Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62020CA0385

    Věc C-385/20: Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 7. dubna 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia n° 49 de Barcelona – Španělsko) – EL, TP v. Caixabank SA („Řízení o předběžné otázce – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13/EHS – Zásada efektivity – Zásada rovnocennosti – Soudní řízení o žalobě na určení zneužívající povahy smluvního ujednání – Pravomoc vnitrostátního soudu k přezkumu i bez návrhu – Vnitrostátní řízení o určení výše nákladů řízení – Nahraditelné náklady řízení vynaložené z titulu odměny advokáta“)

    Úř. věst. C 213, 30.5.2022, p. 9–10 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, GA, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    30.5.2022   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 213/9


    Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 7. dubna 2022 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado de Primera Instancia no 49 de Barcelona – Španělsko) – EL, TP v. Caixabank SA

    (Věc C-385/20) (1)

    („Řízení o předběžné otázce - Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách - Směrnice 93/13/EHS - Zásada efektivity - Zásada rovnocennosti - Soudní řízení o žalobě na určení zneužívající povahy smluvního ujednání - Pravomoc vnitrostátního soudu k přezkumu i bez návrhu - Vnitrostátní řízení o určení výše nákladů řízení - Nahraditelné náklady řízení vynaložené z titulu odměny advokáta“)

    (2022/C 213/10)

    Jednací jazyk: španělština

    Předkládající soud

    Juzgado de Primera Instancia no 49 de Barcelona

    Účastníci původního řízení

    Žalobci: EL, TP

    Žalovaná: Caixabank SA

    Výrok

    1)

    Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách musí být vzhledem k zásadě efektivity vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která v rámci řízení o určení výše nákladů souvisejících s žalobou na určení zneužívající povahy smluvního ujednání stanoví horní hranici použitelnou na odměnu advokáta, jejíž náhrada může být přiznána spotřebiteli, který ve sporu věcně uspěl, k tíži prodávajícího nebo poskytovatele, jemuž byla uložena náhrada nákladů, za podmínky, že tato horní hranice umožňuje spotřebiteli získat z tohoto titulu částku, která je přiměřená a úměrná nákladům právního zastoupení, jež musel objektivně vynaložit na podání takové žaloby.

    2)

    Článek 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vzhledem k zásadě efektivity vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které musí být hodnota předmětu řízení, která je základem pro výpočet náhrady nákladů řízení přiznatelné spotřebiteli, jenž měl úspěch v řízení o žalobě týkající se zneužívajícího smluvního ujednání, určena v žalobě nebo, není-li to možné, stanovena v této právní úpravě a není možné ji později změnit, jestliže soud, který rozhoduje in fine o určení výše nákladů řízení, může bez omezení určit skutečnou hodnotu předmětu řízení pro spotřebitele a zajistit tomuto spotřebiteli nárok na náhradu částky, která je přiměřená a úměrná nákladům právního zastoupení, jež musel objektivně vynaložit na podání takové žaloby.


    (1)  Úř. věst. C 423, 7.12.2020.


    Top