lidí, kteří nejvíce potřebují pomoc a kteří jsou sužováni nemocemi, aby byla odstraněna slabá místa v péči a aby se řešilo zdravotní a sociální znevýhodnění (oddíl II úvodu prohlášení Zdraví 21 z 51. zasedání Světové zdravotnické organizace). Tyto aspekty program postrádá, a zdůrazňuje jednostranně šance na rozvoj národního hospodářství. VR očekává, že Komise bude úzce spolupracovat s regionálním výborem Světové zdravotnické organizace za účelem přípravy budoucí evropské zdravotní politiky Zdraví 2020;

10.

vítá, že předkládaný program má navazovat na 2. akční program platný pro období do roku 2013 a na 1. akční program (2003–2007);

11.

kritizuje v této souvislosti, že chybí vyhodnocení těchto programů, a poznamenává, že pouhé „Shrnutí hodnocení ex-post programu v oblasti veřejného zdraví na období 2003–2007 a hodnocení v polovině období programu v oblasti zdraví na období 2008–2013“ uvedené v odstavci 6.5.3 finančního výkazu nestačí k tomu, aby bylo zhodnoceno doporučení Účetního dvora a provádění doporučení uvedených v tomto programu;

12.

vítá obecné cíle programu formulované v článku 2:

13.

poznamenává, že postrádá k tomu nezbytné zapojení místních a regionálních orgánů, na něž je pravidelně kladena odpovědnost za vytvoření podmínek pro dobré zdraví a za odpovídající zajištění zdravotní péče a organizaci zdravotní služby, a rovněž předběžné konzultace zainteresovaných stran;

14.

očekává proto, že do vypracování, provádění, posuzování a hodnocení programu, jednotlivých projektů a studií budou zapojeny místní a regionální orgány a nevládní organizace;

15.

kriticky poznamenává, že jsou v návrhu nařízení zaváděny nové pojmy a nástroje, jejichž obsah a dosah není zcela zřejmý. Není tak např. příliš jasné, jaké mají být na úrovni EU vyvinuty „společné nástroje a mechanismy pro řešení nedostatku zdrojů, jak lidských, tak finančních, a usnadnit zavádění inovací v oblasti zdravotní péče“, jak uvádí první specifický cíl. Nové nástroje nesmí vést k duplicitě struktur, nákladů nebo administrativní zátěže;

16.

podporuje záměr programu vést rozhodující politické činitele a pracovníky ve zdravotnictví a ve zdravotnických institucích k zavádění inovativních a hodnotných produktů a služeb nástrojů, mechanismů a směrů vyvinutých ve zdravotnictví. Tím má být dosaženo dlouhodobých úspor nákladů a zároveň také zvýšení účinnosti a udržitelnosti zdravotních systémů. Výbor vyzývá, aby bylo ve střednědobém horizontu zváženo zavedení doplňkového systému pobídek založeného na odměňování, jenž by tyto účinky podporoval;

17.

vítá cíl rozšířit přístup k odborným lékařským poznatkům a informacím pro zvláštní případy též za hranice států a vypracovat společná řešení a postupy ke zlepšení kvality zdravotní péče a zvýšení bezpečnosti pacientů. Aktéři, rozhodující činitelé ve zdravotní politice a pracovníci ve zdravotnictví by měli být motivováni, aby využívali odborné poznatky shromážděné v evropských referenčních sítích a aby prováděli vypracované postupy. V tomto smyslu by měly být zohledněny rovněž výměnné programy pro různé kategorie pracovníků ve zdravotnictví, např. pro lékaře, zdravotní sestry, ošetřovatele a odborníky na veřejné zdraví;

18.

souhlasí s požadavkem podpory v oblasti hodnocení zdravotnických technologií a zkoumání potenciálu elektronického zdravotnictví, a vyžaduje, aby zamýšlená spolupráce v oblasti elektronických registrů pacientů zohledňovala podmínky a požadavky týkající se ochrany osobních údajů, lékařského tajemství a sebeurčení pacientů;

19.

považuje za správné zaměřit se na rozpoznání, šíření a podporu přejímání osvědčených postupů a projektů v oblasti upevňování zdraví a prevence nemocí způsobovaných např. kouřením, špatnou stravou a nedostatkem pohybu, alkoholismem a nechráněným pohlavním stykem. Kromě toho očekává, že se bude program zabývat také rostoucí imunitou vůči antibiotikům a souvislostí s používáním antibiotik při chovu zvířat, a to zejména ve velkochovech, a nutností prevence nemocí prostřednictvím očkování. V programu se musí objevit rovněž momentálně opominuté téma nerovností ve zdravotní péči, duševního zdraví a určujících sociálních faktorů pro zdraví a dobré životní podmínky, a to i s ohledem na souvislost s přetrvávající finanční a hospodářskou krizi;

20.

podporuje způsobilé činnosti definované v prvním odstavci článku 4, zejména pokud jde o rozvíjení spolupráce v oblasti hodnocení zdravotnických technologií a zvýšení interoperability aplikací e-Zdraví, směřující k posílení práv pacientů;

21.

kromě spolupráce v oblasti hodnocení zdravotnických technologií požaduje, aby bylo provedeno posouzení dopadů na zdraví, zejména s ohledem na stávající nebo nově zaváděné strategie, plány a programy ve zdravotnictví či mimo tento sektor;

22.

žádá, aby bylo přezkoumáno, zda by při tomto vyvíjení společných aktivit na úrovni EU s cílem umožnit přeshraniční poskytování zdravotní péče nemohla být vedle členských států, organizací pacientů a zainteresovaných stran do této spolupráce zapojena také dobrovolná sdružení těch, jichž se tato otázka týká;

23.

podporuje programem výrazně podporované „poskytování znalostí“, a poznamenává, že zásadním cílem by při tom mělo být to, aby se u rozhodujících činitelů a v institucích připravujících rozhodnutí vytvořily metodické schopnosti vyvíjet na vnitrostátní a regionální úrovni na míru šitá, tématicky orientovaná řešení, jež budou moci být uplatňována v historicky podmíněných konkrétních strukturách a systémech dané země;

24.

vítá zaměření na opatření reagující na nedostatek pracovních sil ve zdravotnictví a předpokládá, že opatření na podporu udržitelné dostupnosti pracovních sil ve zdravotnictví a v oblasti péče nepřijdou nazmar kvůli náboru kvalifikovaných pracovníků z jiných členských států;

25.

v tomto ohledu odkazuje na to, že vzdělávání kvalifikovaných pracovníků ve zdravotnictví a v oblasti péče se bude muset v budoucnu zaměřit na požadavky 21. století, jak se uvádí ve zprávě komise Lancet pod názvem Nová globální iniciativa týkající se reformy vzdělávání kvalifikovaných pracovníků ve zdravotnictví (Eine neue globale Initiative zur Reform der Ausbildung von Gesundheitsfachleuten). Dále požaduje, aby se v příslušných orgánech EU pokračovalo v dialogu ohledně nového zaměření vzdělávání kvalifikovaných pracovníků ve zdravotnictví;

26.

vítá všechna opatření uvedená v čl. 4 odst. 2 a 3 určená ke zlepšení přístupu občanů k lepší a bezpečné zdravotní péči, ale též k realizaci prevence onemocnění, a očekává, že vedle vytváření referenčních sítí nebo středisek, zejména pro studium a výzkum, diagnózu a léčbu nemocí s nízkým výskytem a rozšířením v Evropě, sdílení poznatků a systému znalostí týkajících se zdraví budou vypracovány zejména pokyny pro obezřetné využívání antibiotik a budou s nimi spojena také opatření zahrnující všeobecně obezřetné zacházení obyvatel s léčivy, zejména pak s léčivy volně dostupnými;

27.

uznává cíl ochrany občanů před přeshraničními zdravotními hrozbami za pomoci vývoje jednotných přístupů pro lepší připravenost a koordinaci v případech naléhavého ohrožení zdraví, přičemž je třeba vycházet z toho, že se při vypracování koncepcí musí dbát na zachování národních a regionálních pravomocí a musí být určeny mechanismy přeshraniční spolupráce při respektování těchto pravomocí;

28.

v této souvislosti důrazně poukazuje na své očekávání, že regionálně a místně strukturovaná odpovědnost v oblasti ochrany zdraví a civilní ochrany v členských státech vyžaduje naléhavou spoluúčast těchto úrovní při vytváření, provádění, posuzování a hodnocení těchto opatření;

29.

poukazuje rovněž na důležitost podpory zdraví na pracovišti. Členské státy by tudíž měly podporu zdraví v podnicích a na pracovišti pevně zakotvit ve své zdravotní politice;

30.

klade si otázku, zda jsou plánované finanční prostředky – a to navzdory navýšení oproti předchozím programům – ve výši 446 mil. euro na období 2014–2020 dostatečné. Lituje, že se Komise vzhledem k národohospodářskému přínosu plynoucímu z eliminace nákladů souvisejících s nemocemi a eliminace pracovní neschopnosti nerozhodla pro podstatně větší objem prostředků;

31.

očekává, že tyto v podstatě velmi skromné prostředky budou rozděleny vyváženě, a že bude včas zapojen do vytváření kritérií pro rozdělování, a to zejména v případě ročních pracovních programů stanovených v čl. 11 odst. 1;

32.

požaduje, aby byla z rozpočtu jasně vyčleněna část prostředků určená na veřejné zakázky na služby, a aby byly výsledky vyplývající z těchto veřejných zakázek na služby zpřístupněny členským státům, regionům a dalším zainteresovaným stranám;

33.

vítá otevření programu i třetím zemím, neboť zejména otázky přeshraniční zdravotní péče, řešení nedostatku kvalifikovaných pracovních sil a civilní ochrany je nezbytné pojímat bez ohledu na hranice;

34.

poukazuje na propojení a využívání pozitivních účinků a možností evropského seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) zejména v příhraničních regionech členských států;

35.

v zásadě vítá, že podle čl. 7 odst. 2 mohou být granty přiděleny jen tehdy, lze-li konstatovat jasnou přidanou hodnotou EU, připomíná však, že tato motivační přidaná hodnota by měla být definována s ohledem na přínos pro pacienty, a ne výlučně ke komerčním účelům a s ohledem na snížení nákladů na zdravotní péči;

36.

lituje však, že rámec takové přidané hodnoty naznačují pouze závěry oddílu 6.5.2 finančního výkazu, když předpoklady pro dosažení programu jsou nezbytná evropská součinnost, řízení a podpora. Ty jsou však již předpokladem pro to, aby byla – v souladu se zásadou subsidiarity, jež je podmínkou článku 168 – splněna podmínka pro evropské jednání, tzn. pro jednání na vyšší než vnitrostátní úrovni;

37.

poznamenává, že aspekty formulované v odstavci 6.5.2 finančního výkazu jako „činnosti, které mohou vést k vytvoření systému referenčních ukazatelů; zvyšování úspor z rozsahu tím, že se brání plýtvání vlivem duplicity a optimálně se využívají finanční prostředky“, vyžadují ke zjištění této přidané hodnoty ověřitelný základ;

38.

domnívá se, že spolufinancování opatření podle čl. 7 odst. 3 by se mělo řídit podle strukturálních fondů, aby umožnilo odpovídající podporu strukturálně slabým regionům;

39.

vítá výhledové zjednodušení postupů podávání žádostí a správních postupů a zdůrazňuje, že stávající administrativní náročnost současného programu (2007–2013) vedla ke slabému využívání.