EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52008AE1676
Opinion of the European Economic and Social Committee on how can social experimentation be used in Europe to develop public active inclusion policies
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Způsoby využití sociálního experimentování při vypracování evropských veřejných politik aktivního začleňování
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Způsoby využití sociálního experimentování při vypracování evropských veřejných politik aktivního začleňování
OJ C 100, 30.4.2009, p. 77–83
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
30.4.2009 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 100/77 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Způsoby využití sociálního experimentování při vypracování evropských veřejných politik aktivního začleňování
2009/C 100/13
V dopise ze dne 5. března 2008 požádalo francouzské ministerstvo zahraničních a evropských věcí, s ohledem na nadcházející předsednictví Evropské unie, Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování průzkumného stanoviska k tématu
Způsoby využití sociálního experimentování při vypracování evropských veřejných politik aktivního začleňování.
Úvod do problematiky při této příležitosti provedl Vysoký komisař pro aktivní solidaritu proti chudobě, který je původcem této žádosti.
Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 11. září 2008. Zpravodajem byl pan BLOCH-LAINÉ, spoluzpravodajem pan EHNMARK.
Na 448. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 22. a 23. října 2008 (jednání dne 23. října 2008), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 66 hlasy pro, nikdo nebyl proti a 1 člen se zdržel hlasování.
1. Úvod
1.1 Žádost o vypracování tohoto stanoviska je spojena s rozhodnutím francouzské vlády uspořádat v listopadu tohoto roku v Grenoblu „Schůzku o sociálních experimentech v Evropě“. Za jejich cíl byla označena podpora společného využívání experimentů na úrovni Společenství a v členských státech jako nástrojů pro přípravu veřejných sociálních politik a příležitostně veřejných politik, mimo jiné boje proti chudobě prostřednictvím „aktivního začleňování“. V případě této konference se bude jednat o příspěvek k rozvoji „kultury“ experimentování a o přípravu nových programových iniciativ na tomto poli (pro případ potřeby a ve vhodný okamžik), které by Komise mohla podpořit. Následující předsednictví (české a švédské) případně zváží, zda pokládají za vhodné pokračovat stejnou cestou.
1.2 Za tímto účelem bude podle názoru francouzského předsednictví důležité na jedné straně lépe poznat současné postupy 27 členských států na tomto poli a lépe o nich informovat a na druhé straně posoudit jejich relevanci, způsoby jejich zlepšení a možnosti jejich společného rozvoje, působení a přenosu. Pro navržené, zahájené nebo završené experimenty nebyla stanovena žádná podmínka ohledně jejich rozsahu. Přáním je zvýraznit různorodost aktérů, způsobů spolupráce, právních postupů a způsobů činnosti. Účelem je v co nejkratší dobrovolně, ale realisticky stanovené době položit základy aktualizovaných znalostí o evropské špičkové síti hodnotných experimentálních inovací.
1.3 Cílem tohoto stanoviska je shromáždit poznámky a připomínky a poté vyjádřit přesvědčení a učinit doporučení.
2. Poznámky a připomínky
2.1 Zájem, který vedl k žádosti o toto stanovisko, není neočekávaný, náhodný, ani nepředvídatelný. Rozvoj sociálních experimentů je v Evropě překotný (ostatně tak jako v USA a Kanadě).
2.1.1 V posledních deseti letech byla v této oblasti provedena v některých členských státech Unie řada špičkových studií, šetření a výzkumů. Konalo se, koná se nebo se bude konat mnoho užitečných schůzí, workshopů, seminářů a mezinárodních kolokvií.
2.1.2 „Sociální experimentování“ je však v dnešní době v mnoha ohledech stále ještě mlhavou koncepcí. Hranice této široké a bohaté oblasti nejsou jasně vymezeny, její obsah se stále vyvíjí a je nekonečně rozmanitý, pojmenování jejích složek jsou někdy esoterická a hodnocení jejích výsledků často příliš vágní (či ani neexistují) nebo kontroverzní, neboť jsou do značné míry nejednoznačná a diskutabilní.
2.1.3 Lze samozřejmě nalézt soupisy, zprávy, svědectví a posudky na toto téma, které jsou často velmi zajímavé. Pokud je však Výboru známo, nikde (na ministerstvech, v decentralizovaných veřejných orgánech, národních hospodářských a sociálních radách, poradních orgánech Společenství, mateřských organizacích sociálních partnerů (1) atd.) k dnešnímu dni (s výhradou omylu) neexistují skutečné metodicky seřazené rejstříky.
2.1.4 V této práci a v daných lhůtách nepřipadalo samozřejmě v úvahu snažit se o provedení širokého soupisu experimentů, které jsou vhodné k okamžitému vypracování veřejných politik a jež jsou považovány za důstojné k tomuto účelu. Za účelem vypracování krátkého stanoviska, jehož přívlastek „průzkumné“ zde má svůj doslovný význam (přípravné, předběžné), bylo na základě zdravého rozumu vybráno několik spolehlivých a poučných evropských zdrojů, z nichž některé mají institucionální charakter, jiné jsou ve vlastnictví nevládních organizací.
2.2 Koncepce „sociálního experimentování“ nebyla od počátku součástí zásad řídících politiky Společenství. Experimenty ve formě velmi malých projektů již byly bez pochyb součástí prvního programu boje proti chudobě (1975–1980). Druhý (1985–1989) a třetí (1989–1994) program byly ovlivněny mimo jiné vůlí bilancovat získané zkušenosti. Pojem experimentování jako takový však zdůrazněn nebyl. Zatímco základní inovace Amsterodamské smlouvy a značný pokrok, který byl učiněn na zasedání Rady v Lisabonu, jasně ukazují vůli společně zkoumat příklady osvědčených postupů, národní programy nebo akční plány a společné zprávy o sociální ochraně věnují experimentům jen velmi malou pozornost. A otevřená metoda koordinace jim také nevěnuje moc úsilí a prostoru.
2.2.1 A přece v této oblasti sociální politiky EU došlo v posledních letech k velkému pokroku, o který se do velké míry zasloužila Evropská komise. EHSV oceňuje dvě pracovní schůzky s generálním ředitelstvím pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, díky kterým mohl posoudit především pozoruhodné výsledky programů EQUAL a PROGRESS a procesu vzájemného hodnocení. Povaha a rozsah tohoto stanoviska nejsou vhodné k detailnímu popisu tohoto procesu.
2.2.2 Včas bude vypracován spis, aby mohl být využit pro výše uvedenou listopadovou schůzku v Grenoblu. Budou v něm uvedeny informace o úspěšných příkladech inovačních experimentů a adresy internetových stránek vhodných k případné konzultaci.
2.2.3 Připomeňme nyní několik skutečností: V rámci programu EQUAL, který probíhal šest let (2002–2008) a byl již ukončen, byly z Evropského sociálního fondu investovány 3 miliardy EUR na sociální inovace na trhu práce a v oblasti sociálního začleňování v několika členských státech EU. Bylo vytvořeno 3 480 partnerství více než 2 000 subjektů a zapojeno více než 200 000 znevýhodněných osob. Je to pravděpodobně nejrozumnější a největší program sociálních inovací, který v Evropě proběhl.
2.2.4 Kromě těchto konkrétních čísel je třeba si uvědomit, že EQUAL a proces vzájemného hodnocení vytvořily jménem EU zcela nový korpus metodických znalostí, což je pro budoucnost pravděpodobně to nejdůležitější. Řada těchto ponaučení je jasně uvedena v návodech. Na základě toho EHSV soudí, že je nutné pokračovat ve zhodnocování výstupů a přínosů těchto programů v oblasti sociálního začleňování.
2.2.5 Na druhou stranu co se týče opatření posuzovaných v této průzkumné fázi, EHSV věnoval zvláštní pozornost inovačním experimentům se začleňováním prostřednictvím ekonomické činnosti s využitím holistického přístupu. Uspořádal v této souvislosti slyšení (2), na kterém konzultoval sítě nevládních organizací a orgánů (3) schopných předložit důkladně analyzované a zhodnocené příklady opatření na integraci prostřednictvím práce, které úspěšně provedly evropské sociální podniky. Výbor si je dobře vědom toho, že pole činnosti „aktivního začleňování“ je mnohem širší než integrace prostřednictvím práce. V této oblasti však existuje řada dobře organizovaných sítí klíčových aktérů, se kterými bylo důležité setkat se bezodkladně v první fázi.
2.2.6 Informace shromážděné v průběhu dříve zmíněného slyšení (16. června 2008) a zápis z něj budou rovněž součástí spisu, který bude k dispozici ve výše uvedené lhůtě. V tomto stanovisku lze vyzdvihnout následující skutečnosti:
2.2.6.1 Řada experimentů měla velmi pozitivní výsledky vycházející z různorodé škály inovačních nápadů ve velmi odlišných právních systémech;
2.2.6.2 Ve všech zmíněných případech existuje účinná spolupráce mezi odlišnými zúčastněnými stranami, které se aktivně zapojují;
2.2.6.3 V několika zemích byly prováděné činnosti podpořeny a upraveny zákony. Došlo k tomu však většinou až po dlouhé době;
2.2.6.4 „Faktor času“ je při experimentování stěžejním prvkem. Na mnoha místech existují silné obavy co se týče trvalé povahy experimentů (ukončení programu EQUAL je v tomto směru velmi znepokojující). Je otázkou, jak trvalejším způsobem zapojit zainteresované strany, především místní orgány;
2.2.6.5 Všeobecně je kladen důraz na potřebu zvážit při posuzování poměr mezi náklady a užitkem experimentů a celkově ho měřit;
2.2.6.6 Úloha evropské činnosti je všeobecně považována za zásadní jak pro přenos know-how, tak pro udržitelnost zahájených projektů.
3. Přesvědčení
3.1 Výbor je přesvědčen o potenciálu inovačního experimentování stát se vysoce užitečným nástrojem na přípravu národních a nadnárodních politik v Evropské unii. Důvody toho tvrzení lze shrnout následovně:
3.1.1 Obecně lze říci, že současné formy chudoby a sociálního vyloučení jsou tak složité, že bylo dlouho obtížné je analyzovat a odhadovat další vývoj. Rozbory, především ty stanovené na základě studií podnícených Evropskou unií, naštěstí v posledních letech velmi pokročily. Lze však přinejmenším konstatovat, že co se týče řešení, stále přetrvává řada neznámých a nejistot. V mnoha zemích nedosáhly prováděné všeobecné politiky svých cílů. Obecná opatření vycházející z teoretických předpokladů se brzy po svém zahájení ukázala jako nevhodná, neúčinná, či dokonce zastaralá nebo protichůdná, a to buď proto, že se prakticky minula v hlavních příčinách, specifikách a souvislostech problémů, které měla řešit, nebo proto, že nebyly včas předvídány nebo odhaleny nežádoucí důsledky. Experimentování by ze své povahy mělo být způsobem, který často umožňuje na základě důkladného pozorování usnadňovat přizpůsobování a nápravy a obecně se vyhýbat „chybným dobrým nápadům“.
3.1.2 Použití metody, kterou filozofie nazývá „induktivní“ („Skutečnost se zakládá na tom, co vidím.“), je pro vědce prvořadé. Opačná metoda, „deduktivní“ („Skutečnost musí být v souladu s tím, co si myslím.“), vedla v oblasti sociální politiky ke špatným odhadům a omylům (4). Aby bylo jasno, nenavrhujeme zde, aby se upustilo od všeobecných politik a ty byly prostě a jednoduše nahrazeny individuálními experimenty. To by bylo absurdní. Doporučujeme, aby se, pokud je to možné, více využívalo inovačních experimentů s cílem objasnit a posílit tvorbu všeobecných veřejných politik. Jde o to zvýšit a optimalizovat úlohu, kterou může v Unii hrát inovační experimentování jako nástroj v oblasti státní správy a řízení institucí EU.
3.1.3 Experimentování by mělo často lépe než okamžité zobecňování umožnit posoudit, jak zapojit různé místní zainteresované a ke spolupráci ochotné aktéry, kteří jsou nejblíže skutečným potřebám lidí.
3.1.4 Lze při něm dělat chyby, aniž vznikaly škody a zavdávala se příčina k soustavnému skepticismu.
3.1.5 „Sociální experimentování“ musí mít silný základ v existujících solidárních sociálních systémech a musí být garantováno promyšlenými koncepty a odpovědností zainteresovaných stran. Stejně tak používání experimentů by mělo pomoci upevnit a rozšířit pole působnosti otevřené metody koordinace.
3.2 Přestože se tyto názory ve většině případů setkávají se souhlasem, nelze přitom zapomínat na to, že sem tam existují pochyby a námitky, které je třeba vzít v úvahu a projednat, aby se předcházelo nedůvěře v užitečná opatření nebo jejich potírání.
3.2.1 Toto jsou nejčastější námitky proti experimentování:
3.2.1.1 Výraz „experimentování“ je sám o sobě urážlivý, neboť lidé nejsou pokusní králíci. Bylo by lepší hovořit o „praktických zkouškách“ nebo, ještě lépe, prostě o „inovacích“.
3.2.1.2 Praktické zkoušky v sociální sféře nejsou často ničím jiným než laboratorními pokusy – jak je možné se tomuto vyhnout? Jak odhalit parodie, simulace, maskování, klamy, karikatury, ghetta?
3.2.1.3 Experimenty jsou vázány na místo a rozsah, a tím jsou obecně a nevyhnutelně nepoužitelné v jiném kontextu.
3.2.1.4 Experimenty s sebou přinášejí riziko alibizmu veřejných činitelů, kteří nejsou ochotni provádět obecné reformy. Mohou vést k omezení nebo úplnému zrušení existujících ochranných sociálních opatření.
3.2.1.5 Rizikem experimentů je, že buď povedou k nerovnosti spočívající ve výhodách pouze pro někoho nebo, v případě, že se od nich upustí, k hořkému zklamání z pouze momentálních, pomíjivých vymožeností.
3.2.1.6 Jak spolehlivé jsou posuzující protokoly?
3.3 V zájmu potření těchto námitek a této nedůvěry považuje EHSV za zásadní, aby byly přísně definovány experimenty, které jsou vhodné k zahájení a provádění za podpory a kontroly jakýchkoliv veřejných orgánů.
3.3.1 V odstavci 2.1.2 je uvedeno, že „sociální experimentování“ je stále ještě „mlhavou koncepcí“. To není výsměch ze strany Výboru. Kdyby byl, nebylo by to legrační, užitečné, ani důstojné. Ale není tomu tak. Výbor by při této příležitosti chtěl přispět k prohloubení úvah o tom, jak co nejvíce vyjasnit mlhavé oblasti této koncepce.
3.3.2 Prvním krokem v tomto směru je bez pochyby shodnout se na nějaké definici. To je velmi obtížné vzhledem k zásadním nejasnostem, které opětovně vyvstávají. Tou hlavní je zjistit, zda by cílem „sociálního experimentování“ mělo být pouze potvrzení stávajících metod nebo zda jeho účelem má být vznik inovací v pravém slova smyslu.
3.3.3 Výbor se chtěl vyhnout tomu, že zabředne do zkoumání vědeckého a sémantického seznamu definicí. Zaměřil svoji pozornost na dvě definice:
3.3.3.1 První pochází od jednoho špičkového amerického institutu (5). Stanovuje čtyři základní fáze:
— |
nahodilý výběr příjemců a kontrolní skupiny („random assignment“); |
— |
opatření veřejné politiky („policy intervention“); |
— |
kontrolní opatření („follow-up data collection“); |
— |
hodnocení („evaluation“). |
3.3.3.2 Druhou definici sestavil francouzský orgán, který je původcem žádosti o vypracování tohoto stanoviska, a experimentování se podle ní skládá se z následujících součástí:
— |
inovace sociální politiky zahájená nejprve v malém měřítku vzhledem k nejistotě ohledně jejích účinků; |
— |
provádění v podmínkách, které umožní posoudit tyto účinky; |
— |
posouzení následného zevšeobecnění. |
Evropský hospodářský a sociální výbor jasně a bez výhrad upřednostňuje a podporuje tuto druhou definici.
3.3.4 Připomeňme opět, že inovačními myšlenkami se to jen hemží. Nechybí povrchní dobré úmysly – „je jimi dlážděna cesta do pekel“. A největší možnou chybou pro budoucnost koncepce „sociálního experimentování“ by bylo podporovat rozvoj veřejných iniciativ, které jsou od počátku odsouzeny k neúspěchu nebo které nebude možné opakovat.
3.3.5 Program EQUAL posloužil zejména k vypracování pravidel a metod, jelikož umožnil prověřit faktory úspěchu a nezdaru. Výbor vyzdvihuje a vítá činnost, která byla vykonána především pro správce Evropského sociálního fondu, ale která by mohla sloužit všem tvůrcům rozhodnutí na místní a regionální úrovni, kteří si přejí zahájit experimentální inovační projekty.
3.3.6 Skutečná pozornost by měla být věnována pouze experimentům obsahujícím:
3.3.6.1 |
opatření doplněná jasnými daty a čísly; |
3.3.6.2 |
přesné naplánování použitých prostředků; |
3.3.6.3 |
jasné účinné zapojení a stálou spolupráci různých aktérů: veřejných orgánů, výzkumných pracovníků, sociálních partnerů a dalších subjektů občanské společnosti (nadací, družstev, vzájemných organizací, sdružení atd.); |
3.3.6.4 |
opatření na zajištění opravdu aktivního zapojení „cílových skupin“ experimentu do jeho vzniku a provádění a do hodnocení jeho výsledků, a tedy do „spoluvytváření“ experimentů a politik. Lidské bytosti nejsou v evropské kultuře v zásadě „podporovanými“, „uživateli“, „podrobenými“, „ovládanými“, „zákazníky“, „voliči“ atd., ale především osobami; |
3.3.6.5 |
systém na monitorování a především na hodnocení, který bude definován metodicky v plném slova smyslu, bude vyhlášen před zahájením činnosti, bude obsahovat opravdové dopadové studie, budou do něj zapojeni spolehliví odhadci a bude koncipován tak, aby především umožnil spolehlivé posouzení trvalosti výsledků; |
3.3.6.6 |
náležité posouzení možností opakování zkušeností (i projekt, jenž nelze opětovně využít, totiž může obsahovat prvky a součásti, které jsou samy o sobě velmi poučné). |
3.3.7 Tento seznam podmínek však ani přes svoji délku nemůže zaručit úspěch experimentu ve všech případech. Pokud chceme experiment provést, musíme z jeho povahy předem přijmout riziko neúspěchu.
4. Doporučení
4.1 Obecné směry
4.1.1 Experimentování ani inovace nejsou dosud opravdovou součástí evropské sociální strategie, a tedy ani otevřené metody koordinace. V posledních letech se nicméně objevily určité klíčové prvky sbližování koncepce: představa o modernizaci sociální politiky, posuzování jako jeden z nástrojů dobré veřejné správy, vzájemné učení a přenos osvědčených postupů. Evropská komise přijala 2. července 2008 Obnovenou sociální agendu, která obsahuje důležité sdělení o posílení otevřené metody koordinace v sociální oblasti. Zdůrazňuje se v něm, že PROGRESS bude podporovat „sociální experimentování“, cílem je však neustávat v této činnosti a pokročit v ní. Důležité je zajistit, aby zásady, kterými se řídil program EQUAL, byly skutečně integrovány do budoucího řízení a fungování Evropského sociálního fondu. Lze bez obav navrhnout a doporučit, aby kromě již prováděných činností byly z Evropského sociálního fondu a ze strukturálních fondů uvolněny prostředky na inovační programy aktivního začleňování.
4.1.2 EHSV doporučuje, aby byl zvážen přístup (koncepce), který by byl lépe začleněn do řady různých evropských programů tak, aby byly více podporovány inovační „sociální experimenty“ v oblasti sociální soudržnosti a sociálního začleňování. Týká se to programů jako např.: 7. rámcového programu pro výzkum a vývoj, některých programů regionálního rozvoje (JEREMIE, JASPERS, program pro mikroúvěry), některých programů rozvoje venkova (např. program LEADER), a proč ne i programů udržitelného rozvoje.
4.2 Projekty „sociálního experimentování“ v oblasti boje proti vyloučení spadají sice hlavně do oblasti působení místních a celostátních orgánů, evropské instituce, především Komise, však mohou posílit svoji činnost, a dosáhnout tak zásadního pákového účinku. Stávající období je pro to vhodné.
4.3 V tomto směru je nezbytně nutné propagovat v 27 členských státech lepší znalost otázek v této oblasti. To je ostatně jedna z největších obav, které stály za žádostí o vypracování tohoto stanoviska, jež vzhledem k časovému plánu a rozsahu této tematiky představuje pouze první etapu, na jejímž základě – a o to jde i Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – by mohla být připravena další opatření.
4.3.1 Výbor nedoporučuje zřízení dalšího střediska pro sledování této problematiky podle klasického institucionálního modelu. Domnívá se totiž, že takové komplikované a nákladné řešení by bylo kontraproduktivní. Důrazně však doporučuje zřízení struktury v podobě evropské sítě pro dohled, jejímž úkolem by bylo rozvíjet a sdílet znalosti o existenci, povaze, obsahu, podmínkách a výsledcích experimentů završených v členských státech EU a o ponaučeních, která z nich plynou. Do této struktury by se měli zapojit různí aktéři: výzkumné ústavy, partneři (političtí, hospodářští, sociální...) spoluodpovědní za projekty. Bylo by třeba, aby Evropská unie hrála úlohu hybné síly při vytváření, organizaci a rozvoji této sítě. Záštitu nad touto úlohou by měla převzít Komise. Pokud jde o EHSV, ten již má své místo, a pokud k tomu bude vyzván, bude se na tomto projektu jakožto „most s organizovanou občanskou společností“ v rámci svých možností rád podílet.
4.3.2 Výbor doporučuje účinně využít již existujících zdrojů: hodnocení programu EQUAL, proces vzájemného hodnocení, oblasti dobře známé nevládním organizacím (6).
4.3.3 Výbor navrhuje, aby byla přijata aktivní opatření, která by zajistila, že do plánů národních programů a společných zpráv budou zahrnuty informace týkající se inovačních sociálních experimentů.
4.3.4 Parlament a Rada by mohly společně pořádat pravidelná setkání (alespoň jednou ročně) na téma „sociálního experimentování“, která by se pokaždé soustředila na jiné otázky. Při této příležitosti by do programu Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení mohly být začleněny jedna či více příležitostí ke společné činnosti na tomto poli.
4.3.5 Bylo by rozumné znásobit místní evropská setkání typu „schůzí pro vzájemné hodnocení“.
4.3.6 Cílem těchto několika doporučení je přispět k postupnému zavádění progresivního „mapování“ územních projektů aktivního začleňování, které budou případně způsobilé pro podporu Společenství a které by mohly být předchůdci nadnárodních sociálních experimentů. Pravidelné vyhodnocování úspěchů a osvědčených postupů by mohlo přispět k prospěšným výměnám a přenosu zkušeností v Evropské unii.
4.4 Výbor pevně věří, že v budoucnosti budou k dispozici finanční prostředky ve výši prostředků, které byly vyhrazeny na program EQUAL.
4.5 Ke cti osob odpovědných za program EQUAL a dalších, kteří ho nejlépe znají, lze přičíst pozoruhodný důraz, který sami kladou na úsilí o plánování a o prozíravost, které je stále třeba vyvinout pokud jde o „sociální experimentování“ a nejlepší způsob, jakým může Evropská unie posílit na tomto poli svou činnost a prohloubit své znalosti, především o proveditelnosti, opakovatelnosti a kodexech chování. Výbor navrhuje, aby Komise za účelem „dozrání“ tohoto spisu navrhla Radě vypracovat zprávu, ve které bude ze všech důležitých úhlů prozkoumána otázka přidané hodnoty, kterou by „sociální experimentování“ mělo Evropě přinést. Měla by především objasnit odpovědi na některé otázky, mimo jiné na následující:
4.5.1 Není vůbec jasné, jak velká je mezera, která tak často odděluje sociální experimenty od jejich uznání, a především od jejich zobecnění. Tato hranice není náhodná, nahodilá, ani nemá banální příčiny. Je to jednoduše „propast“. Tímto je třeba se aktivně zabývat.
4.5.2 Je třeba se snažit o přesné stanovení prahu pro rozsah sociálních experimentů, aby bylo možné rozhodnout, které experimenty a inovace stojí za zvážení?
4.5.3 Měly by se upřesnit hranice oddělující koncepci toho, co si zaslouží název inovace, od toho, co jí není? Pokud ano, jak?
4.5.4 Experimenty v oblasti začleňování se věnují hlavně nápravě již vykonaného zla, tj. „uzdravování“. Jak pokračovat tímto směrem a přitom zvýšit úlohu prevence tím, že budou lépe předvídány budoucí výzvy (demografické, hospodářské, sociologické …), které ještě nejsou naléhavé?
4.5.5 Jak dále rozšířit prostor partnerství aktérů působících v oblasti aktivního začleňování? Jak podpořit především soulad mezi činností sdružení a sociálních a veřejnoprávních podniků za účelem rozvoje a zlepšování metod opravdového začleňování? Jak posílit a znásobit cesty vedoucí od vyloučení k začlenění v rámci opětovného rozvoje sociální odpovědnosti podniků? Je třeba prosazovat myšlenky, jako např. spolupráci s podnikovými radami nebo požadavek, aby podniky zaměstnávající více než určitý počet zaměstnanců každoročně zveřejňovaly zprávu o těchto otázkách?
5. Závěr
5.1 V naší době je „sociální experimentování“ jednou z důležitých výzev, před kterými stojí ústřední i decentralizované orgány veřejné správy, vlády států i správa Evropské unie. Je to složitý, náročný a zdokonalitelný metodický postup, který by však mohl být z dlouhodobého hlediska užitečný.
5.1.1 EHSV zdůrazňuje, že všeobecné veřejné politiky v žádném případě nelze nahrazovat jakýmikoli individuálními experimenty. Podle EHSV je větší využívání inovačních experimentů vhodné k objasnění a posílení tvorby těchto politik.
5.2 Evropská unie má pravomoc stanovit rámce národních a místních politik. Je to jedním z jejích hlavních poslání. Co se týče konkrétně boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, Unie již zahájila a završila jednu průkopnickou, odvážnou a rozumnou činnost. Mohla by však jít mnohem dál, čímž by konkrétně v této oblasti posloužila budoucnosti Evropy a poutu, které k ní pojí její občany.
5.3 EHSV doporučuje, aby se Unie výslovně zavázala k ještě aktivnější propagaci, sledování a podpoře důmyslných inovačních sociálních experimentů v řadě oblastí, které jsou zásadní pro politiky začleňování, a vyhradila na ně nezbytné prostředky a potřebný čas, aby nevzbudila plané naděje.
V Bruselu dne 23. října 2008.
předseda
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Mario SEPI
(1) Ústřední, federální, konfederativní nebo všechny ostatní.
(2) Slyšení, které se konalo dne 16. června 2008, předcházela přípravná schůze dne 22. dubna 2008.
(3) Národní rada pro integraci prostřednictvím ekonomické činnosti (CINAE), Evropská síť proti chudobě (EAPN), EMES, Evropská síť podniků sociální integrace (ENSIE), Evropská federace národních organizací pracujících s bezdomovci (FEANTSA).
(4) Připomeňme dramatičnost a zcela jiný rozměr skutečnosti, že ideologie a dogmata jakékoliv povahy byly a zůstávají možnou příčinou vážných katastrof.
(5) URBAN Institute.
(6) V tomto směru by mohla přispět kontaktní skupina zřízená nevládními organizacemi a EHSV.