52012DC0261

I. Úvod: Zefektivnění služeb pro růst a zaměstnanost

Odvětví služeb je významnou hybnou silou pro růst v EU, neboť představuje více než 65 % HDP a zaměstnanosti EU. Směrnice o službách je na evropské úrovni klíčovým nástrojem pro propagaci strukturální reformy v odvětví služeb. Vztahuje se na služby, které představují více než 45 % HDP EU. Provádění uvedené směrnice vedlo k důležitému kroku vpřed v rámci odstraňování překážek a úsilí o plně integorvaný vnitřní trh se službami. V celé Evropě se modernizují stovky vnitrostátních zákonů a odstraňují se tisíce diskriminačních, neopodstatněných nebo neúměrných požadavků. Nástroje, které se vytvořily („jednotná kontaktní místa“) na podporu provádění uvedené směrnice, dnes fungují ve většině členských států a pomáhají odstraňovat administrativní zátěž v této oblasti.

Graf zobrazuje přínos jednotlivých odvětví hospodářství EU, na která se vztahuje směrnice, přibližně 45 % HDP, a těch, na která se směrnice nevztahuje.

Na většinu odvětví, na která se směrnice nevztahuje, se vztahují zvláštní právní předpisy pro jednotlivá odvětví (viz příloha 1).

Služby obecného hospodářského zájmu existují v mnoha odvětvích služeb; podrobněji se jim věnuje sdělení Komise ze dne 20. prosince 2011 „Rámec kvality pro služby obecného zájmu v Evropě“.

Díky opatřením, která členské státy přijaly s cílem provést směrnici o službách, se mezitím zvýšil HDP EU o dalších 0,8 %, přičemž největší efekt se projevil v průběhu 5 - 10 let po provedení[1]. Je však zřejmé, že poskytovatelé služeb neustále čelí překážkám, když chtějí poskytovat své služby přeshraničně, a na rozdíl od vnitřního trhu se zbožím spotřebitelé stále nemají snadný přístup ke službám z celé EU. Hospodářské analýzy prokázaly, že kdyby členské státy odstranily téměř všechna přetrvávající omezení, celkový hospodářský zisk by byl více než trojnásobný v porovnání s dosavadním stavem - přibližně 2,6 % HDP[2].

Hospodářských výhod, které směrnice o službách nabízí, lze tak využít mnohem více. Členské státy by měly v souladu s výzvami Evropské rady[3] zajistit, že se uvedená směrnice použije v celém rozsahu. Úplným provedením se významně zlepší fungování jednotného trhu se službami, a to především zpřístupněním trhu malým a středním podnikům a rozšířením nabídky pro spotřebitele. Dalším přínosem bude lepší konkurenceschopnost v EU, růst a pracovní místa. Toto sdělení vysvětluje, jak lze těchto cílů dosáhnout, a reaguje na povinnost Komise předkládat zprávy, která se stanoví v článku 41 uvedené směrnice, na požadavky Evropské rady a Evropského parlamentu pozorně sledovat vývoj a předkládat zprávy o provádění směrnice a na iniciativy pro zlepšení a podporu jednotného trhu služeb. Toto sdělení stanoví opatření, která by členské státy a Komise měly společně zajistit, aby směrnice měla co největší dopad. Tato opatření se zakládají na podrobných informacích o provádění směrnice o službách v každém členském státu a výsledcích kontrol účinnosti uvedených v doprovodných pracovních dokumentech útvarů Komise[4].

Tato opatření se budou sledovat prostřednictvím opatření na zlepšení správy jednotného trhu, jež Komise objasňuje ve sdělení, které bylo přijato současně s tímto sdělením. Uvedené sledování bude součástí dohledu prováděného v rámci evropského semestru a v případě potřeby zohledněného v doporučeních pro jednotlivé země. Dne 30. května 2012[5] Komise navrhla doporučení pro jednotlivé země o strukturálních reformách v odvětví služeb pro 12 členských států.

II. Dosažení plného účinku směrnice o službách

Směrnice se vztahuje na širokou škálu odvětví, od tradičních činností až po služby založené na znalostech. Vliv směrnice je rozsáhlý a vztahuje se na malé i velké poskytovatele služeb, včetně tisíců malých a středních podniků.

Komise se zaměří na odvětví služeb s významným hospodářským vlivem, které mají nadprůměrný růstový potenciál.

– služby pro podniky s podílem 11,7 % HDP,

– stavebnictví s podílem 6,3 % HDP,

– cestovní ruch s podílem 4,4 % HDP a

– maloobchod s podílem 4,2 % HDP.

Zajištěním lepšího provádění a lepšího výkonu v praxi můžeme získat mnohem více, než již bylo dohodnuto. Je to příležitost, kterou si EU nemůže dovolit ignorovat, pokud chce dosáhnout krátkodobých výsledků v rámci růstu a pracovních míst.

Členské státy a Komise by se měly soustředit především na zajištění ambicióznějšího a úplného provedení směrnice o službách s cílem ještě před jejím rozšířením uplatnit její nevyužitý potenciál. Právní předpisy EU se vztahují na téměř všechny činnosti obchodních služeb (viz příloha 1). Komise se proto domnívá, že v současnosti není třeba směrnici měnit.

Nejvýznamnější přínos měla dosud směrnice pro poskytovatele služeb, kteří chtějí začít podnikat ve svém nebo jiném členském státě. Pro poskytovatele služeb, kteří chtějí poskytovat přeshraniční služby, jsou však regulační rámce uplatňované členskými státy stále nepřehledné a poskytovatelé neustále čelí překážkám. V některých případech problémy vznikají následkem nejednotného a nesprávného uplatňování jiných nástrojů EU, například směrnice o uznávání odborných kvalifikací nebo směrnice o elektronickém obchodu.

1. Politika „nulové tolerance“ v případě nesplnění povinnosti

Komise bude uplatňovat politiku „nulové tolerance“ v případě nesplnění jednoznačných povinností uvedených dále, které se směrnicí udělují členským státům. Směrnice zakazuje mnohé diskriminační a obzvláště zatěžující požadavky uvedené v článku 14. Členské státy je do velké míry odstranily. Byly však zjištěny diskriminační požadavky, které je ještě třeba odstranit.

Směrnice zavádí specifické závazky s cílem zjednodušit postupy schvalování: 1) tichý souhlas, tj. pokud správní orgány na žádost neodpoví ve stanovené nebo prodloužené lhůtě, považuje se za udělený, tento souhlas se stanoví v čl. 13 odst. 4 a 2) platnost povolení na celém území státu podle čl. 10 odst. 4. Řada členských států tyto povinnosti uplatňuje pouze omezeně a s nepřiměřeným množstvím výjimek. Je naléhavě nutné učinit kroky k provádění těchto závazků.

Článkem 24 směrnice zakazuje absolutní zákazy obchodních sdělení regulovaných povolání. V deseti členských státech však úplné zákazy obchodních sdělení stále existují a musí se odstranit.

Požadavky týkající se usazování znemožňují poskytování přeshraničních služeb. Patří k nejvíce omezujícím požadavkům uvedeným v článku 16 směrnice o službách (ustanovení o volném pohybu služeb) v odstavci 2 a členské státy je nesmějí poskytovatelům služeb ukládat. Požadavky založené na státní příslušnosti nebo místě bydliště, resp. sídle společnosti, se článkem 14 směrnice o službách také zakazují. Porušování těchto jednoznačných zákazů v členských státech přetrvává a musí se odstranit[6].

Opatření

Členské státy se musí zavázat, že ze svých právních předpisů přednostně odstraní zbývající případy nesouladu s jednoznačnými povinnostmi vyplývajícími ze směrnice o službách, a plně tak sladí své právní předpisy s uvedenou směrnicí.

Komise bude v případě potřeby v řízení pro nesplnění povinnosti uplatňovat politiku nulové tolerance.

2. Maximalizace hospodářského účinku směrnice o službách

Směrnice dává členským státům v mnoha aspektech jejího provádění volnost. Především v článku 15 směrnice o službách jsou uvedeny požadavky, jako například právní forma, držení podílů, množstevní nebo územní omezení a tarify, které si členské státy mohou zachovat, pokud jsou přiměřené a objektivně odůvodněné vyšším veřejným zájmem.

Členské státy této volnosti využívají v různé míře. Často si raději volí možnost zachovat status quo, než být ambicióznější v zpřístupňování svých trhů se službami. I přesto, že tyto požadavky vždy neporušují směrnici, mohou brzdit hospodářský růst, a proto by je měly členské státy znovu přehodnotit. To by urychlilo dosažení dalšího růstu, jehož potenciál byl zjištěn.

Členské státy by proto měly přehodnotit způsob, jakým uplatňují zmíněnou volnost. Měly by prioritně přezkoumat omezení vztahující se na strukturu společnosti a vlastnictví kapitálu, které jsou překážkou v rozvoji profesionálních služeb. Dosažený pokrok a probíhající reformy ve více členských státech dokazují, že méně přísný režim regulace je pro služby přínosný, aniž by byla ohrožena kvalita nebo oslabena nezávislost odborníků.

Ustanovení o volném pohybu služeb v článku 16 uvedené směrnice vyžaduje posouzení opodstatněnosti a přiměřenosti požadavků, které členské státy kladou na poskytovatele služeb usazeného v jiném členském státě, pokud tito poskytovatelé poskytují přeshraniční služby na jejich území. Podniky a odborníci, kteří poskytují přeshraniční služby, stále často neznají předpisy, které se na ně vztahují. Někdy dokonce musí dodržet kromě povinností stanovených právními předpisy svého členského státu téměř všechny zákony členského státu, ve kterém poskytují služby. Vnitrostátní právní předpisy, jimiž se provádějí ustanovení směrnice o službách týkající se přeshraničního poskytování služeb, se musí zlepšit, aby se zajistila právní jistota a odstranila dvojnásobná regulační zátěž.

Především pojistné závazky mohou poskytovatelům služeb způsobovat potíže. Existují pro mnoho činností s cílem chránit příjemce služeb. Některé požadavky zdvojují požadavky, které poskytovatelé již splnili v členském státě, ve kterém jsou usazeni, a tím se společnostem navyšují náklady. Najít pojistitele pro činnosti v rámci přeshraničních služeb v členském státě usazení nebo v členském státě, ve kterém se přeshraniční služby poskytují, může být velmi složité, především v odvětvích stavebnictví a cestovního ruchu.

Opatření

Komise ve spolupráci s členskými státy v roce 2012 zahájí proces vzájemného hodnocení a výměny osvědčených postupů zaměřených na požadavky omezující strukturu společnosti a vlastnictví kapitálu i na ustanovení o volném pohybu služeb. V této souvislosti by členské státy měly provést podrobný přezkum svých právních předpisů. Výsledky budou vyhodnoceny do poloviny roku 2013.

Členské státy musí zrušit veškerá omezení a oprávnění, která nejsou opodstatněná na základě uvedené směrnice a měly by především prozkoumat potřebu a přiměřenost požadavků, které se kladou na poskytovatele služeb. V případě všech omezení, která jsou odůvodněna na základě uvedené směrnice, by měly posoudit ekonomický přínos jejich zrušení a podniknout potřebné kroky.

Komise vypracuje doporučení pro jednotlivé země o prioritních opatřeních v rámci evropského semestru pro rok 2013. Podle dosažených výsledků Komise v případě potřeby zváží návrh dalších právních předpisů pro konkrétní případy.

Členské státy by měly zvýšit úsilí s cílem podpořit používání systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI). Komise bude pozorně sledovat toto úsilí a pomáhat členským státům dosáhnout tohoto cíle.

Komise podpoří vypracování opatření v odvětví pojišťovnictví s cílem poskytnout poskytovatelům služeb příslušné pojištění i v případě, že poskytují služby v jiných členských státech. Zejména pojišťovny, které působí ve více členských státech a poskytují pojištění pro poskytování služeb, by měly pojistit poskytovatele služeb, kteří v těchto členských státech poskytují přeshraniční služby.

Do konce roku 2013 posoudí Komise pokrok dosažený v odvětví pojišťovnictví. V závislosti na míře pokroku zváží Komise alternativní řešení, včetně návrhu právních předpisů.

3. Odborné služby: modernizace regulačního rámce

Existuje přibližně 800 kategorií regulovaných povolání. V členských státech byla zjištěna nejednost v regulaci odborných služeb. Následky těchto rozdílů zhoršuje i zdlouhavý proces uznávání kvalifikací. Evropská rada zdůrazňuje význam pokroku v rámci podpory vzájemného uznávání odborných kvalifikací, snížení počtu regulovaných povolání a odstranění neodůvodněných regulačních překážek[7]. Nedávno navržená modernizace směrnice o odborných kvalifikacích se touto problematikou zabývá. S cílem zajistit co nejrychlejší pokrok zaslala Komise osmi členským státům jednotlivá doporučení k této problematice[8], která se přezkoumají v rámci provádění evropského semestru pro rok 2013.

V souvislosti s poskytováním přeshraničních služeb návrh revidované směrnice stanoví, že členské státy budou muset jasně vymezit a zdůvodnit ty případy, kdy chtějí využít výjimečné možnosti prověřit kvalifikaci poskytovatele služeb ještě předtím, než dostanou povolení nabízet služby. Členské státy budou muset rovněž zajistit, aby roční prohlášení, které budou muset poskytovatelé služeb případně vyhotovit, platilo na celém území daného členského státu. Toto opatření sníží administrativní zátěž a odstraní nejistotu pro odborníky. Transparentnost a navržené mechanismy vzájemného hodnocení přispějí k odstranění potíží způsobených rozdíly v oblasti regulovaných povolání. Členské státy by měly na národní úrovni prozkoumat požadavky na kvalifikaci stanovené pro regulovaná povolání a rozsah vyhrazených činností.

Po přijetí návrhu má Komise v úmyslu v roce 2013 předložit sdělení. Sdělení zmapuje pokrok, jehož bylo dosaženo za pomoci doporučení pro jednotlivé země, a další vývoj v členských státech, pokud jde o regulaci povolání.

Opatření

Evropský parlament a Rada by měly do konce roku 2012 přijmout návrh modernizované směrnice o odborných kvalifikacích, který si v říjnu 2011 vyžádala Evropská rada.

Komise:

– bude v rámci evropského semestru pro rok 2013 pomáhat členským státům s prováděním doporučení pro jednotlivé země týkajících se odborných služeb a v rámci tohoto úsilí ve spolupráci s členskými státy zahájí jejich provádění v roce 2012, aby se co nejrychleji dosáhlo pokroku,

– po přijetí revidované směrnice předloží v roce 2013 sdělení, aby se vyhodnotil pokrok dosažený v členských státech a aby se umožnilo vzájemné hodnocení regulovaných povolání, která stanoví směrnice.

4. Zajištění funkčnosti směrnice o službách pro spotřebitele

Usnadnění poskytování přeshraničních služeb není pro vytvoření skutečného jednotného trhu služeb dostatečné. Je rovněž důležité zajistit, aby příjemci služeb mohli naplno využívat možnosti, které jim jednotný trh nabízí.

S cílem podpořit práva spotřebitelů a posílit jejich důvěru ve vnitřní trh zavazuje směrnice o službách členské státy k tomu, aby odstranily regulační překážky příjemců služeb, kteří chtějí koupit služby poskytované poskytovateli usazenými v jiných členských státech. Uvedená směrnice rovněž zajišťuje, aby se spotřebitelé při nákupu služeb z jiných členských států mohli rozhodnout na základě povinnosti poskytovat informace, které se vztahují na poskytovatele a orgány členských států (například vytvořením takzvaných orgánů v rámci článku 21, které spotřebitelům poskytují pomoc). Cílem směrnice je rovněž odstranit postupy uplatňované poskytovateli služeb, které neopodstatněně brání spotřebitelům z jiných členských států v přístupu k jejich službám. V tomto ohledu je ustanovení o „nediskriminaci“ hlavním krokem v rámci zabezpečení nerušeného přístupu k jednotnému trhu pro spotřebitele.

Článkem 20 uvedené směrnice se zakazuje diskriminace příjemců služeb na základě národnosti nebo země původu. Uvedený zákaz se vztahuje na odmítnutí dodávek nebo nabídky podléhající horším podmínkám, které nelze objektivně odůvodnit. Pokud se článek 20 v členských státech plně provede, podobné situace by už neměly vznikat. 

Ustanovení o nediskriminaci vyžaduje posuzování jednotlivých případů[9]. Zvláštní pozornost by se měla věnovat případům, kdy se spotřebitelům při platbě převodem nebo přímým inkasem v eurech za služby poskytované v jiném členském státě účtují vyšší poplatky než za tuzemský převod. Poskytovatel v zásadě nemůže spotřebiteli odmítnout dodat služby s odůvodněním, že není fyzicky možné dodat zboží do jiného členského státu. Poskytovatelé služeb by také neměli spoléhat jen na geografické faktory, jež zdůvodňují postupy, které uměle rozdělují trhy v rámci jednotného trhu EU na úkor spotřebitelů.

Pokud se překážky v poskytování přeshraničních služeb neodstraní, připravuje se několik iniciativ na úrovni EU zaměřených na jejich odstranění a zlepšení fungování jednotného trhu. Tyto iniciativy zahrnují dokončení jednotné oblasti pro platby v eurech, návrh Evropské komise o fakultativním evropském kupním právu, provádění směrnice o právech spotřebitelů, návrh vytvoření jednotných kontaktních míst na zpracování DPH, návrhy zřídit orgány pro alternativní řešení sporů spotřebitelů a celoevropskou elektronickou platformu pro stížnosti týkající se přeshraničních činností a připravované iniciativy v oblasti kolektivní správy autorských práv a kopií pro soukromé použití a odvodů z reprografie.

Opatření

Členské státy musí prioritně uplatňovat vnitrostátní ustanovení, jimiž se provádějí ustanovení o „nediskriminaci“. Komise se bude společně s vnitrostátními orgány a příslušnými donucovacími orgány zabývat stížnostmi o dikriminačním zacházení, aby se zajistilo, že spotřebitelé mohou plně využívat výhod jednotného trhu. Do poloviny roku 2013 navrhne Komise cílená opatření pro sledování provádění a přijetí opravných donucovacích opatření pro případy, kdy se odhalí nedostatky.

Komise předložila první vysvětlení týkající se ustanovení o „nediskriminaci“ a bude pozorně sledovat jeho provádění. Dodatečné zvláštní pokyny budou vydány koncem roku 2013 na základě dalších zkušeností s prováděním tohoto ustanovení na vnitrostátní úrovni. V těchto pokynech se zohlední vývoj právního prostředí, který odstraňuje přetrvávající překážky pro společnosti, jež nabízejí přeshraniční služby.

Komise okamžitě zahájí spolupráci se společnostmi, například prostřednictvím zastupitelských organizací a obchodních komor, s cílem zvýšit transparentnost a zajistit, aby spotřebitelé mohli obchodovat napříč hranicemi v rámci jednotného trhu. Komise bude podporovat poskytovatele v konkrétních odvětvích, kteří při dobrovolném vytváření svých vlastních zásad kvality vytvořili zásady kvality, které zahrnují závazky týkající se přeshraničních podmínek přístupu ke službám. Dosažený pokrok vyhodnotí Komise do poloviny roku 2013.

Komise bude v rámci informační kampaně, která se bude realizovat v roce 2013 u příležitosti Evropského roku občanů, v úzké spolupráci s členskými státy informovat spotřebitele o jejich právech na jednotném trhu vyplývajících ze směrnice o službách.

5. Snaha, aby pravidla jednotného trhu fungovala praxi

Směrnice neexistuje izolovaně. Její plné účinnosti lze dosáhnout jen při jednotném používání spolu s jinými směrnicemi týkajícími se jednotného trhu. To je obzvláště důležité v případě směrnice o odborných kvalifikacích a směrnice o elektronickém obchodu.

Postupy uznávání odborných kvalifikací jsou v mnoha členských státech zdlouhavé a těžkopádné.

Přeshraniční služby se stále častěji poskytují elektronicky. Navzdory zjednodušení, kterého se dosáhlo směrnicí o službách a směrnicí o elektronickém obchodu, neustále existují překážky.

Opatření

Členské státy se musí zavázat, že vytvoří právní předpisy a postupy, které jsou plně v souladu se směrnicemi o odborných kvalifikacích a elektronickém obchodu. Vnitrostátní právní předpisy musí plně zohledňovat kombinované účinky těchto směrnic. Nezbytné úpravy musí být provedeny co nejrychleji.

Komise bude důsledně prosazovat uvedené směrnice a zvláště přihlížet k jejich kombinovanému uplatňování s cílem zajistit pozitivní výsledky v praxi, pokud jde o poskytovatele služeb. Komise v případě potřeby využije řízení pro nesplnění povinnosti.

6. Specifické potřeby v jednotlivých odvětvích

Kontrolou užitkovosti[10] se zjistilo, že je třeba čelit mnoha překážkám růstu v konkrétních odvětvích.

6.1 Specializované služby: uplatňování vzájemného uznávání

Přeshraniční služby mohou podléhat požadavkům plynoucín z provádění specifických pravidel pro jednotlivá odvětví EU, která vyžadují povolení od odborníků pro činnosti, při nichž se využívá fluorovaných skleníkových plynů v chladicích systémech, energetické účinnosti budov nebo nakládání s odpady a jejich přepravu. Pokud tito odborníci podléhají systému akreditace, usnadňuje nařízení (ES) č. 765/2008 vzájemné uznávání osvědčení o akreditaci. Měla by být zajištěna jeho plná účinnost.

Pokud právní předpisy EU pro specifická odvětví stanoví povolení nebo akreditační systémy na vnitrostátní úrovni, měly by zajistit, aby oprávnění nebo akreditovaní poskytovatelé služeb mohli vykonávat své činnosti v jiných členských státech na základě povolení nebo akreditace získané v jejich domovském členském státě.

Opatření

Komise se bude snažit zajistit větší využívání ustanovení o vzájemném uznávání v budoucích návrzích odvětvových právních předpisů stanovením povolovacích režimů pro odborníky poskytující specializované služby.

Při uplatňování stávajících odvětvových právních předpisů musí členské státy plně uplatňovat článek 56 SFEU a právní předpisy EU, které usnadňují poskytování služeb odborníky z jiných členských států, jako je směrnice o odborných kvalifikacích, pokud je toto povolání regulováno, nebo případně nařízení č. 765/2008 o akreditaci. Členské státy by měly využívat systém IMI, aby se snáze ověřovalo dodržování požadavků v jiných členských státech.

Technické normy by měly být dále upraveny, zejména prostřednictvím mechanismů pro normalizaci (CEN), v oblastech, v nichž existují značné rozdíly v provádění právních předpisů EU na vnitrostátní úrovni, jak je tomu v případě certifikace energetické náročnosti budov.

6.2 Právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele

V oblasti ochrany spotřebitele se značná část acquis zakládá na minimální harmonizaci. V oblastech, v nichž se uplatňuje minimální harmonizace, členské státy velice často překročily pravidla pro minimální harmonizaci. Uvedená skutečnost vyúsťuje v situaci, kdy poskytovatelé služeb mohou čelit nesourodým požadavkům závisejícím na tom, kde chtějí poskytovat své služby, což může vést k narušení jednotného trhu. Komise může této situaci čelit dvěma způsoby: prostřednictvím další nebo dokonce úplné harmonizace, jako nedávno v případě směrnice o právech spotřebitelů a v souladu s návrhem ze dne 7. ledna 2012 v obecném nařízení o ochraně údajů, nebo fakultativní harmonizací v souladu s návrhem z října 2011 ve fakultativní společné evropské právní úpravě prodeje. Oba způsoby jsou komplementární a měly by se uplatňovat podle stavu daného acquis, nezbytnosti dodržet zásadu subsidiarity a příslušných veřejných zájmů, jakož i nezbytnosti zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele, a to především v případě elektronických služeb.

Opatření

Komise se zaměří na urychlení legislativních postupů u opatření, jež se týkají spotřebitelů a která mají klíčový význam pro jednotný trh se službami.

Komise bude při návrzích nových právních předpisů usilovat o případné zajištění vyšší úrovně harmonizace v budoucích právních předpisech EU týkajících se ochrany spotřebitele. Evropský parlament a Rada by měly spojit své úsilí, aby bylo tohoto cíle dosaženo a jednotný trh byl zcela účinný.

Pokud jde zejména o odvětví cestovního ruchu, navrhne Komise – jak bylo uvedeno v programu pro spotřebitele[11] – nejpozději počátkem roku 2013 aktualizovanou směrnici o souborných službách pro cesty, která bude usilovat o další harmonizaci vnitrostátních právních předpisů, zejména v oblasti internetových nabídek.

V případech, kdy se uplatňuje minimální harmonizace právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele, bude Komise spolupracovat s vnitrostátními donucovacími orgány s cílem zajistit správné uplatňování spotřebitelského acquis v celé EU soudržným a zahrnujícím způsobem, přičemž se řádně zohlední nároky a pravidla jednotného trhu.

6.3 Maloobchodní služby a služby poskytované podnikům: konkrétní iniciativy

Výkon odvětví maloobchodu je ztížen řadou problémů, z nichž mnohé byly zjištěny ve zprávě o dohledu nad obchodním a distribučním trhem[12] a Evropským parlamentem[13]. Vzhledem k hospodářskému významu tohoto odvětví Komise připravuje evropský akční plán pro maloobchod s cílem vytvořit pro nadcházející období strategii EU pro odvětví maloobchodu.

Služby pro podniky se považují za odvětví služeb, ve kterém by se úroveň produktivity mohla značně zvýšit. Jak Komise oznámila v Aktu o jednotném trhu a ve sdělení nazvaném „Průmyslová politika pro éru globalizace“, zřizuje nyní skupinu na vysoké úrovni zabývající se službami podnikům, aby zjistila nedostatky v tomto konkrétním odvětví. Tato skupina se soustředí na čtyři specifická odvětví obchodních služeb: i) marketing a reklama; ii) správa zařízení iii) technické a inženýrské služby; a iv) design. Zvláštní důraz bude kladen na propojení mezi službami EU pro podniky a výrobou, jakož i na vypracování dobrovolných evropských norem, které budou moci zlepšit kvalitu služeb a srovnatelnost služeb poskytovaných poskytovateli služeb v různých členských státech.

Opatření

V roce 2012 Komise přijme evropský akční plán pro maloobchod, který stanoví strategii EU pro toto odvětví.

Komise vytvoří skupinu na vysoké úrovni pro služby určené pro podniky, která přezkoumá nedostatky tohoto konkrétního odvětví do podzimu roku 2012.

7. Druhá generace jednotných kontaktních míst

Cílem jednotných kontaktních míst je usnadnit život poskytovatelům služeb tím, že prostřednictvím jednoho rozhraní budou mít přístup k veškerým nezbytným informacím a umožní se jim, aby příslušné administrativní postupy vyřídili on-line. Uživatelům rovněž usnadňují kvalifikovaně se o koupi služeb rozhodnout. Jednotná kontaktní místa jim nabízejí podstatné informace, např. kontaktní údaje příslušných orgánů a opravné prostředky, které jsou v případě sporu obecně dostupné.

Existují však velké rozdíly v praktické použitelnosti informací poskytovaných jednotnými kontaktními místy ohledně pravidel pro hlavní odvětví služeb.

Mnoho jednotných kontaktních míst poskytuje informace nejméně v jednom cizím jazyce, což je pro poskytovatele služeb významný přínos. Avšak mnoho správních postupů dosud není přístupných on-line a jsou-li k dispozici na vnitrostátní úrovni, často jsou nepřístupné pro uživatele ze zahraničí.

Je důležité, aby se tyto nedostatky odstranily a aby jednotná kontaktní místa fungovala ku prospěchu uživatelů. To znamená, že členské státy stále musí překonat velké problémy, pokud jde o další zjednodušení a racionalizaci postupů, větší integraci logistických administrativních služeb a nezbytné technické úpravy, zejména s cílem zajistit přeshraniční přístup. Je také důležité podniky uvědomit o existenci jednotných kontaktních míst a o jejich užitečnosti.

Opatření

Členské státy musí co nejrychleji uvést svá jednotná kontaktní místa plně do souladu s požadavky směrnice o službách.

Do konce roku 2014 by členské státy s pomocí Komise měly vyvinout druhou generaci jednotných kontaktních míst, která by měla být 1) nápomocna při všech postupech v průběhu obchodního cyklu, 2) vícejazyčná a 3) uživatelsky vstřícnější. Komise s členskými státy dohodne kritéria pro druhou generaci jednotných kontaktních míst ve formě „Charty jednotných kontaktních míst“.

Komise zahájí komunikační kampaň o jednotných kontaktních místech v roce 2013, s členskými státy bude koordinovat zlepšení přítomnosti jednotných kontaktních míst na internetu a bude spolupracovat s obchodními organizacemi na tom, aby podniky více uvědomovaly o jednotných kontaktních místech a dále podporovaly jejich využívání.

 III.  Závěr

Služby jsou významnou hnací silou evropského hospodářství. Integrovanější a lépe fungující jednotný trh se službami může zásadně přispět k hospodářskému oživení EU.

Všechny členské státy vyvinuly značné úsilí s cílem provést směrnici o službách. Odstranily množství neodůvodněných překážek a modernizovaly svůj regulační rámec pro služby, což hospodářství EU podnítí k růstu.

Růst a tvorbu pracovních míst v odvětví služeb však i nadále zatěžuje mnoho překážek. Vyššího růstu lze dosáhnout, pokud se nyní přijmou opatření, díky nimž se uplatní veškerý potenciál směrnice o službách.

V souladu se sdělením o lepším řízení jednotného trhu bychom měli usilovat o to, aby stávající systém lépe fungoval. Toto sdělení navrhuje způsoby, jak co nejvíce využít hospodářského dopadu směrnice o službách, zejména v odvětví služeb značného hospodářského významu.

– Pokud jde o provádění směrnice o službách, měly by členské státy být ambicióznější. Měl by být důkladně posouzen hospodářský dopad překážek, které ještě nebyly odstraněny.

– Komise předložila návrh na modernizaci právního rámce upravujícího mobilitu odborných služeb; členské státy by jej měly rychle přijmout.

– Jednotný trh musí sloužit spotřebitelům. Podniky by neměly uměle vytvářet překážky v neprospěch příjemců služeb.

– Jiné nástroje jednotného trhu – směrnice o uznávání odborných kvalifikací, směrnice o elektronickém obchodu a směrnice o službách – by měly být uplatňovány efektivně. Právní předpisy Unie by měly být případně modernizovány, aby splnily specifické požadavky služeb a aby zajistily, že právní rámec bude v praxi účinně fungovat, a to jak pro poskytovatele služeb, tak pro jejich příjemce.

– Členské státy by měly zřídit jednotná kontaktní místa a učinit z nich plně elektronické nástroje, jež budou náležitě odpovídat požadavkům poskytovatelů služeb i jejich příjemců.

Všechny evropské instituce a členské státy se musí politicky zavázat a provedení požadovaných opatření ve stanovené lhůtě považovat za nezbytnou prioritu. Komise bude s členskými státy spolupracovat na vytváření růstu a nových pracovních míst ve službách a dosažený pokrok bude pozorně sledovat ve své roční analýze růstu.

Příloha 1 – právní předpisy EU týkající se odvětví služeb

|| Hlavní odvětví, na něž se vztahuje směrnice o službách (2006/123/ES)

|| · Služby pro podniky včetně odborných služeb (právníci, architekti, účetní, daňoví poradci, konzultační agentury, komunikační a marketingové agentury, patentoví zástupci, certifikační služby, sportovní zprostředkovatelé, manažeři umělců, agentury pro nábor zaměstnanců, tlumočníci, veterináři, geodeti …) · Stavební služby a řemeslné činnosti · Maloobchod · Nemovitosti · Cestovní ruch (hotely, restaurace, kavárny, cestovní kanceláře, průvodci …) · Soukromé vzdělávání

Odvětví služeb || Hlavní právní nástroje EU upravující se odvětví

Energetika || Vnitřní trh se zemním plynem · směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES. Vnitřní trh s elektřinou · směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Text s významem pro EHP) Vnitřní trh s plynem · směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Text s významem pro EHP)

Finanční služby || Akční plán pro finanční služby a následné kroky (směrnice 2006/43/ES, směrnice 2006/46/ES, směrnice 2007/63/ES, směrnice 2007/44/ES, směrnice 2009/14/ES, směrnice 2007/36/ES, směrnice 2007/64/ES, směrnice 009/111/ES, směrnice 2009/44/ES, směrnice 2010/76/EU, směrnice 2009/49/ES, směrnice 2011/61/EU, směrnice 2011/89/EU)

Zdravotní péče || · Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března 2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči · Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací

Poštovní služby || · Směrnice 97/67/ES · Směrnice 2002/39/ES · Směrnice 2008/06/ES

Telekomunikace || · Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1211/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o zřízení Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. března 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací ve znění směrnice 2009/140/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení ve znění směrnice 2009/140/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2006 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací ve znění směrnice 2006/24/ES a směrnice 2009/136/ES.

Doprava || Silniční doprava · Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy · Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009 ze dne 21. října 2009 o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy · Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 Námořní přeprava · Nařízení Rady (EHS) č. 4055/86 ze dne 22. prosince 1986 o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě · Nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 ze dne 7. prosince 1992 o o uplatňování zásady volného pohybu služeb v námořní dopravě v členských státech (námořní kabotáž) Železniční doprava · Směrnice Rady 91/440/EHS ze dne 29. července 1991 o rozvoji železnic Společenství (Úř. věst. L 237, 24.8.1991, s. 25). · Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 913/2010 ze dne 22. září 2010 o evropské železniční síti pro konkurenceschopnou nákladní dopravu Letecká doprava · Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství · Směrnice Rady 96/67/ES ze dne 15. října 1996 o přístupu na trh odbavovacích služeb na letištích Společenství Vnitrozemská plavba · Nařízení Rady (ES) č. 1356/96 o společných pravidlech, která se vztahují na přepravu zboží a cestujících po vnitrozemských vodních cestách mezi členskými státy s cílem zavedení svobody poskytování těchto přepravních služeb · Nařízení Rady (EHS) č. 3921/91, kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat přepravu zboží a cestujících po vnitrozemských vodních cestách uvnitř členského státu

|| Odvětví, na která se nevztahují sekundární právní předpisy EU

|| · Hazardní hry · Činnosti spojené s výkonem veřejné moci (podle článku 51 Smlouvy) · Soukromé bezpečnostní služby · Notáři, soudní vykonavatelé · Vozy taxislužby a služby v přístavech

Příloha II – Seznam iniciativ s harmonogramem

Oblasti politiky || Opatření || Harmonogram

1. Politika „nulové tolerance“ v případě nesplnění povinnosti || Ø Členské státy uvedou své právní předpisy plně do souladu se směrnicí o službách. Ø Komise uplatňuje politiku nulové tolerance prostřednictvím řízení pro porušení Smlouvy, zejména v prioritních odvětvích. || neprodleně neprodleně

2. Maximalizace hospodářského dopadu směrnice o službách || Ø Komise zahájí přezkoumání s členskými státy s cílem přehodnotit specifické právní předpisy v prioritních odvětvích. Ø Členské státy odstraní všechna zbývající neopodstatněná a nepřiměřená omezení a posoudí hospodářské přínosy plynoucí ze zrušení opodstatněných požadavků. Ø Prioritní opatření, která mají být přijata členskými státy, se odrážejí ve specifických doporučení pro jednotlivé země v evropském semestru. Ø Členské státy zvýší úsilí s cílem podnítit využívání systému pro výměnu informací o vnitřním trhu. Ø Komise vyzve odvětví pojišťovnictví k zajištění přiměřeného pojistného krytí pro poskytovatele služeb včetně činností v jiných členských státech. Ø Komise posoudí pokrok, jehož bylo dosaženo, a zváží alternativní řešení, včetně návrhu právních předpisů, pokud to bude nezbytné. || zahájení v roce 2012 hodnocení výsledků v polovině roku 2013 neprodleně od roku 2012 neprodleně neprodleně do konce roku 2013

3. Modernizace regulačního rámce pro odborné služby || Ø Evropský parlament a Rada přijmou návrh modernizované směrnice o uznávání odborných kvalifikací. Ø Komise je členským státům nápomocna při provádění doporučení pro jednotlivé země týkajících se odborných služeb jako součásti evropského semestru na rok 2013. Ø Komise předloží sdělení s cílem usnadnit vzájemné hodnocení regulovaných povolání. || před koncem roku 2012 2012 - 2013 2013

4. Zajištění funkčnosti směrnice o službách pro spotřebitele || Ø Členské státy uplatňují vnitrostátní právní předpisy, jimiž se provádí ustanovení o „nediskriminaci“. Ø Komise navrhne cílená opatření, kterými se sleduje uplatňování a kterými lze podniknout kroky v případech zjištěných nedostatků. Ø Komise vydá dodatečné zvláštní pokyny k článku 20. Ø Komise bude spolupracovat s podniky s cílem zajistit spotřebitelům podmínky pro přeshraniční nakupování. Ø V rámci kampaně zvyšování povědomí pořádané u příležitosti Evropského roku občanů Komise v úzké spolupráci s členskými státy bude spotřebitele informovat o jejich právech na jednotném trhu vyplývajících ze směrnice o službách. || neprodleně polovina roku 2013 konec roku 2013 neprodleně hodnocení pokroku v polovině roku 2013 2013

5. Provádění pravidel vnitřního trhu práce v praxi || Ø Členské státy vypracují právní předpisy a postupy, které jsou plně v souladu se směrnicemi o odborných kvalifikacích a elektronickém obchodu. Ø Komise jednoznačně prosazuje uvedené směrnice; případně využije řízení pro porušení Smlouvy. || neprodleně neprodleně

6. Specifické potřeby jednotlivých odvětví 6.1 Vzájemné uznávání v případě odborných služeb 6.2 Právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele: větší harmonizace v některých odvětvích 6.3 Maloobchodní služby a služby poskytované podnikům: zvláštní iniciativy || Ø Komise zajistí plný účinek svobod plynoucích ze Smlouvy tím, že bude usilovat o větší využívání ustanovení o vzájemném uznávání v budoucích návrzích odvětvových právních předpisů stanovením povolovacích režimů pro odborníky poskytující specializované služby. Ø Členské státy v plném rozsahu provádějí právní předpisy EU, kterými se vyžaduje uznání odborníků z jiných členských států, a využívají systém IMI na ověření souladu s požadavky v jiných členských státech. Ø Další sjednocení technických norem, zejména prostřednictvím normalizačních mechanismů EU (CEN) v oblastech, kde přetrvávají značné rozdíly ve způsobu provádění právních předpisů EU na vnitrostátní úrovni. Ø Komise bude usilovat o zajištění případné vyšší úrovně harmonizace v budoucích právních předpisech EU týkajících se ochrany spotřebitele. Evropský parlament a Rada by měly spojit své úsilí, aby bylo tohoto cíle dosaženo a jednotný trh byl zcela účinný. Ø Přezkum směrnice o souborných službách pro cesty provedený Komisí. Ø Komise spolupracuje s vnitrostátními donucovacími orgány s cílem zajistit správné, soudržné a rozsáhlé provádění acquis EU v oblasti ochrany spotřebitele s ohledem na nároky a pravidla jednotného trhu. Ø Komise přijme evropský akční plán pro maloobchod, kterým se stanoví strategie EU pro toto odvětví. Ø Komise vytvoří skupinu na vysoké úrovni pro služby určené pro podniky, která přezkoumá nedostatky v tomto odvětví. || při přijímání budoucích návrhů neprodleně probíhá při přijímání budoucích návrhů 2012 na začátku roku 2013 2012 podzim 2012

7. Druhá generace jednotných kontaktních míst || Ø Členské státy uvedou svá jednotná kontaktní místa plně do souladu se směrnicí o službách. Ø Členské státy vyinou druhou generaci jednotných kontaktních míst, která: 1) zajišťují všechny postupy v průběhu životního cyklu podniku, 2) jsou vícejazyčná a 3) vstřícnější vůči uživatelům. Komise s členskými státy dohodne kritéria pro druhou generaci jednotných kontaktních míst ve formě „Charty jednotných kontaktních míst“. Ø Komise zahájí komunikační kampaň o jednotných kontaktních místech, s členskými státy bude koordinovat zlepšení přítomnosti jednotných kontaktních míst na internetu a spolupracovat s obchodními organizacemi na tom, aby podniky více uvědomovaly o jednotných kontaktních místech a dále podporovaly jejich využívání. || neprodleně 2012-2014 2013

[1]       Studie Komise „Hospodářský dopad směrnice o službách: první hodnocení po provedení“ byla zveřejněna na internetové stránce: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/economic_paper/2012/index_en.htm

[2]       Údaj 2,6 % zahrnuje výše uvedený údaj 0,8 % dodatečného HDP EU a další zisky až do 1,8 % HDP, kterého by bylo možné dosáhnout v rámci ambicióznějšího scénáře, podle kterého by členské státy zrušily téměř všechna omezení.

[3]       Prohlášení členů Evropské rady ze dne 30. ledna 2012.

[4]       Pracovní dokument útvarů Komise „Podrobné informace o provádění směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu“; pracovní dokument útvarů Komise „Výsledky kontroly užitkovosti vnitřního trhu pro služby (stavebnictví, obchodní služby a cestovní ruch)“.

[5]       KOM (2012) 299 Opatření pro stabilitu, růst a pracovní místa ze dne 30. května 2012.

[6]       Pracovní dokument útvarů Komise „Podrobné informace o provádění směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu“.

[7]       Závěry ze zasedání Evropské rady, březen 2012.

[8]       KOM(2012) 299 ze dne 30. května 2012.

[9]       Viz podrobněji: pracovní dokument útvarů Komise s cílem vypracovat pokyny k použití čl. 20 odst. 2 směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu.

[10]     Pracovní dokument útvarů Komise „Výsledky kontroly užitkovosti vnitřního trhu pro služby (stavebnictví, obchodní služby a cestovní ruch)“.

[11]     Evropský program pro spotřebitele - zvýšení důvěry a růstu, KOM (2012) 225 v konečném znění.

[12]     Dohled nad obchodním a distribučním trhem „Na cestě k efektivnějšímu a spravedlivějšímu vnitřnímu obchodnímu a distribučnímu trhu do roku 2020“, KOM (2010) 355.

[13]     Zpráva Evropského parlamentu ze dne 1. června 2011 o efektivnějším a spravedlivějším maloobchodním trhu (2010/2109 (INI).