This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62014CA0081
Case C-81/14: Judgment of the Court (Fifth Chamber) of 10 September 2015 (request for a preliminary ruling from the Raad van State — Netherlands) — Nannoka Vulcanus Industries BV v College van gedeputeerde staten van Gelderland (Reference for a preliminary ruling — Directive 1999/13/EC — Annex IIB — Atmospheric pollution — Volatile organic compounds — Emission reductions — Use of organic solvents in certain activities and installations — Obligations applying to existing installations — Time extension)
Věc C-81/14: Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 10. září 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State – Nizozemsko) – Nannoka Vulcanus Industries BV v. College van gedeputeerde staten van Gelderland „Řízení o předběžné otázce — Směrnice 1999/13/ES — Příloha II B — Znečištění ovzduší — Těkavé organické sloučeniny — Omezování emisí — Používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeních — Povinnosti použitelné na stávající zařízení — Prodloužení lhůty“
Věc C-81/14: Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 10. září 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State – Nizozemsko) – Nannoka Vulcanus Industries BV v. College van gedeputeerde staten van Gelderland „Řízení o předběžné otázce — Směrnice 1999/13/ES — Příloha II B — Znečištění ovzduší — Těkavé organické sloučeniny — Omezování emisí — Používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeních — Povinnosti použitelné na stávající zařízení — Prodloužení lhůty“
Úř. věst. C 363, 3.11.2015, p. 10–11
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
3.11.2015 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 363/10 |
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 10. září 2015 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State – Nizozemsko) – Nannoka Vulcanus Industries BV v. College van gedeputeerde staten van Gelderland
(Věc C-81/14) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 1999/13/ES - Příloha II B - Znečištění ovzduší - Těkavé organické sloučeniny - Omezování emisí - Používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeních - Povinnosti použitelné na stávající zařízení - Prodloužení lhůty“)
(2015/C 363/12)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Raad van State
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Nannoka Vulcanus Industries BV
Žalovaný: College van gedeputeerde staten van Gelderland
Výrok
1) |
Příloha II B směrnice Rady 1999/13/ES ze dne 11. března 1999 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeních musí být vykládána v tom smyslu, že prodloužení lhůty, které je stanoveno v jejím bodě 2 prvním pododstavci písm. i), lze přiznat provozovateli „zařízení“ ve smyslu čl. 2 bodu 1 této směrnice pro realizaci jeho plánu snižování emisí těkavých organických sloučenin, jestliže náhražky s nízkým nebo nulovým obsahem rozpouštědel jsou ještě ve stavu vývoje, ačkoli pro toto zařízení lze předpokládat konstantní obsah netěkavých látek ve výrobku, který může být využit k definici referenčního bodu pro snižování emisí. |
2) |
Příloha II B bod 2 první pododstavec písm. i) směrnice 1999/13 musí být vykládána v tom smyslu, že prodloužení lhůty pro realizaci plánu snižování emisí těkavých organických sloučenin vyžaduje povolení příslušných orgánů, které předpokládá předchozí žádost dotčeného provozovatele. Za účelem určení, zda se prodloužení lhůty musí poskytnout provozovateli k realizaci plánu snižování emisí těkavých organických sloučenin, a stanovení rozsahu případně poskytnutého prodloužení lhůty přísluší těmto příslušným orgánům, aby v rámci posuzovací pravomoci, kterou mají, především ověřily, že náhražky, které jsou vhodné pro použití v dotčených zařízeních a mohou snížit emise těkavých organických sloučenin, se skutečně vyvíjejí a že probíhající práce mohou s ohledem na poskytnuté poznatky dospět k vyvinutí takových výrobků a že neexistuje alternativní opatření, které by při nižších nákladech mohlo vést k srovnatelnému nebo dokonce většímu snížení emisí, a zejména že už nejsou dostupné jiné náhražky. Mimoto je třeba zohlednit poměr mezi snížením emisí, které umožní náhražky, jakož i náklady na tyto výrobky, a dodatečnými emisemi vyplývajícími z prodloužení lhůty, jakož i náklady případných alternativních opatření. Délka prodloužení lhůty nesmí přesáhnout nezbytný čas na vývoj náhražek. Uvedené je třeba posoudit s ohledem na všechny relevantní skutečnosti, a zejména s ohledem na objem dalších emisí, který vyplyne z prodloužení lhůty, a případné náklady na alternativní opatření, ve vztahu k rozsahu snížení emisí, které umožní náhražky, které se vyvíjejí, a k nákladům na tyto výrobky. |
(1) Úř. věst. C 142, 12.5.2014.