52007DC0512

[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 11.9.2007

KOM(2007) 512 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Třetí výroční zpráva o migraci a integraci

OBSAH

1. ÚVOD

2. PŘISTĚHOVALECKÁ POPULACE V EU

3. VÝVOJ SPOLEČNÉ PŘISTĚHOVALECKÉ POLITIKY A RÁMEC EU PRO INTEGRACI STÁTNÍCH PŘÍSLUŠNÍKŮ TŘETÍCH ZEMÍ

4. VÝVOJ NÁRODNÍCH INTEGRAČNÍCH POLITIK

5. ZÁVĚRY

Příloha (pro informaci): Souhrnná zpráva o integračních politikách v EU-27

1. ÚVOD

Výroční zprávy[1] o přistěhovalectví a integraci analyzují opatření přijatá ohledně přijetí a integraci státních příslušníků třetích zemí na úrovni jednotlivých členských států a na úrovni EU a poskytují přehled vývoje politiky a pomáhají je vyhodnotit a posílit.

V minulém roce se diskuse o integraci ještě více zintenzívnila, jak na úrovni EU, tak na národních úrovních. Stále více členských států uplatňuje nové integrační politiky a upravuje strategie, které jsou založeny na předchozích zkušenostech.

Tato třetí výroční zpráva zahrnuje vývoj do června 2007[2]. Příloha „Souhrnná zpráva o integračních politikách v EU-27“, připravená ve spolupráci s vnitrostátními kontaktními místy pro integraci[3], se vztahuje na rok 2005 a první polovinu roku 2006.

2. PŘISTĚHOVALECKÁ POPULACE V EU

V lednu 2006 byl počet státních příslušníků třetích zemí s bydlištěm v EU přibližně 18,5 milionu, t.j. 3,8 % z celkového počtu obyvatel téměř 493 milionů[4]. Přistěhovalectví je stále hlavním prvkem demografického růstu EU a ve většině členských států je zaznamenávána pozitivní čistá migrace[5]. Čistá migrace, v rozmezí mezi 0,5 a 1 milionem za rok pro většinu devadesátých let 20. století, vzrostla od roku 2002 na úrovně v rozmezí mezi 1,5 a 2 miliony.

Typologie vstupu se mezi členskými státy značně liší. Zatímco sloučení rodiny je významné v některých zemích jako je Francie, Rakousko nebo Švédsko, v dalších členských státech jako jsou Irsko, Portugalsko, Spojené království a Španělsko bylo vysoké procento přistěhovalectví spojené s prací[6]. Důležité regularizace se uskutečnily ve Španělsku, zatímco Francie, Německo a Nizozemsko se rozhodly pro omezené regularizace pro určité skupiny přistěhovalců.

Nejpočetnější skupiny státních příslušníků třetích zemí v EU přicházejí z Albánie (0,8 milionu), Alžírska (0,6 milionu), Maroka (1,7 milionu) a Turecka (2,3 milionu). Počet občanů narozených v zahraničí v některých členských státech jako jsou Francie, Nizozemsko, Spojené království a Švédsko, je však vyšší než počet státních příslušníků třetích zemí, jelikož mnozí přistěhovalci nabyli občanství hostitelské země.

3. ROZVOJ SPOLEČNÉ PŘISTĚHOVALECKÉ POLITIKY A RÁMEC EU PRO INTEGRACI STÁTNÍCH PŘÍSLUŠNÍKŮ TŘETÍCH ZEMÍ

Integrace státních příslušníků třetích zemí je proces vzájemného přizpůsobování, jak hostitelských společností, tak přistěhovalců, a jde o zásadní prvek pro využívání plných výhod přistěhovalectví. Jak je zdůrazněno ve sdělení „Globální přístup k migraci rok poté: směrem ke komplexní evropské politice migrace“[7], je třeba, aby vazba mezi legální migrační politikou a integračními strategiemi byla neustále posilována.

Upevnění právního rámce podmínek vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí je zásadní pro vývoj koherentního přístupu EU k integraci. Existují již právní předpisy týkající se sloučení rodiny, dlouhodobě pobývajících rezidentů a odborného vzdělání státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti jakožto osob, které potřebují mezinárodní ochranu[8]. Uznávají práva jako jsou závislost na právním aktu, přístup k zaměstnání a ke vzdělání/odborné přípravě a rovnost zacházení[9]. Právní předpisy EU proti diskriminaci podporují tento právní -{}-rámec[10].

Jak bylo oznámeno v Plánu politiky v oblasti legální migrace[11], návrhy Komise na obecnou rámcovou směrnici, která určí základní práva přistěhovaleckých pracovních sil v EU a na směrnici o podmínkách vstupu a pobytu vysoce kvalifikovaných pracovníků se připravují[12].

Osoby požívající mezinárodní ochrany vyžadují vzhledem k jejich zvláštní situaci přizpůsobená integrační opatření. Toto hledisko bude součástí diskuse zahájené Zelenou knihou o budoucím společném evropském azylovém systému[13].

3.1 Rámec EU pro integraci státních příslušníků třetích zemí

V roce 2004 Evropská rada přijala haagský program pro posílení svobody, bezpečnosti a práva[14]. Tento program zdůraznil potřebu větší koordinace národních integračních politik a opatření EU, na základě společných základních zásad.

Rada přijala Společné základní zásady politiky integrace přistěhovalců v EU (Common Basic Principles for Immigrant Integration Policy in EU – dále „zásady CBP“)[15] a v září 2005 Komise předložila společný program pro integraci , který poskytuje rámec pro integraci státních příslušníků třetích zemí v EU[16]. Základními pilíři tohoto rámce jsou návrhy konkrétních opatření, která zavedou zásady CBP do praxe jak na úrovni EU, tak na národních úrovních[17]. Společný program dále poskytuje podpůrné mechanismy EU pro usnadnění tohoto procesu, který rozvíjí zvláštní evropský přístup k integraci prostřednictvím spolupráce a výměny správných postupů.

Závěry rady ohledně společného programu podpořily jeho hlavní směry a zdůraznily potřebu dalšího posílení společného přístupu k integračním politikám a opatřením[18].

Na síti vnitrostátních kontaktních míst se nyní aktivně účastní všechny členské státy. Stal se z ní účinný mechanismus pro výměnu informací a k vytyčení prioritních oblastí a hraje důležitou roli při zajišťování, že úsilí na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU se vzájemně posilují.

Příručky o integraci pro tvůrce politik a odborníky z praxe [19], vytvořené ve spolupráci vnitrostátních kontaktních míst s regionálními/místními orgány a nevládními zainteresovanými subjekty, jsou stimulem pro výměnu informací a správných postupů. První vydání (2004) se zabývalo představením nových přistěhovalců a uznáním uprchlíků, účastí občanů a ukazateli. Druhé vydání (2007) se zaměřuje na další klíčové otázky rozvinuté ve společných základních zásadách: zohlednění integrace ve všech oblastech a její inftrastruktura, prozkoumávání mechanismů, které se používají pro uplatňování úspěšných integračních strategií ve všech oblastech politiky, bydlení v městském prostředí a hospodářská integrace, zkušenosti získané v těchto oblastech. Třetí vydání se plánuje na rok 2009.

Jak to vyžaduje haagský program, Komise vyvíjí široce dostupné internetové stránky na podporu propagace strukturální výměny zkušeností a informací v oblasti integrace. Tyto internetové stránky budou funkční od roku 2008.

Jak je stanoveno v haagském programu, komplexní přístup zahrnující zainteresované subjekty na všech úrovních je zásadní pro rozvoj účinné integrační politiky. Významným krokem bylo zahájení procesu nadnárodní spolupráce na místní úrovni mezi veřejnými orgány, soukromými podniky, občanskou společností a přistěhovaleckými asociacemi s konferencí Integrování měst, uskutečněné v Rotterdamu v říjnu 2006[20]. Předpokládá se, že Evropské fórum pro integraci shromáždí zainteresované subjekty, které jsou činné v oblasti integrace na úrovni EU. Zastřešující organizace EU, které mají své členy v mnoha členských státech, si budou vyměňovat odborné znalosti a vypracují doporučení, která budou zveřejněna na internetových stránkách o integraci.

Jako pokračování politické diskuse, která začala na první ministerské konferenci o integraci ve Groningenu v roce 2004, se v květnu 2007 v Postupimi konalo neformální setkání ministrů EU zodpovědných za integraci . Na základě tohoto setkání byly v červnu 2007 přijaty závěry Rady o posílení integračních politik v EU podporou jednoty v rozmanitosti.

3.2 Zohlednění integrace ve všech oblastech

Na základě rámce pro integraci EU podpořeném zásadami CBP a v návaznosti na konkrétní opatření na úrovni EU, které byly předloženy ve společném programu, vyvinula Komise ucelenější přístup k integraci. Zohlednění integrace ve všech oblastech se stává nedílnou součástí vytváření politiky a jejího provádění v rámci široké škály politik EU.

Aby se usnadnilo začlenění přistěhovalectví, včetně integračních cílů, do iniciativ Komise, byla založená skupina komisařů k migračním otázkám , spojující všechny související oblasti politiky[21].

Zaměstnanost je klíčovou částí integračního procesu a účinná integrace přistěhovalců do pracovního trhu představuje důležitý příspěvek k dosažení lisabonských cílů v oblasti zaměstnanosti a růstu. V kontextu evropské strategie zaměstnanosti vyžadují integrované hlavní směry od členských států, aby zvážily integraci přistěhovalců do pracovních trhů EU[22]. Komise sleduje vliv vnitrostátních reformních programů a výročních společných zpráv o zaměstnanosti a povzbuzuje členské státy, aby z integrace přistěhovalců na trh práce vytvořily zřetelnější rozměr politik zaměstnanosti[23]. Cílem poradní skupiny na vysoké úrovni pro sociální integraci národnostních menšin a jejich plný přístup k trhu práce je analýza překážek na trhu práce a výměna správných postupů.

Přistěhovalci představují důležitý zdroj potenciálních podnikatelů v Evropě. Jejich podniky mají významný vliv na hospodářský růst EU. Pro výměnu informací a překonávání obtíží při zakládání podniků byla založená síť podnikatelů z národnostních menšin. Bude zveřejněna studie o správných postupech v této oblasti a na jaře roku 2008 se plánuje konference[24].

Stále častěji se zdůrazňuje důležitost kulturního rozměru integrace, a dialog mezi kulturami zahrnující dialog mezi náboženstvími a uvnitř náboženství, se stal zásadním nástrojem pro posílení úspěšné integrace a potlačení rasismu a extremismu. Rok 2008 jako rok dialogu mezi kulturami posílí činnosti v této oblasti.

Propagace základních práv, nediskriminace a rovných příležitostí hraje zásadní úlohu v kontextu integrace. Meziútvarová skupina proti rasismu a xenofobii koordinuje politiky v rámci Komise a Agentura pro základní práva poskytuje odborné znalosti v této oblasti [25]. Snahy o vyřešení strukturálních překážek, kterým čelí přistěhovalci, byly posíleny v kontextu „Evropského roku 2007 pro rovné příležitosti pro všechny“, který zahájil významnou diskusi o přínosech rozmanitosti[26]. Jelikož ženy tvoří většinu populace přistěhovalců v EU[27], zabývání se jejich specifickými potřebami se čím dál víc odráží v mechanismech na zohlednění rovnosti žen a mužů ve všech oblastech, jako je plán pro rovnost mezi ženami a muži 2006 – 2010[28].

Komise posílila integrační rozměr v politikách sociálního začlenění a sociální ochrany v rámci společných cílů EU, které členské státy převádějí do vnitrostátních/regionálních politik na základě národních zpráv o strategiích pro sociální ochranu a sociální začlenění. Monitorovací proces těchto politik pomáhá snahám, které posilují integrační opatření s cílem překlenout zbývající mezery mezi přistěhovalci a občany[29]. Byla založená meziútvarová skupina pro rozvoj měst v rámci Komise, která koordinuje městský rozměr v politikách společenství a dalších městských iniciativách (jako jsou Evropská síť pro místní integrační politiku „CLIP“, kterou koordinuje Evropská nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek). Cílem těchto iniciativ je sdílení správných postupů týkajících se široké škály otázek v oblasti integrace.[30] Zvláštní důraz je kladen na potřeby zranitelných skupin s cílem snížit nerovnosti v rámci akčního programu Společenství pro veřejné zdraví ( 2003 – 2008)[31].

Vzdělávání a odborná příprava poskytují nástroje pro zlepšení úrovně znalostí a pro přistěhovalce jsou zásadní, aby se stali aktivními účastníky ve společnosti. Integrace je podporovaná prostřednictvím vzdělávacích iniciativ, jako je program Vzdělávání a odborná příprava 2010[32]. Jelikož děti a mládež přistěhovalců mívají slabší studijní výsledky než ostatní žáci, příští sdělení Komise se bude zabývat zkoumáním příčin a určením opatření ohledně těchto otázek vzdělávání.[33] Integrace je spontánní proces zejména pro děti. Řešení otázek integrace v samotných počátcích je klíčovým přístupem vedoucím k úspěšným výsledkům a Strategie EU pro práva dítěte[34] bere v úvahu potenciál této skupiny. Kromě toho strukturovaný dialog na úrovni EU v kontextu politik týkajících se mládeže v návaznosti na Evropský pakt pro mládež[35] přispívá k řešení specifických potřeb této cílové skupiny. Pozornost se zaměřuje na sociální a profesní integraci mladých lidí v roce 2007 a na dialog mezi kulturami v roce 2008.

3.3 Finanční nástroje EU

EU podporuje integrační politiky členských států pomocí mnoha finančních nástrojů. Od roku 2003 Komise spolufinancovala nadnárodní integrační projekty, které podporovaly spolupráci mezi členskými státy, regionálními/místními orgány a dalšími zainteresovanými subjekty v rámci přípravných činností INTI [36].

V rámcovém programu Solidarita a řízení migračních toků 2007–2013, Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí podpoří integrační výzvy, kterým Evropa čelí. Tento fond má za cíl vytvořit novou formu solidarity na podporu úsilí členských států umožnit přistěhovalcům splnit podmínky pobytu a usnadnit jim jejich integraci. Rovněž pomůže členským státům sdílet jejich správné postupy pro posílení spolupráce na úrovni EU[37].

Evropský fond pro uprchlíky podporuje upravená integrační opatření pro lidi, kteří do jeho působnosti patří, včetně uprchlíků a osob požívajících podpůrné ochrany, jejichž pobyt v EU má trvalou a stabilní povahu. V rámcovém programu Solidarita a řízení migračních toků bude nový Evropský fond pro uprchlíky v roce 2008 pokračovat ve financování těchto cílových projektů[38].

V kontextu Evropského sociálního fondu (ESF), iniciativa společenství EQUAL nabídla zdroj inovačních správných postupů, aby zabránila a bojovala s diskriminací přistěhovalců na trhu práce.[39] Zvýšení podílu přistěhovalců na zaměstnanosti a tím posílení jejich sociální integrace je zvláštní prioritou nového ESF na období 2007–2013[40]. Kromě toho, nový program PROGRESS na období 2007–2013 bude rovněž podporovat uplatňování zásad proti diskriminaci a rovnosti žen a mužů.

Nástroje regionální politiky rovněž řeší otázky migrace a integrace, zejména v městských oblastech. Především iniciativa Společenství URBAN II se silně soustředila na sociální začlenění ve znevýhodněných městských čtvrtích[41] a program URBACT pro výměnu zkušeností v oblasti rozvoje měst bere v úvahu specifické otázky různorodosti, kterým čelí evropská města. Tento přístup bude pokračovat s programem URBACT II na období 2007–2013[42].

4. VÝVOJ NÁRODNÍCH INTEGRAČNÍCH POLITIK[43]

Integrace státních příslušníků třetích zemí byla předmětem diskuse zaměřené na jevy diskriminace a kulturní a náboženskou různorodost. V některých případech byly dramatické události rozhodující při ovlivnění veřejného vnímání přistěhovalectví. Mnohé členské státy určily nové priority a přehodnotily své politiky. Mnohé koncepty v integračních politikách členských států jsou kodifikovány společnými základními zásadami a jsou v různé míře vyjádřeny v jejich integračních strategiích.

Zásada CBP č. 1 – Řada opatření byla přijata v členských státech na posílení integrace jako dvousměrného procesu. Realizovat tuto zásadu v praxi smysluplným způsobem je však dlouhodobá výzva, která si vyžaduje další úsilí. Strukturální iniciativy zaměřené na posílení schopnosti hostitelské společnosti přizpůsobit se rozmanitosti jsou stále nedostatečně zastoupeny v národních strategiích.

Zásada CBP č. 2 – Základní hodnoty jako jsou svoboda, demokracie, právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod jsou považovány za důležité prvky nových politik. Řada členských států zavedla programy s občanským zaměřením, které mají za cíl informovat o základních hodnotách.

Zásada CBP č. 3 – Integrace přistěhovalců v rámci pracovního trhu zůstává hlavní výzvou národních integračních politik. Opatření na posílení tohoto aspektu, včetně prevence nezaměstnanosti prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy, účinnější systémy k uznání kvalifikace, boj proti diskriminaci na pracovišti a podpora zaměstnanosti přistěhovalkyň, jsou uplatňována ve větší míře.

Zásada CBP č. 4 – Většina členských států považuje základní znalost jazyka hostitelské společnosti za zásadní prvek integrace. Mnohé země zaměřují své integrační strategie na zavedení programů, včetně (někdy povinných) jazykových kurzů a kurzů s občanským zaměřením pro nově příchozí. Rostoucí počet členských států zvyšuje flexibilitu kurzů ohledně cílových specifických potřeb. Pouze několik členských států provádí hloubkové hodnocení těchto činností.

Zásada CBP č. 5 – Komplexní integrační politiky zahrnují vzdělávání a odbornou přípravu jako základní prvky integračního procesu. Úsilí členských států se zaměřuje na cílené jazykové třídy a výuku na usnadnění integrace ve škole. Mnohé iniciativy propagují úctu k rozmanitosti v oblasti vzdělávání a podporují učitele. Děti přistěhovalců a mládež však čelí specifickým výzvám, které by se měly dál řešit.

Zásada CBP č. 6 – Ačkoli stále větší počet členských států rozvíjí schopnost poskytovatelů služeb vzájemně se ovlivňovat s přistěhovalci, přikládají této otázce různý stupeň důležitosti. V některých členských státech jsou zahájeny iniciativy pro rovný přístup k veřejným institucím včetně opatření proti diskriminaci a informačních opatření. Rozvíjení spolupráce mezi vládními zainteresovanými subjekty a zapojování společností do diskusí o integraci jsou opatření, která se objevují pouze nyní.

Zásada CBP č. 7 – Většina členských států zdůrazňuje důležitost vzájemného ovlivňování v každodenním životě a rozhodující úlohu místních činností, ačkoli rozsah, v jakém jsou takové činnosti v integračních strategiích vyjádřeny, se značně liší. Opatření na podporu iniciativ pro vzájemné ovlivňování mezi přistěhovalci a hostitelskou zemí, včetně založení společných platforem, jsou omezená.

Zásada CBP č. 8 – Právní předpisy jednotlivých členských států zaručují úctu ke všem náboženstvím a zajišťují zásadu zákazu diskriminace z náboženských důvodů. Zatímco důležitost dialogu mezi náboženstvími a uvnitř náboženství, jako prvku širších iniciativ mezi kulturami je široce uznávána, opatření k posílení tohoto aspektu se často objevují jako odpovědi ad hoc na aktuální události. V některých členských státech začíná být takový dialog podporován na více strukturovaném základě.

Zásada CBP č. 9 – Účast přistěhovalců na demokratickém procesu se čím dál víc považuje za významný aspekt úspěšné integrace. Ve stále větším počtu případů jsou zástupci přistěhovalců zapojeni do vypracování/uplatňování integračních politik. Roste zejména zájem o aktivní občanství a procesy přidělování státního občanství jako prvků na posílení příležitostí k zapojení se do hostitelské společnosti. Spíše omezený počet členských států poskytuje státním příslušníkům třetích zemí volební práva v místních volbách.

Zásada CBP č. 10 – Většina členských států posiluje svoji kapacitu pro zavedení integrace do všech příslušných politik, přičemž také rozvíjí cílená opatření. Hlavními výzvami však stále zůstávají efektivní výměna informací, koordinování všech vládních úrovní a zainteresovaných subjektů a věnování pozornosti rovnosti mužů a žen a specifickým potřebám migrující mládeže a dětí.

Zásada CBP č. 11 – Členské státy čím dál víc vnímají potřebu posílit kapacitu pro sběry, analýzu a šíření informací týkajících se integrace, včetně shromažďování statistických údajů členěných podle pohlaví systematičtějším způsobem. Podrobnější údaje pomáhají vyhýbat se záměně a zlepšují viditelnost příspěvku přistěhovalců k rozvoji hostitelské společnosti. Pro sledování a hodnocení integračních politik a programů a pro určení specifických ukazatelů je nutný další pokrok.

5. ZÁVĚRY

Závěry Rady z června 2007 označují nový krok v řízení programu integrace EU. Zdůrazňují potřebu zvážit přístupy k integraci zahrnující společnost jako celek a uznat, že dialog mezi kulturami je důležitý nástroj pro posílení integrace.

Komise předloží nové iniciativy k dalšímu posilování rámce EU, který je založený na společných základních zásadách a společném programu. Vnitrostátní kontaktní místa budou hrát v tomto procesu zásadní úlohu.

Komise prozkoumá různé koncepce účasti a občanství a jejich vliv na integrační proces. Platformy pro diskuse, které zapojují zainteresované subjekty a zástupce přistěhovalců budou podporovány na všech úrovních.

Komise rovněž prozkoumá přidanou hodnotu společných evropských modulů pro integraci migrujících osob , založených na stávajících správných postupech pro vývoj pokynů k různým aspektům integračního procesu (úvodní kurzy, podpora účasti přistěhovalců a dalších občanů v místním životě atd.).

Vliv médií na orientaci veřejné diskuse je široce uznáván, jelikož média mohou přispět ke zvýšení povědomí, vyjasnění nedorozumění a zapojení se stále rozmanitější společnosti do diskuse. Komise na základě nedávné studie[44] prozkoumá způsoby, jak zajistit, aby možnostem, které přistěhovalci přinášejí do vývoje společnosti, hospodářského růstu a kulturní rozmanitosti, veřejnost věnovala pozornost a byly více uznávány.

Komise rovněž prozkoumá, jak by integrační procesy mohly aktivněji přispět k prevenci sociálního odcizení a diskriminace přistěhovalců, zaměřené zejména na mládež a řízení rozmanitosti, aby se zabránilo extrémním případům odmítnutí hostitelské společnosti.

Kritéria týkající se různých aspektů integrace jsou potřebná k účinnějšímu vytváření politik a zlepšení výsledků, čehož lze dosáhnout inspirováním se u nejlepších vzorů. Komise prozkoumá způsoby pro další podporování společných ukazatelů a indexů, aby je členské státy mohly použít k hodnocení integračních programů a poskytování měřítek pro srovnávací analýzu.

Konečně Komise zváží způsoby jak nově upravit výroční zprávu o migraci a integraci, aby z ní vznikl moderní nástroj pro srovnávací analýzu vývoje integračních politik. Komise předloží novou koncepci pro poskytování komplexnějších informací a nástroje ke sledování. Kromě toho Komise bude dál sledovat uplatňování příslušných právních předpisů a jejich dopad na integraci příslušníků třetích zemí.

Annex (for information)

Summary Report on Integration Policies in the EU-27

This Summary Report has been drafted on the basis of a questionnaire completed by the National Contact Points on Integration[45]. The questionnaire refers to third-country nationals who are legally residing in the Member States, both newly-arrived and long-established immigrants and refugees.

The aim of the questionnaire was to gather specific information concerning various dimensions of the integration process in the Member States for the calendar year 2005 and the first half of 2006. The Report is structured along the lines of the Common Basic Principles on integration (CBPs) and in keeping with the Common Agenda for Integration.

The CBPs and the Common Agenda are well known by those directly involved in integration policies at national level. Measures aiming at disseminating them further to a wider group of policy-makers and to civil society are undertaken. In Bulgaria and in the Slovak Republic they are discussed and presented to the broader public. They are increasingly mentioned in official declarations and political statements. Some Member States, such as Austria, the Czech Republic, Denmark and Spain, refer to the CBPs on a regular basis when dealing with immigration and integration issues. In the Czech Republic and Greece, the CBPs enriched the debate leading to the adoption of new legislation. They are also explicitly incorporated in some Member States' programmes. In the Spanish Strategic Plan on Citizenship and Integration, a full text version of the CBPs is reproduced and reference is made to the Common Agenda for Integration. In the consultations held with stakeholders about the content of the Strategic Plan, extensive information was given on integration initiatives taken at the EU level. In Ireland, the CBPs continue to inform the policy making process and all projects submitted for funding from a recently announced Immigrant Integration Fund are required to reflect the CBPs.

1. ‘Integration is a dynamic, two-way process of mutual accommodation by all immigrants and residents of Member States’

In the Czech Republic and Greece, this principle is part of, respectively, the 'Updated Concept of Immigrant Integration' and the new 'Integrated Action Plan'. In Slovenia, a 'Unit for cultural rights of minorities and for the development of cultural diversity' was established within the Ministry of Culture to support the better understanding and co-existence of different cultural identities. In Belgium, the French and Flemish Communities set up programmes for intercultural communication and awareness-raising on the rights of foreigners targeting both the host society and immigrants. In Denmark, a fund supports local projects such as the 'Copenhagen Day of Dialogue' including intercultural activities and debates. For the 'Danish Constitution Day', a competition for young people, focused on subjects of democracy and integration and widely covered by the media, is prepared. The Swedish government declared the year 2006 the Swedish Year of Multiculturalism' to promote opportunities for all to participate in cultural life and to create co-operation between various cultural traditions. In Luxembourg, the 'Neighbours’ Festival', the 'Festival of migrations, cultures and citizenship' and other multicultural initiatives are organised to promote integration. In Finland, immigrants who obtain Finnish nationality are invited to the 'Theme day of nationality' in the city of Turku. A 'Multicultural personality of the year' and a 'New resident of Turku of the year' are elected. In The Netherlands, primary and secondary schools are encouraged to organise initiatives for the promotion of civic citizenship and integration. Within the new Irish National Action Plan against Racism 'Planning for Diversity', local partnership companies support anti-discrimination and integration initiatives. In the Slovak Republic, the new 'Action Plan to Prevent All Forms of Discrimination, Racism, Xenophobia, Anti-Semitism and Other Forms of Intolerance' was adopted. Measures involving the media to promote understanding of immigration are undertaken actively in Belgium, Ireland, Latvia, Lithuania, Luxembourg, Portugal, the Slovak Republic, Spain, Sweden, The Netherlands and the United Kingdom. In Latvia, the 'International Tolerance Day' was organised in collaboration with the media. In Lithuania, a new version of the 'Code of Ethics of Journalists and Publishers' was approved to shape understanding of diversity. In Portugal, many initiatives are carried out to manage cultural diversity including television and radio programmes, such as the 'Week of Cultural Diversity'. In the United Kingdom , the 'Improving Opportunity, Strengthening Society' strategy and the 'Community Cohesion Toolkit' focusing on the role of the media are among the measures launched to foster a sense of common belonging.

2. ‘Integration implies respect for the basic values of the European Union’

A number of Member States, including Belgium, Denmark, Finland, France, Germany, Luxembourg and The Netherlands refer to the basic values of the European Union in introductory programmes for newly-arrived third-country nationals. Some countries increasingly promote EU basic values through broader initiatives. In Belgium, a 'Committee of Seven Wise Men' elaborated on basic values and presented its recommendations to the Flemish government to harmonise civic integration courses. T he French Community supports educational programmes targeting school teachers and students. Interdisciplinary citizenship courses will be included in the curriculum of all mandatory educational programmes. In France, the concept of integration includes a strong political and civic dimension reflecting common republican values which are discussed by the 'High Council of Integration.' In Lithuania, civic orientation and integration courses on the host society's culture and history are organised for people granted asylum. In Luxembourg, compulsory civic education courses are provided to those applying for nationality. In Bulgaria, a project 'Civic education – road to Europe' is organised targeting young people. Sweden set up initiatives to raise awareness on basic values including a new 'National Action for Human Rights', as well as a specific programme to combat violence and oppression in the name of honour. In The Netherlands, a declaration of 'Solidarity with The Netherlands', covering respect for common values, is pronounced during naturalisation ceremonies.

3. ‘Employment is a key part of the integration process and is central to the participation of immigrants, to the contributions immigrants make to the host society, and to making such contributions visible’

The contribution of immigrants to the economic growth and development of the host society is increasingly recognised, as underlined by Greece, Italy and Spain. To facilitate the labour market integration of immigrants the Czech Republic has planned a simplification of bureaucracy and the possibility to reside legally while looking for a job. In Spain, a new system 'Catalogue of Labour Shortages in Specific Occupations' has been set up to identify shortages and to allow for a swift processing of residence and working permits. Portugal established 'Offices of Employment and Entrepreneurial Support for Immigrants' within the 'National Immigrant Support Centres', and it launched an advertising campaign 'Immigrant Portugal, Tolerant Portugal'. In Poland, a number of labour market integration measures are carried out by the Intercultural Centre for Vocational Adaptation and the Work Club of the Polish Humanitarian Organisation. In the Slovak Republic, the process of assessment of qualifications and skills and the access to vocational training has been simplified. A specific web-site has been created to advertise vacancies and provide information to employers. The Danish government concluded a political agreement 'A new change for everyone' on access to jobs and education, including new financial incentives to municipalities and obligations for local authorities to provide job offers. In Ireland, publications such as the 'Know before you go' booklet including information on finding employment for newly-arrived immigrants and the 'Employment Rights Information Booklet' are available in multiple languages. The 'Employment for Parents of Irish Born Children Programme' promotes the employment of third-country national parents of an Irish born child and the study 'An Exploration of Local Strategies for the Integration of Migrant Workers and their Families' was carried out. In France, a group of big enterprises drafted a 'Diversity Charter', which is now being signed by many other employers, to commit themselves to create an intercultural environment among their staff. The Finnish Ministry of Trade and Industry established a working group to reinforce immigrant entrepreneurship through networking, interaction, education and training, development of advisory services and information. In The Netherlands, an action plan was adopted to further develop immigrant entrepreneurship and a monitoring system against discrimination at the work place is being set up. A 'Diversity Unit' was established by the Belgian federal government to fight against discrimination at work and to promote equality. The Flemish Community organises individual labour market insertion programmes for newly-arrived third-country nationals as part of introductory programmes. In Greece, interventions in favour of unemployed immigrant women are a priority. In Sweden, the employment office for immigrants created a special team to provide support before and during the initial period in a new job. Austria promotes employment of immigrants in the public sector. In the United Kingdom, within certain industry sectors, language teachers and integration experts are available to develop schemes for labour market integration of immigrants.

4. ‘Basic knowledge of the host society’s language, history, and institutions is indispensable to integration; enabling immigrants to acquire this basic knowledge is essential to successful integration’

In most of the Member States, including Austria, the Czech Republic, Denmark, Germany, Greece, Italy, Latvia, Luxembourg, Portugal and Sweden, information material and welcome packages in various languages are available for newly-arrived third-country nationals. Introduction programmes are established in most Member States and they are compulsory in some countries, i.e. Austria, Belgium, Denmark, France, Germany, Greece and The Netherlands. In Austria, immigrants have to sign an Integration Agreement and to follow German language training in order to receive a residence permit. The City of Vienna provides special cheap courses for young and long-term immigrants. In Denmark, an examination on Danish society, history and culture has to be taken to obtain Danish citizenship and a basic civic test will also be introduced for some categories of immigrants. In the United Kingdom, the 'Life in the United Kingdom: A Journey to Citizenship' syllabus to prepare for the citizenship test was published. In Portugal, the 'Portugal Welcomes You' programme provides language and introductory citizenship courses for newly-arrived third-country nationals. In France, knowledge of the French language, values and institutions is a pre-condition to acquire a long-term residence permit. Language courses, including an examination and a certificate, are compulsory depending on the level of knowledge and they are free of charge for newly-arrived third-country nationals. They are organised in a flexible way according to different needs and child care is available during classes. In Germany, language classes are compulsory depending on the level of knowledge and integration courses provide orientation and basic knowledge of German institutions. In Lithuania, Slovenia, Romania and the United Kingdom a personal integration plan is drafted for every refugee. Italy and Spain foresee introduction courses with a focus on vocational training in their territories, as well as in the immigrants' countries of origin. The Netherlands organises compulsory pre-departure examinations on language and civic orientation for immigrants, with the exclusion of refugees and asylum seekers, to be taken in the country of origin. In Ireland, citizens' information centres are located in every town and cultural orientation programmes and information leaflets are also available. Stakeholders were involved in the organisation of language courses to provide an effective service. In Luxembourg, a pilot project for language classes in French and Luxembourgish 'Cours Inlux' has proved to be very successful and will be renewed. In Poland, a web-site was set up after consultation with refugees, in order to provide them with the most useful information and a newspaper addressing immigrants is drafted with their contribution.

5. ‘Efforts in education are critical to preparing immigrants, and particularly their descendants, to be more successful and more active participants in society’

In Austria , intercultural teaching and learning are principles of federal law, implemented by providing training and support to teachers and promoting anti-discrimination activities in all schools. In Finland, municipalities are granted an increased State subsidy to support young immigrants speaking other languages and teaching in their mother tongue is available. The general school programme includes teaching on foreign cultures. In Spain, half of the 'State Fund for Reception, Integration and Education' is used by schools to develop reception programmes for newly-arrived young immigrants and their families, to provide teaching support during an initial period and to hire intercultural mediators. Teaching exchange programmes with third countries and a movie 'Settlers' on interculturality at school are examples of initiatives undertaken. In Belgium, the French Community develops courses in the language and culture of origin of immigrants and courses promoting openness towards other cultures. In all parts of the country, reception programmes, bridging classes and language courses are organised to facilitate the introduction of newly-arrived young third-country nationals. In Bulgaria, the national programme for the development of education and training foresees specific measures targeted at children speaking another language. Data and research on performance at school are analysed. In Estonia, relevant resources are allocated to train teachers of Estonian as a second language and for bilingual education. In Romania, free courses of Romanian are available for adults and training for teachers is organised to address better the need of students. Finland and Hungary provide classes in various languages as preparatory courses for the integration of immigrant children into the general education system. Greece organises reception and tutorial classes to ease the integration into schools and other measures are set up to ease enrolment and to support families. In Luxembourg, a reception unit for young immigrants who arrive in the course of the school year was created and intercultural mediators and special staff are available to help with language difficulties. In Portugal, the 'Choices Program' aims at preventing low level of achievements and early school-leaving and the 'Between Cultures Secretariat' promotes intercultural education within the wider educational system by training of teachers. C lasses of Portuguese as a second language are available in schools. In the United Kingdom , within the framework of the 'Aiming High' strategy, funding and guidance materials are provided to local authorities and school boards in order to address the needs of immigrant children and youth. In The Netherlands, schools and local authorities organise meetings at least once a year to avoid segregation and to promote integration. In Poland, training for teachers is available and a conference was organised on measures tackling language difficulties of immigrant children. A kindergarten project 'Children of the World' addresses integration challenges at an early stage with the interaction of children of different origins through arts and games. In Ireland, the 'Department of Education and Science' established a steering committee to co-ordinate responses to the educational needs of newly-arrived young immigrants and to put in place a system of language support for non-English speakers. New 'Guidelines on Intercultural Education in Primary School' are published to support teachers and school management in developing a more inclusive classroom environment. In Sweden, a specific curriculum for learning Swedish as a second language exists and the 'Higher Education Act' requires higher education institutions to promote actively recruitment of immigrants . In France, language tuition and introductory courses are available at school. Recent measures focus on the participation in preparatory courses for university studies and on the smooth transition into the labour market.

6. ‘Access for immigrants to institutions, as well as to public and private goods and services, on a basis equal to national citizens and in a non-discriminatory way is a critical foundation for better integration’

In Italy, access to social services for immigrants is eased by mediatory services. Legal advice, information and orientation desks are available at the local level. In Lithuania, access to public offices is facilitated by interpretation services and information in other languages. In Austria, special multi-language information desks are available for various services. The User Panel of the Danish Immigration Service is set up to bring together the Danish Immigration Service and immigrant's representatives. In Poland, training is organised for people working with refugees and a centre provides information on legislation and available services within public institutions. In Sweden, all government agencies have to adopt action plans to take into account cultural diversity in recruitment procedures and a system with de-personalised applications for jobs will be tested. In The Netherlands, an anti-discrimination project within the structures of the government is launched. In Finland, the Ministry of Labour produced a 'Handbook on equality data' containing good anti-discrimination practices. In the Czech Republic, multicultural education and improvement of language skills of public administration staff is an increasing priority. Bulgaria implements a training project to teach social assistants to work in multiethnic environments. In Romania, public services may employ interpreters and cultural mediators and train their staff to ease the access of immigrants to services. In the Slovak Republic, training for the staff of labour, social and family affairs offices is available, as well as consulting and mediatory services. In Hungary, desk officers of family support centres and social and labour offices participate in training on integration issues. In Latvia, a 'Centre of trust' is being built for third-country nationals as a contact point with the institutions. In Ireland, the newly established 'Irish Naturalisation and Immigration Service' acts as a one-stop-shop providing a single access point to services. Interpretation support, anti-racism and intercultural training is available for service providers. Government Departments and State Agencies provide information, in multiple languages, on the rights and entitlements of access to a wide range of public services. In Portugal, national and local immigrant support centres are one-stop-shops set up for the delivery of services with the involvement of socio-cultural mediators. An 'SOS Service for Immigrants' and a simultaneous translation service provide help and information in various languages with the assistance of socio-cultural mediators. Within the pilot project 'Strategic Upgrade of National Refugee Integration Services' (SUNRISE), in the United Kingdom a personal caseworker provides information and advice to facilitate access to services.

7. ‘Frequent interaction between immigrants and Member State citizens is a fundamental mechanism for integration. Shared forums, intercultural dialogue, education about immigrants and immigrant cultures, and stimulating living conditions in urban environments enhance the interactions between immigrants and Member State citizens’

Some Member States, such as Greece and Italy, stress in particular the role of cultural mediators, as well as of volunteering and third sector organisations facilitating the interaction between immigrants and the host society. In Austria, a special department for integration and diversity matters forms a point of co-operation between immigrants' organisations, non-governmental organisations and the City of Vienna. In Ireland, local community groups are funded to provide day-to-day support and to promote participation of newly-arrived third-country nationals in local community life. In Bulgaria, the 'Sports Vacation Programme' promotes tolerant inter-ethnic relations. In Estonia, an employment exchange programme between different regions of the country is developed to promote interaction. In Denmark , the participation of immigrants in volunteering organisations is promoted. In Lithuania, a web-site for various minorities' organisations is created to reach a broader public. In Luxembourg, a pilot project to organise entertainment workshops for the interaction of national citizens with immigrants has been successful and will be repeated in many towns. In The Netherlands, many projects in the context of the 'Broad Initiative for Social Cohesion' have been launched including the 'Not beside but with each other' campaign to avoid segregation. A major project to collect examples of co-operation among young people of different cultures is broadly covered by the media. In the United Kingdom , measures to engage together more closely immigrants and the host population include an action plan on intercultural dialogue, a government 'Respect Task Force' and the cohesion guidance 'Leading Cohesive Communities – a guide for leaders and chief executives'.

8. ‘The practice of diverse cultures and religions is guaranteed under the Charter of Fundamental Rights and must be safeguarded, unless practices conflict with other inviolable European rights or with national law’

Denmark set up various initiatives fostering intercultural dialogue and stressing religious diversity, including dialogue meetings between the Danish Prime Minister and the Minister for Integration and various ethnic minority organisations. Germany organised a federal level conference to launch a long-term dialogue process with representatives of Muslim communities. In Finland, a working group on intercultural and inter-religious dialogue was established within the 'Advisory Board for Ethnic Relations'. It acts as a permanent forum for discussion and exchange of information between religious communities and national authorities to increase mutual understanding. In Italy, a 'Council for Italian Islam' was set up to support the central government in gaining an insight on problems faced by Muslim communities and to establish a permanent dialogue. In Latvia, an anti-discrimination project 'Information campaign against Islamophobia' is being implemented and an on-line encyclopaedia on religious diversity and postcards on inter-religious dialogue have been prepared. In Luxembourg, a public conference is organised every year by an inter-religious group representing all major faiths. In Sweden, the Minister responsible for religious affairs holds regular meetings with representatives of different religious communities aimed at reinforcing mutual understanding and trust. In The Netherlands, training for spiritual leaders is organised by Muslims' organisations and the Ministry of Education, Culture and Science and the Ministry for Immigration and Integration.

9. ‘The participation of immigrants in the democratic process and in the formulation of integration policies and measures, especially at the local level, supports their integration’

In Belgium, the Czech Republic, Finland, Hungary, Ireland, Lithuania, Luxembourg, Portugal, the Slovak Republic, Slovenia, Spain, Sweden and soon in Greece, third-country nationals are, in principle, entitled to vote in local elections. However, legislative frameworks regulating political participation vary widely. In most of these countries, such voting rights are linked to the length of regular stay or are only recognised to specific categories of third-country nationals. In other Member States, they are only granted to citizens of third countries with which specific bilateral arrangements exist. In Luxembourg, awareness-raising campaigns will be organised to inform immigrants about their voting rights at the local level and a proposal has been presented to extend the competences of municipal advisory councils for foreigners ('Commissions communales consultatives') to favour their participation in public life. In Belgium, the Walloon and Brussels Capital governments encouraged third-country nationals to register to vote in local elections. Cities and communities with a high concentration of minorities are obliged by the Flemish government to facilitate their participation in local policies through special consultative councils and activities of the 'Forum for Ethnic Minorities'. In a growing number of countries, specific support for immigrant women organisations is provided. The Czech Republic, Denmark, Estonia, Greece, Italy, Portugal and Spain involve immigrants' representatives, as well as other civil society actors and different stakeholders, in the elaboration and/or implementation of integration policies. In Portugal, the Consultation Council for Immigration Affairs (COCAI), consisting of five immigrants communities, plays an important role in drawing immigration policies. A 'Council for Ethnic Minorities' has been established in Denmark to advise the Ministry of Integration and integration councils are active at the local level. In Spain, the 'Forum for the Integration of Immigrants', a three-tiered consultative body created by the government, involving immigrants' associations, social partners, non-governmental organisations and public administration, was renewed with enlarged composition and competences. Its consultation has become mandatory for any legal or practical initiative in the field of integration at national level. In France, the 'National Council for the Integration of Immigrant Population', including representatives of immigrants' associations, has been re-established and is regularly consulted by the Ministry in charge. In Ireland, funding is provided to immigrants' organisations to promote their participation in the democratic process. Irish partnership companies also facilitate the establishment of local level forums which enhance dialogue and interaction between relevant service providers, representatives of the community and voluntary sector and representatives of immigrants' communities. In Italy, a ' Council dealing with third-country nationals and their families' will be established at national level and ' Immigration Territorial Councils' are set up at local level. In Sweden, government funding has been made available to create a network of elected representatives from municipalities and County Councils to promote an intercultural environment. In the United Kingdom , a 'Commission on Integration and Cohesion' has been set up, involving various stakeholders, to elaborate practical steps in order to make local communities more cohesive and integrated.

10. ‘Mainstreaming integration policies and measures in all relevant policy portfolios and levels of government and public services is an important consideration in public-policy formation and implementation’

In the Czech Republic, all relevant Ministries apply integration mainstreaming in the development of departmental policies and legislation. In the French Community of Belgium, all Ministers commit themselves to undertake concrete actions to promote cultural pluralism and mutual comprehension. In Finland, an integration advisory board was established to co-ordinate activities of various Ministries. 'The Integration Act' was amended so that measures focusing on public general services take into account the needs of immigrants. In Greece, an inter-ministerial committee, supported by a special committee involving experts, was established by the Minister of Interior, Public Administration and Decentralisation to improve the level of co-operation and co-ordination on integration. In Romania, inter-institutional co-operation is developed by co-ordination meetings organised with representatives of various governmental institutions and non-governmental organisations. Ireland established the 'Irish Naturalisation and Immigration Service' to bring together the various strands of government activity. Within these revised structures, a new 'Integration Unit' is being established to promote and co-ordinate all social and organisational measures. France strengthens efforts in terms of public services and social measures in the areas where immigrants are more present.

11. ‘Developing clear goals, indicators and evaluation mechanisms are necessary to adjust policy, evaluate progress on integration and to make the exchange of information more effective’

In Denmark, a study on integration indicators is under way and benchmarking of integration efforts at municipal level is published every year by the Minister of Refugee, Immigration and Integration Affairs to identify best practices. The Swedish 'Integration Board' monitors the situation and progress of integration policies, analysing various aspects of Swedish society and producing yearly reports to assist decision-making in this field. In Portugal, the 'Immigration Observatory' carries out research to support the development of integration policy. In Romania, comprehensive research on the situation of persons granted protection, including the analysis of many integration aspects, has been carried out. Its policy recommendations will be used for drafting future measures. Germany and Estonia selected external contractors to evaluate their integration programmes in order to inform future policy-making and enable adjustments for more effective policy outcomes. In Estonia, a public opinion survey was also carried out. In Ireland, all State funding initiatives on integration have clear performance indicators. Procedures are in place to monitor the implementation of funded projects and to inform developing integration policy. In the Czech Republic, within the 'Commission for the Integration of foreigners' one of the working groups deals also with the setting up of integration indicators.

[1] První výroční zpráva KOM(2004) 508 byla zveřejněna v červenci 2004 a druhá SEK(2006) 892 v červnu 2006.

[2] Zpráva zohledňuje závěry Rady z června 2007, dokument Rady č. 10267/07.

[3] Komise vytvořila síť vnitrostátních kontaktních míst v návaznosti na závěry Rady SVV v říjnu 2002.

[4] Zdroj: Eurostat. Ačkoli Rumusko a Bulharsko přistoupily k EU v roce 2007, jejich občané jsou v tomto odhadu považováni za státní příslušníky EU.

[5] Kromě Estonska, Lotyšska, Litvy, Polska a Nizozemska. Eurostat, Statistika v kostce, Obyvatelstvo a sociální podmínky, 1/2006.

[6] International Migration Outlook (Přehled mezinárodní migrace), výroční zpráva OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) za rok 2006.

[7] KOM(2006) 735.

[8] Směrnice Rady 2003/86 o právu na sloučení rodiny, směrnice Rady 2003/109 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty a směrnice Rady 2004/83 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany. Byl přijat legislativní návrh, kterým se rozšiřují pravidla působnosti na osoby požívající mezinárodní ochrany, KOM (2007) 298.

[9] Studie o kontrole souladu vnitrostátních opatření k provedení směrnic týkajících se azylu a přistěhovalectví bude k dispozici v roce 2008.

[10] ec.europa.eu/employment_social/fundamental_rights/legis/legln_en.htm.

[11] KOM(2005) 669.

[12] Komise rovněž předloží návrhy právních předpisů ohledně sezónních zaměstnanců a placených praktikantů v roce 2008 a osob převedených v rámci společnosti v roce 2009.

[13] KOM(2007) 301.

[14] Dokument Rady č. 16054/04.

[15] Dokument Rady č. 14615/04.

[16] KOM(2005) 389.

[17] Evropský parlament, Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor pro regiony přivítaly rozvoj rámce EU pro integraci ve svých jednotlivých stanoviscích.

[18] Dokument Rady č. 14390/05.

[19] ec.europa.eu/justice_home/doc_centre/immigration/integration/doc_immigration_integration_en.htm.

[20] Další plánovanou akci bude organizovat síť Eurocities v Miláně na podzim roku 2007.

[21] ec.europa.eu/commission_barroso/frattini/doc/2006/pr_30_08_06_en.pdf.

[22] KOM(2006) 815.

[23] Dokument Rady č. 6706/07.

[24] ec.europa.eu/enterprise/entrepreneurship/ethnic.htm.

[25] eumc.europa.eu/eumc/index.php.

[26] ec.europa.eu/employment_social/eyeq/index.cfm.

[27] UN Population Division, Trends in Total Migrant Stock (zpráva OSN o trendech celkové migrace): Revize z roku 2005).

[28] ec.europa.eu/employment_social/gender_equality/gender_mainstreaming/general_overview_en.html.

[29] Společná zpráva za rok 2007 o rejstříku sociální ochrany a sociálního začlenění register.consilium.europa.eu/pdf/en/07/st06/st06694.en07.pdf.

[30] „Rozměr měst v politikách společenství (2007–2013)“, ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/guides/urban/index_en.htm#down.

[31] http://ec.europa.eu/health/ph_programme/programme_en.htm.

[32] ec.europa.eu/education/policies/2010/et_2010_en.html.

[33] PISA 2006, OECD.

[34] KOM(2006) 367.

[35] KOM(2005) 206.

[36] ec.europa.eu/justice_home/funding/2004_2007/inti/funding_inti_en.htm.

[37] ec.europa.eu/justice_home/funding/integration/funding_integration_en.htm.

[38] ec.europa.eu/justice_home/funding/refugee/funding_refugee_en.htm.

[39] http://ec.europa.eu/employment_social/equal/index_fr.cfm.

[40] ec.europa.eu/employment_social/esf2000/2007–2013_en.html.

[41] ec.europa.eu/regional_policy/urban2/index_en.htm.

[42] urbact.eu/towards-urbact-2.html.

[43] Tento oddíl vychází z odpovědí členských států na dotazník Komise. Viz Souhrnnou zprávu o integračních politikách EU-27.

[44] Migrace a veřejné vnímání, BEPA 2006.

[45] Replies have been received from all Member States except Cyprus and Malta