–

za „Roche Lietuva“ UAB G. Balčiūnasem a K. Karpickisem, advokatai,

–

za Kauno Dainavos poliklinika VšĮ K. Laurynaitėm a J. Judickienėm, advokatai,

–

za litevskou vládu D. Kriaučiūnasem, K. Dieninisem a D. Stepanienė, jako zmocněnci,

–

za řeckou vládu M. Tassopoulou, A. Magrippi a K. Georgiadisem, jako zmocněnci,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s S. Fiorentinem, avvocato dello Stato,

–

za Evropskou komisi A. Steiblytė a P. Ondrůškem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 2 a 23, jakož i přílohy VI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (Úř. věst. 2004, L 134, s. 114; Zvl. vyd. 06/07, s. 132).

2

Tato žádost byla předložena v rámci řízení zahájeného na návrh společnosti „Roche Lietuva“ UAB, uchazeče vyloučeného z procesu zadávání veřejné zakázky organizovaného Kauno Dainavos poliklinika VŠĮ, veřejnou poliklinikou se sídlem v Kaunasu (Litva) (dále jen „poliklinika Dainava v Kaunasu“), ohledně technických specifikací této zakázky.

3

Směrnice 2004/18 byla s účinností k 18. dubnu 2016 zrušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18 (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65), podle jejího čl. 91 prvního pododstavce.

4

Bod 74 odůvodnění směrnice 2014/24 zní:

5

Článek 18 odst. 1 této směrnice, nadepsaný „Zásady zadávání zakázek“, stanoví:

„Veřejní zadavatelé jednají s hospodářskými subjekty na základě zásady rovného zacházení a nediskriminace a postupují transparentním a přiměřeným způsobem.

Zadávací řízení na veřejné zakázky nelze koncipovat se záměrem vyloučit je z oblasti působnosti této směrnice nebo uměle zúžit hospodářskou soutěž. Hospodářská soutěž se považuje za uměle zúženou, pokud je zadávací řízení na veřejnou zakázku koncipováno se záměrem bezdůvodně zvýhodňovat nebo znevýhodňovat určité hospodářské subjekty.“

6

Článek 42 uvedené směrnice, nadepsaný „Technické specifikace“, stanoví:

„1.   Technické specifikace vymezené v bodě 1 přílohy VII se uvádějí v zadávací dokumentaci. V technické specifikace se stanoví požadované vlastnosti stavebních prací, služeb nebo dodávky.

Tyto vlastnosti mohou rovněž odkazovat na konkrétní výrobní proces nebo metodu poskytování požadovaných stavebních prací, dodávek nebo služeb nebo na konkrétní proces spojený s jinou fází jejich životního cyklu, a to i tehdy, kdy uvedené faktory nejsou součástí jejich věcné podstaty, za podmínky, že souvisejí s předmětem zakázky a jsou přiměřené k její hodnotě i cílům.

[…]

2.   Technické specifikace musí hospodářským subjektům poskytovat rovný přístup k zadávacímu řízení a nesmějí vytvářet neodůvodněné překážky pro otevření veřejné zakázky hospodářské soutěži.

3.   Aniž jsou dotčena právně závazná vnitrostátní technická pravidla, jsou-li v souladu s právem Unie, musí být technické specifikace formulovány jedním z následujících způsobů:

4.   Není-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky, nesmějí technické specifikace odkazovat na určité provedení nebo zdroj nebo konkrétní postup, který je příznačný pro výrobky nebo služby poskytované určitým hospodářským subjektem, nebo na obchodní značky, patenty, typy nebo určitý původ či výrobu, pokud by to mělo za důsledek zvýhodnění nebo vyloučení určitých podniků nebo určitých výrobků. Takový odkaz je výjimečně povolen, pokud není možný dostatečně přesný a srozumitelný popis předmětu veřejné zakázky podle odstavce 3. Takový odkaz musí být doprovázen slovy ‚nebo rovnocenný‘.

[…]“

7

Příloha VII směrnice 2014/24, nadepsaná „Definice některých technických specifikací“, v bodě 1 stanoví:

„Pro účely této směrnice se:

8

Články 2 a 23, jakož i příloha VI směrnice 2004/18 byly provedeny do litevského práva články 3 a 25 a přílohou 3 Lietuvos Respublikos viešųjų pirkimų įstatymas (litevský zákon o veřejných zakázkách). Směrnice 2014/24 byla provedena zákonem č. XIII‑327 ze dne 2. května 2017. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. července 2017.

9

Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že dne 22. června 2016 zveřejnila poliklinika Dainava v Kaunasu oznámení o otevřeném zadávacím řízení pod názvem „Nájem zdravotnických laboratorních diagnostických zařízení a poskytování služeb a materiálu k zajištění jejich řádného provozu“. Tato veřejná zakázka byla rozdělena do třinácti položek. Hodnota části veřejné zakázky dotčené v původním řízení činila 250000 eur.

10

Dne 4. července 2016 společnost Roche Lietuva v rámci stížnosti uvedla, že technické specifikace uvedené v příloze č. 1 zadávací dokumentace dotčené zakázky nepřiměřeně omezují hospodářskou soutěž mezi dodavateli, jelikož jsou velmi specifické a jsou ve skutečnosti přizpůsobeny vlastnostem produktů určitých výrobců analyzátorů krve. Poliklinika Dainava v Kaunasu rozhodnutím ze dne 14. července 2016 změnila některá ustanovení technických specifikací.

11

Společnost Roche Lietuva, která s těmito změnami provedenými v důsledku její stížnosti nebyla spokojena, podala dne 28. července 2016 žalobu u vnitrostátních soudů.

12

Jak soud prvního stupně, tak odvolací soud, na které se Roche Lietuva obrátila, zamítly žalobu, dne 6. října 2016, i odvolání, dne 14. prosince 2016, této společnosti, a to zejména z těch důvodů, že poliklinika Dainava v Kaunasu při stanovení podrobných technických specifikací s ohledem na požadavky na kvalitu testování a ochranu zdraví osob správně použila svou posuzovací pravomoc a žalobkyně v původním řízení neprokázala, že dotčená výzva k podávání nabídek byla přizpůsobena konkrétním zařízením nebo výrobcům.

13

Dne 28. prosince 2016 zrušila poliklinika Dainava v Kaunasu předmětné zadávací řízení na základě výzvy Viešųjų pirkimų tarnyba (Úřad pro veřejné zakázky, Litva) v tomto smyslu, jelikož tento úřad zjistil porušení jiných použitelných ustanovení, než která jsou uvedena v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.

14

Dne 17. ledna 2017 podala společnost Roche Lietuva kasační opravný prostředek k Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud, Litva), který jej přezkoumal dne 17. května 2017. Usnesením ze dne 19. června 2017 tento soud rozhodl ex officio o opětovném zahájení řízení. Informoval účastníky řízení o svém úmyslu jít nad rámec předmětu kasačního opravného prostředku a vyzval je, jakož i Úřad pro veřejné zakázky, aby se vyjádřily k těm ustanovením zadávací dokumentace, která stanoví požadavky týkající se nikoliv služeb (lékařské rozbory), ale materiálu nezbytného pro poskytování těchto služeb.

15

Předkládající soud si klade otázku ohledně mezí prostoru pro uvážení, který má takový veřejný zadavatel, jako je žalovaná v původním řízení, pokud jde o stanovení specifických vlastností dodávek pořizovaného zdravotnického materiálu, pokud jej tento zadavatel nepořizuje k samostatnému účelu, ale jako prostředek k provádění zdravotních vyšetření. V tomto ohledu se uvedený soud táže, zda tento veřejný zadavatel splňuje zákonné požadavky, pokud je fungování zařízení definováno jako požadavek na funkci, vázaný nikoliv na samotné fungování či vlastnosti tohoto zařízení, nýbrž na výsledek tohoto fungování, zejména pokud jde o rychlost nebo spolehlivost testování a o použité metody.

16

Za těchto podmínek se Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Mají být ustanovení článků 2 a 23 a přílohy VI směrnice 2004/18 (ať už společně nebo odděleně, ale bez omezení na tato ustanovení) vykládána a chápána v tom smyslu, že v případě, kdy veřejný zadavatel – zdravotnické zařízení – hodlá získat prostřednictvím veřejné zakázky dodávky (zdravotnických diagnostických zařízení a materiálů) nebo zvláštní práva k těmto dodávkám, aby mohl sám provádět testy, je v rámci svého volného uvážení oprávněn stanovit v technické specifikaci pouze takové požadavky na dodávky, které nepopisují odděleně jednotlivé provozní (technické) a užitné (funkční) vlastnosti tohoto zařízení nebo materiálů, ale vymezují kvalitativní parametry testů, které mají být provedeny, a výkonnost laboratoře provádějící testy, jejichž obsah musí být odděleně popsán ve specifikacích dotčeného zadávacího řízení?“

17

Předkládající soud ve své otázce zmiňuje některá ustanovení směrnice 2004/18. Pokud jde o časovou působnost této směrnice, je třeba uvést, že oznámení o zahájení zadávacího řízení dotčené v původním řízení bylo zveřejněno dne 22. června 2016, tedy po dni, kdy se stalo účinným zrušení uvedené směrnice, k čemuž podle čl. 91 prvního pododstavce směrnice 2014/24 došlo dne 18. dubna 2016.

18

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je použitelnou směrnicí v zásadě ta, která je platná v okamžiku, kdy zadavatel zvolí druh řízení, které má být uskutečněno, a definitivně rozhodne o otázce, zda existuje, nebo neexistuje povinnost zajistit před zadáním veřejné zakázky soutěž mezi hospodářskými subjekty (rozsudek ze dne 14. září 2017, Casertana Costruzioni, C‑223/16, EU:C:2017:685, bod 21 a citovaná judikatura).

19

Je třeba dodat, že články 2 a 23 směrnice 2004/18 byly v podstatě převzaty do čl. 18 odst. 1 a článků 42 až 44 směrnice 2014/24. Obsah přílohy VI směrnice 2004/18 byl v zásadě převzat do přílohy VII směrnice 2014/24. Podmínky platné pro technické specifikace stanovící požadované vlastnosti stavebních prací, služeb nebo dodávek, které jsou předmětem zakázky, se konkrétně řídí článkem 42 posledně uvedené směrnice.

20

Z toho vyplývá, že za účelem poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je třeba vyložit relevantní ustanovení směrnice 2014/24.

21

S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že svou otázkou se předkládající soud v podstatě táže, v jaké míře musí veřejný zadavatel, na základě článků 18 a 42 směrnice 2014/24, jakož i zásad rovného zacházení a proporcionality, při stanovení technických specifikací zadávacího řízení na dodávky zdravotnického materiálu přisuzovat význam individuálním charakteristikám přístrojů nebo výsledku fungování těchto přístrojů.

22

Evropská komise si na úvod klade otázku ohledně přípustnosti této otázky s ohledem na skutečnost, že zadávací řízení, které je předmětem sporu v původním řízení, bylo zrušeno, takže uvedená otázka má hypotetickou povahu.

23

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora v rámci řízení upraveného v článku 267 SFEU je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti věci nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce i relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. Proto jestliže se položené otázky týkají výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout. V rámci postupu spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedeného článkem 267 SFEU se totiž na otázky týkající se unijního práva vztahuje domněnka relevance. Soudní dvůr může odmítnout rozhodnout o předběžné otázce podané vnitrostátním soudem na základě uvedeného článku pouze tehdy, jestliže nejsou dodrženy požadavky na obsah žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, které jsou uvedeny v článku 94 jednacího řádu Soudního dvora, nebo pokud je zjevné, že výklad nebo posouzení platnosti unijního pravidla, o které vnitrostátní soud žádá, nemají žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení nebo jestliže se jedná o hypotetický problém (rozsudek ze dne 25. července 2018, Confédération paysanne a další, C‑528/16, EU:C:2018:583, body 72 a 73, jakož i citovaná judikatura).

24

V projednávaném případě uvedl předkládající soud ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce několik důvodů, proč i přesto, že zadávací řízení dotčené v původním řízení bylo zrušeno, přetrvává podle vnitrostátního práva právní zájem na vyřešení sporu v původním řízení. Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že na položenou otázku nelze nahlížet jako na hypotetickou, a musí být proto považována za přípustnou.

25

Pokud jde o věc samou, podle čl. 42 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2014/24 se technické specifikace vymezené v bodě 1 přílohy VII této směrnice uvádějí v zadávací dokumentaci a stanoví požadované vlastnosti stavebních prací, služeb nebo dodávky.

26

Podle čl. 42 odst. 3 této směrnice mohou být technické specifikace formulovány několika způsoby, buď formou požadavků na výkon nebo funkci, nebo odkazem na technické specifikace a, v pořadí podle významu, na vnitrostátní normy přejímající evropské normy, evropská technická schválení, obecné technické specifikace, mezinárodní normy nebo jiný technický referenční systém vypracovaný evropskými normalizačními subjekty nebo – pokud tyto neexistují – na vnitrostátní normy, vnitrostátní technická schválení nebo vnitrostátní technické specifikace týkající se projektování, výpočtu a realizace stavebních prací a použití dodávek, anebo kombinací obou těchto způsobů.

27

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že uvedený čl. 42 odst. 3 tím, že stanoví, že technické specifikace musí být formulovány dostatečně přesnými požadavky na výkon nebo funkci nebo odkazem na technické specifikace a různé normy, nijak nevylučuje, aby ve výzvě k podávání nabídek týkající se dodávek zdravotnického materiálu určeného k provádění zdravotních vyšetření byly specifikovány funkční a užitné vlastnosti jednotlivých požadovaných zařízení a prostředků.

28

Kromě toho je třeba poznamenat, že znění čl. 42 odst. 3 směrnice 2014/24 nezavádí hierarchii mezi metodami formulace technických specifikací a nepřiznává žádné z těchto metod přednost.

29

Z tohoto ustanovení dále vyplývá, že unijní právní úprava týkající se technických specifikací přiznává zadavateli v rámci formulace technických specifikací zakázky široký prostor pro uvážení.

30

Tento prostor pro uvážení je odůvodněn skutečností, že veřejní zadavatelé nejlépe vědí, jaké dodávky potřebují, a mohou nejlépe určit požadavky, které je třeba splnit v zájmu dosažení požadovaných výsledků.

31

Směrnice 2014/24 však stanoví určité meze, které musí veřejný zadavatel respektovat.

32

Článek 42 odst. 2 směrnice 2014/24 zejména vyžaduje, aby technické specifikace poskytovaly hospodářským subjektům rovný přístup k zadávacímu řízení a nevytvářely neodůvodněné překážky pro otevření veřejné zakázky hospodářské soutěži.

33

Tento požadavek pro účely formulace technických specifikací konkretizuje zásadu rovného zacházení uvedenou v čl. 18 odst. 1 prvním pododstavci uvedené směrnice. Podle tohoto ustanovení jednají veřejní zadavatelé s hospodářskými subjekty na základě zásady rovného zacházení a nediskriminace a postupují transparentním a přiměřeným způsobem.

34

Jak Soudní dvůr již rozhodl, zásady rovného zacházení, nediskriminace a transparentnosti mají zásadní důležitost, pokud jde o technické specifikace, vzhledem k nebezpečí diskriminace spojenému s jejich volbou nebo způsobem, jakým jsou formulovány (pokud jde o směrnici 2004/18, viz rozsudek ze dne 10. května 2012, Komise v. Nizozemsko, C‑368/10, EU:C:2012:284, bod 62).

35

Článek 18 odst. 1 druhý pododstavec směrnice 2014/24 nadto upřesňuje, že zakázky nelze koncipovat se záměrem vyloučit je z oblasti působnosti uvedené směrnice nebo uměle zúžit hospodářskou soutěž, přičemž hospodářská soutěž se považuje za uměle zúženou, pokud je zadávací řízení na veřejnou zakázku koncipováno se záměrem bezdůvodně zvýhodňovat nebo znevýhodňovat určité hospodářské subjekty.

36

V témže duchu bod 74 směrnice 2014/24 uvádí, že technické specifikace by měly být „vypracovány tak, aby se zabránilo umělému omezování hospodářské soutěže prostřednictvím požadavků, které upřednostňují konkrétní hospodářský subjekt kopírováním klíčových vlastností dodávek, služeb nebo stavebních prací, které tento hospodářský subjekt obvykle nabízí“. Podle tohoto bodu odůvodnění by rovněž „mělo být možné podávat nabídky, které budou odrážet rozmanitost technických řešení, norem a technických specifikací na trhu“.

37

Dodržení těchto požadavků je o to důležitější, pokud jsou technické specifikace obsažené v zadávací dokumentaci formulovány obzvláště podrobně, tak jako v projednávaném případě. Čím jsou technické specifikace podrobnější, tím je totiž vyšší riziko, že budou zvýhodněny produkty určitého výrobce.

38

Jak vyplývá z čl. 42 odst. 4 směrnice 2014/24, je sice možné, výjimečně a pokud není možný dostatečně přesný a srozumitelný popis předmětu zakázky podle čl. 42 odst. 3 této směrnice, odkázat na určité provedení nebo zdroj nebo konkrétní postup, který je příznačný pro výrobky nebo služby poskytované určitým hospodářským subjektem, nebo na obchodní značku nebo patent za předpokladu, že to předmět zakázky odůvodňuje a jsou splněny podmínky stanovené za tím účelem směrnicí 2014/24, zejména že je takový odkaz v dokumentaci týkající se zakázky doprovázen slovy „nebo rovnocenný“. Nicméně vzhledem k tomu, že toto ustanovení má povahu výjimky, musí být podmínky, za nichž může veřejný zadavatel takové možnosti využít, předmětem restriktivního výkladu.

39

Podle judikatury v oblasti veřejných zakázek na dodávky totiž skutečnost, že po označení určitého výrobku v zadávací dokumentaci není doplněno „nebo rovnocenný“, může nejen odradit hospodářské subjekty používající systém podobný tomuto výrobku od účasti v nabídkovém řízení, ale také bránit dovozům v rámci přeshraničního obchodu uvnitř Unie vyhrazením zakázky pouze uchazečům, kteří navrhují použít výslovně uvedený výrobek (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 3. prosince 2001, Vestergaard, C‑59/00, EU:C:2001:654, bod 22 a citovaná judikatura).

40

Vzhledem k výše uvedenému je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda s ohledem na prostor pro uvážení, který má veřejný zadavatel při stanovení technických specifikací podle kvalitativních požadavků v závislosti na předmětu dotčené zakázky, nevede obzvláště podrobný charakter technických specifikací dotčených v původním řízení k nepřímému zvýhodnění uchazeče.

41

Je rovněž důležité, aby míra podrobnosti technických specifikací byla v souladu se zásadou proporcionality, což znamená posoudit zejména to, zda je tato míra podrobnosti nezbytná k dosažení sledovaných cílů.

42

Zároveň je třeba uvést, že zásada proporcionality se v citlivé oblasti veřejného zdraví uplatňuje specifickým způsobem. Z ustálené judikatury Soudního dvora totiž plyne, že při posuzování toho, zda členský stát dodržel zásadu proporcionality v oblasti veřejného zdraví, musí být zohledněna skutečnost, že zdraví a život lidí zaujímají přední místo mezi statky a zájmy chráněnými Smlouvou o FEU a že členským státům přísluší rozhodnout o úrovni, na které zamýšlí zajistit ochranu veřejného zdraví, a o způsobu, jímž má být této úrovně dosaženo. Vzhledem k tomu, že v jednotlivých členských státech se tato úroveň může lišit, je třeba členským státům přiznat prostor pro uvážení (rozsudek ze dne 8. června 2017, Medisanus, C‑296/15, EU:C:2017:431, bod 82 a citovaná judikatura).

43

V této souvislosti je třeba rovněž uvést, že – jak bylo připomenuto v bodě 11 doporučení Soudního dvora pro vnitrostátní soudy o zahajování řízení o předběžné otázce (Úř. věst. 2018, C 257, s. 1) – Soudní dvůr sice za účelem vydání rozhodnutí nutně přihlíží k právnímu a skutkovému rámci sporu v původním řízení, jak jej vymezil předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, avšak sám na tento spor unijní právo neuplatňuje. Při rozhodování o výkladu nebo platnosti unijního práva se Soudní dvůr snaží dát odpověď užitečnou pro řešení sporu v původním řízení, ale je na předkládajícím soudu, aby z ní vyvodit konkrétní důsledky. Z těchto důvodů je výklad podaný Soudním dvorem obvykle vyjádřen in abstracto.

44

V projednávaném případě přísluší předkládajícímu soudu, aby s ohledem na výše uvedené prvky výkladu posoudil konkrétně soulad technických specifikací dotčených v původním řízení se zásadami rovného zacházení a proporcionality.

45

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že články 18 a 42 směrnice 2014/24 musí být vykládány v tom smyslu, že neukládají veřejnému zadavateli, aby při stanovení technických specifikací zadávacího řízení na dodávky zdravotnického materiálu upřednostnil v zásadě buď význam individuálních charakteristik lékařských přístrojů, nebo význam výsledku fungování těchto přístrojů, nýbrž vyžadují, aby technické specifikace jako celek respektovaly zásady rovného zacházení a proporcionality. Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda ve sporu, který mu byl předložen, dotčené technické specifikace těmto požadavkům odpovídají.

46

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto:

Články 18 a 42 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES musí být vykládány v tom smyslu, že neukládají veřejnému zadavateli, aby při stanovení technických specifikací zadávacího řízení na dodávky zdravotnického materiálu upřednostnil v zásadě buď význam individuálních charakteristik lékařských přístrojů, nebo význam výsledku fungování těchto přístrojů, nýbrž vyžadují, aby technické specifikace jako celek respektovaly zásady rovného zacházení a proporcionality. Předkládajícímu soudu přísluší posoudit, zda ve sporu, který mu byl předložen, dotčené technické specifikace těmto požadavkům odpovídají.