11.2.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/129

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Úloha a budoucí uplatnění africké sociální ekonomiky v rozvojové spolupráci (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 44/21

Zpravodaj: pan JAHIER

Dne 17. prosince 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Úloha a budoucí uplatnění africké sociální ekonomiky v rozvojové spolupráci.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 17. června 2010.

Na 464. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. července 2010 (jednání dne 15. července 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 116 hlasy pro, žádný hlas nebyl proti a 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Sociální ekonomika je v celosvětovém měřítku významnou skutečností, která se vyznačuje inovační schopností, dynamikou, flexibilitou a pružností i v podmínkách velkých krizí, ale i schopností začleňovat, a to zejména chudší skupiny obyvatelstva pohybující se na okraji společnosti ve všech zemích. Podle nejvěrohodnějších odhadů je do ní zapojeno 10 % ekonomicky činného obyvatelstva na celém světě (1) a je ve všech koutech světa na vzestupu. Její charakteristiky a zvláštní dynamika ji odlišují od jiných forem hospodářství, ale zároveň ji činí plně doplňkovou a někdy i synergickou s jinými druhy podnikání.

1.2   V Africe je sociální ekonomika sektorem, který celá mezinárodní společnost – včetně Evropské unie – až doposud hodně opomíjela. Nejsou uznávána její specifika, a není tedy aktivně zapojena do politik a procesů konzultace a rozhodování. Na africkém kontinentě je nicméně pevnou součástí tradičních systémů solidárnosti a kolektivních a společných podniků, které se často mění v družstevní podniky nebo v nejrůznější formy vzájemných struktur. Mnoho jejích struktur je navíc nedílnou součástí rozsáhlého celku označovaného jako šedá ekonomika.

1.3   Na kontinentu, kde je v šedé ekonomice zaměstnáno 80 % až 95 % obyvatelstva, se tedy sociální ekonomika může stát klíčem k postupnému rozvoji a přeměně těchto životních a pracovních podmínek a může zvýšit jejich důstojnost a sociální zabezpečení na takovou úroveň, která subjektům této ekonomiky umožní setrvat na trhu a rozhodujícím způsobem přispět k sociálnímu a hospodářskému rozvoji Afriky.

1.4   V současné situaci po hospodářské krizi byla inovativní povaha sociální ekonomiky a její schopnost významně přispět k místnímu rozvoji oficiálně uznána Mezinárodní organizací práce (MOP), která ve dnech 19.–21. října 2009 v Johannesburgu uspořádala první konferenci o sociální ekonomice, na níž byl přijat významný akční plán. Vzhledem k pružnosti, kterou sociální ekonomika projevila během krize, zejména pokud jde o družstevní podniky, o ni projevila Světová banka a Mezinárodní měnový fond (MMF) nový zájem.

1.5   Je tedy v zájmu EU, která je největším světovým dárcem, aby se do této mezinárodní iniciativy zapojila. Vhodnou příležitostí by mohl být rok 2012, který OSN vyhlásila Mezinárodním rokem družstev.

EHSV navrhuje následující opatření na podporu africké sociální ekonomiky v rozvojové spolupráci:

—	zajistit ze strany EU formální uznání role a přínosu sociální ekonomiky k rozvoji Afriky;

—	zařadit sociální ekonomiku na seznam nestátních subjektů v dohodě z Cotonou za účelem jejich zapojení do provádění dohody;

—	zdvojnásobit financování poskytované nestátním subjektům jak ve strategických dokumentech zemí, tak strategických dokumentech regionů;

—	zajistit, že nestátní subjekty, včetně africké sociální ekonomiky, budou v období po roce 2020 zahrnuty do budoucích vztahů mezi EU a zeměmi AKT;

—	začlenit sociální ekonomiku do partnerství EU-Afrika, zvláště do 7. partnerství v oblasti migrace, mobility a zaměstnanosti;

—	zahrnout africká družstva do politik EU v oblasti spolupráce při rozvoji zemědělství a venkova v Africe;

—	podporovat africkou sociální ekonomiku prostřednictvím tematických programů EU „Investice do lidí“ a „Účast nestátních subjektů a místních orgánů na rozvoji“;

—	podněcovat vytváření a posilování sítí subjektů sociální ekonomiky (mezi severními a jižními zeměmi a mezi jižními zeměmi navzájem);

—	podporovat vzdělávání, odbornou přípravu, kulturní spolupráci a rovnost mezi ženami a muži v programech a politikách EU;

—	uznat přínos sociální ekonomiky k vytváření důstojných pracovních míst v Africe a zohlednit tuto roli v politikách spolupráce EU;

—	zahrnout sociální ekonomiku do Evropské zprávy o rozvoji za rok 2010, která se bude zabývat sociální ochranou;

—	podporovat prostředí, které sociální ekonomice umožní fungovat, mimo jiné odpovídající právní rámec, budování kapacit, přístup k financování a vytváření sítí;

—	podporovat spolupráci v rámci evropských institucí při podpoře sociální ekonomiky;

—	zahrnout sociální ekonomiku do stávajících strategických partnerství mezi Komisí a MOP.

V souladu s těmito doporučeními se EHSV zavazuje, že aktivně zapojí subjekty africké sociální ekonomiky do svých činností, zejména do Monitorovacího výboru AKT-EU.

2.   Situace a rozměr sociální ekonomiky v Africe

2.1   Sociální ekonomiku tvoří celek podniků a organizací, v prvé řadě družstev, vzájemných společností, sdružení, nadací a sociálních podniků, které se vyznačují tím, že produkují zboží, služby a znalosti, sledují přitom ekonomické i sociální cíle a podporují solidárnost  (2). Takto definovaná sociální ekonomika je významným hospodářským sektorem nejen v Evropě, ale i na dalších kontinentech, počínaje Afrikou.

2.2   Jelikož se jedná o velmi otevřenou koncepci, která klade důraz na společné rysy různých organizací a podniků, je dnes téměř nemožné přesně vyčíslit rozšíření a počet podniků sociální ekonomiky v jednotlivých afrických zemích či na úrovni celého kontinentu. Je však možné zmapovat typické charakteristiky různých typů organizací a podniků sociální ekonomiky, z nichž africká sociální ekonomika sestává.

2.3   Jednou ze základních složek sociální ekonomiky jsou tradičně družstva, která MOP (R193, 2002) definuje jako nezávislá sdružení osob, které se za účelem uspokojení svých společných ekonomických, sociálních a kulturních potřeb a tužeb dobrovolně sdružují do podniků se společným vlastnictvím a demokratickým řízením. Do Afriky byla družstva „importována“ koloniálními úřady a v období získávání nezávislosti se stala jednou z hlavních forem ekonomického a sociálního uspořádání kontinentu (Develtere, Pollet & Wanyama, 2009). Ve většině případů však nové nezávislé vlády navázaly s družstvy velmi úzké vztahy a využívaly je jako nástroj mobilizace a kontroly v různých oblastech společnosti a hospodářství. Teprve s liberalizací v 90. letech 20. století se africká družstva mohla začít vzdalovat od přílišné závislosti na státu, kterou se vyznačovala jejich předchozí existence, a znovu získat nezávislost, dobrovolnost a vnitřní demokracii, které jsou typické pro model družstev, a přejít tak do nové fáze obnovy a expanze.

2.4   V uplynulých 15 letech totiž rozšíření a popularita družstva jako modelu značně vzrostly. Jak ukázali Develtere, Pollet & Wanyama (2009) (3) ve své analýze údajů z jedenácti afrických zemí, v různých případech (uveďme třeba Keňu, Ghanu či Senegal) se počet aktivních družstev oproti úrovni let 1989–1992 více než zdvojnásobil, takže družstva začala být velmi významnou složkou národního hospodářství.

2.5   Většina afrických družstev je majetkem svých členů a podniká v zemědělství, družstva jsou však velmi rozšířená i v úvěrovém sektoru. Podle WOCCU existovalo v roce 2007 přibližně 12 tisíc úvěrových družstev s více než 15 mil. členů ve 23 zemích a zhruba 3,5 mld. USD úspor (Fonteneau & Develtere, 2009), což z nichž činí základní pilíř mikrofinančních institucí v mnoha afrických regionech. Družstva jsou aktivní i ve stavebnictví, pojišťovnictví a distribuci. Odhaduje se, že zhruba 7 % afrického obyvatelstva je dnes členem nějakého družstva.

2.6   Účelem vzájemných společností je poskytovat sociální služby svým vlastním členům a jejich rodinám na základě sdílení rizik a zdrojů a činnosti v oblasti sociální ochrany, se zvláštním zaměřením na vše, co se týká zdraví a zdravotní péče. Jejich počet a vliv je značný: odhaduje se, že v západní Africe je činných nejméně 500 vzájemných společností, a tedy několik stovek tisíc osob. Ve Rwandě v roce 2003 ministerstvo zdravotnictví začlenilo tento druh společností do své strategie pro rozšíření přístupu ke zdravotní péči, neboť se počítalo s tím, že podle údajů ministerstva je 75 % obyvatelstva společníkem nejméně v jedné z nich. Nejedná se však pouze o oblast zdravotnictví. I v tomto případě jsou organizace a/nebo podniky podobající se vzájemným společnostem činné i v jiných sektorech. Týká se to například tontin ve francouzsky mluvících zemích Afriky, a pokud jde o úvěrový sektor, také úvěrových sdružení (credit unions) v anglofonních zemích Afriky nebo pohřebních spolků poskytujících pohřební služby v různých zemích, např. v Etiopii či Jihoafrické republice.

2.7   Poprvé v Africe přijala dne 26. června 2009 rada ministrů zemí Západoafrické hospodářské a měnové unie (ZAHMU) nařízení (č. 07/2009) o vzájemných společnostech (sociálních vzájemných společnostech). Za základní hodnoty, které jsou typické pro zásady „vzájemnosti“, jsou považovány a uznávány následující: transparentnost, sociální odpovědnost, demokracie, rovnost, spravedlnost a solidárnost. Tyto zásady jsou typické i pro další znaky charakteristické pro sociální vzájemné společnosti, tj. v prvé řadě členství společníka na dobrovolném a nediskriminačním základě, neziskový účel, demokratické a participativní fungování instituce, solidární závazky, autonomii a nezávislost, dobrovolnickou práci řídícího výboru, odpovědnou účast.

2.8   Další velmi početnou skupinu v Africe, která zahrnuje veškeré možné sektory jak ve městech, tak i na venkově, představují sdružení, k nimž se počítají dobrovolnické organizace, místní organizace (community-based organisations), neziskové organizace, nevládní organizace a tak dále. Počet sdružení spojených se sociální ekonomikou prudce vzrostl s procesem budování demokracie v 90. letech 20. století, a to díky lepšímu právnímu rámci a flexibilitě organizačních struktur, které umožňují přizpůsobit model sdružení různým sociálním potřebám. V rámci této skupiny mají mimořádný význam nevládní organizace, které – často ve spojení s podobnými organizacemi a institucemi ze severu – dokáží mobilizovat nesmírné zdroje a být činné v širším měřítku. Stejně jako sociální partneři jsou i ony často v různých zemích aktivní v oblasti podpory struktur a iniciativ sociální ekonomiky.

2.9   Díky svým strukturálním i operačním vlastnostem mají v Africe družstva, vzájemné společnosti, sdružení a další organizace a podniky spojené se sociální ekonomikou významný hospodářský a sociální dopad. V prvé řadě poskytují pracovní místa a nabízejí přímou a demokratickou účast na organizaci a distribuci zdrojů. Kromě toho, jelikož organizace a podniky sociální ekonomiky působí v širším spektru společnosti a velmi často i v nejchudších venkovských oblastech, v nichž jsou státní zásahy řídké nebo nulové, zajišťují přístup k sociálním a/nebo hospodářským službám i nejzranitelnějším skupinám (chudým, ženám, zdravotně postiženým, pracovníkům bez kvalifikace, migrantům atd.). Ať již se jedná o mikrofinancování nebo o lékařskou a sociální pomoc osobám nakaženým virem HIV/AIDS, či o členství v zemědělském družstvu nebo v pohřebním spolku, poskytují organizace a podniky sociální ekonomiky sociální ochranu na solidárním a komunitním základě, a zároveň tak vyrábějí zboží a poskytují služby nesporného hospodářského významu, které mají přímý účinek na snižování chudoby.

2.10   Úloha organizací a podniků sociální ekonomiky je ještě důležitější v souvislosti s dopady celosvětové hospodářské a finanční krize, které se – pokud jde o Afriku – přidaly k dopadům krize potravinové a energetické z let 2007–2008 (4). Vzhledem ke zhoršené hospodářské a sociální situaci velké části obyvatelstva měly vlády rozvojových zemí posílit a rozšířit systémy sociální ochrany, které jsou často neúplné. To je oblast, v níž je sociální ekonomika již velmi přítomná a aktivní, a často vyvažuje nedostatky a roztříštěnost státních zásahů, aniž by za to na sebe brala funkci a odpovědnost, která přísluší vládám a institucím.

3.   Program MOP

3.1   Sociální ekonomika ze své podstaty skýtá možnost vytvářet nová pracovní místa, zvýšit dodržování základních pracovních práv a podpořit sociální ochranu a dialog. Je proto v dokonalém souladu se strategickými cíli vytyčenými Mezinárodní organizací práce (MOP) zaměřenými na dosažení a zaručení „důstojné práce“, která je definována jako práce vykonávaná „v podmínkách svobody, rovnoprávnosti, bezpečnosti a lidské důstojnosti“. Důstojná práce je již dlouhou dobu hlavním cílem činnosti MOP a je považována za klíčový aspekt plánů na snížení chudoby a za nástroj k podpoře inklusivního a spravedlivého udržitelného rozvoje.

3.2   MOP ve své zprávě The Decent Work Agenda in Africa: 2007–2015 [Agenda pro důstojnou práci v Africe na období 2007–2015] (MOP, 2007) vypočítává příležitosti a výzvy, s nimiž se Afrika musí vyrovnat, aby jednak učinila z důstojné práce skutečnost platnou na celém kontinentě, a jednak kontinentu zajistila odpovídající hospodářský a sociální vývoj. Hlavními identifikovanými výzvami jsou nezaměstnanost, nedostatečná zaměstnanost a chudoba; úloha sociální ochrany při rozvoji; problémy spojené se sociálním vyloučením a s šířením HIV/AIDS. Dokument se o sociální ekonomice oficiálně nezmiňuje. Nicméně koncepce, opatření, pozornost věnovaná družstvům a sdružením, klíčový význam spravedlnosti, účasti a sociální ochrany jsou prvky, které odpovídají zásadám sociální ekonomiky.

3.3   V průběhu let získala MOP významné zkušenosti, co se týče sociální ekonomiky, a to jak uplatňováním svých tradičních nástrojů, tak i vytvořením oddělení zabývajícího se družstvy (EMP/COOP) a zahájením řady programů technické pomoci na celém kontinentu (např. CoopAfrica) nebo v rámci jednotlivých zemí (např. projekt SAY JUMP! v Jihoafrické republice).

3.4   Není tedy náhoda, že právě MOP jako první otevřela mezinárodní diskusi o sociální ekonomice v Africe. Nejprve zadala k vypracování řadu analýz a studií, konkrétně o afrických družstvech, a poté uspořádala v říjnu 2009 v Johannesburgu konferenci na téma Sociální ekonomika: reakce Afriky na globální krizi. Cílem konference, jíž se zúčastnili zástupci z celého kontinentu, bylo přijetí „akčního plánu“ (5) na podporu organizací a podniků sociální ekonomiky v Africe.

3.5   V akčním plánu jsou vytyčeny čtyři strategické cíle:

—	na globální úrovni budou MOP a zainteresované subjekty sociální ekonomiky usilovat o podporu a šíření uznání podniků a organizací sociální ekonomiky a o zvýšení počtu partnerství mezi severem a jihem a mezi Afrikou a jinými regiony;

—	na regionální úrovni se bude naopak usilovat o intenzivnější podporu podniků a organizací sociální ekonomiky i prostřednictvím získávání prostředků pro sestavení programu sociální ekonomiky v Africe;

—	na národní úrovni je cílem vytvořit, posílit a/nebo podporovat právní, institucionální a politické prostředí nezbytné pro rozvoj a pro posílení podniků a organizací sociální ekonomiky;

—

a v neposlední řadě na střední úrovni a mikroúrovni je úkolem zaručit účinnost podniků a organizací sociální ekonomiky tak, aby tyto subjekty mohly lépe uspokojit potřeby obyvatelstva, co se týče sociální ochrany, tvorby příjmu, podpory zaměstnanosti a dodržování práv na pracovišti, bezpečnosti potravin a ochrany životního prostředí, boje proti HIV/AIDS, sociálnímu vyloučení a tak podobně.

3.6   Dopady celosvětové hospodářské a finanční krize spolu s dopady předcházející potravinové a energetické krize si žádají, aby byly cíle vytyčené v akčním plánu z Johannesburgu za každou cenu uskutečněny. MOP odhadla, že přibližně 73 % pracovníků ze subsaharské Afriky vykonává nejistou práci, a tento podíl mohl v roce 2009 vzrůst až na 77 % a pravděpodobně způsobit zvýšení migračních tlaků jak v rámci Afriky, tak i směrem do Evropy, neboť mnoho pracovníků toužilo po lepší budoucnosti. Důsledky krize již bylo možné pocítit ve snížení přímých zahraničních investic jak do infrastruktury, tak i do výroby zboží a rovněž v poklesu finančních zásilek migrantů. Podpora a větší šíření podniků a organizací sociální ekonomiky přispívá k tvorbě nových pracovních míst, a představuje tak konkrétní alternativu migračním tokům.

3.7   Zásadní přínos družstev pro socioekonomický rozvoj byl nakonec v nedávné době i důvodem k tomu, že OSN vyhlásila rok 2012 Mezinárodním rokem družstev, který bude příležitostí k podpoře a rozšíření úlohy, kterou organizace a podniky sociální ekonomiky zastávají.

4.   Výhledy a doporučení pro zapojení EU a nové prioritní politiky

4.1   Sociální ekonomika je v Evropské unii významnou skutečností a její ekonomická a sociální role získává na uznání. V roce 2006 vypracoval EHSV v tomto smyslu svoji první zevrubnou zprávu (6).

Evropský parlament v roce 2009 uznal sociální ekonomiku jako jeden z pilířů evropské integrace, „vzhledem k tomu, že sociální ekonomika zahrnuje 10 % evropských podniků, tj. 2 miliony podniků, což představuje 6 % všech pracovních míst, a má vysoký potenciál pro vytváření a zachování stálých pracovních míst“ (7).

EHSV nakonec doporučil uznat a zachovat různé modely podnikání, včetně sociální ekonomiky (8).

4.2   Sociální ekonomika nemá své zvláštní místo mezi faktory, jež určují kroky EU v jejích rozvojových programech vnější spolupráce. Hlavní sektory, v nichž organizace a podniky sociální ekonomiky v Africe fungují, však všechny patří mezi operační priority EU: sociální ochrana, zdraví, sociální začleňování, zaměstnanost, rozvoj zemědělství a venkova, mikrofinancování a kultura. Výsledkem tedy je, že příslušné nástroje a oblasti politik EU, jež by mohly být uplatněny, již existují, přestože nejsou konkrétně určeny pro organizace a podniky sociální ekonomiky.

4.3   V zájmu zahrnutí této nové sociálně-ekonomické reality afrického kontinentu do rozvojové spolupráce EU však doporučujeme, aby EU formálně uznala existenci africké sociální ekonomiky. EU může mít na zahrnutí nové priority tohoto druhu do svého programu zvláštní zájem a pokládat to za přínos, protože by se tak povzbudila otevřená spolupráce s mezinárodními institucemi, jako je MOP a Světová banka, čímž by došlo k rozvinutí systémových synergií, jež jsou v rozvojové spolupráci stále užitečnější. Tato nová priorita by kromě toho zahrnula klíčové evropské zainteresované strany z oblasti sociální ekonomiky a v důsledku by přispěla k povzbuzení podpory evropské veřejnosti zvýšení vnější pomoci EU.

4.4   Nejúčinnějším způsobem, jak zajistit koncepční uznání role a přínosu sociální ekonomiky k rozvoji Afriky, je podpořit tento sektor prostřednictvím existujících partnerství EU s Afrikou, konkrétně dohody z Cotonou a partnerství EU-Afrika.

4.4.1   Pokud jde o dohodu z Cotonou, je politováníhodné, že již byla ukončena revize z roku 2010 a že do této revize nebyla zahrnuta ustanovení o sociální ekonomice. Zastoupení EU v afrických zemích by však měla učinit kroky k urychlenému zařazení organizací a podniků sociální ekonomiky na seznam subjektů, které je třeba zmapovat a pozvat ke konzultacím.

4.4.2   Revize v roce 2015 by měla mimo to poskytnout příležitost k jasnému uznání sociální ekonomiky a jejímu zařazení do kategorie „nestátních subjektů“, jež mají být informovány, konzultovány a zapojeny do provádění výše uvedené dohody a navíc jim mají být poskytovány finanční prostředky a budování kapacit, aby se umožnilo jejich účinnější zapojení.

4.4.3   EHSV se domnívá, že úvahy o vztazích EU se zeměmi AKT v období po roce 2020, kdy vyprší platnost dohody z Cotonou, by měly zajistit nejen zahrnutí institucionálních ustanovení pro nestátní subjekty podobných ustanovením dohody z Cotonou, ale také výslovné zahrnutí sociální ekonomiky do této kategorie.

4.5   Pokud se týče partnerství EU-Afrika, lze vytvořit přímý vztah mezi cíli a činnostmi 7. partnerství v oblasti migrace, mobility a zaměstnanosti a sociální ekonomikou, zvlášť v souvislosti s přínosem k tvorbě pracovních míst, postupné formalizaci neformální ekonomiky a podpoře důstojné práce. V této souvislosti jsou 3. summit EU-Afrika, jenž se bude v listopadu konat v 2010, a nové akční plány, které zde budou přijaty, konkrétní příležitostí k podpoře sociální ekonomiky. Nové akční plány pro toto partnerství by mohly například zahrnovat:

—	jako cíl – uznání a podporu sociální ekonomiky jako způsobu, jak překlenout propast mezi formální a neformální ekonomikou a povzbudit tvorbu důstojných pracovních míst;

—	jako činnost – rozšiřování schopností a dovedností subjektů africké sociální ekonomiky pomocí rozvoje studijních programů v institucích odborného vzdělávání a na vysokých školách, zejména v oblasti managementu;

—	jako činnost – usnadňování půjček a mikroúvěrů subjektům sociální ekonomiky;

—	jako činnost – pomoci africkým vládám stanovit vhodný právní, politický a institucionální rámec v zájmu podpory a fungování podniků a organizací sociální ekonomiky.

4.6   Organizace a podniky africké sociální ekonomiky jsou na odvětvové úrovni velmi aktivní v zemědělství a rozvoji venkova. Konkrétní závazky v této oblasti byly přijaty v rámci Strategie EU pro Afriku v zemědělství a ve sdělení o podpoře afrického zemědělství (9). Ani jeden z těchto dokumentů se však nezmiňuje o sektoru družstev, který je jedním ze základních pilířů sociální ekonomiky v Africe. Existuje však mnoho možností pro činnost a spolupráci s africkými zemědělskými a venkovskými družstvy, které by byly v souladu s cílem „klást důraz na zlepšení řízení zemědělství a podporovat budování kapacit afrických veřejných a soukromých organizací působících v zemědělství“ (10).

4.6.1   Kromě toho stojí za to poznamenat, že evropský nástroj pro rozvojovou spolupráci (DCI) zahrnuje tematický program v oblasti zajišťování potravin, což je další sektor, v němž by bylo možné použít existující nástroje a programy EU k uznání zásadní role, kterou organizace a podniky africké sociální ekonomiky mohou zastávat v evropské rozvojové spolupráci.

4.7   Další tematický program v rámci DCI, který je třeba brát v úvahu, nese název „Investice do lidí“. Tento program zaměřený na rozvoj lidských zdrojů by mohl být využit k podpoře odborné přípravy a rozvíjení podnikatelských dovedností subjektů sociální ekonomiky v Africe.

4.7.1   Bylo by to v souladu s ustanoveními deklarace MOP o rozvoji dovedností, zejména v oblasti managementu. Vzdělávání a odborná příprava jsou stěžejním prvkem pro posilování kapacit organizací a podniků sociální ekonomiky a umožnění jejich vzájemné konkurence na trzích. Zvláštní úsilí je rovněž třeba vložit do vzdělávání a odborné přípravy žen, jejichž úloha v afrických ekonomikách, zejména v zemědělském sektoru a ve venkovských oblastech, je často podceňována.

4.8   EU by měla, pokud jde o vzdělávání a odbornou přípravu jak pro rozvoj dovedností, tak managementu, usnadnit vztahy mezi evropskými a africkými organizacemi a podniky sociální ekonomiky a napomáhat jim. Výměna zkušeností, osvědčených postupů a odborné pomoci mezi severními a jižními zeměmi a mezi jižními zeměmi navzájem by napomohla posílení afrických struktur (11). EHSV proto podporuje vytvoření a posilování sítí sociální ekonomiky (mezi severními a jižními zeměmi a mezi jižními zeměmi navzájem) jako neodmyslitelného způsobu spolupráce a přenosu know-how mezi organizacemi a podniky sociální ekonomiky.

4.9   Vzdělávání a odborná příprava jsou také důležité pro odbornou zručnost a obecněji pro kulturní spolupráci. Obě oblasti jsou důležité pro tvorbu pracovních míst, jak již EHSV mnohokrát zdůraznil. EU by tedy měla při zahrnování africké sociální ekonomiky do svých programů a politik vzít tyto sektory v úvahu.

4.10   Kromě toho, co se týká tvorby pracovních míst, jež spolu se sociální ochranou a rovností mezi ženami a muži patří mezi nejdůležitější součásti sociální ekonomiky zvláště pro zaměstnanost na venkově, by některé aspekty Strategie EU pro Afriku mohly být navázány na akční plán z Johannesburgu. Platí to pro prioritní činnost č. 3 týkající se zaměstnanosti a zmírňování chudoby, jež klade důraz na zásady důstojné práce.

4.11   Dalším způsobem, jak zajistit koncepční uznání role sociální ekonomiky v rozvoji Afriky, by mohla být Evropská zpráva o rozvoji za rok 2010. Zpráva se v roce 2010 bude zabývat tématem sociální ochrany, což je oblast, v níž hrají organizace a podniky sociální ekonomiky zásadní roli, zejména v Africe, jak již bylo řečeno (12). Výslovné uvedení africké sociální ekonomiky v Evropské zprávě o rozvoji za rok 2010 by kromě toho umožnilo vypracovat v rámci rozvojové spolupráce EU koncept specifické politiky v oblasti sociální ochrany, jež v současnosti chybí.

4.12   EHSV dále Komisi doporučuje, aby zahájila mapování činnosti, kterou členské státy vyvíjejí v oblasti spolupráce se subjekty africké sociální ekonomiky, a to způsobem, který umožní větší koordinaci a rozdělení práce v tomto směru mezi EU a členské státy.

4.13   K tomu, aby africká sociální ekonomika účinně přispívala k vymýcení chudoby, je zapotřebí prostředí, které to umožní, mimo jiné odpovídající právní rámec, budování kapacit, přístup k financování a vytváření sítí mezi organizacemi africké sociální ekonomiky a jejich evropskými protějšky. Pokud jde o právní prostředí, měly by EU a MOP povzbuzovat africké orgány, aby provedly registraci organizací sociální ekonomiky a zavedly právní předpisy, které těmto subjektům umožní účinně fungovat, včetně klíčové otázky vlastnictví výrobních prostředků. EU a členské státy by mohly sdílet osvědčené postupy z evropských zemí, v nichž je sociální ekonomika nejaktivnější.

4.13.1   Podpora EU při budování kapacit a vytváření sítí mezi subjekty sociální ekonomiky by se měla zejména prostřednictvím dohody z Cotonou, Strategie EU pro Afriku a tematického programu „Účast nestátních subjektů a místních orgánů na rozvoji“ (evropský nástroj pro rozvojovou spolupráci) (13) zaměřovat na národní, regionální a kontinentální úroveň. Mezi činnostmi by mohly být podpora koordinace, lobbování a dialogu, vertikální a horizontální integrace organizací sociální ekonomiky, odborná příprava atd.

4.13.2   Organizace sociální ekonomiky by proto měly být ve zmíněných tematických programech zahrnuty do kategorie způsobilých nestátních subjektů. Financování těchto tematických programů a dalších tematických programů, do nichž by mohla být sociální ekonomika účinně zapojena (14), by mělo být navíc při přezkumu nadcházejícího evropského finančního výhledu na období 2014–2020 navyšováno tak dlouho, než dosáhne svého celkového dvojnásobku, jak již EHSV doufal (15). Bez ohledu na financování z EU by měly být dále podporovány a udržovány koordinace, dialog, vzájemná součinnost a konkrétní projekty spolupráce mezi různými sektory evropské a africké sociální ekonomiky, zejména pak mezi africkými organizacemi. Mělo by se také zvýšit financování příslušných programů 11. Evropského rozvojového fondu (ERF, 2014–2019), aby mohla sociální ekonomika z této pomoci profitovat.

4.14   Dalším aspektem příznivého prostředí jsou především skutečné podmínky přístupu nestátních subjektů k financování, a to na základě zjednodušeného postupu. Specifickým a inovačním aspektem jsou dále dlouhodobé půjčky pro strukturovanější subjekty sociální ekonomiky. Vyzýváme EU, aby přístup k těmto půjčkám usnadnila prostřednictvím existujících nebo nových nástrojů.

4.15   EHSV v neposlední řadě požaduje, aby za účelem podpory africké sociální ekonomiky probíhala spolupráce v rámci evropských institucí a mezi nimi:

—

Evropský parlament, který již přijal usnesení k dopadu sociální ekonomiky na evropskou integraci (16), je vyzýván, aby v rámci Výboru pro rozvoj nebo Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU přijal usnesení o přínosu africké sociální ekonomiky k vymýcení chudoby; belgické předsednictví Rady EU, které proběhne ve druhém pololetí roku 2010, kdy se bude konat 3. summit EU-Afrika, je vyzýváno, aby se aktivně zasadilo o lepší uznávání a podporu africké sociální ekonomiky;

—	Evropské komisi se doporučuje, aby prozkoumala způsoby, jak zahrnout sociální ekonomiku do strategického partnerství mezi Evropskou komisí a MOP v oblasti rozvoje, jehož cílem je snížit chudobu, přispět k dosažení rozvojových cílů tisíciletí a programu důstojné práce pro všechny (17).

---

(1)  Přípravný dokument na konferenci MOP v Johannesburgu ve dnech 19.–21. října 2009, viz příloha 3.

(2)  Viz článek 1, preambule akčního plánu na podporu podniků a organizací sociální ekonomiky v Africe. Dokument vypracovaný u příležitosti regionální konference MOP na téma Sociální ekonomika: reakce Afriky na globální krizi, Johannesburg, 19.–21. října 2009, a rovněž diagram v příloze 2.

(3)  Viz odkaz v příloze 3.

(4)  Odkazujeme na stanovisko REX/285 – CESE 1954/2009 Podpora rozvojových zemí při zvládání krize, zpravodaj: pan Jahier.

(5)  Viz příloha 1 a http://www.ilo.org/public/english/region/afpro/addisababa/pdf/se_planofaction_en.pdf

(6)  CIRIEC, The social economy in European Union, CESE/COMM/05/2005.

(7)  Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. února 2009 o sociální ekonomice; zpravodajka: Patrizia TOIA.

(8)  Úř. věst. C 318, 23.12.2009, s. 22.

(9)  Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Podpora afrického zemědělství – Návrh na spolupráci v rámci kontinentu a regionů v oblasti rozvoje zemědělství v Africe (KOM(2007) 440 v konečném znění).

(10)  Startegické partnerství EU-Afrika – společná strategie EU-Afrika, bod 73.

(11)  Pozitivním příkladem sítě sociální ekonomiky mezi severními a jižními zeměmi je Réseau ESMED, Réseau Euro-méditerranéen de l'Economie Sociale zahrnující organizace ze Španělska, Francie, Itálie, Maroka, Portugalska a Tuniska. Napomáhá výměnám a projektům spolupráce v rámci evropsko-středomořského partnerství a podporuje je.

(12)  Viz odstavce 2.8 a 2.9.

(13)  Jak je uvedeno v článku 5.1.2 tohoto programu, EU bude podporovat iniciativy, jež přispívají k většímu počtu mezinárodních výměn, budování důvěry, vytváření sítí a koordinačních činností mezi nestátními subjekty a místními orgány (mezi severem a jihem i v rámci jihu).

(14)  Například tematické programy evropského nástroje pro rozvojovou spolupráci „Investice do lidí“ a „Zajišťování potravin“.

(15)  Viz odstavec 6.3 ze stanoviska REX/285 z roku 2009 – Podpora rozvojových zemí při zvládání krize, zpravodaj: pan Jahier.

(16)  Viz poznámka pod čarou č. 4.

(17)  Viz http://ec.europa.eu/europeaid/what/social-protection/documents/memorandum_of_understanding_ec_ilo_en.pdf.

---