1

Svými kasačními opravnými prostředky se společnost Société nationale maritime Corse‑Méditerranée (SNCM) SA (dále jen „SNCM“) a Francouzská republika domáhají zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie Corsica Ferries France v. Komise (T‑565/08, EU:T:2012:415, dále jen „napadený rozsudek“) v rozsahu, v jakém zrušil čl. 1 druhý a třetí pododstavec rozhodnutí Komise 2009/611/ES ze dne 8. července 2008 o opatřeních C‑58/02 (ex N 118/02), která provedla Francie ve prospěch společnosti Société Nationale Maritime Corse-Méditerranée (SNCM) (Úř. věst. L 225, s. 180, dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Tribunál učinil následující zjištění:

„Dotčené námořní společnosti

Správní řízení

[...]

Předmětné opatření

[Sporné] rozhodnutí

3

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 17. prosince 2008 společnost Corsica Ferries požádala Tribunál, aby zrušil sporné rozhodnutí. Na podporu žaloby v podstatě vznesla šest žalobních důvodu.

4

První žalobní důvod vychází z údajně příliš extenzivního výkladu článku 287 ES, jenž vedl k nedostatečnému odůvodnění sporného rozhodnutí, jakož i k zásahu do práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu. Druhý až šestý důvod vycházejí z porušení článků 87 ES a 88 ES pokynů. Tyto žalobní důvody se postupně týkají kapitálového vkladu ve výši 53,48 milionu eur jakožto kompenzace za poskytování veřejných služeb, prodeje společnosti SNCM za zápornou cenu 158 milionů eur, kapitálového vkladu společnosti CGMF ve výši 8,75 milionu eur, opatření podpor pro jednotlivce ve výši 38,5 milionu eur a zůstatku 22,52 milionu eur oznámeného jako podpora na restrukturalizaci.

5

Tribunál vyhověl třetímu až šestému žalobnímu důvodu, které vznesla společnost Corsica Ferries na podporu žaloby na neplatnost, a zrušil druhý a třetí pododstavec článku 1 sporného rozhodnutí.

6

Svým kasačním opravným prostředkem SNCM navrhuje, aby Soudní dvůr:

7

Corsica Ferries navrhuje, aby Soudní dvůr:

8

Francouzská republika navrhuje, aby Soudní dvůr:

9

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 24. ledna 2013 byly věci C‑533/12 P a C‑536/12 P spojeny pro účely písemné i ústní části řízení, jakož i pro účely rozsudku.

10

Jak společnost SNCM ve věci C‑533/12 P, tak Francouzská republika ve věci C‑536/12 P vznáší proti napadenému rozsudku čtyři důvody kasačního opravného prostředku, které se z velké části překrývají. V důsledku toho je třeba přezkoumat je společně.

11

Prvním důvodem, týkajícím se prodeje společnosti SNCM za zápornou cenu ve výši 158 milionů eur, společnost SNCM tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když nezohlednil prostor Komise pro uvážení, a při výkladu – v rozporu s článkem 345 SFEU – kritéria soukromého investora v tržním hospodářství zkreslil sporné rozhodnutí a nesplnil povinnost odůvodnění.

12

Podle společnosti SNCM Tribunál nezohlednil prostor, kterým Komise disponuje při uplatnění kritéria soukromého investora v tržním hospodářství. Ve sporném rozhodnutí totiž Komise k určení, že záporná prodejní cena nepředstavuje podporu, provedla srovnání mezi negativní prodejní cenou a dodatečným odstupným, které by stát vynaložil v případě likvidace společnosti SNCM. Tento výpočet je založen na údajích poskytnutých účastníky řízení a nezávislým odborníkem. Zpochybněním závěrů Komise Tribunál nezohlednil prostor pro uvážení, kterým disponuje Komise při posuzování komplexních hospodářských otázek, a dopustil se nesprávného právního posouzení.

13

Společnost Corsica Ferries tvrdí, že pokud jde o kvalifikaci státní podpory a působnost čl. 107 odst. 1 SFEU, musí unijní soud v zásadě provést úplný přezkum věci.

14

Pokud jde o prostor Komise pro uvážení a soudní přezkum, Tribunál v bodě 88 napadeného rozsudku připomíná ustálenou judikaturu týkající se rozsahu a povahy uvedeného přezkumu pojmu „státní podpora“.

15

Podle uvedené judikatury má pojem „státní podpora“, jak je definován ve Smlouvě, právní charakter a musí být vykládán na základě objektivních skutečností. Z tohoto důvodu musí unijní soud v zásadě a s přihlédnutím jak ke konkrétním okolnostem sporu, který je mu předložen, tak k technickému nebo komplexnímu charakteru posouzení provedených Komisí vykonávat úplný přezkum otázky, zda se na opatření vztahuje čl. 107 odst. 1 SFEU. Zejména unijní soud musí ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale rovněž musí přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít závěry, které z nich byly vyvozeny (rozsudek Francie v. Ladbroke Racing a Komise, C‑83/98 P, EU:C:2000:248, bod 25; Komise v. Scott, C‑290/07 P, EU:C:2010:480, body 64 a 65; jakož i BNP Paribas a BNL v. Komise, C‑452/10 P, EU:C:2012:366, bod 100 a citovaná judikatura).

16

Tribunál právem v bodech 90 až 108 napadeného rozsudku provedl přezkum objektivních skutečností zohledněných Komisí ve sporném rozhodnutí, za účelem zajištění správného uplatnění článku 107 SFEU, a to v souladu s judikaturou citovanou v předchozím bodě.

17

Navíc, jak uvedl generální advokát v bodě 39 stanoviska, je namístě v rozporu s tvrzeními společnosti SNCM konstatovat, že Tribunál nijak nezpochybnil práci nezávislého odborníka, jež byla podkladem sporného rozhodnutí.

18

Po přezkumu uvedeného rozhodnutí měl Tribunál za to, že odůvodnění Komise nebylo dostatečně podloženo a že se opřela o skutečnosti, které nebyly objektivní ani ověřitelné. Je tedy třeba zamítnout argument společnosti SNCM, podle kterého Tribunál nezohlednil prostor Komise pro posouzení nebo nahradil úvahy odborníka jmenovaného posledně uvedenou vlastními úvahami.

19

Z výše uvedeného vyplývá, že Tribunál správně provedl úplný přezkum, k němuž je povinen ve smyslu judikatury citované v bodě 15 tohoto rozsudku.

20

Pokud jde o výklad kritéria soukromého investora v tržním hospodářství, společnost SNCM vytýká Tribunálu, že uložil Komisi povinnost vymezit hospodářské aktivity dotčeného státu, „zejména na zeměpisné a sektorové úrovni“, za účelem prokázání, že chování uvedeného státu odpovídá chování soukromého investora v tržním hospodářství. Navrhovatelka tvrdí, že relevantní kritérium použité v judikatuře pro provedení uvedeného testu je kritérium velikosti investora, a nikoli sektoru, ve kterém je investor činný. Tribunál tak porušil základní zásadu zákazu diskriminace v závislosti na systému vlastnických vztahů podle článku 345 SFEU, z něhož test soukromého investora vychází.

21

Společnost Corsica Ferries tvrdí, že Tribunálu nelze vytýkat, že požaduje vymezení dotčených hospodářských aktivit na zeměpisné a sektorové úrovni, aby mohl ověřit, zda Komise skutečně opřela své posouzení dotčených opatření o „veškeré relevantní údaje“.

22

Francouzská republika tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Komise v zásadě nemůže v rámci testu soukromého investora zohlednit riziko poškození dobré pověsti státu, jako globálního hospodářského subjektu v tržním hospodářství. Kromě toho se domnívá, že určením – na základě objektivních a pravdivých skutečností – existence dostatečně ustálené či běžné praxe mezi investory v dotčeném sektoru, stanovil Tribunál požadavek, který jde nad rámec toho, co je nezbytné k řádnému uplatnění testu soukromého investora, jak požaduje judikatura.

23

Podobně jako Francouzská republika se společnost SNCM domnívá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu kritéria soukromého investora v tržním hospodářství, když v bodech 86, 87, 95 a 96 napadeného rozsudku uplatnil zcela pretoriánská kritéria, jako je provedení analýzy na zeměpisné a sektorové úrovni, prokázání dostatečně ustálené praxe a příliš vysoký důkazní standard k prokázání existence pravděpodobnosti nepřímého hmotného prospěchu.

24

Mimoto společnost SNCM tvrdí, že Tribunál požadoval přehnaně vysoký důkazní standard, když v bodech 101 až 108 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise neprokázala, že jednání francouzského státu bylo motivováno přiměřenou pravděpodobností dosažení nepřímého hmotného prospěchu, ačkoli v dlouhodobém horizontu. Přitom za účelem určení, zda privatizace veřejného podniku za zápornou prodejní cenu obsahuje prvky státní podpory, je třeba posoudit, zda by za podobných okolností mohl soukromý investor o velikosti, kterou lze srovnat s velikostí subjektů řídících veřejný sektor, přistoupit k navýšení kapitálu uvedené společnosti nebo by přistoupil k její likvidaci.

25

Podle společnosti SNCM je třeba mít za to, že nepřímý zisk, který by mohl francouzský stát získat na základě dotčeného opatření, je určen srovnáním pravděpodobných nákladů na likvidaci a záporné prodejní ceny.

26

Navíc podle společnosti SNCM požadoval Tribunál důkazní standard, kterého prakticky nelze dosáhnout. Žalobkyně tvrdí, že přesné vyčíslení újmy utrpěné v případě poškození dobré pověsti dotčeného členského státu se ukázalo jako nemožné. Takové vyčíslení musí přirozeně spočívat na skutečnostech, které lze předem těžko předvídat, zejména proto, že se musí opírat o reakci ostatních hospodářských subjektů, jako jsou zákazníci, uživatelé, dodavatelé nebo zaměstnanci společnosti SNCM, ale rovněž ostatních veřejných podniků.

27

Podle společnosti Corsica Ferries vyhradil Tribunál veškerý užitečný účinek oznámenému kritériu soukromého investora, které má prokázat, že jednání členského státu je řízeno výhledem na dlouhodobou rentabilitu, tedy prokázat dlouhodobou hospodářskou účelnost jednání dotčeného členského státu. V důsledku toho Tribunál potrestal Komisi za to, že ve sporném rozhodnutí právně dostačujícím způsobem neprokázala přiměřenou pravděpodobnost, že by francouzský stát dosáhl nepřímého hmotného zisku z dotčené transakce, ačkoli v dlouhodobém horizontu.

28

Pokud jde o vymezení hospodářských aktivit francouzského státu, společnost SNCM rovněž tvrdí, že Tribunál zkreslil rozhodnutí v rozsahu, v jakém měl za to, že Komise právně dostačujícím způsobem nevymezila hospodářské aktivity státu, ve vztahu ke kterým bylo třeba posoudit hospodářskou účelnost dotčených opatření. Pokud jde o pojmy „dostatečně ustálená praxe“ a „běžná praxe“, je podle společnosti SNCM napadený rozsudek stižen nedostatkem odůvodnění, protože Tribunál uvedené pojmy nevymezil.

29

Z ustálené judikatury plyne, že zásah orgánů veřejné moci do kapitálu podniku v jakékoliv formě může představovat státní podporu ve smyslu článku 87 ES, jestliže jsou splněny podmínky uvedeného článku (rozsudky Španělsko v. Komise, C‑278/92 až C‑280/92, EU:C:1994:325, bod 20, jakož i Itálie a SIM 2 Multimedia v. Komise, C‑328/99 a C‑399/00, EU:C:2003:252, bod 36 a citovaná judikatura).

30

Z ustálené judikatury rovněž plyne, že ze zásady rovného zacházení s veřejnými podniky a soukromými podniky vyplývá, že kapitál poskytnutý podniku přímo či nepřímo státem za okolností, které odpovídají běžným tržním podmínkám, nelze kvalifikovat jako státní podporu (rozsudek Itálie a SIM 2 Multimedia v. Komise, EU:C:2003:252, bod 37 a citovaná judikatura). Podmínky, které musí opatření splňovat, aby se na ně vztahoval pojem „podpora“ ve smyslu článku 107 SFEU tedy nejsou naplněny, pokud by veřejný podnik příjemce mohl za obvyklých podmínek na trhu získat tutéž výhodu, jakou získal ze státních prostředků, za okolností, které odpovídají běžným tržním podmínkám, přičemž pro účely tohoto posouzení se u veřejných podniků v zásadě uplatňuje kritérium soukromého investora (viz rozsudek Komise v. EDF, C‑124/10 P, EU:C:2012:318, bod 78 a citovaná judikatura).

31

Podle judikatury Soudního dvora je namístě rozlišovat mezi rolí státu coby akcionáře podniku na jedné straně a rolí státu jednajícího jakožto nositele veřejné moci na druhé straně. Uplatnitelnost kritéria soukromého investora definitivně závisí na tom, zda dotyčný členský stát poskytne hospodářskou výhodu podniku, jejž vlastní, jakožto akcionář, a nikoli jakožto nositel veřejné moci (viz rozsudky Španělsko v. Komise, EU:C:1994:325, bod 22, jakož i Komise v. EDF, EU:C:2012:318, body 80 a 81).

32

Je proto třeba posoudit, zda za podobných okolností mohl soukromý investor o velikosti, kterou lze srovnat s velikostí subjektů řídících veřejný sektor, přistoupit ke stejně významnému navýšení kapitálu (rozsudek Itálie a SIM 2 Multimedia v. Komise, EU:C:2003:252, bod 38, jakož i citovaná judikatura).

33

Pro účely této analýzy je třeba přezkoumat, zda by soukromý investor nacházející se v situaci co nejpodobnější té dotčeného členského státu přijal za obvyklých podmínek na trhu totéž opatření, zohledňují pouze zisky a závazky tohoto státu, které se vážou k jeho postavení akcionáře, s výjimkou těch, které se vážou k jeho postavení nositele veřejné moci (rozsudek Komise v. EDF, EU:C:2012:318, bod 79).

34

Mimoto při nemožnosti srovnat situaci veřejného podniku se situací soukromého podniku musí být „obvyklé tržní podmínky“ posouzeny s ohledem na objektivní a ověřitelné skutečnosti, které jsou k dispozici (rozsudky Chronopost a další v. Ufex a další, C‑83/01 P, C‑93/01 P a C‑94/01 P, EU:C:2003:388, bod 38, jakož i Komise v. EDF, EU:C:2012:318, body 101 a 102).

35

Pro účely posouzení testu soukromého investora měl Tribunál v bodě 86 napadeného rozsudku za to, že Komisi přísluší, aby zejména na zeměpisné a sektorové úrovni vymezila hospodářské aktivity státu, vůči nimž má být hodnocena z dlouhodobého hlediska hospodářská účelnost chování tohoto státu. Mimoto měl Tribunál v bodech 95 až 100 uvedeného rozsudku za to, že jako základ pro uvedený test mohou sloužit pouze „dostatečně ustálená praxe“ nebo „běžná praxe“ soukromých podniků.

36

V tomto ohledu je třeba uvést, že takové požadavky nemají absolutní hodnotu, ale mohou případně určit soukromého investora srovnatelného s veřejným podnikem, v jehož prospěch je uplatněn test soukromého investora.

37

Použitím uvedených pojmů Tribunál neuložil zvláštní požadavky ohledně povahy důkazů, kterými lze prokázat, že racionálně uvažující soukromý investor nacházející se v co nejpodobnější situaci jako veřejný podnik by přistoupil k dotčenému navýšení kapitálu, ale v bodě 93 a 94 napadeného rozsudku konstatoval, že Komise právně dostačujícím způsobem nevymezila hospodářské aktivity francouzského státu, ve vztahu k nimž je třeba posoudit hospodářskou účelnost dotčených opatření v projednávané věci, a že nemohl zkoumat dlouhodobou hospodářskou účelnost záporné prodejní ceny dotčené v projednávané věci.

38

Tribunál správně určil kritérium dlouhodobé hospodářské účelnosti rozhodnutí členského státu poskytnout hospodářskou výhodu podniku jako kritérium, které musí být v každém případě splněno k úspěšnému provedení testu soukromého investora v tržním hospodářství. Tím neporušil článek 345 SFEU.

39

Podle judikatury platí, že pokud kapitálové vklady veřejného investora odhlíží i z dlouhodobého hlediska od jakékoli perspektivy výnosnosti, je třeba je považovat za podpory ve smyslu článku 107 SFEU a jejich slučitelnost se společným trhem musí být posouzena pouze s ohledem na kritéria stanovená v tomto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek Itálie v. Komise, C‑303/88, EU:C:1991:136, bod 22).

40

V rozporu s tím, co tvrdí Francouzská republika, Tribunál v bodě 85 napadeného rozsudku v zásadě nevyloučil, že ochrana dobré pověsti členského státu jakožto globálního investora v tržním hospodářství může za výjimečných okolností a obzvláště přesvědčivého odůvodnění představovat dostatečný důvod pro prokázání ekonomické logiky převzetí dodatečných nákladů, jako je dodatečné odstupné, nahlížené v dlouhodobém horizontu.

41

Tribunál však v bodě 85 napadeného rozsudku správně konstatoval, že souhrnné odkazy na pověst členského státu, jakožto globálního hráče, nestačí k vyvození neexistence podpory ve smyslu unijního práva.

42

První důvod vznesený společností SNCM navíc nelze přijmout v rozsahu, v jakém Tribunálu vytýká, že v bodech 101 až 108 napadeného rozsudku uložil Komisi přehnaně vysoký důkazní standard při prokázání skutečnosti, že jednání členského státu bylo z dlouhodobého hlediska motivováno rozumnou pravděpodobností dosáhnout hmotného prospěchu. V tomto ohledu z napadeného rozsudku plyne, že Komise se omezila na tvrzení, že dobrá pověst francouzského státu byla dotčena sociálními konflikty. S ohledem na to, co bylo konstatováno zejména v bodě 41 tohoto rozsudku, nelze tuto argumentaci přijmout.

43

Tribunál tak právem mohl v bodě 108 napadeného rozsudku určit, že dlouhodobá hospodářská účelnost jednání francouzského státu nebyla prokázána právně dostačujícím způsobem.

44

Pokud jde o tvrzení společnosti SNCM týkající se zkreslení, posledně uvedená neprokázala, že Tribunál zkreslil rozhodnutí Komise, tedy že jej vyložil zjevně nesprávným způsobem.

45

Pokud jde o kritiku společnosti SNCM, podle které Tribunál porušil povinnost odůvodnění, protože nevymezil pojem „dostatečně ustálená praxe“ a pojem „běžná praxe“, je třeba konstatovat, jak učinil generální advokát v bodě 62 stanoviska, že uvedené pojmy jsou jasné a odkazují na posouzení skutkových okolností, a že je snadné pochopit, že jeden nebo několik příkladů nemůže představovat „dostatečně ustálenou praxi“ či „běžnou praxi“.

46

V důsledku toho je tento důvod kasačního opravného prostředku třeba zamítnout.

47

Společnost SNCM tvrdí, že Tribunál zkreslil sporné rozhodnutí, když nezohlednil veškeré relevantní skutečnosti, zejména otázky pevného výnosu a dopadu rozvazovací doložky, při posouzení srovnatelnosti investičních podmínek souběžných kapitálových vkladů.

48

Podle společnosti SNCM byla otázka pevného výnosu posouzena Komisí v bodech 361 až 363 sporného rozhodnutí. Komise konstatovala, že pevný výnos ve výši 10 % kapitálové investice francouzského státu do společnosti SNCM představuje dlouhodobou výnosnost odpovídající kapitálu investovanému soukromým investorem.

49

Navíc podle společnosti SNCM Komise uvedla důvod, proč měla za to, že rozvazovací doložka nemůže zpochybnit rovnost zacházení mezi souběžnými investory. V rozporu s tím, jak rozhodl Tribunál v bodě 127 napadeného rozsudku, totiž Komise uvedla, že se uvedená doložka týká nikoli souběžných investic ze strany soukromých nabyvatelů a státu do privatizované společnosti SNCM, ale celého prodeje společnosti SNCM soukromým nabyvatelům. Rozvazovací doložka se tedy váže k prodeji společnosti SNCM a musí být přezkoumána v uvedeném rámci, a za uvedených podmínek nemůže být zohledněna v rámci posouzení souběžných investic státu a soukromých nabyvatelů provedeného při dovršení tohoto prodeje.

50

Společnost SNCM má za to, že rozvazovací doložka byla zhodnocena v okamžiku prodeje společnosti SNCM v záporné ceně ve výši 158 milionů eur. Jelikož prodej společnosti SNCM se uskutečnil za tržní cenu, byla tato rozvazovací doložka zhodnocena v uvedené prodejní ceně a nelze mít za to, že poskytla nabyvatelům výhodu. Nebylo tedy namístě zohlednit ji při posouzení, zda souběžná investice francouzského státu dodržuje zásadu rovného zacházení s investory, jinak by hodnota uvedené doložky byla zohledněna dvakrát.

51

Pokud jde o zohlednění kontextu privatizace podniku, v němž došlo ke vkladu kapitálu ve výši 8,75 milionu eur do kapitálu společnosti SNCM, má společnost SNCM za to, že závazky odkazující na opatření přijatá francouzským státem v rámci privatizace společnosti SNCM, tedy záporná cena ve výši 158 milionů eur a záloha na běžný účet ve výši 38,5 milionu eur, nemají být v rámci posouzení uvedeného navýšení kapitálu znovu zohledněny. Nové zohlednění záporné ceny a navýšení kapitálu pro účely posouzení zálohy na běžný účet by znamenalo započíst uvedenou cenu a navýšení dvakrát.

52

Francouzská republika tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení spočívajícího v porušení čl. 87 odst. 1 ES tím, že měl za to, že Komise nezohlednila veškeré relevantní skutečnosti v rámci přezkumu srovnatelnosti kapitálového vkladu společnosti CGMF, veřejného akcionáře společnosti SNCM, ve výši 8,75 milionu eur, a kapitálového vkladu soukromých nabyvatelů ve výši 26,25 milionu eur, a že Komise měla zohlednit rozvazovací doložku převodu sjednanou s uvedenými soukromými nabyvateli v rámci privatizace společnosti SNCM.

53

Společnost Corsica Ferries tvrdí, že valorizace rozvazovací doložky v okamžiku převodu v záporné ceně ve výši 158 milionů eur nemá vliv na odůvodnění Tribunálu a na skutečnost, že Komise ve sporném rozhodnutí opomenula provedení podrobné analýzy ekonomického dopadu uvedené doložky, takže ačkoli byla doložka quod non valorizována ve výše uvedené záporné ceně, Komise to měla jasně a transparentně vysvětlit.

54

Je třeba poznamenat, že Tribunál v bodě 117 napadeného rozsudku správně konstatoval, že samotná skutečnost, že navýšení kapitálu bylo uskutečněno současně a souběžně se soukromými investory, nevylučuje automaticky kvalifikaci jako státní podporu. Je třeba zohlednit další okolnosti, zejména rovnost zacházení s veřejnými a soukromými akcionáři.

55

V bodě 130 napadeného rozsudku Tribunál učinil závěr, že rozvazovací doložka prodeje je v případě výskytu některé z událostí vedoucích k její realizaci přinejmenším schopna odstranit veškeré riziko soukromých nabyvatelů, a má tedy skutečnou finanční hodnotu. Podle Tribunálu je tato doložka tedy schopna změnit rizikové profily kapitálových vkladů soukromých nabyvatelů a společnosti CGMF, a zpochybnit tak srovnatelnost investičních podmínek.

56

Je třeba konstatovat, že navrhovatelky neprokázaly existenci nesprávného právního posouzení, jehož se Tribunál měl v tomto ohledu dopustit.

57

Argument, podle kterého byla rozvazovací doložka valorizována v ceně prodeje společnosti SNCM a nemohla již být zohledněna při posouzení srovnatelnosti navýšení kapitálu veřejnými a soukromými akcionáři, musí být zamítnut.

58

Jak totiž uvádí Tribunál v bodě 111 napadeného rozsudku, dotčené současné a souběžné upsání kapitálu bylo upraveno již ve společném prohlášení o dotčeném prodeji. V důsledku toho je jasné, že dotčené navýšení kapitálu bylo chápáno v kontextu částečné privatizace společnosti SNCM.

59

Jak uznává Francouzská republika, v případě uplatnění rozvazovací doložky původní akcionář, který postoupil svůj podíl nabyvatelům, musí posledně uvedeným vrátit jejich kapitálový vklad, takže nabyvatelé mají na rozdíl od původního akcionáře možnost v případě výkonu rozvazovací doložky získat zpět svůj kapitálový vklad a s dotčeným veřejným podnikem rozvázat vztahy.

60

Za uvedených okolností je zjevné, že rozvazovací doložka může mít účinky na podmínky uvedené rekapitalizace a ovlivnit podmínky srovnatelnosti.

61

Vzhledem k tomu, že Tribunál uvedl okolnosti tohoto vlivu, mohl správně dospět k závěru, že Komise nemohla v[e sporném] rozhodnutí opominout provedení podrobné analýzy ekonomického dopadu rozvazovací doložky prodeje. Jak uvedl generální advokát v bodě 115 stanoviska, Tribunál správně konstatoval, že Komise nepodložila nebo dostatečně nepodložila své rozhodnutí o rovném zacházení s veřejnými a soukromými osobami investujícími do společnosti SNCM.

62

V důsledku toho je třeba, bez přezkumu otázky posouzení výnosu z kapitálového vkladu společnosti CGMF, druhý důvod kasačního opravného prostředku zamítnout.

63

Podle společnosti SNCM zkreslil Tribunál sporné rozhodnutí, když měl za to, že Komise tvrdila, že skutečnost, že dotčené opatření nevyplývá ze striktních zákonných povinností, mohla ze své podstaty vyloučit, že toto opatření má povahu státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.

64

Tribunál se měl dopustit nesprávného právního posouzení, když zasáhl do prostoru Komise pro uvážení při posuzování komplexních hospodářských situací. Když Tribunál v bodě 144 napadeného rozsudku konstatoval, že „existence vázaného účtu může být podnětem pro zaměstnance společnosti SNCM, aby podnik opustili nebo alespoň aby ho opustili bez jednání o podmínkách odchodu, zejména pokud se jedná o případné poskytnutí dodatečného odstupného [...], přičemž všechny tyto skutečnosti zakládají nepřímou ekonomickou výhodu pro společnost SNCM“, překročil meze toho, co je požadováno při přezkumu zjevně nesprávného posouzení komplexních hospodářských situací.

65

Tribunál neodůvodnil dostatečně své rozhodnutí ohledně výhody, z níž měla mít prospěch společnost SNCM. Jeho analýza vázaného účtu v bodě 144 napadeného rozsudku neumožňuje pochopit důvody, proč se Komise měla dopustit zjevně nesprávného posouzení, když nekvalifikovala opatření spočívající v podpoře pro jednotlivce jako „státní podporu“.

66

Navíc společnost SNCM a Francouzská republika mají za to, že napadený rozsudek je stižen nedostatkem odůvodnění. Tribunál nepřezkoumal konstatování Komise, podle kterého „i kdyby se ke kapitálovému vkladu státu ve výši 142,5 milionu eur připočetla částka 38,5 milionu eur, tak by upravená záporná prodejní cena 196,50 milionu eur byla stále výrazněji nižší než náklady na soudní likvidaci společnosti SNCM“. Komise přitom prokázala, že náklady na likvidaci by pro francouzský stát byly vyšší než záporná cena, i kdyby k ní byla připočtena částka podpory pro jednotlivce.

67

V tomto ohledu Tribunál neodůvodnil právně dostačujících způsobem své rozhodnutí, když opatření spočívající v podpoře pro jednotlivce ve výši 38,5 milionu eur kvalifikoval jako „státní podporu“ ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, aniž by podpůrně ověřil, zda uvedená opatření vyhovují testu obezřetného soukromého investora.

68

Společnost Corsica Ferries tvrdí, že byla Tribunálem kritizována právě proto, že Komise nemohla určit normální uplatnění režimu doplňkových sociálních náhrad za ukončení pracovní smlouvy ve vztahu k mechanismu vázaného účtu.

69

Na základě úvah v bodech 14 až 16 tohoto rozsudku má Soudní dvůr za to, že přezkum provedený Tribunálem v bodě 144 napadeného rozsudku dosahuje povinné úrovně přezkumu.

70

Ohledně argumentu společnosti SNCM a Francouzské republiky, podle kterého měl Tribunál podpůrně ověřit, zda částka 38,5 milionu eur byla odůvodněná testem soukromého investora, je třeba připomenout, že Soudní dvůr nepřijal první důvod týkající se určení dodatečného odstupného ve výši 158 milionů eur.

71

Jak uvedl generální advokát v bodě 132 stanoviska, částka 38,5 milionu eur na vázaném účtu je také určena k případnému hrazení dodatečného odstupného.

72

Navrhovatelky přitom nepředložily žádný argument, který by prokázal, že povaha částky 38,5 milionu eur se liší od částky 158 milionů eur, posouzené v rámci přezkumu prvního důvodu týkajícího se použití testu soukromého investora.

73

Ohledně důvodů uvedených generálním advokátem v bodech 122 až 137 stanoviska má Soudní dvůr za to, že při analýze konstatování a argumentů spadajících do tohoto důvodu Tribunál nezkreslil sporné rozhodnutí a právně dostatečným způsobem odůvodnil napadený rozsudek.

74

V důsledku toho musí být třetí důvod zamítnut.

75

Společnost SNCM a Francouzská republika mají za to, že úvahy Tribunálu, týkající se konečného zůstatku restrukturalizace ve výši 15,81 milionu eur, jsou nesprávné.

76

Navrhovatelky tvrdí, že úvahy Tribunálu v bodech 148 až 153 napadeného rozsudku se zakládají na premise, podle které měla Komise za to, že plán z roku 2006 neobsahoval prvky státní podpory. Navrhovatelky tedy prostřednictvím kasačních opravných prostředků zamýšlejí prokázat, že se Tribunál při analýze opatření plánu z roku 2006 dopustil nesprávných právních posouzení a porušil povinnost odůvodnění.

77

Z písemností navrhovatelek vyplývá, že tento čtvrtý důvod je závislý na rozhodnutí Soudního dvora přijmout předchozí důvody vznesené na podporu uvedených kasačních prostředků.

78

Soudní dvůr přitom v bodech 39, 55 a 66 tohoto rozsudku první až třetí důvod zamítl a napadený rozsudek potvrdil.

79

Za těchto okolností, aniž je třeba přezkoumat argumenty předložené navrhovatelkami, je třeba čtvrtý důvod zamítnout jako neúčinný.

80

Vzhledem k tomu, že žádný z důvodů kasačních opravných prostředků předložených navrhovatelkami neobstál, je třeba kasační opravné prostředky ve věcech C‑533/12 P a C‑536/12 P zamítnout.

81

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Článek 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, stanoví, že účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, se uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník, který měl ve věci úspěch, požadoval.

82

Vzhledem k tomu, že Corsica Ferries požadovala náhradu nákladů řízení a SNCM a Francouzská republika ve věci neměly úspěch, je důvodné jim uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: