This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62016CA0684
Case C-684/16: Judgment of the Court (Grand Chamber) of 6 November 2018 (request for a preliminary ruling from the Bundesarbeitsgericht — Germany) — Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften e.V. v Tetsuji Shimizu (Reference for a preliminary ruling — Social policy — Organisation of working time — Directive 2003/88/EC — Article 7 — Right to paid annual leave — National legislation providing for the loss of annual leave not taken and of the allowance in lieu thereof where an application for leave has not been made by the worker prior to the termination of the employment relationship — Directive 2003/88/EC — Article 7 — Obligation to interpret national law in conformity with EU law — Charter of Fundamental Rights of the European Union — Article 31(2) — Whether it may be relied upon in a dispute between individuals)
Věc C-684/16: Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 6. listopadu 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesarbeitsgericht – Německo) – Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften eV v. Tetsuji Shimizu „Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Úprava pracovní doby – Směrnice 2003/88/ES – Článek 7 – Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok – Vnitrostátní právní úprava, podle níž dochází ke ztrátě nevyčerpané dovolené za kalendářní rok a finanční náhrady za uvedenou dovolenou, pokud pracovník nepožádal o dovolenou před ukončením pracovního poměru – Směrnice 2003/88/ES – Článek 7 – Povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva – Listina základních práv Evropské unie – Článek 31 odst. 2 – Neuplatnitelnost v rámci sporu mezi jednotlivci“
Věc C-684/16: Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 6. listopadu 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesarbeitsgericht – Německo) – Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften eV v. Tetsuji Shimizu „Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Úprava pracovní doby – Směrnice 2003/88/ES – Článek 7 – Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok – Vnitrostátní právní úprava, podle níž dochází ke ztrátě nevyčerpané dovolené za kalendářní rok a finanční náhrady za uvedenou dovolenou, pokud pracovník nepožádal o dovolenou před ukončením pracovního poměru – Směrnice 2003/88/ES – Článek 7 – Povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva – Listina základních práv Evropské unie – Článek 31 odst. 2 – Neuplatnitelnost v rámci sporu mezi jednotlivci“
Úř. věst. C 16, 14.1.2019, p. 5–6
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
|
14.1.2019 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 16/5 |
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 6. listopadu 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesarbeitsgericht – Německo) – Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften eV v. Tetsuji Shimizu
(Věc C-684/16) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Úprava pracovní doby - Směrnice 2003/88/ES - Článek 7 - Nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok - Vnitrostátní právní úprava, podle níž dochází ke ztrátě nevyčerpané dovolené za kalendářní rok a finanční náhrady za uvedenou dovolenou, pokud pracovník nepožádal o dovolenou před ukončením pracovního poměru - Směrnice 2003/88/ES - Článek 7 - Povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva - Listina základních práv Evropské unie - Článek 31 odst. 2 - Neuplatnitelnost v rámci sporu mezi jednotlivci“)
(2019/C 16/05)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundesarbeitsgericht
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften eV
Žalovaný: Tetsuji Shimizu
Výrok
|
1) |
Článek 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby a čl. 31 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle níž to, že pracovník nepožádal během referenčního období o placenou dovolenou za kalendářní rok, na kterou měl nárok podle této právní úpravy, má automaticky a bez předchozího ověření toho, zda mu zaměstnavatel skutečně umožnil uplatnit tento nárok zejména tím, že mu poskytl odpovídající informace, za následek, že uvedený pracovník ztrácí placené dny dovolené za kalendářní rok, na které měl nárok na základě uvedené právní úpravy v uvedeném období, a v souvislosti s tím i nárok na finanční náhradu za tuto placenou dovolenou za kalendářní rok nevyčerpanou v případě ukončení pracovního poměru. V tomto ohledu přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil s ohledem na vnitrostátní právní úpravu a s pomocí jím uznaných výkladových metod, zda může dospět k výkladu tohoto práva, jež je s to zajistit plnou účinnost unijního práva. |
|
2) |
V případě, že nelze takovou vnitrostátní právní úpravu, jako je úprava dotčená ve věci původním řízení, vykládat tak, aby byl zajištěn její soulad s článkem 7 směrnice 2003/88 a čl. 31 odst. 2 Listiny, z posledně uvedeného ustanovení vyplývá, že vnitrostátní soud, který rozhoduje o sporu mezi pracovníkem a jeho bývalým zaměstnavatelem, který má postavení jednotlivce, se musí zdržet aplikace uvedené vnitrostátní právní úpravu a zajistit, aby v případě, že tento zaměstnavatel není s to prokázat, že jednal s náležitou péčí tak, aby pracovník ve skutečnosti mohl čerpat placenou dovolenou za kalendářní rok, na kterou má nárok podle unijního práva, nebyl uvedenému pracovníkovi upřen nárok na takovou placenou dovolenou za kalendářní rok a v případě ukončení pracovního poměru s tím související finanční náhrada za nevyčerpanou dovolenou, kterou musí v tomto případě zaplatit přímo dotčený zaměstnavatel. |