23.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/92

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor vítá proces, který ve své zelené knize zahájila Komise. Lituje však, že se úvahy nezabývají veškerým biologicky rozložitelným odpadem a omezují se pouze na odpad biologický.

1.2

Vzhledem k neexistenci společné právní úpravy tedy doporučuje vypracovat takové právní předpisy, jež by byly z hlediska zásad a odborného přístupu harmonizovány.

1.3

EHSV zdůrazňuje, že je zapotřebí respektovat hierarchii způsobů nakládání s odpady, podněcovat a podporovat recyklaci a také využití, a to především využití energie.

1.4

Souhlasí s tím, aby se kladl maximální důraz na zlepšení předcházení vzniku odpadu ze strany spotřebitelů a průmyslových producentů, i když si uvědomuje, že objem odpadu, jehož vzniku tak můžeme zabránit, je stále zanedbatelný. Vzhledem k tomu, že nakládání s biologickým odpadem a možnosti využití materiálu, jenž je v této souvislosti vyroben, do značné míry ovlivňují místní podmínky, se Výbor domnívá, že spíše než na jednotná závazná pravidla o podmínkách výroby kompostu by se Evropská unie měla v současné době zaměřit na vypracování jasných pokynů a na stanovení cíle v oblasti kvality. Při provádění evropských cílů si tedy členské státy musí zachovat určitou volnost. Po pěti letech provádění pokynů, jež by byly případně vydány, by však bylo vhodné vyhodnotit provádění politiky Evropské unie v této oblasti. Ukáže-li se, že toto hodnocení není dostatečné, mělo by být zváženo vypracování závaznějších právních předpisů.

2.1

Jedná se o biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků, potravinářský a kuchyňský odpad z domácností, restaurací, od dodavatelů potravin a z maloobchodních prodejen (odvětví stravování) a srovnatelný odpad z podniků potravinářského průmyslu. Tato definice tedy nezahrnuje odpady ze zemědělství a z lesního hospodářství, hnůj, kal z čistíren nebo jiné biologicky rozložitelné odpady, jako jsou např. přírodní textilie, papír nebo zpracované dřevo. Předmětem zelené knihy je tedy jednoznačně biologický odpad, a ne biologicky rozložitelný odpad, což je širší pojem, který zahrnuje i odpad biologický.

2.2

Podle odhadů se v EU ročně vyprodukuje celkem 76,5–102 milionů tun biologického odpadu z potravin a ze zahrad, jenž je zahrnutý do směsného tuhého komunálního odpadu, a 37 milionů tun odpadu z potravinářského průmyslu.

3.1

Za prvé proto, že vnitrostátní politiky jednotlivých členských států se vzájemně velmi liší. Otázkou tedy je, zda jsou národní opatření dostatečná, či zda by nebylo lepší a účinnější, kdyby se touto problematikou zabývalo Společenství. Musíme si přitom uvědomit, že specifické místní podmínky, a především podnebí, hrají důležitou roli.

3.2

Rámcová směrnice o odpadech vyzývá Komisi, aby provedla hodnocení nakládání s biologickým odpadem a případně předložila legislativní návrh či vypracovala pokyny.

3.3

V letech 1999 a 2001 byly vydány dva pracovní dokumenty, ale situace se od té doby, zejména v důsledku přistoupení 12 nových členských států, podstatně změnila.

3.4

Cílem zelené knihy je tedy prozkoumat možnosti zlepšení nakládání s biologickým odpadem v Evropské unii. Jde o to zahájit diskuzi o tom, zda je vhodné podniknout v budoucnu určité kroky na úrovni Společenství, které by braly v potaz hierarchii způsobů zpracování odpadu a možné hospodářské a sociální přínosy, jakož i přínosy v oblasti životního prostředí. Tento úkol je o to těžší, že tuto otázku provází řada pochybností.

4.1

V členských státech EU se v současnosti můžeme setkat s následujícími technikami:

4.2

V členských státech jsou využívány všechny tyto techniky, přičemž převládají tři možnosti: využívání spalování, aby se snížilo množství odpadu na skládkách, vysoká úroveň využití materiálu, ale s poměrně nízkou mírou spalování, a skládkování.

4.3

Liší se také současné normy. Existují normy o využívání a kvalitě kompostu, ale jsou v každém státě jiné. Stejně tak existují i normy, pokud jde o využití energie. Ty byly stanoveny na úrovni Společenství.

4.4

Environmentální i hospodářské dopady se liší v závislosti na použité technice. Skládkování je pokládáno za nejméně nákladné řešení, spalování vyžaduje vyšší investice. Pokud jde o biologické zpracování, techniky jsou tak odlišné, že je obtížné stanovit jednotné náklady.

5.1.1

Zelená kniha se nezabývá veškerým biologicky rozložitelným odpadem. Tento výběr je restriktivní, neboť biologicky rozložitelný odpad zde není zohledněn v celé své šíři. Do jisté míry je tak vytvářena nová kategorie biologicky rozložitelného odpadu, do níž patří pouze biologicky rozložitelný odpad z parků a zahrad a kuchyňský odpad z domácností, stravovacích zařízení či zemědělsko-potravinářského průmyslu.

5.1.2

Systémy sběru a nástroje na zpracování biologického odpadu a biologicky rozložitelného odpadu a někdy také metody využití jsou vytvářeny a prováděny stejným způsobem. Bylo by tedy logičtější celkově zaujmout jednotný přístup na základě stejných předpisů. Ukáže-li se, že není možné docílit jednotné právní úpravy, bude zapotřebí se dohodnout na vypracování takových předpisů, jež by obsahovaly harmonizované zásady a technické postupy.

5.1.3

Způsoby nakládání s biologickým odpadem (a obecněji s biologicky rozložitelným odpadem) musí samozřejmě respektovat hierarchii způsobů nakládání s odpady: předcházení jejich vzniku, recyklace (otázka opětovného využití je v tomto případě bezpředmětná), další způsoby využití, mimo jiné využití energie, a nakonec likvidace.

5.1.4

V pravé řadě je samozřejmě zapotřebí vzniku odpadu předcházet. V praxi jde o to omezit podíl nespotřebovaných potravin v odpadech a pomocí vhodných pěstitelských postupů omezit vznik odpadu ze zahrad a parků. Musíme si však realisticky přiznat, že vznik biologického odpadu je nevyhnutelný.

5.1.5

Za prioritní způsob zpracování tohoto druhu odpadu je třeba považovat recyklaci. Jde o to vyrobit prostřednictvím kompostování organické hnojivo, čili hnojivo vyrobené za pomoci metanizace. Velký význam má způsob sběru předtím, než dojde k biologickému zpracování. Ten může mít buď podobu tříděného sběru u zdroje či smíšeného sběru, po němž následuje třídění v třídícím závodě. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že kvalita produktů, z nichž je kompost vyráběn, má zásadní vliv na kvalitu konečného produktu. Důležité je, aby byly splněny cíle v oblasti recyklace a kvality konečného produktu, a to bez ohledu na zvolenou technologii či způsob organizace.

5.1.6

Pokud jde o biologicky rozložitelný odpad, efektivita jeho využití je optimalizována prostřednictvím metanizace. Využití energie ze zbytkové části odpadu zásadním způsobem doplňuje metody recyklace biologicky rozložitelného odpadu a umožňuje zajistit, aby energie, která je v odpadu uložena, nepřišla na zmar.

5.2.1

Pokud jde o využití kompostů, je třeba zdůraznit, že možnosti tržního využití jsou velmi různé v závislosti na podmínkách v jednotlivých členských státech a že obchodní vztahy v oblasti dovozu a vývozu jsou velmi omezené. Trh s kompostem má převážně lokální povahu. V některých zemích je využíván především v zemědělství, v jiných pak spíše při obnově vegetace nebo jako hnojivo pro drobné spotřebitele. Bylo by tedy logické, aby předpisy byly koncipovány v závislosti na využití konečného produktu. Je možno rozlišit tři hlavní způsoby využití / typy produktů:

5.2.2

V každém případě musí být kritéria kvality konečných materiálů z hlediska hygieny a životního prostředí (komposty nebo produkty vyhnívání) stanovena na základě odborného posouzení rizik. Konečná kritéria kvality kompostů či produktů vyhnívání musí být stanovena v závislosti na předpokládaném využití a na opravdových analýzách rizik vypracovaných na základě důvěryhodné a osvědčené metodologie.

5.3.1

Při rozvoji zpracování biologického odpadu, které probíhá v různých podmínkách v závislosti na zeměpisné poloze, podnebí nebo možnostech tržního využití kompostu, by měly mít hlavní slovo členské státy, a to v rámci jasných pokynů stanovených na úrovni EU a v souladu s odborně stanovenými kritérii kvality.

5.3.2

Politika EU by tedy měla spočívat ve stanovení norem pro kompost, důrazném podporování odděleného sběru a recyklace, ve stanovení norem pro výrobní postupy kompostu a výměně osvědčených postupů. To vše však musí provázet určitá flexibilita, a proto jsou tedy zapotřebí spíše jasné pokyny než legislativní opatření, která jsou až příliš omezující a moc neodpovídají místním podmínkám. Místní orgány mají totiž k dispozici širokou škálu opatření, včetně tarifní politiky a daní. Pokud se tak například ve Francii obec rozhodne pro tříděný sběr odpadu, dojde ke snížení poplatků za odvoz domácího odpadu, z čehož mají přímý prospěch daňoví poplatníci a zároveň to představuje silný stimul pro místní orgány. Pravdou však zůstává, že tříděný sběr se snáze organizuje na venkově nebo na předměstích než v samotném centru měst, zejména těch starých.

5.5.1

Je zapotřebí podporovat biologické zpracování spíše než jiné způsoby zpracování, a především skládkování. Je zapotřebí poznamenat, že v této souvislosti je možné využít různé hospodářské a daňové nástroje jako stimul ke hledání jiných řešení než skládkování, například zvýšení nebo zavedení poplatků či daní vybíraných za skládkování, které se následně využijí k financování jejich zpracování při ukončení využívání. Kromě toho je také zapotřebí, aby tato alternativní řešení byla cenově přístupná.

5.5.2

Je zapotřebí mít na paměti hierarchii odpadu a posílit preventivní opatření.

6.2.1

S celkovým cílem, jež spočívá v předcházení vzniku odpadů, můžeme jen souhlasit. Toto předcházení může být kvantitativní a/nebo kvalitativní. V prvním případě jde o to omezit množství odpadu, jež vstupuje do systémů kolektivního zpracování, pomocí domácího či komunitního kompostování. Z hlediska objemu však mají tyto techniky v praxi stále jen omezený dopad a z krátkodobého a střednědobého hlediska nemají velký význam. Ve druhém případě pak jde o to zabránit kontaminaci biologicky rozložitelného odpadu.

6.2.2

V obou případech je zapotřebí zvyšovat povědomí veřejnosti a vzdělávat ji, neboť její úloha je klíčová nejen z hlediska vzniku odpadu, ale také pokud jde o jeho třídění a sběr. Toto zvyšování povědomí by mělo být zaměřeno v prvé řadě přímo na největší producenty odpadu.

6.2.3

Mohla by být zavedena tato konkrétní opatření:

6.3.1

Větší omezení skládkování biologického odpadu má pozitivní dopad na životní prostředí a umožnilo by využít energii z tohoto odpadu, recyklovat materiál a vyrábět více kompostu. Je však zapotřebí, aby existovala alternativní cenově přístupná řešení.

6.3.2

Bylo by vhodné stimulovat biologické způsoby zpracování, a to například pomocí finančních nástrojů. Ve Francii je zvýšení poplatků za skládkování spojeno s přerozdělením prostředků na biologické způsoby zpracování. Dále je třeba zvážit také stanovení poměru recyklace biologicky rozložitelného odpadu.

6.4.1

Zdá se, že obzvláště vhodná je anaerobní digesce odpadu s využitím energie bioplynu a použití produktu vyhnívání na výrobu kompostu. Tato metoda je v souladu s koncepcí tzv. životního cyklu, neboť umožňuje snížit emise skleníkových plynů, pomocí kompostu zlepšit kvalitu půdy a energeticky využít bioplyn.

6.4.2

V každém případě, a to bez ohledu na zvolenou techniku, je třeba dávat přednost recyklaci s výrobou hnojiv, jež mají být navrácena do půdy, a to prostřednictvím biologického zpracování, jehož vliv na životní prostředí je zcela jednoznačně pozitivní.

6.4.3

Koncept životního cyklu je zajímavý, ale jeho praktickému využití brání skutečnost, že prováděcí nástroje, jež jsou v současné době k dispozici, jej neumožňují realizovat. Je zapotřebí zlepšit metody hodnocení zpracování tak, aby braly v potaz následky změny klimatu a otázku kvality půdy.

6.4.4

Pro spalování homogenního odpadu by kvůli nízkému riziku při spalování měla být stanovena možnost méně závazných předpisů.

6.5.1

Biologicky rozložitelný komunální odpad přispívá k výrobě obnovitelné energie z 2,6 %. Tento podíl je výsledkem v současné době používaných způsobů zpracování, a to spalování, zpracování bioplynu ze skládek, a bioplynu vyrobeného pomocí metanizace.

6.5.2

Podle Evropské agentury pro životní prostředí je energetický potenciál komunálního odpadu 20 milionů tun ropného ekvivalentu, což znamená téměř 7 % potenciálu veškeré obnovitelné energie, kterou budeme mít k dispozici v roce 2020. Je zde tedy velký prostor pro zlepšení. Na energetické využití biologického odpadu by se tedy nemělo a priori pohlížet jako na negativní. Za zajímavou možnost, jež by měla být podporována, by měl být považován také rozvoj metanizace biologického odpadu.

6.5.3

Měl by být bezvýhradně podporován vývoj nových a účinnějších technologií pro častější likvidaci odpadu v zařízeních na výrobu bioplynu a pro další formy využívání odpadů k výrobě biopaliv.

6.6.1

Je nezbytné podporovat intenzivnější recyklaci a využití biologického odpadu. Je zapotřebí nejen informovat a pobízet producenty biologického odpadu, ale také působit na orgány, jež mají tuto problematiku na starosti. Členské státy by mohly být nabádány k tomu, aby si stanovily určitý cíl, pokud jde o využívání hnojiv z obnovitelných zdrojů.

6.6.2

Mohla by být zvážena tato opatření:

6.7.1

Vzhledem k existenci různých způsobů využití a různých produktů by měla být stanovena pravidla jak pro komposty, tak pro jejich využití.

6.7.2

Pokud jde o komposty, je zapotřebí stanovit limity kontaminujících a znečišťujících látek a patogenních původců.

6.7.3

Co se týče využití kompostů, bylo by vhodné stanovit:

6.7.4

Každý cíl by měl odpovídat charakteristikám a vlastnostem daných kompostů. Ve všech těchto případech by kritéria kvality konečných materiálů z hlediska hygieny a životního prostředí měla být stanovena na základě odborného posouzení rizik a měla by se týkat znečisťujících látek, patogenních původců a nečistot.

6.7.5

V souvislosti s otázkou využití kompostu ze směsného odpadu vyvstává další otázka, a to způsobu zpracování. Třídění sběru u zdroje představuje nejjistější metodu, ne vždy je však jednoduché jej zajistit. Dalším řešením je smíšený sběr, po němž následuje třídění v třídícím závodě nebo v třídícím centru. Vzhledem k tomu, že existují různé techniky, jež je možné využít, je zapotřebí zajistit, aby byly splněny cíle v oblasti recyklace a kvality konečného materiálu, a to bez ohledu na zvolený postup.

6.8.1

Veškerá zařízení na zpracování odpadu musí být pod přísnou kontrolou a podléhat přísným předpisům. Zvláštní předpis upravující nakládání s biologicky rozložitelným odpadem, jenž by stanovil minimální evropské normy, by umožnil zajistit lepší kontrolu zařízení na kompostování, která těchto limitů často nedosahují, a to aniž by se změnily limity stanovené ve směrnici o integrované prevenci a omezování znečištění.

6.9.1

Zelená kniha přebírá hierarchii, pokud jde o nakládání s odpadem. Z toho důvodu správně podporuje myšlenku omezení skládkování. Spalování může představovat dobrý způsob, jak biologický odpad využít, nicméně už ze samotné podstaty věci se v tomto případě živiny, které biologický odpad obsahuje, nevyužívají pro zlepšení kvality půdy. Výhodou kompostování je, že se při něm vyrábí materiál, který má velkou výživnou hodnotu a je vhodný pro úpravu půdy. Nevýhoda pak spočívá v tom, že při výrobě kompostu vznikají skleníkové plyny. Anaerobní digesce odpadu, při níž dochází k výrobě a energetickému využití bioplynu a produkt vyhnívání je využíván na výrobu kompostu, je sice složitější a vyžaduje rozsáhlejší investice než kompostování, nabízí však čistější zdroj obnovitelné energie.

6.9.2

V každém případě je důležité, aby byla zachována schopnost hospodářských subjektů inovovat technologie, aby tak mohly rozvíjet své metody a zlepšovat je jak z hospodářského hlediska, tak z hlediska kvantity a kvality. Hlavní je zajistit výrobu co nejkvalitnějšího kompostu a zaměřit se na nutnost dosáhnout výsledků pomocí odborně stanovených limitů, a nikoli na stanovení předem určených technických prostředků.