11.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/85

1.1

Cílem tohoto stanoviska je prozkoumat vývoj ve vztazích mezi Evropskou unií (EU) a Mexikem, počínaje prosincem 1995, kdy EHSV schválil první stanovisko (1) týkajícího se tématu, jakož i navrhnout možnosti dalšího rozvoje a prohloubení těchto vztahů, a to jak co se týče vztahů samotných tak i zapojení občanských společností obou stran.

1.2

Ve vztazích mezi EU a Mexikem byl zaznamenán významný pokrok, který se odrazil v Dohodě o hospodářském partnerství, politické koordinaci a spolupráci s Mexikem (Globální dohoda) z října 2000, která zahrnuje také zónu volného obchodu. Toto stanovisko chce v tomto smyslu dodat prvky, které by zachovaly specifika obou stran a zároveň by přispěly ke zdůraznění strategického významu vztahů mezi EU a Mexikem a k prohloubení a zlepšení dohody o partnerství EU – Mexiko.

1.3

Jedním z hledisek, které je v této dohodě zmiňováno (články 36 a 39), je zapojení občanských společností obou stran do rozvoje vztahů mezi EU a Mexikem.

V prohlášení (2) přijatém na 3. setkání organizované občanské společnosti EU – Latinská Amerika a Karibik, které se konalo v dubnu 2004 v Mexiku a na kterém se velmi aktivně podílel EHSV, byla dohodnuta řada činností, které mají tři cíle: prohloubit partnerství mezi EU, Latinskou Amerikou a Karibikem; vytvořit agendu podporující sociální soudržnost, a posílit roli organizované občanské společnosti. V tomto prohlášení se zmiňuje mj. potřeba vytvořit „strukturované platformy pro dialog na národní a regionální úrovni“; „ochota zavázat se k podpoře posilování role těchto institucí“, a žádost o „podporu ze strany EHSV ohledně zprostředkování zkušeností a dialogu“.

1.4

Podle názoru EHSV by se v případě vztahů mezi EU a Mexikem neměl projevovat cíl zapojení občanské společnosti do dohody pouze prostřednictvím posilování vztahů mezi občanskými společnostmi obou stran a mezi jejich reprezentativními subjekty. Také by měla být uznána jejich zřetelná účast v institučním rámci dohody prostřednictvím konzultačního orgánu, který by jednal pomocí povinných konzultací souvisejících s obsahem dohody nebo prostřednictvím návrhů z vlastní iniciativy. Tato účast by se měla dle EHSV konkretizovat vytvořením společného poradního výboru v rámci dohody.

2.1.1

Demokratická transformace v Mexiku je dlouhý a jedinečný proces. Události posledních dvaceti let v národní politice vytvořily pevný základ pro pluralitní a demokratický systém. Mexiko zaznamenalo změny, posílení a nezávislost v rámci legislativních a právních orgánů, jakož i změny v rozložení politické moci a zásadní instituční změny, které se týkaly např. nejvyššího soudního dvora (orte Suprema de Justicia de la Nación), Spolkového volebního institutu (Instituto Federal Electoral) a Spolkového volebního soudu (Tribunal Electoral del Poder Judicial de la Federación).

2.1.2

Politická situace v Mexiku zaznamenala obrat v roce 2000, kdy volby vyhrál Vicente Fox Quesada, prezidentský kandidát za Stranu národní akce (PAN) a ukončil tak 71 let trvající vládu Revoluční instituční strany (PRI). Tato skutečnost zdůraznila nutnost obměny pro dobré fungování demokratického systému a zahájila období změny.

2.1.3

Plán národního vývoje 2001-2006 mexické vlády byl koncipován jako program politické, hospodářské, sociální a demografické transformace. V něm byl stanoven souhrn priorit, které měly podnítit činnost stávající administrativy v souvislosti s následujícími hlavními body: sociální a lidský rozvoj, kvalitní růst, pořádek a ohleduplnost.

2.1.4

Některé reformní projekty, které současná mexická vláda považuje za zásadní (jako např. daňová reforma a energetická politika) jsou blokovány, za prvé, protože neexistuje potřebná většina v obou parlamentních komorách (kongres a senát) pro jejich schválení, a za druhé s ohledem na příští prezidentské volby v červenci 2006.

2.1.5

Stupeň hospodářského růstu a s ním spojená relativní politická stabilita, kterými se vyznačovalo Mexiko v druhé polovině 20. století, mu zajistily zařazení se mezi středně silné země na mezinárodní scéně. Toto panorama se změnilo v 80. letech, kdy Mexiko prodělalo hospodářskou krizi, jako i důsledkem velkých změn na mezinárodní úrovni v 90. letech, které Mexiko přinutily přehodnotit hospodářské a politické cíle jako i zahraniční vztahy.

2.1.6

Poté se vzájemné strategické vnímání mezi Mexikem a Evropou odrazilo ve zmíněné Globální dohodě, která přesahuje konkrétní aspekty bilaterálních vztahů. Je třeba zdůraznit rostoucí shodu mezi oběma partnery ohledně důležitých témat mezinárodního charakteru v posledních letech a jejich rostoucí schopnost koordinovat postoje na mezinárodních fórech. Takto spolupracovali Mexiko a EU např. na tématu životního prostředí (kjótský protokol), rozvojové politiky (summity v Johanesburgu a Monterrey) a lidských práv. Mexiko současně udržovalo úzké vztahy se zbytkem Latinské Ameriky; zde poslouží jako příklad politické dohody se Skupinou z Ria. Mexiko také podporuje integrační proces Mercosuru a jeho partnerství s Mercosurem, celoamerická zóna volného obchodu (FTAA – Free Trade Area of Americas).

2.1.7

Pro EU Mexiko jakožto země představující pojítko mezi severní a jižní Amerikou musí představovat základní strategickou referenci ve všech současných a budoucích aspektech ve vztazích s tímto kontinentem.

2.2.1

Mexiko prošlo důležitou hospodářskou změnou během posledních deseti let a stalo otevřenější ekonomikou. Je skutečně jedinou zemí, která má smlouvy o volném obchodu s USA, Kanadou, Japonskem a EU, jako i s Evropskou asociací volného obchodu (EFTA), Izraelem a většinou zemí Latinské Ameriky. V roce 1984 vstoupilo Mexiko do GATT, dnešní Světové organizace obchodu (WTO) a v roce 1993 přistoupilo k Asijsko-pacifickému hospodářskému společenství. Od roku 1994 je také členem Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD). Tempo a hloubka procesu mexické reformy byly větší než u většiny rozvojových zemí, které prošly v posledních letech podobnými hospodářskými změnami. Vývoj vnitřní spotřeby, růst poptávky z USA, nárůst cen aktiv v USA, růst cen ropy, důležité kapitálové investice ze zahraničí, příspěvky cestovního ruchu a platby imigrantů byly mimo jiné důležitými faktory pro hospodářství Mexika.

2.2.2

Asi 98 % mexických podniků lze považovat za mikropodniky a MSP, které mají zásadní roli při tvorbě pracovních míst, v oblasti regionální hospodářské aktivity a profesní přípravě odborných pracovníků a managementu. Jejich příspěvek k hospodářskému a sociálnímu vývoji Mexika je velký a to nejen z pohledu základních potřeb obyvatel, nýbrž také protože dodávají suroviny a součástky do velkých podniků a přímo či nepřímo exportují.

2.2.3

Změny v hospodářské politice, finanční krize a zrušení finančních výhod pro investice, zaměstnanost a regionální rozvoj, které od konce 80. let proběhly, nejvíce zasáhly MSP. Těmto podnikům významně klesaly aktivity. Dnes existuje shoda, že především co se týče MSP jsou politiky a platná opatření nedostatečná pro to, aby MSP mohly přežít a v budoucnu se rozvíjet.

2.2.4

Podle zprávy k Mexiku, kterou vydal Mezinárodní měnový fond (MMF) (3), udělala správa veřejného dluhu v Mexiku významný pokrok v posledních pěti letech, neboť byl zvolen odpovídající postup a posílena transparentnost. I přes tento pokrok je veřejný sektor vystaven refinancování a rizikům spojeným s úrokovými sazbami.

2.2.5

S hospodářským otevřením trhu, který byl zahájen vstupem Mexika do GATT (4) v roce 1986, se stal mexický export nejdůležitějším hnacím motorem hospodářského růstu země, která se z vývozce základních surovin proměnila ve vývozce finálních výrobků, přičemž jsou tyto finální výrobky vyráběny v tzv. maquiladoras (5). Oslabení hospodářského růstu od roku 2000 ovšem ukázalo zranitelnost země v souvislosti s klesající zahraniční poptávkou.

2.2.6

Oslabení mexické ekonomiky má původ v následujícím řetězci „příčina-důsledek“:

2.2.7

Mexické hospodářství je ovšem ovlivněno nejen neuskutečněným optimálním ozdravěním hospodářství USA, nýbrž i silnou ekonomikou Číny (7) na jedné straně a ztrátou mezinárodní konkurenceschopnosti Mexika na straně druhé.

2.2.8

Co se týče ztráty celkové konkurenceschopnosti Mexika a podle údajů zveřejněných mexickým institutem pro konkurenceschopnost (8), uvádí se, že v posledních letech se konkurenceschopnost Mexika v mezinárodním kontextu zhoršila. Jednou z hlavních příčin snížení konkurenceschopnosti Mexika může být to, že mexický hospodářský model, který spočívá na nízkých platech a nedostatečném zlepšení jiných, podnikatelskou činnost ovlivňujících faktorů, jako jsou náklady na základní infrastrukturu (doprava, komunikace, voda), energetika, daňový systém, vzdělání, kvalifikace, produktivita pracovních sil, bezpečnost a správa, byl vyčerpán.

2.2.9

V této souvislosti země musí vytvořit podmínky, které umožní dosáhnout efektivnější konkurenceschopnosti, produktivity, kvalifikované pracovní síly, inovace, technologického rozvoje a demokracie. V oblasti obchodu Mexiko musí kromě vytvoření konkurenceschopnějšího celního systému posílit právní bezpečnost, logistiku a infrastrukturu, které mu ulehčí investice a přepravu zboží.

2.3.1

Jak již bylo řečeno, je Mexiko transformující se zemí, jejíž sociální situace je charakterizována nerovností. Rozdíly mezi regiony a lidmi se zvětšily (různé míry rozvoje, především mezi severem a jihem), opouštění venkova trvá (čímž vznikají nadměrně velké městské aglomerace) a většina Mexičanů žije i nadále v sociálně citlivé a složité situaci.

2.3.2

Po dlouho trvajícím zhoršení sociální situace byl přijat plán národního vývoje 2001-2006, který sociální politiku řadí k jedné z priorit země. V posledních letech byly rozšířeny různé sociální vládní programy, a to jak ohledně zvýhodněných osob, tak ohledně poskytnuté pomoci. Sociální výdaje reálně stouply, především na vzdělání, sociální zabezpečení a programy pro chudé, kde byl zaznamenán roční nárůst 8,4 % v 90.letech a 9,8 % od roku 2000.

2.3.3

Přesto existují rozdíly v míře růstu a schopnost přerozdělování prostředků státem je omezena nízkými daňovými příjmy a nízkým daňovým tlakem. V důsledku toho jsou opatření pro sociální soudržnost nedostatečná, což je ještě zhoršeno nízkým objemem domácího hospodářství a nedostatečně rozvinutým vnitřním trhem.

2.3.4

V letech 2000 až 2002 překročily 3,4 milióny osob práh vyživovací chudoby; tzn. že jsou nyní schopni pokrýt své vyživovací potřeby a mohou investovat – i když jen v omezené míře – do vzdělání a zdraví. Tento údaj vytváří kontrast s lety 1994 až 1996, kdy počet osob ve vyživovací chudobě vzrostl na 15,4 miliónů.

2.3.5

Podíl obyvatel žijících v chudobě (domácnosti, jejichž příjmy na osobu nejsou dostatečné pro pokrytí vyživovacích potřeb) v městských oblastech klesl z 12,6 na 11,4 %, mezitím co na venkově podíl klesl ze 42,4 % na 34,8 %. I když klesl počet obyvatel, kteří žijí v chudobě, je jejich počet neustále velmi vysoký s ohledem na stupeň rozvoje a bohatství, jaký země vykazuje. Zaznamenaný pokrok ovšem může být označen jako pozitivní tendence (9). Velké rozdíly v mexické společnosti ovšem nejsou zapříčiněny pouze chudobou, nýbrž i kvalitou a přístupem ke vzdělání a ke zdravotnictví, což situaci postižených oblastí ještě více komplikuje. Ve vzdělání je velký rozdíl ve stupni negramotnosti na severu země (5 %) a jihu a jihovýchodě, kde dosahuje 17 %.

2.3.6

Lidská práva jsou vážným problémem, který nesouvisí pouze s nedostatečnými právními předpisy. Obchod s drogami a lidmi ještě zhoršuje situaci a proto jsou lidská práva v Mexiku, především co se týče indiánské populace, oblastí, která vyžaduje ještě velká zlepšení. Největší obtíže spočívají v závažných nedostatcích v oblasti policie a právního systému, neboť se v některých případech i přes zásah na nejvyšší státní úrovni nepodaří zaručit obyvatelstvu uspokojující přístup k justici.

2.3.7

I když v mexické ústavě v průběhu posledních let bylo dosaženo pokroku v souvislosti s uznáním kulturní a etnické rozdílnosti a udělení práv původním národům, musí se země vyrovnávat s velkými výzvami, aby byla účinně chráněna a podporována lidská práva a základní svobody tohoto obyvatelstva. K problémům patří také zemědělské konflikty, diskriminace v souvislosti s přístupem k justici a justiční správě a nedobrovolné přesidlování obyvatelstva (10).

2.3.8

Dalším zásadním sociálním problémem v Mexiku je územní rozdělení. V oblasti metropole Mexiko – město s počtem obyvatel okolo 25 miliónů osob probíhají právě dvě důležité změny. Za prvé nastala nyní po velkém nárůstu obyvatelstva relativní stabilita a prostorové přerozdělení, za druhé došlo k přechodu od výrobního hospodářství určeného pro domácí trh k hospodářství založenému na službách, snažících se dosáhnout konkurenceschopnosti na mezinárodní úrovni (11).

2.3.9

Mexiko – město má významný potenciál růstu, který je spojený s koncentrací sídel podniků a vzdělávacích a výzkumných center, kulturní nabídkou a velkým přílivem přímých zahraničních investic. Tento potenciál je ovšem bržděn vysokou koncentrací obyvatel s omezenými finančními prostředky ve čtvrtích se slabou strukturou a omezenými či neexistujícími službami a infrastrukturou, jako i zranitelností při přírodních katastrofách. V těchto oblastech je vzdělanostní úroveň nízká a míra kriminality významně vyšší (12).

2.3.10

Přesto byl v letech 2000 až 2002 u obyvatelstva žijícího v potravinové chudobě zaznamenán pokrok v oblasti vzdělání. Podíl dětí ve věku mezi 5 a 15 lety, které nechodí do školy, se snížil z 14,3 % na 11,9 %. Největší snížení bylo zaznamenáno ve věkové skupině 12 až 15 let, kde se podíl pracujících dětí snížil v daném období z 18,6 % na 6,6 %. Zároveň klesla i míra negramotnosti a počet patnáctiletých, kteří nemají ukončené základní vzdělání. I když je tento vývoj vítaný, kvalita vzdělání a zdravotnictví je nepřiměřená a proto neumožňuje dosáhnout přijatelného stupně sociální soudržnosti.

2.3.11

Co se týče zaměstnanosti, bylo v roce 2004 v Mexiku 3,1 % nezaměstnaných, v evropské patnáctce to bylo ve stejnou dobu 8,2 % a v USA 5,6 % (13). Podle Observatorio Laboral (instituce pro sledování zaměstnanosti) (14) se v posledních deseti letech zvýšil počet odborných pracovníků téměř ve všech vědeckých oborech. 56 % zaměstnaných odborných pracovníků se soustředí na tři znalostní oblasti: hospodářství a správa, vzdělání a sociální vědy, přičemž počet zaměstnaných významně vzrostl v první oblasti.

2.3.12

Dále tyto údaje poukazují na to, že většina žen má přístup na pracovní trh. Ačkoliv 52 % žen má vysokoškolský titul, pouze 40 % z nich má práci.

2.3.13

8 z 10 mexických pracujících je řádně zaměstnáno (15); tzn. mají pracovní smlouvu a berou plat. Zatímco nejvyšší výdělky se vyskytují v oblastech s nejnižší mírou zaměstnanosti (inženýři, přírodní vědci, matematici, biologové), jsou ve školství nejnižší platy a nejvyšší zaměstnanost.

2.3.14

V institučním systému Mexika bylo dosaženo pokroku v oblasti sociálního vývoje a podpory občanské společnosti pomocí sítí a asociací. Zde můžeme poukázat na zákon o přístupu k veřejným informacím, zákon o sociálním rozvoji a zákon o podpoře organizací občanské společnosti.

3.1.1

Stávající Dohoda o hospodářském partnerství, politické koordinaci a spolupráci s Mexikem (Globální dohoda), která je v platnosti od 1. října 2000, obsahuje také Dohodu o volném obchodu mezi oběma stranami, jako i otázky politického dialogu a spolupráce. Globální dohoda spočívá na dohodě podepsané v roce 1991 mezi Evropským společenstvím a Mexikem. V roce 1995 podepsaly obě strany v Paříži Společné prohlášení, ve kterém stanovily cíle nové dohody v oblasti politické, hospodářské a obchodní. Vyjednávání bylo zahájeno v říjnu 1996 a skončeno v červenci 1997. Jeho výsledkem byla tzv. Globální dohoda a tzv. prozatímní dohoda, k jejímuž podepsání došlo v Bruselu 8. prosince 1997.

3.1.2

Nejdůležitějšími aspekty Globální dohody jsou institucionalizace politického dialogu, posílení obchodních a hospodářských vztahů prostřednictvím bilaterální, preferenční, progresivní a vzájemné liberalizace obchodu podle pravidel Světové obchodní organizace (WTO) a rozšíření stávajících asi 30 oblastí spolupráce. Dohodou byla vytvořena i společná rada pro dohled nad prováděním dohody.

3.1.3

Prozatímní smlouva (17), která vstoupila v platnost 1. července 1998, umožnila oběma stranám až do ratifikace Globální dohody urychleně uplatňovat ustanovení týkající se obchodu a doprovodných opatření.

3.1.4

V rámci zasedání společné rady v listopadu 2004 se dohodli EU a Mexiko na uplatňování revizních klauzulí v kapitolách dohody „zemědělství“, „služby“ a „investice“ s tím, že na začátku roku 2005 zahájí současné vyjednávání o těchto oblastech, která uzavřou pokud možno ještě v tom samém roce.

3.2.1.1

V politické oblasti se EU a Mexiko dohodly na 4. zasedání společné rady EU/Mexiko, které se konalo v listopadu 2004 v Mexiko city, že je třeba posílit bilaterální politický dialog a potvrdily jejich úsilí o posílení multilateralismu. Dále si vyměnily názory na Mezinárodní trestní soud a shodly se na nutnosti jej podporovat.

3.2.1.2

Vedle vrcholného setkání nejvyšších představitelů států a vlád EU a Mexika a zasedání různých rad a výborů, na kterých odborníci debatují o specifických tématech, přispěla globální dohoda k vytvoření nových trvalých komunikačních sítí, které dříve neexistovaly, a tím umožnila dialog na vysoké úrovni o tématech, která jsou v zájmu obou stran. V rámci dohody došlo také k přiblížení politiků. I vztahy mezi organizacemi občanské společnosti obou stran jsou nyní intenzivnější, především díky třetímu setkání organizované občanské společnosti EU, Latinské Ameriky a Karibiku, které se konalo v dubnu 2004 v Mexiko city a organizoval jej EHSV.

3.2.1.3

EHSV je rovněž názoru, že kvalita dohody musí být zlepšena prostřednictvím začlenění ustanovení o spolupráci a institucionalizovaném dialogu jako i všech příslušných sektorů do rozhodovacího procesu. V této souvislosti EHSV vítá závěry společné rady, ve kterých bylo poukázáno na možnost institucionalizovat dialog občanské společnosti a doporučeno stanovit za tímto účelem metodiku a nejvhodnější rámec (18).

3.2.1.4

Na návrh EU byla do dohody zahrnuta tzv. „demokratická klausule“, podle které „dodržování demokratických principů a základních lidských práv, tak jak jsou definovány ve Všeobecné deklaraci lidských práv, má řídit politiku na obou stranách jak na národní tak na mezinárodní úrovni a je zásadním prvkem této dohody.“ Tato klauzule vzbudila velká očekávání u občanské společnosti, neboť byla viděna jako krok vpřed ohledně využití obchodu jako prostředku udržitelného rozvoje a jako nástroj pro zaručení lidských práv, včetně hospodářských a sociálních práv. Hospodářská a sociální práva ovšem nejsou dále zmíněny.

3.2.2.1

Pět let po podpisu smlouvy hodnotí obě strany výsledky jako pozitivní a obzvláště vyzdvihují značný nárůst obchodu (19) a investic mezi Mexikem a EU.

3.2.2.2

Dohoda také umožnila EU figurovat na trhu za stejných podmínek jako země, se kterými Mexiko uzavřelo dohodu o volném obchodu; tím je evropským podnikům zaručen přístup srovnatelný s tím, který získaly v Mexiku USA prostřednictvím Severoamerické dohody o volném obchodu (což je označováno jako Nafta parity). Mexiko naopak těží z vysokého potenciálu evropských investic, přesunu technologií a obsáhlého evropského trhu.

3.2.2.3

Výsledky mohou být ještě zdaleka lepší. I když obchod EU s Mexikem od počátku platnosti dohody stoupl, netvoří tento nárůst žádný větší procentuální podíl na jeho celkovém obsahu, zároveň roste trvale deficit mexické obchodní bilance. Tento deficit se vztahuje v první řadě na dovoz výrobních a investičních statků, které jsou potřebné jak pro modernizaci výrobních zařízení v Mexiku tak i pro výrobu hotových výrobků s vyšší přidanou hodnotou evropskými podniky se sídlem v Mexiku, které jsou určeny pro vývoz do USA.

3.2.2.4

Celkové investice EU v Mexiku v období mezi lednem 1994 a červnem 2004 stouply na 33 656,6 miliónů dolarů (20), což představuje 24,3 % ze všech přímých zahraničních investic uskutečněných v Mexiku v daném období. Mezi 1999 a 2004 obdrželo Mexiko celkem 78,06 miliard dolarů z přímých zahraničních investic, z nichž bylo 19 791 z EU. Podle podílu členských zemí na přímých zahraničních investicích v daném období vznikne následující pořadí: Španělsko (8,3 %), Nizozemí (8,2 %), Spojené království (3,7 %) a Německo (2,6 %). Vývoj investic EU zdůrazňuje strategický význam, které pro ni Mexiko má. Mexiko a EU musí využít možnosti, které se jim prostřednictvím dohody otevřely k prohloubení a rozšíření oblastí, které se vztahují na služby a investice, které jsou pro EU zásadní.

3.2.2.5

EHSV poukazuje mj. na následující hospodářské následky dohody:

3.2.3.1

Spolupráce mezi Mexikem a EU obsahuje čtyři prvky. Za prvé, bilaterální spolupráci na vládní úrovni. Za druhé, regionální programy, které nabízí EU pro celou Latinskou Ameriku (AL-Invest; URBAN; ALFA; @lis, Eurosocial (atd.), kterých se Mexiko účastní. Za třetí, spolupráci na tématech jako jsou lidská práva, životní prostředí a nevládní organizace. Za čtvrté, možnost pro Mexiko podílet se na jiných programech jako Šestý rámcový program pro výzkum a rozvoj.

3.2.3.2

V oblasti bilaterální spolupráce existuje pevný právní rámec, který je tvořen kapitolou dohody o spolupráci a Memorandum of Understanding o víceletých hlavních směrech pro uskutečnění spolupráce EU-Mexiko 2002-2006, ve kterém se obě strany shodly orientovat spolupráci na následující směry: sociální rozvoj a snížení nerovnosti, posílení právního státu, hospodářská spolupráce, vědecká a technologická spolupráce. Program pro období 2002-2006, který je realizován kofinancováním, dala EU k dispozici 52,6 miliónů eur, podobnou částkou přispívají mexické instituce, které těží z provádění projektů. Další z podepsaných dohod je rámcová dohoda o financování, která slouží jako základní dokument pro vytváření specifických projektů spolupráce mezi Mexikem a Evropskou unií.

3.2.3.3

Dále bylo započato jednání a přijetí přídavných nástrojů pro posílení spolupráce mezi Mexikem a EU, v únoru 2004 byla podepsána sektorová dohoda o vědecké a technologické spolupráci. Zároveň s tím pokračují kontakty zaměřené na dohodnutí sektorových dohod v oblasti vysokoškolského vzdělávání a životního prostředí.

3.2.3.4

Právě probíhá Komplexní program pro podporu malých a středních podniků zaměřených mj. na následující aspekty: vybudování technických kapacit pro podporu produktivity MSP, podporu pro přesun technologií, podporu postupů spolupráce mezi podniky, aby byly podpořeny společné investice a strategická spojenectví mezi MSP Mexika a EU, modernizace a mezinárodní charakter MSP. Program pro zjednodušení globální dohody se zaměřuje na specifické oblasti: clo, technické standardy, předpisy pro zdravotnictví a ochranu rostlin, ochrana spotřebitele a duševní vlastnictví.

3.2.3.5

Dále jsou v souvislosti se spoluprací v oblasti lidských práv prováděny projekty k tématům „zavádění doporučení vycházející z hodnocení situace lidských práv v Mexiku“ a „podpora a ochrana lidských práv původních národů v Mexiku“.

3.2.3.6

S ohledem na provádění a administrativu spolupráce upozornily některé mexické vládní instituce EHSV na komplexnost postupu Společenství pro provádění spolupráce. S ohledem na budoucí spolupráci sdílejí EU a Mexiko pravděpodobně názor, že prohloubení jejich vztahů je důležité a mělo by k němu dojít pomocí nové spolupráce, jako i zjištěním a stanovením doprovodných modalit jako oblastní dialogy a trojstranná spolupráce mezi Mexikem, EU a třetími zeměmi, především Střední Ameriky. Co se týče budoucích oblastí spolupráce, které musí být stanovené pro období 2007-2013, je EHSV názoru, že musí být posílena stávající podpora MSP, i v oblasti sociální spolupráce, vzdělání a životního prostředí.

3.2.4.1

V hospodářských vztazích Mexikem a EU je zaznamenán živý obchod s některými z deseti nových zemí. Obchodní rozvoj je výjimečný např. v případě České republiky, Maďarska a Slovenské republiky. Také je prokázáno, že pro střední a malé ekonomiky plyne větší užitek než pro velké ekonomiky. Obchodní výměna mezi Mexikem a novými členskými státy je ovšem teprve v počátcích.

3.2.4.2

Co se Mexika týče, byly privilegované obchodní vztahy, které byly zavedeny globální dohodou, rozšířeny na deset nových zemí. Přístup k zóně volného obchodu čítající přes 550 miliónů (21) spotřebitelů (obyvatelstvo EU a Mexika (22)) by měl mít citelné důsledky jak pro mexické podnikatele, tak pro podnikatele z nových členských států. S rozšířením byly nové členské státy zapojeny do obchodní politiky Společenství, a zavedením společných obchodních předpisů, jednotného celního tarifu a jednotného administrativního postupu byla podnikům z třetích zemí jako Mexiko ulehčena činnost v nových členských státech.

3.2.4.3

Jak Mexiko tak nové členské státy zdůrazňují, že na jejich trzích existují možnosti pro podniky druhé strany, a to především pro zpracovatelský průmysl v nových členských zemích a zemědělskou oblast v Mexiku. Kromě toho bude hospodářský růst v nových zemích vytvářet významnou dodatečnou poptávku. To dává mexickým exportérům relativní konkurenční výhodu oproti jejich latinskoamerickým a asijským konkurentům, kteří ještě nemají preferenční dohodu s EU.

4.1

Blízkost Mexika k jednomu z největších světových trhů, USA, vysvětluje z velké části stupeň integrace mexické ekonomiky s ekonomikou USA. USA mělo zájem být konkurenceschopnější než jeho největší rivalové Japonsko a EU. Mexiko mělo na druhou stranu snahu pevně se začlenit do světového hospodářství. Prostřednictvím NAFTA udalo Mexiko vztahům s USA nový směr, který se ukázal jako výhodný především pro Severní Ameriku a všeobecně pro malé a velké podniky. EU v tu dobu byla zaměstnána otevřením se směrem na východ, které bylo započato sjednocením Německa.

4.2

Od 1. ledna 1994, kdy NAFTA vstoupila v platnost, přesáhl trojstranný obchod 623 miliard dolarů, tedy více než dvojnásobek před uzavřením NAFTA. Mezi lety 1994 a 2003 vzrostly přímé zahraniční investice v třech NAFTA zemích o více než 1,7 biliónů dolarů. Zároveň s NAFTA vstoupily v platnost také Severoamerická dohoda o spolupráci v oblasti životního prostředí (North American Agreement on Environment Cooperation – NAAEC) a Severoamerická dohoda o pracovní spolupráci (North American Agreement on Labor Cooperation – NAALC) (23).

4.3

Bez NAFTA by byl podle odhadů Světové banky (24) vývoz Mexika nižší a objem zahraničních investic nižší. Severní Amerika je hlavním zdrojem investic v Mexiku (EU je na druhém místě). Mezi lety 1994 a 2004 směřovaly severoamerické investice především do zpracovatelského průmyslu (43,7 % celkového objemu) a do služeb (38,4 % celkového objemu). V jiných oblastech jsou ovšem důsledky NAFTA sporné, především v oblasti nezaměstnanosti, imigrace, příjmů na osobu a zemědělství. Od doby, co NAFTA vstoupila v platnost, nedošlo k narovnání mezi Mexikem a jeho severoamerickými partnery, které bylo očekávané jako důsledek masivní investiční činnosti (25).

4.4

Země NAFTA se snaží v současnosti o prohloubení hospodářské integrace Severní Ameriky a hledají další nástroje ke zlepšení obchodu, investic a konkurenceschopnosti. NAFTA se ovšem nezabývá základními otázkami jako imigrace či mobilita pracovníků, ve kterých se USA omezuje na nabídnutí omezeného počtu víz pro odborné síly. Po liberalizaci obchodu stoupl počet ilegálních mexických imigrantů do USA na 2 miliony v roce 1990 a 4,8 milionů v roce 2000 (26), což vedlo ke zhoršení problémů na hranicích. V roce 2004 mělo asi 10 miliónů osob narozených v Mexiku bydliště v USA. Když k tomu připočteme občany USA mexického původu, stoupne počet na 26,6 miliónů, což je 9 % severoamerické populace. Obzvlášť zřetelně se migrace projevuje na finančních zásilkách do Mexika, jejichž částka přesáhla v roce 2004 13 miliard amerických dolarů (27).

4.5

Hlavní rozdíl mezi NAFTA a Globální dohodou Mexiko – EU je ten, že druhá jde dál než k čistě obchodním záležitostem, neboť nejen udělalo z EU druhého nejsilnějšího obchodního partnera (a to za vyváženější a spravedlivější obchodní bilance), nýbrž obsahuje i zásadní otázky spolupráce a politické koncentrace, které v dohodě NAFTA nejsou zohledněny. Co se týče zapojení občanské společnosti do rozhodovacího procesu, nemá pro toto NAFTA žádné mechanismy.

4.6

Z obchodní bilance je zřejmé, že objem obchodu mezi EU a Mexikem během posledních pěti let významně narostl, ačkoli podle dosavadních údajů (28) zatím nepředstavuje protipól obchodním vztahům Mexika s USA, které jsou i nadále nejdůležitějším obchodním partnerem. 90 % vývozu z Mexika směřovalo do zemí NAFTA (29), zatímco do EU to bylo pouze 3,4 %. Co se týče dovozu do Mexika, pouze 64,2 % bylo z USA a pouze 10,4 % z EU.

5.1

Globální dohoda institucionalizuje politický dialog, který zahrnuje všechny bilaterální a mezinárodní otázky oboustranného zájmu na všech úrovních. S tímto ohledem byla vytvořena „Společná rada“ (čl. 45), která má dohlížet na provádění dohody a při své činnosti je podpořena „Společným výborem“ (čl. 48). Dále je v dohodě stanoveno, že Společná rada může rozhodnout o vytvoření dalších orgánů, které ji podpoří při naplňování jejich úkolů (čl. 49).

5.2

Podpora zapojení mexické a evropské občanské společnosti je zásadní pro to, aby byly zapojeny zájmy sociálních oblastí obou stran do provádění Globální dohody. Je třeba, aby bylo více zastoupeno celé spektrum organizací občanské společnosti – zemědělci, spotřebitelé, ženy, skupiny působící v oblasti životního prostředí, lidských práv, odborné skupiny a malé a střední podniky.

5.3

Hlava VI a VII Globální dohody obsahuje výše zmiňované články poskytující právní základ pro vytvoření Smíšeného poradního výboru EU-Mexiko. Za prvé, článek 36 stanovuje explicitně, že občanská společnost musí být zapojena do procesu regionální integrace. Za druhé, článek 39 stanovuje oblasti, na které se má spolupráce soustředit, přičemž první oblast je posílení občanské společnosti. A jako poslední je Společná rada podle článku 49 oprávněna vytvořit poradní výbory nebo jakékoliv organismy, které považuje za důležité pro provádění ustanovení dohody. Dále umožňuje flexibilní klauzule (článek 43) rozšíření oblasti spolupráce. Proto existuje reálná možnost vytvořit smíšený výbor EU-Mexiko, který by umožňoval spolupůsobit v rámci různých aspektů dohody. Podle názoru EHSV a v souladu se získanými zkušenostmi (30) by se tento orgán jmenoval „Společný poradní výbor EU-Mexiko“.

5.4

Podle názoru EHSV by vytvoření a práci takového orgánu ulehčilo, kdyby v Mexiku existoval srovnatelný orgán s odpovídající legitimitou, reprezentativností a nezávislostí, ve kterém by byly reprezentovány vhodným způsobem tři tradiční sektory (zaměstnavatelé, zaměstnanci a různé zájmy). Nicméně pokusy podniknuté na půdě mexického parlamentu vytvořit mexický HSV, i když byl předložen návrh zákona k vytvoření hospodářské a sociální rady jako veřejného orgánu se sídlem v Mexiko City nevyústily v konkrétní řešení (31). Dále neexistuje shoda ohledně jeho vytvoření mezi odbory, organizacemi zaměstnavatelů a třetím sektorem. Při stanovení úkolů takového orgánu neexistuje žádný jasný rozdíl mezi nástroji sociálního dialogu (konzultace, dohody a jednání) a konzultace s občanskou společností.

5.5

Dialog vlády s částmi občanské společnosti se odehrává v tzv. Consejo para el diálogo con los sectores productivos (CDSP – Rada pro dialog s produktivními sektory) (32), ve kterém jsou zastoupeny odbory, zaměstnavatelé a centrální a regionální vládní úřady. Tento dialog ovšem vykazuje znaky spíše sociálního než občanského dialogu a třetí sektor není plnohodnotně a dostatečně zastoupen vědci a zemědělci. Na druhé straně vede vláda dialog s jinými platformami, které tvoří různé organizace občanské společnosti (odbory, komory malých podniků, nevládní organizace), především v souvislosti s obchodními dohodami, které Mexiko podepsalo.

5.6

Vláda a mexičtí zaměstnavatelé chtějí udělat z CDSP prostředníka EHSV, i když to vláda vidí pouze jako první krok, než bude přezkoumáno, jak mohou být začleněny organizace třetího sektoru. Odbory se podílejí aktivně a CDSP uznávají, i když v otázce, jestli má být partnerem pro EHSV, nezaujímají společné stanovisko. Organizace, které patří k platformě občanské společnosti, se vyslovují pro založení HSV jako nové organizace.

6.1

I když jsou změny odehrávající se v Mexiku vnímány pozitivně, chybí přesto řada reforem. Mj. je nutné posílit právní stát a zaručit tak svobodu a právní jistotu, řešit problémy justice, dělit přiměřeněji majetek, zlepšit sociální ochranu, postarat se o přístup k hodnotnému vzdělání a zdravotnictví a nechat růst domácí trh především prostřednictvím MSP, přičemž sociální soudržnost musí být hlavní osou všech zlepšení, aby Mexiko mohlo být považováno za rozvinutou zemi se všemi zárukami.

6.2

EHSV je názoru, že možnosti globální dohody nebyly dostatečně využity ve všech svých směrech. Podle EHSV by měly z dohody vyjít nové impulsy ke snížení daní, odstranění technických obchodních překážek a otevřít další sektory pro obchod se službami a pro investice. Na obou stranách musí být podporováno zakládání podniků, ulehčeny institucionální vztahy, vytvořeno prostředí vstřícné pro podnikání a podporována diskusní fóra. Dále musí být posílena bilaterální spolupráce v rámci zahraničních iniciativ společného zájmu především ve zbývajících zemích Latinské Ameriky a USA. Prostřednictvím plánů na spolupráci je třeba rozvíjet sociální a pracovní aspekty smlouvy (vzdělávání, rovnost příležitostí, zaměstnanost atd.).

6.3

Podle EHSV je možné založit Společný poradní výbor EU-Mexiko pro zapojení občanské společnosti do těchto úkolů. Dále se EHSV důrazně vyslovuje pro vytvoření organizace srovnatelné s EHSV a vyzývá mexické zastupitele, aby v tomto směru pokračovali v jejich snahách.

6.4

Z pohledu EHSV by mohl být Společný poradní výbor především poradní orgán Společné rady, který by spolupůsobil při rozvoji, uplatňování a provádění Globální dohody. Jeho úloha by měla spočívat v tom, že by se vyjadřoval k tématům na žádost Společného výboru a Společné rady a také by mohl vydávat stanoviska nebo doporučení z vlastní iniciativy o otázkách týkajících se dohody. Dále by měl za úkol pravidelně vypracovávat zprávu o vývoji dohody a za pomoci a finanční podpory Společného výboru organizovat setkání fóra občanské společnosti EU-Mexiko. Smíšený poradní výbor by se měl také pravidelně scházet se Společný parlamentním výborem EU-Mexiko, forma setkání bude ještě stanovena, aby mohlo být lépe sledováno provádění dohody.

6.5

EHSV považuje za smysluplné, aby dosavadní sporadické kontakty s mexickou občanskou společností byly nyní pravidelné, aby byly prozkoumány možnosti pro Společný poradní výbor, proto žádá aktéry mexické občanské společnosti, aby ze svých tří skupin (zaměstnavatelé, zaměstnanci a třetí sektor) dohodu vybrala tři zástupce každé skupiny. EHSV bude také jmenovat tři zástupce z každé ze svých tří skupin. Jedná se o to vytvořit pracovní skupinu, ve které se v průběhu práce ukáže, kam bude směřovat.

6.6

Úloha této společné pracovní skupiny EHSV/zástupci mexické občanské společnosti má spočívat ve vypracování návrhu na zřízení, složení, úkoly a statut Společného poradního výboru EU/Mexiko. Toto by mohlo proběhnout v roce 2006 a návrh by mohl být Společné radě předložen v roce 2007.

6.7

Dále by byl EHSV ochoten v bilaterálním rámci mimo dohodu podporovat dle možných sil vytvoření srovnatelného národního orgánu v Mexiku, pokud bude v mexické společnosti existovat k tomuto shoda. Tak by mohly být dále rozvinuty vztahy mezi různými organizacemi evropské a mexické občanské společnosti a podpořen užší vztah mezi Evropou a Mexikem.

6.8

Podle názoru EHSV by měl tento orgán odrážet pestrost mexické občanské společnosti a skládat se proto ze tří dříve jmenovaných skupin. Stejně jako EHSV by musel splňovat kritéria reprezentativnosti, nezávislosti a legitimity. Hlavními předpoklady pro vytvoření takového orgánu jsou ze zkušenosti EHSV vůle ke shodě mezi různými zúčastněnými sektory občanské společnosti a stanovení kritérií reprezentativnosti pro organizace, které v něm mají být zastoupeny.