17.3.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 84/1

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k zelené knize Komise o možnostech politiky pro pokrok směrem k evropskému smluvnímu právu pro spotřebitele a podniky

(KOM(2010) 348 v konečném znění)

2011/C 84/01

Zpravodaj: pan PEZZINI

Dne 1. července 2010 se Evropská komise, v souladu s článkem 304 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

zelené knihy Komise o možnostech politiky pro pokrok směrem k evropskému smluvnímu právu pro spotřebitele a podniky

KOM(2010) 348 v konečném znění.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 17. prosince 2010.

Na 468. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 19. a 20. ledna 2011 (jednání dne 19. ledna 2011), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 148 hlasy pro, 5 hlasů bylo proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) souhlasí s názorem Komise, že je třeba dokončit evropský vnitřní trh, a to i z hlediska evropského smluvního práva, a uznává význam práce akademických kruhů provedené na společném referenčním rámci, jehož by mělo být možné využít v praxi.

1.2   Z různých možností navrhovaných Komisí EHSV upřednostňuje smíšenou možnost, která bere v úvahu snížení nákladů a právní jistotu řešení v podobě:

—	„sady nástrojů“, jako je například společný referenční rámec, který je smluvním stranám poskytován při vytváření nadnárodních smluv, doplněné o

—

dobrovolný regulační režim, jenž stanoví výhodnější východiska pro smluvní strany prostřednictvím „nového pokročilého nepovinného režimu“, jenž se v oblasti nadnárodních smluvních vztahů použije alternativně k vnitrostátním smluvním právním předpisům za předpokladu, že jak zmíněná „sada“, tak nařízení budou k dispozici ve všech jazycích Unie a zajistí právní jistotu na základě pokročilejších způsobů ochrany občanů a podniků. Toto nařízení by nemělo členským státům bránit v tom, aby zachovaly nebo zavedly přísnější opatření na ochranu spotřebitelů.

1.3   Výbor se domnívá, že těchto cílů je třeba dosáhnout postupně a jako pilotní projekt začít u obchodních smluv v oblasti nadnárodních prodejů zboží (B2B), jež jsou vhodné pro prověření soudržnosti mezi režimy a jejich konkrétního uplatňování.

1.4   EHSV se domnívá, že „pomůcka“ navržená ve společném referenčním rámci by mohla přispět k zajištění celkové jednotnosti evropského smluvního práva, k omezení obchodních překážek a k podpoře hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

1.5   EHSV má na druhé straně za to, že začlenění „nového pokročilého dobrovolného režimu“ do evropského a vnitrostátního práva prostřednictvím nařízení EU by mělo zaručit, že smluvní strany, jež ho využívají k nadnárodním obchodním transakcím, ho budou chápat, jednoznačně uplatňovat a bude pro ně představovat právní jistotu.

1.6   Uplatňování dvou nových nástrojů – společné „pomůcky“ a nového „pokročilého dobrovolného regulačního režimu“ – by se mělo vztahovat na obchodní smlouvy v oblasti nadnárodních prodejů zboží (B2B). Z oblasti použití nových nástrojů je vyloučen zákon o pracovních smlouvách a zákon o smlouvách sociálního zabezpečení.

1.7   Výbor podporuje svobodné uzavírání smluv a svobodné sjednávání smluvních podmínek. U smluv uzavíraných mezi podniky a spotřebiteli a mezi malými a středními podniky je kromě právní jistoty a jistoty ochrany spotřebitelů třeba zajistit i nejvyšší úroveň účinné ochrany.

1.8   Výbor se domnívá, že Komise by měla předtím, než přistoupí k případnému rozšíření těchto dvou nových nástrojů na jiné druhy nadnárodních smluv, než je prodej zboží, provést posouzení dopadu těchto nástrojů na vnitřní trh poté, co budou několik let v platnosti, a zvážit dosaženou evropskou přidanou hodnotu z hlediska nákladů a výhod pro hospodářské subjekty a spotřebitele.

1.9   EHSV se domnívá, že je zásadní, aby Komise co nejdříve zjistila překážky v transakčních nákladech a právní nejistoty, které jsou kladeny do cesty plného využívání výhod a příležitostí poskytovaných jednotným trhem, zejména ze strany malých a středních podniků, což je 99 % podniků v EU, a spotřebitelů.

1.10   EHSV vyzývá Komisi, aby provedla posouzení dopadu prostředků dostupných na jednotném trhu a přezkum evropské přidané hodnoty, již bude mít z hlediska nákladů a výhod pro hospodářské subjekty a spotřebitele tento nový legislativní režim.

1.11   Výbor rovněž požaduje, aby Komise již nyní zahájila iniciativy zaměřené na školení a informování o nově zavedených právních nástrojích z hlediska právní teorie a praxe, kterých by se účastnili všichni odborníci v oblasti práva, akademické kruhy a koncoví uživatelé těchto nových nástrojů.

1.12   Výbor požaduje, aby byl jako pozorovatel více zapojen do práce skupin expertů vytvářených Komisí, jako tomu je v případě Evropského parlamentu, a mohl tak prohloubit rozvoj iniciativ, zejména co se týká společného referenčního rámce v oblasti evropského smluvního práva s ohledem na právě probíhající veřejnou konzultaci.

2.   Úvod

2.1   Vnitřní trh je postaven na nejrůznějších smlouvách, které se řídí různými vnitrostátními smluvními právními předpisy. Rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy týkajícími se smluv však mohou:

—	představovat další náklady na transakce;

—	představovat právní nejistotu pro podniky;

—	vést ke snižování důvěry spotřebitelů ve vnitřní trh;

—	vytvářet obchodní překážky.

2.1.1   Lisabonská smlouva usnadní postup na evropské úrovni v oblasti soudní spolupráce a ochrany spotřebitelů v občanských věcech prostřednictvím:

—	článků 12, 38, 164, 168 Smlouvy a čl. 169 odst. 4, který zaručuje převahu vnitrostátních právních předpisů, jsou-li pro spotřebitele výhodnější;

—	zobecnění uplatňování metody Společenství (1);

—	přijímání návrhů Komise kvalifikovanou většinou;

—	posílení role Evropského parlamentu;

—	rozsáhlejšího demokratického zapojení ze strany národních parlamentů;

—	zlepšení kontrolní úlohy Soudního dvora v oblasti legality.

2.1.2   Unie může v zájmu usnadnění vzájemného uznávání soudních výroků a rozhodnutí a posílení spolupráce útvarů kriminální policie v trestních věcech přijmout minimální společné normy na základě Stockholmského programu – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je.

2.1.3   Podniky a občané se potýkají s každodenní realitou, kde sice jednotný trh právně existuje, ale nadnárodním činnostem stále brání překážky. Uvědomují si nedostatečnost propojení sítí a nerovnoměrnost prosazování pravidel jednotného trhu.

2.1.4   K odstranění překážek na jednotném trhu by bylo podle Komise zapotřebí (2):

—	„prosazovat program promyšlených právních předpisů, například zvážit širší využívání nařízení než směrnic;

—	zajistit, aby pro podniky a spotřebitele bylo snazší a méně nákladné uzavírat smlouvy s partnery v jiných zemích EU, zejména jim zpřístupnit harmonizovaná řešení pro spotřebitelské smlouvy a modely smluvních ustanovení EU;

—	zajistit, aby pro podniky a spotřebitele bylo jednodušší, účinnější a méně nákladné dosahovat prosazování smluv a uznávání soudních rozsudků a dokumentů v dalších zemích EU.“

2.1.5   Zavedení dobrovolného nástroje smluvního práva je mimoto jednou z klíčových aktivit Digitálního programu pro Evropu, jejž EK předložila 19. května 2010.

2.1.6   Komise již v roce 2001 zahájila diskusi o evropském smluvním právu a zapojila do ní Evropský parlament, Radu a různé zainteresované subjekty: podniky, odborníky v oblasti práva, akademické kruhy a sdružení spotřebitelů.

2.1.7   Evropský parlament přijal řadu usnesení o možné harmonizaci hmotného soukromého práva. Evropský parlament vyjádřil v roce 1989 a 1994 přání, aby se zahájila práce na možném sestavení společného evropského zákoníku soukromého práva.

2.1.8   Parlament měl možnost zdůraznit, že harmonizace některých odvětví soukromého práva je nezbytná pro dokončení vnitřního trhu a že sjednocení důležitých odvětví práva soukromého v podobě evropského občanského zákoníku by bylo nejúčinnějším způsobem, jak k harmonizaci dospět.

2.1.9   EHSV již ve svém stanovisku z roku 2002 uvedl, že zavedení jednotného a obecného evropského smluvního práva, například v podobě nařízení, což je řešení, jež Výbor považuje za vhodnější z důvodu vyvarování se rozdílům, by mohlo vyžadovat doplňkové studie a delší lhůty, ale mělo by vycházet z práce, kterou již provedly různé dříve zmíněné komise a instituce, a z platných mezinárodních pravidel a postupů (3).

2.1.10   V následném stanovisku z roku 2010 EHSV zdůraznil: „Síť ‚Společné zásady evropského smluvního práva‘ (CoPECL-Network) nedávno dokončila svůj návrh společného referenčního rámce a předložila ho Evropské komisi. Tyto předpisy jasně poskytují evropskému zákonodárci vzor, který by mohl použít při zavádění nepovinného nástroje, jak doporučuje komisařka Reding.“ (4)

2.1.11   Stejně tak EHSV zdůraznil, že „návrh společného referenčního rámce, který pokrývá všeobecné smluvní právo, ve skutečnosti není navržen jako nepovinný nástroj. Autoři návrhu společného referenčního rámce však v úvodu zdůrazňují, že může být používán jako základ pro jeden nebo více nepovinných nástrojů. Tento návrh by mohl též být prováděn restriktivně zavedením obecných ustanovení návrhu společného referenčního rámce do nepovinného nástroje, který by platil pouze ve specifických oblastech smluvního práva. To by pomohlo zabránit mezerám v právní úpravě, které by se určitě vyskytly, pokud by byla zavedena pouze ustanovení specifická pro určité typy smluv.“

3.   Nová zelená kniha Komise

3.1   Komise v zelené knize navrhuje různé přístupy, jak zlepšit soudržnost smluvního práva. Jako strategické možnosti jsou uvedeny:

—	zveřejnění na internetu vzorových smluvních pravidel (nezávazných), jichž by bylo možné využít v rámci evropského jednotného trhu;

—	„pomůcka“ (závazná či nezávazná), jež by byla k dispozici zákonodárným orgánům EU při přijímání nových legislativních aktů a zaručila by lepší a soudržnější právní předpisy;

—	doporučení vztahující se ke smluvnímu právu, které by pobízelo členské státy k zavedení evropského smluvního práva do jednotlivých vnitrostátních právních předpisů, částečně na základě příkladu USA, kde byl jednotný obchodní zákoník dobrovolně přijat až na jednu výjimku ve všech padesáti státech;

—

nepovinné evropské smluvní právo (tzv. „28. režim“), které by si v oblasti smluvních vztahů mohli spotřebitelé a podniky svobodně zvolit. Tento nepovinný právní předpis by představoval alternativu ke stávajícím vnitrostátním smluvním právním předpisům a byl by k dispozici ve všech jazycích. Mohl by se uplatňovat pouze na nadnárodní smlouvy nebo by se také mohl rozšířit na domácí smlouvy. Měl by zajišťovat vysokou ochranu spotřebitele a zabezpečovat právní jistotu po celou dobu platnosti smlouvy;

—	harmonizace vnitrostátního smluvního práva prostřednictvím směrnice EU;

—	úplná harmonizace vnitrostátního smluvního práva prostřednictvím nařízení EU;

—	vytvoření skutečného evropského občanského zákoníku, jenž by nahradil všechny vnitrostátní předpisy smluvního práva.

3.2   EP podpořil myšlenku evropského smluvního práva v usnesení ze dne 25. listopadu 2009. Také Mario Monti, bývalý komisař pro vnitřní trh a hospodářskou soutěž, ve své zprávě o jednotném trhu ze dne 9. května 2010 uvedl výhody, které by dobrovolný „28. režim“ mohl přinést spotřebitelům a podnikům (5).

3.3   Dne 7. září 2010 uspořádala Komise první setkání k evropskému smluvnímu právu, jehož se zúčastnily skupiny podniků, spotřebitelů a odborníků v právní oblasti.

3.4   Komise také ustavila skupinu expertů, jíž se jako pozorovatel účastní i EP; cílem této skupiny je přeměnit tzv. návrh společného referenčního rámce (6) – první návrh evropského smluvního práva, který byl v posledních letech vypracován – v rámci 6. rámcového programu pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace EU.

3.5   Komise zahájila veřejnou konzultaci ke strategickému dokumentu, jež by měla být ukončena na konci ledna 2011.

4.   Obecné připomínky

4.1   Jednotný trh Evropské unie je založen na smluvním právu. EHSV je hluboce znepokojen, že navzdory úsilí o dokončení jednotného trhu mají podniky, zejména malé a střední, potíže s prodejem v zahraničí, protože se musí v každém z 27 členských států přizpůsobit odlišnému smluvnímu právu. Pouze 8 % spotřebitelů nakupuje on-line z jiného členského státu.

4.2   Koexistence různých právních předpisů s sebou nyní pro podniky nese vyšší náklady na transakce. Zejména malé podniky nejsou s to využít úspory z rozsahu na jednotném trhu EU. Spotřebitelé to pociťují, protože tím, že se snižují nadnárodní prodeje, dochází k omezování výběru a zvyšování cen.

4.3   Kromě toho není 61 % nadnárodních prodejů uzavřeno, protože obchodníci odmítnou obsloužit zemi spotřebitele. Je to způsobeno především regulačními překážkami a nejistotou, pokud jde o rozhodné právní předpisy.

4.4   V zájmu vyřešení některých problémů a posílení potenciálu jednotného evropského trhu je třeba zaručit větší právní jistotu pro podniky, zejména malé, a jednodušší právní předpisy zajišťující větší ochranu pro spotřebitele.

4.5   EHSV se domnívá, že Komise by měla v této věci dělat víc a použít i jiná opatření než jen opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech, jež jsou pro řádné fungování vnitřního trhu nezbytná, avšak nedostatečná.

4.6   Ve světle zkušeností nabytých na jednotném evropském trhu s nejrůznějšími smlouvami, které se řídí různými vnitrostátními smluvními právními předpisy, a s dalšími náklady na transakce, jež podle nedávných studií dosahují průměrně přibližně 15 000 eur (7), je diskuse navržená Komisí příhodná.

4.7   Spotřebitelé a podniky se při své snaze o využití výhod jednotného trhu potýkají s nikoli bezvýznamnými překážkami. Náklady na transakce (při úpravě smluvních podmínek a obchodních politik nebo při překladech právních předpisů) a právní nejistota malým a středním podnikům značně ztěžují rozšiřování na jednotném trhu a také ztěžují větší ochranu spotřebitelů.

4.8   Soudržnost smluvního práva, které by se mohlo utvářet jako dobrovolné právo (označované také jako „28. režim“), by mohla být nesmírně prospěšná. Komise a EP v různých dokumentech začaly odkazovat na možnost využití mechanismu nazvaného „28. režim“, především v důležitých oblastech, pro něž by žádoucí úplná harmonizace nebyla snadná nebo proveditelná.

4.8.1   Nehledě na iniciativu, kterou EHSV zahájil stanoviskem z vlastní iniciativy k Evropské pojistné smlouvě  (8) a již v nedávno zveřejněném dokumentu věnovaném zásadám práva, jímž se řídí evropská pojistná smlouva (Principles of European Insurance Contract Law), dále rozvedla projektová skupina pověřená předefinováním práva, jímž se řídí evropská pojistná smlouva, přijaly evropské zákonodárné orgány podobný přístup pouze v některých případech: v oblasti práva obchodních společností, v oblasti práva duševního vlastnictví a v oblasti mezinárodního práva.

4.9   Zavedení standardních smluvních podmínek by mohlo být ku prospěchu všem smluvním stranám za předpokladu, že:

—	budou realizovány maximální záruky pro ochranu nejslabších smluvních stran a vypracování standardních podmínek začne od co nejvyšší úrovně ochrany;

—	bude zajištěna aktivní účast sociálních partnerů a všech zástupců občanské společnosti (především sdružení spotřebitelů a malých a středních podniků) na jednáních o vytvoření standardních smluvních podmínek;

—	smluvní podmínky budou v souladu se směrnicí o nepřiměřených podmínkách a směrnicí o dodržování platebních lhůt v obchodních transakcích, a tak umožní plné uskutečnění iniciativy Small Business Act;

—	bude v každém případě zaručena smluvní svoboda, např. prostřednictvím doporučených standardních smluv;

—	nebude omezen přístup k soudům;

—	standardní smluvní podmínky budou monitorovány a přezkoumávány v předem určených intervalech.

4.10   EHSV má za to, že je třeba postupovat po krocích a jako pilotní projekt začít u smluv v oblasti nadnárodních prodejů zboží obchodní povahy, jež jsou vhodné pro prověření soudržnosti mezi režimy a jejich účinného uplatňování ze strany zainteresovaných stran a pro umožnění účinného posouzení dopadu.

4.11   Významu nabývají zejména různé definice z oblasti hmotného práva:

—	právnické osoby;

—	definice spotřebitele a profesionála;

—	nepřiměřené smluvní podmínky;

—	povinnost smluvního předběžného informování o zboží a službách;

—	povinnost poskytnout informace při uzavírání smlouvy se smluvní stranou, jež je ve znevýhodněném postavení;

—	opravné prostředky při porušení povinností týkajících se informací;

—	dodávka – okamžik dodání – spojení s převodem rizika;

—	okamžik a způsob posuzování shody a hierarchie opravných prostředků v případě nesouladu se smlouvou;

—	situace možného ukončení smlouvy;

—	oznámení vad, jež byly zjištěny/měly být zjištěny kupcem, prodejci;

—	právo na odstoupení od smlouvy: oblast působnosti, uplatnění práva na odstoupení, lhůta na rozmyšlenou a omezení této lhůty;

—	pojem objektivní odpovědnosti;

—	zahrnutí pojmu ušlého zisku a skutečné škody;

—	odpovědnost výrobců a důkazní břemeno;

—	elektronické obchodování.

4.12   EHSV by mohl navrhnout kombinaci regulačních a neregulačních opatření za účelem:

—	posílení konzistence acquis communautaire v oblasti smluvního práva;

—	podpory vypracování standardních smluvních podmínek, které by se uplatňovaly v celé Unii;

—	dalšího přezkoumání, zda problémy spojené s evropským smluvním právem nevyžadují zvláštní řešení mimo tento obor.

4.13   EHSV má za to, že dobrovolné evropské smluvní právo by mohlo existovat současně s vnitrostátním smluvním právem a zaručovat standardní lhůty a podmínky, s možností využití i 28. režimu.

4.14   Uplatňování Římské úmluvy (9) v každém případě čelí mnoha výzvám vzhledem ke vzniku nových problémů (např. elektronické smluvní strany a jejich vliv na smluvní právo) a nových právních otázek.

4.15   Ve věci uplatňování společné „pomůcky“ dobrovolného evropského smluvního práva a nového „pokročilého dobrovolného regulačního režimu“ se EHSV domnívá, že by měl být zahájen pilotní projekt uplatňování v obchodní oblasti, který bude omezen na smlouvy v oblasti nadnárodních prodejů zboží.

4.16   EHSV se domnívá, že je třeba zajistit větší soulad mezi horizontálními a vertikálními právními předpisy a zvláštní pozornost věnovat potřebě transparentnosti, jednoznačnosti a jednoduchosti, a to nejen pro odborníky v oblasti práva a jejich schopnost přijímat nové směry, ale také především pro malé podniky a průměrného spotřebitele, v jejichž případě se komplexnost a nejednoznačnost práva odráží ve větších nákladech a delších lhůtách.

---

(1)  Metoda Společenství vychází z myšlenky, že nejlépe se obecný zájem občanů hájí tehdy, když instituce Společenství plně vykonávají svoji úlohu v rozhodovacím procesu za současného respektování zásady subsidiarity.

(2)  Evropa 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. KOM(2010) 2020 v konečném znění.

(3)  Úř. věst. C 241, 7.10.2002, s. 1.

(4)  Úř. věst. C 21, 21.01.2011, s. 26.

(5)  Úř. věst. C 21, 21.01.2011, s. 26.

(6)  Společný referenční rámec je dlouhodobý návrh, jehož cílem je poskytnout legislativním institucím EU (Komisi, Radě a Evropskému parlamentu) nástroj nebo pokyny pro přezkum stávajících právních předpisů a vypracování budoucích právních předpisů v oblasti smluvního práva. Tento nástroj by mohl obsahovat základní zásady smluvního práva, definice klíčových koncepcí a vzorová ustanovení. V rámci 6. rámcového programu vytvořilo GŘ pro výzkum v oblasti společenských a humanitních věd síť excelence týkající se společných zásad evropského smluvního práva, kterou tvoří více než 150 výzkumných pracovníků a mnoho institucí a organizací fungujících ve všech členských státech EU v oblasti evropského soukromého práva. Závěrečným výsledkem práce této sítě v letech 2005–2009 je právě návrh společného referenčního rámce.

(7)  http://www.europe.org.

(8)  Úř. věst. C 157, 28.6.2005, s. 1.

(9)  Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, Řím, 19. června 1980.

---