23.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 318/86

1.1

EHSV si je vědom skutečnosti, že v zájmu udržitelného růstu a zvyšování konkurenceschopnosti a inovací je nezbytné řešit komplexní problémy, které v současné době charakterizují situaci ve městech, tedy znečištění životního prostředí, dopravní zácpy, problémy s bydlením, nejistota a zločin, krize zaměstnanosti a změny ve výrobě, demografické změny, sociální vyloučení – zejména u mladistvých a starších osob – a územní a etnická segregace.

1.2

Znečištění ovzduší ve městech již dlouho představuje ohrožení zdraví s velmi vysokými náklady pro společnost a zdravotnictví. Světová zdravotnická organizace rozpoznala ve špatné kvalitě ovzduší ve městech hlavní příčinu nárůstu mnoha chronických onemocnění, která způsobují vysoké náklady jak pro zdravotnické systémy – vzhledem k léčbě a pobytům v nemocnicích – tak pro hospodářství, a to ve formě pracovní neschopnosti.

1.3

Prevence znečištění ovzduší se stala neodmyslitelnou jak na úrovni odpovědnosti jednotlivců – prostřednictvím omezení v používání osobních vozidel – tak na kolektivní úrovni prostřednictvím nových opatření dopravní politiky.

1.4

EHSV je toho názoru, že orgány členských států by nyní měly ukončit období pro úvahu, a doporučuje jim, aby v rámci integrovaného, participativního a zodpovědného přístupu s cílem výrazně, stále a kontrolovatelně zlepšovat kvalitu života a životního prostředí přijaly konkrétní a okamžité akční plány a zohlednily přitom rovněž četné údaje poskytnuté Komisí.

1.5

Výbor je rovněž přesvědčen o tom, že je správná cesta, kterou zvolila Komise, totiž rozvíjet v oblasti městského životního prostředí integrovanou strategii výrazně zaměřenou na zásady subsidiarity a blízkosti občanům. To platí především tehdy, pokud tato strategie bude prosazována v rámci obnovené Lisabonské a Göteborské strategie a společně vypracovanými a participativními postupy.

1.5.1

Podle názoru Výboru musí Evropská unie přijmout mechanismy na zhodnocení osvědčených postupů, vypracovaných vnitrostátními, regionálními nebo místními orgány za účelem konkrétního rozvoje výše zmíněné strategie podle jednotlivých oblastí.

1.5.2

Výbor zdůrazňuje, že města musí v zájmu své konkurenceschopnosti vytvořit moderní a účinné služby přístupné přes internet, především v oblasti zdraví, sociálních služeb a veřejné správy, aby byla zajištěna silnější sociální soudržnost a výraznější integrace mladistvých a starších osob v rámci nového zhodnocení vztahů mezi historickými jádry měst a okrajovými částmi, mezi bohatými a strukturálně slabými městskými oblastmi a mezi městskými oblastmi a jejich okolními regiony.

1.6

Podle názoru EHSV se pro městské životní prostředí v zásadě použije model „sociálně odpovědného území“, tj. území, jehož rozvoj se řídí zásadou udržitelnosti a zahrnuje hospodářský, sociální a environmentální rozměr i sociálně-ekonomické důsledky stárnutí obyvatelstva.

1.7

Území lze označit za „sociálně odpovědné“, pokud dokáže sloučit dostatečnou míru blahobytu s povinnostmi v oblasti sociální odpovědnosti.

1.7.1

Výchova k povinnostem, a také k právům, vychází z cíleného povědomí budovaného v rámci rodiny, které je upevňováno v průběhu dalšího vzdělávání, již od předškolního věku.

1.8

Současný (šestý) rámcový program pro výzkum a vývoj nabízí prostřednictvím předvídání (foresight) možnost zapojit subjekty občanské společnosti do sdílení osvědčených postupů, na jejichž základě by měly být činěny volby, a vychází přitom z modelu budoucnosti, která bude více dbát na územní sociální odpovědnost.

1.8.1

V 7. rámcovém programu pro výzkum a vývoj se vedle předvídání v rámci tematické priority „Zdraví“ (1) stanoví zvláštní opatření v oblasti lidského rozvoje a stárnutí obyvatelstva včetně vzájemného působení životního prostředí, individuálního chování a otázek rovnosti žen a mužů.

1.8.2

Výbor zdůrazňuje zásadní úlohu, kterou školy, vzdělávací zařízení a vysoké školy musí vykonávat, aby zaměřily pozornost mladistvých a občanů na udržitelný rozvoj.

1.8.3

Na mezinárodní úrovni se různé iniciativy snažily o určení základních zásad a hodnot, na které by se odkazovalo v souvislosti se sociální odpovědností podniků. Nejdůležitější z těchto iniciativ jsou následující:

1.9

Výbor naléhavě zdůrazňuje, že se na opatření pro podporu konkrétního uplatňování těchto zásad a základních hodnot musí pohlížet jako na výhodné investice, jelikož mají zhodnotit hospodářské a sociální aspekty a aspekty zaměstnanosti městských struktur a jejich přitažlivost a vyjadřovací možnosti.

1.10

Výbor se důrazně zasazuje o zavedení „Evropské ceny pro zelené město“ na podporu optimalizace úsilí a přístupu místních společenství a jejich veřejných a soukromých subjektů.

1.10.1

Výbor pokládá za důležité, aby právě EHSV spolu s Výborem regionů šel příkladem a zvážil přitom možnost, že sám vyhlásí výroční cenu občanské společnosti nazvanou „Eurogreen City“ a že bude monitorovat osvědčené postupy udržitelného rozvoje měst v rámci SSJT.

2.1

Převážná většina evropského obyvatelstva žije v městských oblastech (6), v nichž je kvalita života často ohrožena prudkým zhoršováním dopravních systémů, environmentálních a sociálních podmínek i přístupu ke službám obecného zájmu. Tyto podmínky vyžadují výrazné inovační zásady, inteligentnější využívání zdrojů a také zohledňování životního prostředí ze strany jednotlivců i společností.

2.1.1

Výbor se již tímto problémem několikrát zabýval a především poukazoval na to, že ve městech se z celé řady důvodů hromadí problémy spojené s životním prostředím, které občané velmi intenzivně vnímají. Jedná se především o kvalitu ovzduší, vysokou hladinu venkovního hluku a – v zemích na jihu Unie – vodní zdroje.

2.1.2

Problematika spojená se začleněním aspektů životního prostředí do procesu rozvoje měst náleží k prioritám šestého akčního programu pro životní prostředí Evropské unie (2002–2012) na podporu udržitelného rozvoje v různých prioritních oblastech, k němuž se Výbor již vyjádřil v jednom ze svých stanovisek.

2.1.3

V tomto programu bylo stanoveno vypracování a schválení sedmi tematických strategií (7):

2.1.4

K pěti z těchto sedmi tematickým strategií se Komise vyjádřila v následujících dokumentech: návrh tematické strategie o znečišťování ovzduší (8) přijatý Komisí dne 21. září 2005; návrh směrnice o mořské strategii (9) přijatý dne 24. října 2005; návrh směrnice o odpadech (nová tematická strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci) přijatý dne 21. prosince 2005 (10); návrh tematické strategie pro udržitelné využívání přírodních zdrojů (11) předložený dne 21. prosince 2005, a rovněž návrh ze dne 11. ledna 2006, který se týká městského životního prostředí a který je předmětem tohoto stanoviska.

2.1.5

Existuje jednoznačný vzájemný vztah mezi již předloženými čtyřmi návrhy tematických strategií a návrhem, který je předmětem tohoto stanoviska. Na oblast městského životního prostředí se zaměřují následující úzce vzájemně propojená opatření:

2.1.6

Dále mají pro návrh Tematické strategie pro městské životní prostředí význam opatření na boj proti znečištění hlukem, v jehož rámci již byla v roce 2002 přijata strategie akčního plánu pro aglomerace (12), a rovněž nejnovější návrh směrnice o podpoře čistých silničních vozidel (a zejména návrhy v oblasti veřejných zakázek) (13).

2.1.6.1

S předkládaným návrhem strategie rovněž úzce souvisí následující:

2.1.7

K návrhu Tematické strategie pro městské životní prostředí významně přispěly: výsledky konzultace, kterou vedla Komise o předběžném sdělení v roce 2004 (15); první hodnocení možných strategií v této oblasti; dobrovolné iniciativy v rámci Agendy 21; Aalborská charta (16); závěry Rady ze dne 14. října 2004 o významu tématu a nezbytném jednání na všech úrovních a konečně závěry z Bristolu vypracované během britského předsednictví (17).

2.1.8

Komise též vyhotovila pracovní dokument, který je přiložen ke sdělení, jež je předmětem tohoto stanoviska. Obsahuje posouzení dopadu různých scénářů možného uplatňování strategie a jejich nákladů.

2.1.9

Evropský parlament uznal v roce 2005 ve své zprávě o městském rozměru v souvislosti s rozšířením (18), že se ve městech, aglomeracích nebo městských oblastech, v nichž žije 78 % obyvatel Evropské unie, soustředí nesmírně komplexní a hromadně se vyskytující problémy, současně se tam však formuje budoucnost a prohlubují a konsolidují se všechny formy znalostí. Města tudíž musí hrát hlavní úlohu při uskutečňování přepracovaných lisabonských a göteborských cílů. Parlament vyzval Komisi, aby vypracovala a navrhla modely a nástroje udržitelného rozvoje dostupné všem městům, aglomeracím nebo městským oblastem.

2.1.10

Výbor se domnívá, že tvůrci politik musí ve shodě se sociálními partnery a občanskou společností obecně sledovat cíl vytváření městského prostředí s vysokou společenskou rentabilitou prostřednictvím vzdělávacích politik.

2.2.1

Podle návrhu Komise „vzhledem k rozdílným dějinám, zeměpisnému položení, klimatu, administrativním a právním podmínkám, jsou žádoucí místně vypracovaná na míru šitá řešení městského životního prostředí“ a „použití zásady subsidiarity, podle které se opatření má přijmout na té úrovni, na které to bude nejúčinnější, rovněž implikuje potřebu jednat na místní úrovni“. S ohledem na různorodosti městských zón a stávající povinnosti na státní, regionální a místní úrovni, a vzhledem k nesnadnosti stanovit společné normy (…) bylo však rozhodnuto, že legislativní řešení by nebylo nejlepší cestou k dosažení cílů této strategie, jak potvrdila většina členských států a místních orgánů.

2.2.2

Navrhovaná tematická strategie obsahuje následující body:

2.2.3

Vzhledem ke své průřezové povaze musí být návrh Komise vnímán ve spojení s dalšími navrhovanými tematickými strategiemi, především se strategií o kvalitě vnějšího ovzduší a čistějším vzduchu pro Evropu, o městském odpadu, o ochraně pobřežních měst před znečištěním moře a rovněž o ochraně půdy.

2.2.4

Bylo by nadmíru vhodné, kdyby Komise vypracovala konsolidovaný text s údaji o právních předpisech vztahujících se k udržitelnému rozvoji měst a městských aglomerací, o různých programech Společenství, které jsou pro oblast měst významné, a konečně s ohledem na obecné strategické zásady v různých oblastech, které se vztahují k rozvoji měst.

2.3.1

Výbor vítá sdělení Komise, neboť se zabývá problematikou, která má velký význam pro evropské občany, kvalitu života v jejich městech a městských oblastech, a také pro zásadní úlohu měst jakožto motoru prosperity a hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje.

2.3.2

Měla by se zaměřit pozornost na předpoklady strategických opatření uvedené v Bristolské dohodě z prosince 2005 (22). Tato dohoda udává následující předpoklady vytvoření udržitelných společenství v Evropě:

2.3.3

Výbor se domnívá, v souladu se zásadou Společenství, že vytváření menšího množství právních předpisů znamená jejich zlepšení, že by bylo účelné se zaměřit na:

2.3.4

Výbor přikládá velký význam procesu, který by z určitého území nebo zejména z města mohl učinit „sociálně odpovědné území“  (25). K tomu dojde, pokud území nebo město budou schopné zohlednit následující aspekty:

2.3.4.1

Výbor je přesvědčen, že sociální a kulturní rozvoj městských oblastí získá svůj původní význam – též s ohledem na demografický vývoj a migrační toky.

2.3.4.2

Výbor je rovněž přesvědčen, že základem účinné strategie udržitelného rozvoje měst musí být boj proti ekonomické, sociální a kulturní chudobě, fyzickém a psychickém úpadku jednotlivců, proti sociálnímu vyloučení i znevýhodněných nejchudších vrstev městského obyvatelstva s výhledem na účinnější sociální integraci různých etnických a kulturních skupin.

2.3.5

Proces musí probíhat podle přesně definovaných fází, které stanovují:

2.3.5.1

Některé nástroje již místní orgány určily. Mezi nimi jsou kupříkladu následující:

2.3.5.2

Výbor podporuje návrh Komise podpořit šíření čistých silničních vozidel a zdanění osobních automobilů nikoliv podle obsahu válců, ale podle množství emisí CO2.

2.3.6

Tato témata by se podle EHSV měla stát předmětem intenzivnějších opatření informovanosti na všech úrovních, zejména však na místní úrovni, aby občané a podniky – též prostřednictvím předvídání – zaujali participativní a odpovědný přístup k tomu, co v posledních letech vypracovaly mezinárodní organizace, např. Evropská komise, OSN, OECD a rovněž Istituto Europeo per il bilancio sociale (Evropský institut pro sociální odpovědnost podniků), v oblasti udržitelného rozvoje a sociální odpovědnosti podniků.

2.3.6.1

Postupy, které je třeba přijmout, se soustředí na výzkum a inovaci, na politiku podporující obnovu zařízení, na odbornou přípravu, na šíření systémů řízení v oblasti životního prostředí a na systémy kontroly.

2.3.6.2

Kromě informovanosti a šíření kultury odpovědnosti jsou nejvhodnější následující nástroje: ISO 14001; EMAS (29); normy o emisích skleníkových plynů (30); finanční a daňové pobídky pro dosažení cílů; zjednodušení postupů; osvobození od plnění environmentálních požadavků pro příslušně certifikované subjekty.

2.3.6.3

Výbor by považoval za účelné zavést „Evropskou cenu pro zelené město“. Tato cena by mohla být účinným nástrojem podpory optimalizace úsilí místních společenství a jejich veřejných a soukromých subjektů, jakož i rozvoje integrovaného přístupu a chování, které je s ním v souladu.

2.3.6.4

Výbor považuje za důležité, aby právě EHSV spolu s Výborem regionů šel příkladem a zvážil přitom možnost, že sám vyhlásí výroční cenu občanské společnosti nazvanou „Eurogreen City“, aby tak přispěl k ověření pokroku zaznamenaného střediskem ORATE/ESPON (31), určil překážky a monitoroval osvědčené postupy v zájmu udržitelného rozvoje měst v rámci SSJT.

2.3.7

Podle EHSV je ústředním prvkem účinné strategie rozvoje měst především určení vhodných systémů řízení, aby se následně mohlo přistoupit k integrovanému řízení komplexních situací, které stanovují současný výskyt následujících skutečností:

2.3.8

Výbor je toho názoru, že k nejdůležitějším aspektům zlepšení systému integrovaného řízení sociálně odpovědného území musí patřit následující: