EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 02009R1254-20161221

Consolidated text: Nařízení Komise (EU) č. 1254/2009 ze dne 18. prosince 2009 , kterým se stanoví kritéria umožňující členským státům odchýlit se od společných základních norem v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a přijmout alternativní bezpečnostní opatření (Text s významem pro EHP)

ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2009/1254/2016-12-21

02009R1254 — CS — 21.12.2016 — 001.001


Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1254/2009

ze dne 18. prosince 2009,

kterým se stanoví kritéria umožňující členským státům odchýlit se od společných základních norem v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a přijmout alternativní bezpečnostní opatření

(Text s významem pro EHP)

(Úř. věst. L 338 19.12.2009, s. 17)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

►M1

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2016/2096 ze dne 30. listopadu 2016,

  L 326

7

1.12.2016




▼B

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 1254/2009

ze dne 18. prosince 2009,

kterým se stanoví kritéria umožňující členským státům odchýlit se od společných základních norem v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a přijmout alternativní bezpečnostní opatření

(Text s významem pro EHP)



Článek 1

▼M1

Členské státy se budou moci odchýlit od společných základních norem uvedených v čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 300/2008 a přijmout alternativní bezpečnostní opatření poskytující dostatečnou úroveň ochrany na základě posouzení rizika schváleného příslušným orgánem na letištích nebo ve vymezených prostorách letišť, kde je provoz omezen na jednu nebo několik z těchto kategorií:

▼B

1) letadla s maximální vzletovou hmotností nedosahující 15 000 kilogramů;

2) vrtulníky;

▼M1

3) lety státní, vojenské a lety pro potřeby donucovacích orgánů;

▼B

4) protipožární lety;

5) lety pro potřeby zdravotnických, pohotovostních nebo záchranných služeb;

6) lety pro potřeby výzkumu a vývoje;

7) lety pro účely leteckých prací;

8) lety pro potřeby humanitární pomoci;

9) lety provozované leteckými dopravci, výrobci letadel nebo společnostmi provádějícími údržbu, nepřevážející ani cestující či zavazadla, ani náklad či poštovní zásilky;

▼M1

10) lety s letadly o maximální vzletové hmotnosti nedosahující 45 500  kilogramů vlastněnými podnikem a používané pro přepravu vlastních zaměstnanců a neplatících cestujících a zboží v rámci výpomoci při výkonu obchodní činnosti tohoto podniku;

11) lety s letadly o maximální vzletové hmotnosti nedosahující 45 500  kilogramů kompletně pronajatými podnikem od provozovatele letadel, se kterým má podnik podepsánu písemnou smlouvu o přepravě vlastních zaměstnanců a neplatících cestujících a zboží v rámci výpomoci při výkonu obchodní činnosti tohoto podniku;

12) lety s letadly o maximální vzletové hmotnosti nedosahující 45 500  kilogramů používané pro přepravu vlastníka letadla a neplatících cestujících a zboží.

▼M1

Pro lety uvedené v bodech 10, 11 a 12, avšak s letadly o maximální vzletové hmotnosti 45 500  kilogramů nebo více, se ve výjimečných případech může příslušný orgán na základě posouzení rizik pro každý jednotlivý případ odchýlit od hmotnostního omezení stanoveného v těchto kategoriích. Členské státy, které takové lety s letadly o maximální vzletové hmotnosti 45 500  kilogramů nebo více přijímají, mohou vyžadovat předchozí oznámení, případně i s kopií provedeného posouzení rizika, nebo jejich předchozí schválení. Požadavek předchozího oznámení nebo schválení musí být předložen písemně všem ostatním členským státům.

▼B

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne uvedeného v prováděcích pravidlech přijatých postupy uvedenými v čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 300/2008, avšak nejpozději dne 29. dubna 2010.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Top