(1)

Poskytovatelé služeb, jejichž služby spadají do oblasti působnosti směrnice 2006/123/ES, musí být prostřednictvím jednotných kontaktních míst a elektronickými prostředky schopni splnit postupy a formality potřebné pro přístup k jejich činnostem a jejich výkonu. V mezích stanovených v čl. 5 odst. 3 směrnice 2006/123/ES se nadále mohou vyskytovat případy, kdy poskytovatelé služeb musí při plnění takových postupů a formalit předkládat originály dokumentů, ověřené kopie nebo ověřené překlady dokumentů. V takových případech může být nezbytné, aby poskytovatelé služeb předložili dokumenty elektronicky podepsané příslušnými orgány.

(2)

Přeshraniční využití zaručených elektronických podpisů založených na kvalifikovaném ►C1  certifikátu ◄ je usnadněno rozhodnutím Komise 2009/767/ES ze dne 16. října 2009, kterým se stanovují opatření pro usnadnění užití postupů s využitím elektronických prostředků prostřednictvím „jednotných kontaktních míst“ podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu ( 2 ), jež mimo jiné ukládá členským státům povinnost provést posouzení rizik před vyžádáním těchto elektronických podpisů od poskytovatelů služeb a stanoví pravidla pro přijímání zaručených elektronických podpisů založených na kvalifikovaném ►C1  certifikátu ◄ členskými státy, ať již byly vytvořeny prostředky pro bezpečné vytváření podpisu, či ne. Rozhodnutí 2009/767/ES se však nezabývá formáty elektronických podpisů v dokumentech vydaných příslušnými orgány, které musí poskytovatelé služeb při plnění příslušných postupů a formalit předložit.

(3)

Vzhledem k tomu, že příslušné orgány v členských státech v současné době používají k elektronickému podepsání svých dokumentů různé formáty zaručených elektronických podpisů, mohou se přijímající členské státy, které musí tyto dokumenty zpracovat, v důsledku různých použitých formátů podpisu potýkat s technickými obtížemi. Aby mohli poskytovatelé služeb plnit postupy a formality elektronickou cestou i přes hranice, je nutné zajistit, aby členské státy při přijímání dokumentů elektronicky podepsaných příslušnými orgány z jiných členských států technicky podporovaly alespoň některé formáty zaručených elektronických podpisů. Definování určitého počtu zaručených elektronických podpisů, které mají být technicky podporovány přijímajícím členským státem, by umožnilo větší automatizaci a zlepšení přeshraniční interoperability elektronických postupů.

(4)

Členské státy, jejichž příslušné orgány používají jiné formáty elektronického podpisu, než jaké jsou běžně podporovány, mohly zavést ověřovací prostředky umožňující ověření těchto podpisů i za hranicemi. V takovém případě je nutné, aby informace o těchto nástrojích byly snadno přístupné (pokud potřebné informace nejsou obsaženy přímo v elektronických dokumentech, elektronických podpisech nebo nosičích elektronických dokumentů) tak, aby se přijímající členské státy mohly na tyto ověřovací nástroje spolehnout.

(5)

Toto rozhodnutí nemá vliv na stanovení toho, co představuje originál, ověřenou kopii nebo ověřený překlad ze strany členských států. Jeho cíl se omezuje na usnadnění ověřování elektronických podpisů, pokud jsou použity v originálech, ověřených kopiích nebo ověřených překladech, které mají poskytovatelé služeb předložit prostřednictvím jednotných kontaktních míst.

(6)

S cílem umožnit členským státům zavedení nezbytných technických nástrojů je vhodné, aby se toho rozhodnutí použilo od 1. srpna 2011.

(7)

Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem výboru pro směrnici o službách,