20.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 264/110

Zpravodaj:

Mário SOARES

1.1

V souvislosti s revizí Dohody o vládních zakázkách, během obchodních jednání se třetími zeměmi a v rámci obchodních dohod, jež nedávno uzavřela, Evropská unie více integrovala evropské trhy s veřejnými zakázkami a dále je liberalizovala. Tyto reformy vedly k širšímu otevření evropských trhů s veřejnými zakázkami podnikům z vyspělých a rozvíjejících se zemí, avšak tyto země na toto otevření obdobnou nabídkou nereagovaly a evropské podniky v zahraničí stále narážejí na diskriminační a restriktivní praktiky. Toto otevření je o to víc nezbytné vzhledem k tomu, že trhy s veřejnými zakázkami představují přibližně 20 % světového HDP a že v kontextu současné krize tvoří veřejné investice do infrastruktur a zakázky na stavební práce a na dodávky ve vyspělých a rozvíjejících se ekonomikách jednu z hlavních hybných sil hospodářského růstu v budoucích letech.

1.2

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podpořil v několika svých stanoviscích cíl Evropské unie, jímž je více otevřít trhy s veřejnými zakázkami všech zemí mezinárodní konkurenci. Výbor rovněž zdůraznil potřebu zjednodušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, zejména pro malé a střední podniky, ale také dodržování zásad transparentnosti, nediskriminace a rovného zacházení. Dále opakovaně žádal, aby při uskutečňování obchodní politiky EU byly v souladu s článkem 207 Smlouvy o fungování EU, který vyžaduje větší soudržnost se zásadami a cíli Unie, řádně posíleny sociální a environmentální aspekty, jakož i dodržování základních lidských práv a ochrana spotřebitele.

1.3

Výbor chápe znepokojení Komise, která by ráda evropským podnikům zajistila větší otevřenost trhů s veřejnými zakázkami ve třetích zemích, a je si vědom toho, že pozměněný návrh nařízení o přístupu zboží a služeb třetích zemí na vnitřní trh Unie s veřejnými zakázkami, který je předmětem tohoto stanoviska, může mít pákový efekt.

1.4

Výbor se domnívá, že návrh nařízení může být prvním krokem k zajištění většího zpřístupnění veřejných zakázek, zejména při probíhajících jednáních v rámci transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) mezi EU a USA, při jednáních o obchodní dohodě s Japonskem nebo jednání o přistoupení Číny k Dohodě o vládních zakázkách Světové obchodní organizace (WTO), jelikož trhy s veřejnými zakázkami těchto zemí jsou méně otevřené než tytéž trhy Evropské unie, ale také vůči zemím, které nepodepsaly Dohodu o vládních zakázkách, jako je Rusko, Brazílie nebo Argentina.

1.5

Výbor si je však vědom zásadního nesouhlasu v Radě a Evropském parlamentu ohledně relevance a efektivity návrhu nařízení.

1.6

Výbor trvá na tom, že je naprosto nezbytné zajistit, aby hospodářská soutěž s podniky třetích zemí v oblasti zadávání veřejných zakázek byla volná a nebyla narušována. EHSV nicméně pochybuje, že současný návrh nařízení by mohl dosáhnout cíle, kterým je vyrovnané otevření trhů s veřejnými zakázkami ve třetích zemích. Výbor se konkrétně domnívá, že nový návrh nařízení je nedostatečně ambiciózní v důsledku toho, že jeho oblast působnosti je omezena na pouhou úpravu cen v případě smluv přesahujících 5 milionů EUR, a poznamenává, že pouze 7 % veškerých veřejných zakázek má vyšší hodnotu. Je též toho názoru, že sankce až do výše 20 % z nabídkové ceny není dostatečná a je třeba ji posoudit případ od případu. Výbor navrhuje uplatnit opatření úpravy cen pro zakázky, jejichž odhadovaná hodnota odpovídá částce 2 500 000 EUR nebo je vyšší.

1.7

Výbor si rovněž klade otázku, zda zákaz uložený členským státům uplatňovat restriktivní opatření překračující požadavky stanovené nařízením nepředstavuje de facto a bez protihodnoty liberalizaci veřejných zakázek pod prahovou hodnotou 5 000 000 EUR pro podniky třetích zemí. Výbor se proto zasazuje o to, že je naprosto nezbytné vyvážené otevření trhů s veřejnými zakázkami, které by bylo vzájemně reciproční mezi EU a třetími státy.

1.8

Výbor lituje, že návrh nařízení neobsahuje žádný odkaz na cíl udržitelného rozvoje, i když Komise jej zařadila jako důležitý prvek svého sdělení „Obchod pro všechny“ a několikrát oznámila, že zohlední udržitelný rozvoj ve všech příslušných oblastech dohod o volném obchodu (energie, suroviny a veřejné zakázky) (1).

1.9

Výbor lituje, že se v novém nařízení ruší články 85 a 86 směrnice 2014/25/EU, jelikož tato ustanovení jsou ambiciózní a více v souladu s cílem zohlednění udržitelného rozvoje, neboť začleňují sociální rozměr týkající se obtíží evropských podniků při získávání veřejných zakázek ve třetích zemích z důvodu nedodržování mezinárodních ustanovení v oblasti pracovního práva v těchto zemích. Kromě toho má Výbor za to, že by bylo užitečné více se zaměřit na možné začlenění některých jejich prvků do současného návrhu nařízení.

1.10

Výbor tedy zastává názor, že nařízení musí mít ambicióznější přístup pro prosazování cílů udržitelného rozvoje, dodržování základních práv a ochrany spotřebitele v rámci zadávání veřejných zakázek ve třetích zemích. Výbor je toho názoru, že nedodržování těchto zásadních pravidel může mít negativní dopad na konkurenceschopnost evropských podniků, a domnívá se, že definice „restriktivního opatření nebo postupu“ v článku 2 návrhu musí nedodržování těchto pravidel zahrnovat. Výbor se rovněž domnívá, že zpráva, kterou musí Komise předložit nejpozději do 31. prosince 2018 a nejméně každé tři roky (článek 16 návrhu), by se měla týkat nejen přístupu hospodářských subjektů k zadávacím řízením ve třetích zemích, ale také dodržování sociálních a environmentálních norem při zadávání veřejných zakázek ve třetích zemích a dodržování základních lidských práv a ochrany spotřebitele. Musí být náležitě zohledněny i ve zprávách Komise o provádění nařízení.

1.11

EHSV žádá, aby stávající návrh nařízení připomněl požadavek, že podniky třetích zemí, které se účastní zadávacích řízení v EU, musí dodržovat ustanovení na podporu respektování udržitelného rozvoje a posilování sociálních a environmentálních aspektů, jakož i základních lidských práv, ochrany spotřebitelů, sociálního a profesního začlenění nebo opětovného začlenění zdravotně postižených osob, stanovených ve směrnicích 2014/23/EU, 2014/24/EU a 2014/25/EU o zadávání veřejných zakázek. Dodržování těchto požadavků je nezbytné pro svobodnou a nenarušenou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu.

1.12

Výbor naprosto souhlasí s tím, aby se nařízení neuplatňovalo na nejméně rozvinuté a nejzranitelnější země podle nařízení o GSP (2), avšak připomíná Komisi, že je třeba přijmout doplňující opatření na podporu účasti nejméně rozvinutých a nejzranitelnějších zemí na trhu s veřejnými zakázkami v EU.

1.13

Výbor též schvaluje, aby se nařízení neuplatňovalo na evropské malé a střední podniky. Rád by však připomněl Komisi, že MSP potřebují zvláštní pomoc, jak v oblasti přístupu na „přeshraniční“ trhy v Evropské unii, tak v oblasti přístupu na trhy s veřejnými zakázkami ve třetích zemích.

2.1

EHSV byl požádán Evropskou komisí a současně Evropským parlamentem o vypracování stanoviska k pozměněnému návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu zboží a služeb třetích zemí na vnitřní trh Unie s veřejnými zakázkami a o postupech na podporu jednání o přístupu zboží a služeb Unie na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami.

2.2

Výdaje určené na veřejné zakázky se obecně odhadují na přibližně 20 % světového HDP. V kontextu současné krize budou veřejné investice do infrastruktur a zakázky na stavební práce a na dodávky ve vyspělých a rozvíjejících se ekonomikách pravděpodobně jednou z hlavních hybných sil hospodářského růstu v budoucích letech.

2.3

EU postupně zajistila integraci svých trhů s veřejnými zakázkami a otevřela je díky větší liberalizaci evropských trhů s veřejnými zakázkami, k níž došlo během revize Dohody o vládních zakázkách Světové obchodní organizace, která vstoupila v platnost v dubnu 2014, a během obchodních jednání se třetími zeměmi [zejména v rámci obchodních dohod, jež Unie nedávno uzavřela (například dohod EU – Jižní Korea, EU – Střední Amerika, EU – Kolumbie/Peru, EU – Moldavsko, EU – Gruzie a EU – Ukrajina)].

2.4

Evropské podniky se však ve třetích zemích stále střetávají s restriktivními a diskriminačními praktikami. Tyto praktiky jsou důsledkem vícerých faktorů:

2.5

Je také třeba poznamenat, že mnoho obchodních partnerů Unie zachovává preference pro své výrobce či vnitrostátní produkty nebo preference ve prospěch malých a středních podniků (například zákon „Buy American Act“ ve Spojených státech amerických, politika „Buy Chinese Policy“ v Číně, preferenční marže uložené zákonem v Brazílii, vnitrostátní preference na regionální úrovni v Austrálii), což podniky z Evropské unie z účasti na těchto trzích s veřejnými zakázkami de facto vylučuje (3).

2.6

Pokud jde o trhy s veřejnými zakázkami ve třetích zemích otevřené konkurenci, evropským podnikům v efektivní účasti na výzvách k podávání veřejných nabídek často brání překážky, které přesahují hranice (jako jsou odlišná pravidla certifikace a normalizace, postupy udělování licencí, netransparentní a diskriminační postupy atd.) a jež jsou ještě složitější a představují více problémů z technického hlediska vzhledem k tomu, že jejich zjištění, analýza a odstranění jsou delší a normy a postupy, které se jich týkají, jsou restriktivní. Na to již upozornilo předchozí stanovisko Výboru.

2.7

V této obtížné situaci způsobené tím, že chybí pákový efekt pro dosažení podstatného otevření trhů s veřejnými zakázkami ve třetích zemích, se Evropská unie již několik let snaží vypracovat nástroj, který by umožnil zavést omezení v případě, že otevření trhů není vzájemné, nebo v případě, že třetí země uloží evropským podnikům restriktivní a diskriminační opatření.

2.8

Je však vhodné poznamenat, že EU měla a má k dispozici možnost omezit přístup na trh s veřejnými zakázkami v Evropské unii pro podniky ze zemí, které neposkytnou stejné zacházení, jako mají podniky z těchto zemí v Evropské unii, pokud jde o trh s veřejnými zakázkami v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb. Tuto možnost nicméně nikdy nevyužila. Směrnice 2004/17/ES (revidovaná směrnicí 2014/25/EU, která vstoupí v platnost dne 18. dubna 2016) stanoví možnost odmítnout nabídku obsahující více než 50 % zboží pocházejícího ze třetí země, se kterou Unie neuzavřela mezinárodní dohodu (článek 58), a možnost pro Komisi (článek 59) navrhnout, aby Rada rozhodla o pozastavení nebo omezení přístupu na trhy s veřejnými zakázkami v Evropské unii na určitou dobu pro podniky ze zemí, které neposkytují stejné zacházení, jako mají podniky z těchto zemí v Evropské unii, nebo pro země, v nichž jsou obtíže spojeny s nedodržováním mezinárodních standardů v oblasti práce. Tato ustanovení byla převzata v článcích 85 a 86 směrnice 2014/25/EU.

2.9

Všeobecná směrnice o zadávání veřejných zakázek 2004/18/ES (revidovaná směrnicí 2014/24/EU) naopak podobná ustanovení neobsahuje; proto v jednotlivých členských státech existovaly a existují odlišné postupy, co se týče zahraničních uchazečů nebo nabídek obsahujících zboží a služby pocházející ze třetích zemí. V některých členských státech existovalo rovné zacházení, v jiných členských státech zacházení záviselo na tom, zda existovaly mezinárodní povinnosti vyplývající z Dohody o vládních zakázkách Světové obchodní organizace nebo dvoustranných smluv.

2.10

Aby se napravila skutečnost, že ve všeobecné směrnici o zadávání veřejných zakázek chybí tato ustanovení a že některé třetí země nechtějí otevřít své trhy s veřejnými zakázkami mezinárodním konkurentům, ale využívají poměrně snadného přístupu na evropský trh, Komise v roce 2012 předložila návrh nařízení týkajícího se zavedení určité reciprocity do přístupu na trhy s veřejnými zakázkami.

2.11

První návrh Komise z roku 2012 připomněl především obecnou zásadu, podle které se na vnitřním trhu EU zahraničnímu zboží a službám, jež využívají závazků EU v oblasti přístupu na trh, dostává stejného zacházení jako zboží a službám pocházejícím z EU při postupu zadávání zakázek; toto zacházení rozšířil mimo jiné na zboží a služby pocházející z nejméně rozvinutých zemí.

—

Decentralizovaný pilíř (článek 6), který umožňuje zadavatelům oznámit Komisi záměr vyloučit určité nabídky, u nichž hodnota zboží nebo služeb nezahrnutých do mezinárodních závazků představuje více než 50 % celkové hodnoty nabízeného zboží a služeb. Komise může poskytnout souhlas v případě, že existuje nedostatečně důsledná reciprocita mezi EU a zemí, ze které pochází zboží a služby. Vyloučení by schválila také tehdy, pokud by předmětné zboží a služby spadaly do působnosti výhrady EU pro přístup na trh v některé mezinárodní dohodě.

—

Centralizovaný pilíř (články 8 až 13), který umožňuje Komisi zahájit šetření. Toto šetření může Komise zahájit ze svého vlastního podnětu nebo na žádost členského státu či zainteresované strany, aby ověřila, že ve třetích zemích existují v oblasti zadávání zakázek restriktivní postupy. Komise se může s dotčenou zemí dohodnout za účelem vyřešení tohoto problému a zlepšení podmínek přístupu podniků z EU na její trh, nebo uložit dočasná restriktivní opatření v případě, že se to nepodaří. Tato restriktivní opatření mohou v zásadě spočívat buď ve vyloučení určitých typů nabídek, jež jsou tvořeny z více než 50 % zbožím nebo službami pocházejícími z dotčené třetí země (uzavření evropského trhu), nebo v uložení povinné finanční sankce na nabízené zboží a služby pocházející z dotčené třetí země. Komise musí své šetření uzavřít ve lhůtě devíti měsíců. V odůvodněných případech může být tato lhůta prodloužena o tři měsíce.

2.12

Parlament přijal svou zprávu v roce 2014 (4) a vyjádřil určitý nesouhlas s decentralizovaným postupem. Podle Parlamentu může o vyloučení určité nabídky rozhodnout pouze Komise, nikoli místní orgány, neboť mezinárodní obchod spadá do výhradní pravomoci EU. Navrhl tedy začlenit decentralizovaný postup do centralizovaného postupu. Bylo rovněž upozorněno na další sporné body, jako je chybějící reciprocita, pokud jde o dodržování sociálních a environmentálních pravidel a základních standardů MOP, a chybějící definice nedostatečně důsledné reciprocity, a Parlament navrhl také předpoklad chybějící reciprocity v případě nedodržení mezinárodních ustanovení v oblasti pracovního práva. Parlament znepokojila též skutečnost, že nařízení nehájí evropská environmentální a sociální pravidla.

2.13

První čtení v Radě tedy nevedlo k žádnému rozhodnutí. Patnáct členských států návrh neschválilo a utvořilo blokační menšinu. Nejdůležitějšími z nich bylo Německo, Spojené království, Nizozemsko, Švédsko a některé země východní Evropy. Vyjádřily obavy, že takovýto nástroj by byl na světové úrovni vnímán jako ochranářské opatření. Země, které návrh podpořily a jež vedla Francie, v roce 2014 dosáhly uspořádání odborné debaty a existovala naděje, že během italského předsednictví (ve druhé polovině roku 2014) bude možné dosáhnout shody. Bohužel se tomu tak nestalo a Komise přijala revidovaný návrh v lednu (5) s nadějí, že odblokuje situaci v Radě.

3.1

Komise předkládá nový návrh s cílem napravit určité negativní důsledky předchozího návrhu. V novém návrhu Komise vypouští decentralizovaný postup, který byl předmětem kritiky, neboť vedl k velké administrativní zátěži a podporoval určité roztříštění vnitřního trhu. Odstraňuje také možnost zcela uzavřít evropský trh, přičemž zachovává možnost uložit po šetření ze strany Komise finanční sankci ve výši 20 % na nabídky, u nichž více než 50 % tvoří zboží a služby pocházející ze země, jež uplatňuje restriktivní nebo diskriminační opatření. Toto opatření úpravy cen se použije pouze u zakázek, jejichž odhadovaná hodnota je nejméně 5 milionů EUR, což podle Komise sníží riziko odvetných opatření ze strany třetích zemí. Návrh také stanoví, že opatření úpravy cen by nebylo použitelné ve vztahu k evropským malým a středním podnikům a uchazečům nebo výrobkům pocházejícím z nejméně rozvinutých a nejzranitelnějších rozvojových zemí, jak jsou definovány v nařízení o všeobecném systému preferencí (GSP).

3.2

EHSV při různých příležitostech podpořil cíl Evropské unie spočívající ve větším otevření trhů s veřejnými zakázkami všech zemí mezinárodní konkurenci, ale také zdůraznil, že v oblasti zadávání veřejných zakázek je nezbytné zajistit zásady zjednodušení pravidel, transparentnosti, nediskriminace, rovného zacházení, sociální a environmentální odpovědnosti a dodržování základních práv (6).

3.3

Výbor chápe znepokojení Komise, která by ráda zajistila větší otevření trhů s veřejnými zakázkami evropským podnikům ve třetích zemích. Rovněž sdílí názor, že návrh takového nařízení může být prvním krokem při jednáních o zadávání veřejných zakázek v rámci transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) mezi EU a USA, při obchodních jednáních s Japonskem a jednáních s Čínou ohledně jejího přijetí Dohody o vládních zakázkách, jelikož trhy s veřejnými zakázkami těchto zemí jsou méně otevřené než tytéž trhy Evropské unie, ale také vůči zemím, které nepodepsaly Dohodu o vládních zakázkách, jako je Rusko, Brazílie nebo Argentina.

3.4

EHSV nicméně pochybuje, že přijetí navrhovaného nařízení by mohlo umožnit dosáhnout cíle, kterým je otevření trhů s veřejnými zakázkami ve třetích zemích. Výbor se domnívá, že nový návrh nařízení je nedostatečně ambiciózní v důsledku toho, že jeho oblast působnosti je omezena; jeho dopad na otevření trhů s veřejnými zakázkami ve třetích zemích je velmi nejistý a hrozí riziko, že bude též velmi omezený.

3.5

Podle samotné Komise má pouze 7 % zveřejněných zakázek hodnotu přesahující 5 milionů EUR. Tyto zakázky však představují 61 % veřejných zakázek EU z hlediska hodnoty. Vzhledem k tomu, že nařízení se uplatní výhradně na trhy, na něž se nevztahují mezinárodní závazky Unie, je však třeba se dotázat, jakého podílu trhů s veřejnými zakázkami se bude týkat, zejména po případném přistoupení Číny k Dohodě o vládních zakázkách a případném dokončení jednání s USA a Japonskem. Riziko, že uplatnění tohoto nařízení bude omezeno na velmi malý počet trhů a velmi malý počet zemí, může výrazně snížit jeho význam. Výbor navrhuje uplatnit opatření úpravy cen pro zakázky, jejichž odhadovaná hodnota odpovídá částce 2 500 000 EUR nebo je vyšší.

3.6

Je také politováníhodné, že návrh nařízení neobsahuje žádný odkaz na udržitelný rozvoj, který však Komise zdůrazňuje ve svém sdělení nazvaném „Obchod pro všechny“, když uvádí, že „by měla zohlednit udržitelný rozvoj ve všech příslušných oblastech dohod o volném obchodu (například energie a suroviny nebo zadávání veřejných zakázek)“ (7). Je nezbytné, aby při uskutečňování obchodní politiky EU byly v souladu s článkem 207 Smlouvy o fungování EU, který vyžaduje větší soudržnost se zásadami a cíli Unie, řádně posíleny sociální a environmentální aspekty, jakož i dodržování základních lidských práv a ochrana spotřebitele.

3.7

Nové směrnice 2014/23/EU, 2014/24/EU a 2014/25/EU o veřejných zakázkách a koncesích mají za cíl prosazovat respektování udržitelného rozvoje a posilování sociálních a environmentálních aspektů, jakož i základních lidských práv, ochranu spotřebitele a sociální a profesní začlenění nebo opětovné začlenění osob se zdravotním postižením. Dodržování těchto požadavků je nezbytné pro svobodnou a nenarušenou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. EHSV se domnívá, že bude užitečné, aby stávající návrh nařízení připomněl, že podniky třetích zemí, které se účastní zadávacích řízení v EU, musí tato ustanovení dodržovat.

3.8

Komise totiž hovoří o restriktivních opatřeních nebo postupech, ale naprosto nezmiňuje obtíže se získáváním veřejných zakázek ve třetích zemích z důvodu nedodržování sociálních a environmentálních norem ze strany konkurenčních podniků, ani nedodržování základních lidských práv a ochrany spotřebitele. Výbor je toho názoru, že nedodržování těchto zásadních pravidel může mít negativní dopad na konkurenceschopnost evropských podniků, a domnívá se, že definice „restriktivního opatření nebo postupu“ v článku 2 návrhu musí nedodržování těchto pravidel zahrnovat. Výbor se rovněž domnívá, že zpráva, kterou musí Komise předložit nejpozději do 31. prosince 2018 a nejméně každé tři roky (článek 16 návrhu), by se měla týkat nejen přístupu hospodářských subjektů k zadávacím řízením ve třetích zemích, ale také dodržování sociálních a environmentálních norem v zadávání veřejných zakázek ve třetích zemích a dodržování základních lidských práv a ochrany spotřebitele. Musí být náležitě zohledněny i ve zprávách Komise o provádění nařízení.

3.9

O úspěchu nového nařízení je možné pochybovat, pokud se podíváme na neshody v Radě, které stojí za jeho zablokováním. Vypuštění decentralizovaného pilíře by mohlo vést k novému zablokování, zejména s ohledem na soubor dalších změn.

4.1

Výbor schvaluje vyjasnění, které přináší čl. 1 odst. 5 návrhu nařízení, jenž upřesňuje, že členské státy nemohou uplatnit jiná omezující opatření vůči hospodářským subjektům, zboží a službám z třetí země než ta, která jsou stanovena v tomto nařízení. To má výhodu větší jednotnosti při uplatňování pravidel EU pro zadávání veřejných zakázek ve vztahu k zahraničním subjektům. Výbor si však klade otázku, zda tento zákaz nepředstavuje de facto a bez protihodnoty liberalizaci evropského trhu veřejných zakázek pro podniky třetích zemí pod hranicí 5 000 000 EUR bez jakékoliv protihodnoty. V současnosti totiž některé členské státy uplatňují omezení týkající se trhů s veřejnými zakázkami, na něž se nevztahují mezinárodní závazky, a článek 85 směrnice 2014/25/EU o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb výslovně stanoví možnost zamítnout nabídky, které obsahují více než 50 % zboží pocházejícího ze zemí, s nimiž EU neuzavřela mezinárodní dohody. Navrhované nařízení tento článek vypouští.

4.2

Výbor zcela souhlasí s tím, aby se nařízení neuplatňovalo na nejméně rozvinuté země a nejzranitelnější rozvojové země podle nařízení o GSP (článek 4), a aby toto vyloučení bylo účinné a přineslo prospěch nejméně rozvinutým zemím a jejich podnikům, vyzývá Komisi, aby doplnila vysvětlení týkající se zadávání veřejných zakázek v Evropské unii a odkaz na zveřejnění v Úředním věstníku na stránku Export Helpdesk určenou rozvojovým zemím a zajistila nezbytnou odbornou pomoc podnikům z rozvojových zemí, které chtějí získat informace o fungování pravidel týkajících se zadávání veřejných zakázek v EU.

4.3

Výbor též schvaluje, aby se nařízení neuplatňovalo na evropské malé a střední podniky (článek 5). Rád by však připomněl Komisi, že MSP potřebují zvláštní pomoc, jak v oblasti přístupu na „přeshraniční“ trhy v Evropské unii, tak v oblasti přístupu na trhy s veřejnými zakázkami ve třetích zemích. Tento přístup je v souladu se zvláštní pozorností, která je věnována MSP ve sdělení Komise „Obchod pro všechny“. Cíl zlepšit přístup MSP k veřejným zakázkám by měl být stanoven v rámci kapitoly TTIP věnované malým a středním podnikům i v budoucích obchodních dohodách obsahujících tyto kapitoly. EHSV se již vyslovil proti stanovení kvót pro MSP v rámci veřejných zakázek podle modelu zákona Small Business Act ve Spojených státech amerických, ale obhajuje aktivní doprovodnou politiku pro zapojení MSP s cílem umožnit jim přístup k většímu počtu veřejných zakázek (8). Výbor již také uvedl, že je nezbytné zlepšit databázi Komise týkající se přístupu na trh (Market access Data base) tak, aby obsahovala spolehlivé a přístupné informace o výzvách k podávání nabídek, formálních náležitostech a specifických technických prvcích zadávací dokumentace, které fakticky brání účasti ve třetích zemích, a současně poskytovala statistický základ a ukazatele měřící dopad narušujících jevů (9).

4.4

Výbor chápe znepokojení Komise ohledně neexistence právního nástroje, který by jí umožnil zajistit evropským podnikům účinný přístup na trhy s veřejnými zakázkami třetích zemí, neboť nařízení (EU) č. 654/2014 o výkonu práv Unie za účelem uplatňování a prosazování pravidel mezinárodního obchodu se neuplatňuje, pokud chybí mezinárodní dohoda. Postup šetření stanovený v článcích 6 až 8 nařízení se však zdá být obzvláště pomalý a neúčinný. Za prvé Výbor vyjadřuje své pochybnosti ohledně toho, že Komisi je ponechána široká pravomoc pro zvážení rozhodnutí, zda zahájit šetření, či nikoli. Dále co se týče délky šetření; v rozporu s tím, co tvrdí Komise, délka šetření nebyla v novém návrhu zkrácena a je zachována možnost vést jej celkem 12 měsíců. To se zdá být obzvláště dlouhá doba vzhledem k tomu, že v mnoha případech a zejména v případě, kdy Komise zahájí šetření z vlastního podnětu, má již k dispozici určitý počet prvků a často se již daným předmětem začala zabývat v rámci dialogu se třetími zeměmi. Výbor také chápe, že šetření bude pozastaveno během případných obchodních jednání. Vzhledem k délce obchodních jednání a jejich provádění však považuje za žádoucí vymezit lhůtu pro pozastavení, která by neměla přesáhnout dva roky.

4.5

Výbor se domnívá, že to, že šetření může vést pouze k úpravě cen o 20 % v případě smluv přesahujících 5 milionů EUR, což je opatření spojené s mnoha výjimkami, není dostatečné a připravuje nařízení o jeho účinnost.

4.6

Výbor lituje, že se v novém nařízení ruší články 85 a 86 směrnice 2014/25/EU, jelikož tato ustanovení jsou ambiciózní a více v souladu s cílem zohlednění udržitelného rozvoje, neboť začleňují sociální a environmentální rozměr. Kromě toho má Výbor za to, že by bylo užitečné více se zaměřit na možné začlenění některých jejich prvků do současného návrhu nařízení.