Žaloba podaná dne 28. dubna 2010 — Maďarsko v. Komise

(Věc T-194/10)

2010/C 195/32

Jednací jazyk: maďarština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Maďarská republika (zástupci: J. Fazekas, M. Fehér, K Szíjjártó, zmocněnci)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně napadá zápis slovenského chráněného označení původu „Vinohradnícka oblasť Tokaj“ do elektronického registru zeměpisných označení a chráněných označení původu vín (dále jen „registr E-Bacchus“) provedený Komisí na základě nařízení (ES) č. 1234/2007 (1).

Jako první žalobní důvod žalobkyně uplatňuje, že změnou zápisu Komise porušila relevantní ustanovení nařízení č. 1234/2007 a nařízení (ES) č. 607/2009 (2), neboť sporná změna původního zápisu do registru E-Bacchus v souladu s novou právní úpravou poskytuje automatickou ochranu označení, které nelze považovat za „stávající chráněné“ názvy vín ve smyslu článku 118 s nařízení č. 1234/2007.

V tomto ohledu má žalobkyně za to, že ke dni 1. srpna 2009, datu vstupu v platnost nové právní úpravy Unie týkající se trhu s vínem, bylo označením požívajícím ochranu Společenství označení „Tokajská/Tokajské/Tokajský vinohradnícka oblast’“, jak je zjevné zejména ze seznamu stolních vín označených zeměpisným označením (3) a ze seznamu jakostních vín (4).

Žalobkyně rovněž tvrdí, že přezkum slovenské právní úpravy vede k témuž závěru s ohledem na to, že dne 30. června 2009 byl přijat nový slovenský zákon o víně, který přebírá označení „Tokajská vinohradnícka oblast’“. Krom toho ačkoli se použitelná nařízení mají vykládat v tom smyslu, že datum vstupu v platnost vnitrostátní právní úpravy (1. září 2009) je rovněž relevantní pro posouzení stávající ochrany, v tomto případě se musí uplatnit obdobně čl. 73 odst. 2 nařízení č. 607/2009, a proto je také v tomto případě třeba za chráněné a stávající ve smyslu článku 118s nařízení č. 1234/2007 považovat označení stanovené v novém zákoně.

Ve druhém žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise při vedení a správě registru E-Bacchus, a konkrétně sporným zápisem v projednávané věci, porušila základní zásadu řádné správy, základní zásadu loajální spolupráce a základní zásadu právní jistoty uznané v právu Unie.

V tomto ohledu má žalobkyně za to, že s ohledem na zásadu řádné správy a zejména s ohledem na význam uvedeného registru je povinností Komise zajistit, aby registr obsahoval správné, spolehlivé a přesné údaje. Konkrétně musí Komise ve vztahu k okamžiku vstupu v platnost nové právní úpravy týkající se trhu s vínem určit, které vnitrostátní předpisy jsou použitelné a která označení mají být považována za chráněná a stávající na základě uvedených předpisů. A jednak má žalobkyně za to, že Komise porušila také zásadu loajální spolupráce, když Maďarské republice nijak neoznámila, ani předem, ani zpětně, změnu zápisů do registru E-Bacchus týkajících se Slovenska, ačkoli měla vědět, že mohou být dotčeny zájmy Maďarska. Nakonec žalobkyně tvrdí, že Komise porušila rovněž zásadu právní jistoty, když organizovala a vedla registr takovým způsobem, že zápisy do registru mohly být kdykoli změněny se zpětným účinkem, aniž by bylo možné určit konkrétní datum změny.

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (Úř. věst. L 299, s. 1).

(2)  Nařízení Komise (ES) č. 607/2009 ze dne 14. července 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů (Úř. věst. L 193, s. 60).

(3)  Seznam zeměpisných jednotek menších než členský stát podle čl. 51 odst. 1 nařízení [Rady] (ES) č. 1493/1999 [ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem (Úř. věst. L 179, s. 1)] (stolní vína se zeměpisným označením) (seznam zveřejněný v Úř. věst. 2009, C 187, s. 67).

(4)  Seznam jakostních vín stanovených pěstitelských oblastí (zveřejněný v Úř. věst. C 187, s. 1).