Tento dokument je výňatkem z internetových stránek EUR-Lex
Dokument 52019AP0383
P8_TA(2019)0383 OLAF investigations and cooperation with the European Public Prosecutor's Office ***I European Parliament legislative resolution of 16 April 2019 on the proposal for a regulation of the European Parliament and of the Council amending Regulation (EU, Euratom) No 883/2013 concerning investigations conducted by the European Anti-Fraud Office (OLAF) as regards cooperation with the European Public Prosecutor's Office and the effectiveness of OLAF investigations (COM(2018)0338 — C8-0214/2018 — 2018/0170(COD)) P8_TC1-COD(2018)0170 Position of the European Parliament adopted at first reading on 16 April 2019 with a view to the adoption of Regulation (EU) …/… of the European Parliament and of the Council amending Regulation (EU, Euratom) No 883/2013 concerning investigations conducted by the European Anti-Fraud Office (OLAF) as regards cooperation with the European Public Prosecutor's Office and the effectiveness of OLAF investigations
P8_TA(2019)0383 Vyšetřování prováděné úřadem OLAF a spolupráce s Úřadem evropského veřejného žalobce ***I Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), pokud jde o spolupráci s Úřadem evropského veřejného žalobce a účinnost vyšetřování úřadu OLAF (COM(2018)0338 – C8-0214/2018 – 2018/0170(COD)) P8_TC1-COD(2018)0170 Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. dubna 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) …/…, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), pokud jde o spolupráci s Úřadem evropského veřejného žalobce a účinnost vyšetřování úřadu OLAF
P8_TA(2019)0383 Vyšetřování prováděné úřadem OLAF a spolupráce s Úřadem evropského veřejného žalobce ***I Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), pokud jde o spolupráci s Úřadem evropského veřejného žalobce a účinnost vyšetřování úřadu OLAF (COM(2018)0338 – C8-0214/2018 – 2018/0170(COD)) P8_TC1-COD(2018)0170 Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. dubna 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) …/…, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), pokud jde o spolupráci s Úřadem evropského veřejného žalobce a účinnost vyšetřování úřadu OLAF
Úř. věst. C 158, 30.4.2021, s. 102—132
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
30.4.2021 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 158/102 |
P8_TA(2019)0383
Vyšetřování prováděné úřadem OLAF a spolupráce s Úřadem evropského veřejného žalobce ***I
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), pokud jde o spolupráci s Úřadem evropského veřejného žalobce a účinnost vyšetřování úřadu OLAF (COM(2018)0338 – C8-0214/2018 – 2018/0170(COD))
(Řádný legislativní postup: první čtení)
(2021/C 158/32)
Evropský parlament,
— |
s ohledem na návrh Komise předložený Evropskému parlamentu a Radě (COM(2018)0338), |
— |
s ohledem na čl. 294 odst. 2 a článek 325 Smlouvy o fungování Evropské unie a Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii a zejména na článek 106a této smlouvy, v souladu se kterými Komise předložila návrh Parlamentu (C8-0214/2018), |
— |
s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie, |
— |
s ohledem na stanovisko Účetního dvora č. 8/2018 (1), |
— |
s ohledem na článek 59 jednacího řádu, |
— |
s ohledem na zprávu Výboru pro rozpočtovou kontrolu a stanoviska Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A8-0179/2019), |
1. |
přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení; |
2. |
vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, jestliže svůj návrh nahradí jiným textem, podstatně jej změní nebo má v úmyslu jej podstatně změnit; |
3. |
pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi, jakož i vnitrostátním parlamentům. |
(1) Stanovisko EÚD č. 8/2018.
P8_TC1-COD(2018)0170
Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. dubna 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) …/…, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), pokud jde o spolupráci s Úřadem evropského veřejného žalobce a účinnost vyšetřování úřadu OLAF
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 325 této smlouvy, ve spojení se Smlouvou o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména s článkem 106a této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Účetního dvora (1)
v souladu s řádným legislativním postupem (2),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 (3) a nařízení Rady (EU) 2017/1939 (4) posílila Unie významně dostupné prostředky ustanovení harmonizovaného právního rámce ve vztahu k dostupným prostředům k pro ochranu finančních zájmů Unie trestněprávní cestou. Úřad evropského veřejného žalobce bude mít je pro Komisi klíčovou prioritou v oblasti trestního soudnictví a politiky boje proti podvodům, neboť má tento úřad pravomoc vést v zúčastněných členských státech trestní vyšetřování a podávat obžaloby v souvislosti s trestními činy poškozujícími nebo ohrožujícími rozpočet Unie, jak jsou vymezeny ve směrnici (EU) 2017/1371. [pozm. návrh 1] |
(2) |
V zájmu ochrany finančních zájmů Unie Evropský úřad proti podvodům (dále jen „úřad“ nebo „úřad OLAF“) vede správní vyšetřování administrativních nesrovnalostí i trestného jednání. Na konci vyšetřování může vnitrostátním orgánům pověřeným trestním stíháním vydat doporučení k přijetí soudních opatření, která mají umožnit podání obžaloby a trestní stíhání v členských státech. V budoucnu bude úřad v členských státech, které se účastní spolupráce na Úřadu evropského veřejného žalobce, ohlašovat Úřadu evropského veřejného žalobce podezření na trestné činy a spolupracovat s ním v rámci jeho vyšetřování. [pozm. návrh 2] |
(3) |
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (5) by proto mělo být po přijetí nařízení (EU) 2017/1939 pozměněno a odpovídajícím způsobem upraveno . Ustanovení upravující vztah mezi Úřadem evropského veřejného žalobce a úřadem obsažená v nařízení (EU) 2017/1939 by měla být zohledněna a doplněna pravidly v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, aby byla zajištěna co nejvyšší úroveň ochrany finančních zájmů Unie prostřednictvím součinnosti obou subjektů , což znamená naplňování zásad úzké spolupráce, výměny informací, doplňkovosti a zamezení zdvojování činností . [pozm. návrh 3] |
(4) |
Vzhledem k jejich společnému cíli, kterým je ochrana integrity rozpočtu Unie, by úřad a Úřad evropského veřejného žalobce měly navázat a udržovat úzký vztah založený na loajální spolupráci, který zajišťuje doplňkovost jejich příslušných mandátů a koordinaci jejich opatření, zejména co se týká rozsahu posílené spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Tento vztah by měl v konečném důsledku přispět k zajištění toho, aby byly na ochranu finančních zájmů Unie využity všechny prostředky a aby se zamezilo zbytečnému zdvojování úsilí. |
(5) |
Nařízení (EU) 2017/1939 vyžaduje, aby úřad, jakož i všechny orgány, instituce a jiné subjekty Unie a příslušné vnitrostátní orgány ohlašovaly Úřadu evropského veřejného žalobce bez zbytečného odkladu jakékoli trestné podezření z trestného jednání, u něhož by mohl vykonat svou pravomoc. Jelikož je úřad pověřen prováděním správních vyšetřování případů podvodů, úplatkářství a jiného protiprávního jednání ohrožujícího finanční zájmy Unie, má ideální předpoklady a prostředky k tomu, aby jednal jako přirozený partner a privilegovaný zdroj informací pro Úřad evropského veřejného žalobce. [pozm. návrh 4] |
(6) |
Prvky naznačující možné trestné jednání spadající do pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce mohou být v praxi obsaženy v prvotních tvrzeních, která úřad OLAF obdrží, nebo se mohou objevit teprve v průběhu správního vyšetřování, které úřad OLAF zahájí kvůli podezření na administrativní nesrovnalost. Aby úřad plnil svou povinnost týkající se ohlašování Úřadu evropského veřejného žalobce, měl by ohlásit trestné jednání v kterékoli fázi před zahájením vyšetřování nebo v jeho průběhu v závislosti na konkrétním případu. |
(7) |
Nařízení (EU) 2017/1939 upřesňuje minimální prvky, které by ohlášení měla zpravidla obsahovat. Úřad musí případně provést předběžné posouzení tvrzení, aby tyto prvky zjistil a aby získal potřebné informace. Úřad by měl toto posouzení provést urychleně a způsobem, který neohrozí případné trestní vyšetřování v budoucnu. Po dokončení posouzení by měl Úřad evropského veřejného žalobce informovat v případě, bylo-li zjištěno podezření na trestný čin spadající do jeho pravomoci. |
(8) |
Vzhledem k odborným znalostem úřadu by orgány, instituce a jiné subjekty Unie měly mít možnost využít úřad k provedení tohoto předběžného posouzení tvrzení, která jim byla předložena. |
(9) |
V souladu s nařízením (EU) 2017/1939 by úřad neměl v zásadě zahajovat správní vyšetřování souběžně s vyšetřováním týchž skutečností, které provádí Úřad evropského veřejného žalobce. V určitých případech však může ochrana finančních zájmů Unie vyžadovat, aby úřad provedl doplňující správní vyšetřování před uzavřením trestního řízení zahájeného Úřadem evropského veřejného žalobce za účelem zjištění toho, zda jsou zapotřebí preventivní opatření, nebo zda by měla být přijata finanční, disciplinární či správní opatření. Tato doplňující vyšetřování mohou být vhodná mimo jiné tehdy, je-li nutné vymáhat částky, které mají být uhrazeny do rozpočtu Unie a na něž se vztahují určitá pravidla týkající se promlčení, pokud jsou ohrožené částky velmi vysoké, nebo je-li nutné zabránit v rizikových situacích dalším výdajům prostřednictvím správních opatření. |
(10) |
Nařízení (EU) 2017/1939 stanoví, že Úřad evropského veřejného žalobce může požádat úřad o tato doplňující vyšetřování. Pokud si je Úřad evropského veřejného žalobce nevyžádá, mělo by být takovéto doplňující vyšetřování za určitých přesně daných podmínek a po konzultaci s Úřadem evropského veřejného žalobce být možné i z podnětu úřadu. Úřad evropského veřejného žalobce by měl mít zejména možnost podat námitku proti zahájení nebo pokračování vyšetřování vedeného úřadem nebo proti provedení určitých úkonů v rámci vyšetřování ze strany úřadu. Důvody pro podání této námitky by měly být založeny na nutnosti chránit účinnost vyšetřování Úřadu evropského veřejného žalobce a měly by být úměrné tomuto cíli. Úřad by se měl zdržet provedení úkonu, proti němuž vznesl Úřad evropského veřejného žalobce námitku. Pokud Úřad evropského veřejného žalobce námitku nevznese žádosti vyhoví , mělo by být vyšetřování úřadu provedeno v úzké konzultaci s Úřadem evropského veřejného žalobce. [pozm. návrh 6] |
(11) |
Úřad OLAF by měl Úřad evropského veřejného žalobce v jeho vyšetřování aktivně podporovat. V tomto ohledu může Úřad evropského veřejného žalobce úřad požádat, aby podpořil nebo doplnil jeho trestní vyšetřování výkonem pravomocí podle tohoto nařízení. V těchto případech by měl úřad provést tyto činnosti v mezích svých pravomocí a podle rámce stanoveného v tomto nařízení. |
(12) |
Aby byla zajištěna účinná koordinace , spolupráce a transparentnost mezi úřadem a Úřadem evropského veřejného žalobce, měly by být informace mezi nimi vyměňovány průběžně. Obzvláště důležitá je výměna informací ve fázích před zahájením vyšetřování úřadem a Úřadem evropského veřejného žalobce, aby byla zajištěna zabezpečena náležitá koordinace mezi příslušnými opatřeními a vyloučeno za účelem zajištění doplňkovosti a vyloučení zdvojování činností. Za tímto účelem by úřad a Úřad evropského veřejného žalobce měly využívat funkce vyhledávání shody ve svých systémech správy případů. Úřad a Úřad evropského veřejného žalobce by měly upřesnit způsoby a podmínky této výměny informací ve svých pracovních ujednáních. [pozm. návrh 7] |
(13) |
Zpráva Komise o hodnocení uplatňování nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 (6), která byla přijata dne 2. října 2017, dospěla k závěru, že změny právního rámce z roku 2013 znamenaly jasné zlepšení, pokud jde o vedení vyšetřování, spolupráci s partnery a práva dotčených osob. Hodnocení současně upozornilo na některé nedostatky, které negativně ovlivňují účelnost a efektivnost vyšetřování. |
(14) |
Naprosto jednoznačnými zjištěními z hodnocení Komise je nutno se zabývat prostřednictvím změny nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013. Jedná se o zásadní změny, které jsou v krátkodobém horizontu nezbytné k posílení rámce pro vyšetřování úřadu, aby byl zachován jako silný a zcela funkční úřad, jenž doplňuje trestněprávní přístup Úřadu evropského veřejného žalobce správním vyšetřováním, které však neznamenají změnu jeho mandátu ani pravomocí. Jedná se především o oblasti, v nichž nedostatečná jasnost nařízení v současnosti brání účinnému vedení vyšetřování ze strany úřadu, jako je provádění kontrol na místě, možnost přístupu k informacím o bankovním účtu nebo přípustnost zpráv o případech vyhotovených úřadem jako důkazů. Komise by měla předložit nový komplexní návrh nejpozději dva roky po hodnocení Úřadu evropského veřejného žalobce i úřadu a jejich spolupráce. [pozm. návrh 8] |
(15) |
Tyto změny se nedotýkají procesních záruk, které jsou použitelné v rámci vyšetřování. Úřad musí uplatňovat procesní záruky stanovené v nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 (7) a procesní záruky obsažené v Listině základních práv Unie. Tento rámec vyžaduje, aby úřad prováděl vyšetřování objektivně, nestranně a důvěrně, shromáždil důkazy ve prospěch i v neprospěch dotčené osoby a prováděl vyšetřovací úkony na základě písemného zmocnění a po kontrole souladu s právem. Úřad musí zajistit dodržování práv osob, jichž se jeho vyšetřování týkají, včetně presumpce neviny a práva nevypovídat ve svůj neprospěch. Při výslechu mají dotčené osoby mimo jiné právo na pomoc osoby, kterou si zvolí, na potvrzení záznamu výslechu a na používání jednoho z úředních jazyků Unie. Dotčené osoby mají rovněž právo vyjádřit se ke skutečnostem daného případu předtím, než jsou vypracovány závěry. |
(16) |
Úřad provádí kontroly a inspekce na místě, které mu umožňují přístup do prostor a k dokumentaci hospodářských subjektů v rámci vyšetřování případů podezření na podvod, úplatkářství či jiné protiprávní jednání ohrožující finanční zájmy Unie. Tyto kontroly a inspekce se provádějí podle tohoto nařízení a podle nařízení (Euratom, ES) č. 2185/96, jež v některých případech podřizuje uplatňování těchto pravomocí podmínkám vnitrostátního práva. V rámci hodnocení Komise bylo zjištěno, že často není stanoven rozsah, v jakém by se mělo použít vnitrostátní právo, což v důsledku snižuje účinnost vyšetřovacích činností úřadu. |
(17) |
Je proto vhodné objasnit případy, v nichž by se v průběhu vyšetřování úřadu mělo použít vnitrostátní právo, aniž by se však změnily pravomoci, které má úřad k dispozici, nebo způsob, jakým nařízení funguje ve vztahu k členským státům. Toto objasnění zohledňuje nedávný rozsudek Tribunálu ve věci Sigma Orionis SA v. Evropská komise (T-48/16). |
(18) |
Provádění kontrol a inspekcí na místě ze strany úřadu v případech, kdy se dotčený hospodářský subjekt podrobí kontrole, by mělo podléhat pouze právu Unie. To by mělo umožnit výkon jeho vyšetřovacích pravomocí účinným a jednotným způsobem ve všech členských státech za účelem přispění k vysoké úrovni ochrany finančních zájmů Unie v celé Unii, jak se vyžaduje v článku 325 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). |
(19) |
V situacích, kdy se úřad musí spolehnout na pomoc příslušných vnitrostátních orgánů, zejména v případech, kdy hospodářský subjekt vznese proti kontrole a inspekci na místě námitku, by členské státy měly zajistit, aby byla opatření úřadu účinná, a měly by poskytnout potřebnou pomoc v souladu s příslušnými pravidly vnitrostátního procesního práva. |
(20) |
V nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 by měla být zavedena povinnost hospodářských subjektů spolupracovat s úřadem. To je v souladu s jejich povinností podle nařízení (Euratom, ES) č. 2185/96 umožnit za účelem provádění kontrol a inspekcí na místě přístup do prostor, na pozemky, do dopravních prostředků nebo jiných míst používaných pro účely výkonu povolání a s povinností podle článku 129 (8) finančního nařízení, že všechny osoby nebo subjekty, kterým jsou poskytovány finanční prostředky Unie, spolupracují plně při ochraně finančních zájmů Unie, a to i v rámci vyšetřování vedených úřadem. |
(21) |
V rámci této povinnosti týkající se spolupráce by měl být úřad schopen vyžadovat poskytnutí příslušných informací od hospodářských subjektů, kterých se mohly týkat vyšetřované skutečnosti nebo které mohou mít příslušné informace v držení. Při vyřizování těchto žádostí nemají hospodářské subjekty povinnost přiznat, že se dopustily protiprávního jednání, musí však zodpovědět věcné otázky a poskytnout dokumenty, a to i tehdy, mohou-li být tyto informace použity k zjištění existence protiprávního jednání, jehož se dopustily ony samy či jiný subjekt. |
(22) |
Během kontrol a inspekcí na místě by měly mít hospodářské subjekty možnost používat některý z úředních jazyků členského státu, v němž se kontrola uskutečňuje, a právo na pomoc osoby podle své volby, včetně externího právního poradce. Přítomnost právního poradce by však neměla představovat právní podmínku pro platnost kontrol a inspekcí na místě. Aby byla zajištěna účinnost kontrol a inspekcí na místě, zejména co se týká rizika zmizení důkazů, měl by mít úřad přístup do prostor, na pozemky, do dopravních prostředků nebo jiných míst používaných pro účely výkonu povolání, aniž by bylo nutné čekat, než se hospodářský subjekt poradí se svým právním poradcem. Před zahájením kontroly by měl být pro poradu s právním poradcem povolen pouze krátký přiměřený odklad. Takovýto odklad však musí být omezen na nezbytné minimum. |
(23) |
Aby byla zajištěna transparentnost, měl by úřad při provádění kontrol a inspekcí na místě poskytnout hospodářským subjektům příslušné informace o jejich povinnosti týkající se spolupráce, o důsledcích odmítnutí spolupracovat a o postupu vztahujícím se na kontrolu, včetně použitelných procesních záruk. |
(24) |
V rámci vnitřních vyšetřování a v případě potřeby i vnějších vyšetřování má úřad přístup k veškerým příslušným informacím, které mají v držení orgány, instituce a jiné subjekty. Jak je uvedeno v hodnocení Komise, je nutné vyjasnit, že by tento přístup měl být možný bez ohledu na nosič druh nosiče , na němž jsou tyto informace nebo údaje uloženy, aby se zohlednil rozvíjející se technologický pokrok. [pozm. návrh 9] |
(25) |
Za účelem jednotnějšího rámce pro vyšetřování úřadu by měla být pravidla vztahující se na vnitřní a vnější vyšetřování dále sladěna, aby byly odstraněny některé nesrovnalosti, jež byly zjištěny v rámci hodnocení Komise, nejsou-li rozdílná pravidla opodstatněná. Mělo by se proto například stanovit, že zprávy a doporučení vypracované po skončení vnějšího vyšetřování mohou být zaslány dotčenému orgánu, instituci nebo jinému subjektu, aby mohly přijmout vhodná opatření, jako je tomu v případě vnitřních vyšetřování. Úřad by měl pomáhat dotčenému orgánu, instituci nebo jinému subjektu přijímat opatření navazující na doporučení úřadu, pokud je to v souladu s jeho mandátem. K dalšímu zajištění spolupráce mezi úřadem a orgány, institucemi a jinými subjekty by úřad měl v případě potřeby informovat dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt Unie, jestliže se rozhodne nezahájit vnější vyšetřování, například v případě, že orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie byly zdrojem prvotních informací. |
(26) |
Úřad by měl mít k dispozici potřebné prostředky ke sledování stopy peněz za účelem odhalování způsobů činnosti, jež jsou typické pro mnoho podvodných jednání. V současnosti lze bankovní údaje, které jsou důležité pro jeho vyšetřovací činnost a které mají v držení úvěrové instituce, v řadě členských států získat prostřednictvím spolupráce s vnitrostátními orgány a s jejich pomocí. Aby byl zajištěn účinný postup v celé Unii, měla by být v nařízení upřesněna povinnost příslušných vnitrostátních orgánů poskytnout úřadu informace o bankovních a platebních účtech v rámci jejich obecné povinnosti týkající se poskytování pomoci úřadu. Tato spolupráce by se měla zpravidla uskutečňovat prostřednictvím finančních zpravodajských jednotek v členských státech. Při poskytování této pomoci úřadu by měly vnitrostátní orgány jednat v souladu s příslušnými ustanoveními procesního práva obsaženými ve vnitrostátních právních předpisech dotčeného členského státu. |
(26a) |
Má-li se věnovat pozornost ochraně a dodržování procesních práv a záruk, měl by úřad vytvořit vnitřní funkci v podobě inspektora procesních záruk a poskytnout mu odpovídající zdroje. Inspektor procesních záruk by měl mít přístup ke všem informacím nezbytným k plnění svých povinností. [pozm. návrh 10] |
(26b) |
Toto nařízení by měl být v rámci úřadu zřízen mechanismus pro podávání a vyřizování stížností ve spolupráci s inspektorem procesních záruk, aby bylo zajištěno dodržování procesních práv a záruk při veškeré činnosti úřadu. Mělo by jít o správní mechanismus, jehož prostřednictvím by měl inspektor odpovídat za vyřizování stížností obdržených úřadem v souladu s právem na řádnou správu. Tento mechanismus by měl být účinný a zajišťovat, aby stížnosti byly řádně prošetřeny. Za účelem zvýšení transparentnosti a odpovědnosti by měl úřad podat informace o mechanismu pro podávání a vyřizování stížností ve své výroční zprávě. Tato zpráva by měla zejména obsahovat informace o počtu obdržených stížností, o tom, jaké druhy procesních práv a záruk byly porušeny a kterých úkonů se to týká, a pokud je to možné, o opatřeních, která úřad následně přijal. [pozm. návrh 11] |
(27) |
Včasné předání informací úřadem za účelem přijetí preventivních opatření představuje nezbytný nástroj pro ochranu finančních zájmů Unie. Aby byla zajištěna úzká spolupráce v tomto ohledu mezi úřadem a orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, je vhodné, aby orgány, instituce a jiné subjekty měly možnost úřad kdykoli konzultovat za účelem rozhodnutí o vhodných preventivních opatřeních, včetně opatření na ochranu důkazů. |
(28) |
Zprávy vyhotovené úřadem představují v současnosti přípustný důkaz ve správních nebo soudních řízeních stejně a za stejných podmínek jako úřední zprávy vypracované vnitrostátními správními kontrolory. Hodnocení Komise zjistilo, že v některých členských státech toto pravidlo nezajišťuje dostatečně účelnost činností úřadu. K zvýšení účinnosti a za účelem jednotného používání zpráv úřadu by nařízení mělo stanovit přípustnost těchto zpráv v soudních řízeních netrestní povahy u vnitrostátních soudů, jakož i ve správních řízeních v členských státech. V případě vnitrostátního soudního řízení trestní povahy by se mělo i nadále uplatňovat pravidlo, které stanoví rovnocennost se zprávami vnitrostátních správních kontrolorů. Nařízení by rovněž mělo zajišťovat přípustnost zpráv vypracovaných úřadem ve správních a soudních řízeních na úrovni Unie. |
(29) |
Mandát úřadu zahrnuje ochranu příjmů rozpočtu Unie plynoucích z vlastních zdrojů odvozených z DPH. V této oblasti by měl být úřad schopen podporovat a doplňovat činnosti členských států prostřednictvím vyšetřování vedených v souladu s jeho mandátem, koordinace s příslušnými vnitrostátními orgány ve složitých, nadnárodních věcech a podpory a pomoci poskytované členským státům a Úřadu evropského veřejného žalobce. Za tímto účelem by měl být úřad schopen vyměňovat si informace prostřednictvím sítě Eurofisc zřízené nařízením Rady (EU) č. 904/2010 (9) k prosazování a zároveň přihlížet k ustanovením nařízení Evropského parlamentu a usnadňování spolupráce Rady (EU) 2018/1725 (10) s cílem prosazovat a usnadňovat spolupráci v boji proti podvodům v oblasti DPH. [pozm. návrh 12] |
(30) |
Koordinační služby členských států pro boj proti podvodům byly nařízením (EU, Euratom) č. 883/2013 zavedeny za účelem usnadňování účinné spolupráce a výměny informací, včetně informací operační povahy, mezi úřadem a členskými státy. V hodnocení byl vyvozen závěr, že přispívají kladně k činnosti úřadu. Hodnocení zjistilo rovněž potřebu dalšího objasnění jejich úlohy, aby bylo zajištěno, že úřadu je poskytována pomoc, která je nezbytná k tomu, aby byla jeho vyšetřování účinná, přičemž organizace a pravomoci koordinačních služeb pro boj proti podvodům jsou ponechány na jednotlivých členských státech. V tomto ohledu by koordinační služby pro boj proti podvodům měly být schopny poskytovat, získat nebo koordinovat pomoc, kterou úřad potřebuje k účinnému plnění svých úkolů, a to před zahájením vnějšího či vnitřního vyšetřování, v jeho průběhu nebo na jeho konci. |
(31) |
Povinnost úřadu poskytovat členským státům pomoc za účelem koordinace jejich opatření na ochranu finančních zájmů Unie představuje klíčový prvek jeho mandátu podporující přeshraniční spolupráci mezi členskými státy. Je třeba stanovit podrobnější pravidla, aby se usnadnily koordinační činnosti úřadu a jeho spolupráce v tomto kontextu s orgány členských států, třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi. Těmito pravidly by neměl být dotčen výkon pravomocí úřadu, které byly svěřeny Komisi ve zvláštních ustanoveních upravujících vzájemnou pomoc mezi správními orgány členských států a spolupráci mezi těmito orgány a Komisí, zejména nařízení Rady (ES) č. 515/97 (11). |
(32) |
Úřad by měl mít rovněž možnost vyžádat si od koordinačních služeb pro boj proti podvodům pomoc v rámci koordinačních činností a koordinační služby pro boj proti podvodům by měly mít možnost vzájemně spolupracovat, aby se dále posílily dostupné mechanismy spolupráce v boji proti podvodům. |
(32a) |
Příslušné orgány členských států poskytují úřadu nezbytnou pomoc při plnění jeho úkolů. Pokud úřad vydá vnitrostátním orgánům pověřeným vedením trestního stíhání doporučení k přijetí soudních opatření a nejsou-li učiněny žádné návazné kroky, měl by členský stát své rozhodnutí úřadu odůvodnit. Jednou ročně by měl úřad vypracovat zprávu obsahující přehled informací o pomoci poskytnuté členskými státy a o krocích učiněných v návaznosti na doporučení k přijetí soudních opatření. [pozm. návrh 13] |
(32b) |
Za účelem doplnění procesních pravidel pro vedení vyšetřování vymezených v tomto nařízení by měl úřad stanovit procesní řád pro vyšetřování, který musí zaměstnanci úřadu dodržovat. Proto by měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o vytvoření takového procesního řádu, aniž by byla dotčena nezávislost úřadu při výkonu jeho pravomocí. Tyto akty v přenesené pravomoci by měly vymezit zejména způsob výkonu mandátu a statut úřadu, podrobná pravidla upravující postupy při vyšetřování a povolené vyšetřovací úkony, legitimní práva dotčených osob, procesní záruky, ustanovení týkající se ochrany údajů a strategie v oblasti komunikace a přístupu k dokumentům, ustanovení o kontrole souladu s právem a o opravných prostředcích dostupných pro dotčené osoby a vztah s Úřadem evropského veřejného žalobce. Je obzvláště důležité, aby úřad v rámci přípravné činnosti vedl odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Komise by měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předávány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě. [pozm. návrh 14] |
(32c) |
Nejpozději pět let po datu určeném v souladu s čl. 120 odst. 2 druhým pododstavcem nařízení (EU) 2017/1939 by Komise měla vyhodnotit uplatňování tohoto nařízení a zejména účinnost spolupráce mezi úřadem a Úřadem evropského veřejného žalobce. [pozm. návrh 15] |
(33) |
Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž posílení ochrany finančních zájmů Unie tím, že se fungování úřadu přizpůsobí s ohledem na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce a že se zvýší účinnost vyšetřování prováděných úřadem, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie přijetím pravidel, která upravují vztah mezi oběma úřady Unie a zvyšují účinnost vyšetřování prováděných úřadem v celé Unii, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k posílení boje proti podvodům, úplatkářství a jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Unie. |
(34) |
Toto nařízení nemění pravomoci a odpovědnost členských států přijímat opatření k boji proti podvodům, úplatkářství a jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Unie. |
(35) |
V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (12) byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který vydal stanovisko dne … (13). |
(36) |
Nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno, |
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013 se mění takto:
-1) |
V článku 1 se návětí odstavce 1 nahrazuje tímto: „1. Za účelem posílení boje proti podvodům, úplatkářství a jinému protiprávnímu jednání či nesrovnalostem ohrožujícím finanční zájmy Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen souhrnně ‚Unie‘, pokud to kontext vyžaduje) vykonává Evropský úřad pro boj proti podvodům, zřízený rozhodnutím 1999/352/ES, ESUO, Euratom (dále jen ‚úřad‘), pravomoci týkající se vyšetřování svěřené Komisi:“ [pozm. návrh 16] |
-1a) |
v článku 1 se odstavec 2 nahrazuje tímto: „2. Úřad zajišťuje pomoc Komise členským státům při organizování úzké a pravidelné spolupráce mezi jejich příslušnými orgány za účelem koordinace jejich opatření zaměřených na ochranu finančních zájmů Unie před podvody. Úřad přispívá k vytváření a rozvoji metod prevence a boje proti podvodům, úplatkářství i proti jakékoli jiné nedovolené činnosti nebo nesrovnalostem poškozujícím finanční zájmy Unie. Úřad podporuje a koordinuje sdílení operačních zkušeností a osvědčených procesních postupů se členskými státy a mezi nimi v oblasti ochrany finančních zájmů Unie a rovněž podporuje společné kroky v boji proti podvodům uskutečňované členskými státy na dobrovolném základě.“ [pozm. návrh 17] |
-1b) |
v článku 1 se odst. 3 písm. d) nahrazuje tímto:
|
-1c) |
v článku 1 se do odstavce 3 se doplňuje písmeno da), které zní:
|
-1d) |
v článku 1 se odstavec 4 nahrazuje tímto: „4. V rámci orgánů, institucí a jiných subjektů založených Smlouvami nebo na jejich základě (dále jen ‚orgány, instituce a jiné subjekty‘), a aniž je dotčen článek 12d, provádí úřad správní vyšetřování za účelem boje proti podvodům, úplatkářství a jinému protiprávnímu jednání nebo nesrovnalostem ohrožujícím finanční zájmy Unie. Vyšetřuje proto závažné skutečnosti související s výkonem služebních povinností, které by mohly znamenat zanedbání povinností ze strany úředníků a zaměstnanců Unie, jež by mohlo vést k disciplinárnímu, popřípadě trestnímu stíhání, nebo zanedbání obdobných povinností členy orgánů a institucí, vedoucími pracovníky jiných subjektů nebo pracovníky orgánů, institucí a subjektů, na které se nevztahuje služební řád (dále společně jen ‚úředníci, jiní zaměstnanci, členové orgánů nebo institucí, vedoucí jiných subjektů nebo pracovníci‘).“ [pozm. návrh 20] |
1) |
V článku 1 se vkládá nový odstavec, který zní: „4a. Úřad naváže a udržuje úzký vztah s Úřadem evropského veřejného žalobce, který byl v rámci posílené spolupráce zřízen nařízením Rady (EU) 2017/1939 (14). Tento vztah je založen na vzájemné spolupráci, a doplňkovosti, předcházení zdvojování činností a výměně informací. Má zejména zajistit, aby na ochranu finančních zájmů Unie byly využity veškeré dostupné prostředky, a to prostřednictvím doplňkovosti jejich příslušných mandátů a podpory, kterou úřad poskytuje Úřadu Evropského veřejného žalobce. [pozm. návrh 21] Spolupráce mezi úřadem OLAF a Úřadem evropského veřejného žalobce se řídí články 12c až 12f.“ |
1a) |
v článku 1 se odstavec 5 nahrazuje tímto: „5. Za účelem uplatňování tohoto nařízení mohou příslušné orgány členských států a orgány, instituce a jiné subjekty uzavřít s úřadem správní ujednání. Tato správní ujednání se mohou týkat zejména předávání informací, provádění vyšetřování a navazujících opatření.“ [pozm. návrh 22] |
1b) |
v článku 2 se bod 2 nahrazuje tímto: „2) ‚nesrovnalostí‘‚nesrovnalost‘ ve smyslu čl. 1 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95, včetně porušení povinností s dopadem na příjmy z daně z přidané hodnoty;“ [pozm. návrh 23] |
1c) |
v článku 2 se bod 3 nahrazuje tímto: „3) ‚podvodem, úplatkářstvím a jiným protiprávním jednáním nebo nesrovnalostmi ohrožujícími finanční zájmy Unie‘ podvod, úplatkářství a jiné protiprávní jednání ohrožující finanční zájmy Unie ve smyslu příslušných právních aktů Unie;“ [pozm. návrh 24] |
2) |
V článku 2 se bod 4 nahrazuje tímto: „4) ‚správním vyšetřováním‘ (dále jen ‚vyšetřování‘) jakákoli inspekce, kontrola a jiné opatření prováděné úřadem podle článků 3 a 4 za účelem dosažení cílů uvedených v článku 1 a případně označení vyšetřovaných činností za nedovolené; těmito vyšetřováními nejsou dotčeny pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce nebo příslušných orgánů členských států zahájit trestní stíhání;“; |
2a) |
v článku 2 se bod 5 nahrazuje tímto: „5) ‚dotčenou osobou‘ jakákoli osoba nebo hospodářský subjekt, které jsou podezřelé z toho, že se dopustily podvodu, úplatkářství nebo jiného protiprávního jednání či nesrovnalostí ohrožujících finanční zájmy Unie, a které jsou proto vyšetřovány úřadem;“ [pozm. návrh 25] |
2b) |
v článku 2 se vkládá nový bod, který zní: „7a. ‚členem orgánu‘ podle okolností poslanec Evropského parlamentu, člen Evropské rady, zástupce členského státu na ministerské úrovni v Radě, člen Evropské komise, člen Soudního dvora Evropské unie, člen Rady guvernérů Evropské centrální banky nebo člen Evropského účetního dvora.“ [pozm. návrh 26] |
2c) |
v článku 2 se vkládá nový bod, který zní: „7b. ‚týmiž skutečnostmi‘, že materiální skutečnosti jsou totožné a jsou pojímány jako soubor konkrétních podmínek, které jsou nerozlučně spojeny a které ve svém souhrnu mohou zakládat důvody pro vyšetřování protiprávního jednání, které je v pravomoci úřadu nebo Úřadu evropského veřejného žalobce.“ [pozm. návrh 27] |
3) |
Článek 3 se nahrazuje tímto: „Článek 3 Vnější vyšetřování Kontroly a inspekce na místě v členských státech a třetích zemích [pozm. návrh 28] 1. V rozsahu stanoveném v článku 1 a čl. 2 bodech 1 a 3 provádí úřad kontroly a inspekce na místě v členských státech a v souladu s platnými dohodami o spolupráci a vzájemné pomoci a jinými platnými právními nástroji ve třetích zemích a v prostorách mezinárodních organizací. [pozm. návrh 29] 2. Kontroly a inspekce na místě se provádějí v souladu s tímto nařízením a v případě, že se toto nařízení na danou záležitost nevztahuje, v souladu s nařízením (Euratom, ES) č. 2185/96. 3. Hospodářské subjekty spolupracují s úřadem v průběhu jeho vyšetřování. Úřad může od hospodářských subjektů požadovat ústní poskytnutí informací, mimo jiné i formou výslechu, a písemné poskytnutí informací a písemné poskytnutí informací v souladu s čl. 4 odst. 2 písm. b) . [pozm. návrh 30] 4. Úřad provádí kontroly a inspekce na místě po předložení písemného zmocnění, jak je stanoveno v čl. 7 odst. 2 tohoto nařízení a v čl. 6 odst. 1 nařízení (Euratom, ES) č. 2185/1996. Informuje dotčený hospodářský subjekt o postupu vztahujícím se na kontrolu, včetně použitelných procesních záruk, a o jeho povinnosti spolupracovat. 5. Při výkonu těchto pravomocí dodržuje úřad procesní záruky stanovené v tomto nařízení a v nařízení (Euratom, ES) č. 2185/96. Při provádění kontroly a inspekce na místě má dotčený hospodářský subjekt právo nevypovídat ve svůj neprospěch a právo na pomoc osoby podle své volby. Při prohlášeních během kontrol na místě může hospodářský subjekt používat některý z úředních jazyků členského státu, v němž je usazen. Právo na pomoc zvolené osoby nebrání úřadu v přístupu do prostor hospodářského subjektu a nesmí vést k nepřiměřenému odkladu zahájení kontroly. 6. Na žádost úřadu poskytne příslušný orgán dotčeného členského státu bez zbytečného odkladu zaměstnancům úřadu pomoc, která je nezbytná k účinnému plnění jejich úkolů, jak je stanoveno v písemném zmocnění uvedeném v čl. 7 odst. 2. [pozm. návrh 31] Dotčený členský stát v souladu s nařízením (Euratom, ES) č. 2185/96 zajistí, aby byl zaměstnancům úřadu umožněn přístup ke všem informacím , dokumentům a dokumentům údajům týkajícím se skutečností, které jsou předmětem vyšetřování, jež jsou nezbytné pro efektivní a účinné provedení kontrol a inspekce na místě, a aby si mohli tyto dokumenty nebo informace ponechat a zamezit tak nebezpečí jejich zmizení. Pokud jsou k pracovním účelům používány soukromé přístroje, budou tyto přístroje předmětem vyšetřování úřadu, pouze pokud má úřad důvodné podezření, že by jejich obsah mohl být pro vyšetřování důležitý. [pozm. návrh 32] 7. Pokud se dotčený hospodářský subjekt podrobí kontrole a inspekci na místě povolené podle tohoto nařízení, ustanovení čl. 2 odst. 4 nařízení (Euratom, ES) č. 2988/95 a čl. 6 odst. 1 třetího pododstavce a čl. 7 odst. 1 nařízení (Euratom, ES) č. 2185/96 se nepoužijí, pokud tato ustanovení vyžadují dodržení vnitrostátního práva a mohou omezit přístup úřadu k informacím a dokumentaci podle podmínek vztahujících se na vnitrostátní správní kontrolory. Pokud zaměstnanci úřadu zjistí, že se hospodářský subjekt kontrole nebo inspekci na místě povolené podle tohoto nařízení brání, poskytne jim dotčený členský stát nezbytnou pomoc ze strany donucovacích orgánů, aby mohl úřad provést kontrolu nebo inspekci na místě účinně a bez zbytečného odkladu. Při poskytování pomoci podle tohoto odstavce nebo podle odstavce 6 jednají příslušné vnitrostátní orgány v souladu s vnitrostátními procesními pravidly, která se vztahují na dotčený příslušný vnitrostátní orgán. Jestliže tato pomoc vyžaduje podle vnitrostátních právních předpisů povolení justičního orgánu, musí být o toto povolení požádáno. 7a. Pokud se prokáže, že členský stát neplní svou povinnost spolupracovat podle odstavců 6 a 7, má Unie právo na vrácení částky související s danou kontrolou nebo inspekcí na místě. [pozm. návrh 33] 8. V rámci své vyšetřovací funkce provádí úřad kontroly a inspekce podle čl. 9 odst. 1 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95 a podle odvětvových předpisů, na něž se odkazuje v čl. 9 odst. 2 výše uvedeného nařízení, v členských státech a v souladu s platnými dohodami o spolupráci a vzájemné pomoci a jinými platnými právními nástroji ve třetích zemích a v prostorách mezinárodních organizací. 9. V případě, že je to nutné pro účely zjištění, zda došlo k podvodu, úplatkářství nebo jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Unie, má úřad v průběhu vnějšího vyšetřování přístup ke všem relevantním informacím a údajům, které souvisejí s vyšetřovanými skutečnostmi a které mají v držení orgány, instituce a subjekty, a to bez ohledu na nosič, na němž jsou uloženy. Za tímto účelem se použijí ustanovení čl. 4 odst. 2 a 4. [pozm. návrh 34] 10. Aniž je dotčeno ustanovení čl. 12c odst. 1, může úřad v případě, že se ještě před rozhodnutím, zda zahájit vnější vyšetřování, zabývá informacemi naznačujícími, že došlo k podvodu, úplatkářství nebo jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Unie, informovat příslušné orgány dotčených členských států a v případě potřeby dotčené orgány, instituce a jiné subjekty. Aniž jsou dotčeny odvětvové předpisy, na které se odkazuje v čl. 9 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95, zajistí příslušné orgány dotčených členských států, že budou podniknuty vhodné kroky v souladu s vnitrostátním právem, na nichž se může úřad podílet. Příslušné orgány dotčených členských států na požádání informují úřad o podniknutých krocích a o skutečnostech zjištěných na základě těchto informací, jak je uvedeno v prvním pododstavci tohoto odstavce.“ [pozm. návrh 35] |
4) |
Článek 4 se mění takto:
|
5) |
Článek 5 se mění takto:
|
6) |
Článek 7 se mění takto:
|
7) |
Článek 8 se mění takto:
|
8) |
Článek 9 se mění takto:
|
8a) |
Vkládá se nový článek 9a, který zní: „Článek 9a Inspektor procesních záruk 1. Komise jmenuje postupem uvedeným v odstavci 2 inspektora procesních záruk (dále jen ‚inspektor‘) na dobu pěti let bez možnosti obnovení. Po uplynutí funkčního období setrvá inspektor ve funkci, dokud nebude nahrazen. 2. V návaznosti na výzvu k podávání přihlášek zveřejněnou v Úředním věstníku Evropské unie vypracuje Komise seznam vhodných uchazečů o pozici inspektora s odpovídající kvalifikací. Komise jmenuje inspektora po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou. 3. Inspektor musí mít potřebnou kvalifikaci a zkušenosti v oblasti procesních práv a záruk. 4. Inspektor vykonává své funkce zcela nezávisle a při výkonu svých úkolů od si nikoho nevyžaduje ani nepřijímá pokyny. 5. Inspektor sleduje dodržování procesních práv a záruk ze strany úřadu. Odpovídá za vyřizování stížností obdržených úřadem. 6. Inspektor každoročně podává Evropskému parlamentu, Radě, Komisi, dozorčímu výboru a úřadu zprávu o výkonu této funkce. Neodkazuje na jednotlivé případy, které jsou předmětem vyšetřování, a zajistí důvěrnost vyšetřování i po jejich uzavření.“ [pozm. návrh 76] |
8b) |
Vkládá se nový článek 9b, který zní: „Článek 9b Mechanismus pro podávání a vyřizování stížností 1. Úřad ve spolupráci s inspektorem přijme nezbytná opatření k vytvoření mechanismu pro podávání a vyřizování stížností s cílem sledovat a zajistit dodržování procesních záruk při všech úkonech úřadu. 2. Každá osoba, jíž se týká vyšetřování prováděné úřadem, je oprávněna podat inspektorovi stížnost týkající se dodržování procesních záruk uvedených v článku 9 úřadem. Podání stížnosti nemá pozastavující účinek na vedení probíhajícího vyšetřování. 3. Stížnosti lze podávat nejpozději jeden měsíc poté, co se stěžovatel dozví o příslušných skutečnostech, které představují údajné porušení jeho procesních záruk. Stížnost nelze podat později než jeden měsíc po uzavření vyšetřování. Stížnosti týkající se lhůty uvedené v čl. 9 odst. 2 a 4 se podávají před uplynutím lhůty stanovené v uvedených ustanoveních. 4. Jakmile inspektor obdrží stížnost, neprodleně uvědomí generálního ředitele úřadu a poskytne úřadu možnost, aby problém, na který stěžovatel upozornil, do 15 pracovních dnů vyřešil. 5. Aniž jsou dotčena ustanovení článku 10 tohoto nařízení, předá úřad inspektorovi veškeré informace nezbytné k tomu, aby inspektor mohl vydat doporučení. 6. Inspektor bez prodlení vydá doporučení týkající se stížnosti, a to nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy úřad informoval inspektora o opatřeních, která přijal k nápravě problému, nebo od uplynutí lhůty uvedené v odstavci 3. Doporučení se předloží úřadu a sdělí stěžovateli. Ve výjimečných případech může inspektor rozhodnout o prodloužení lhůty pro vydání doporučení o dalších 15 dní. Inspektor písemně informuje generálního ředitele o důvodech prodloužení lhůty. Nevydá-li inspektor doporučení ve lhůtách stanovených v tomto odstavci, předpokládá se, že inspektor stížnost zamítl bez vydání doporučení. 7. Aniž by zasahoval do vedení probíhajícího vyšetřování, inspektor přezkoumá stížnost v rámci řízení o sporných otázkách. Inspektor může požádat svědky na základě jejich souhlasu, aby podali písemné či ústní vysvětlení, jež považuje za relevantní při zjišťování skutkového stavu. 8. Generální ředitel se v dané věci řídí doporučením inspektora, kromě řádně odůvodněných případů, kdy se od něj může odchýlit. Pokud se generální ředitel rozhodne se od doporučení odchýlit, sdělí stěžovateli a inspektorovi hlavní důvody tohoto rozhodnutí, pokud takové sdělení nemá vliv na probíhající vyšetřování. Důvody, proč se inspektorovým doporučením neřídil, uvede v poznámce připojené k závěrečné zprávě o vyšetřování. 9. Generální ředitel může inspektora požádat o stanovisko k jakékoli záležitosti týkající se dodržování procesních záruk spadající do oblasti působnosti inspektora, a to včetně rozhodnutí pozdržet informaci o dotčené osobě podle čl. 9 odst. 3. Generální ředitel v každé takové žádosti uvede lhůtu, v níž má inspektor odpovědět. 10. Aniž jsou dotčeny lhůty stanovené v článku 90a služebního řádu, pokud úředník nebo jiný zaměstnanec Unie podal generálnímu řediteli stížnost v souladu s článkem 90a služebního řádu a tentýž úředník nebo tentýž jiný zaměstnanec podal ve stejné věci stížnost inspektorovi, vyčká generální ředitel před zodpovězením stížnosti na doporučení inspektora.“ [pozm. návrh 77] |
9) |
Článek 10 se mění takto:
|
10) |
Článek 11 se mění takto:
|
10a) |
Za článek 11 se vkládá nový článek, který zní: „Článek 11a Žaloba u Tribunálu Jakákoli dotčená osoba může proti Komisi podat žalobu ohledně zrušení zprávy o vyšetřování, která byla předána vnitrostátním orgánům nebo institucím uvedeným v čl. 11 odst. 3, na základě nedostatku kompetencí, porušení podstatných procesních požadavků, porušení Smluv včetně Listiny nebo zneužití pravomoci.“ [pozm. návrh 94] |
11) |
Článek 12 se mění takto:
|
12) |
Vkládají se nové články, které znějí: „Článek 12a Koordinační služby pro boj proti podvodům v členských státech 1. Pro účely tohoto nařízení určí členské státy službu (dále jen ‚koordinační služba pro boj proti podvodům‘), která bude napomáhat účinné spolupráci a výměně informací, včetně informací operační povahy, s úřadem. V příslušných případech a v souladu s vnitrostátním právem může být koordinační služba pro boj proti podvodům považována za příslušný orgán pro účely tohoto nařízení. 2. Na žádost úřadu a před rozhodnutím o zahájení vyšetřování, jakož i během vyšetřování či posléze koordinační služby pro boj proti podvodům poskytnou, získají nebo koordinují potřebnou pomoc, aby mohl úřad plnit účinně své úkoly. Tato pomoc zahrnuje zejména pomoc příslušných vnitrostátních orgánů poskytovanou podle čl. 3 odst. 6 a 7, čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 2 a 3. 3. Úřad si může vyžádat pomoc koordinačních služeb pro boj proti podvodům při provádění koordinačních činností podle článku 12b, v příslušných případech včetně horizontální spolupráce a výměny informací mezi koordinačními službami pro boj proti podvodům. Článek 12b Koordinační činnosti 1. Podle čl. 1 odst. 2 může úřad organizovat a usnadňovat spolupráci mezi příslušnými orgány členských států, orgány, institucemi a jinými subjekty, jakož i v souladu s platnými dohodami o spolupráci a vzájemné pomoci a jinými platnými právními nástroji mezi orgány třetích zemí a mezinárodními organizacemi. Za tímto účelem mohou zúčastněné orgány a úřad shromažďovat, analyzovat a vyměňovat si informace, včetně informací operační povahy. Zaměstnanci úřadu mohou doprovázet příslušné orgány provádějící vyšetřovací činnosti, a to na žádost těchto orgánů. Použijí se ustanovení článku 6, čl. 7 odst. 6 a 7, čl. 8 odst. 3 a článku 10. 2. Úřad může vypracovat zprávu o provedených koordinačních činnostech a ve vhodných případech ji předat příslušným vnitrostátním orgánům a dotčeným orgánům, institucím a jiným subjektům. 3. Tento článek se použije, aniž by byl dotčen výkon pravomocí úřadu, které jsou svěřeny Komisi ve zvláštních ustanoveních upravujících vzájemnou pomoc mezi správními orgány členských států a spolupráci mezi těmito orgány a Komisí. 3a. Povinnosti vzájemné správní pomoci podle nařízení Rady (ES) č. 515/97 (18) a nařízení (EU) č. 608/2013 (19) se rovněž vztahují na koordinační činnosti týkající se evropských strukturálních a investičních fondů v souladu s tímto článkem. [pozm. návrh 99] 4. Úřad se může účastnit společných vyšetřovacích týmů vytvořených podle platného práva Unie a vyměňovat si v tomto rámci informace operační povahy, které byly získány podle tohoto nařízení. Článek 12c Ohlašování trestného jednání, u něhož by Úřad evropského veřejného žalobce mohl vykonat svou pravomoc 1. Úřad ohlásí Úřadu evropského veřejného žalobce bez zbytečného odkladu jakékoli trestné jednání, u něhož by mohl Úřad evropského veřejného žalobce vykonat svou pravomoc v souladu s článkem 22 a čl. 25 odst. 2 a 3 kapitolou IV nařízení (EU) 2017/1939. Ohlášení je zasláno v kterékoli fázi co nejdříve před zahájením vyšetřování úřadu nebo v jeho průběhu. [pozm. návrh 100] 2. Ohlášení musí obsahovat alespoň popis skutečností a informace, které jsou úřadu známy , včetně posouzení škody, která byla nebo by mohla být způsobena, pokud má úřad takové informace k dispozici, možné právní kvalifikace, jakož i veškeré dostupné informace o potenciálních obětech, podezřelých a dalších dotčených osobách. Úřad předá Úřadu evropského veřejného žalobce se zprávou veškeré další informace, které má k dispozici. [pozm. návrh 101] 3. Úřad není povinen ohlásit Úřadu evropského veřejného žalobce tvrzení, která jsou zjevně nepodložená. V případech, kdy informace, které úřad obdržel, neobsahují prvky uvedené v odstavci 2 a kdy neprobíhá vyšetřování úřadu, může úřad provést předběžné posouzení předložených tvrzení. Posouzení se provede urychleně neprodleně , každopádně do dvou měsíců od obdržení informací. V průběhu tohoto posuzování se použije článek 6 a čl. 8 odst. 2. Úřad se zdrží provedení jakýchkoli opatření, která by mohla ohrozit možné budoucí vyšetřování Úřadu evropského veřejného žalobce. [pozm. návrh 102] Po tomto předběžném posouzení podá úřad zprávu Úřadu evropského veřejného žalobce, jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 1. 4. Pokud jednání uvedené v odstavci 1 vyjde najevo během vyšetřování prováděného úřadem a Úřad evropského veřejného žalobce zahájí na základě tohoto ohlášení vyšetřování, nepokračuje úřad ve vyšetřování týchž skutečností, vyjma v souladu s články 12e nebo 12f. Za účelem uplatňování prvního pododstavce ověří úřad v souladu s čl. 12 g odst. 2 prostřednictvím systému správy případů Úřadu evropského veřejného žalobce to, zda Úřad evropského veřejného žalobce provádí vyšetřování. Úřad si může od Úřadu evropského veřejného žalobce vyžádat další informace. Úřad evropského veřejného žalobce odpoví na tuto žádost do deseti pracovních dnů. 5. Orgány, instituce a jiné subjekty mohou úřad požádat o předběžné posouzení tvrzení, která jim byla oznámena. Pro účely těchto žádostí se použije odstavec 3 obdobně použijí odstavce 1 až 4. Úřad informuje dotčený orgán, instituci nebo jiný subjekt o výsledcích předběžného posouzení, kromě případů, kdy by poskytnutí takových informací mohlo ohrozit vyšetřování vedené úřadem nebo Úřadem evropského veřejného žalobce . [pozm. návrh 103] 6. Pokud na základě ohlášení Úřadu evropského veřejného žalobce v souladu s tímto článkem uzavře úřad své vyšetřování, ustanovení čl. 9 odst. 4 a článku 11 se nepoužijí. Článek 12d Vyloučení zdvojování vyšetřování 1. Generální ředitel nezahájí vyšetřování podle článku 5 a přeruší probíhající vyšetřování , pokud Úřad evropského žalobce provádí vyšetřování týchž skutečností, vyjma v souladu s články 12e nebo 12f. Generální ředitel informuje Úřad evropského veřejného žalobce o každém rozhodnutí o nezahájení nebo přerušení, které bylo z tohoto důvodu učiněno. [pozm. návrh 104] Za účelem uplatňování prvního pododstavce ověří úřad v souladu s čl. 12 g odst. 2 prostřednictvím systému správy případů Úřadu evropského veřejného žalobce to, zda Úřad evropského veřejného žalobce provádí vyšetřování. Úřad si může od Úřadu evropského veřejného žalobce vyžádat další informace. Úřad evropského veřejného žalobce odpoví na tuto žádost do deseti pracovních dnů. Tato lhůta může být ve výjimečných případech prodloužena v souladu s postupy stanovenými v pracovních ujednáních uvedených v čl. 12 g odst. 1. [pozm. návrh 105] Pokud úřad uzavře své vyšetřování v souladu s prvním pododstavcem, čl. 9 odst. 4 a článek 11 se nepoužijí. [pozm. návrh 106] 1a. Na žádost Úřadu evropského veřejného žalobce se úřad zdrží provedení určitých kroků či opatření, jež by mohly ohrozit vyšetřování nebo trestní stíhání prováděné Úřadem evropského veřejného žalobce. Jakmile důvody pro tuto žádost přestanou platit, Úřad evropského veřejného žalobce o tom bez zbytečného odkladu vyrozumí úřad. [pozm. návrh 107] 1b. Pokud Úřad evropského veřejného žalobce uzavře nebo pozastaví vyšetřování, o němž obdržel informace od generálního ředitele podle odstavce 1 a které je relevantní pro výkon mandátu úřadu, informuje o tom úřad bez zbytečného odkladu a může vydat doporučení týkající se následných správních vyšetřování. [pozm. návrh 108] Článek 12e Podpora, kterou úřad poskytuje Úřadu evropského veřejného žalobce 1. V průběhu vyšetřování vedeného Úřadem evropského veřejného žalobce a na jeho žádost podle čl. 101 odst. 3 nařízení (EU) 2017/1939 úřad v souladu se svým mandátem podporuje nebo doplňuje činnost Úřadu evropského veřejného žalobce, a to zejména:
2. Předá se písemná žádost podle odstavce 1, je žádost předána písemně a která upřesňuje alespoň:
V případě potřeby si úřad může vyžádat doplňkové informace. [pozm. návrh 109] 2a. Úřad evropského veřejného žalobce může úřadu uložit, aby uplatnil přísnější normy týkající se základních práv, procesních záruk a ochrany údajů, než jaké stanovuje toto nařízení, s cílem ochránit přípustnost důkazů a základní práva a procesní záruky v případech, kdy úřad na žádost Úřadu evropského veřejného žalobce provádí podpůrná nebo doplňková opatření podle tohoto článku. V takovém případě podrobně popíše formální požadavky a postupy, které je třeba dodržet. Pokud Úřad evropského veřejného žalobce takovéto specifické pokyny nevydá, použije se obdobně na opatření, která úřad podle tohoto článku provádí, kapitola VI (procesní záruky) a kapitola VIII (ochrana údajů) nařízení (EU) č. 2017/1939. [pozm. návrh 110] Článek 12f Doplňující vyšetřování 1. V řádně odůvodněných případech, kdy Úřad evropského veřejného žalobce provádí vyšetřování a kdy se generální ředitel domnívá, že je nutno zahájit vyšetřování nebo v něm pokračovat v souladu s mandátem úřadu za účelem usnadnění přijetí preventivních opatření nebo finančních, disciplinárních či správních opatření, o tom úřad písemně informuje Úřad evropského veřejného žalobce s upřesněním povahy a účelu vyšetřování a s žádostí o písemný souhlas Úřadu evropského veřejného žalobce se zahájením doplňujícího vyšetřování. [pozm. návrh 111] Do 30 20 pracovních dnů od obdržení těchto informací může Úřad evropského veřejného žalobce vznést buď vyjádří souhlas či vznese proti zahájení nebo pokračování vyšetřování nebo provedení určitých úkonů v souvislosti s vyšetřováním námitku, je-li to nezbytné k tomu, aby se zamezilo ohrožení jeho vlastního vyšetřování nebo trestního stíhání, a to po dobu, kdy tyto důvody přetrvávají. V řádně odůvodněných případech může Úřad evropského veřejného žalobce prodloužit lhůtu o dalších 10 pracovních dnů. O tomto prodloužení Úřad evropského veřejného žalobce informuje úřad. Pokud Úřad evropského veřejného žalobce proti tomu vysloví námitku, úřad doplňující vyšetřování nezahájí. V tomto případě Úřad evropského veřejného žalobce vyrozumí úřad bez zbytečného odkladu, jakmile důvody pro námitku přestanou platit. [pozm. návrh 112] Pokud Úřad evropského veřejného žalobce nevznese námitku ve lhůtě stanovené v předchozím pododstavci souhlasí , může úřad zahájit vyšetřování nebo v něm pokračovat a provede je v úzké konzultaci s Úřadem evropského veřejného žalobce. [pozm. návrh 113] Pokud Úřad evropského veřejného žalobce neodpoví ve lhůtě stanovené ve druhém pododstavci, úřad může s Úřadem evropského veřejného žalobce zahájit konzultace, aby bylo rozhodnutí přijato do 10 dnů. [pozm. návrh 114] Úřad své vyšetřování pozastaví nebo ukončí nebo se zdrží provedení určitých úkonů souvisejících s vyšetřováním, pokud Úřad evropského veřejného žalobce vznese námitku posléze, a to z týchž důvodů, jaké jsou uvedeny ve druhém pododstavci. 2. Pokud Úřad evropského veřejného žalobce informuje v reakci na žádost o informace podanou podle článku 12d úřad o tom, že vyšetřování neprovádí, a následně zahájí vyšetřování týchž skutečností, vyrozumí o tom neprodleně úřad. Pokud se po obdržení těchto informací generální ředitel domnívá, že by vyšetřování zahájené úřadem mělo pokračovat za účelem usnadnění přijetí preventivních opatření nebo finančních, disciplinárních nebo správních opatření, použije se odstavec 1. Článek 12 g Pracovní ujednání a výměna informací s Úřadem evropského veřejného žalobce 1. Je-li to nezbytné k usnadnění spolupráce s Úřadem evropského veřejného žalobce podle čl. 1 odst. 4a, dohodne se úřad s Úřadem evropského veřejného žalobce na správních ujednáních. Tato pracovní ujednání mohou stanovit praktické podrobnosti týkající se výměny informací, včetně osobních údajů, operačních, strategických nebo technických informací a utajovaných informací , i zřizování platforem informačních technologií, včetně společného přístupu k aktualizacím a kompatibilitě softwaru . Obsahují podrobná ujednání o průběžné výměně informací při přijímání a ověřování tvrzení ze strany obou úřadů za účelem určení odpovědnosti za vyšetřování, která provádí oba úřady. Rovněž obsahují ujednání týkající se přesunu důkazů mezi úřadem a Úřadem evropského veřejného žalobce a ujednání o rozdělení nákladů . Před přijetím pracovních ujednání s Úřadem evropského veřejného žalobce generální ředitel zašle pro informaci návrh ujednání evropskému inspektorovi ochrany údajů, dozorčímu výboru a Evropskému parlamentu. Evropský inspektor ochrany údajů a dozorčí výbor neprodleně vydají svá stanoviska. [pozm. návrh 115] 2. Úřad má nepřímý přístup k informacím v systému správy případů Úřadu evropského veřejného žalobce na základě vyhledávání shody. Kdykoliv je nalezena shoda mezi údaji zadanými do systému správy případů úřadem a údaji v držení Úřadu evropského veřejného žalobce, je tato skutečnost sdělena jak úřadu OLAF, tak i Úřadu evropského veřejného žalobce. Úřad přijme vhodná opatření, aby Úřadu evropského veřejného žalobce na základě vyhledávání shody umožnil přístup k informacím ve svém systému správy případů. Každý nepřímý přístup k informacím v systému správy případů Úřadu evropského veřejného žalobce ze strany úřadu se uskuteční pouze v rozsahu nezbytném pro výkon funkcí úřadu podle tohoto nařízení a musí být řádně odůvodněn a ověřen na základě vnitřního postupu stanoveného úřadem. Úřad vede protokol všech přístupů k systému správy případů Úřadu evropského veřejného žalobce. “[pozm. návrh 116] 2a. Generální ředitel úřadu a evropský nejvyšší veřejný žalobce se scházejí alespoň jednou ročně, aby projednali otázky společného zájmu. [pozm. návrh 117] |
12a) |
Článek 15 se mění takto:
|
13) |
Článek 16 se mění takto:
|
14) |
Článek 17 se mění takto:
|
14a) |
Článek 19 se nahrazuje tímto: „Článek 19 Hodnotící zpráva a revize Nejpozději pět let po datu určeném v souladu s čl. 120 odst. 2 druhým pododstavcem nařízení (EU) 2017/1939 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě hodnotící zprávu o používání a dopadu tohoto nařízení, zejména s ohledem na účelnost a účinnost spolupráce mezi úřadem a Úřadem evropského veřejného žalobce. K této zprávě bude připojeno stanovisko dozorčího výboru. Nejpozději do dvou let po předložení hodnotící zprávy podle prvního pododstavce předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh na modernizaci rámce úřadu, včetně doplňujících nebo podrobnějších pravidel týkajících se zřízení úřadu, jeho funkcí nebo postupů vztahujících se na jeho činnosti, zejména s ohledem na jeho spolupráci s Úřadem evropského veřejného žalobce, přeshraniční vyšetřování a vyšetřování v členských státech, které se na činnosti Úřadu evropského veřejného žalobce nepodílí.“ [pozm. návrh 139] |
14b) |
Vkládá se nový článek 19a, který zní: „Článek 19a Výkon přenesené pravomoci 1. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené za podmínek stanovených v tomto článku. 2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 17 odst. 8 se Komisi svěřuje na dobu čtyř let od … (datum vstupu tohoto nařízení v platnost). Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto čtyřletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období. 3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 17 odst. 8 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. 4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě. 5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 17 odst. 8 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitku ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitku nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“ [pozm. návrh 140] |
Článek 2
1. Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
2. Články 12c až 12f uvedené v čl. 1 bodě 12 se použijí ode dne stanoveného v souladu s čl. 120 odst. 2 druhým pododstavcem nařízení (EU) 2017/1939.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V … dne
Za Evropský parlament
předseda
Za Radu
předseda/předsedkyně
(1) Úř. věst. C 42, 1.2.2019, s. 1.
(2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2019.
(3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 29).
(4) Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1).
(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1).
(6) COM(2017)0589. Ke zprávě byl připojen pracovní dokument útvarů Komise SWD(2017)0332 o hodnocení a stanovisko dozorčího výboru úřadu OLAF č. 2/2017.
(7) Nařízení Rady (Euratom, ES) č. 2185/96 ze dne 11. listopadu 1996 o kontrolách a inspekcích na místě prováděných Komisí za účelem ochrany finančních zájmů Evropských společenství proti podvodům a jiným nesrovnalostem (Úř. věst. L 292, 15.11.1996, s. 2).
(8) Článek 129 bude vložen do nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/XX (nové finanční nařízení), s ohledem na něž bylo dosaženo politické dohody a které má být podle očekávání přijato v příštích měsících.
(9) Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 ze dne 7. října 2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 268, 12.10.2010, s. 1).
(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).
(11) Nařízení Rady (ES) č. 515/97 ze dne 13. března 1997 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů (Úř. věst. L 82, 22.3.1997, s. 1).
(12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).
(13) Úř. věst. C ….
(14) Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1).
(15) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. L 141, 5.6.2015, s. 73).
(16) Ustanovení čl. 32a odst. 3 bude do směrnice (EU) 2015/849 vloženo směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/XX, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849, s ohledem na niž bylo dne 19. prosince 2017 dosaženo politické dohody a která má být podle očekávání přijata v příštích měsících.
(17) Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 ze dne 7. října 2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 268, 12.10.2010, s. 1).
(18) Nařízení Rady (ES) č. 515/97 ze dne 13. března 1997 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů (Úř. věst. L 082, 22.3.1997, s. 1).
(19) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 ze dne 12. června 2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 15).