15.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 9/11

A.

vzhledem k tomu, že na zasedání Evropské rady ve dnech 7. až 9. prosince 2000 v Nice byl vyhlášen cíl EU dosáhnout do roku 2010 rozhodného a měřitelného snížení chudoby a sociálního vyloučení; vzhledem k tomu, že by se plnění tohoto cíle mělo urychlit,

B.

vzhledem k tomu, že na zasedání Evropské rady v Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000 bylo dosaženo dohody o vymýcení dětské chudoby v Evropě do roku 2010,

C.

vzhledem k tomu, že Evropská rada na svém zasedání v Nice ve dnech 7. až 9. prosince 2000 vyzvala členské státy, aby zajistily, že budou dodržována doporučení z roku 1992 o zaručených minimálních zdrojích, které mají být poskytovány prostřednictvím systémů sociální ochrany,

D.

vzhledem k tomu, že v doporučení Rady 92/441/EHS se uznává „základní právo člověka na dostatečné prostředky a sociální pomoc, aby mohl žít způsobem slučitelným s lidskou důstojností“,

E.

vzhledem k tomu, že Charta základních sociálních práv pracovníků Společenství z roku 1989 uznává právo pracovníků na „spravedlivou mzdu“; a vzhledem k tomu, že Parlament a Komise v roce 1993 poukázaly na potřebu koordinovaných politik v otázce minimálních mezd, aby bylo uplatňováno právo pracovníků na mzdu „dostatečnou pro to, aby jim zajistila slušnou životní úroveň“,

F.

vzhledem k tomu, že v roce 2001, kdy se EU rozhodla zahájit boj s chudobou a sociálním vyloučením, bylo v Unii příjmovou chudobou ohroženo 55 milionů osob (15 % obyvatelstva EU-15); vzhledem k tomu, že v roce 2005 jejich počet vzrostl na 78 milionů osob (16 % obyvatelstva EU-25),

G.

vzhledem k tomu, že ženy jsou více ohroženy chudobou kvůli přetrvávajícím rozdílům v odměňování mezi ženami a muži,

H.

vzhledem k tomu, že pokud by neexistovaly žádné sociální transfery, riziko chudoby v EU by se zejména mezi ženami zvýšilo z 16 % na 40 %, případně 25 %, nebereme-li v úvahu výplaty důchodů,

I.

vzhledem k tomu, že kratší, pomalejší a hůře odměňovaná profesní dráha žen také zvyšuje nebezpečí, že je postihne chudoba, zejména pokud jde o ženy starší 65 let (o 21 % nebo 5 procentních bodů více než v případě mužů),

J.

vzhledem k tomu, že děti a mládež tvoří téměř třetinu obyvatelstva Evropské unie a že 19 milionů dětí je ohroženo chudobou a mnoho dětí bylo kvůli chudobě odloučeno od svých rodin; vzhledem k tomu, že mezi chudobou, rodičovstvím a kvalitou života dětí existuje v různých sociálních podmínkách komplexní vztah, což platí i pro ochranu dětí před všemi druhy zneužití,

K.

vzhledem k tomu, že extrémní chudoba a sociální vyloučení jsou porušením všech základních práv,

L.

vzhledem k tomu, že značná část obyvatel Evropské unie zůstává sociálně vyloučena, neboť jedna osoba z pěti bydlí v nevyhovujících podmínkách, přibližně 1, 8 milionu osob každý den vyhledává ubytování ve specializovaných ubytovacích zařízeních pro osoby bez domova, 10 % lidí žije v domácnostech, kde nikdo nepracuje, dlouhodobá nezaměstnanost se blíží 4 %, mzda 31 milionů pracovníků, tj. 15 %, je velmi nízká, 8 % pracovníků, tj. 17 milionů, žije v příjmové chudobě, byť mají zaměstnání, podíl těch, kteří předčasně končí školní docházku, přesahuje 15 % a stále přetrvává „digitální propast“ (44 % obyvatel EU nemá žádné internetové nebo počítačové dovednosti),

M.

vzhledem k tomu, že chudoba a nerovnoprávnost neúměrně postihuje ženy; vzhledem k tomu, že průměrný příjem žen činí pouze 55 % příjmu mužů; vzhledem k tomu, že ženy jsou ve zvýšené a nepřiměřené míře postiženy chudobou ve stáří; vzhledem k tomu, že nedostupnost kvalitních služeb nepřijatelně zvyšuje riziko chudoby žen,

N.

vzhledem k tomu, že regionální a místní orgány již nesou velkou odpovědnost za poskytování obecných veřejných služeb a věcných plnění, avšak zároveň jsou vystaveny tlaku na snižování veřejných rozpočtů,

O.

vzhledem k tomu, že investice do dětí a mládeže pomáhá zvyšovat hospodářskou prosperitu pro všechny a přerušuje bludný kruh nedostatku; vzhledem k tomu, že je zásadní předcházet problémům nebo zasáhnout, jakmile jsou zjištěny, aby byly dětem zajištěny životní příležitosti,

P.

vzhledem k tomu, že chudoba a nezaměstnanost jsou spojeny se špatným zdravotním stavem a obtížným přístupem ke zdravotní péči v důsledku faktorů, jako jsou špatné stravování, špatné životní podmínky ve znevýhodněných oblastech, nevyhovující bydlení a stres,

Q.

vzhledem k tomu, že důsledky nerovnosti, chudoby, sociálního vyloučení a nedostatku příležitostí jsou vzájemně spjaty, vyžadují koherentní strategii na úrovni členských států zaměřenou nejen na příjmy a bohatství, ale také na otázky, jako je přístup k zaměstnání, vzdělání, zdravotním službám, informační společnosti, kultuře a dopravě, jakož i příležitosti budoucích generací,

R.

vzhledem k tomu, že v období 2000 až 2005 se nerovnost v příjmech v EU (poměr S20/S80) podle údajů ve statistice Evropské unie v oblasti příjmů a životních podmínek (EU-SILC) značně zvýšila ze 4,5 na 4,9, takže v roce 2005 mělo 20 % nejbohatších obyvatel Evropské unie příjem téměř pětkrát vyšší než zbývajících 80 % obyvatel,

S.

vzhledem k tomu, že odnětí svobody bez přiměřené rehabilitace a vzdělání často vede pouze k dalšímu sociálnímu vyloučení a nezaměstnanosti,

T.

vzhledem k tomu, že 16 % veškerého pracujícího obyvatelstva Evropské unie je zdravotně postiženo (Eurostat 2002); vzhledem k tomu, že úroveň nezaměstnanosti mezi postiženými osobami, k nimž patří také lidé s mentálním postižením, staršími osobami a etnickými menšinami je v celé Evropské unii i nadále nepřijatelně vysoká, vzhledem k tomu, že 500 000 zdravotně postižených lidí stále žije ve velkých pečovatelských ústavech,

1.

vítá přístup Komise k aktivnímu sociálnímu začlenění; domnívá se, že společným cílem politik aktivního sociálního začlenění musí být uplatňování základních práv, aby se lidem umožnil důstojný život a účast ve společnosti a na trhu práce;

2.

domnívá se, že politiky aktivního sociálního začlenění musí mít rozhodující vliv na vymýcení chudoby a sociálního vyloučení, a to jak v případě zaměstnanců („chudí pracující“), tak osob, které nemají placené zaměstnání; shoduje se s Komisí na tom, že ucelenější přístup k aktivnímu sociálnímu začlenění by měly charakterizovat tyto společné zásady:

3.

domnívá se, že doporučení Rady 92/441/EHS je potřeba rozšířit a aktualizovat s ohledem na výsledky hodnocení sociální reality Evropské unie a na navrhovaný ucelený přístup k aktivnímu začlenění; dále se domnívá, že by toto doporučení mělo řádně zohlednit nově vzniklá sociální rizika spojená s demografickými změnami a hospodářstvím založeným na znalostech a službách;

4.

podporuje názor Komise, že ucelenější přístup k aktivnímu začlenění by se měl rovněž cíleně soustředit na vymýcení dětské chudoby, odstranění nerovností v přístupu ke zdravotní péči a z toho plynoucí zdravotní následky, na řešení chudoby a sociálního vyloučení spojeného s veřejnými a soukromými penzemi a důchodem a na poskytování důstojné a kvalitní dlouhodobé péče;

5.

upozorňuje na to, že některé členské státy EU-27 nemají vnitrostátní systémy minimálního příjmu; vyzývá tyto členské státy, aby v zájmu sociálního začlenění tyto systémy zavedly a aby si předávaly osvědčené postupy; uznává, že pokud je občanům poskytována sociální pomoc, jsou členské státy povinny zajistit, aby občané rozuměli svým nárokům a aby je mohli uplatnit;

6.

hluboce lituje, že některé členské státy zjevně neberou ohled na doporučení Rady 92/441/EHS, které uznává „základní právo člověka na dostatečné prostředky a sociální pomoc, aby mohl žít způsobem slučitelným s lidskou důstojností“;

7.

shoduje se s Komisí na tom, že ve většině členských států již je úroveň sociálních služeb pod hranicí, kde občanům hrozí chudoba; trvá na tom, že systémy podpory musí především lidem pomáhat zbavit se chudoby a umožnit jim důstojný život; vyzývá Komisi, aby prozkoumala, zda by účinným nástrojem boje proti chudobě mohl být bezpodmínečný základní příjem pro všechny občany;

8.

žádá Komisi, aby vypracovala podrobnou zprávu o tom, zda systémy sociálního zabezpečení jednotlivých členských států (mimo jiné systémy minimálního příjmu a s nimi spojených dávek, podpora v nezaměstnanosti, dávky v invaliditě a pozůstalostní dávky, zákonné a doplňkové penzijní systémy, dávky při předčasném odchodu do důchodu) zajišťují příjmy přesahující práh 60 % mediánu národního vyrovnaného příjmu, který Evropská unie stanovila jako míru ohrožení chudobou;

9.

navrhuje, že by Komise měla zvážit zavedení společného způsobu výpočtu výše existenčního minima a životních nákladů (koš zboží a služeb) s cílem zajistit srovnatelné měření hranice chudoby a stanovit kritéria nezbytného sociálního zásahu;

10.

zdůrazňuje, že ženám hrozí mimořádná chudoba více než mužům; zdůrazňuje, že přetrvávající trend v evropské společnosti směřující k feminizaci chudoby ukazuje, že stávající rámec systémů sociální ochrany a široké spektrum sociálních a hospodářských politik i politik zaměstnanosti EU nejsou koncipovány tak, aby odpovídaly potřebám žen a rozdílnému charakteru jejich práce; zdůrazňuje, že chudoba a sociální vyloučení evropských žen vyžadují konkrétní a paralelní politická řešení, které se zaměří na jejich potřeby;

11.

uvádí, že vhodné systémy minimálního příjmu jsou základním předpokladem toho, aby byla Evropská unie založená na sociální spravedlnosti a rovných příležitostech pro všechny; vyzývá členské státy, aby po dobu nezaměstnanosti nebo po dobu mezi dvěma pracovními poměry zajistily poskytování adekvátního minimálního příjmu a aby přitom byla věnována zvláštní pozornost skupinám žen s dodatečnými povinnostmi;

12.

vyzývá Radu, aby stanovila cíl EU pro systémy minimálního příjmu a příspěvkové systémy náhrady příjmů zajišťující příjmovou podporu ve výši nejméně 60 % mediánu národního vyrovnaného příjmu a aby určila lhůtu, v níž všechny členské státy mají tohoto cíle dosáhnout;

13.

domnívá se, že ženám, zejména ve vyšším věku, hrozí chudoba více než mužům, neboť systémy sociálního zabezpečení jsou často založeny na zásadě trvalého placeného zaměstnání; požaduje individualizované právo na adekvátní minimální příjem, který není podmíněn příspěvky souvisejícími se zaměstnáním;

14.

zastává názor, že chudoba postihující osoby, které již mají zaměstnání, neodpovídá spravedlivým pracovním podmínkám, a vyzývá, aby bylo úsilí zaměřeno na nápravu tohoto stavu tak, aby odměna za práci celkově a zvláště pak minimální mzdy – bez ohledu na to, zda mají statutární povahu nebo jsou sjednávány kolektivně – odvrátily příjmovou chudobu a zajistily důstojnou životní úroveň;

15.

vyzývá Radu, aby stanovila cíl EU v oblasti minimálních mezd (statutárních i na základě kolektivních smluv vyjednaných na celostátní, regionální či odvětvové úrovni) zajišťující odměnu ve výši nejméně 60 % příslušné (vnitrostátní, odvětvové atd.) průměrné mzdy a aby určila časový termín, ve kterém všechny členské státy mají tohoto cíle dosáhnout;

16.

zdůrazňuje, že systémy minimálních mezd by měly být doplněny balíčkem podpůrných opatření usnadňujících sociální začlenění, která budou zahrnovat zařízení pro sociální začlenění např. v oblasti bydlení, podporovat vzdělávání, odbornou přípravu, profesní rekvalifikaci a celoživotní vzdělávání a upravovat řádné ekonomické řízení a minimální mzdy, aby mohly být pokryty náklady jednotlivců i domácností způsobem zajišťujícím uspokojení životních potřeb a potřeb celoživotního vzdělávání, zejména osamocených osob, rodičů samoživitelů a početných rodin;

17.

žádá členské státy, aby přezkoumaly své často složité a spletité systémy příjmové podpory bez ohledu na jejich konkrétní povahu (ať se jedná o systémy minimálního příjmu a s nimi spojené dávky nebo příspěvkové systémy náhrady příjmů) ve snaze zlepšit jejich dostupnost a účinnost;

18.

domnívá se, že členské státy by měly zajistit cílené dodatečné dávky pro znevýhodněné skupiny (jako jsou například osoby se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním, rodiče samoživitelé nebo domácnosti s mnoha dětmi), které by pokryly mimořádné náklady mimo jiné na osobní asistenci, používání zvláštních zařízení a zdravotní a sociální péči; dále by měly pro sociálně slabší skupiny obyvatelstva stanovit maximální ceny léků odpovídající jejich finančním možnostem; zdůrazňuje potřebu zajistit důstojnou úroveň invalidního a starobního důchodu;

19.

uznává nerovné rozdělování příjmů mezi samostatně výdělečně činnými osobami a skutečnost, že jedna čtvrtina z nich žije pod hranicí chudoby, a že je proto potřeba věnovat institucionalizovanější podporu podnikatelům, aby se zamezilo hrozbě chudoby;

20.

zdůrazňuje význam uceleného přístupu v oblasti materiálního zabezpečení a kvality života dětí, který by vycházel z práv dítěte zakotvených v Úmluvě OSN o právech dítěte, tak aby rodiny (zejména početné) dosáhly dostatečné výše příjmů, aby mohly dětem zajistit vhodné bydlení a vhodnou stravu a přístup ke kvalitním zdravotním a sociálním službám a vzdělání, jež jsou nezbytné pro harmonický tělesný i psychický vývoj dětí; uznává však, že by základní potřeby dětí měly mít přednost před finančními kritérii členských států;

21.

vyzývá orgány a instituce EU, členské státy a organizovaná sdružení občanské společnosti, aby zajistily, aby účast dětí byla vždy organizována v souladu se základními zásadami bezpečné a smysluplné účasti;

22.

upozorňuje na následující rozměry uceleného přístupu:

23.

vyzývá Komisi, aby se dětskou chudobou a sociálním vyloučením dětí zabývala v širším kontextu politiky EU, včetně takových otázek, jako je imigrace, zdravotní postižení, diskriminace, ochrana dětí před všemi formami špatného zacházení a zneužívání, pečovatelská péče o děti a dospělé, rovné postavení žen a mužů, rodinné přídavky, aktivní sociální začlenění, péče v raném dětství a vzdělávání, celoživotní vzdělávání a sladění pracovního, mimopracovního a rodinného života;

24.

vyzývá Komisi a členské státy, aby účinně uplatňovaly zásadu stejné odměny za práci stejné společenské hodnoty, aby provedly zvláštní analýzy a reformy systémů sociální ochrany a vypracovaly pokyny EU k reformě systémů sociální ochrany z hlediska rovnosti pohlaví, včetně individualizace práv na sociální zabezpečení, přizpůsobení sociální ochrany a služeb měnícím se strukturám rodiny a zajištění toho, aby sociální systémy lépe řešily tíživou situaci žen a odpovídaly potřebám nejvíce zranitelných skupin žen;

25.

vyzývá Komisi, aby v rámci otevřené metody koordinace zlepšila referenční srovnávání a sledování pomocí společných ukazatelů a shromažďování srovnatelných kvalitních údajů a dlouhodobých statistik o situaci dětí, které zahrnou veškeré aspekty uceleného přístupu k boji proti dětské chudobě a sociálnímu vyloučení, včetně bydlení dětí a rodin, s cílem lépe sledovat životní úroveň dětí;

26.

vyzývá Eurostat, aby své ukazatele propojil se souborem ukazatelů, který ke sledování dopadu činnosti EU na práva a dobré životní podmínky dětí vypracovala Agentura EU pro základní práva; poukazuje na to, že je nezbytné, aby Komise, Agentura pro základní práva a členské státy v zájmu lepšího shromažďování srovnatelných statistických údajů o situaci dětí v EU spolupracovaly s příslušnými agenturami OSN, mezinárodními organizacemi a výzkumnými středisky, jak je stanoveno ve výše uvedeném usnesení ze dne 16. ledna 2008; vyzývá členské státy, aby přijaly veškerá možná opatření s cílem splnit doporučení uvedená ve zprávě Výboru pro sociální ochranu o chudobě a dobrých životních podmínkách dětí v Evropě, která byla přijata dne 17. ledna 2008 a v níž se zdůrazňuje, že by členské státy měly přezkoumat jednotlivé zdroje údajů o situaci ohrožených dětí, které jsou dostupné na celostátní i regionálních úrovních;

27.

důrazně žádá členské státy, aby zavedly preventivní systémy detekce kritických situací, jako jsou situace, kdy rodičům hrozí ztráta domova, náhlé ukončení školní docházky dětí nebo případy, kdy sami rodiče zažili v dětství týrání; žádá členské státy, aby prostřednictvím mechanismů na podporu ohrožených skupin vedly aktivní politiku, jež má zabránit předčasnému ukončování školní docházky;

28.

žádá členské státy, aby místním orgánům udělily pravomoci zavádět a spravovat systémy pomoci dětem v tíživé situaci, aby tak zaručily větší účinnost těchto systémů;

29.

podporuje názor Komise, že v boji proti dětské chudobě je dosahováno nejlepších výsledků, jsou-li modely vypracované pro rozmanité moderní rodinné struktury v rovnováze s důrazem na práva dítěte;

30.

žádá Komisi, aby podporovala vyváženou a přiměřeně financovanou kombinaci politik s jasnými cíli, které zohlední konkrétní vnitrostátní okolnosti a zaměří se na včasný zásah;

31.

žádá členské státy, aby posílily proces vzájemného učení a sledování úspěšných a neúspěšných politik boje proti dětské chudobě a sociálnímu vyloučení;

32.

zdůrazňuje význam integrovaných ucelených politik zaměřených na rodinu, které se nespokojují s jejich aktivním začleněním, ale řeší veškeré aspekty kvalitního života dítěte a rodiny a snaží se v Evropské unii vymýtit dětskou chudobu a sociální vyloučení;

33.

žádá členské státy, aby si vyměňovaly osvědčené postupy o účasti dětí a aby podporovaly zapojení dětí do rozhodnutí týkajících se jejich vlastní budoucnosti, neboť účast dětí je nejlepším způsobem uplatnění pohledu dítěte;

34.

vítá závazek Komise a členských států vůči Úmluvě OSN o právech dítěte; žádá Komisi a členské státy, aby jasně provázaly agendu v oblasti práv dítěte s agendou boje proti dětské chudobě a vyloučení, neboť dětská chudoba a deprivace jsou porušením základních lidských práv; vybízí členské státy, aby při přípravě svých strategií sociálního začlenění vzaly v úvahu doporučení výboru vytvořeného touto úmluvou, která reagují na zprávy o provádění předložené signatářskými státy a na alternativní zprávy nevládních organizací;

35.

upozorňuje na to, že rodiče samoživitelé nesmějí být, pokud jde o dávky a úlevy, v horším postavení než páry s dětmi;

36.

naléhavě žádá členské státy, aby vypracovaly národní strategie pro snižování a vymýcení dětské chudoby na základě diferencovaného přístupu, který zohlední rozdílnou úroveň chudoby podle oblasti a věku daného dítěte;

37.

žádá členské státy, aby zajistily přístup všech dětí a rodin, včetně dětí a rodin žijících v chudobě a sociálním vyloučení, ke kvalitním službám sociální péče, které chápou dopad chudoby na rodiny, včetně zvýšeného rizika zneužívání a týrání dětí a jejich dopadu;

38.

shoduje se s Komisí na tom, že ačkoli je zaměstnání nejlepší prevencí chudoby a sociálního vyloučení, samo o sobě není vždy zaručenou ochranou, neboť chudobou je podle oficiálních statistik ohroženo 8 % pracovníků v EU; žádá proto Komisi a členské státy, aby účinně provedly směrnici 2000/78/ES;

39.

žádá členské státy, aby účinněji prováděly stávající právní předpisy Společenství v oblasti zaměstnání a sociálních věcí;

40.

zdůrazňuje, že v EU je postiženo chudobou 20 milionů pracujících lidí, zejména žen, což znamená, že je chudobou pracujících ohroženo 6 % celkové populace a 36 % pracujících; vyzývá členské státy, aby přijaly právní předpisy týkající se minimální mzdy jakožto klíčový prvek aktivního začlenění;

41.

zdůrazňuje, že v EU pracuje na částečný úvazek 31 % žen a 7,4 % mužů; zdůrazňuje, že částečný úvazek často v případě žen představuje pouze triviální a okrajovou špatně placenou práci s nedostatečnou sociální ochranou; poukazuje na to, že ženám, zejména ve vyšším věku, proto hrozí chudoba častěji, neboť důchod vypočítaný ze zaměstnání na částečný úvazek velmi často nepostačuje k tomu, aby mohly vést samostatný život;

42.

domnívá se, že pro aktivní zapojení znevýhodněných skupin na trzích práce je zapotřebí zvláštních opatření:

43.

domnívá se, že by se politiky na podporu zaměstnanosti měly zabývat problémem nízkých mezd a cyklem, v němž se na spodních příčkách trhu práce střídají období s nízkou mzdou a bez mzdy, a zaměstnanec se tak pohybuje mezi nejistými, málo placenými, nekvalitními a neproduktivními zaměstnáními a nezaměstnaností či nečinností; zdůrazňuje, že prioritně by měla být řešena potřeba flexibility v době nezaměstnanosti a sociální dávky; domnívá se, že sociální systémy by měly rozhodným způsobem motivovat občany k hledání nových pracovních příležitostí a podporovat odhodlání ke změně tím, že zmírní ztráty v příjmech a nabídnou příležitosti k vzdělávání; důrazně žádá tvůrce politik, aby ve svých politikách na podporu zaměstnanosti využívali koncepce flexikurity;

44.

vyzývá členské státy, aby přehodnotily „aktivační politiky“, které jsou založeny na přílišném omezování okruhu příjemců dávek a podmínek pro jejich poskytování a nutí lidi přijímat méně kvalitní zaměstnání, jež jim nedokáže zajistit slušnou životní úroveň;

45.

navrhuje, aby byla nalezena rovnováha mezi osobní odpovědností jednotlivců a poskytováním sociální pomoci ve snaze umožnit každému důstojný život a účast ve společnosti;

46.

zdůrazňuje postoj Rady, která se domnívá, že aktivní politiky v oblasti trhu práce by měly podporovat „důstojnou práci“ a vzestupnou sociální mobilitu a otevírat cestu k řádnému, výdělečnému zaměstnání s odpovídající sociální ochranou, slušnými pracovními podmínkami a řádnou odměnou;

47.

zdůrazňuje potenciál sociálního hospodářství, sociálních podniků, neziskového sektoru i veřejného sektoru pro vytváření příležitostí chráněných pracovních míst a pracovních podmínek pro zranitelné skupiny obyvatelstva, který by měl být beze zbytku prozkoumán a podporován v politikách členských států a Společenství (Evropský sociální fond, regionální fondy, fondy soudržnosti atd.);

48.

souhlasí s Komisí, že pro ty, kteří nemohou z různých důvodů pracovat (těžké zdravotní postižení, věk nebo nezpůsobilost, dopad přetrvávající a generační chudoby a/nebo diskriminace, přetížení rodičovskými nebo pečovatelskými povinnostmi nebo chudoba dané oblasti), musí politiky aktivního začlenění zajistit příjmovou podporu a podpůrná opatření s cílem zabránit chudobě a sociálnímu vyloučení těchto lidí a umožnit jim důstojný život a účast ve společnosti;

49.

žádá členské státy o snížení daňového zatížení nejen osob s nižšími, ale také průměrnými příjmy, aby se pracovníci neocitli v pasti nízkých příjmů a aby nebyli motivováni k nelegální práci;

50.

upozorňuje na sociální změny v Evropě, které mění sociální složení domácností; žádá, aby tyto změny byly zohledněny s cílem odstranit překážky na pracovním trhu pro nepracující partnery, kteří sice nejsou oddáni, ale žijí ve společné domácnosti;

51.

domnívá se, že sociální hospodářství a sociální podniky musí zajišťovat důstojné pracovní podmínky a odměnu a také prosazovat rovnost mužů a žen a antidiskriminační politiky (jako je odstraňování rozdílu v odměňování mužů a žen, dodržování kolektivních smluv a minimálních mezd a zajišťování rovného zacházení);

52.

připomíná, že i přes vítaný posun k větší účasti na vyšším vzdělání by členské státy měly být vybízeny k zachování a zavedení učení založeného praxi; žádá členské státy, aby vytvořily ucelené politiky stáží poskytující minimální záruky a důstojnou odměnu a aby bojovaly proti stávajícím trendům zastírání pracovních míst neplacenými stážemi;

53.

vyzývá Komisi a členské státy, aby pro všechny vzdělávací systémy v EU vypracovaly ucelený přístup k procesu profesního zaměření, který bude vycházet z podobných způsobů vedení, jež mladším osobám umožní získat odbornou přípravu v oblastech zaměřených na praxi, které si zvolí v souvislosti se svým kariérním postupem; zdůrazňuje, že systémy odborné přípravy by měly být založené na vzájemném uznávání diplomů a osvědčení o odborném vzdělání, včetně výuky cizích jazyků, ve snaze odstranit ve Společenství komunikační překážky; domnívá se, že rekvalifikační opatření by měla zajistit rovnováhu mezi duševním zdravím a profesním prospěchem, aby profesní rekvalifikace nebyla považována za handicap nebo překážku pro profesní rozvoj;

54.

upozorňuje na potřebu podporovat aktivní začlenění mládeže, starších osob a migrantů do všech snah o vytvoření trhu práce přístupného všem občanům; žádá Radu, Komisi a členské státy, aby navrhly soubor naprosto nezbytných opatření pro boj proti nehlášené práci, nucené dětské práci a vykořisťování pracovníků a aby vyřešily zavádějící směšování hospodářské migrace s hledáním azylu, a obou těchto kategorií s nelegální imigrací; žádá členské státy, aby navrhly právní předpisy, které zabrání vykořisťování zranitelných pracovníků mistry a aby podepsaly a ratifikovaly Úmluvu OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin;

55.

vítá názor Komise, že statutární a komplementární systémy sociálního zabezpečení, zdravotní a sociální služby obecného zájmu musí mít preventivní charakter a upevňovat sociální soudržnost, usnadňovat sociální začlenění a chránit základní práva; poukazuje na to, že je třeba zajistit rozvoj kvalitní, fyzicky i finančně dostupné dlouhodobé péče pro osoby, které ji potřebují, a podporovat ty, kteří tuto péči poskytují; žádá členské státy, aby zjistily a řešily problémy, jimž čelí pečovatelé, kteří jsou často nuceni zůstat mimo trh práce;

56.

souhlasí s Komisí, že všechny služby obecného zájmu, včetně síťových odvětví jako doprava, telekomunikace, energetika a další komunální a finanční služby by měly hrát významnou úlohu při zajišťování sociální a územní soudržnosti a měly by přispívat k aktivnímu začlenění;

57.

zdůrazňuje, že přístup ke zboží a službám by měl být právem každého občana EU, a proto vítá Komisí navrženou horizontální směrnici, která doplní směrnici 2000/78/ES; tato směrnice se bude vztahovat na všechny formy diskriminace stanovené podle článku 13 Smlouvy o ES, a tak přispěje k boji proti diskriminaci mimo pracovní prostředí, včetně diskriminace kvůli nezpůsobilosti, věku, náboženskému vyznání nebo přesvědčení a sexuální orientaci; dále se domnívá, že je třeba ještě důrazněji uplatňovat platné směrnice Společenství zaměřené proti diskriminaci;

58.

vybízí členské státy, aby zvážily zavedení zvýhodněných poplatků pro sociálně slabé zranitelné skupiny (např. za energii a veřejnou dopravu) a bezplatné zdravotní péče a vzdělání pro občany v materiálně obtížné situaci či vytvoření zařízení pro získávání mikroúvěrů s cílem podpořit jejich aktivní začlenění;

59.

vybízí Komisi a členské státy, aby zpřísnily povinnosti všeobecných služeb (jako jsou telekomunikační a poštovní služby) s cílem zlepšit fyzickou a finanční dostupnost základních služeb a posílit cílené povinnosti veřejných služeb, aby se řešila situace zranitelných a znevýhodněných skupin ve společnosti;

60.

vyzývá Radu, aby vyhlásila v rámci celé EU závazek skoncovat do roku 2015 s problémem pouličních bezdomovců a uložila členským státům vypracovat integrované politiky, jež zajistí slušné bydlení pro všechny; žádá členské státy, aby v rámci širší strategie pro bezdomovce připravily „zimní nouzové plány“ a aby vytvořily agentury, které by skupinám čelícím diskriminaci umožnily poskytování bydlení a přístup k němu; navrhuje shromažďovat srovnatelné údaje o rozsahu bezdomovectví a špatného bydlení; žádá Komisi, aby vypracovala rámcovou definici EU pro bezdomovectví a každoročně poskytovala aktuální informace o přijatých opatření a pokroku dosaženém v jednotlivých členských státech, pokud jde o vymýcení tohoto jevu;

61.

důrazně žádá členské státy, aby do roku 2012 snížily dětskou chudobu o 50 %, což představuje první závazek na cestě k vymýcení dětské chudoby v Unii, přičemž toto snížení by mělo být měřeno pomocí ukazatelů, které nejsou čistě ekonomické povahy; dále je vyzývá, aby na tento cíl vyčlenily dostatečné prostředky; domnívá se, že ukazatele pro určení tohoto snížení musí brát v úvahu zejména děti z extrémně chudých rodin;

62.

zdůrazňuje význam podpory integrovaných služeb, které budou reagovat na různé stránky chudoby a sociálního vyloučení, např. souvislost mezi chudobou a bezdomovectvím, násilím, fyzickým a duševním zdravím, úrovní dosaženého vzdělání, sociální a občanskou integrací, nedostupností informačních technologií a infrastruktury a rozšiřováním „digitální propasti“;

63.

žádá členské státy, aby přijaly přístup zohledňující zdraví ve všech politikách a aby vytvořily integrované sociální a zdravotní politiky pro boj proti nerovnostem v oblasti poskytování zdravotní péče, prevence a zdravotních následků, zejména pokud jde o zranitelné a nejobtížněji dosažitelné skupiny;

64.

žádá Komisi a členské státy, aby propagovaly dobrovolnou činnost a pomohly se sociální integrací lidí, kteří ztratili kontakt s trhem práce, nebo se tohoto trhu již neúčastní;

65.

vítá, že se Komise zaměřila na lepší dostupnost (fyzickou i finanční) a kvalitu služeb (zapojení uživatele, sledování, hodnocení výstupu, dobré pracovní podmínky, rovné zacházení v politikách náboru zaměstnanců a v poskytování služeb, koordinaci a propojenost služeb a odpovídající fyzickou infrastrukturu);

66.

žádá členské státy, aby zlepšily koordinaci veřejných služeb, zejména vazby mezi službami pro děti a pro dospělé; důrazně vyzývá členské státy, aby zavedly školení pro rodiče v různých oblastech, ve kterých kvůli chudobě nemají dostatek znalostí o výchově dětí, a aby zajistily dostatečné financování dětských linek důvěry; zdůrazňuje, že veřejné služby pro děti a rodiny musí zajistit zavedení vhodných struktur, pobídek, systémů řízení výkonnosti, finančních toků a pracovní síly, dále zaručit, aby přední pracovní síly měly správné dovednosti, znalosti a důvěru pro poskytování lepší prevence a včasné zásahy a aby tyto služby odpovídaly potřebám uživatelů, zvláště zranitelných rodin;

67.

vyzývá členské státy, aby se vážněji zabývaly tím, že snižování dotací na zvláštní služby, jako jsou příspěvky na stravu, bezplatné učební pomůcky nebo školní doprava, a na základní mimoškolní vzdělávací nabídky a nabídky pro volný čas, může vést k přímému sociálnímu vyloučení zejména dětí ze sociálně slabých rodin; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby členské státy zajistily rovné příležitosti pro integraci všech dětí prostřednictvím aktivní sportovní politiky ve školách a přístupu k informačním technologiím; žádá Komisi o zařazení služeb pro děti, jako je péče o dítě, školní doprava a stravování ve školách, na seznam sociálních služeb obecného zájmu;

68.

vítá přenášení péče o zdravotně postižené osoby mimo ústavy, avšak připomíná, že to vyžaduje poskytování komplexních, velmi kvalitních podpůrných a pečovatelských služeb na úrovni komunit, které podpoří nezávislý život těchto osob, jejich právo na osobní asistenci, právo na samostatné hospodaření a plnou účast na životě společnosti;

69.

zdůrazňuje, že je nutné, aby členské státy podporovaly vytváření a uplatňování komplexních místních, regionálních a celostátních strategií stárnutí;

70.

domnívá se, že by měla být přijata další opatření na úrovni členských států i EU směřující k uznání, zkoumání a řešení problémů domácího násilí a zneužívání dětí a starších osob;

71.

žádá členské státy, aby vypracovaly konstruktivnější přístup k drogové politice s důrazem na vzdělávání a péči o závislé osoby a nikoli na trestní sankce;

72.

žádá členské státy, aby v první řadě přijaly opatření v oblasti veřejného zdraví, která budou usilovat o přímé řešení nerovnosti, pokud jde o zdraví a přístup ke zdravotní péči velkého počtu komunit etnických menšin;

73.

konstatuje, že ve všech členských státech může nadměrné požívání alkoholu a drog vést ke zločinnosti, nezaměstnanosti a sociálnímu vyloučení; podle jeho názoru je tedy nepřijatelné, aby pro mnoho lidí vedla jediná cesta k léčbě a poradenství přes vězeňský systém;

74.

zdůrazňuje, že existuje mnoho druhů zdravotního postižení, například problémy s pohyblivostí, poruchy zraku či sluchu, problémy duševního zdraví, chronické nemoci a poruchy učení; zdůrazňuje skutečnost, že osoby s několikanásobným zdravotním postižením mají mimořádné problémy, stejně jako osoby trpící několikanásobnou diskriminací;

75.

žádá o destigmatizaci osob s problémy v oblasti duševního zdraví a osob s poruchami učení, o podporu duševního zdraví a kvality života, o prevenci duševních poruch a o navýšení finančních prostředků pro léčbu a péči;

76.

žádá členské státy, aby posílily právní předpisy namířené proti obchodování s lidmi a proti diskriminaci a zejména aby podepsaly, ratifikovaly a provedly Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi;

77.

naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily, že jejich azylová politika bude založena na dodržování lidských práv v souladu s Úmluvou OSN o právním postavení uprchlíků a dalšími relevantními právními předpisy v oblasti lidských práv, aby se zároveň pokusily ukončit závislost žadatelů o azyl na sociálních dávkách tím, že jim umožní pracovat, a aby zvážily vytvoření dalších forem legální imigrace;

78.

vyjadřuje politování nad tím, že společná zpráva Komise o sociální ochraně a sociálním začlenění z roku 2008 není v dostatečné míře strategicky zaměřena na vymýcení chudoby a překonání sociálního vyloučení;

79.

souhlasí s Komisí, že přístup aktivního začlenění musí podporovat integrované provádění tohoto procesu na úrovni EU i na celostátní, regionální a místní úrovni a zapojení všech příslušných subjektů (sociálních partnerů, nevládních organizací, místních a regionálních orgánů atd.) a také umožnit aktivní účast znevýhodněných osob na vytváření, řízení, provádění a hodnocení strategií;

80.

zdůrazňuje, že je zapotřebí jednotného souboru opatření na úrovni EU s cílem zabránit veškerému zneužívání menšin, zdravotně postižených osob a starších občanů a toto zneužívání postihovat, pokud jde o konkrétní opatření pro snižování zranitelnosti těchto sociálních skupin ve všech oblastech, a to i po hmotné stránce;

81.

vyzývá Radu a Komisi, aby v rámci sociální agendy na období 2008–2012 opětovně zdůraznily jasné strategické zaměření na vymýcení chudoby a na podporu sociálního začlenění; vyzývá, aby v příštím cyklu otevřené metody koordinace v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění byl přijat jasnější závazek k nové, dynamické a účinné strategii EU, která by stanovila smysluplné cíle a vytvořila účinné nástroje a kontrolní mechanismy zaměřené na boj proti chudobě, sociálnímu vyloučení a nerovnosti; žádá Radu a Komisi, aby řešily problémy týkající se různých postupů koordinace (jako je lisabonská strategie, strategie EU pro udržitelný rozvoj či otevřená metoda koordinace v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění) tak, aby byl v rámci všech těchto politik přijat jasný závazek k vymýcení chudoby a podpoře sociálního začlenění;

82.

vyzývá Komisi, Výbor pro sociální ochranu a členské státy, aby stanovily konkrétní cíle pro rovnost pohlaví a boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, mimo jiné soubor politických opatření na podporu těch skupin žen, které jsou více vystaveny riziku chudoby a sociálního vyloučení, zejména žen v netradičních rodinách, žen samoživitelek, žen z řad migrujících osob, uprchlíků nebo etnických menšin, starších žen a žen s postižením;

83.

vybízí sociální partnery, aby pokračovali ve svém úsilí, které zahájili společnou analýzou a pracovním programem na období 2006–2008 zaměřenými na zapojení znevýhodněných osob na trhu práce; domnívá se, že pro koordinaci činností sociálních partnerů, které jsou spojené s trhem práce, je potřebná lepší správa věcí veřejných a širší občanský dialog (např. s nevládními organizacemi) o sociálním začlenění mimo oblast zaměstnání;

84.

podporuje názor Komise, že s ohledem na doporučení 92/441/EHS a otevřenou metodou koordinace v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění jsou zapotřebí vhodné ukazatele a ucelené vnitrostátní systémy pro shromažďování a analýzu údajů (např. statistických údajů o průměrném disponibilním příjmu, spotřebě domácností, úrovni cen, minimálních mzdách, systémech minimálního příjmu a souvisejících dávek); domnívá se, že sledování a hodnocení realizace strategií pro sociální začlenění i zprávy o dosaženém pokroku jednotlivých členských států by měly ukazovat, zda je v členských státech i jednotlivých regionech dodržováno základní právo na dostatečné příjmy a sociální pomoc, které lidem umožní důstojný život;

85.

vítá sdělení Komise „Obnovený závazek pro sociální Evropu: posílení otevřené metody koordinace v oblasti sociální ochrany a sociálního začlenění“ (KOM(2008)0418), které navrhuje posílit otevřenou metodu koordinace jejím větším zviditelněním, zlepšením jejích pracovních metod a posílením provázanosti s jinými politikami; zejména oceňuje návrh Komise stanovit cíle v oblasti snižování chudoby (chudoby obecně, dětské chudoby, chudoby pracujících a přetrvávající dlouhodobé chudoby), minimálních příjmů čerpaných formou podpor a zajištění přístupu ke kvalitní zdravotní péči (snížení dětské úmrtnosti, zlepšení zdravotního stavu, prodloužení očekávané délky života atd.);

86.

vyzývá členské státy, aby přijaly účinná opatření k dosažení barcelonských cílů v oblasti služeb péče o děti; vyzývá Komisi a členské státy, aby vydaly doporučení přibližující, jak uspokojovat poptávku po pečovatelských službách v Evropě (konkrétněji jak lze organizovat a financovat služby péče o děti a další závislé osoby), a aby stanovily přesné cíle a ukazatele s cílem zřídit do roku 2015 v celé EU zařízení poskytující péči o děti, která pojmou 90 % dětí od narození až po povinnou školní docházku, a na dostatečné úrovni zajistit poskytování péče o další závislé osoby; zdůrazňuje, že veškeré služby by měly splňovat kritérium finanční dostupnosti, přístupnosti a kvality, aby již pro ženy výchova dětí a péče o závislé osoby nepředstavovaly zvláštní riziko chudoby;

87.

zdůrazňuje, že osoby, které jsou nejvíce vzdáleny trhu práce, by měly mít větší užitek z programů Společenství, jako je Evropský sociální fond a iniciativa EQUAL; žádá Komisi, aby zhodnotila, jak strukturální fondy přispěly k cílům otevřené metody koordinace založeným na ukazatelích sociálního vyloučení, aby podpořila uplatňování opatření, která jsou stanovena v novém nařízení o Evropském sociálním fondu, a využívání prostředků vyčleněných v rámci programu PROGRESS na podporu opatření, která usnadňují aktivní začlenění, a aby prozkoumala, zda je pro tuto iniciativu Společenství možné vyčlenit finanční prostředky z ESF nebo vytvořit zvláštní rozpočet; domnívá se, že to také podpoří vytvoření sítí osvědčených postupů v oblasti boje proti chudobě a povzbudí výměnu zkušeností mezi členskými státy;

88.

žádá Komisi a členské státy, aby se zavázaly k přijetí účinných opatření v souvislosti s Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, která by měla představovat zásadní krok v dlouhodobému úsilí o vymýcení chudoby;

89.

žádá Komisi, aby podporovala smysluplnou a bezpečnou účast dětí ve všech oblastech, které se jich dotýkají, a zajistila tak všem dětem rovné příležitosti k zapojení;

90.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Výboru pro sociální ochranu.