11.3.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 72/51

—

s ohledem na sdělení Komise „Rozpočet – Evropa 2020“ (COM(2011)0500), „Rámec pro novou generaci inovačních finančních nástrojů – kapitálové a dluhové platformy EU“ (COM(2011)0662) („sdělení o finančních nástrojích“), „Balíček opatření pro růst integrované evropské infrastruktury“ (COM(2011)0676), „Akční plán ke zlepšení přístupu malých a středních podniků k financování“ (COM(2011)0870) a „Pilotní fáze iniciativy dluhopisů na projekty strategie Evropa 2020“ (COM(2011)0660),

—

s ohledem na návrhy Komise, zejména návrh nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 (COM(2011)0398), návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví finanční pravidla pro roční rozpočet Evropské unie (COM(2010)0815), návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění rozhodnutí č. 1639/2006/ES, kterým se zavádí rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace (2007-2013), a nařízení (ES) č. 680/2007, kterým se stanoví obecná pravidla pro poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti transevropských dopravních a energetických sítí (COM(2011)0659), návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Horizontu 2020 – rámcového programu pro výzkum a inovace (2014–2020) (COM(2011)0809), návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Program pro konkurenceschopnost podniků s důrazem na malé a střední podniky (2014–2020) (COM(2011)0834), návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Tvůrčí Evropa (COM(2011)0785), návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí „ERASMUS PRO VŠECHNY“ - program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport (COM(2011)0788), návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se vytváří nástroj pro propojení Evropy (COM(2011)0665), návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o programu Evropské unie pro sociální změny a inovace (COM(2011)0609), návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (COM(2011)0615/2),

—

s ohledem na pracovní dokumenty útvarů Komise „Finanční nástroje politiky soudržnosti“ (SWD(2012)0036) a „Prvky společného strategického rámce na období 2014 až 2020 - Evropský fond pro regionální rozvoj, Fond soudržnosti, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a Evropský námořní a rybářský fond“ (SWD(2012)0061) („Společný strategický rámec pro strukturální fondy a Fond soudržnosti“),

—

s ohledem na zvláštní zprávy Evropského účetního dvora č. 4/2011 o auditu záručního mechanismu malých a středních podniků a č. 2/2012 o finančních nástrojích pro malé a střední podniky spolufinancovaných Evropským fondem pro regionální rozvoj a na stanovisko Evropského účetního dvora č 7/2011 o návrhu nařízení o strukturálních fondech a Fondu soudržnosti,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011„Investování do budoucnosti: nový víceletý finanční rámec (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu“ (1) a na své usnesení ze dne 6. července 2011 o finanční, hospodářské a sociální krizi: doporučení k opatřením a vhodným iniciativám (2),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Rozpočtového výboru a stanoviska Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro regionální rozvoj (A7-0270/2012),

A.

vzhledem k tomu, že od počátku 21. století vyvinuly orgány Evropské unie řadu inovačních finančních nástrojů založených na mechanismech kombinujících granty udílené z rozpočtu Unie a veřejné a/nebo soukromé prostředky jakožto doplňkové zdroje za účelem zvýšení objemu disponibilních investičních prostředků pro uskutečnění strategických cílů Unie;

B.

vzhledem k tomu, že podle bodu 49 Interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení bylo stanoveno, že „orgány se shodují v tom, že je nezbytné zavést mechanismy spolufinancování, aby se zvýšením podnětu k financování posílil pákový efekt rozpočtu Evropské unie. Souhlasí s povzbuzením rozvoje vhodných víceletých finančních nástrojů, jež u veřejných a soukromých investorů působí jako katalyzátor“;

C.

vzhledem k tomu, že podle současných odhadů je přibližně 1,3 % rozpočtu Unie věnováno na finanční nástroje s tím, že v rámci víceletého finančního rámce (VFR) na období let 2007–2013 vyvinula Unie 14 finančních nástrojů v oblasti svých vnitřních politik (3 miliardy EUR v kategorii 1a, tedy 3,4 % disponibilního rozpočtu, a přibližně 5,9 miliardy EUR v rámci regionální politiky a politiky soudržnosti) a 11 finančních nástrojů v oblasti vnějších politik (1,2 miliardy EUR, tedy 2,2 % rozpočtu v kategorii 4, bez ohledu na finanční nástroje vyvinuté v rámci Evropského rozvojového fondu);

D.

vzhledem ke zkušenostem, které již Unie získala při správě finančních nástrojů, a k četným hodnocením a rozporným posouzením dopadu, která byla doposud zveřejněna;

E.

vzhledem k tomu, že podle svého usnesení ze dne 8. června 2011 o Investování do budoucna: nový víceletý finanční rámec pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu by o rámci pro provádění a způsobilost projektů mělo být rozhodnuto řádným legislativním postupem, aby se tak zajistil neustálý tok informací a účast rozpočtového orgánu při využívání těchto nástrojů v celé Unii, což by Parlamentu umožnilo ověřovat, zda jsou jeho politické priority plněny, a zajistila se i posílená kontrola těchto nástrojů ze strany Evropského účetního dvora;

1.

připomíná, že využívání finančních nástrojů na evropské úrovni bylo zamýšleno jako prostředek Unie pro zvýšení objemu investic v reálném evropském hospodářství v souladu s cíli Unie v podmínkách stále se zmenšujících zdrojů přidělených do jejího rozpočtu při stálém zvyšování politických ambicí a jejích potřeb;

2.

zdůrazňuje, že konečný cíl a účel inovačních finančních nástrojů spočívá v tom, že by měly v situacích selhání trhu či v případě neoptimálních investicí fungovat jako katalyzátor umožňující mobilizovat na základě příspěvku z rozpočtu Unie finanční prostředky – veřejné a/nebo soukromé – na projekty, u kterých trh funguje nedostatečně nebo nedokonale; konstatuje, že účast veřejného sektoru tedy umožňuje snížit náklady spojené s riziky tím, že je částečně kryje, a usnadňuje tak uskutečňování dotčených projektů;

3.

poznamenává, že dosud vzniklé finanční nástroje pokryly velice různorodé typy intervencí, od majetkové účasti ve fondech vlastního/rizikového kapitálu (equity/venture capital) po mechanismy záruky/protizáruky u finančních zprostředkovatelů (zejména bank), přes nástroje sdílení rizik s finančními institucemi pro podporu investic, inovací a výzkumu;

4.

konstatuje, že rozmanitost těchto intervencí je odůvodněna tím, že i oblasti pokryté těmito nástroji jsou velmi různorodé (podpora malých a středních podniků, energetika, změna klimatu, zaměstnanost a mikroúvěry, výzkum a inovace, dopravní infrastruktury, informační technologie);

5.

zdůrazňuje, že využívání inovačních finančních nástrojů se řídí přísnými právními předpisy (nutný souhlas legislativního orgánu) a rozpočtovými předpisy; poznamenává, že využívání inovačních finančních nástrojů nepředstavuje nepředvídané finanční náklady zatěžující rozpočet Unie, jelikož finanční závazky rozpočtu Unie se omezují na částku poskytnutou Unií pro inovativní finanční nástroje na základě ročních rozpočtových prostředků schválených rozpočtovým orgánem a nepovedou tak ke vzniku podmíněných závazků pro rozpočet Unie; zdůrazňuje, že inovační finanční nástroje musí přispívat k bezpečné a účinné finanční správě veřejných finančních prostředků vzhledem k tomu, že poskytnutý příspěvek z rozpočtu může vytvořit příjmy, které mohou být opět investovány (reflows) do dotčených inovačních finančních nástrojů, a tím posílit kapacitu pro poskytování pomoci a zvýšit účinnost veřejných činností; zdůrazňuje že je proto třeba, aby operace financované inovačními finančními nástroji byly předmětem řádných auditů prováděný Evropským účetním dvorem a aby zákonodárci byli v plné míře informování o veškerých zjištěných skutečnostech;

6.

připomíná, že existují tři typy investičních situací: 1) připomíná, že existují tři typy investičních situací: 1) optimální, kdy výnos je jednoznačně pozitivní a umožňují financování trhem, 2) neoptimální, kdy je dosaženo výnosu, ale ten je nedostatečný na to, aby se zajistilo financování trhem, a financování inovačními finančními nástroji je odůvodněné, 3) výnos je malý nebo žádný, což vyžaduje intervenci Unie ve formě dotací, které mohou být kombinovány s finančními nástroji, pokud to projekt umožňuje;

7.

znovu opakuje, že větší využívání finančních nástrojů v rozpočtu Unie by mělo představovat strategii, jejímž cílem není omezit rozpočet Unie, ale optimalizovat jeho využití, a je potěšen, že Komise ve svém výše uvedeném sdělení o finančních nástrojích uznala, že „záměrem, který se skrývá za větším využíváním inovačních finančních nástrojů, není nahradit financování prostřednictvím grantů finančními nástroji“;

8.

zdůrazňuje, že doposud získané zkušenosti s využíváním inovačních finančních nástrojů jsou celkově uspokojující, i když jejich multiplikační účinky se značně liší podle oblasti intervence, odvětvových cílů, které mají být prostřednictvím inovačních finančních nástrojů dosaženy, typu navrhovaného inovačního finančního nástroje a způsobu jeho provádění;

9.

zdůrazňuje, že inovační finanční nástroje v oblasti vnitřních politik Unie jsou buď využívány na evropské úrovni (spravuje je samotná Komise nebo orgán, který pověřila), nebo na vnitrostátní úrovni v rámci regionální politiky a politiky soudržnosti (jde o správu sdílenou s členskými státy);

10.

zdůrazňuje, že jejich provádění je tedy založeno na zapojení četných subjektů, od Komise jako výkonného orgánu Unie zodpovědného za plnění rozpočtu po skupinu Evropské investiční banky a Evropského investičního fondu, přes vnitrostátní a místní banky, ať už obchodní či zaměřené na investice nebo na rozvoj, a soukromé a veřejné finanční investory; a v obecnější rovině jejich úspěch závisí na mobilizaci státních, polostátních a soukromých finančních zprostředkovatelů, jejichž cíle se mění podle oblastí intervence (orgány poskytující mikroúvěry, záruční fondy pro malé a střední podniky, regionální struktura rozvoje, fond podpory výzkumu atd.);

11.

konstatuje zejména významné rozdíly mezi finančními nástroji spravovanými centrálně na úrovni Společenství a nástroji v rámci sdíleného řízení v oblasti regionální politiky a politiky soudržnosti nebo v oblasti vnějších vztahů;

12.

poznamenává že pokud jde o oblast politiky soudržnosti, vykazovaly inovační finanční nástroje různé výsledky, a to v závislosti na daném členském státu a typu finančního nástroje; bere na vědomí, že inovační finanční nástroje v oblasti politiky soudržnosti čelily problémům v souvislosti se špatným legislativním rámcem, což vyústilo ve zpoždění při provádění, obtíže při dosažení kritického množství prostředků a významného multiplikačního účinku a nedostatečný dohled a koordinaci; vítá v této souvislosti návrh Komise, aby byl posílen legislativní rámec a zvýšilo se tak využívání inovačních finančních nástrojů v oblasti politiky soudržnosti v příštím programovém období 2014–2020;

13.

poznamenává, že pokud jde o finanční nástroje vnější politiky, je počet zapojených mezinárodních finančních institucí vysoký, stejně jako multiplikační účinek příspěvku Unie, ale že velká rozdílnost nástrojů, jejichž počet vzrostl především v posledních letech (v současnosti je jich celkem třináct), je politováníhodná;

14.

konstatuje, že tyto finanční nástroje jsou využívány na základě ještě složitějších dohod, než je tomu v oblasti vnitřních politik, zahrnujících různé způsoby řízení a různé subjekty (EBRD, mezinárodní organizace);

15.

konstatuje, že za daných podmínek je viditelnost intervence z rozpočtu Unie u hospodářských subjektů a občanů nedostatečná;

16.

poznamenává, že v případě vnějších politik je u naprosté většiny investičních finančních nástrojů možné opětovné investování přínosů z investic, zatímco v případě vnitřních politik je tomu naopak;

17.

poznamenává, že s ohledem na potřeby se finanční nástroje vyvíjely podle rozdílných strategických cílů a prostředků ne vždy koordinovaným způsobem, což vytváří určité problémy s jejich překrýváním;

18.

konstatuje, že provádění finančních nástrojů vyžaduje určitý čas, mobilizaci vysoce odborných znalostí v oblasti investic, pečlivou přípravu projektů a důkladnou znalost mechanismů trhu, ale že může potenciálně zlepšit správu a úspěch podporovaných projektů kombinováním konkrétních dovedností a znalostí dotyčných subjektů; konstatuje, že nástroje představují pobídku pro spojení finančních a lidských zdrojů pro společné a strategické evropské cíle;

19.

konstatuje, že pro období 2014–2020 Komise navrhuje zúžený počet investičních finančních nástrojů vnitřní politiky, jejichž oblast působnosti se rozšiřuje; vítá takový vývoj, který by měl v rámci portfoliového přístupu zlepšit viditelnost pro subjekty, kritické množství, rozdělení a diverzifikaci rizik spojených s těmito nástroji;

20.

vítá návrh Komise vytvořit platformy pro kapitálové a dluhové nástroje; poznamenává, že účelem těchto platforem bude zjednodušení, standardizace a větší soudržnost všech inovačních finančních nástrojů prováděných z rozpočtu Unie; zdůrazňuje, že mají-li být tyto platformy funkční a úspěšné v rámci provádění, je třeba, aby byl rámec pro uplatňování a další technické detaily předloženy včas a v každém případě ještě před začátkem příštího programovacího období 2014–2020;

21.

upozorňuje v této souvislosti, že je třeba v blízké budoucnosti vytvořit platformu Unie pro vnější spolupráci a rozvoj za účelem zlepšení kvality a účinnosti kombinovaných mechanismů (kombinování grantů a úvěrů) používaných v rámci těchto politik, přičemž je třeba řádně přihlížet k regionálním programům řídícím vztahy Unie s různými partnerskými zeměmi; poznamenává, že platforma má za úkol pomáhat zároveň při hodnocení stávajících nástrojů vnější politiky a při vytváření nových nástrojů pro období 2014–2020;

22.

vítá, že se použití inovačních finančních nástrojů v dalším programovém období rozšiřuje na všechny tematické cíle a fondy SSR v rámci politiky soudržnosti a na takové projekty, skupiny projektů nebo části programů, které budou přinášet příjmy a zisky, a jsou proto vhodné pro finanční nástroje; zdůrazňuje však, že má-li se snížit riziko nedostatečné koordinace a překrývání různých programů, je třeba získat lepší přehled o uplatňovaných finančních nástrojích;

23.

poznamenává, že vnitrostátním řídícím orgánům budou dány k dispozici jednotné modely nástrojů (již hotové nástroje "off-the-shelf"); domnívá se, že úspěch těchto nástrojů bude záviset na včasném předložení technických údajů a intenzivnější výměně informací

24.

vítá, že nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 [nové finanční nařízení] je od nynějška novým legislativním referenčním rámcem pro definici, koncepci a využívání finančních nástrojů, který zajišťuje jejich soulad s cíli a zájmy Unie;

25.

domnívá se, že vytvoření výše uvedených platforem by mohlo být spojeno se stálou centrální koordinací finančních nástrojů v Komisi; poznamenává, že byla vytvořena meziútvarová skupina odborníků na finanční nástroje (FIEG), jejímž úkolem by mělo být posílení institucionální kapacity Komise při podpoře finančních nástrojů;

26.

domnívá se že zavedení inovačních finančních nástrojů pod záštitou Unie přispěje k tomu, aby byly finanční prostředky využívány ku prospěchu reálné ekonomiky na projekty s přidanou evropskou hodnotou;

27.

zdůrazňuje, že od poloviny devadesátých let se veřejné investice v EU neustále snižují a že od vypuknutí finanční krize v roce 2008 se tato tendence prohloubila; konstatuje mimo jiné, že se realizátoři projektů potýkají se zpřísněním podmínek poskytování úvěrů a s těžším přístupem na kapitálový trh; je tedy přesvědčen, že by pokračující rozvoj inovačních finančních nástrojů na úrovni členských států a Unie mohl přispět k tomu, aby Unie dokázala koordinovaně znovu dosáhnout inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění;

28.

zdůrazňuje, že pro uskutečnění strategie EU 2020 a jejích 7 stěžejních iniciativ by na celém evropském území bylo potřeba vynaložit do roku 2020 podle odhadů Komise investice v celkové výši 1 600 miliard EUR; konstatuje, že tyto investice pokrývají různorodé potřeby, od uskutečnění velkých infrastrukturních projektů po podporu menších projektů, které nabízejí velký potenciál růstu na místní a regionální úrovni, včetně činností podporujících sociální soudržnost;

29.

znovu opakuje, že účelem finančních nástrojů je usnadnit nebo umožnit projekty potřebné pro dosažení strategických cílů Unie., a musí proto více přihlížet k časovému harmonogramu programů a přizpůsobit se mu;

30.

je pevně přesvědčen, že inovační finanční nástroje se musí zabývat jedním či více specifickými politickými cíli Unie, zejména cíli definovanými v rámci strategie EU 2020, musí fungovat nediskriminačním způsobem, mít jednoznačně stanovenou dobu trvání, dodržovat zásadu řádného finančního řízení a musí doplňovat tradiční nástroje, jako jsou granty, a zlepšovat tak účelnost výdajů a přispívat k hlavním zásadám v oblasti zajišťování optimálního využívání finančních zdrojů;

31.

domnívá se, že inovační finanční nástroje by mohly usnadnit zavedení partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem, zejména zvýšit zájem soukromého kapitálu o projekty v oblasti veřejných infrastruktur;

32.

zdůrazňuje význam, který mají hodnocení ex ante pro odhalování případů selhání trhů či neoptimálních investičních podmínek a pokud jde o investiční potřeby, potenciál k zapojení soukromého sektoru, možnosti úspor z rozsahu a otázku kritického množství prostředků a pro ověření toho, zda tyto instrumenty nenarušují konkurenceschopnost v rámci vnitřního trhu a pravidla státní podpory; vyzývá Komisi, aby navrhla objektivní, polytematická a relevantní kritéria pro úlohu a využívání hodnocení ex ante; pevně věří v zásadu politiky podložené fakty a je přesvědčen, že takováto hodnocení přispějí k účinnému a účelnému fungování inovačních finančních nástrojů;

33.

považuje za nezbytné, v souladu s přístupem založeným na výsledcích, začlenit do hodnocení ex ante a ex post všech inovačních finančních nástrojů přiměřený počet jednoduchých kvalitativních a/nebo kvantitativních ukazatelů, pokud jde jak o finanční výsledky nástrojů, tak o jejich příspěvek k realizaci cílů Unie; domnívá se, že tento požadavek nesmí představovat nadměrnou administrativní zátěž pro vedoucí projektů; zdůrazňuje v této souvislosti, že výsledkem požadovaného hodnocení ex post může být přerušení čerpání prostředků z inovačního finančního nástroje;

34.

konstatuje však, že ze zvyšování počtu finančních nástrojů vyplývají mnohé výzvy z hlediska regulace, správy a kontroly jejich účinnosti a že je třeba dosáhnout vhodné rovnováhy mezi potřebou transparentnosti a kontroly na straně jedné a dostatečnou mírou účinnosti a rychlosti provedení na straně druhé; je toho názoru, že omezení počtu finančních nástrojů by mohlo snížit na minimum nerovnosti a zajistit dostatečné kritické množství prostředků;

35.

zdůrazňuje proto význam co nejjednoduššího, nejjasnějšího a nejtransparentnějšího právního rámce, který nebude zvyšovat administrativní zátěž zprostředkovatelů a příjemců a bude přitažlivý pro veřejné a soukromé investory;

36.

domnívá se zejména, že pravidla pro podávání zpráv by měla být zlepšena tak, aby byla jasná a co nejjednotnější, aby bylo možné dosáhnout vhodné rovnováhy mezi spolehlivostí informací a přitažlivostí inovačních finančních nástrojů; vyzývá Komisi, aby zavedla vhodné systémy řízení a kontroly, které zajistí prosazování stávajících pravidel v oblasti auditu;

37.

žádá Komisi, aby Evropskému parlamentu předložila zvláštní, jedinou a souhrnnou roční zprávu o finančních nástrojích, jejich využívání a výsledcích, strukturovanou podle typu fondu, tematického cíle a členského státu;

38.

vzhledem k vlastní nedostatečné viditelnosti těchto finančních nástrojů, vyzývá Komisi, aby přijala opatření k zajištění patřičných komunikačních činností týkajících se tohoto typu intervence ze strany evropského rozpočtu, zaměřené nejen na potenciální investory, ale také na evropské občany; zdůrazňuje význam široké informační kampaně vedené na evropské úrovni a týkající se nových finančních nástrojů pro to, aby byl umožněn přístup pro všechny investory bez ohledu na velikost instituce, již zastupují;

39.

zdůrazňuje, že pákový a multiplikační účinek se výrazně liší podle oblasti intervence; domnívá se, že evropský zákonodárce nemá a priori stanovit v této věci příliš přesné cíle vzhledem k tomu, že tyto účinky svou povahou velmi závisí na hospodářském kontextu a dotyčných intervenčních odvětvích;

40.

zdůrazňuje, že oblast působnosti investičních finančních nástrojů je třeba ještě do značné míry upřesnit a že se může rychle měnit; poznamenává, že proto musí být kapacita, pokud jde o tvořivost, pružnost a schopnost přizpůsobit se okolnostem, co nejvyšší; navrhuje tedy, aby mohla být roční částka přidělená pro každý nástroj upravena rozpočtovým orgánem, pokud to bude nutné pro lepší dosažení cílů, kvůli nimž nástroj vznikl;

41.

znovu připomíná, že opětovné investování úroků a dalších výnosů získaných v rámci daného nástroje (reflows) musí být zásadou u každého inovačního finančního nástroje a že každá výjimka musí být řádně odůvodněna; vítá pokrok v tomto smyslu zaznamenaný v novém finančním nařízení, které má vstoupit v platnost příští rok;

42.

domnívá se, že je třeba posílit know-how a technickou kapacitu pro využívání a řízení inovačních finančních nástrojů na úrovni řídících orgánů, finančních zprostředkovatelů, bank a místní správy; doporučuje, aby před tím, než Komise schválí prováděcí akt, který má určit standardizované nástroje zpřístupněné členským státům, proběhla intenzivnější výměna odborných znalostí mezi všemi subjekty, zejména těmi, které znají vnitrostátní trh; domnívá se, že je třeba, aby tato výměna proběhla včas, mají-li se překonat kulturní překážky a má-li se zaručit zodpovědnost spojená s finančními nástroji a zajistit šance takovýchto nástrojů na úspěch;

43.

je přesvědčen, že je nutné uznat úlohu různých vnitrostátních a regionálních bankovních institucí s ohledem na jejich zkušenosti a know-how, pokud jde o místní a regionální zvláštnosti, které jsou nezbytné při vývoji a uplatňování finančních nástrojů;

44.

domnívá se že inovační charakter finančních nástrojů vyžaduje, aby byl zaveden rámec pro koordinace veřejných finančních institucí, jimž bude svěřena pravomoc k provádění rozpočtu inovačních finančních nástrojů, přičemž tento rámec bude zahrnovat zástupce Komise, Rady a Parlamentu;

45.

vítá rychlou dohodu mezi Evropským parlamentem a Radou o zahájení pilotní fáze iniciativy dluhopisů v období 2012–2013 pro financování projektů (projektové dluhopisy) v oblasti dopravy, energetiky a informačních technologií (3); vyjadřuje svou připravenost na základě komplexního nezávislého hodnocení této pilotní fáze zvážit, jaká další opatření mají být přijata s cílem posílit účinnost výdajů Unie a zvýšit objem investicí do prioritních projektů;

46.

naléhavě proto žádá, aby byla provedena iniciativa týkající se projektových dluhopisů a pečlivě vyhodnocena vhodnost nové samostatné iniciativy týkající se emise evropských dluhopisů na infrastruktury, jež by znamenala přímý podíl kapitálu EU na projektech infrastruktury v obecném zájmu s významnou evropskou přidanou hodnotou, a to prostřednictvím veřejné emise projektových dluhopisů ze strany Unie;

47.

domnívá se, že pokud by se Evropská unie sama nebo společně s dalšími členskými státy přímo podílela na kapitalizaci projektů infrastruktury (pro něž je typická dlouhodobá rentabilita), vyslala by důrazný signál veřejným a soukromým investorům i finančním trhům; domnívá se, že tato účast EU jako investora by měla zajistit soudržnost s dlouhodobými politickými cíli Unie a byla by zárukou uskutečnění projektu, neboť by sloužila jako silný katalyzátor i páka;

48.

vítá také dohodu uzavřenou v Evropské radě ve dnech 28. a 29. června 2012 o navýšení kapitálu Evropské investiční banky (EIB) o 10 miliard EUR, což skupině EIB umožní zvýšit svou úvěrovou kapacitu v rámci Unie v příštích letech o přibližně 60 miliard EUR a plnit tak vítanou proticyklickou funkci v rámci snahy o jednotné oživení evropského hospodářství; připomíná obecně sdílený fakt, že půjčky EIB mají multiplikační účinek tři; zdůrazňuje tedy, že by se tento nový závazek neměl naplňovat na úkor paralelního posílení a zlepšení společných nástrojů financovaných EIB a z rozpočtu Unie pro sdílení rizik či kapitálovou účast, díky nimž jsou podporovány jiné typy projektů a činností než projekty a činnosti financované půjčkami EIB a které mají případně vyšší multiplikační účinek než půjčky EIB;

49.

upozorňuje na skutečnost, že ať už je vývoj finančních nástrojů v jakékoliv fázi, dosáhnou tyto nástroje plného účinku jen tehdy, pokud bude obecné právní a regulační prostředí příznivé pro jejich rozvoj, například pokud jde o zacházení s dlouhodobými investicemi v rámci pravidel obezřetnosti, která jsou nyní předmětem reformy (Basel III, Solventnost II.);

50.

spoléhá na více než pozitivní dopad většího strategického využívání finančních nástrojů na evropské hospodářství, domnívá se však, že v praxi se bohužel omezí na projekty nabízející krátkodobý nebo střednědobý výnos; obává se, že investice do projektů stejně potřebných pro dosažení cílů strategie EU v oblasti inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění nemusí být případně uskutečněny, neboť budou považovány za příliš rizikové pro investory a nebude k dispozici dostatek veřejných finančních prostředků; žádá proto Komisi, aby co nejrychleji předložila návrhy pro usnadnění mobilizace úspor, které v současnosti nejsou dostatečně využívány, s cílem podpořit střednědobé a dlouhodobé projekty, jež v Unii vytvářejí trvalý růst;

51.

domnívá se, že pokud se dosáhne dostatečné kritického objemu prostředků daného inovačního finančního nástroje, mohlo by to přilákat soukromý kapitál s ohledem na snížení rizik vyplývající ze značného objemu portfólia projektu a případné plynulosti obchodu na trzích;

52.

zdůrazňuje, že je nutné zajistit, aby případný vznik „ekonomiky smíšeného financování“ nevedl k tomu, že se z inovačních finančních nástrojů stanou komplexní deriváty, které by bylo možné sekuritizovat nebo jejichž původní účel by mohl být změněn;

53.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.