(1)

Program Fiscalis 2020, který byl zaveden nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2013 (3) a který provádí Komise ve spolupráci s členskými státy a přidruženými zeměmi, a jeho předchůdci významně přispěli k usnadnění a posílení spolupráce mezi správci daně v Unii. Správci daně zúčastněných zemí uznali přidanou hodnotu těchto programů, mimo jiné pokud jde o ochranu finančních a hospodářských zájmů členských států Unie a daňových poplatníků. Úkoly pro nadcházející desetiletí bude možné vyřešit jen tehdy, pokud se budou členské státy zajímat i o dění za hranicemi svého správního území a intenzivně spolupracovat se svými protějšky.

(2)

Program Fiscalis 2020 nabízí členským státům unijní rámec pro rozvoj této spolupráce, což je nákladově efektivnější, než kdyby si každý členský stát zřídil svůj vlastní rámec pro spolupráci na dvoustranné nebo mnohostranné úrovni. Je tudíž vhodné zajistit pokračování tohoto programu zavedením nového programu ve stejné oblasti, a to programu Fiscalis (dále jen „program“).

(3)

Tím, že program poskytne rámec pro opatření, jež podporují jednotný trh a konkurenceschopnost Unie a chrání finanční a hospodářské zájmy Unie a jejích členských států, by program měl přispívat k:  podpoře daňové politiky a provádění právních předpisů Unie v oblasti daní, k prevenci daňových podvodů, daňových úniků , agresivního daňového plánování a dvojího nezdanění, k zamezení a snížení zbytečné administrativní zátěže pro občany a podniky při přeshraničních operacích, k podpoře spravedlivějších a účinnějších daňových systémů, k plnému využití potenciálu jednotného trhu a podpoře spravedlivé hospodářské soutěže v Unii, ▌k podpoře společného přístupu Unie na mezinárodních fórech a k podpoře budování správní kapacity daňových orgánů, včetně modernizace v oblasti podávání zpráv a auditních technik, a k podpoře odborného vzdělávání jejich pracovníků v těchto otázkách.

(4)

Toto nařízení stanoví finanční krytí programu, které má představovat hlavní referenční částku ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (4) pro Evropský parlament a Radu během ročního rozpočtového procesu.

(5)

Aby se podpořil proces přistoupení a přidružení třetích zemí, měl by být program otevřen účasti přistupujících a kandidátských zemí, jakož i potenciálních kandidátů a partnerských zemí evropské politiky sousedství, pokud jsou splněny určité podmínky. Může být otevřen i jiným třetím zemím v souladu s podmínkami stanovenými ve zvláštních dohodách mezi Unií a těmito zeměmi, jež zahrnují jejich účast v jakémkoli programu Unie.

(6)

Na tento program se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046  (5) (dále jen „finanční nařízení“). Stanoví pravidla pro plnění rozpočtu Unie, včetně pravidel týkajících se grantů, cen, zadávání veřejných zakázek a úhrady nákladů vzniklých v souvislosti s účastí externích odborníků.

(7)

Opatření, která se uskutečnila v rámci programu Fiscalis 2020, se ukázala být přiměřená, a měla by proto být zachována. Aby bylo provádění programu jednodušší a flexibilnější, a mohl tedy lépe plnit své cíle, měla by být opatření vymezena pouze v obecných kategoriích s uvedením seznamu ilustrativních příkladů konkrétních činností , jako jsou zasedání a podobná opatření ad-hoc, a to případně včetně přítomnosti v prostorách správních úřadů a účasti na správních šetřeních, strukturované spolupráce na základě projektů včetně případných společných auditů, budování kapacit v oblasti IT včetně případného přístupu daňových orgánů k propojeným rejstříkům . Opatření by se měla případně zaměřit také na řešení prioritních témat za účelem dosažení cílů programu. Prostřednictvím spolupráce a budování kapacit by program Fiscalis měl také podpořit zavádění a pákový efekt inovací, což umožní dále zlepšovat schopnosti plnění hlavních priorit v oblasti daní.

(8)

S ohledem na rostoucí mobilitu daňových poplatníků, počet přeshraničních operací, internacionalizaci finančních nástrojů , a tudíž zvýšené riziko daňových podvodů, daňových úniků a agresivního daňového plánování, které dalece překračují hranice Unie, by Unie nebo členské státy mohly mít zájem na přizpůsobení nebo rozšíření evropských elektronických systémů za účelem jejich využití třetími zeměmi, které nejsou přidruženy k programu, a mezinárodními organizacemi. Vyhnuly by se tak zejména administrativní zátěži a nákladům spojeným s vývojem a provozem dvou podobných elektronických systémů pro výměnu informací jednak v Unii, jednak v mezinárodním měřítku. Přizpůsobení nebo rozšíření evropských elektronických systémů za účelem spolupráce s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi, jsou-li takovým zájmem náležitě odůvodněny, by proto měla být způsobilými náklady v rámci programu.

(9)

Vzhledem k významu globalizace a důležitosti boje proti daňovým podvodům, daňovým únikům a agresivnímu daňovému plánování by měl program i nadále poskytovat možnost zapojení externích odborníků ve smyslu článku 238 finančního nařízení. Těmito externími odborníky by měli být hlavně zástupci orgánů státní správy, a to i z nepřidružených třetích zemí , včetně nejméně rozvinutých zemí, jakož i zástupci mezinárodních organizací, hospodářských subjektů, daňových poplatníků a občanské společnosti. Za nejméně rozvinuté země by měly být považovány třetí země nebo území způsobilé pro získání oficiální rozvojové pomoci v souladu s příslušným seznamem zveřejněným Výborem pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a na základě definice Organizace spojených národů. Výběr odborníků do expertních skupin by se měla zakládat na rozhodnutí Komise ze dne 30. května 2016, kterým se zavádí horizontální pravidla pro ustavování a činnost odborných skupin Komise. Pokud jde jmenování odborníků jednajících za svou osobu v rámci nezávislé činnosti ve veřejném zájmu, mělo by se zajistit, aby byli nestranní, aby neexistoval žádný možný konflikt zájmů v souvislosti s jejich profesí a aby informace o jejich výběru a účasti byly veřejně dostupné.

(10)

V souladu se závazkem Komise zajistit soudržnosti a zjednodušení programů financování, stanoveným v jejím sdělení ze dne 19. října 2010 nazvaném „Přezkum rozpočtu EU“ (6), by zdroje měly být sdíleny s jinými nástroji financování z prostředků Unie, pokud předpokládaná opatření v rámci programu sledují cíle, které jsou společné pro různé nástroje financování, avšak s vyloučením dvojího financování. Opatření prováděná v rámci programu by měla zajistit soudržnost při použití zdrojů Unie podporujících daňovou politiku a správce daně.

(10a)

V zájmu efektivnosti nákladů by měl program Fiscalis využívat možné synergie s dalšími opatřeními Unie v souvisejících oblastech, jako je program Clo, program EU pro boj proti podvodům, program pro jednotný trh a program na podporu reforem.

(11)

Opatření zaměřená na budování kapacit v oblasti informačních technologií jsou nastavena tak, aby přilákala co největší část rozpočtu v rámci programu. Zvláštní ustanovení by proto měla popsat společné složky a vnitrostátní složky evropských elektronických systémů. Kromě toho by měla být jasně vymezena oblast působnosti opatření a odpovědnost Komise a členských států. Je třeba, aby společné a vnitrostátní složky evropských elektronických systémů byly v co největším možné míře interoperabilní a aby fungovaly také v součinnosti s jinými elektronickými systémy příslušných programů Unie.

(12)

V současnosti neexistuje žádný požadavek na vypracování víceletého strategického plánu pro oblast daní za účelem vytvoření soudržného a interoperabilního elektronického prostředí pro daně v Unii. Za účelem zajištění soudržnosti a koordinace opatření zaměřených na budování kapacit v oblasti informačních technologií by program měl stanovit vytvoření takového víceletého strategického plánu pro oblast daní jakožto plánovacího nástroje, který by měl být v souladu s povinnostmi vyplývajícími z příslušných právně závazných aktů Unie a nepřekračoval by jejich rámec.

(13)

Toto nařízení by mělo být prováděno prostřednictvím pracovních programů. Vzhledem k střednědobé až dlouhodobé povaze plněných cílů a na základě dosavadních zkušeností by mělo být umožněno, aby pracovní programy zahrnovaly několik let. Přechod od ročních k víceletým pracovním programům sníží administrativní zátěž Komise i členských států.

(14)

Za účelem doplnění tohoto nařízení by měla být na Komisi v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) přenesena pravomoc přijímat akty, pokud jde o přijímání pracovních programů .

(15)

Podle odstavců 22 a 23 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů ze dne 13. dubna 2016 (7) je třeba hodnotit tento program na základě informací shromážděných prostřednictvím zvláštních monitorovacích požadavků, zároveň však zamezit nadměrné regulaci a administrativní zátěži, zejména pro členské státy. Tyto požadavky mohou případně zahrnovat měřitelné ukazatele jako základ pro hodnocení účinků nástroje v praxi. Průběžná a konečná hodnocení, která by měla být provedena nejpozději do čtyř let od začátku provádění programu, respektive od jeho ukončení, by měla přispět k procesu rozhodování v rámci příštích víceletých finančních rámců. Průběžná a konečná hodnocení by měla také řešit přetrvávající překážky bránící dosažení cílů programu a navrhnout osvědčené postupy. Kromě průběžných a konečných hodnocení by v rámci systému vykazování výkonnosti měly být vydávány výroční zprávy o pokroku za účelem monitorování dosaženého pokroku. Tyto zprávy by měly zahrnovat shrnutí nabytých zkušeností a případně překážek, které bylo třeba překonat, v souvislosti s činnostmi programu, které byly v daném roce realizovány.

(15a)

Komise by měla pravidelně organizovat semináře o daňové správě, jichž by účastnili zástupci přijímajících členských států a v rámci nichž by bylo možné diskutovat o této problematice a navrhnout možná zlepšení týkající se cílů programu, včetně výměny informací mezi daňovými správami.

(16)

Aby bylo možné přiměřeně reagovat na změny priorit daňové politiky, měla by být na Komisi v souladu s článkem 290 SFEU přenesena pravomoc přijímat akty, pokud jde o změnu seznamu ukazatelů pro měření plnění specifických cílů programu. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů. Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.“

(17)

V souladu s  nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (dále jen „finanční nařízení“), nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (8), nařízením Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 (9), nařízením Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (10) a nařízením Rady (EU) 2017/1939 (11) mají být finanční zájmy Unie chráněny prostřednictvím přiměřených opatření, včetně prevence, odhalování, nápravy a vyšetřování nesrovnalostí, včetně podvodů, zpětného získávání ztracených, neoprávněně vyplacených či nesprávně použitých finančních prostředků a případného ukládání správních sankcí. Zejména může Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) provádět v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 883/2013 a nařízením (Euratom, ES) č. 2185/96 provádět vyšetřování, včetně kontrol a inspekcí na místě, aby zjistil, zda nedošlo k podvodu, korupci nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu finanční zájmy Unie. V souladu s nařízením (EU) 2017/1939 může Úřad evropského veřejného žalobce vyšetřovat a stíhat podvody a jiné trestné činy poškozující finanční zájmy Unie, jak je stanoveno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 (12). V souladu s finančním nařízením musí všechny osoby nebo subjekty, které přijímají finanční prostředky Unie, plně spolupracovat při ochraně finančních zájmů Unie, udělit Komisi, úřadu OLAF, Úřadu Evropského veřejného žalobce ve vztahu k členským státům, které se účastní posílené spolupráce podle nařízení (EU) 2017/1939, a Evropskému účetnímu dvoru (EÚD) nezbytná práva a potřebný přístup a zajistit, aby třetí strany podílející se na vynakládání finančních prostředků Unie udělily rovnocenná práva.

(17a)

Třetí země, které jsou členy EHP, se mohou účastnit programů Unie v rámci spolupráce zavedené podle Dohody o EHP, která stanoví provádění programů na základě rozhodnutí přijatého podle uvedené dohody. Třetí země se mohou programu rovněž zúčastnit na základě jiných právních nástrojů. Toto nařízení by mělo obsahovat zvláštní ustanovení za účelem udělení nezbytných práv a přístupu příslušné schvalující osobě, úřadu OLAF, jakož i Evropskému účetnímu dvoru, aby mohly komplexně vykonávat své pravomoci.

(18)

Na toto nařízení se vztahují horizontální finanční pravidla přijatá Evropským parlamentem a Radou na základě článku 322 SFEU . Tato pravidla jsou stanovena ve finančním nařízení a určují zejména postup pro sestavování a plnění rozpočtu prostřednictvím grantů, veřejných zakázek, cen, nepřímého plnění a stanoví kontroly odpovědnosti účastníků finančních operací. Pravidla přijatá na základě článku 322 SFEU se týkají rovněž ochrany rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků týkajících se dodržování zásad právního státu v členských státech, neboť jejich dodržování je základní podmínkou řádného finančního řízení a efektivního financování z prostředků Unie.

(19)

Druhy financování a způsoby provádění podle tohoto nařízení by měly být voleny na základě jejich schopnosti dosáhnout specifických cílů opatření a přinášet výsledky, při zohlednění zejména nákladů na kontroly, administrativní zátěže a očekávaného rizika neplnění. To by mělo zahrnovat zvážení používání jednorázových částek, paušálních sazeb a jednotkových nákladů, jakož i financování nesouvisejícího s náklady podle čl. 125 odst. 1 finančního nařízení. Způsobilé náklady se určují v závislosti na povaze způsobilých opatření. Je třeba, aby byla mimořádná pozornost věnována úhradě nákladů na cestu a ubytování a nákladů na pobyt osob účastnících se schůzí a podobných opatření nebo nákladů spojených s organizací akcí, aby se zajistila účast národních odborníků a správy na společných akcích.

(20)

Jelikož cíle tohoto nařízení nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni jednotlivých členských států, ale spíše jej z důvodu rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(21)

Toto nařízení nahrazuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2013, které by proto mělo být zrušeno,