28.10.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 325/4

(1)

Nařízení (ES) č. 994/98 zmocňuje Komisi stanovit nařízením prahovou hodnotu, pod kterou jsou opatření podpory považována za opatření nesplňující všechna kritéria čl. 87 odst. 1 Smlouvy, a nepodléhají tedy oznamovacímu postupu podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy.

(2)

Komise použila články 87 a 88 Smlouvy v četných rozhodnutích a zejména blíže objasnila pojem podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Komise, naposledy v nařízení (ES) č. 69/2001 (3), rovněž stanovila svou politiku ve vztahu ke stropu podpory de minimis, pod jehož úrovní lze považovat čl. 87 odst. 1 za nepoužitelný. S ohledem na zvláštní pravidla uplatňovaná v zemědělském odvětví a v odvětví rybolovu a na nebezpečí, že v těchto odvětvích i podpora v malé výši může splňovat kritéria čl. 87 odst. 1 Smlouvy, je vhodné, aby se nařízení (ES) 69/2001 na uvedená odvětví nevztahovalo.

(3)

S ohledem na zkušenosti, které Komise získala zejména po vstupu v platnost nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 ze dne 17. května 1999 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení (4), a používání pokynů Společenství pro státní podporu v zemědělském odvětví (5), může být potvrzeno, že podpora ve velmi malé výši poskytnutá v zemědělském odvětví nesplňuje kritéria čl. 87 odst. 1 Smlouvy, pokud jsou dodrženy určité podmínky. Jedná se o případy, kdy jak výše podpory, kterou získali jednotliví výrobci, zůstává na nízké úrovni, tak celková výše podpor poskytnutých zemědělskému odvětví představuje pouze malé procento z hodnoty produkce. Pro zemědělskou výrobu ve Společenství je charakteristické, že v případě určitého výrobku existuje velký počet malých výrobců, kteří vyrábějí zboží, jež je v rámci společné organizace trhu ve velké míře vzájemně zaměnitelné. Z tohoto důvodu by měl být vliv malé výše podpory poskytnuté jednotlivým výrobcům v daném časovém období úměrný hodnotě zemědělské výroby na úrovni odvětví ve stejném časovém období. Strop v podobě částek stanovených pro každý členský stát na základě hodnoty objemu výroby zemědělského odvětví zaručuje ve všech členských státech shodný přístup založený na objektivních hospodářských referenčních hodnotách.

(4)

S ohledem na zkušenosti Komise s hodnocením státních podpor v odvětví rybolovu, zejména po vstupu v platnost Pokynů pro posuzování státní podpory na rybolov a akvakulturu (6), a nařízení Rady (ES) č. 2792/1999 ze dne 17. prosince 1999 o pravidlech a podmínkách pro strukturální pomoc Společenství v odvětví rybolovu (7), lze potvrdit, že podpora ve velmi malé výši poskytnutá v odvětví rybolovu nesplňuje kritéria čl. 87 odst. 1 Smlouvy, pokud jsou dodrženy určité podmínky. Vzhledem k podobnosti skladby produkce v odvětví rybolovu a v zemědělském odvětví, se jedná o případy, kdy jak výše podpory, kterou získali jednotlivé podniky, zůstává na nízké úrovni, tak celková výše podpor poskytnutých odvětví rybolovu představuje pouze malé procento z hodnoty produkce.

(5)

V zájmu větší transparentnosti a právní jistoty se zdá být vhodné stanovit nařízením pravidlo de minimis pro zemědělské odvětví a odvětví rybolovu.

(6)

S ohledem na Dohodu Světové obchodní organizace (WTO) o zemědělství (8) by se vyjmutí podle tohoto nařízení nemělo vztahovat na podporu vývozu nebo podporu zvýhodňující domácí výrobky před dováženými. Členské státy nesmějí poskytnout jakoukoli podporu, která je v rozporu se závazky uvedenými v této dohodě. Podpora umožňující pokrytí nákladů na účast na veletrzích nebo na studie či poradenské služby potřebné k uvedení nového nebo stávajícího výrobku na nový trh zpravidla vývozní podporu nepředstavuje. Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 19. září 2002 stanovil, že jakmile Společenství přijalo právní předpis o společné organizaci trhu v daném zemědělském odvětví, nesmějí členské státy přijmout jakékoli opatření, které by jej mohlo porušovat nebo k němu stanovit výjimky (9). Tato zásada platí i v odvětví rybolovu. Z tohoto důvodu se toto nařízení nepoužije na podpory, jejichž výše je stanovena na základě ceny nebo množství produktů uvedených na trh.

(7)

S ohledem na zkušenosti Komise lze potvrdit, že podpora, která za kterékoli tříleté období nepřesáhne strop ve výši 3 000 EUR na příjemce, je-li celková výše těchto podpor poskytnutých všem podnikům za tříleté období nižší než strop, který Komise stanoví přibližně ve výši 0,3 % ročního objemu výroby zemědělského odvětví nebo objemu výroby odvětví rybolovu, neovlivní obchod mezi členskými státy a/nebo nenaruší ani nehrozí narušením hospodářské soutěže, a nespadá proto pod čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Tříleté období může být pohyblivé, takže při každém novém poskytnutí podpory de minimis je nutné určit celkovou výši takovéto podpory poskytnuté během předešlých tří let. Podpora de minimis se považuje za poskytnutou v okamžiku, kdy příjemce získá na tuto podporu právní nárok. Pravidlem de minimis není dotčena možnost podniku získat na stejný projekt státní podporu, pokud ji Komise schválí nebo pokud spadá do působnosti nařízení o skupinových výjimkách.

(8)

Za účelem transparentnosti, rovného zacházení a správného použití stropů de minimis je třeba, aby členské státy používaly stejnou metodu výpočtu. Pro zjednodušení tohoto výpočtu a v souladu s nařízením (ES) č. 69/2001 je třeba, aby výše podpory, která není poskytnuta formou příspěvku vyplaceného v hotovosti, byly přepočteny na hrubý ekvivalent příspěvku. Pro výpočet ekvivalentu příspěvku podpory k vyplacení v několika splátkách a pro výpočet podpory ve formě zvýhodněné půjčky je třeba použít tržní úrokové sazby platné v době poskytnutí podpory. V zájmu jednotného, transparentního a jednoduchého použití pravidel státní podpory by měly být tržní sazby pro účely tohoto nařízení považovány za referenční sazby za předpokladu, že v případě zvýhodněné půjčky je tato půjčka obvyklým způsobem jištěna a nenese s sebou žádné neobvykle vysoké riziko. Referenční sazby by měly být takové sazby, které Komise pravidelně stanoví na základě objektivních kritérií a zveřejňuje v Úředním věstníku Evropské unie a na internetu.

(9)

Komise je povinna zajistit, aby byla dodržována pravidla státní podpory, a zejména pak podmínky, za kterých je podpora podle pravidel de minimis poskytována. V souladu se zásadou spolupráce zakotvenou v článku 10 Smlouvy by členské státy měly Komisi plnění tohoto úkolu usnadnit tím, že pomocí vhodných mechanismů zajistí, aby celková výše podpory poskytnutá podle pravidla de minimis nepřesáhla ani částku 3 000 EUR na příjemce, ani celkové stropy stanovené Komisí na základě hodnoty objemu výroby v zemědělském odvětví nebo v odvětví rybolovu členského státu za tříleté období. Proto je třeba, aby členské státy v případě poskytnutí podpory de minimis informovaly dotčený podnik o povaze de minimis této podpory, získaly úplné informace o jiných podporách de minimis, jež byly v předcházejících třech letech získány, a pečlivě přezkoumaly, zda nově poskytnutá podpora de minimis nepřekračuje stanovené stropy podpory de minimis. Případně je možné zajistit dodržování těchto stropů pomocí centrálního registru.

(10)

S ohledem na zkušenosti Komise a zejména s ohledem na intervaly, v nichž je obvykle nutné politiku státní podpory přezkoumat, je vhodné dobu používání tohoto nařízení omezit. Pokud by platnost tohoto nařízení skončila a nebyla by prodloužena, mohou členské státy pro režimy podpor de minimis spadající do tohoto nařízení využít adaptační období v trvání šesti měsíců. V zájmu právní jistoty by měl být ujasněn účinek tohoto nařízení na podpory poskytované před jeho vstupem v platnost,

a)

podpory, jejíž výše je stanovena na základě ceny nebo množství produktů uvedených na trh;

b)

podpory na činnosti spojené s vývozem, zejména podpory přímo spojené s vyváženým množstvím, se zavedením a provozem distribuční sítě nebo s jinými běžnými výdaji plynoucími z vývozní činnosti;

c)

podpory podmiňující použití domácího zboží na úkor dováženého zboží.

1.

„podniky v zemědělském odvětví“ rozumějí podniky působící v oblasti výroby, zpracování a uvádění zemědělských výrobků na trh;

2.

„zemědělskými výrobky“ rozumějí výrobky uvedené v příloze I Smlouvy s výjimkou produktů rybolovu podle definice v odstavci 5 tohoto článku;

3.

„zpracováním zemědělského výrobku“ rozumí úkony, jimž je podroben zemědělský výrobek a jejichž výsledkem je také zemědělský výrobek;

4.

„podniky v odvětví rybolovu“ rozumějí podniky působící v oblasti výroby, zpracování a uvádění rybolovných produktů na trh,

5.

„produkty rybolovu“ rozumějí jak produkty odlovené v moři nebo ve vnitřních vodách, tak produkty akvakultury uvedené v článku 1 nařízení Rady (ES) č. 104/2000 (10).

6.

„zpracováním a uvedením na trh“ rozumí veškeré úkony, včetně manipulace, úpravy, produkce a distribuce, které se provádějí v době od vykládky nebo sběru do stadia konečného produktu.