23.12.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 317/37

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Městské oblasti a násilí mladistvých

(2009/C 317/06)

Zpravodaj: pan ZUFIAUR NARVAIZA

Dne 10. července 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Městské oblasti a násilí mladistvých.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 25. června 2009. Zpravodajem byl pan ZUFIAUR NARVAIZA.

Na 455. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 15. a 16. července 2009 (jednání dne 15. července 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 174 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 7 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Evropská společnost se v současné době obává jevu násilí a kriminality nezletilých a mladistvých. Přeje si však podporovat celistvý rozvoj mladých lidí a podporovat jejich zapojení do společnosti a do trhu práce. Násilí mladistvých je častým tématem národních sdělovacích prostředků, je však třeba upřesnit, že obecně se statistiky (1) týkající se kriminality nezletilých v Evropě příliš nezvyšují, či dokonce zůstávají dosti stabilní. Cílem tohoto stanoviska z vlastní iniciativy je vyjasnit otázku násilí mladistvých a předložit k ní doporučení, nikoli však obvinit mládež a učinit z ní pouhý symbol určitého protispolečenského chování.

1.2   V průběhu svého vývoje vytvořily všechny právní systémy evropského prostoru vlastní modely systému spravedlnosti mladistvých, což vysvětluje odlišnost normativních modelů a řešení násilí nezletilých a mladistvých. Platné systémy spravedlnosti mladistvých v členských státech EU se značně liší v takových aspektech, jako je sociální ochrana, prevence, věk trestní odpovědnosti, používané postupy, platná opatření a postihy, dostupné zdroje atd. Tato rozmanitost však existuje ve společnostech, které usilují o evropskou integraci, ale jsou těžce postiženy krizí, a proto i to málo prostředků pro politiky zaměřené na začlenění mladých lidí do společnosti se ještě snižuje.

1.3   Doporučení tohoto stanoviska jsou dvojího druhu, přičemž první část se týká preventivního přístupu k tomuto jevu. Násilné a antisociální chování je totiž často zapříčiněno takovými problémy, jako je uspořádání měst a jejich strukturování, stejně jako narůstající chudoba a marginalizace obyvatelstva. Mládež je sice v tomto kontextu původcem násilných činů, ale je rovněž obětí prostředí, které ji obklopuje. Uvažujeme-li o kolektivním násilí nezletilých a mladistvých a jeho prevenci, není možné za jediné řešení považovat stíhání a postihy spáchaných činů. Druhé hlavní téma tohoto stanoviska spočívá v tom, že tento jev není vhodné posuzovat pouze na úrovni jednoho státu vzhledem k tomu, že evropský prostor je vzájemně propojený z ekonomického hlediska, z hlediska hodnot, sociálního chování a komunikace.

1.4   Nelze popřít, že násilí a zločinnost nezletilých se v evropských zemích opakovaně vyskytují již řadu let. Tyto jevy byly obecně vnímány jako sociálně patologické. V současnosti jsou naopak spojovány s nedostatečnou bezpečností, jak uvádí zpráva Alaina Peyrefitta (2), jenž rozlišuje mezi zločinem a strachem z něj.

1.5   V evropském prostředí problém násilí nezletilých vzbuzuje značný zájem a Evropský hospodářský a sociální výbor dne 15. března 2006 přijal stanovisko k tématu Prevence kriminality mladistvých. Způsoby řešení kriminality mladistvých a úloha systému spravedlnosti mladistvých v Evropské unii  (3). Tímto stanoviskem, v němž se zdůrazňoval význam preventivního přístupu, se inspirovaly evropské instituce (4) a zároveň posloužilo jako reference na různých evropských a mezinárodních úrovních pro právní, trestní a sociální aspekty kriminality mladistvých.

1.6   Stanovisko vyzývalo k analýze jevu kriminality mladistvých. V této souvislosti je násilí nezletilých a mladistvých (jimiž se rozumí dospívající mládež od 13 do 18 let a mladí lidé od 18 do 21 nebo až 25 let podle dané země, kteří někdy dosud podléhají systému trestní zodpovědnosti pro nezletilé) jevem, na který se stále více soustředí pozornost evropské společnosti. Násilí má však různé podoby: dochází k němu v městských oblastech, ve škole (hlavně formou případů šikany), ale i v rodině, v partách či ganzích, při sportovních utkáních či prostřednictvím nových komunikačních technologií, jako je internet atd. Všechny tyto projevy násilí si jistě zaslouží, aby byly analyzovány, my si však přejeme toto stanovisko z vlastní iniciativy omezit na kolektivní násilí mládeže v městských oblastech.

1.7   Problematika kolektivního násilí stojí již přes dvacet let v popředí zájmu a vědci (sociologové, etnologové, geografové, právníci, politologové atd.) sledují a studují nejvíce marginalizované městské čtvrti. Příčiny těchto městských nepokojů jsou dobře známy: nezaměstnanost, těžké podmínky, rozpad rodiny, předčasné ukončení školní docházky, školní neúspěch, diskriminace atd. V posledních letech se situace a způsoby jejího řešení vyostřily. Krize totiž vystupňovaly hospodářské a sociální problémy a snížily společenské postavení mladých generací oproti generaci jejich rodičů, zastavily společenský vzestup a způsobily nárůst individualismu. To vede k projevům a pocitům nespravedlnosti a uzavření se do sebe, jejichž kolektivní projev je nejviditelnějším úkazem odporu proti institucím.

1.8   Výraz kolektivní násilí není oficiálně či právně definován, ale byl často použit pro charakterizování násilných jevů různého druhu, které se odehrávají v městských oblastech a projevují se buď útoky souvisejícími s etnickou a rasovou diskriminací mezi komunitami, které způsobují i konflikty mezi znepřátelenými skupinami, nebo ve vztahu obyvatel k institucím, kde jsou za nejtypičtější považovány vztahy mezi mladými lidmi a pořádkovými silami.

1.9   Tyto jevy se v posledních letech na evropském kontinentu rozšířily a došlo k nim ve Francii, Velké Británii, Španělsku, Nizozemsku, Dánsku, Belgii a Řecku, avšak vlády jednotlivých států a evropské instituce je nikdy nepovažovaly za globální problém ani je nezohledňovaly a spíše je braly jako jednorázové a ojedinělé průvodní jevy.

1.10   Z tohoto důvodu toto stanovisko doporučuje koordinaci činnosti na místní, národní a evropské úrovni a vyžaduje tedy řešení na úrovni Společenství prostřednictvím specifických programů v rámci politik zaměřených na rodinu, mládež, vzdělávání a odbornou přípravu, zaměstnanost, prevenci kriminality a koordinaci soudů. Tato konkrétní řešení musí usilovat o to, aby se zapojila do rámce strategií obnovy měst, přizpůsobení veřejných služeb a boje proti všem formám diskriminace, stejně jako do zlepšení vztahů mezi státem a občany zejména prostřednictvím pořádkových sil, výchovy k občanské uvědomělosti a k mravním a sociálním hodnotám, využívání sdělovacích prostředků a poskytování pomoci rodičům ohledně výchovy.

2.   Charakteristiky a příčiny kolektivního násilí mladistvých v městských oblastech

2.1   Návrhy a definice: neexistuje společná a obecně přijímaná definice kolektivního násilí nezletilých a mladistvých v městských oblastech. V belgických právních předpisech se užívá pojem městské „nepokoje“, avšak jiní jej chápou jako řadu přestupků spáchaných známými a identifikovanými pachateli. Za účelem vytvoření základu pro minimální a globální definici budeme v tomto textu nadále pojímat násilí jakožto koncentraci násilného chování v městských oblastech, jímž také určité vrstvy obyvatelstva vyjadřují své postoje. Motivy účastníků jsou různé: sociální diskriminace, konflikty s pořádkovými silami, rasová nenávist, náboženské konflikty atd., což jistým způsobem poukazuje na nedostatky a mezery v oblasti sociálních služeb, jejichž cílem je prostřednictvím aktivit zaměřených na sociální ochranu tomuto druhu násilí předcházet. Definice, kterou používáme, platí jak pro charakterizování kolektivního násilí, k němuž dochází na veřejném prostranství a jež se projevuje útoky proti obyvatelům z určité etnické skupiny nebo proti policejním silám, tak pro vandalismus spojený s rabováním, jako např. zapalování veřejných budov či vozidel atd.

2.2   Je třeba konstatovat, že nárůst počtu násilných činů (ničení a vandalismus, útoky a napadení, násilná okradení, znásilnění atd.) nemá na zodpovědnosti pouze mládež, jelikož násilí v současné době obecně narůstá. Věk jedinců, kteří se dopouštějí násilí v městských oblastech, je však důležitým faktorem, chceme-li porozumět tomuto jevu a nalézt pro něj řešení, jelikož poměr nezletilých a mladistvých je opravdu značný. Policejní údaje z protestů ve Francii v roce 2005 ukazují, že 100 ze 640 uvězněných osob bylo nezletilých. V rámci preventivního přístupu je důležité věnovat zvláštní pozornost trvalým řešením zaměřeným na mladou generaci, která je schopná změny a vývoje.

2.3   Současné studie a charakteristiky: každý stát si vytvořil vlastní metodologii pro sběr číselných údajů a popis kolektivního násilí v městských oblastech. Složité systémy, jako je škála vytvořená Lucienne Bui Trong (5), v níž jsou rozlišeny stupně intenzity různých podob kolektivního násilí podle počtu zapojených osob, organizace, cílů atd., umožňují podat koncepci celého jevu. Již několik let a zvláště po protestech v roce 2005 se ve Francii vytvářejí ukazatele městského násilí, které jsou založeny na posouzení úrovně násilí v krizových čtvrtích na základě kvantitativních a kvalitativních výzkumů a studií viktimizace. Tyto ukazatelé a jim obdobné nástroje v ostatních evropských zemích existují příliš krátce na to, aby mohly přesně určit intenzitu násilí v městských oblastech, a navíc čelí stále větším problémům souvisejícím se zdroji a sběrem údajů.

2.4   Jak již bylo upřesněno v definici tohoto jevu, připomínáme, že projev kolektivního násilí sice souvisí s konkrétní situací v daném státě, avšak má v Evropě jisté společné rysy. Na základě skutečností, k nimž došlo v několika evropských zemích v posledních letech, můžeme stanovit typologii průběhu událostí:

—

Sociální a politické střety: tento druh kolektivního násilí vzniká jako reakce na diskriminaci a sociální, hospodářské a geografické vyloučení a projevuje se jako násilná reakce vůči pořádkovým silám či představitelům státu, kterým je za tyto sociální problémy přičítána zodpovědnost. Rozměr protestu proti systému a proti situacím vnímaným jako nespravedlivé rozpoutává střet s bezpečnostními silami, s veřejnými institucemi zastupujícími stát a společnost, jež je považována za represivní. K sociálním střetům došlo zejména ve Francii, v takzvané krizi okrajových čtvrtí, kde koncentrace chudší vrstvy společnosti a několik desetiletí městských politik, které nepřinesly žádné výsledky, přivedly ke stigmatizaci těchto městských oblastí. Tyto revolty politického rázu (6) tvoří třífázový cyklus, jež začíná často tragickým či nespravedlivým činem, pak nastoupí euforie a skupinový efekt a nakonec vyčerpání (7).

—

Jev ztráty kontroly: jedná se o masovou akci politického, sportovního či kulturního rázu, jež se zvrhne a skončí ztrátou kontroly nejen pořadatelů, ale i sil veřejného pořádku. Násilí při fotbalových zápasech či „rave party“ nebo ztráta kontroly při veřejných akcích představují příklady tohoto jevu. K tomu a ke ztrátě celkové kontroly lze též přičíst působení „vandalů“, k nimž patří jedinci, jejichž cílem je způsobit co největší hmotné škody. Unie nesmí zapomínat na to, že tyto nekontrolovatelné projevy násilí vyvolávají v některých případech snahy o organizovanější násilí, které ohrožují demokracii daleko více.

—

Konflikty mezi násilnými gangy: ačkoliv se party mladých lidí vždy nemusejí uchylovat k násilí, násilné gangy fungují jako náhrada rodiny a blízkého prostředí mladého člověka, kterému poskytují pocit sounáležitosti se skupinou a jistým způsobem i konkrétní řešení nejistot dospívání. V konkrétním případě násilných gangů se tento druh asociálního chování vyznačuje trestnou činností související se sdružováním dospívajících a mladistvých, kteří dávají přednost používání síly a zastrašování a kteří téměř pravidelně organizují střety nebo násilné trestné činy. Tyto gangy se střetávají v městském prostředí jak na ulicích, tak v obchodních centrech, s cílem získat kontrolu nad určitým územím, nad nelegálním obchodem či institucemi, jež představují policisté, hlídači nebo ostraha, jako je tomu na severu Paříže nebo na jihu Londýna, kde dochází k pravidelným střetům mezi soupeřícími skupinami. Ve Španělsku se vyskytují latinskoamerické gangy (zvané „Maras“ či „Pandillas“ jako Latin kings a Ñetas). Tento jev představuje pro mladé lidi způsob, jak si vzájemně dodat jistotu v nepřátelském prostředí tím, že se postaví proti „ostatním“ na ulici či v sousední čtvrti. Tyto gangy patří mezi nejvíce vyloučené ze společnosti v jistých okrajových čtvrtích a jejich násilné chování souvisí s neúspěchem, s těžkými podmínkami atd. Je velice důležité otázku násilných gangů odpovídajícím způsobem řešit, aby nepřešly k organizovanému zločinu.

—

Etnické a náboženské střety: tento druh násilí se v první řadě vyznačuje etnickým aspektem, jelikož původci a hlavní terče násilných činů jsou osoby patřící k etnické, asimilované či náboženské komunitě. Tyto střety se odehrály v řadě evropských zemí jako Velká Británie, Španělsko (nepokoje v Alcorcónu v říjnu 2007 mezi španělskou a latinskoamerickou mládeží), Itálie, Nizozemsko (v říjnu 2007 v Amsterdamu), Dánsko (v únoru 2008), Belgie (v Anderlechtu v květnu 2008) a významnou úlohu při nich hrál rozměr přistěhovalectví, náboženství a řada spletitých faktorů.

2.5   Projevy násilí v městských oblastech vyplývají z různých příčin, které více či méně působí společně podle toho, o jaký úkaz se jedná:

—

Chudoba, těžké podmínky, nezaměstnanost. K projevům kolektivního násilí v Evropě došlo především v nejchudších čtvrtích, což je výsledek marginalizace a vyloučení ze společnosti. Rozpad rodiny, nezaměstnanost mládeže, nejistota zaměstnání a nedostatek kvalifikace a tedy integrace do společnosti a na trh práce způsobují, že tyto čtvrti velice ostře reagují na hospodářský vývoj, zejména v případě finanční krize jako nyní.

—

Přístup ke zbraním a nelegálním látkám. Ve velké většině hlavních a krajských měst v Evropě přispívá obchod s tvrdými drogami, který provádějí obvykle dospělí a nikoli nezletilí, k výskytu projevů násilí souvisejících s nezákonným obchodováním s těmito látkami a s šířením střelných zbraní. Děti a dospívající mládež jsou oběťmi prostředí, které nemohou ovlivnit, a mohou být cílem dealerů, kteří využívají některé mladé lidi.

—

Urbanismus. Takzvané krizové čtvrti v evropských městech mají společné rysy a jsou často považovány za příměstská ghetta, která neodpovídají kritériím smíšené společnosti a současného urbanismu. Ať jsou tyto čtvrti a domy v centru (ve Spojeném království, v Belgii) či na okraji města (ve Francii, v Německu atd.), nebyly příliš udržovány a postupně upadaly, až se staly škodlivými zdraví a nebezpečnými.

—

Vztahy s pořádkovými silami. Řada projevů kolektivního násilí je podněcována rozhořčením nad tím, co mohlo být pochopeno jako pronásledování policie zaměřené na „viditelné menšiny“ či jako nepřiměřené použití síly (8). Středisko pro strategickou analýzu uvádí, že „Nenávist obyvatel vůči přítomnosti pořádkových sil v jejich čtvrti je důkazem toho, že nemají dostatečnou důvěru ve stát a státní instituce“ (9).

—

Sdělovací prostředky. Sdělovací prostředky mají často tendenci negativně se zaměřit na jistý jev, což ještě více stigmatizuje obyvatele tzv. krizových čtvrtí a podporuje projevy násilí, kterým se dostává přílišné pozornosti médií. V roce 2005 ve Francii sdělovací prostředky každý den informovaly o událostech, zatímco v Belgii a v Německu vláda usilovala o omezení zveřejňování zpráv, aby předešla novým přestupkům, které by se inspirovaly předchozími činy.

3.   Způsoby řešení nadnárodního problému

3.1   Násilné činy v městském prostředí v Evropě, ať ojedinělé či průběžné, jsou obzvláště závažné, a to jak z politického hlediska, jelikož zpochybňují schopnost státu prosazovat sociální pakt a chránit občany, tak proto, že odrážejí sociální rozdíly a problémy s integrací. Z tohoto důvodu musí stát nalézt jasná řešení problému kolektivního násilí ve městech. Je však nezbytné zohlednit to, že tato řešení se v jednotlivých zemích značně liší, v některých případech jsou více represivní a v jiných případech spíše preventivní. Proto je nezbytné na evropské úrovni neustále usilovat o hodnocení veřejných politik, jež mají tento jev řešit, stejně jako o větší účinnost a porovnatelnost příslušných statistik (údaje o zločinnosti nelze analyzovat pouze podle počtu trestních oznámení, ale rovněž podle počtu těch, které byly vyřešeny). Je třeba vytvořit společné ukazatele, aby se na úrovni států podpořilo zpřístupnění policejních a právních rejstříků, spíše než studie viktimizace, které jsou více či méně subjektivní.

3.2   Státy obvykle uplatňují tyto způsoby řešení:

—

Iniciativy pozitivní diskriminace na podporu krizových čtvrtí, jako jsou zóny prioritní výchovy a přípravy na první zaměstnání ve Francii či pravidelné hlídkování mladých dobrovolníků spolu s policisty v Berlíně, jehož účelem je předejít situacím, které by mohly vyústit v projevy městského násilí. Od té doby, co byly vytvořeny tyto smíšené policejní hlídky (kvůli tomu bylo třeba přesvědčit bývalé vůdce gangů ke spolupráci), se zločinnost snížila o 20 % v těch oblastech, kde společně působí (10).

—

Posílení přítomnosti policie a využívání bezpečnostních kamer v krizových oblastech, jako jsou školy a zařízení pro trávení volného času, jsou opatření, která problém dostatečně neřeší. To mohlo přivést ke stigmatizaci daných oblastí a mladé lidi k pocitu, že jsou neustále kontrolováni a podrobováni represi.

—	Politiky obnovy měst v jednotlivých zemích, více či méně rozsáhlé: ve Francii tuto politiku provádí konkrétně agentura pro městskou obnovu (11); v Německu se prováděla při obnově měst při znovusjednocení země.

3.3   K omezení koncentrace v městských oblastech, kde se vyskytují faktory násilného chování mládeže, může rovněž přispět účinná politika územní soudržnosti. Proto se vynakládá úsilí na renovaci a zlepšení obytného charakteru městských oblastí. Renovace předpokládá dlouhodobé úvahy o projektech obnovy města v rámci strategie celkového územního plánování na základě dohody všech zainteresovaných stran včetně mládeže. Cílem je znovu integrovat jisté čtvrti do městského celku a rehabilitovat je s cílem podpořit rozvoj místního obyvatelstva a sociální, hospodářskou a kulturní funkci těchto veřejných prostor. Koncept zobytnění, který je definován jako specifická metoda regenerace městských oblastí, má za cíl regulovat typické problémy obytných čtvrtí tím, že z města učiní prostor pro integraci a prevenci s cílem zamezit současným problémům ve městech: obchodování s drogami, hromadné okupování prostoru, násilná hnutí a vandalismus. Hlavním cílem je zamezit vyloučení vůči zbytku populace tím, že se podpoří pohyb obyvatel, aby se tyto čtvrti zpřístupnily vůči městu, čímž se zviditelní městské obyvatelstvo jako celek a podpoří se jeho integrace. Tyto obnovy města však musí probíhat zároveň s důraznými strategiemi zaměřenými na vzdělávání, odbornou přípravu a přístup k zaměstnání, bez nichž by trvalé zlepšení nebylo možné.

3.4   Příčinou násilí mladistvých je nedostatečná míra sociální soudržnosti, související s krizí občanského postoje ve městech. Veřejný prostor, jehož hlavní charakteristikou je umožnit soužití velice odlišných jedinců, vyžaduje dodržování společných pravidel, jejichž cílem je ochrana svobody jednotlivce. Hlavní města však musí čelit velmi obtížnému soužití obyvatel, kteří mají různé zvyky, pocházejí z různých kultur a jsou si tedy cizí, což ohrožuje stabilitu sociálních vazeb a určité solidarity (12). Je třeba nalézt interinstitucionální a vícefaktorové řešení, jehož účelem by bylo zavést účinná preventivní opatření, která by byla užitečná pro všechny přímé či nepřímé subjekty: policii, soudy, sociální služby, ubytování, zaměstnanost či vzdělávání. Místní orgány však mají v této souvislosti velký význam, jelikož jejich kompetence slouží pro definování městského prostoru a služeb poskytovaných občanům.

3.5   V evropských městech dochází k násilným projevům nezletilých v různých souvislostech a s různou intenzitou, avšak jejich analýza a rozbor řešení spadají do širšího právního a předpisového rámce na úrovni Evropské unie. V současné době vyžadují studie a hodnocení prevence kriminality mladistvých víceoborovou a interinstitucionální spolupráci vládních agentur a na praktičtější úrovni spolupráci subjektů, které působí přímo v terénu (sociálních pracovníků, policie, soudů, profesní prostředí atd.). Evropské země, regiony a města, kde došlo k projevům kolektivního násilí, jen obtížně nastolují normální situaci, sociální soužití a respektování institucí v rámci celého obyvatelstva. Násilí ve městech je navíc velmi nákladné z materiálního hlediska, avšak zvláště i z hlediska sociálního a politického (13).

3.6   V situaci, kdy je kriminalita nezletilých v Evropě v zásadě stabilní, avšak spáchané činy jsou násilnější, dokazují některé místní programy prováděné v různých zemích Evropské unie význam prevence a sociálních a integrálních strategií pro mládež v městských oblastech (14). V případě programu pro střežené čtvrti v Birminghamu (evropská cena za prevenci kriminality v roce 2004) bylo hlavním cílem omezit různé druhy násilí a kriminality, zlepšit kvalitu života občanů a stimulovat komunity, aby se aktivně podílely na vlastní sociální integraci (15).

3.7   Posílení organizované a solidární evropské občanské společnosti prostřednictvím podpory, kterou Evropská unie uděluje inovujícím projektům se sociálním a integračním rozměrem, zaručuje zvýšení bezpečnosti a udržitelného rozvoje měst. Jako příklad lze uvést program URBAN, který je iniciativou Společenství v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj (FEDER) zaměřenou na podporu udržitelného rozvoje měst a čtvrtí v krizové situaci, jež přispívá k výraznému zlepšení prevence násilí nezletilých a kriminality obecně.

3.8   Zapojování občanů do rozhodování na místní úrovni, do výměn zkušeností a osvědčených metod ostatně umožňuje prosazovat koncept „správy měst“, který je definován řadou studií zaměřených na reorganizaci a zlepšení veřejných služeb, vytvářením a prováděním nových struktur správy měst; zavedením stabilních hodnotících ukazatelů místní správy; informačními kampaněmi zaměřenými na zlepšení přístupu k informacím pro občany, přičemž se však nejedná o stigmatizaci a přehnané zdůrazňování negativních aspektů.

3.9   Existují rovněž další iniciativy, jako je Evropský pakt mládeže, jehož cílem je zlepšit odbornou přípravu, mobilitu a zapojení do trhu práce a sociální začleňování mládeže v Evropě a zároveň usnadnit sladění rodinného a profesního života.

3.10   Obecně platí, že aktivnímu a občanskému zapojení mladých lidí napomáhá rozsáhlá činnost sdružení, která postupně rozvíjejí svou činnost v praxi a tím se zapojují do rámce evropských, celostátních či místních strategií pro rozvoj a proti sociálnímu vyloučení.

4.   Návrhy na vytvoření evropské politiky reagující na násilí mladistvých v městských oblastech

4.1   Tyto hlavní myšlenky a pokyny vyplývají z toho, co je uvedeno v tomto stanovisku z vlastní iniciativy:

—

Je třeba, aby existovalo více reakcí na kolektivní násilí, kriminalitu i na protispolečenské činy a další projevy nerespektování společnosti spáchané nezletilými. Musí být neustále vyhodnocovány, aby mohly být stále zlepšovány a byl dále posilován jejich výchovný a vzdělávací rozměr, stejně jako aktivní přístup nezletilých k jejich vlastnímu vývoji a budoucnosti.

—	Různé preventivní a alternativní strategie musí být podporovány jasnou a udržitelnou evropskou politikou založenou na prioritách stanovených na úrovni Evropské unie, což by přispělo k vyřešení problému násilí nezletilých v městských oblastech, pokud možno bez zásahu soudů.

—

Jak na evropské úrovni, tak na úrovni jednotlivých států je třeba věnovat zvláštní pozornost sociálním strukturám pro mladé lidi. Řada těchto institucí, ať se jedná o sdružení či státní zařízení, mají zásadní úlohu v životě mladých lidí zejména proto, že jim nabízejí aktivity a vedení, čímž vyplní jejich volný čas a zabrání případnému přechodu ke kriminalitě. Z toho důvodu je tedy třeba zvláště zohlednit úlohu škol a sdružení, kterým se musí dostat především veřejné finanční podpory.

—

Je třeba harmonizovat evropské a mezinárodní zásady týkající se násilí a kriminality nezletilých, a to prostřednictvím minimálních norem, jež je třeba respektovat v rámci právních předpisů států, a dále je třeba tyto zásady používat jako ukazatele zaručující práva nezletilých. Vzhledem k víceoborovému charakteru vládních útvarů a orgánů, které jsou pověřeny správou městských oblastí v Evropě, je třeba provádět iniciativy a zavádět normy pro osvědčené metody, které budou moci být vyhodnocovány a analyzovány např. evropským střediskem pro sledování spravedlnosti mladistvých za účelem získání spolehlivých a srovnatelných statistických údajů týkajících se násilí mladistvých v městských oblastech.

—	Postihy a opatření prosazované soudy jednotlivých států musí zohlednit především zájem mladistvého v závislosti na jeho věku, psychické vyzrálosti, fyzické kondici, vývoji a schopnostech (16). Musí být vždy přizpůsobeny individuálním okolnostem (zásada individuálních opatření).

—	Evropské instituce musí podporovat strategie obnovy měst spolu s udržitelnými sociálními politikami s cílem lepšího územního rozdělení a plánování, aby nedocházelo k vyloučení a usnadnila se integrace nejohroženějších vrstev obyvatel do měst.

—	Veřejné orgány musí institucím poskytnout dostatečné prostředky, aby jim umožnily chránit nezletilé a znovu je zapojit do společnosti, a to jak z hlediska odpovídajících finančních, tak i lidských zdrojů, aby bylo zaručeno, že jejich působení bude mít na život nezletilých značný dopad.

—

Je třeba zaručit vhodný výběr a specifickou odbornou přípravu sociálních a právních subjektů a policie, pokud možno na úrovni evropských referenčních norem, přičemž je nutná neustálá aktualizace v rámci interinstitucionální a víceoborové spolupráce prováděné prostřednictvím nadnárodních kontaktů, a to zejména proto, aby byl zahájen dialog a vytvořeny vazby mezi pořádkovými silami a mládeží.

—

Evropské instituce a členské státy musí pojmout rok 2010, který byl vyhlášen Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, jako příležitost prokázat své odhodlání zařadit ochranu práv mladých lidí, kteří jsou v konfliktu se zákonem, a prevenci násilí v městských oblastech mezi priority své činnosti proti sociálnímu vyloučení.

—

Evropské instituce by měly vytvořit finanční položku za účelem ochrany nezletilých proti sociálnímu vyloučení v nejvíce marginalizovaných městských oblastech, aby se inovujícím projektům v rámci posílení sociální soudržnosti občanské společnosti dostalo podpory a tím se posílil iniciativní a podnikavý přístup mládeže.

—	Zavádění společných kritérií a osvědčených postupů musí mít za cíl prevenci, péči o nezletilé, kteří se dopustili přestupků, a jejich nové zapojení do společnosti.

---

(1)  Jak dokazuje například zpráva Nejvyššího státního zastupitelstva Španělska, kde kriminalita poklesla v roce 2007 téměř o 2 % oproti údajům za rok 2006.

(2)  Zpráva Výboru pro průzkum násilí, kriminality a delikvence, Réponses a la violence (Řešení násilí), Paris, Presse Pocket 1977, str. 41.

(3)  Stanovisko EHSV ze dne 15. března 2006 k tématu Způsoby řešení kriminality mladistvých a úloha systému spravedlnosti mladistvých v Evropské unii; zpravodaj: pan ZUFIAUR NARVAIZA (Úř. věst. C 110, 9.5.2006).

(4)  Usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. června 2007 o kriminalitě mladistvých – úloha žen, rodiny a společnosti.

http://www.europarl.europa.eu/oeil/DownloadSP.do? id =13705 & num_rep =6729 & language = en.

(5)  Résurgence de la violence en France (Vzplanutí násilí ve Francii), BUI-TRONG Lucienne, Futuribles février 1996, str. 17–18.

(6)  Le Goaziou (V.), Mucchielli (L.) 2006, Quand les banlieues brulent. Retour sur les émeutes de 2005 (Když vzplanou okrajové čtvrti. Připomenutí protestů v roce 2005), Paris, La Découverte.

(7)  Bachmann (C.), Le Guennec (N.), 1997, Autopsie d’une émeute. Histoire exemplaire du soulèvement d’un quartier (Analýza protestu. Typická historie povstání jedné čtvrti), Paris, Albin Michel.

(8)  The Politics of Protest. Extra-Parliamentary Politics in Britain since 1970. (Politika protestu. Občanský aktivismus v Británii od roku 1970)., Peter JOYCE, Palgrave MACMILLAN, 2002.

(9)  Středisko pro strategickou analýzu, Les violences urbaines: une exception française? Enseignements d’une comparaison internationale (Násilí v městských oblastech – francouzská výjimka? Ponaučení z mezinárodního srovnání), aktuální zpráva č. 31, 23. října 2006. (http://www.strategie.gouv.fr/IMG/pdf/NoteExterneDeVeille31.pdf)

(10)  Jeunes et policiers font cause commune à Berlin (Mládež a policie za společným cílem v Berlíně) http://www.oijj.org/news_ficha.php? cod =54117 & home = SI&idioma = es.

(11)  ANRU.fr.

(12)  La dynamique de la disqualification sociale (Dynamika sociálního vyřazování), Sciences humaines č. 28, květen 1993.

(13)  V případě Clichy-sous-Bois ve Francii v roce 2005 dosáhly materiální škody 150 milionů eur.

(14)  Prévenir la délinquance en milieu urbain et auprès des jeunes. Recueil international de pratiques inspirantes (Prevence kriminality mládeže v městských oblastech. Mezinárodní soubor podnětných metod), Centre international pour la prévention de la criminalité, 2005 (www.crime-prevention-intl.org/publications/pub_113_1.pdf).

(15)  Výsledkem bylo průměrné snížení přestupků mládeže o 29 % oproti 12 % v jiných srovnatelných oblastech.

(16)  Viz společné prohlášení Mezinárodního střediska pro sledování spravedlnosti mladistvých (Observatoire International de Justice Juvénile) z Valencie.

---