13.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/17

1.1

Bydlení je především základním právem, přičemž přístup k němu podmiňuje přístup k základním právům a důstojnému životu. Uznává se v Chartě lidských práv a v revidované Evropské sociální chartě Rady Evropy, ale i v ústavách velmi mnoha evropských států. Mít bydlení je pro jedince zásadní, aby se mohl rozvinout a začlenit do společnosti.

1.2.1

EHSV schvaluje, že pracovní skupina Město a bydlení Evropského parlamentu přijala Evropskou chartu bydlení, která ukazuje četné a rostoucí interakce mezi evropskými politikami a politikami bydlení a která připomíná význam práva na bydlení.

1.2.2

EHSV v důsledku toho žádá, aby byla Evropská charta bydlení začleněna do stanoviska z vlastní iniciativy Evropského parlamentu o bydlení a regionální politice.

1.3.1

EHSV si přeje, aby byla na evropské úrovni navržena série společných cílů týkajících se přístupu k bydlení a minimálních standardů kvality bydlení, která by definovala pojem důstojného bydlení. Bez těchto kritérií bude obtížné dosáhnout toho, aby bylo právo na bydlení účinné – a zdá se, že právo na bydlení je minimální podmínkou důstojného života.

1.3.2

EHSV připomíná, že důležitost odvětví sociálních a místních služeb v kontextu stárnoucí společnosti stále narůstá a že tyto služby jsou často poskytovány společně s bydlením, a žádá, aby o těchto službách probíhala evropská výměna a aby byla posílena jejich viditelnost. Připomíná ještě, že se sociálním bydlením je nutno zacházet zvláštním způsobem a že toto bydlení nemůže být jako takové podrobeno tržním pravidlům, jak je uznáno ve směrnici o službách.

1.4.1

EHSV zdůrazňuje, že v dnešní době je důležité, aby možnost využívat strukturálních fondů ke zlepšení podmínek bydlení byla plně využívána 12 novými členskými státy, avšak také 15 zbývajícími členskými státy, které mohou využívat strukturálních fondů k akcím integrovaného městského rozvoje. Takové výdaje budou mít pozitivní dopad na sociální a územní soudržnost a na hospodářský růst. V této souvislosti EHSV doporučuje, aby evropské finanční instituce mohly přidělovat prostředky s velmi nízkými sazbami pro stavební programy pro mladé lidi, imigranty, staré občany a postižené osoby a dosahovat tak profesní mobility, sociálního mixu a cen přijatelných pro obyvatele.

1.4.2

EHSV poznamenává, že využívání nástroje Jessica poskytne prvky ke zřízení záručního fondu pro projekty sociálního bydlení ve větším rozsahu, a žádá, aby bylo stanoveno, že tuto otázku prozkoumá hodnocení strukturálních fondů v polovině období.

1.4.3

Z tohoto důvodu podporuje EHSV zavedení systému technické podpory projektům bydlení pro období 2007/2013 ve spolupráci se zástupci a sítěmi místních a regionálních orgánů a s podporou Evropské komise a členských států. Tento systém by umožnil kapitalizaci projektů a metod, které mají být použity za účelem lepší integrace projektů bydlení do programů regenerace měst. Umožnil by rovněž soustředění odborných znalostí a mohl by usnadnit přenositelnost zkušeností. Zdá se, že je prvořadé, aby byl zřízen konkrétní nástroj pro bydlení, a to za účelem podpoření dobrého využívání strukturálních fondů; tento nástroj může být zřízen v rámci článku 45 nařízení o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, který žádá Komisi, aby usnadňovala zavádění systémů technické podpory.

1.5.1

EHSV rovněž navrhuje vytvoření výměnné sítě k tématu bydlení a energetické účinnosti, která by umožnila výměnu zkušeností a kapitalizaci a prohloubení zkušeností subjektů pracujících v terénu, aby byly zavedeny rozumné a ambiciózní energetické politiky. Tento systém může mít vazbu na systém podpory strukturálních fondů, avšak nemá stejné cíle; půjde tedy o zajištění dobré koordinace těchto dvou složek.

1.5.2

EHSV navrhuje, aby byla na evropské úrovni provedena kampaň ke zviditelnění úspor energie, které jsou možné v oblasti bydlení, a to ve spolupráci se sítěmi, které jsou v tomto odvětví činné. Tato kampaň by měla mít za cíl změnu chování uživatelů. Tento přístup si vyžádá účast evropských občanů a umožní mobilizaci veškerých činitelů kolem pozitivní iniciativy. Kampaň „sustainable energy Europe“ není dostatečně zacílena, aby získala na viditelnosti, a zůstává omezena, pokud jde o prostředky.

1.5.3

EHSV žádá Komisi, aby předložila návrhy založené na širším přístupu, než je ten, který dosud zastává. Tento širší přístup by se měl soustředit především na zlepšení energetické účinnosti budov. Je třeba pracovat s bydlícími a lépe začlenit stávající budovy do úvah o tomto tématu.

1.6.1

EHSV dále podporuje iniciativu Evropské komise směřující k vytvoření pracovní skupiny k problematice města. Navrhuje, aby se pracovní skupina Komise k problematice města zabývala rovněž otázkou bydlení a jmenovala osobu pověřenou komunikací o této otázce.

1.6.2

Zdá se navíc důležité, aby se dimenze bydlení dostala také na pořad jednání ministrů pro místní rozvoj a záležitosti měst.

2.1.1

Listina základních práv EU, vyhlášená 7. prosince 2000 v Nice, stanoví (článek II-94): „Za účelem boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě Unie uznává a respektuje právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, jejichž cílem je zajistit důstojnou existenci pro všechny, kdo nemají dostatečné prostředky, v souladu s pravidly stanovenými právem Unie a vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.“

2.1.2

EHSV si je vědom, že bydlení nespadá do evropských pravomocí a že se zde plně uplatní zásada subsidiarity, avšak domnívá se, že by se tento článek měl odrážet v provádění evropských politik, které by měly reagovat na společenskou naléhavost a na nedostatek bydlení u těch nejpotřebnějších (ale i u obyvatel s nízkými příjmy a mladých, kteří začínají s profesním a rodinným životem).

2.1.3

Na summitu v Laekenu v prosinci 2001 byl uznán význam otázek bydlení pro zamezení riziku, jež zvyšuje nebezpečí chudoby. EHSV tedy považuje za velmi důležitou skutečnost, že summit otevřel diskusi o nutnosti „vytvořit větší nabídku sociálního bydlení pro boj s chudobou v Evropě.“

2.1.4

Právo na bydlení je zakotveno v ústavách několika členských států Evropské unie, jako je Belgie, Španělsko, Řecko, Portugalsko, Finsko, Nizozemsko. Lze si tedy představit existenci evropského práva na bydlení. EHSV považuje za důležité a strategické zakotvení bydlení v Listině základních práv jako části ústavní smlouvy a lituje, že právo na bydlení, nebo alespoň „právo bydlet“, do ní nebylo zahrnuto.

2.1.4.1

EHSV považuje za velice důležité vytvořit evropskou strategii bydlení; bydlení pro každého je podmínkou nejlepší realizace ostatních uznávaných lidských práv na evropské úrovni, jako je „respektování soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace“ a právo „uzavřít manželství a založit rodinu“.

2.1.5

Zásada práva na bydlení je přijata, a tak vyvstává otázka vynutitelnosti tohoto práva, jinými slovy možnosti odvolání se pro osobu, která nemůže nalézt bydlení. EU se tedy musí zabývat podmínkami účinnosti práva na bydlení. Nemůže-li být navrženo jednotné řešení, musí být každá členská země, jež vyhlásila právo na bydlení, schopna stanovit:

2.1.6

V souvislosti s Evropskou chartou bydlení, kterou přijala pracovní skupina Evropského parlamentu Město a bydlení (Urbain et logement) dne 26. dubna 2006 a ve které je bydlení definováno jako „statek prvořadé důležitosti“, EHSV vítá iniciativu Parlamentu vypracovat zprávu o „Bydlení a regionální politice“. EHSV doufá, že Parlament podpoří požadavek uznání práva na bydlení a že navrhne partnerství s orgány místní a regionální správy, aby se „podpořila dostatečná úroveň bydlení a bydlení se stalo dostupným pro ty, kteří nemají na trhu k bydlení přístup.“

2.1.7

Ve studii Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek o životních podmínkách a sociálních dimenzích bydlení (1), která byla zveřejněna v roce 2006, se ukazuje, že v kvalitě i kvantitě bydlení existují značné rozdíly mezi 15 starými a 10 novými členskými státy EU. Je rovněž užitečné připomenout, že všichni evropští občané nemají zajištěn přístup k teplé vodě a toaletám v interiéru, což jsou dva požadavky, jež patří ke kritériím vymezujícím minimální podmínky důstojného bydlení.

2.1.8

Bydlení totiž představuje úhelný kámen evropského sociálního modelu. Výzvy týkající se sociálních a demografických změn, před kterými Evropa stojí, se musí odrazit v politikách bydlení. Mezi dimenze, které je rovněž třeba brát v potaz, patří stárnutí obyvatelstva, pauperizace mladých generací, jejichž zástupci zůstávají v bydlišti rodičů, protože nemají dostatečné prostředky, přístup osob s postižením k odpovídajícímu bydlení a přístup migrantů k bydlení. EHSV navrhuje v návaznosti na závěry Evropské rady z prosince 2001 v Laekenu, aby byly přijaty na evropské úrovni:

2.1.9

Dále je zásadní podporovat mobilitu v bydlení, aby se tak zajistila mobilita pracujících. Mnoho občanů je „připoutáno“ ke svému bydlišti, ať už jde o sociální bydlení či o bydlení ve vlastnictví, z důvodu nedostatku nabídky či daňového systému nebo i úvěrových podmínek. Zvýšit mobilitu bydlení je potřeba ke zvýšení pružnosti trhů práce.

2.1.10

Vzhledem ke svým důsledkům pro společenský život a hospodářství města již nesmí být bydlení předmětem parciálních strategií a aktivit. EHSV navrhuje, aby i za respektování zásad subsidiarity se na bydlení pohlíželo jako na významnou politickou otázku, která má důsledky pro každodenní život občanů, a prostředek, jak sblížit občany s evropským projektem, jenž se zdá být s každým dnem stále méně zřetelný.

2.1.11

Je třeba lépe vymezit podíl politik bydlení na plnění lisabonských cílů a zejména jejich podíl na hospodářském růstu jakožto hnacího odvětví. EHSV zdůrazňuje, že dopad politik bydlení na mobilitu pracujících činí z těchto politik nezbytný doplněk evropských politik zaváděných v rámci strategie růstu a zaměstnanosti, který rovněž umožňuje posílení územní soudržnosti, což se musí projevit také a především v zemích, které nedávno přistoupily, kromě příslušné energetické politiky také prostřednictvím vyladění financování městských a venkovských infrastrukturních sítí..

2.2.1

Způsob bydlení odjakživa utváří naše společnosti. Společný prostor, který zaručuje společný život, se utváří ve spojení s individuálními či kolektivními obytnými zónami. Sociální i územní soudržnost je podmiňována plánováním městské výstavby a vytvářením čtvrtí, kde se žije příjemně a jejichž zásadní složkou je způsob bydlení.

2.2.2

Bydlení a politiky bydlení jsou v jednotlivých členských státech odlišné, pro Evropskou unii je však charakteristická velmi vysoká hustota měst. Evropská města jsou kompaktní, ale jsou pro ně typické spíše středně veliké budovy a právě způsob bydlení tato města utváří.

2.2.3

Bydlení v rámci politik urbanismu, hospodářských a sociálních politik je tedy významné ve všech evropských zemích a řešení by se měla více sdílet, zejména s ohledem na krize znevýhodněných čtvrtí, ke kterým dochází ve více členských státech.

2.2.4

Evropská regionální politika má za cíl posílit územní, sociální a hospodářskou soudržnost tím, že se podpoří hospodářský rozvoj nejvíce znevýhodněných území, a od roku 2005 se soustřeďuje na prioritní cíle růstu a zaměstnanosti v rámci revidované lisabonské agendy.

2.2.5

Pro zajištění konkurenceschopnosti všech regionů a k podpoře mobility práce má zásadní význam diverzifikace nabídky bydlení, pokud jde o způsob osídlení, ale i funkční kombinovanost čtvrtí (bydlení a hospodářská činnost), případně i různorodé složení společnosti, což je zárukou sociální soudržnosti. Pro ghettoizaci některých čtvrtí je v nich velmi obtížné vyvíjet hospodářskou činnost.

2.2.6

Poloha dostupného bydlení je důsledkem předchozího vývoje. Ve spojení s právem na bydlení musí daný územněsprávní celek zajistit, že je ve všech částech jeho území zajištěna nabídka kvalitního bydlení, jež odpovídá úrovni zdrojů domácností.

2.2.7

Rozvoj obytných zón má výrazný dopad na venkovské oblasti, a pokud jde o politiky bydlení, je pro udržitelný rozvoj zásadní brát lépe v potaz interakci venkovských a městských oblastí.

2.3.1

V některých evropských zemích, zejména pak v těch, které v minulém období využívaly prostředků z Fondu soudržnosti, je míra hospodářského růstu úzce spjata s dynamikou odvětví bydlení. To však neznamená, že mají občané snadný přístup k dostupnému bydlení. Irský národní program reforem z roku 2006, přijatý v rámci Lisabonské strategie, zdůrazňuje, že růst není příliš udržitelný, neboť není zaručeno dostupné bydlení. Portugalsko ve svém reformním plánu z roku 2006 např. připomíná, že je nutno více podporovat odvětví stavebnictví a městské samosprávy, aby se povzbudil trvalý rozvoj v oblasti bydlení.

2.3.2

Pro dynamickou oblast zaměstnanosti zůstává nabídka bydlení pro všechny zaměstnance a pracovníky základní podmínkou rozvoje – z důvodu nedostatku bydlení vykazují četné oblasti zaměstnanosti v Evropě omezený růst. Bydlení tak může být činitelem strnulosti místních pracovních trhů a snižuje mobilitu pracovníků.

2.3.2.1

Můžeme uvést zajímavý příklad z Francie, kde zaměstnavatelé přispívají 0,45 % z celkových mzdových prostředků na politiky bydlení jako doplňkové zdroje, jak řešit bydlení zaměstnanců. Sociální partneři rovněž spravují specifické programy pro mladé lidi a pro ohrožené domácnosti (složení zálohy).

2.3.3

Tato potřeba je zvláště akutní pro regiony, do kterých přichází stále rostoucí počet přistěhovalců, kteří se na trzích s výrazným převisem poptávky setkávají s potížemi při hledání bydlení a kteří jsou vystaveni diskriminačním praktikám vedoucím k segregaci jednotlivých komunit.

2.3.4

Bydlení je jedním z odvětví, která v Evropě vytvářejí nejvíce pracovních míst. Existuje veliký potenciál zaměstnanosti, který ještě není rozvinut, a to zejména v oblasti technologií udržitelného bydlení či ekologického bydlení; tato odvětví se budou významně rozvíjet v budoucnu. Stavebnictví je ostatně jedním z odvětví s velkým nedostatkem kvalifikovaných pracovníků.

2.3.5

Místní služby a zejména služby osobní asistence představují velmi významný potenciál zaměstnanosti a jsou často organizovány a poskytovány v rámci služeb spojených s bydlením. Subjekty zabývající se sociálním bydlením tak ve spolupráci s asociacemi místních služeb nabízejí služby poskytované přímo v bydlišti starým či handicapovaným osobám, avšak také integrované služby zdravotní péče, vzdělání nebo hlídání dětí, jako jsou mezigenerační domy. Kulturní a sociální dynamice čtvrtí, které mají potíže, lze pomoci tím, že se podpoří místní iniciativy.

2.4

Místní služby spojené s bydlením kromě toho, že skrývají potenciál zaměstnanosti, umožňují reagovat na demografické výzvy, které mají nutně dopad na zaměstnanost na regionální úrovni. Například mezigenerační domy, které jsou v Německu předmětem cílené politiky, představují reakci na potřebu různorodého složení a umožňují účinný boj proti vyloučení osamělých starých lidí. V kontextu stárnoucího obyvatelstva v celé Evropě by měla být podporována výměna osvědčených postupů.

2.4.1

Podle EHSV nesmí být na otázku práva na bydlení nahlíženo pouze z hlediska boje proti vyloučení, nýbrž také optikou stárnutí obyvatelstva, migračních toků a nových forem chudoby a s ohledem na lisabonskou strategii, která předpokládá oživení evropského hospodářství zvýšením mobility pracovního trhu.

2.4.2

Mobilita pracovníků bude nadále iluzorní, pokud nebude posílen přístup k základním sociálním právům, mezi něž patří i právo na bydlení. Je možné zaznamenat pauperizaci lidí bydlících v sociálním bydlení, které bylo původně navrženo k ubytování osob pobírajících plat. Tyto osoby však již dnes nejsou při přidělování sociálního bydlení prioritní skupinou a při hledání důstojného bydlení čelí v místech, kde je napjatá situace na trhu bydlení, velkým obtížím.

2.4.3

Za posledních deset let ceny bydlení téměř ve všech zemích EU nepřetržitě rostly. Tento růst cen způsobil omezení schopnosti domácností spotřebovávat jiné statky, což v dlouhodobém horizontu představuje brzdu trvalého růstu. Nízké úrokové sazby také vedly k přehnanému investování v odvětví bydlení, což způsobilo tlak na finanční prostředky určené na bydlení (srov. švédský národní program reforem). Odvětví sociálního bydlení představuje nástroj regulace cen bydlení (prostřednictvím nájemného) a trvalé udržitelnosti odvětví.

2.4.4

EHSV dále konstatuje, že podmínky pro zásahy orgánů veřejné moci členských států a subjektů činných v oblasti bydlení se při zavádění politik sociálního bydlení čím dál tím více řídí právem Společenství. Je zásadní, aby politiky hospodářské soutěže a vnitřního trhu nekladly překážky politikám bydlení, které usilují o zaručení přístupu k důstojnému a dostupnému bydlení pro každého, a to vzhledem k přínosu těchto politik pro evropský hospodářský růst a zaměstnanost. Tyto úkoly prošly vývojem a poskytovatelé sociálního bydlení jsou nuceni rozvíjet sociální služby, aby reagovali na to, že chybí politika integrace, zejména pokud jde o přistěhovalce.

2.5.1

Podíl oblasti bydlení na snižování spotřeby energie je zásadní a tato dimenze se vzhledem k cenám energie stane pro regiony přitažlivým faktorem.

2.5.2

Největší potenciál k energetickým úsporám se nachází v odvětví bydlení (domácnosti), kde je tento potenciál odhadován na 27 % spotřebovávané energie, jak ve svém akčním plánu o energii zdůrazňuje Evropská komise.

2.5.3

Stále více domácností v Evropě žije v chudobě z důvodu nákladů na energie spojených s jejich bydlením (fuel poverty).

2.5.4

Potenciál ke snížení spotřeby bude o to větší, budou-li příslušná iniciativní opatření přijata na evropské úrovni.

2.5.5

V tomto ohledu je překvapující, že přístup, který zvolila Evropská komise ve svém akčním plánu pro energetickou účinnost, je zaměřen zejména na ta odvětví stavebního průmyslu, která se týkají nových staveb, a navrhuje rozšířit okruh právních předpisů v této oblasti.

2.5.6

Tento přístup je velmi neúplný, jelikož nezohledňuje nezbytný požadavek na změnu našeho způsobu života v globálnějším rámci trvalé udržitelnosti, který zahrnuje individuální chování (včetně představy o samostatném domě pro každého, avšak také každodenní ekologické chování). Tento přístup také znamená zvýšení již přespříliš vysokých výrobních nákladů pro průměrné a znevýhodněné domácnosti a nezabývá se zlepšením toho, co je již postaveno, a způsobů chování, přestože četné studie ukazují, jak je to důležité.

2.5.7

Již není třeba dokazovat, že evropské regionální politiky podporují zlepšení soudržnosti a životních podmínek. Lepší zohlednění otázek bydlení v těchto politikách by však mohlo umožnit pozitivní synergie.

2.5.8

Politiky energetických úspor se příliš soustředí na nové stavby, přičemž nechávají stranou stavby stávající nebo na ně přenášejí pravidla pro nové stavby. Je však na místě nejen zohlednit to, co již existuje, nýbrž také vyvinout přístupy přizpůsobené charakteristickým vlastnostem starého fondu a mimořádně vysokým nákladům na jeho přizpůsobení normám.

2.5.8.1

Veřejné podpory musí zohledňovat specifika sociálního bydlení – nízkou platební schopnost bydlících a daňové pobídky méně přizpůsobené než pro soukromý sektor.

2.5.8.2

Problematika udržitelného rozvoje se netýká pouze energie – spadá sem též voda, nakládání s odpady, dostupnost pro handicapované osoby, bezpečnost, kvalita ovzduší a zdravé bydlení. Řešení otázek spojených s bydlením může mít rozhodující přínos pro udržitelný rozvoj, avšak předpokládá přizpůsobené nástroje, a to opět zejména u již existujících staveb.

2.6.1

EHSV podpořil rozšíření způsobilosti na oblast bydlení pro využití finančních prostředků z EFRR ve 12 nových členských státech EU a pro opatření spojená s udržitelným rozvojem měst a energetickou účinností v 15 zbývajících členských státech EU a v rámci integrovaných přístupů k rozvoji znevýhodněných čtvrtí. Je třeba vzhledem k významu dimenze bydlení stimulovat členské státy a regiony a pomáhat jim, aby přistupovaly k restrukturalizaci čtvrtí a zlepšování bydlení s využitím prostředků ze strukturálních fondů.

2.6.2

Je totiž obtížné uskutečňovat integrované strategie rozvoje čtvrtí, neexistuje-li samostatná položka pro bydlení. V tomto ohledu zůstává navýsost aktuálním přístup evropské strategie sociálního začlenění, která zahrnovala cíl přístupu k dostupnému a důstojnému bydlení jako podmínku úspěšné sociální integrace. Pro EHSV je zásadní, aby bylo možné mobilizovat veškeré evropské nástroje za účelem lepší sociální integrace všech.

2.6.3

Za tímto účelem musí Evropský sociální fond lépe podporovat činnosti vedoucí k sociálnímu začlenění, a to i jiného, než je pouze začlenění do trhu práce – prokázalo se, že trh bydlení a zaměstnání jsou ze své podstaty spjaty. Rovněž imigrační politiky, které jsou dnes definovány na evropské úrovni, se nemohou obejít bez úvah o bydlení, aby předešly prostorové segregaci. Hlavní pokyny k integraci přistěhovalců prostřednictvím bydlení, které má Komise zveřejnit, musí tvořit první etapu tohoto postupu, která se musí projevit v programu PROGRESS (2) lepší podporou projektům, jež mají dimenzi týkající se bydlení.

2.6.4

Je třeba poznamenat, že zlepšení energetické účinnosti v budovách není prioritou pouze pro dvanáct nových členských zemí, nýbrž pro celou Unii. Opatření na podporu energetické účinnosti jsou, stejně jako opatření směřující ke zlepšování společného prostoru, k používání a prosazování obnovitelných zdrojů energie a k sociálnímu začlenění, způsobilá pro využití finančních prostředků ze strukturálních fondů ve všech členských státech.

2.6.5

EHSV přijal příznivě iniciativu Evropské komise a Evropské investiční banky (EIB) ke zřízení nového finančního nástroje nazvaného Jessica (3), jehož účelem je podporovat specificky rozvoj znevýhodněných městských čtvrtí včetně sociálního bydlení v těchto čtvrtích. Stojí za povšimnutí, že tento nástroj bude moci poskytováním půjček, avšak také záruk subjektům, které se zabývají regenerací měst a sociálním bydlením, mobilizovat kapitál nezbytný k renovaci čtvrtí. Tento nástroj má být spravován činiteli specializovanými v obnově měst a bydlení v úzké spolupráci s místními orgány. Má vytvářet násobný efekt ve čtvrtích za účelem zlepšení životních podmínek obyvatel. Nástroj Jeremie (4) představuje rovněž příležitost pro subjekty, které se zabývají sociálním bydlením a které se snaží o vybudování čtvrtí, v nichž mohou žít všichni příjemně.

2.6.6

V oblasti energetických politik navrhla Evropská komise v rámci programu Inteligentní energie pilotní akci pro odvětví sociálního bydlení, která umožnila vybrat a prosadit vzorové projekty v oblasti energetické účinnosti a výměny mezi činiteli v odvětví. Vzhledem k evropským ambicím vytvořit společnou energetickou politiku a koordinovat lépe činnosti členských států v této oblasti se jeví jako zásadní, aby byla zajištěna kontinuita takového nástroje a aby pokračovala dále, než kam dosahuje podpora pilotních akcí.

2.6.7

Pokud jde o technické, avšak také sociální inovace, umožní konečně podpora sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj identifikovat potenciál odvětví bydlení ve věci snižování spotřeby energie, ale také udržitelného městského rozvoje.

2.6.8

Evropská normalizace upravuje bydlení a s ním spojené služby velmi podrobně. Přesto se jedná o oblast, v níž se technické či urbanistické volby shodují se společenskými volbami, a nelze přijmout, aby byly subjektům vnucovány normy vycházející pouze z činnosti pracovních skupin, aniž by byly zaručeny prostředky politické kontroly normalizačního procesu. Příklad normy „Prevence kriminality – Plánování městské výstavby a navrhování budov“, jež byla přijata bez skutečné politické úvahy o městském modelu, k němuž vede analýza rizik, vybízí k přehodnocení normativního procesu v tomto odvětví.

2.6.9

Komise vypracovala konečně strategii pro udržitelný městský rozvoj, která musí pobízet města, aby myslela na svůj rozvoj, zejména pokud jde o dopravní politiky. Tato strategie má však pouze informativní charakter a hrozí, že nerozvine celý svůj potenciál, pokud se nezaměří na sociální dimenzi udržitelného městského rozvoje.