This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 02007R0706-20130701
Commission Regulation (EC) No 706/2007 of 21 June 2007 laying down, pursuant to Directive 2006/40/EC of the European Parliament and of the Council, administrative provisions for the EC type-approval of vehicles, and a harmonised test for measuring leakages from certain air conditioning systems (Text with EEA relevance)
Consolidated text: Nařízení Komise (ES) č. 706/2007 ze dne 21. června 2007 , kterým se stanoví podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/40/ES správní předpisy pro ES schvalování typu vozidel a harmonizovaná zkouška pro měření úniků z některých klimatizačních systémů (Text s významem pro EHP)
Nařízení Komise (ES) č. 706/2007 ze dne 21. června 2007 , kterým se stanoví podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/40/ES správní předpisy pro ES schvalování typu vozidel a harmonizovaná zkouška pro měření úniků z některých klimatizačních systémů (Text s významem pro EHP)
2007R0706 — CS — 01.07.2013 — 001.001
Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah
NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 706/2007 ze dne 21. června 2007, kterým se stanoví podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/40/ES správní předpisy pro ES schvalování typu vozidel a harmonizovaná zkouška pro měření úniků z některých klimatizačních systémů (Úř. věst. L 161, 22.6.2007, p.33) |
Ve znění:
|
|
Úřední věstník |
||
No |
page |
date |
||
L 158 |
74 |
10.6.2013 |
Opraveno:
NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 706/2007
ze dne 21. června 2007,
kterým se stanoví podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/40/ES správní předpisy pro ES schvalování typu vozidel a harmonizovaná zkouška pro měření úniků z některých klimatizačních systémů
(Text s významem pro EHP)
KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,
s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/40/ES ze dne 17. května 2006 o emisích z klimatizačních systémů motorových vozidel a o změně směrnice Rady 70/156/EHS ( 1 ), a zejména na čl. 7 odst. 1 uvedené směrnice,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Směrnice 2006/40/ES je jednou ze zvláštních směrnic týkajících se postupu ES schvalování typu zavedeného směrnicí Rady 70/156/EHS ( 2 ). |
(2) |
Směrnice 2006/40/ES vyžaduje, aby vozidlům, která jsou vybavena klimatizačními systémy konstruovanými tak, aby obsahovaly fluorované skleníkové plyny, jejichž potenciál globálního oteplování je vyšší než 150, bylo uděleno schválení typu z hlediska emisí z uvedených klimatizačních systémů. Rovněž stanoví limity pro míry úniků z takových systémů. Proto je třeba stanovit harmonizovanou zkoušku na detekci pro měření míry úniků takových plynů a přijmout ustanovení nezbytná k provedení směrnice 2006/40/ES. |
(3) |
Od určitého data zakazuje směrnice 2006/40/ES uvádění nových vozidel vybavených klimatizačními systémy konstruovanými tak, aby obsahovaly fluorované skleníkové plyny, jejichž potenciál globálního oteplování je vyšší než 150, na trh. V současnosti je jediným fluorovaným plynem, jehož potenciál globálního oteplování je vyšší než 150, používaným jako chladivo v mobilních klimatizačních systémech, HFC-134a. Proto by pro uvedený plyn měla být stanovena zkouška na detekci úniků. |
(4) |
Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro přizpůsobování technickému pokroku, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Předmět
Toto nařízení stanoví některá opatření pro provádění článků 4 a 5 směrnice 2006/40/ES.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:
1) „typem vozidla z hlediska emisí z klimatizačních systémů“ se rozumí skupina vozidel, která se neliší, pokud jde o použité chladivo nebo jiné hlavní vlastnosti klimatizačního systému nebo pokud jde o výparníkový systém, bez ohledu na to, zda se jedná o systém s jedním nebo dvěma výparníky;
2) „typem klimatizačního systému“ se rozumí skupina klimatizačních systémů, které se neliší, pokud jde o jejich obchodní název nebo značku jejich výrobce nebo pokud jde o součásti s možnou netěsností, které jsou v nich obsaženy;
3) „součástí s možnou netěsností“ se rozumí jakýkoliv z následujících dílů klimatizačního systému nebo soustava takových dílů:
a) hadice včetně koncovek;
b) jednotlivé spojky, s vnějším nebo vnitřním závitem;
c) ventily, spínače a čidla;
d) termoexpanzní ventily se spojkami;
e) výparník s vnějšími spojkami;
f) kompresor se spojkami;
g) kondenzátor s výkonným sušičem;
h) sušič vzduchu se spojkami;
i) akumulátor se spojkami;
4) „typem součásti s možnou netěsností“ se rozumí skupina součástí s možnou netěsností, které se neliší, pokud jde o jejich obchodní název nebo značku jejich výrobce nebo pokud jde o jejich hlavní funkci.
U součástí s možnou netěsností vyrobených z různých materiálů nebo u kombinací různých součástí s možnou netěsností se má za to, že patří ke stejnému typu součásti s možnou netěsností ve smyslu odst. 1 bodu 4, za předpokladu, že nezvyšují míru úniku.
Článek 3
ES schválení typu konstrukční části
Členské státy nesmějí z důvodů souvisejících s emisemi z klimatizačních systémů odmítnout udělení ES schválení typu konstrukční části pro typ součásti s možnou netěsností nebo typ klimatizačního systému, jestliže splňuje požadavky tohoto nařízení.
Článek 4
Správní opatření pro ES schválení typu konstrukční části
1. Výrobce nebo jeho zástupce předloží schvalovacímu orgánu žádost o ES schválení typu konstrukční části pro typ součásti s možnou netěsností nebo klimatizačního systému.
Žádost se vypracuje v souladu se vzorem informačního dokumentu uvedeným v části 1 přílohy I.
2. Výrobce nebo jeho zástupce předloží technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu součást s možnou netěsností nebo klimatizační systém, který má být schválen.
Pro uvedený účel se použije vzorek s nejvyšší mírou únikovosti (dále jen „nejnepříznivější případ vzorku“).
3. Jsou-li splněny odpovídající požadavky, udělí se ES schválení typu konstrukční části a číslo schválení typu konstrukční části, vydané v souladu se systémem číslování uvedeným v příloze VII směrnice 70/156/EHS.
Členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu součásti s možnou netěsností nebo klimatizačnímu systému.
4. Pro účely odstavce 3 vydá schvalovací orgán certifikát ES schválení typu konstrukční části vytvořený v souladu se vzorem uvedeným v části 2 přílohy I.
Článek 5
Značka ES schválení typu konstrukční části
Každá součást s možnou netěsností nebo klimatizační systém shodný s typem, pro který bylo podle tohoto nařízení uděleno ES schválení typu konstrukční části, musí být opatřeny značkou ES schválení typu konstrukční části uvedenou v části 3 přílohy I.
Článek 6
Správní opatření pro ES schválení typu vozidla z hlediska emisí z klimatizačních systémů
1. Výrobce nebo jeho zástupce předloží schvalovacímu orgánu žádost o ES schválení typu vozidla z hlediska emisí z klimatizačních systémů.
Žádost se vypracuje v souladu se vzorem informačního dokumentu uvedeným v části 4 přílohy I.
2. Společně s žádostí předloží výrobce nebo jeho zástupce v případě zkoušky celého vozidla nejnepříznivější případ vzorku typu celého vozidla, který má být schválen, nebo v případě zkoušky konstrukční části certifikáty schválení pro odpovídající součásti s možnou netěsností nebo klimatizační systém.
3. Jsou-li splněny odpovídající požadavky, udělí se ES schválení typu a vydá se číslo schválení typu v souladu se systémem číslování uvedeným v příloze VII směrnice 70/156/EHS.
Členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu vozidla.
4. Pro účely odstavce 3 vydá schvalovací orgán certifikát ES schválení typu vytvořený v souladu se vzorem uvedeným v části 5 přílohy I.
Článek 7
Harmonizovaná zkouška na detekci úniků
Harmonizovaná zkouška na detekci úniků pro přezkoumání toho, zda byla překročena maximální přípustná míra úniků uvedená v čl. 5 odst. 2 a 3 směrnice 2006/40/ES, je stanovena v příloze II tohoto nařízení.
Článek 8
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je použitelné od 5. ledna 2008.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
Seznam příloh
Příloha I |
Správní doklady pro ES schválení typu |
Část 1: |
Informační dokument – ES schválení typu konstrukční části |
Část 2: |
Certifikát ES schválení typu (konstrukční část) |
Část 3: |
Značka ES schválení typu konstrukční části |
Část 4: |
Informační dokument – ES schválení typu vozidla |
Část 5: |
Certifikát ES schválení typu (vozidlo) |
Příloha II |
Technická ustanovení pro stanovení úniků z klimatizačních systémů |
Dodatek: |
Kalibrace přístrojů pro zkoušku těsnosti |
PŘÍLOHA I
SPRÁVNÍ DOKLADY PRO ES SCHVÁLENÍ TYPU
ČÁST 1
VZOR
Informační dokument č. … týkající se ES schválení typu konstrukční části pro klimatizační systém nebo jeho součásti
Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají trojmo. Všechny výkresy musí být předloženy na formátu A4 nebo musí být na tento formát složeny, musí být ve vhodném měřítku a dostatečně podrobné. Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat dostatečně podrobně.
Mají-li konstrukční části elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho výkonu.
0. VŠEOBECNĚ
0.1 |
Značka (obchodní firma výrobce): … |
0.2 |
Typ: …
|
0.5 |
Název a adresa výrobce: … |
0.7 |
Umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu: … |
0.8 |
Adresa montážního závodu (závodů): … |
9. KAROSERIE
9.10.8 |
Únik v g/rok ze součásti s možnou netěsností/klimatizačního systému (pokud byl výrobcem měřen) ( 3 ): |
ČÁST 2
VZOR
CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU
(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))
Sdělení o
— schválení typu,
— prodloužení platnosti schválení typu ( 4 ),
— odmítnutí schválení typu (4) ,
— odejmutí schválení typu (4)
pro typ vozidla/konstrukční části/samostatného technického celku (4) z hlediska směrnice 2006/40/ES, provedené nařízením (ES) č. 706/2007 (4)
Číslo schválení typu: …
Důvod prodloužení platnosti: …
ODDÍL I
0.1 |
Značka (obchodní firma výrobce): … |
0.2 |
Typ: …
|
0.3 |
Způsob označení typu, je-li na vozidle/konstrukční části/samostatném technickém celku vyznačen (4) … |
0.5 |
Název a adresa výrobce: … |
0.7 |
V případě konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu: … |
0.8 |
Adresa montážního závodu (závodů): … |
ODDÍL II
1. |
Doplňující informace (přicházejí-li v úvahu): (viz doplněk) |
2. |
Technická zkušebna provádějící zkoušky: … |
3. |
Datum zkušebního protokolu: … |
4. |
Číslo zkušebního protokolu: … |
5. |
Poznámky (jsou-li nějaké): (viz doplněk) |
6. |
Místo: … |
7. |
Datum: … |
8. |
Podpis: … |
9. |
Přiložen je seznam dokumentace uložené u schvalovacího orgánu, kterou lze obdržet na požádání. |
Doplněk
k certifikátu ES schválení typu č. …
týkajícímu se schválení typu klimatizačního systému nebo součásti s možnou netěsností z hlediska směrnice 2006/40/ES
1. |
Doplňující údaje:
|
ČÁST 3
ZNAČKA ES SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI
1. VŠEOBECNĚ
1.1 |
Značku ES schválení typu konstrukční části tvoří:
|
1.2 |
Značka ES schválení typu konstrukční části musí být snadno čitelná a nesmazatelná. |
2. PŘÍKLAD ZNAČKY ES SCHVÁLENÍ TYPU KONSTRUKČNÍ ČÁSTI
a ≥ 8 mm nebo alespoň 2,5 mm, jestliže velikost 8 mm není vhodná.
Uvedená značka schválení typu konstrukční části udává, že daná součást byla schválena v Německu (e1) pod číslem schválení 2439. První dvě číslice (00) udávají, že tato součást byla schválena jako typ podle tohoto nařízení.
ČÁST 4
VZOR
Informační dokument č. .... týkající se ES schválení typu vozidla z hlediska emisí z klimatizačních systémů
Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu předkládají trojmo. Všechny výkresy musí být předloženy na formátu A4 nebo musí být na tento formát složeny, musí být ve vhodném měřítku a dostatečně podrobné. Předkládají-li se fotografie, musí zobrazovat dostatečně podrobně.
Mají-li konstrukční části elektronické řízení, musí být dodány informace o jeho výkonu.
0. VŠEOBECNĚ
0.1 |
Značka (obchodní firma výrobce): … |
0.2 |
Typ: …
|
0.3 |
Způsob označení typu, je-li na vozidle/konstrukční části/samostatném technickém celku vyznačen ( 6 )…
|
0.4 |
Kategorie vozidla: … |
0.5 |
Název a adresa výrobce: … |
0.7 |
V případě konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu: … |
0.8 |
Adresa montážního závodu (závodů): … |
9. KAROSERIE
9.10.8 |
Klimatizační systém je konstruován tak, aby obsahoval fluorované skleníkové plyny, jejichž potenciál globálního oteplování je vyšší než 150: ANO/NE (6) Plyn používaný jako chladivo: … Pokud ANO, vyplňte následující části
|
ČÁST 5
VZOR
CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU
(Maximální formát: A4 (210 × 297 mm))
Sdělení o
— schválení typu,
— prodloužení platnosti schválení typu ( 7 ),
— odmítnutí schválení typu (7) ,
— odejmutí schválení typu (7)
pro typ vozidla/konstrukční části/samostatného technického celku (7) z hlediska směrnice 2006/40/ES provedené nařízením (ES) č. 706/2007.
Číslo schválení typu: …
Důvod prodloužení platnosti: …
ODDÍL I
0.1 |
Značka (obchodní firma výrobce): … |
0.2 |
Typ: …
|
0.3 |
Způsob označení typu, je-li na vozidle/konstrukční části/samostatném technickém celku vyznačen (7) …
|
0.4 |
Kategorie vozidla: … |
0.5 |
Název a adresa výrobce: … |
0.7 |
V případě konstrukčních částí a samostatných technických celků umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu: … |
0.8 |
Adresa montážního závodu (závodů): … |
ODDÍL II
1. |
Doplňující informace (přicházejí-li v úvahu): (viz doplněk) |
2. |
Technická zkušebna provádějící zkoušky: … |
3. |
Datum zkušebního protokolu: … |
4. |
Číslo zkušebního protokolu: … |
5. |
Poznámky (jsou-li nějaké): (viz doplněk) |
6. |
Místo: … |
7. |
Datum: … |
8. |
Podpis: … |
9. |
Přiložen je seznam dokumentace uložené u schvalovacího orgánu, kterou lze obdržet na požádání. |
Doplněk
k certifikátu ES schválení typu č. …
týkajícímu se schválení typu vozidla z hlediska směrnice 2006/40/ES
1. |
Doplňující údaje:
|
PŘÍLOHA II
TECHNICKÁ USTANOVENÍ PRO STANOVENÍ ÚNIKŮ Z KLIMATIZAČNÍCH SYSTÉMŮ
1. ÚVOD
Tato příloha se použije na vozidla vybavená klimatizačním systémem konstruovaným tak, aby obsahoval fluorované skleníkové plyny, jejichž potenciál globálního oteplování je vyšší než 150, s cílem zhodnotit uvolňování chladicí kapaliny do ovzduší. Tato příloha řeší zejména:
1. požadavky na přístroje;
2. zkušební podmínky;
3. zkušební postup a požadavky na údaje.
2. POPIS ZKOUŠKY
2.1 |
Zkouška těsnosti klimatizačního zařízení má stanovit množství částečně fluorovaných uhlovodíků (HFC-134a), které jsou uvolňovány do ovzduší z vozidel vybavených klimatizačním systémem v důsledku běžného provozu takového systému. |
2.2 |
Zkoušku lze provést na celém vozidle, klimatizačním systému nebo na jednotlivých součástech s možnou netěsností. |
2.3 |
Součásti s možnou netěsností se musejí zkoušet bez přidání oleje. Zbytkový olej z výrobního procesu může zůstat. Kompresory použijí běžnou dávku oleje. |
2.4 |
Okraje jednotlivých součástí musí být v prostoru kovové trubky. Okrajové části musí být pevně zataveny svařením nebo pájením. Jedna z okrajových součástí může být případně připojena ke kovovému zásobníku odpovídajícího objemu, který obsahuje dvoufázové chladivo. |
2.5 |
Nádobu s HFC-134a a součást s možnou netěsností je třeba naplnit chladivem s dvoufázovým (kapalina a pára) prouděním HFC-134a, aby mohl být pomocí zahřívání udržován konstantní tlak při požadované teplotě. Součást s možnou netěsností je ve fázi stabilizování nebo v průběhu zkoušky nainstalována v utěsněném prostředí. Teplota součásti je udržována na požadované stabilizační nebo zkušební teplotě, aby byly HFC-134a uvnitř součásti pouze v plynném skupenství. V případě celého klimatizačního systému je třeba použít skutečnou jmenovitou dávku. Měla by být použita koncentrace a typ oleje podle doporučení výrobce. |
2.6 |
Každá součást klimatizačního systému s možnou netěsností kromě těch, které jsou považovány za těsné, se podrobí zkoušce.
|
2.7 |
Pro zkoušku se vybere nejnepříznivější případ vzorku součásti s možnou netěsností nebo klimatizačního systému. |
2.8 |
Celkový výsledek zkoušky se získá sečtením velkých úniků chladicí kapaliny ze všech součástí s možnou netěsností. |
3. ZKUŠEBNÍ ZAŘÍZENÍ
Zkouška musí proběhnout v utěsněném prostředí včetně zařízení, které zajistí homogenní koncentraci plynu a použití metody analýzy plynů.
Veškeré zařízení použité v průběhu zkoušky se zkalibruje podle referenčního zařízení.
3.1 Kabina pro měření
3.1.1 |
Ve stabilizační fázi musí být systém regulace teploty schopný regulovat vnitřní teplotu vzduchu v průběhu uvedené fáze s přípustnou odchylkou ± 3 K. |
3.1.2 |
Ve fázi měření musí být kabina pro měření úniků plynotěsně uzavřena a musí pojmout zkoušený systém nebo součást. Po uzavření musí být kabina plynotěsná podle dodatku. Vnitřní povrch kabiny musí být nepropustný a nesmí reagovat s klimatizační chladicí kapalinou. Systém regulace teploty musí být po dobu trvání zkoušky schopen regulovat vnitřní teplotu vzduchu v kabině s přípustnou odchylkou ± 1 K. |
3.1.3 |
Kabina pro měření musí být konstruována z pevných panelů, které udrží stálý objem. |
3.1.4 |
Vnitřní rozměry kabiny pro měření musí být dostačující, aby obsáhly součásti nebo systémy, které se podrobí zkoušce s požadovanou přesností. |
3.1.5 |
Homogennost plynu a teploty uvnitř kabiny pro měření se zajistí prostřednictvím oběhového ventilátoru nebo alternativní metody, u které lze prokázat, že zajistí homogenní teplotu a koncentraci plynu. |
3.2 Měřicí zařízení
3.2.1 |
Množství uvolňovaných HFC-134a se změří pomocí plynové chromatografie, infračervené spektrofotometrie, hmotové spektrometrie, infračervené fotoakustické spektroskopie (viz dodatek). |
3.2.2 |
Jestliže se nepoužije jedna z výše uvedených technik, musí se prokázat ekvivalence a zařízení se musí zkalibrovat obdobným postupem, jaký je popsán v dodatku. |
3.2.3 |
Cílová přesnost měřicího zařízení pro celý klimatizační systém je stanovena na ± 2 g/rok. |
3.2.4 |
Pro všechny zkoušky součástí se použije zařízení na analýzu plynů v kombinaci s jakýmkoliv dalším zařízením, jež umožňuje přesnost až 0,2 gramu za rok. |
3.2.5 |
V případě součástí, u kterých je obtížné dosáhnout uvedené přesnosti, je možné u každé zkoušky zvýšit počet vzorků. |
3.2.6 |
Opakovatelnost analyzátoru vyjádřená jako jedna směrodatná odchylka musí být pro všechny použité měřící rozsahy lepší než 1 % plného rozsahu stupnice při údaji nula a ± 20 % při údaji 80 % plného rozsahu stupnice. |
3.2.7 |
Nulový bod a kalibrační bod analyzátoru plynů musí být před zkouškou zkalibrován podle pokynů výrobce. |
3.2.8 |
Provozní rozsahy analyzátoru se musí zvolit takové, aby umožňovaly nejlepší rozlišitelnost při měření, kalibraci a při kontrole netěsností. |
3.3 Systém záznamů dat analyzátoru plynů
3.3.1 |
Analyzátor plynů musí být vybaven zařízením pro záznam výstupu elektrického signálu buď páskovým zapisovačem, nebo jiným systémem záznamu dat s frekvencí alespoň jednou za 60 minut. Záznamový systém musí mít provozní parametry alespoň rovnocenné signálu, který se zaznamenává, a musí zajistit trvalý záznam výsledků. Záznam musí přesně udávat začátky a konce zkoušky (včetně začátku a konce period odběru vzorků spolu s dobou proběhlou mezi začátkem a ukončením každé zkoušky). |
3.4 Doplňkové přístroje
3.4.1 Záznam teploty.
3.4.1.1 |
Teplota v kabině pro měření se zaznamenává v jednom nebo dvou bodech teplotními čidly, která jsou spojena tak, aby udávala střední hodnotu. Měřicí body musejí odpovídat teplotě uvnitř kabiny pro měření. |
3.4.1.2 |
Teploty se po celou dobu měření úniku HFC-134a musí zaznamenávat nebo ukládat do systému pro záznam údajů alespoň jednou za minutu. |
3.4.1.3 |
Přesnost systému záznamu teplot musí být v rozmezí ± 1,0 K. |
3.4.2 Přístroj pro měření tlaku.
3.4.2.1 |
V případě tlaku v kabině musí být přesnost systému záznamu tlaku v rozmezí ± 2 kPa a tlak musí být rozlišitelný s přesností ± 0,2 kPa. |
3.4.3 Ventilátory
3.4.3.1 |
S použitím jednoho nebo více ventilátorů nebo dmychadel nebo jiné odpovídající metody, např. propláchnutím N2, musí být možno snížit koncentraci HFC-134a v kabině na úroveň HFC-134a v okolí. |
3.4.3.2 |
Součást s možnou netěsností nebo systém, které se v kabině podrobí zkoušce, nesmí být vystaveny přímému proudění vzduchu od ventilátorů nebo dmychadel, pokud se použijí. |
3.4.4 Plyny
3.4.4.1 |
Pokud to dodavatel analyzátoru plynů stanoví, musí být pro kalibraci a pro provoz k dispozici následující plyny: — čištěný syntetický vzduch s obsahem kyslíku mezi 18 % a 21 % objemovými, — HFC-134a, minimální čistota 99,5 %, |
3.4.4.2 |
K dispozici musí být kalibrační a nepoužité plyny, které obsahují směsi HFC-134a a čištěného syntetického vzduchu nebo jiného vhodného inertního plynu. Skutečné koncentrace kalibračního plynu musí být v rozmezí ± 2 % stanovené hodnoty. |
4. STABILIZACE
4.1 Všeobecné požadavky
4.1.1 |
Než je provedena stabilizace a měření úniků, klimatizační systém se vyprázdní a naplní stanovenou jmenovitou dávkou HFC-134a. |
4.1.2 |
Za účelem zajištění nasycených podmínek v průběhu celé zkoušky, včetně stabilizační fáze, se každá součást s možnou netěsností, též s přídavným zásobníkem, vyprázdní a naplní dostatečným množstvím HFC-134a, které nepřesáhne 0,65 g/cm3 celkového vnitřního objemu součásti s možnou netěsností nebo zásobníku. |
4.2 Stabilizační podmínky
4.2.1 |
Žadatel o schválení se může rozhodnout, zda stabilizaci provede v jedné fázi při 40 °C nebo dvoufázovým postupem, který je celkově kratší. Dvoufázový postup musí zahrnovat dvě po sobě následující stadia, první při 50 °C, po kterém okamžitě následuje druhé při 40 °C. Délka stabilizace se stanoví podle níže uvedených hodnot.
Je-li možné prokázat, že bylo dosaženo ustáleného stavu (konstantní ztráty průnikem), mohou být doby stabilizace kratší. |
4.2.2 |
Po stabilizaci se do čtyř hodin musí součásti s možnou netěsností nebo systém umístit do kabiny pro měření a podrobit zkoušce. |
4.3 Kompresor
4.3.1 |
Je-li to nutné pro účely mazání nebo zaběhnutí těsnění, může být kompresor mezi stabilizací a zkouškou v záběhu po dobu minimálně 1 minuty a při minimální rychlosti 200 ot/min. |
4.3.2 |
Mezi stabilizací a měřením musí náplň HFC-134a v součásti s možnou netěsností nebo klimatizačním systému zůstat neporušená, aby neztratila stabilizační účinek. To znamená, že pro účely stabilizace a měření musí být předložena stejná sestava, aniž by se mezitím rozebírala a pak zase skládala. |
5. POSTUP ZKOUŠKY
5.1 Obecné požadavky
Postup zkoušky na diagramu ukazuje kroky, podle kterých se během zkoušky postupuje.
5.2 Zkouška těsnosti
5.2.1 |
Zkouška se musí provést za podmínek statického a ustáleného stavu při teplotě 313 K (40 °C). Rozdíly v koncentraci HFC-134a v průběhu testu se použijí k výpočtu ročních ztrát. |
5.2.2 |
Kabina pro měření musí být po několik minut proplachována, až se získá stabilní prostředí. |
5.2.3 |
Před zkouškou je nutné změřit základní hodnoty v kabině pro měření a nastavit na nulu a seřídit rozsah analyzátoru plynů. |
5.2.4 |
Je-li sestava přesunuta ze stabilizační do jiné kabiny pro měření, doba měření nesmí být zahájena dříve než čtyři hodiny po uzavření a utěsnění kabiny pro měření a nastavení zkušební teploty. |
5.2.5 |
Poté se do kabiny pro měření vloží součást s možnou netěsností nebo systém. |
5.2.6 |
Kabina pro měření je plynotěsně uzavřena. Zkušební komora musí být zcela naplněna referenčním plynem (např. čistým vzduchem) při atmosférickém tlaku. |
5.2.7 |
Zkouška začíná, když je kabina pro měření utěsněna a teplota v ní dosáhne 313 K (40 °C). Na této hodnotě se teplota udržuje až do konce zkoušky. Měří se koncentrace HFC-134a, teplota a barometrický tlak, které slouží jako počáteční hodnoty koncentrace HFC-134a, tlaku v kabině a teploty v kabině pro zkoušku, ale nejdříve 4 hodiny po uzavření kabiny pro měření a nastavení zkušební teploty podle bodu 5.2.4. Uvedené hodnoty se použijí při výpočtu úniku podle bodu 5.3. |
5.2.8 |
Jmenovitá doba měření musí být 24 hodin. Kratší doba je přípustná, pokud lze prokázat dostatečnou přesnost. |
5.2.9 |
Bezprostředně po skončení zkoušky se analyzátor plynů nastaví na nulu a seřídí se jeho rozsah. |
5.2.10 |
Na konci zkoušky se musí změřit koncentrace HFC-134a, teplota a barometrický tlak v kabině pro měření. To jsou konečné hodnoty koncentrace HFC-134a, tlaku v kabině a teploty v kabině určené pro výpočet úniku podle bodu 5,3. |
5.3 Výpočet
5.3.1 |
Zkouška popsaná v bodě 5.2 umožní výpočet emisí HFC-134a. Únik se vypočítá na základě počáteční a konečné koncentrace HFC-134a, teplot a tlaků v kabině spolu s čistým objemem kabiny pro měření. Celková unikající hmotnost HFC-134a se vypočítá pomocí následujícího vzorce:
kde:
Poznámka: CHFC-134a se definuje počtem mol HFC-134a (nHFC-134a) na mol vzduchu (nair+HFC-134a)
ppmv: jedna objemová část v milionu/objem odpovídá mol/mol |
5.3.2 |
Hmotnost v gramech získaná jako funkce času se transformuje na gramy/rok (g/y). |
5.4 Celkové výsledky zkoušky
Celkový únik z klimatizačního systému se vypočítá součtem dílčích hodnot všech zkoušených součástí s možnou netěsností.
1. Zkouška systému
Únik z klimatizačního systému, L(g/y) = CF * HFC-134a (g/y)
2. Zkouška součásti
Únik z klimatizačního systému, L(g/y) = CF * Σ HFC-134a (g/y)
kde CF (korelační faktor) = 0,277
6. SCHVÁLENÍ
1. Zkoušený klimatizační systém se schválí, pokud je v souladu se směrnicí 2006/40/ES hodnota L (g/y) nižší než hodnoty vyjádřené v následující tabulce.
2. Součást s možnou netěsností se schválí, pokud byla podrobena zkoušce v souladu s požadavky uvedenými v bodech 2 až 5.3.
Dodatek
Kalibrace přístrojů pro zkoušku těsnosti
1. ČETNOST KALIBRACE A METODY
1.1. |
Všechny přístroje se musí kalibrovat před prvním užitím a potom tak často, jak je třeba, v každém případě 6 měsíců před zkouškou pro schválení typu. V tomto dodatku jsou popsány metody kalibrace, které se použijí (u zařízení uvedených v bodě 3.2.1 přílohy II tohoto nařízení). |
2. KALIBRACE KABINY PRO MĚŘENÍ
2.1. Počáteční stanovení vnitřního objemu kabiny pro měření
2.1.1. |
Před prvním použitím kabiny pro měření se její vnitřní objem stanoví následujícím způsobem. Pečlivě se změří vnitřní rozměry kabiny pro měření, přitom se uvažují jakékoliv nepravidelnosti, jako jsou vyztužovací opěry. Z těchto měření se stanoví vnitřní objem kabiny pro měření. |
2.1.2. |
Vnitřní čistý objem se určí odečtením objemu zkoušené součásti nebo systému od vnitřního objemu kabiny pro měření. |
2.1.3. |
Je nutné zkontrolovat případné netěsnosti kabiny pro měření podle bodu 2.3. Pokud se hmotnost plynu liší od hmotnosti vpuštěného množství o více než ± 2 %, vyžaduje se náprava. |
2.2. Určení emisí prostředí v kabině pro měření
Tento postup určí, že kabina pro měření neobsahuje žádné materiály, které vypouštějí značná množství HFC-134a. Kontrola musí být provedena při uvedení kabiny do provozu, po jakýchkoli operacích v kabině, které by mohly ovlivnit emise prostředí v kabině, a pravidelně alespoň jednou za rok.
2.2.1. |
Po dobu čtyř hodin, jak je uvedeno níže, musí být teplota v kabině pro měření udržována na 313 K ± 1 K (40 °C ± 1 °C). |
2.2.2. |
Kabina pro měření smí být uzavřena a směšovací ventilátor zapnut po dobu 2 hodin před tím, než začne čtyřhodinový časový úsek odběru vzorku emisí prostředí v kabině. |
2.2.3. |
Analyzátor (je-li třeba) se musí zkalibrovat, pak se nastaví na nulu a seřídí se jeho rozsah. |
2.2.4. |
Kabina pro měření se proplachuje, dokud se nedocílí ustálené hodnoty, a zapne se směšovací ventilátor, pokud již není v činnosti. |
2.2.5. |
Kabina se pak těsně uzavře a změří se koncentrace v prostředí kabiny, teplota a barometrický tlak. Koncentrace HFC-134a se pokud možno nastaví na nulu propláchnutím nebo vyprázdněním kabiny pro měření. To jsou počáteční hodnoty koncentrace HFC-134a, tlaku v kabině a teploty v kabině, které se užijí ve výpočtu prostředí kabiny. |
2.2.6. |
Kabina se ponechá nerušeně se zapnutým směšovacím ventilátorem po dobu čtyř hodin. |
2.2.7. |
Na konci této doby se změří koncentrace v kabině pro měření týmž analyzátorem. Změří se i teplota a barometrický tlak. To jsou konečné hodnoty koncentrace HFC-134a, tlaku v kabině a teploty v kabině. |
2.3. Kalibrace a zkouška kabiny pro měření na zachycení HFC-134a
Kalibrace a zkouška kabiny pro měření na zachycení HFC-134a ověřuje vypočtený objem podle bodu 2.1 a slouží i k měření případné míry úniků. Míra úniků z kabiny se musí určit při jejím uvedení do provozu, dále po každém měření, které by mohlo ovlivnit její těsnost, a poté nejméně jednou za čtvrt roku.
2.3.1. |
Kabina pro měření se proplachuje, dokud se nedocílí ustálené koncentrace. Směšovací ventilátor se zapne, pokud již není v činnosti. Analyzátor se nastaví na nulu, a je-li to potřebné, znovu se kalibruje a seřídí se jeho rozsah. |
2.3.2. |
Systém řídící teplotu vzduchu uvnitř kabiny se zapne (pokud tomu tak již není) a nastaví na teplotu 313 K (40 °C). |
2.3.3. |
Jestliže je teplota v kabině pro měření stabilizována na 313 K ± 1 K (40 °C ± 1 °C), kabina se těsně uzavře a změří se koncentrace prostředí, teplota a barometrický tlak. To jsou počáteční hodnoty koncentrace HFC-134a, tlaku v kabině a teploty v kabině, které se užijí pro kalibraci kabiny. |
2.3.4. |
Do kabiny pro měření se vpustí známé množství HFC-134a. Vpuštěná hmotnost závisí na objemu kabiny pro měření při použití této rovnice:
kde:
Poznámka: CHFC-134a se definuje počtem mol HFC-134a (nHFC-134a) na mol vzduchu (nair+HFC-134a)
Při použití této rovnice následující tabulka udává množství HFC-134a, které je třeba vpustit, pro různé objemy kabin pro měření. Vychází se z toho, že tlak je atmosférický tlak (101,3 kPa) a že teplota v kabině pro měření je 40 °C.
U velmi malých vpuštěných množství lze použít standardní složení HFC-134a v dusíku. Kabina pro měření se musí vyprázdnit a naplnit nestandardní koncentrací. |
2.3.5. |
Obsah kabiny pro měření se nechá mísit po dobu pěti minut a pak se změří koncentrace plynu, teplota a barometrický tlak. To jsou konečné hodnoty koncentrace HFC-134a, tlaku v kabině a teploty v kabině pro kalibraci kabiny pro měření, jakož i počáteční hodnoty koncentrace HFC-134a, tlaku v kabině a teploty v kabině pro zkoušku na zachycení HFC-134a. |
2.3.6. |
S užitím hodnot měřených podle bodů 2.3.3 a 2.3.5 a vzorce v bodu 2.3.4 se vypočte hmotnost HFC-134a v kabině pro měření. |
2.3.7. |
Poté se proces zahájí, přičemž se teplota okolí udržuje po dobu 24 hodin na úrovni 313 K ± 1 K (40 °C ± 1 °C). |
2.3.8. |
Po uplynutí 24hodinové doby se změří a zaznamená konečná koncentrace HFC-134a, teplota a barometrický tlak. To jsou konečné hodnoty koncentrace HFC-134a, tlaku v kabině a teploty v kabině pro zkoušku na zachycení HFC-134a. |
2.3.9. |
S využitím vzorce podle bodu 2.3.4 se poté z hodnot měřených podle bodu 2.3.8 vypočítá hmotnost HFC-134a. Hmotnost se nesmí lišit o více než 5 % od hmotnosti HFC zjištěné podle bodu 2.3.6. |
3. KALIBRACE ANALYZÁTORU HFC
3.1. |
Analyzátor HFC musí být seřízen podle údaje výrobce přístroje. |
3.2. |
Analyzátor by měl být zkalibrován odpovídajícími referenčními plyny. |
3.3. |
Sestrojí se kalibrační křivka z nejméně pěti kalibračních bodů rozložených co nejrovnoměrněji v pracovním rozsahu. Jmenovitá koncentrace kalibračního plynu s nejvyšší koncentrací má být alespoň 80 % naměřených hodnot. |
3.4. |
Metodou nejmenších čtverců se vypočte kalibrační křivka. Pokud je výsledný stupeň polynomu vyšší než 3, musí být počet kalibračních bodů rovný nejméně tomuto stupni polynomu zvýšenému o 2. |
3.5. |
Kalibrační křivka se nesmí lišit o více než 2 % od jmenovité hodnoty každého kalibračního plynu. |
3.6. |
Pomocí koeficientů polynomu odvozeného z bodu 3.4 se sestaví tabulka, ve které je uvedena závislost hodnot naměřených na přístroji a skutečných koncentrací. Tabulka nesmí mít kroky větší než 1 % plné stupnice. Tabulka se sestaví pro každý kalibrovaný rozsah analyzátoru. Tabulka musí obsahovat další důležité údaje, jako jsou: — datum kalibrace, — údaje potenciometru pro měřicí rozsah a nulu (pokud je to použitelné), — jmenovitá stupnice, — referenční údaje o každém použitém kalibračním plynu, — skutečné a naměřené hodnoty každého použitého kalibračního plynu společně s rozdíly v procentech. |
3.7. |
Pokud lze ke spokojenosti schvalovacího orgánu prokázat, že alternativní technika (např. počítač, elektronicky ovládaný přepínač rozsahu) může poskytovat stejnou přesnost, lze takovou alternativní techniku použít. |
( 1 ) Úř. věst. L 161, 14.6.2006, s. 12.
( 2 ) Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/96/ES (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 81).
( 3 ) Nehodící se škrtněte. Vyplňte pouze, je-li součást/systém konstruován tak, aby využíval fluorovaný skleníkový plyn, jehož potenciál globálního oteplování je vyšší než 150.
( 4 ) Nehodící se škrtněte.
( 5 ) Nehodící se škrtněte. Vyplňte pouze, je-li součást/systém konstruován tak, aby využíval fluorovaný skleníkový plyn, jehož potenciál globálního oteplování je vyšší než 150.
( 6 ) Nehodící se škrtněte.
( 7 ) Nehodící se škrtněte.