25.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 179/1

(1)

Hospodářský růst v eurozóně pokračuje a rozšiřuje se do stále více zemí. Oživení je v rostoucí míře taženo domácí poptávkou, přičemž rozhodujícím faktorem růstu a zvyšujících se investic je soukromá spotřeba. Zaměstnanost v roce 2016 a v prvním pololetí roku 2017 dále rostla. Míra nezaměstnanosti se významně snížila, ačkoli je stále vyšší než v roce 2008. Oživení v eurozóně nicméně vykazuje oslabenou jádrovou inflaci a nízký růst mezd, velký přebytek běžného účtu a přes určité zlepšení přetrvávající nízkou úroveň investic. Zejména nízký růst mezd je zřejmě způsoben přetrvávající stagnací trhu práce v některých zemích, očekáváním nízké inflace, které se promítá do vyjednávání o mzdách, a nízkým růstem produktivity. Reálné příjmy domácností se zvýšily, ale v mnoha zemích zůstávají pod úrovní roku 2008. Přetrvávají rozdíly mezi členskými státy eurozóny, pokud jde o hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele a míru nezaměstnanosti. Míra dlouhodobé nezaměstnanosti a nezaměstnanosti mladých lidí je stále velmi vysoká, přičemž je i nadále v několika členských státech vážným problémem chudoba, sociální vyloučení a nerovnost.

(2)

Celkově se na základě hodnocení hospodářských ukazatelů eurozóny ukazuje, že je žádoucí dále podporovat poptávku, investice a růst mezd, aniž by vzniklo riziko vyvolání inflačních tlaků, při současné podpoře obnovování vnitřní a vnější rovnováhy, hospodářské a sociální konvergence a zvyšujícího se potenciálního růstu. Zároveň, jak je uvedenou ve zprávě mechanismu varování přijaté Komisí dne 22. listopadu 2017, je nutno pozorně sledovat známky nově vznikajících nerovnováh, například na trhu s bydlením v některých členských státech.

(3)

V eurozóně přetrvávají významné nerovnováhy. Zatímco mezi zeměmi, které jsou čistými dlužníky, bylo dosaženo značného pokroku při nápravě externí nerovnováhy, některé věřitelské země stále vykazují velké přebytky běžného účtu, což odráží obecný deficit agregátní poptávky. Z toho vyplynul přebytek eurozóny ve výši 3,3 % HDP v roce 2016, který má podle očekávání klesnout na 2,9 % HDP v roce 2019. Čisté investiční pozice nejzadluženějších členských států vůči zahraničí se zlepšují jen pomalu a je třeba nadále soustavně usilovat o obnovení rovnováhy. Země s dlouhodobě velkými schodky běžného účtu mají stále vysoce záporné čisté investiční pozice vůči zahraničí, které jsou obecně spojeny s vysokým soukromým nebo veřejným zadlužením a způsobují jejich zranitelnost. Zároveň je také v zemích s velkými přebytky běžného účtu nezbytné podpořit domácí poptávku a potenciální růst, a tím napomoci obnovení rovnováhy v eurozóně.

(4)

Růst mezd a vytváření pracovních míst přispívají k hospodářskému oživení v eurozóně tím, že podporují agregátní poptávku, snižují nerovnosti a pomáhají zajistit vysokou životní úroveň v této oblasti. Účinné mechanismy stanovování mezd by měly zajistit diferenciaci mezd v závislosti na dané zemi, na základě konkrétních podmínek v jednotlivých odvětvích a s patřičným přihlédnutím ke změnám v produktivitě. Proces obnovení rovnováhy v eurozóně by pomohly urychlit provedení strukturálních reforem, které zvýší produktivitu, zlepšení kvality a složení veřejných výdajů s ohledem na podporu investic ve všech zemích, podpora růstu mezd způsobem, jenž respektuje úlohu sociálních partnerů, silnější dynamika poptávky v zemích, které jsou čistými věřiteli, a realizace prováděcích opatření, která zbrzdí růst jednotkových nákladů práce v zemích, jež jsou čistými dlužníky, a zlepší jejich konkurenceschopnost.

(5)

Pro zajištění výrazného a udržitelného hospodářského růstu je zásadní soudržnost a vyváženost celkové kombinace makroekonomických politik eurozóny, včetně měnové, fiskální a strukturální politiky. V posledních letech byly v rámci měnové politiky použity nové nekonvenční nástroje k dosažení střednědobého inflačního cíle Evropské centrální banky, což podpořilo i růst a tvorbu pracovních míst. Nastavení měnové politiky a hospodářský vývoj si žádají zaměření na fiskální a strukturální politiky. Na podporu růstového potenciálu ekonomik členských států eurozóny je zapotřebí vhodných fiskálních politik a zaměření na strukturální reformy.

(6)

Úzká koordinace vnitrostátních fiskálních politik, která se opírá o společná pravidla, má zásadní význam pro to, aby bylo nalezeno vhodné celkové nastavení fiskální politiky eurozóny a zajištěno řádné fungování měnové unie. Společná fiskální pravidla jsou nastavena tak, aby se zaměřovala na udržitelnost dluhu na úrovni členských států a zároveň poskytovala prostor k makroekonomické stabilizaci. Nastavení fiskální politiky v členských státech a na celkové úrovni eurozóny musí tudíž rovnovážným způsobem zohledňovat cíle zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí členských států a krátkodobé makroekonomické stabilizace na úrovni zemí i eurozóny. Ve světle současného širokého hospodářského růstu v eurozóně, byť s přetrvávajícím dědictvím krize v některých oblastech, se v roce 2018 jeví stále vhodné široce neutrální fiskální nastavení na agregátní úrovni pro eurozónu. Je nezbytné zajistit vhodnou diferenciaci fiskální stimulace v členských státech eurozóny a zohlednit při tom fiskální prostor a účinky vzájemného působení mezi jednotlivými zeměmi. Vzhledem ke zlepšení hospodářských podmínek je zároveň třeba opětovně vybudovat fiskálních rezervy při pokračujícím posilování růstového potenciálu ekonomik členských států eurozóny.

(7)

V případě, že by se rozhodujícím způsobem zlepšila skladba a řízení vnitrostátních rozpočtů na příjmové i výdajové straně, mimo jiné přesunutím zdrojů na hmotné i nehmotné investice, dlouhodobě by vzrostl dopad růstu veřejných rozpočtů a zvýšila by se produktivita. Zlepšené fungování vnitrostátních rozpočtových rámců a dobře řízené přezkumy výdajů podporují úsilí o dosažení věrohodných a na růst orientovaných fiskálních politik.

(8)

Správně navržená struktura zdanění má zásadní význam pro podporu růstu a zaměstnanosti a je příspěvkem ke zmírnění nerovností. Základem pro vytvoření efektivnějších a spravedlivějších daňových systémů je zjednodušení a modernizace daňových systémů, zabraňování daňovým podvodům a únikům a řešení problému vyhýbání se daňovým povinnostem. Mohou se tak uvolnit prostředky na veřejné investice a mimo jiné na vzdělání a zdravotní péči a podpořit celkové investice, kvalitní zaměstnanost a hospodářskou a sociální konvergenci. Především opatření proti agresivnímu daňovému plánování jsou naprosto nezbytná pro zajištění příjmů sektoru vládních institucí, zabránění narušování hospodářské soutěže mezi firmami, zachování sociální soudržnosti a boj proti rostoucím nerovnostem. K boji proti vyhýbání se daňovým povinnostem by přispěl společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob, který by zároveň zlepšil jednotný trh pro podniky.

(9)

Strukturální a institucionální podmínky trhu práce a trhu výrobků a dobře fungující veřejné správy jsou důležitými předpoklady pro odolnost ekonomiky, jakož i pro cyklickou, reálnou a sociální konvergenci v členských státech eurozóny. Odolné hospodářské struktury zabraňují tomu, aby otřesy měly významné a dlouhotrvající dopady na příjmy a zaměstnanost v členských státech a v eurozóně. Snižují tak hospodářské výkyvy a zajišťují příznivé prostředí pro udržitelný růst podporující začlenění. Budou-li strukturální reformy, zejména reformy, které jsou členským státům uloženy v individuálních doporučeních, při své realizaci lépe koordinovány, může to v členských státech vést k příznivému vzájemnému působení a posílit příznivé dopady těchto reforem.

(10)

Dobře fungující trhy práce a systémy sociální ochrany jsou důležitým základem pro hospodářský růst podporující začlenění, pro snížení nerovností a pro odolnost ekonomik členských států a eurozóny jako celku. Pro dosažení větší konvergence v této oblasti stanoví Evropský pilíř sociálních práv, který byl vyhlášen Evropským parlamentem, Radou a Komisí dne 17. listopadu 2017, dvacet základních principů rozdělených do tří hlavních kapitol: i) rovné příležitosti a přístup na trh práce, ii) spravedlivé pracovní podmínky a iii) sociální ochrana a začleňování.

(11)

I přes dosažený pokrok v reformách na zlepšení adaptability trhů práce přetrvávají v eurozóně značné rozdíly, jež i nadále představují problém pro její hladké fungování. Správně navržené politiky v oblasti trhu práce, které jsou plně integrovány se systémy sociální ochrany, mohou podpořit přechody na trhu práce a znovuzačleňování, snížit segmentaci trhu práce, zajistit účinnou automatickou stabilizaci a prosazovat rovné příležitosti pro všechny a hospodářskou a sociální konvergenci. Správně navržená úprava pracovní doby může přispět ke zmírnění otřesů. Účinné a včasné aktivace nezaměstnaných, kteří jsou schopni zapojit se do trhu práce, lze dosáhnout poskytnutím individualizované podpory při hledání zaměstnání, odborné přípravy a rekvalifikace při současné ochraně osob, které nejsou schopny se zapojit. Nové formy zaměstnávání a nové typy smluv, které se v poslední době objevují, s sebou nesou problémy spojené s jistotou zaměstnání a sociální ochranou. Vzhledem k těmto okolnostem musí právní předpisy na ochranu zaměstnanosti zajišťovat spravedlivé a důstojné pracovní podmínky pro všechny pracovníky.

(12)

Účinné systémy sociální ochrany jsou zásadní pro podporu inkluzivních trhů práce a zajišťují náležitou podporu příjmu a vhodnou sociální podporu prostřednictvím přístupu ke kvalitním službám. Dalším klíčem k posílení účasti na trhu práce jsou důchodové reformy a politiky zaměřené na sladění pracovního a soukromého života. Měla by být odstraněna zbytečná omezení pracovní, odvětvové a geografické mobility pracovníků v zaměstnání a systémech sociální ochrany.

(13)

Přístup k vysoce kvalitnímu vzdělání a odborné přípravě je zásadní pro zajištění rovných příležitostí a řešení nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi. Dostatečné investice do lidského kapitálu prostřednictvím systémů vzdělávání a odborné přípravy, které zkvalitňují celoživotní učení a zajišťují, aby úrovně dovedností odpovídaly současným a budoucím potřebám trhu práce, musí hrát rozhodující úlohu při zlepšování přizpůsobivosti ekonomiky a reálné konvergence v dlouhodobém horizontu. Investice do dovedností kromě toho, že zajišťují sociální začleňování a mobilitu, mohou být i hnacím motorem inovací a zvyšování produktivity a konkurenceschopnosti.

(14)

Reformy trhu s výrobky, které zvyšují konkurenci a reformy, které zlepšují podnikatelské prostředí a kvalitu institucí (včetně účinného soudnictví, které usnadňuje vymahatelnost smluv), podporují ekonomickou odolnost členských států a eurozóny jako celku. Další integrace jednotného trhu se ukázala být hlavním motorem růstu a konvergence mezi členskými státy. Jednotný trh má stále značný nevyužitý potenciál a pro jeho dokončení je zapotřebí dosáhnout významného pokroku. Pro získání výhod jednotného trhu je rovněž klíčové včasné uplatňování a lepší vymáhání stávajících právních předpisů. Jednotný trh služeb (včetně finančních, digitálních, energetických a dopravních) představuje úkol, který stále čeká na vyřešení. Pozornost je však nutno věnovat i trhům se zbožím, aby se zabránilo potenciální segmentaci trhu. Jednotný digitální trh by měl přispět k dokončení právního prostředí k urychlení digitalizace hospodářských činností, neboť to je nezbytným krokem ke zlepšení výkonnosti trhů s výrobky a konkurenceschopnosti v celosvětovém měřítku. Společným cílem proto i nadále zůstává dokončení a provedení jednotlivých strategií pro jednotný trh.

(15)

I když se celková odolnost bankovního sektoru eurozóny od krize zvýšila a bankovních úvěrů opět přibývá, sektor zůstává zranitelný, a tímto problémem je nutno se zabývat. Banky se potýkají s nízkou ziskovostí. Potřeba přizpůsobení bankovních podnikatelských modelů, prostředí nízkých úrokových sazeb a rostoucí konkurence jiných způsobů financování vyvíjejí na ziskovost bank neustálý tlak. Pro zajištění jejich dlouhodobé udržitelnosti je tak zapotřebí další úsilí. Podíl úvěrů v selhání se téměř ve všech významněji dotčených členských státech eurozóny stabilizoval nebo klesá, nicméně pokrok je i nadále pomalý a nerovnoměrně rozložený mezi bankami. Vysoký podíl úvěrů v selhání omezuje schopnost bank poskytovat úvěry, transmisi měnové politiky, jakož i přizpůsobivost ekonomiky. Je rovněž zdrojem zranitelnosti bankovního systému jako celku a je třeba se jím zabývat na úrovni Unie i jednotlivých členských států, jak je uvedeno v akčním plánu k řešení úvěrů v selhání v Evropě, obsaženém v závěrech Rady z 11. července 2017 (dále jen „akční plán z července 2017“). Jak Komise oznámeno ve svém sdělení ze dne 11. října 2017 o dokončení bankovní unie, pracuje v současné době na komplexním souboru opatření ke snížení stávajícího počtu úvěrů v selhání a ke snížení rizik nárůstu takových úvěrů v budoucnosti.

(16)

Posílení institucionální struktury hospodářské a měnové unie prioritně vyžaduje dokončení bankovní unie a další pokrok v oblasti v unie kapitálových trhů. Při vytváření bankovní unie byl zaznamenán významný posun, dokončena však nebyla. V souladu s plánem na dokončení bankovní unie, obsaženým v závěrech Rady ze dne 17. června 2016 (dále jen „plán z června 2016“), má tato práce pokračovat v oblasti snižování a sdílení rizik, včetně vytvoření evropského systému pojištění vkladů a zprovoznění společného mechanismu jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí nejpozději ke konci přechodného období fondu, jež je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 (3). Sdělení Komise o dokončení bankovní unie se pokouší vytyčit cestu, jak dosáhnout dohody o dokončení bankovní unie. Neexistence společného systému pojištění vkladů a společného mechanismu jištění pro Jednotný fond pro řešení krizí podrývá schopnost bankovní unie přerušit vazbu mezi bankami a státem. Musí pokračovat úsilí o další snížení rizik a zlepšení řízení rizik v bankách. V této souvislosti je nezbytný urychlený pokrok k dohodě o regulačním balíčku, který Komise navrhla v listopadu roku 2016, jakož i další pokrok při snižování úvěrů v selhání a práce na pokroku při sdílení rizika v souladu s plánem z června 2016.

(17)

V bílé knize Komise ze dne 1. března 2017 o budoucnosti Evropy jsou nastíněny možné scénáře budoucnosti Unie. Komise dále přispěla řadou diskusních dokumentů, včetně diskusního dokumentu ze dne 31. května 2017 o prohloubení hospodářské a měnové unie, vycházející ze zprávy pěti předsedů ze dne 22. června 2015 s názvem Dokončení evropské hospodářské a měnové unie, a navrhla celkovou vizi a rozložení kroků pro dokončení architektury hospodářské a měnové unie. Komise předložila na podzim roku 2017 další návrhy.

(18)

Výbor pro zaměstnanost a Výbor pro sociální ochranu byly konzultovány ohledně aspektů tohoto doporučení týkajících se zaměstnanosti a sociální oblasti,

1)

2)

3)

4)

5)