23.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/128

1.1

EHSV vypracoval v roce 2002 stanovisko z vlastní iniciativy nazvané „Imigrace, integrace a role organizované občanské společnosti“  (1), jehož cílem bylo zahájit politickou a sociální diskusi na úrovni Společenství, aby se tak integrační politika stala hlavní součástí společných politik pro otázky imigrace a azylu.

1.2

Ve stanovisku se rovněž objevil návrh na to, aby Evropská unie vypracovala program Společenství zaměřený na podporu sociální integrace přistěhovalců. EHSV je názoru, že je třeba vytvořit programy na podporu integrace nových přistěhovalců a osob, které jsou přijímány za účelem sloučení rodin. Programy jsou zapotřebí i pro uprchlíky a žadatele o asyl, kteří kromě toho, že disponují evropským statutem, jsou také chráněni mezinárodním právem.

1.3

EHSV spolu s Komisí uspořádal ve dnech 9. a 10. září 2002 konferenci zaměřenou na stejný cíl. Zúčastnilo se jí více než 200 zástupců sociálních partnerů a nejdůležitějších nevládních organizací 25 členských států a evropských sítí. Cílem této konference bylo zapojit občanskou společnost do procesu evropské integrační politiky.

1.4

Závěry konference potvrdily, že sociální partneři a organizace občanské společnosti hrají při integraci klíčovou roli. Evropská unie a její členské státy musí podporovat integraci přistěhovalců, uprchlíků a menšin zejména na regionální a místní úrovni a zavést evropský program umožňující lepší integraci (2).

1.5

Evropská rada vytvořila v roce 2003 národní kontaktní body pro integraci a pověřila Komisi, aby předložila roční zprávu o migraci a integraci (3). Komise vypracovala Sdělení o přistěhovalectví, integraci a zaměstnanosti  (4) s celkovým zaměřením na integraci, které EHSV přivítalo ve svém stanovisku (5). V listopadu roku 2004 Komise vydala „Manuál pro integraci“ (Handbook on Integration for policy-makers and practitioners) (6).

1.6

Haagský program, přijatý Radou 4. a 5. listopadu 2004, zdůrazňuje, že lepší koordinace mezi národními politikami a iniciativami EU v oblasti integrační politiky je nezbytná; dále uvádí, že politiky EU budou vycházet z jasných společných zásad a nástrojů pro vyhodnocení.

1.7

Současný politický a legislativní rámec pro imigrační politiku je pokročilejší. Toto stanovisko je novým příspěvkem EHSV, zaostřeným na sociální a politické činitele pracující na regionální a místní úrovni, neboť to je oblast, kde mohou nejúčinněji bojovat s výzvami a kde mohou politiky přinést největší úspěch.

1.8

Jako doplnění tohoto stanoviska uspořádal EHSV v Barceloně slyšení, jehož cílem byla výměna osvědčených postupů politiky vedené místními a regionálními samosprávami (zpráva o tomto slyšení je připojena jako příloha II) a slyšení v Dublinu, jehož cílem bylo analyzovat osvědčené postupy s ohledem na integraci a boj proti diskriminaci na pracovišti, ve spolupráci s ILO a Evropskou nadací pro zlepšení životních a pracovních podmínek (zpráva o tomto slyšení je připojena jako příloha III).

2.1

Komise zveřejnila dne 1. září 2005 sdělení s názvem Společný program pro integraci. Rámec pro integraci státních příslušníků třetích zemí v Evropské unii  (7) jejž EHSV vítá a podporuje, neboť se jím navazuje na návrh, který Výbor vyjádřil ve svém stanovisku a na konferenci v roce 2002.

2.2

Sdělení vyzývá členské státy, aby na národní úrovni zvýšily své úsilí v oblasti strategie integrace přistěhovalců a usilovaly o větší soulad mezi svými strategiemi a činnostmi podnikanými na úrovni EU.

2.3

Toto stanovisko je stanoviskem EHSV z vlastní iniciativy, nikoli stanoviskem ke sdělení Komise. Přesto obsahuje rovněž vyjádření EHSV k dokumentu KOM(2005) 389 v konečném znění.

2.4

Rada pro spravedlnost a vnitřní věci přijala dne 19. listopadu 2004společné základní zásady (SZZ), které tvoří soudržný evropský rámec pro integrační politiku. Komise rozvíjí na těchto zásadách činnosti, na něž by se mělo nahlížet „jako na hlavní prvky všech národních integračních politik a integrační politiky EU“ (8). Tyto činnosti jsou seskupeny podle jedenácti zásad (9). EHSV považuje tyto zásady, rozpracované ve Společném programu, za vhodný základ pro vyváženou a koherentní politiku integrace na evropské a národní úrovni.

2.5

Komise ve finančním výhledu na léta 2007 – 2013 navrhla vytvořit Evropský fond pro integraci  (10) státních příslušníků třetích zemí, založený na těchto společných zásadách. EHSV tento návrh (11) podporuje a doufá, že bude zahrnut do příštího rozpočtu EU.

2.6

Program navrhuje činnosti, které by se měly provádět na národní úrovni, a činnosti, jež by se měly provádět na úrovni Společenství. Komise by ráda nastolila průběžné vyhodnocování programů.

2.7

Komise tvrdí, že „s přihlédnutím k pravomocím členských států a jejich místních a regionálních orgánů je nezbytné podporovat koherentnější přístup EU k integraci“  (12).

2.8

Komise navrhla pro imigrační politiku otevřenou metodu koordinace (13), což Rada nepřijala. EHSV (14), který návrh Komise podpořil, se domnívá, že síť národních kontaktních míst, společné zásady a hodnocení integrační politiky představují krok na cestě ke koordinaci národních politik v rámci společného přístupu. EHSV navrhuje Komisi a Radě, aby byla přijata otevřená metoda koordinace na základě těchto pozitivních zkušeností.

2.9

Pro podmínky vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí je nezbytné dále vytvářet právní rámec (společnou politiku). Členské státy by měly odpovídajícím způsobem provádět směrnice o rezidentech s dlouhodobým pobytem a o sloučení rodin (15), které byly přijaty v roce 2003.

2.10

Komise zdůrazňuje souvislost mezi společnou „imigrační“ politikou a společnou strategií pro integraci. Zatím však nebyla přijata směrnice týkající se přijímání přistěhovalců z ekonomických důvodů. EHSV (16) souhlasí s Evropskou komisí, která prohlašuje, že „jakékoliv budoucí nástroje migrace by měly zohlednit rovné zacházení a práva migrantů“  (17). Komise oznámila, že vydá druhé vydání Manuálu pro integraci, vytvoří internetovou stránku o integraci, evropské fórum o integraci a prohloubí roční zprávy o migraci a integraci. EHSV tyto cíle podporuje a dává najevo svou vůli spolupracovat s Komisí.

2.11

EHSV rozhodně podporuje spuštění tohoto programu a připomíná, jak už uvedl v jiném stanovisku: „EHSV navrhuje, aby Komise mohla v rámci koordinace národních politik řídit evropský program pro integraci a měla dostatečné množství finančních zdrojů. Zdůrazňuje, že je důležité, aby Rada poskytla Komisi politické, legislativní a rozpočtové prostředky nutné k podpoře integrace přistěhovalců. EHSV podtrhává důležitost vytvoření pozitivních a účinných programů pro přijímání přistěhovalců ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti“  (18).

2.12

EHSV dále navrhuje, aby EU věnovala dostatečné finanční prostředky na humanitární příjem četných imigrantů bez dokumentů, kteří přicházejí do zemí jižní Evropy. Členské státy EU musí prokázat solidaritu a zodpovědnost, aby Evropa jednala v rámci společné politiky.

3.1

Integrace je obousměrný proces založený na právech a povinnostech příslušníků třetích zemí a hostitelské společnosti, jenž umožňuje úplné zapojení přistěhovalců. V jiném stanovisku EHSV definoval integraci jako„postupné vyrovnání povinností a práv přistěhovalců a ostatní populace a vyrovnání přístupu ke zboží a službám a cestám občanské účasti za podmínek rovnosti a rovného zacházení“  (19).

3.2

Tento obousměrný přístup znamená, že integrace se týká nejen přistěhovalců, ale rovněž hostitelské společnosti. Nejedná se o zapojení přistěhovalců do hostitelské společnosti, ale o integraci přistěhovalců s hostitelskou společností, integrovat se tedy musí obě strany. Integrační politika musí být zaměřena na obě strany, aby se vytvořila společnost, v níž mají všichni občané stejná práva a stejné povinnosti a sdílejí hodnoty demokratické, otevřené a pluralitní společnosti.

3.3

Přistěhovalci mají povinnost rozumět a respektovat kulturní hodnoty hostitelské společnosti, a ta naopak musí rozumět a respektovat kulturní hodnoty přistěhovalců. Otázky kultury se často používají za účelem diskriminace. Integrace neznamená, že se přistěhovalci kulturně přizpůsobí hostitelské společnosti. Některé neúspěchy souvisejí s tímto mylným hlediskem. Evropské společnosti jsou z hlediska kultury pluralitní a tato tendence bude jako důsledek rozšíření a nárůstu imigrace s postupem času stále výraznější.

3.4

Je třeba vzít v potaz, že v mnoha členských státech sídlí početní příslušníci národnostních či kulturních menšin, jejichž práva je taktéž třeba hájit a zaručit.

3.5

EHSV je toho názoru, že kulturní rozmanitost je rysem pluralitní a demokratické Evropy, stejně jako zásada náboženské neutrality státu. Imigrace pocházející ze třetích zemí dodává naší rozmanitosti nové prvky, čímž společensky a kulturně obohacuje naše společnosti. Kulturu lidských společenství nelze chápat jako něco neměnného, ale jako neustálý vývojový proces, který je obohacován co nejpestřejšími příspěvky. Zásady nezávislosti a neutrality institucí vůči náboženství přispívá k dobrému vztahu mezi imigranty a hostitelskou společností. Je třeba, aby evropské společnosti podporovaly programy interkulturního vzdělávání. Všeobecná deklarace UNESCO (20) o kulturní rozmanitosti je základním nástrojem pro evropskou politiku.

3.6

Sociální začlenění přistěhovalců je rovněž procesem vyrovnávání práv a povinností a má velmi blízko k boji proti diskriminaci. Diskriminace je ilegální způsob porušování práv osob. Kvůli přísným podmínkám pro sloučení rodin není v některých členských státech patřičně zaručeno právo na rodinu. Směrnice schválená Radou (21) rovněž není přiměřená.

3.7

Podle principu subsidiarity není integrační politika v rámci soudržného evropského rámce pouze zodpovědností vlád členských států. Takováto politika bude úspěšnější, pokud se do ní zapojí regionální a místní samosprávy a aktivně na ní budou spolupracovat organizace občanské společnosti. EHSV navrhuje, aby místní a regionální samosprávy zvýšily své úsilí a podporovaly nové politiky integrace.

3.8

Místní a regionální samosprávy disponují v rámci svých pravomocí určených jednotlivými členskými státy politickými, normativními a rozpočtovými nástroji, které musí náležitě použít pro integrační politiku.

3.9

Přistěhovalci a hostitelská společnost musí ukázat přístup, který integraci usnadní. Do integrační politiky a do boje proti diskriminaci se musí aktivně zapojit sociální partneři a organizace občanské společnosti.

3.10

Zásadním úkolem pro organizace občanské společnosti je posílit v evropských společnostech pozitivní přístup k integraci. Sociální partneři, organizace na ochranu lidských práv, kulturní a sportovní sdružení, náboženské spolky, sdružení sousedů, vzdělávací spolky, média atd. musí být na špici integrace, a proto se musí otevřít a podporovat zapojení přistěhovalců.

3.11

Některé menšiny v evropských společnostech čelí vzrůstající diskriminaci, rasismu a xenofobii. Někteří nezodpovědní politici a některé sdělovací prostředky, podporující ve společnosti dopad tohoto chování, takové postoje podporují. Řada organizací občanské společnosti v Evropě vede sociální a politický boj proti takovémuto jednání.

3.12

Místní a regionální samosprávy ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti jsou zodpovědné za informování přistěhovalců a hostitelské společnosti o právech a povinnostech.

3.13

Organizace a spolky přistěhovalců hrají pro příjem a integraci velmi důležitou roli. Taktéž tyto organizace musí podporovat integrační dynamiku u svých členů a posílit sdružování s organizacemi hostitelské společnosti.

3.14

Místní a regionální samosprávy musí podpořit práci těchto organizací a konzultovat je před přijetím politických rozhodnutí.

3.15

Byly přijaty směrnice proti diskriminaci (22) a byly transponovány do národních legislativ. Výbor doufá, že bude seznámen s hodnotícími zprávami o dopadech a výsledcích.

3.16

Řada přistěhovalců nebo jejich potomků, řada příslušníků etnických či kulturních menšin zažívá diskriminaci na pracovišti (majíce stejnou odbornou kvalifikaci), hůře získávají práci, mají práci nižší kvality a častěji jim je ukončen pracovní poměr.

3.17

Sociální partneři na místní a regionální úrovni musí proti těmto diskriminačním projevům, jež jsou v rozporu s evropskými zákony a vytvářejí další překážky pro integraci, bojovat. Diskriminace na pracovišti je rovněž překážkou pro hladký chod podniků. Integrace na pracovišti za podmínek rovného zacházení bez profesní diskriminace vzhledem k místním zaměstnancům je nezbytnou podmínkou pro úspěch podniků i společenskou integraci (23).V příloze III je zahrnuta zpráva ze slyšení, které se konalo v Dublinu s cílem prozkoumat osvědčené postupy pracovní integrace.

4.1

V některých členských státech se kdysi uvažovalo o tom, že integrační politiky nejsou nezbytné, neboť přistěhovalci byli považováni pouze za hosty, kteří se po skončení pracovní činnosti navrátí do země původu. Tento chybný přístup způsobil mnoho potíží se sociální segregací a marginalizací, jež se současná politika snaží vyřešit.

4.2

V jiných členských státech převládal mnoho let názor, že integrace přistěhovalců proběhne automaticky a snadno, bez potřeby aktivní politiky. Avšak postupem času došlo k sociální segregaci a marginalizací, jež vyústily ve vážné sociální konflikty. Nová politika dnes usiluje o nápravu problémů z minulosti.

4.3

Nezapomínejme, že pokud dochází k přistěhovalectví nelegální cestou, integrační politika je velmi obtížná; přistěhovalec „bez papírů“ je v prekérní situaci a je velmi zranitelný. Některé členské státy zavedly opatření na legalizaci pobytu těchto osob a touto cestou se snaží posílit jejich integraci.

4.4

I když Rada Evropské unie má nadále pochybnosti ohledně subsidiarity, většina politických vůdců je toho názoru, že je nezbytné zasadit se o soudržnou integrační politiku na všech úrovních: na úrovni Společenství, národní, regionální i místní úrovni.

4.5

Aby taková politika byla účinná, EHSV je toho názoru, že musí být proaktivní a musí být vytvářena s globálním přístupem jakožto součást koherentního rámce. Úřady jednají mnohdy ex post, když se potíže projeví a je obtížné je řešit.

4.6

Integrace je mnohostranný proces, do nějž musí být zapojena veřejná správa i sociální činitelé. Evropské úřady, národní, regionální i městské, musí sestavovat plány v rámci svých kompetencí. Pro zajištění jejich účinnosti a celkové koherence by se měly plány a činnosti odpovídajícím způsobem vzájemně koordinovat.

4.7

Občané i místní úřady trpí důsledky nevhodných vládních politik. Důsledky neúspěchů těchto politik trpí v první řadě městské úřady, proto již nějakou dobu mnohá místní či regionální zastupitelstva vytvářejí politiku pro přijetí a integraci. Zkušenosti jsou velmi rozdílné, někdy se jedná o ukázky osvědčených postupů, avšak jindy o neúspěchy.

4.8

Rozsah současných a budoucích migračních procesů ukazují, jak obrovským úkolům musíme čelit, ovšem finanční zdroje a politické činnosti místních a regionálních úřadů k tomu nepostačují.

4.9

EHSV se domnívá, že městská a regionální zastupitelstva musí ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti vypracovat integrační plány a programy, jež budou obsahovat konkrétní cíle a jimž budou přiděleny nezbytné zdroje. Čistě „papírová politika“, programy bez přidělených finančních prostředků, je neúčinná.

4.10

EHSV se domnívá, že by bylo rozumné počítat s tím, aby část finančních výnosů z imigrace byla určena na přijímací a integrační politiku.

4.11

Je velmi důležité, aby při vypracovávání integračních programů a plánů byla konzultována rovněž nejvýznamnější sdružení přistěhovalců.

4.12

V různých evropských městských oblastech a regionech existují systémy a orgány pro zapojení a konzultaci, jež napomáhají tomu, aby organizace občanské společnosti spolupracovaly při vypracovávání a řízení integrační politiky s úřady.

5.1

Místní a regionální plány a programy pro integraci musí být dotovány dostatečným množstvím rozpočtových prostředků a musí obsahovat vlastní nástroje pro řízení a vyhodnocení.

5.2

V mnohých evropských městech a regionech mají zvláštní organizace či oddělení s rozsáhlými politickými a technickými úkoly.

5.3

V mnoha městech a regionech rovněž zřídili orgány pro konzultaci a zapojení určené organizacím občanské společnosti. Byla vytvořena různá fóra a konzultační rady, kterých se účastní organizace občanské společnosti a sdružení přistěhovalců.

5.4

EHSV se domnívá, že to jsou ukázky osvědčených postupů, jež by se v EU měly šířit.

5.5

V některých městech mají též zvláštní kanceláře pro péči o přistěhovalce a pro uplatnění konkrétních částí plánů pro integraci.

5.6

V souvislosti s péčí o přistěhovalce v rámci specializovaných služeb, které byly vytvořeny pro ně, se vede diskuse o nebezpečí segregace. EHSV se domnívá, že je třeba vyhnout se segregaci spojené s využíváním veřejných služeb, ač někdy může být nezbytné mít zvláštní služby, zejména pro příjem přistěhovalců při jejich příjezdu.

5.7

EHSV je toho názoru, že je nezbytné zapojit sociální partnery a organizace občanské společnosti do přípravy a řízení regionálních a městských plánů a programů pro integraci.

5.8

Taktéž by bylo třeba podporovat spolupráci mezi místními a regionálními samosprávami evropských hostitelských společností a samosprávami zemí původu přistěhovalců. Existují příklady osvědčených postupů, jež by se měly rozšířit.

5.9

Některé samosprávy přidělují prostředky na zmírnění konfliktů pouze poté, co k nim dojde. Aby byla integrační politika účinná, musí být proaktivní.

5.10

Integrace je výzvou pro evropské společnosti. Nedávné události, k nimž došlo v různých zemích, názorně ukázaly, že cílů dosaženo nebylo. I když je v každém členském státě situace rozdílná a některé problémy jsou specifické, v celé Evropě je zapotřebí zlepšit politiku rovného zacházení, integrace a boje proti diskriminaci.

5.11

EHSV navrhuje, aby různé veřejné správy – evropské, národní, regionální a městské – ve shodě s různými postupy v každé zemi vypracovaly proaktivní programy pro integraci zajištěné náležitou rozpočtovou dotací.

5.12

Tyto programy musí obsahovat způsoby hodnocení založené na přesných ukazatelích a průhledných postupech. Na hodnocení se musí podílet občanská společnost.

6.1

Případy a přístupy, jež musí obsahovat regionální a místní programy pro integraci, jsou velmi různé; nejdůležitější jsou následující:

6.2

Pozorování skutečnosti – Aby bylo možné zvolit správné postupy, instituce musí dobře analyzovat skutečnost na poli imigrace a postavení menšin na jistém území.

6.3

První přijetí – Zřízení přijímacích středisek; lékařská péče a právní pomoc; dočasné ubytování pro výjimečné případy; zápis do jazykových kursů; informace o zákonech a zvycích hostitelské společnosti; pomoc pro přístup k prvnímu zaměstnání; atd. Při takovýchto činnostech se musí věnovat zvláštní pozornost nezletilým a jiným zranitelným osobám.

6.4

Výuka jazyka – Místní a regionální úřady musí provádět aktivní politiku výuky jazyků, neboť dostatečná znalost jazyka hostitelské společnosti je nezbytná pro integraci. Výukové programy by se měly pořádat v blízkosti bydliště a s flexibilní dobou konání. Usnadnit všem přistěhovalcům příležitost účastnit se kursů je povinností úřadů.

6.5

Přístup k zaměstnání – Zaměstnání je bezpochyby prioritní otázkou související s integrací. Veřejné služby pro zaměstnanost by měly nabízet náležité programy: kursy odborného vzdělávání, poradenství atd.

6.6

Diskriminace na pracovišti je rovněž výraznou překážkou integrace. Partneři na místní a regionální úrovni by se měli aktivně zapojit do boje proti diskriminaci.

6.7

Přístup k bydlení – Přístup bez diskriminace ke kvalitnímu bydlení je jednou z velkých výzev místní a regionální politiky. Samosprávy se musí vyhnout vzniku chátrajících městských ghett, v nichž se soustřeďuje velké množství přistěhovalců, zde je nutné s dostatečným předstihem změnit urbanistickou politiku. Zlepšení životní úrovně v těchto čtvrtích musí být prioritou.

6.8

Vzdělání – Vzdělávací systémy musí dětem přistěhovalců zabezpečit přístup ke kvalitním školám. Musí se zabránit přehnanému soustřeďování takových žáků ve školách-ghettech velmi nízké úrovně, jak se mnohokrát děje. Výchova dětí ve všech fázích je základem pro integraci nových generací.

6.9

Vzdělávání musí brát v potaz vnitřní rozmanitost evropských společností. Pro překonání jazykových a kulturních obtíží je důležité mít prostředníky pro mezikulturní vztahy a posílit počet pedagogických pracovníků.

6.10

Programy vzdělávání pro dospělé musí být určeny též přistěhovalecké populaci, zejména ženám. Příprava pro zaměstnání je zásadní, aby přistěhovalci mohli lépe získávat práci.

6.11

Přístup ke zdravotnictví – Je třeba zlepšit přístup přistěhovalců ke zdravotnictví a zdravotní péči. Za jistých okolností bude třeba počítat se spoluprací služeb pro mezikulturní dialog.

6.12

Přizpůsobení sociálních služeb – Přistěhovalectví často vyvolává takovou poptávku po sociálních službách, na kterou služby nejsou připraveny. Musí se přizpůsobit nové situaci: řízení rozmanitosti.

6.13

Vzdělávání odborníků – Zaměstnanci sociálních služeb, školství, policejních sborů, zdravotních služeb a jakékoli další veřejné služby musí být připraveni na nezbytná školení, aby mohli náležitě vyhovět přistěhovalcům a menšinám.

6.14

Rozmanitost je klad – Kulturní programy musí respektovat kulturní rozmanitost. Rozmanitost je charakteristickým rysem současných evropských měst. Rozmanité jsou rovněž náboženské víry.

6.15

Je také nutné, aby místní úřady podporovaly pedagogiku soužití a snažily se, aby se všechny osoby bez rozdílu původu přizpůsobily způsobu života města, ve kterém bydlí. Na této pedagogice pro soužití se mají spolupodílet jak skupiny obyvatelstva přistěhovaleckého původu tak hostitelské společnosti, aby bylo zlepšeno porozumění mezi kulturami a podpořena sociální integrace.

6.16

Všechny osoby mají mít právo žít v rodině, toto právo je jedním ze základních práv uznaných na mezinárodní úrovni úmluvami pro lidská práva. Řada národních legislativ a evropská směrnice pro sloučení rodin (24) ovšem nezaručuje odpovídajícím způsobem, aby přistěhovalci mohli požívat práva na život v rodině, které je zároveň pozitivním faktorem pro politiku integrace.

6.17

Hledisko rovnosti pohlaví – Každá integrační politika musí zahrnovat hledisko rovnosti pohlaví. Obzvláště důležité jsou politiky zaměřené na přípravu na zaměstnání, jejichž cílem je usnadnit integraci na pracovním trhu.

6.18

Občanská účast – Přístup k cestám občanské účasti je jednou z nejdůležitějších složek integrace. Občanská práva a právo volit v místních volbách by měly být zaručeny pro státní příslušníky třetích zemí se stálým či dlouhodobým pobytem, jak EHSV navrhoval v různých stanoviscích. (25)

7.1.1

Práce v sítích a koordinace mezi institucemi jsou klíčové a projevují se dvěma způsoby: horizontálním, tedy mezi různými místními samosprávami, a vertikálním, tedy mezi místními samosprávami na jedné straně a regionálními a státními úřady na straně druhé. Výzvy, které představují imigrace a integrace, nemohou být zvládány každou správou zvlášť. EHSV navrhuje, aby veřejná správa zlepšila systémy koordinace a aby práce v síti disponovala postupem hodnocení. EHSV by také rád zavedl lepší spolupráci s Výborem regionů ohledně podpory politik integrace.

7.1.2

Některé regiony, jako Katalánsko a Šlesvicko-Holštýnsko, uvedly, že jedním z hlavních prvků jejich práce bylo zapojení místních správ do plánování jejich aktivit. Také region Campania zdůraznil své nasazení pro práci v síti s odbory, subjekty církve atd. Místní samosprávy zdůraznily, že v oblastech jako je příjem přistěhovalců je velmi důležité pracovat v síti se subjekty specializovanými na tuto práci.

7.1.3

Zkušenosti práce v síti mezi místními samosprávami na evropské úrovni rostou. Eurocities je organizace, která byla založena v roce 1986 a která čítá již 123 evropských měst. Je organizována do pracovních skupin a jedna z nich se zabývá imigrací a integrací, aktivně se jí účastní některá města zastoupená na tomto slyšení jako jsou Rotterdam a Leeds. Kromě výměny zkušeností a osvědčených postupů podporují evropské projekty za účasti různých měst.

7.1.4

Jiná sít, která byla vytvořena nedávno a jejíž cíl je speciálně politika imigrace a integrace, je síť ERLAI, které se účastní 26 místních a regionálních samospráv. Jejím cílem je také výměna informací a zkušeností a vytváření společných aktivit a projektů.

7.1.5

Existují také jiné zkušenosti, které byly získány jinými institucemi. Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek také pracuje v síti měst s cílem koordinovat politiky integrace.

7.1.6

Na evropské úrovni existuje síť národních kontaktních míst pro integraci, která je koordinována Evropskou komisí a má také za cíl výměnu zkušeností. Přispěla k vypracování „Manuálu pro integraci“ (26) a k roční zprávě o imigraci a integraci. (27)

7.2.1

Místní a regionální samosprávy, které vypracovaly celkové plány a které disponují odděleními pro řízení integrace, mají lepší výsledky než ty, které provádí pouze náhodné akce. Plánování, financování a vytváření řídících nástrojů jsou prvky, které jsou nutné, aby bylo možno zvládnout imigraci a integraci.

7.2.2

EHSV je názoru, že je velmi důležité, aby se na vypracování politik a provádění aktivit podílely organizace občanské společnosti. Proto, aby plán pro integraci měl úspěch, je nutné, aby se ho účastnila občanská společnost. Tak to pojala spolková země Šlesvicko-Holštýnsko, která zapojila sociální partnery a různé subjekty do široké debaty o integraci předtím, než schválila projekt, a dosáhla toho, že si společnost uvědomila potřebu politik integrace. Příklady pro účast společnosti lze nalézt i v jiných městech a regionech (Kodaň, Barcelona, Helsinky,…).

7.3.1

Místní a regionální úřady jsou účinnější, když mají finanční podporu vlád členských států, neboť politiky integrace vyžadují finanční zdroje a státy se musí více angažovat. Šlesvicko-Holštýnsko poukázalo na tento aspekt a uvedlo, že jednou z jeho hlavních aktivit bylo vyložit německé vládě nutnost této podpory, a bylo při tom úspěšné.

7.3.2

Jiné místní úřady, jako ve městech Lublaň či Brescia, uvedly, že nedostatečná podpora jejich vlád jim brání rozvinout obsáhlejší politiky v této oblasti. Tento problém je ještě závažnější pokud mají regionální vlády málo vlastních zdrojů. Toto zmínil francouzský region Midi-Pyrénées.

7.3.3

Evropský fond pro integraci schválený Radou a Parlamentem na období 2007-2013 má zásadní význam, neboť bude disponovat významnými finančními zdroji pro politiky integrace a bude podporovat, aby se politiky prováděly v celkovém a soudržném rámci v EU a respektovala se přitom zásada subsidiarity. Nové členské státy projevily obzvláštní zájem o tento fond. EHSV opakovaně podporuje vytvoření tohoto fondu a navrhuje Komisi, aby ho konzultovala při vypracovávání nařízení.

7.4.1

Mělo by být zabráněno tomu, aby vytvořením specializovaných služeb pro přistěhovalce byla podporována segregace. Zástupkyně Budapešti například uvedla, že v Maďarsku mají městské úřady služby pro podporu rodin, dětí, pracovní úřady atd. a přistěhovalci se obracejí na tyto služby stejně jako zbytek občanů. Obecně však všechna města a regiony, které provádí politiky integrace, postupují pomocí specifických plánů, prostředků a služeb. Zástupce Helsinek uvedl, že „by nemělo být zapotřebí specifických služeb pro přistěhovalce, zapotřebí ovšem jsou,“ což ukazuje, že péče ze strany všeobecných úřadů neřeší nedostatky, nevýhody, obtíže a specifické potřeby, které přistěhovalci mají.

7.4.2

Pro imigraci a integraci je třeba plánů, projektů a zvláštních zdrojů. Dále však existuje problém, jak postupovat směrem k normalizaci, tzn. jak je možné zabránit, aby specifikace nevytvářela segregaci. Zástupce města Brescia uvedl, že služby vytvořené pro imigraci „nejsou paralelní služby, nýbrž služby doplňkové,“ nenahrazují řádné služby, na které se obracejí přistěhovalci ve všech případech, za které jsou řádné služby zodpovědné.

7.4.3

Kodaň zdůraznila, že jednou ze snah Rady pro integraci je, aby její akce nebyly základem pro žádný druh segregace přistěhovalců a menšin od místního obyvatelstva. Snaží se o obecné aktivity, které by přispěly ke sblížení a integraci mezi všemi vrstvami obyvatelstva.

7.4.4

V tomto smyslu je důležité, aby místní obyvatelstvo nevidělo akce, které jsou uskutečňovány pro přistěhovalce, jako privilegia, neboť to by mohlo posilovat předsudky a segregaci. Katalánsko to takto uvádí s tím, že když jsou prováděny specifické akce pro přistěhovalce, je třeba zohlednit pocit odmítnutí, který to může vyvolat u místního obyvatelstva. Je třeba dobře vysvětlit aktivity, které místní a regionální vlády uskutečňují pro přistěhovalce.

7.5.1

Různá města a regiony přispěly nápady o samotné koncepci integrace a ukázaly, že v Evropě tato debata ještě není uzavřena, neboť v Evropě existují různé politické a právní kultury a také různé modely integrace.

7.5.2

Spolková země Šlesvicko-Holštýnsko po obsáhlé debatě uvedla, že je třeba se zaměřit na tři hlavní aspekty: rovná účast, rovnoprávnost v oblasti práva a povinností, rozvoj inkluzívních a nediskriminačních opatření, do kterých budou zapojeni jak přistěhovalci tak hostitelská společnost.

7.5.3

Tato inkluzívní metoda je prováděna Organizací milosrdenství v Portugalsku, která dává směr politikám integrace v Portugalsku. Soustředí se především na politiku rovného zacházení a zprostředkovávání portugalského občanství.

7.5.4

Barcelona uvedla tři hlavní body: podpora rovného postavení (uznání práv, podpora rovných příležitostí a zacházení), uznání kulturní rozmanitosti a podpora soužití (podpora aktivitám zaměřeným na sociální soudržnost a zabránění vzniku paralelních světů mezi místním obyvatelstvem a skupinami přistěhovalců).

7.5.5

Rotterdam zahájil v roce 2004 důležitou debatu o modelu integrace, který byl do dneška uplatňován. Tato potřeba vyplynula ze zjištění, že i přes aktivní politiky integrace uskutečňované po léta se společnost vyvíjí odděleně a podporují se procesy segregace (především muslimského obyvatelstva). V rámci debaty byl nejvíce zpochybněn pohled „my proti nim“, který panuje ve společnosti.

7.5.6

Evropský styčný výbor pro sociální bydlení vidí těžiště debaty o integraci v odstranění nerovnosti a v rovnosti příležitostí. Jeho práce se soustředí na bydlení, přičemž zdůrazňuje, že diskriminace v této oblasti je jedním z hlavních důvodů segregace přistěhovalců.

7.5.7

EHSV je názoru, že 11 společných základních zásad (které se uvádí v příloze 1), do nichž je zasazen evropský program pro integraci, má odpovídající a vyrovnaný přístup, takto byl hodnocen většinou účastníků fóra v Barceloně.

8.1

Imigranti přispívají prostřednictvím práce pozitivně k ekonomickému rozvoji a sociálnímu blahobytu Evropy. EHSV je názoru, že imigrace v Evropě může znamenat nové příležitosti pro konkurenceschopnost podniků a pro pracovní podmínky a sociální blahobyt.

8.2

Práce je zásadní částí procesu integrace, protože práce ve slušných podmínkách je klíčová pro ekonomickou soběstačnost imigrantů, prospívá sociálním vztahům a vzájemnému poznání s hostitelskou společností. EHSV navrhuje, aby pracovní integrace probíhala za podmínek rovného zacházení, aniž by docházelo k diskriminaci mezi místními pracovníky a přistěhovalci a byly zároveň zohledněny nutné odborné požadavky.

8.3

Pracovníci přistěhovalci v Evropě musí obdržet rovné zacházení, neboť jsou chráněni mezinárodními úmluvami o lidských právech, a zásadami a právy stanovenými v úmluvách ILO. EHSV opakovaně navrhuje, aby členské státy EU podepsaly Úmluvu OSN z roku 1990 o „mezinárodní ochraně práv migrujících pracovníků a členů jejich rodin“.

8.4

Směrnice EU o rovném zacházení na pracovišti a rovném zacházení bez ohledu na rasový nebo etnický původ jsou zásadními právními nástroji, které upravují legislativu a praxi v členských státech, co se týče boje proti diskriminaci a podpory pracovní integrace.

8.5

V oblasti práce by legislativa a veřejné politiky měly být doplňovány za účasti sociálních partnerů, protože integrace v oblasti práce je také otázkou sociálního přístupu a kompromisů mezi odbory a zaměstnavateli.

8.6

Pracovní úřady by měly podporovat programy pro zlepšení přístupu k práci pro přistěhovalce: podporovat uznání odborných kvalifikací, zlepšit jazykové a odborné vzdělání, poskytovat vhodné informace o pracovních systémech hostitelské země.

8.7

Na místní úrovni hrají významnou roli odbory, podnikové organizace, sdružení přistěhovalců a jiné organizace občanské společnosti, co se týče přenosu informací a umožnění přístupu přistěhovalců k zaměstnání. V Evropě jsou velmi aktivní sociální organizace, které podporují zapojení imigrantů a jejich dětí do práce, a to prostřednictvím vzdělávacích programů, pracovního poradenství, podpory pro vznik malých podniků atd.

8.8

Čím dál více podniků využívá příležitostí k úspěchu, které vyplývají z pracovní integrace cizinců a z rostoucí rozmanitosti. EHSV je názoru, že podniky mohou přispět k tomu, aby hostitelská společnost byla proti diskriminaci vnímavější, přičemž musí odmítnout jakékoliv xenofobní a vylučovací chování při zaměstnávání osob.

8.9

Je zásadní, aby byly vytvořeny postupy spočívající na usměrňování imigračních toků, které by bylo prováděno v zemích původu a postaveno na skutečných možnostech pracovní a tedy sociální integrace.

8.10

Nízká kvalita práce je také diskriminačním faktorem, když jsou imigranti využíváni pouze jako „nejzranitelnější“ pracovní síla.

8.11

V odborech se někdy projevují korporativní tendence, kdy dochází k hájení pouze určitých zájmů, přičemž přistěhovalci jsou vyřazeni. EHSV je názoru, že odbory by měly integrovat mezi své členy pracovníky přistěhovalce a umožnit jim přístup k zástupným a řídícím funkcím. Řada odborů disponuje osvědčenými postupy, které jsou zárukou toho, že pracovníci mají stejná práva bez ohledu na původ nebo národnost.

8.12

Asociace zaměstnavatelů stojí před významnou výzvou, co se týče transparentnosti trhů práce. EHSV je názoru, že spolu s odbory zaměstnanců je třeba spolupracovat s regionálními a místními veřejnými úřady, aby se předešlo diskriminačním situacím a byly podporovány integrační postoje.

8.13

Sociální partneři, kteří jsou základními aktéry ve fungování trhů práce a představují základní pilíře ekonomického a sociálního života v Evropě, mají při integraci významnou roli. V oblasti kolektivního vyjednávání musí přijmout zodpovědnost, která jim přísluší v oblasti integrace přistěhovalců, přičemž je třeba vyloučit z kolektivních smluv, norem a pracovních postupů jakékoliv přímé či nepřímé aspekty diskriminace.

8.14

V Evropě existují četné příklady osvědčených postupů sociálních partnerů a organizací občanské společnosti, které chce EHSV šířit. Na slyšení v Dublinu byly zkoumány pozitivní zkušenosti v podnicích, odborech, zaměstnavatelských organizacích a sociálních organizacích, z nichž by Výbor rád upozornil na závazky sociálních partnerů v Irsku ohledně řízení rozmanitosti v podnicích a boje proti diskriminaci, a na dohodu sociálních partnerů ve Španělsku ohledně legalizace práce a nepovolené imigrace a řízení pracovní imigrace pomocí spolupráce a sociálního dialogu.

8.15

EHSV je názoru, že je třeba aktivních politik a nových závazků sociálních partnerů, aby mohly být prosazovány integrační sociální postoje, rovnost zacházení a boj proti diskriminaci na pracovišti. Evropský sociální dialog může být vhodným rámcem pro to, aby sociální partneři přijali nové závazky na úrovni, jaká jim bude připadat vhodná.

8.16

Za evropský sociální dialog jsou zodpovědní pouze sociální partneři, Hospodářská a sociální rada a UNICE vypracovaly agendu pro evropský sociální dialog. EHSV si přeje, aby dosáhly stanovených cílů.

8.17

EHSV se může stát stálým fórem dialogu o osvědčených postupech v oblasti integrace a imigrace. V tomto smyslu bude i nadále spolupracovat s Nadací v Dublinu a ILO s cílem podporovat v Evropě rozvoj integračních politik a postupů, bude organizovat nová setkání a fóra, kterých se budou účastnit sociální partneři a další organizace občanské společnosti a na kterých bude docházet k prozkoumání a výměně osvědčených integračních postupů.