4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/33

A.

vzhledem k tomu, že článek 195 Smlouvy o ES zplnomocňuje evropského veřejného ochránce práv k přijímání stížností ze strany občanů Unie, které se týkají případů nesprávného úředního postupu v činnostech orgánů nebo institucí Společenství,

B.

vzhledem k tomu, že stížnosti předkládané občany představují významný zdroj informací o případných porušeních práva Společenství,

C.

vzhledem k tomu, že podle článku 211 Smlouvy o ES je Komise v rámci své úlohy strážce Smluv odpovědná za uplatňování ustanovení Smlouvy a za opatření, která orgány v souvislosti s těmito ustanoveními přijímají,

D.

vzhledem k tomu, že podle prvního odstavce článku 226 Smlouvy o ES, má-li Komise za to, že členský stát nesplnil povinnost, která pro něj ze Smlouvy vyplývá, „vydá“ o tom odůvodněné stanovisko poté, co umožní tomuto státu podat vyjádření, a vzhledem k tomu, že podle druhého odstavce tohoto článku, nevyhoví-li tento stát stanovisku ve lhůtě stanovené Komisí, „může“ Komise předložit věc Soudnímu dvoru,

E.

vzhledem k tomu, že jak již veřejný ochránce práv zdůraznil ve svém rozhodnutí o stížnosti 995/98/OV, že i když Komise má právo dle volného uvážení zahájit řízení pro porušení práva Společenství, podléhají tato řízení právním omezením „stanoveným judikaturou Soudního dvora, který například vyžaduje, aby správní úřady jednaly konzistentně a v dobré víře, vyvarovaly se diskriminace a jednaly v souladu se zásadou proporcionality, rovnosti a legitimních očekávání a respektování lidských práv a základních svobod“,

F.

vzhledem k tomu, že Komise zdůraznila, že tato úloha je z hlediska zájmů evropských občanů nezbytná, a uznala, že právní stát je v této souvislosti důležitý (3),

G.

vzhledem k tomu, že Komise potvrzuje, že její výše uvedené sdělení ze dne 20. března 2002 stanovuje administrativní opatření ve prospěch stěžovatele, čímž se Komise zavazuje, že se bude při vyřizování jeho stížnosti a posuzování daného porušení práva těmito opatřeními řídit,

H.

vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv se domnívá, že jestliže Komise nezaujme v souvislosti s předkladatelovou stížností na porušení práva definitivní postoj, jedná se o nesprávný úřední postup,

I.

vzhledem k tomu, že veřejný ochránce práv Komisi doporučuje, aby se stížností stěžovatele zabývala co nejdříve a nejpečlivěji,

1.

podporuje doporučení evropského veřejného ochránce práv Komisi;

2.

zdůrazňuje, že způsob, jakým Komise vyřizuje stížnosti občanů na údajné porušení práva Společenství členskými státy, by měl být vždy v souladu se zásadami řádného úředního postupu;

3.

zdůrazňuje, že Komise ve svém výše uvedeném sdělení ze dne 20. března 2002 přijala určité závazky, pokud jde o vyřizování stížností na porušení práva;

4.

zdůrazňuje, že Komise ve tomto sdělení naznačila, že zpravidla do jednoho roku od data registrace stížnosti rozhodne, zda zahájí řízení o porušení práva, nebo tento spis uzavře, a že bude stěžovatele písemně informovat, dojde-li k překročení tohoto časového limitu;

5.

uznává, že v obtížných a složitých případech může vyšetřování Komise vyžadovat více času než jeden rok; domnívá se ovšem, že překročení jednoleté lhůty je oprávněné pouze v případech, kdy vyšetřování skutečně ještě pokračuje;

6.

bere na vědomí, že ve stávajícím případu, kdy německá vládá řádně neuplatnila směrnici o pracovní době (4), měla Komise v úmyslu zabývat se touto stížností v souvislosti se svým návrhem na změnu této směrnice a rozhodla se počkat na výsledek diskusí o svém návrhu s ostatními orgány Společenství;

7.

připomíná, že návrh byl předložen v září 2004 a že neexistují žádné důkazy o tom, že by Komise od té doby podnikla další kroky, jež by ve vyšetřování vedly k posunu;

8.

konstatuje, že místo toho, aby Komise přijala jedno ze dvou možných rozhodnutí – zahájit formální řízení o porušení práva nebo případ uzavřít – neprovedla ve vyšetřování žádné další kroky;

9.

zastává názor, že právo Společenství nepředpokládá možnost, že by existující právní předpisy a rozsudky mohly být přehlíženy z důvodu projednávání nových pravidel; upozorňuje, že Komise rovněž zanedbala ty otázky stížnosti, které s navrhovanými změnami stávající směrnice nesouvisejí;

10.

uznává, že Komise má jisté právo volného uvážení, co se týče správy stížností a řízení pro porušení práva, zejména pokud jde o předložení věci Soudnímu dvoru, zdůrazňuje však, že článek 226 Smlouvy o ES stanoví, že Komise má zahájit fázi předcházející soudnímu řízení, pokud má za to, že členský neplní povinnost, která pro něj ze Smlouvy vyplývá;

11.

je toho názoru, že na právo volného uvážení se také vztahují právní omezení stanovená obecnými zásadami správního práva, jak stanoví judikatura Soudního dvora, a že toto právo by ovšem nemělo překračovat omezení, jež si Komise sama stanovila ve svém výše uvedeném sdělení ze dne 20. března 2002;

12.

znovu vyjadřuje své znepokojení nad neoprávněnou a nepřiměřeně dlouhou dobou, často v rozmezí několika let, po kterou Komisi trvá, než uskuteční a uzavře řízení o porušení práva, a svoji nespokojenost s častými případy neplnění rozhodnutí Soudního dvora ze strany členských států; má za to, že to podrývá důvěryhodnost vytváření a důsledného uplatňování práva Společenství a vede k znevažování cílů EU;

13.

znovu zdůrazňuje, že členské státy mají klíčovou úlohu při správném provádění práva Společenství, a podtrhuje skutečnost, že jeho uplatňování v praxi rozhoduje o tom, do jaké míry se zvýší význam Evropské unie pro její občany;

14.

žádá Komisi, aby poskytla seznam členských států, jejichž právní předpisy nejsou v souladu s veškerými ustanoveními směrnice o pracovní době, a aby upřesnila, jaké přijme kroky v souvislosti s touto skutečností; naléhavě žádá Komisi, aby přijala okamžité kroky v souladu se svými pravomocemi ve všech případech a ve všech členských státech, ve kterých není provedení této směrnice v souladu s právem uvedeným v právních předpisech a v judikatuře Soudního dvora;

15.

naléhavě žádá Komisi, aby neprodleně prošetřila nový německý právní předpis, který byl přijat dne 1. ledna 2004 a který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2007, s cílem stanovit, zda je v souladu se všemi ustanoveními směrnice o pracovní době a se všemi příslušnými rozsudky Soudního dvora; zdůrazňuje, že je potřeba, aby Komise prošetřila podrobnosti provádění dané směrnice;

16.

bere na vědomí, že Komise nedávno provedla revizi svých pokynů pro řízení pro porušení práva; na základě tohoto dokumentu soudí, že seznam rozhodnutí bude předem poskytnut stálým zástupcům a členským státům a že tisková prohlášení o rozhodnutích přijatých v souvislosti s porušením práva mohou být zveřejněna v den jejich formálního přijetí; konstatuje nicméně, že nebyla přijata žádná opatření s cílem informovat Parlament či jeho příslušné výbory;

17.

znovu opakuje svoji naléhavou výzvu, aby Komise plně informovala Parlament, a zejména jeho Petiční výbor, o všech rozhodnutích přijatých ve všech fázích řízení pro porušení práva;

18.

zdůrazňuje, že podle článku 230 Smlouvy o ES má Parlament právo podat u Soudního dvora žalobu na základě stejných podmínek jako Rada a Komise a že Parlament má podle článku 201 Smlouvy pravomoc vykonávat kontrolu nad činnostmi Komise;

19.

naléhavě rovněž žádá členské státy, aby ve světle výše uvedeného důsledně uplatňovaly veškeré předpisy týkající se zdraví a bezpečnosti při práci, a to na základě zásady, že v případě pochybností by měl mít přednost výklad práva s největšími výhodami pro zdraví a bezpečnost pracovníků (in dubio pro operario);

20.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a evropskému veřejnému ochránci práv.