Věc C-84/04

Komise Evropských společenství

v.

Portugalská republika

„Nesplnění povinnosti státem – Nařízení (EHS) č. 4253/88 a článek 10 ES – Strukturální fondy – Koordinace mezi činnostmi strukturálních fondů a operacemi EIB – Systematické snižování částek vyplacených z titulu podpor EZOZF, ,orientační‘ sekce – Poplatky vybírané Ifadap během programového období 1994–1999“

Shrnutí rozsudku

Hospodářská a sociální soudržnost – Strukturální pomoc – Financování Společenství – Poskytnutí finančních podpor z EZOZF

(Nařízení Rady č. 4253/88, čl. 21 odst. 3 druhý pododstavec, tak jak bylo pozměněno nařízením č. 2082/93)

Článek 21 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 4253/88, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 2052/88, pokud jde o koordinaci mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji, tak jak bylo pozměněno nařízením Rady (EHS) č. 2082/93, které stanoví, že platby jsou poskytovány konečným příjemcům bez jakéhokoliv odpočtu či srážky, která by mohla snížit částku finanční podpory, na kterou mají nárok, zakazuje, aby vnitrostátní orgány učinily odpočet z provedených plateb, nebo aby vyžadovaly zaplacení správních výdajů týkajících se žádostí, jejichž účinkem by bylo snížit částku podpor.

Tento zákaz se vztahuje na výběr orgánem určeným členským státem jako jediný vnitrostátní orgán zastupující EZOZF, „orientační sekci“, k tíži příjemců poplatků odpovídajících procentu celkové částky financovaného záměru, a které tedy proporcionálně snižují částky získané příjemci z titulu podpor poskytnutých EZOZF, „orientační“ sekcí. Zákaz jakéhokoliv odpočtu se totiž vztahuje na všechny poplatky, které jsou přímo a neoddělitelně spojeny s částkami vyplacenými zemědělcům a nejenom na odpočty skutečně uskutečněné při platbách.

(viz body 33, 35–39)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)

5. října 2006 (*)

„Nesplnění povinnosti státem – Nařízení (EHS) č. 4253/88 a článek 10 ES – Strukturální fondy – Koordinace mezi činnostmi strukturálních fondů a operacemi EIB – Systematické snižování částek vyplacených z titulu podpor EZOZF, „orientační“ sekce – Poplatky vybírané Ifadap během programového období 1994–1999“

Ve věci C‑84/04,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 20. února 2004,

Komise Evropských společenství, původně zastoupená A. M. Alves Vieira, poté G. Braunem, jako zmocněnci, ve spolupráci s N. Castro Marquesem a F. Costa Leitem, advogados, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Portugalské republice, zastoupené L. Fernandesem, jako zmocněncem, ve spolupráci s C. Botelho Monizem a E. Maia Cadetem, advogados,

žalované,

SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),

ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J. Makarczyk, P. Kūris, G. Arestis (zpravodaj) a J. Klučka, soudci,

generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,

vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. ledna 2006,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 14. února 2006,

vydává tento

Rozsudek

1        Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr konstatoval, že Portugalská republika tím, že umožnila Institito de Financiamento e Apoio ao Desenvolvimento da Agricultura e Pescas (Úřadu pro financování a podporu rozvoje zemědělství a rybolovu, dále jen „Ifadap“) zavést řízení o poskytnutí finančních podpor ze strukturálních fondů Společenství, jež zahrnuje splnění podstatných náležitostí předpokládajících placení poplatků, které nejsou ani dobrovolné, ani nepovinné a nejsou odměnou za poskytnuté služby, avšak které slouží k financování úkolů portugalského státu, zejména podle práva Společenství, a tím, že souhlasila se zachováním uvedeného řízení v platnosti, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají na základě nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 2052/88, pokud jde o koordinaci mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji (Úř. věst. L 374, s. 1), tak jak bylo pozměněno nařízením Rady (EHS) č. 2082/93 ze dne 20. července 1993 (Úř. věst. L 193, s. 20, dále jen „nařízení č. 4253/88“), jakož i článku 10 ES.

 Právní rámec

 Právní úprava Společenství

2        Článek 4 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2052/88 ze dne 24. června 1988 o úkolech strukturálních fondů a jejich účinnosti a o koordinaci mezi jejich činnostmi navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji (Úř. věst. L 185, s. 9), ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2081/93 ze dne 20. července 1993 (Úř. věst L 193, s. 5, dále jen „nařízení č. 2052/88“) stanovilo:

„Akce Společenství jsou takové, aby doplňovaly nebo přispívaly k odpovídajícím vnitrostátním akcím. Jsou zaváděny pomocí důkladných konzultací mezi Komisí, dotyčnými členskými státy a příslušnými orgány, které členské státy určí na celostátní, regionální, místní nebo jiné úrovni, přičemž každá strana jedná jako partner usilující o dosažení společného cíle. Tyto konzultace jsou zde dále nazývány ,partnerství‘. Toto partnerství zahrnuje přípravu, financování, monitorování a hodnocení akcí.

Partnerství bude uskutečňováno při plném respektování institucionálních, právních a finančních pravomocí každého z partnerů.“ (neoficiální překlad)

3        Pod názvem „Platby“ byl čl. 21 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 4253/88 následujícího znění:

„Platby jsou poskytovány konečným příjemcům bez jakéhokoliv odpočtu či srážky, která by mohla snížit částku finanční podpory, na kterou mají nárok.“ (neoficiální překlad)

4        Pod názvem „Finanční kontrola“ čl. 23 odst. 1 první pododstavec téhož nařízení stanoví:

„Aby bylo zaručeno úspěšné dokončení akcí prováděných veřejnými nebo soukromými investory, členské státy přijmou nezbytná opatření k:

–        pravidelnému ověřování, že akce financované Společenstvím byly řádně prováděny,

–        předcházení nesrovnalostem a jejich sledování,

[...]“ (neoficiální překlad)

 Vnitrostátní právní úprava

5        V souladu s článkem 1 nařízení s mocí zákona č. 414/93 (Diário da República I, řada A, č. 298 ze dne 23. prosince 1993) je Ifadap veřejnoprávním úřadem s právní subjektivitou, správní, jakož i finanční autonomií a vlastním majetkem.

6        Článek 3 odst. 2 nařízení s mocí zákona č. 414/93 stanoví :

„Ifadap podléhá ve svých smluvních vztazích se třetími subjekty soukromoprávním předpisům, pokud nejedná v rámci výkonu svěřené veřejné pravomoci.“

7        Podle čl. 5 odst. 2 uvedeného nařízení s mocí zákona je úkolem Ifadap:

„a)      spolupracovat při studiu a definování opatření finanční politiky v odvětvích zemědělství a rybolovu, jakož i opatření podpory pro podniky v těchto odvětvích;

b)      zajišťovat fungování systémů pomoci a podpor Společenství a vnitrostátních systémů pomoci a podpor odvětvím zemědělství a rybolovu tím, že se účastní tvorby a provádění programů a přijatých pravidel a působí jako jediný vnitrostátní orgán zastupující Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EZOZF), ,orientační‘ sekce, a jiných finančních nástrojů Společenství pro orientaci zemědělství a rybolovu, tedy na úrovni žádostí o zálohy, vrácení, opravu a vyrovnání;

[...]

d)      uskutečňovat vyplácení vnitrostátních podpor a podpor Společenství určených k financování programů a záměrů nebo k bonifikaci úroků půjček sjednaných za tímto účelem příslušnými příjemci;

e)      zajišťovat podporu provádění, ověřování a kontrolu programů a záměrů, kterým byla poskytnuta vnitrostátní podpora nebo podpora Společenství;

[...]“

8        Společnou vyhláškou ze dne 28. května 1996 (Diário da República, II, č. 136 ze dne 14. června 1996) ministr financí, jakož i ministr zemědělství, rozvoje venkova a rybolovu rozhodli následující:

„1.       Povolit, aby Ifadap vybíral poplatek nepřekračující 0,9 % z částek současných záměrů.

2.      Pokud zásah Ifadap nezahrnuje analýzu a rozhodování, nemůže výše uvedená sazba překročit 0,45 %.

[...]“

 Skutečnosti předcházející sporu a postup před zahájením soudního řízení

9        Ifadap byl založen, aby spravoval rozpočtové položky určené na podporu odvětvím zemědělství, lesního hospodářství, chovu dobytka a rybolovu v Portugalsku. Vzhledem k tomu, že portugalský stát mu nařízením s mocí zákona č. 414/93 svěřil řadu úkolů veřejné služby, mezi kterými je uveden úkol zajišťovat fungování mechanismů pomoci a podpor Společenství a vnitrostátních mechanismů pomoci a podpor odvětvím zemědělství a rybolovu, čímž se Ifadap stal jediným vnitrostátním orgánem zastupujícím EZOZF, „orientační“ sekce, a jiných finančních nástrojů podpory Společenství uvedeným odvětvím. V rámci výkonu těchto úkolů je jednání uvedeného úřadu přičitatelné portugalskému státu.

10      Při šetření na místě v roce 1993 služby Komise konstatovaly, že Ifadap vybíral k tíži konečných příjemců finančních podpor poskytnutých EZOZF, „orientační“ sekcí, (dále jen „příjemci“) poplatky odpovídající jednomu procentu těchto podpor. Takto vybírané poplatky představovaly 1,5 % celkové částky financovaného záměru. Smlouva týkající se podpor navržená příjemcům výslovně stanovila povinnost příjemců zaplatit Ifadap tyto poplatky. Vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že tyto poplatky nebyly slučitelné s právem Společenství, vyzvala portugalské orgány, aby ukončily tuto praxi přímého výběru a aby příjemcům vrátily neoprávněně vybrané poplatky.

11      V dopise ze dne 20. ledna 1999 uvedené orgány uznaly nesoulad praxe sledované v průběhu období od 3. srpna 1993 do 31. prosince 1994 a zavázaly se vybrané částky vrátit. Za těchto podmínek měla Komise za to, že pokud jde o uvedené období, bylo vytýkané nesplnění povinnosti ukončeno.

12      Vzhledem k tomu, že portugalské orgány upustily od režimu přímého výběru poplatků z částek, které měly vyplatit příjemcům, nahradily jej od ledna 1995 a hlavně po zveřejnění společné vyhlášky ze dne 28. května 1996 systémem celkového vyplacení částek udělených příjemcům ve spojení s řízením o poskytnutí podpor, které zahrnuje placení poplatku považovaného za odměnu za služby jim poskytnuté Ifadap, spočívající hlavně v poradenství poskytnutém před předložením žádostí o podporu a v následném dohledu. Podle informací získaných Komisí u uvedených orgánů v průběhu roku 1999, jakož i při kontrolní misi uskutečněné na místě jejími službami v březnu 2000, tento systém odměn fungoval za následujících podmínek: v okamžiku získání smlouvy poskytující subvenci je příjemce vyzván, aby Ifadap předal formulář povolení strhnout z účtu částku odpovídající poplatku, který má být zaplacen, s poznámkou „povolení odpovídající službě poskytnuté Ifadap ve věci výše uvedené smlouvy“ (tedy ve věci udělení dotčené subvence). Nepovinný a dobrovolný charakter této platby je vysvětlen ústně při kontaktech s příjemci.

13      Komise po těchto informacích zaslala dne 25. července 2001 Portugalské republice výzvu dopisem. V tomto dopise má Komise za to, že postup uplatňovaný portugalskými orgány od 1. ledna 1995, který zahrnuje splnění formálních náležitostí předpokládajících placení poplatků, které nejsou ani dobrovolné, ani nepovinné a nejsou odměnou za služby poskytnuté příjemcům, znamená ve skutečnosti zachování vybírání poplatku obdobného tomu, který byl vybírán před tímto datem. Takto vybrané částky jako procento hodnoty investice jsou opravdovou povinnou srážkou vypočítanou na základě procentuálního vyjádření částky finančních podpor poskytnutých fondy Společenství a ve skutečnosti odpovídají správním poplatkům určeným k financování nezbytných výdajů vynaložených na úkoly řízení příslušející Ifadap jako orgánu pověřenému placením uvedených podpor. Podle Komise je přitom vybírání takového správního poplatku v rozporu s právem Společenství a zejména s nařízením č. 4253/88, nařízením Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech (Úř. věst. L 161, s. 1; Zvl. vyd. 14/01, s. 73), jakož i článkem 10 ES.

14      Ve svých dopisech ze dne 5. listopadu 2001 a 13. června 2002 zaslaných Komisi jako odpověď na výzvu dopisem Portugalská republika tvrdila, že co se týče období 1995–1999, placení nejvyššího poplatku od 0,45 do 0,9 %, vypočítaného na základě částky subvencované investice příjemci Ifadap, není v rozporu s právem Společenství. Naopak, co se týče období po roce 1999 odpovídajícího třetímu rámci podpory Společenství upravenému nařízením č. 1260/99, uvedený členský stát uplatňuje, že upustil od zásady vybírání poplatku ve prospěch uvedeného úřadu jako protiplnění za jím poskytované služby. Za těchto podmínek měla Komise za to, že pro období po roce 1999 bylo nesplnění povinnosti ukončeno.

15      Jelikož Komise nesouhlasila se stanoviskem Portugalské republiky, co se týče období 1995–1999, zaslala jí dne 13. listopadu 2002 odůvodněné stanovisko, ve kterém zopakovala argumentaci obsaženou ve výzvě dopisem a vyzvala tento členský stát, aby přijal opatření nezbytná k tomu, aby vyhověl tomuto stanovisku ve lhůtě dvou měsíců od jeho oznámení.

16      Jelikož Komisi odpověď na odůvodněné stanovisko ze dne 17. ledna 2003, která zachovávala stanovisko dříve přijaté tímto členským státem, neuspokojila, rozhodla se podat projednávanou žalobu, která směřuje ke konstatování porušení, v období od 1. ledna 1995, nařízení č. 4253/88 a článku 10 ES, co se týče programového období 1994–1999, které odpovídá druhému rámci podpory Společenství.

 Návrhová žádání účastníků řízení

17      Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        konstatoval, že Portugalská republika tím, že umožnila Ifadap zavést řízení o poskytnutí finančních podpor ze strukturálních fondů Společenství, jež zahrnuje splnění podstatných náležitostí předpokládajících placení poplatků, které nejsou ani dobrovolné, ani nepovinné a nejsou odměnou za poskytnuté služby, avšak slouží k financování úkolů portugalského státu, zejména podle práva Společenství, a tím, že souhlasila se zachováním uvedeného řízení v platnosti, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají na základě nařízení č. 4253/88 a článku 10 ES;

–        uložil Portugalské republice náhradu nákladů řízení.

18      Portugalská republika navrhuje žalobu zamítnout jako neopodstatněnou a uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

 K žalobě

 Argumentace účastníků řízení

19      Podle Komise ze znění čl. 21 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 4253/88 implicitně vyplývá, že toto ustanovení je doložkou zvanou „celkové vyplacení“. Dotčenému členskému státu totiž jasně ukládá povinnost dbát na to, aby příjemci získali celé částky finanční podpory, na kterou mají nárok, přičemž dotčený členský stát nesmí uskutečnit jakýkoli odpočet nebo srážku z těchto částek. Operace nazvané „srážka“ a „odpočet“ by měly být chápány šířeji, zejména ve světle účinků, které mají pro příjemce.

20      Komise v tomto ohledu tvrdí, že cílem tohoto druhu ustanovení je zabránit, aby členské státy používaly část prostředků Společenství určených k provádění jednotlivých politik Společenství pro financování správních nákladů vynaložených na takové provádění. Co se týče strukturálních politik, ustanovení tohoto druhu jsou odůvodněna vůlí zákonodárce Společenství ujistit se, že podpory Společenství jsou řádně používány k dosažení cílů stanovených Smlouvou o ES pro tyto politiky.

21      Co se týče argumentu Portugalské republiky, podle kterého jsou částky zaplacené příjemci odměnou za služby poskytnuté Ifadap, se kterými dobrovolně souhlasili v rámci soukromoprávní smlouvy, přičemž tento úřad jedná v této oblasti, aniž by mu byly svěřeny pravomoci veřejného orgánu, v souladu s čl. 3 odst. 2 nařízení s mocí zákona č. 414/93, Komise odpovídá, že tento systém odměny uplatňovaný Ifadap neumožňuje odlišit úkoly, které mu náležejí jakožto orgánu řízení a kontroly, od úkolů, které odpovídají jeho postavení jako poskytovatele služeb.

22      Komise konečně upřesňuje, že v projednávaném případě zásada partnerství stanovená v čl. 4 odst. 1 nařízení č. 2052/88 je zvláštní formou obecné zásady loajální spolupráce uvedené v článku 10 ES. Z toho vyplývá, že první z těchto ustanovení musí být vykládáno a uplatňováno ve světle této obecné zásady, což by znamenalo, že členské státy musí dbát na to, aby povinnosti vyplývající z uvedeného nařízení byly správně dodržovány, a přijmout tedy opatření vhodná k zajištění dosahu a účinnosti práva Společenství.

23      Podle Portugalské republiky je namístě mít za to, že Ifadap kromě výkonu svého veřejného úkolu jediného vnitrostátního orgánu zastupujícího EZOZF, „orientační“ sekce, poskytuje uchazečům a příjemcům programů financovaných tímto fondem celkové služby poradenství ekonomické povahy, které jdou nad rámec striktního plnění uvedeného úkolu. Vzhledem k tomu, že tyto služby mohou být zajišťovány jinými hospodářskými subjekty, nejsou zaměnitelné se službami, které Ifadap musí poskytovat na základě svého veřejného úkolu ve smyslu článku 5 nařízení s mocí zákona č. 414/93 a článku 23 nařízení č. 4253/88, ani s takovými službami nejsou shodné. Uvedený členský stát ostatně uvádí, že cílem poskytování těchto služeb je zajistit, aby příjemci měli skutečně přístup k programům EZOZF, „orientační“ sekci.

24      Uvedený členský stát podpůrně uvádí, že vybírání poplatků ve prospěch Ifadap neznamená, že je posledně uvedeným uskutečněna srážka nebo odpočet z prostředků Společenství. Jednak totiž v rozsahu, ve kterém jsou programy EZOZF, „orientační“ sekce, financovány obecně z 75 a 85 % z prostředků Společenství a ve výši 15 až 25 % z prostředků portugalského státu, uvedené poplatky, které dosahují nejvýše 0,9 % částky financovaného záměru, nikdy neovlivní podpory Společenství.

25      Portugalská republika má rovněž podpůrně za to, že rozsudek ze dne 22. října 1998, Kellinghusen a Ketelsen (C‑36/97 a C‑37/97, Recueil s. I‑6337), jakož i rozsudek ze dne 11. ledna 2001, Řecko v. Komise (C‑247/98, Recueil, s. I‑1) se neuplatní na poplatky vybírané Ifadap. Mezi projednávaným sporem a věcmi, které vedly k vydání uvedených rozsudků, totiž existují četné právní a skutkové odlišnosti.

26      Uvedený členský stát naopak spíše doporučuje uplatnění judikatury zakotvené rozsudky ze dne 30. listopadu 1978, Bussone (31/78, Recueil, s. 2429), ze dne 15. září 1982, Denkavit Futtermittel (233/81, Recueil, s. 2933) a ze dne 26. října 1983, Samvirkende danske Landboforeninger (297/82, Recueil, s. 3299), vydanými v oblasti EZOZF, „záruční“ sekce. V tomto ohledu tvrdí, že i v rámci řízení společné organizace trhu Soudní dvůr připustil, že akce kontroly uskutečněné vnitrostátními orgány mohou odůvodnit vybírání peněžitých dávek od dotčených podniků.

 Závěry Soudního dvora

27      Úvodem je třeba uvést, že je nesporné, jak to vyplývá ze spisu projednávané věci, že Portugalská republika během programového období 1994–1999 povolila, aby Ifadap vybíral k tíži příjemců poplatky odpovídající procentu celkové částky financovaného záměru, a které tedy proporcionálně snižují částky získané příjemci z titulu podpor poskytnutých EZOZF, „orientační“ sekcí.

28      Za účelem posouzení opodstatněnosti žaloby Komise je namístě určit, zda je takové vybírání poplatku slučitelné s právem Společenství.

29      Je třeba připomenout, že podle čl. 21 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 4253/88 „[j]sou platby poskytovány konečnému příjemci bez jakéhokoliv odpočtu či srážky, která by mohla snížit částku finanční podpory, na kterou mají nárok“.

30      Ze znění tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že toto ustanovení neumožňuje žádnou srážku ze subvencí poskytnutých příjemcům.

31      Je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl o ustanoveních EZOZF, „záruční“ sekce, která stejně jako čl. 21 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 4253/88 vyžadují celkové vyplacení podpor. Měl zejména příležitost vyložit čl. 15 odst. 3 nařízení Rady (EHS) č. 1765/92 ze dne 30. června 1992, kterým se zavádí režim podpory producentům některých plodin na orné půdě (Úř. věst. 181, s. 12) a článek 30a nařízení Rady (EHS) č. 805/68 ze dne 27. června 1968 o společné organizaci trhu s hovězím a telecím masem (Úř. věst. L 148, s. 24), jak bylo pozměněno nařízením Rady (EHS) č. 2066/92 ze dne 30. června 1992 (Úř. věst. L 215, s. 49, dále jen „nařízení č. 805/68“).

32      I přes existenci určitých odlišností mezi „záruční“ a „orientační“ sekcí EZOZF jsou zásady vyplývající z judikatury Soudního dvora týkající se ustanovení pravidel EZOZF, „záruční“ sekce, které vyžadují celkové vyplacení podpor, jak to generální advokát uvedl v bodech 67 až 70 svého stanoviska, přímo použitelné na projednávaný případ v rozsahu, ve kterém jsou zvláštnosti těchto dvou sekcí druhořadým aspektem vzhledem k jejich společné charakteristice, tedy jejich financování z rozpočtu Společenství, což jim umožňuje poskytnout finanční podporu v podobě subvencí pro akce spadající do jejich působnosti. Takové podpory, které mají týž finanční zdroj, podléhají stejným platebním pravidlům, jako jsou ta, která vyžadují, aby částka obdržená příjemcem odpovídala částce, která mu byla přidělena.

33      V oblasti EZOZF, „záruční“ sekci, tedy Soudní dvůr, co se týče čl. 15 odst. 3 nařízení č. 1765/92 a článku 30a nařízení č. 805/68, rozhodl, že tato ustanovení zakazují, aby vnitrostátní orgány učinily odpočet z provedených plateb, nebo aby vyžadovaly zaplacení správních výdajů týkajících se žádostí, jejichž účinkem by bylo snížit částku podpor (výše uvedený rozsudek Kellinghusen a Ketelsen, bod 21).

34      Portugalská republika v projednávaném případě nicméně tvrdí, že cílem poplatků vybíraných Ifadap není pokrytí správních nákladů tohoto úřadu, avšak jsou odměnou za služby poskytnuté příjemcům tímto úřadem, spočívající hlavně v poradenství poskytnutém před předložením žádostí o podporu a v následném dohledu.

35      Taková argumentace nemůže být přijata. Zákaz odpočtů nemůže být vykládán čistě formálním způsobem tak, že by se uplatňoval pouze na odpočty skutečně provedené při platbách. Zákaz jakéhokoliv odpočtu se tedy musí nutně vztahovat na všechny poplatky, které jsou přímo a neoddělitelně spojeny s vyplacenými částkami (viz obdobně v oblasti EZOZF, „záruční“ sekci, rozsudek ze dne 7. října 2004, Švédsko v. Komise, C‑312/02, Sb. rozh. s. I‑9247, bod 22)

36      Portugalská republika však připouští, že vybírané poplatky, které byly určeny k odměňování služeb poskytnutých Ifadap, měly být zaplaceny z důvodu podání žádostí o podporu a odpovídaly procentuální částce záměru financovaného v rámci podpory udělené EZOZF, „orientační sekce“.

37      Portugalská republika nemůže tvrdit, že dotčené poplatky byly jednak odměnou za služby poskytnuté Ifadap, a jednak byly příjemci placeny dobrovolně. Pokud se totiž uvedené poplatky považují za odměnu, jejich částka by měla být určena podle poskytnuté služby, a nikoliv procentuální částkou financovaného záměru. Stejně tak, pokud se připustí dobrovolnost poplatků, náklady na služby poskytnuté všem příjemcům by tedy byli zatíženi pouze ti, kteří tyto poplatky platí, což by bylo v rozporu s jejich funkcí odměny.

38      Za těchto podmínek je nutno jednak konstatovat, že existoval přímý vztah mezi žádostmi o podporu podanými příjemci a vybíráním poplatků, a jednak, že tyto poplatky měly snížit částku podpor, kterou příjemci skutečně obdrží.

39      Z toho vyplývá, že vybírání poplatků, jaké jsou zavedeny společnou vyhláškou ze dne 28. května 1996 je neslučitelné s čl. 21 odst. 3 druhým pododstavcem nařízení č. 4253/88, a je tedy namístě konstatovat, že Portugalská republika porušila znění tohoto ustanovení, přičemž nesplnění povinnosti musí být v tomto ohledu považováno za prokázané.

40      Není ostatně namístě konstatovat nesplnění obecných povinností obsažených v ustanoveních článku 10 ES, která jsou odlišná od dříve konstatovaného specifičtějšího nesplnění povinností Společenství, které pro Portugalskou republiku vyplývaly na základě nařízení č. 4253/88.

41      Vzhledem ke všem předchozím úvahám musí být žaloba Komise považována za opodstatněnou.

42      Je tedy třeba konstatovat, že Portugalská republika tím, že umožnila Ifadap zavést řízení o poskytnutí finančních podpor ze strukturálních fondů Společenství, jež zahrnuje splnění podstatných náležitostí předpokládajících placení poplatků, které nejsou ani dobrovolné, ani nepovinné a nejsou odměnou za poskytnuté služby, avšak které slouží k financování úkolů portugalského státu, zejména podle práva Společenství, a tím, že souhlasila se zachováním uvedeného řízení v platnosti, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají na základě nařízení č. 4253/88.

 K nákladům řízení

43      Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Portugalská republika neměla ve věci úspěch, je namístě uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

1)      Portugalská republika tím, že umožnila Instituto de Financiamento e Apoio ao Desenvolvimento da Agricultura e Pescas (Úřadu pro financování a podporu rozvoje zemědělství a rybolovu) zavést řízení o poskytnutí finančních podpor ze strukturálních fondů Společenství, jež zahrnuje splnění podstatných náležitostí předpokládajících placení poplatků, které nejsou ani dobrovolné, ani nepovinné a nejsou odměnou za poskytnuté služby, avšak které slouží k financování úkolů portugalského státu, zejména podle práva Společenství, a tím, že souhlasila se zachováním uvedeného řízení v platnosti, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají na základě nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 2052/88, pokud jde o koordinaci mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji, tak jak bylo pozměněno nařízením Rady (EHS) č. 2082/93 ze dne 20. července 1993.

2)      Portugalské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: portugalština.