28.1.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/7

1.1

Koncem listopadu 2010, když se budoucí polské předsednictví EU rozhodlo konzultovat EHSV ohledně dopadu krize na schopnost evropských firem investovat v oblasti ochrany klimatu, byla kladena otázka především ohledně účinků systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS). Fungoval tento systém coby hlavní pilíř politiky EU týkající se změny klimatu řádně během hospodářské recese, jíž EU prošla v roce 2009 po finanční krizi, která vypukla koncem roku 2008?

1.2

Jak jasně ukazují údaje o emisích skleníkových plynů a CO2 z let 2009 a 2010, bylo snížení emisí způsobeno poklesem hospodářské aktivity v roce 2009. Podobně bylo hospodářské oživení, které se dostavilo během roku 2010, doprovázeno nárůstem emisí. Z toho by se dalo usuzovat, že cenové signály systému pro obchodování s emisemi nejsou dostatečně silnou pobídkou k eliminaci procesů s vysokými emisemi uhlíku a k dlouhodobým investicím do technologií, jež jsou šetrnější ke klimatu. Systém pro obchodování s emisemi byl naštěstí nastaven tak, aby na takové problémy citlivě reagoval, a lze jej změnit a přepracovat tak, aby byla prosazena cena uhlíku, jež umožní snížení emisí a zároveň kompenzaci průmyslových odvětví, která jsou nejméně schopná se přizpůsobit. K přechodu na nízkouhlíkové hospodářství jsou nutné investice do ekologických technologií účinně využívajících zdroje místo toho, aby se snižovala průmyslová výroba.

1.3

Systém pro obchodování s emisemi byl původně navržen s cílem optimalizovat náklady na zmírňování emisí a dosud je považován za významný nástroj v oblasti snižování emisí. Tento systém musí být urgentně vylepšen, aby byl znovu účinný a ekologicky vyvážený.

1.4

Je stále zřejmější, že úprava systému pro obchodování s emisemi nemůže sama o sobě zaručit úspěšné provádění takové politiky v oblasti změny klimatu, která urychluje přechod na nízkouhlíkové či bezuhlíkové zdroje energie a současně udržuje silný hospodářský růst. Naopak podpora počátečních investic do ekologických technologií účinně využívajících zdroje v evropských výrobních odvětvích a v energetice si zaslouží daleko vyšší veřejnou finanční podporu. Například Evropský strategický plán pro energetické technologie (plán SET) a politika soudržnosti EU by měly poskytovat větší podporu rozvoji a šíření.

1.5

EHSV proto doporučuje, aby byly vyčleněny potřebné finanční prostředky na zajištění výrazné a smysluplné podpory technologií. Nezbytné finanční prostředky by měly být získány z příjmů členských států z dražeb v rámci systému EU pro obchodování s emisemi. EHSV také vítá návrh Komise harmonizovat zdanění energie a emisí CO2 v EU. EHSV vyzývá členské státy, aby většinu dodatečných příjmů ze zdanění energie a emisí CO2 věnovaly na inovace v oblasti čistých průmyslových technologií.

1.6

Ceny energií v poslední době prudce kolísaly v důsledku nepokojů probíhajících v některých zemích organizace OPEC. Tyto události spolu s dopadem jaderné havárie v japonské Fukushimě podnítily nový obrat v diskusi o energetických otázkách. Jednostranné kroky, jež nedávno podnikly některé členské státy, a spekulace na komoditních trzích mohou mít závažné důsledky pro vývoj odvětví energetiky v EU a měly by být podrobeny důkladné analýze.

1.7

Modely posouzení dopadu, jež Komise použila (PRIMES atd.) v doprovodném pracovním dokumentu svých útvarů, vedou k velmi optimistickým závěrům na makroekonomické úrovni, které neodpovídají – či dokonce odporují – výsledkům průzkumu na mikroekonomické, tj. podnikové či odvětvové úrovni. Makroekonomické posuzování by proto mělo být přezkoumáno a uzpůsobeno tak, aby bylo kompatibilní s průzkumem prováděným zdola nahoru, než budou vyvozeny nějaké politické závěry.

1.8

EHSV vybízí Radu, Komisi a Evropský parlament, aby zajistily plné provedení všech existujících cílů souvisejících s emisemi CO2 do roku 2020 a znovu zvážily, zda by cíl snížení emisí skleníkových plynů pro rok 2020 nemohl být na základě pokroku dosaženého v jednáních COP 17 a očekávaného hospodářského vývoje v EU zvýšen na 25 %, aby se přiblížil dohodnutému snížení o 80 až 95 % do roku 2050. Výbor to považuje za zásadní pro udržení zhruba srovnatelných ekonomických podmínek pro subjekty působící v globálním měřítku. Aby taková dohoda mohla fungovat, budou muset další rozvinuté země souběžně vyvíjet srovnatelné úsilí a další významní aktéři – především rozvíjející se ekonomiky – budou muset na dobrovolné bázi přijmout vyšší cíle snížení emisí v rámci celosvětové, právně závazné a komplexní dohody o režimu v období po Kjótském protokolu.

1.9

Po 15. a 16. konferenci smluvních stran je víceméně jasné, že celosvětová jednání o změně klimatu se zaměřila jiným směrem a otevřel se zde daleko větší prostor pro přístup zdola nahoru. Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 (KOM(2011) 112) uznává tuto významnou změnu, tj. přechod od určování nových závazných cílů k opatřením. Iniciuje diskusi, v níž se členské státy EU rozhodnou, zda mají být určovány nové cíle či nikoliv. Shora stanovené cíle i zdola vycházející politika technologických inovací budou hrát důležitou úlohu. EU by neměla promarnit tuto příležitost k reálnému pokroku a musí jít příkladem.

1.10

Pokrizové investiční prostředí se v jednotlivých zemích EU výrazně liší a situace se ještě zhoršuje s očekávanou druhou vlnou krize. Obecně se zdá, že se snižuje míra financování z veřejných zdrojů kvůli přetrvávající dluhové krizi, jež si vynucuje omezování rozpočtových výdajů. Malé a střední podniky budou těmito změnami více ohroženy, protože jsou silněji závislé na financování ze strany bank než větší podniky, které mají přístup na kapitálové trhy.

1.11

Nová a velmi potřebná vlna investic do infrastruktury zatím nepřišla. Infrastrukturám pro rozvod elektřiny a plynu by měla být věnována mnohem větší pozornost, zejména s ohledem na jednotný evropský trh s energií, a tyto infrastruktury budou vyžadovat širší využití obnovitelných zdrojů energie. Bez plně funkčních a propojených sítí budou šance na pokrok vážně oslabeny.

2.1

Evropská komise ve svém sdělení Analýza možností snížení emisí skleníkových plynů o více než 20 % a vyhodnocení rizika úniku uhlíku  (1) vytyčuje různé možnosti, jak dosáhnout nového 30 % cíle snížení emisí v rámci ETS (v odvětvích zařazených do systému EU pro obchodování s emisemi) a v dalších odvětvích (především v dopravě, zastavěném prostředí a zemědělství). Vzhledem k tomu, že sdělení Evropské komise neanalyzuje dopad hospodářské krize na schopnost evropských podniků dále investovat v oblasti ochrany klimatu, navrhlo polské předsednictví, aby k tomuto tématu EHSV vypracoval stanovisko.

2.2

Obecně je přijímáno, že zmírnění emisí CO2 nebude snadným úkolem a že vzhledem k pokračujícímu růstu populace a značnému nedostatku energie v rozvojových zemích nebude možné jej rychle vyřešit. Z hlediska zabezpečení dodávek je dalším klíčovým faktorem odklon od energie získávané z fosilních paliv. Dalo by se namítnout, že Kodaňská dohoda a Cancúnská dohoda, jež ji vystřídala, upouštějí od koncepce právně závazných cílů – a tím snižují pravděpodobnost vzniku celosvětového systému cap-and-trade (stanovení horní hranice objemu emisí a následné obchodování s nimi) –, protože posouvají časový horizont na rok 2050 a zdůrazňují význam technologického rozvoje a inovačních procesů. Dohoda z Cancúnu uvádí seznam řady důležitých cílů, k nimž náležejí tyto tři nejvýznamnější:

2.3

Široká shoda panuje v tom, že stanovení odpovídající a obecně přijímané ceny uhlíku je klíčem k úspěšnosti politiky v oblasti změny klimatu (William D. Nordhaus, Economic Issues in a Designing a Global Agreement on Global Warming). Pokud nebude cena uhlíku nastavena v odpovídající výši a nebude obecně přijata, nemůže mít pobídkový účinek. Je potřebný realistický regulační rámec – pobídkové mechanismy musejí fungovat v praxi, aby byla zaručena účinnost politických rozhodnutí. EHSV tedy vyzývá Evropskou komisi, aby představila možnosti, jak posílit systém EU ETS, a rovněž provázaná opatření v odvětvích, na něž se tento systém nevztahuje.

2.4

Určitého úspěchu (a při poměrně nízkých nákladech) ve snižování emisí skleníkových plynů bylo dosaženo zlepšením energetické či palivové účinnosti, jedinou cestou, jak udržet postupný přechod do éry nefosilních paliv, je však změna v technologiích a technologický pokrok. I samotná opatření v oblasti účinnosti vyžadují rozsáhlé využití stávajících technologií a vývoj inovačních řešení (McKinsey Global Institute, The Carbon Productivity Challenge: Curbing Climate Change and Sustaining Economic Growth).

2.5

Energeticky náročná odvětví zvýšila svou energetickou účinnost díky neustálému úsilí o snížení provozních nákladů. Žádný podnik nebude vypouštět oxid uhličitý jenom proto, že má bezplatné či nadbytečné emisní povolenky. S vlivem opatření k zajištění účinnosti osobní spotřeby je to poněkud složitější, poněvadž zde dochází k efektu odrazu (rebound effect), což je psychologický jev vedoucí k tomu, že lidé utrácejí své úspory jakožto určitý bonus, např. za vyšší teplotu domácího vytápění poté, co učinili nějaká efektivní opatření v oblasti účinnosti. Tento efekt může snadno znehodnotit i nejsmělejší opatření ke zvýšení účinnosti.

2.6

Ke snížení emisí dozajista přispějí obnovitelné zdroje energie, i když možná v menší míře, než se často domníváme. Fyzická, prostorová a socioenvironmentální omezení momentálně dostupných technologií pro obnovitelné zdroje energie někdy nejsou plně zohledňována a jejich překonání prostřednictvím technologických inovací má finanční důsledky. Také zvýšení provozní a nákladové účinnosti známých obnovitelných zdrojů energie představuje finanční zátěž, kterou některé členské státy řeší, jiné nikoliv.

2.7

Je bezpodmínečně nutné vyjasnit tři aspekty, z nichž zřejmě žádný nebude uspokojivě vyřešen do roku 2020. Zaprvé musí být pro nepravidelně dostupné zdroje energie vytvořena plně integrovaná celounijní inteligentní síť s určitou schopností pojmout nepravidelné dodávky elektřiny z obnovitelných zdrojů překračující předpokládaných 35–40 %. Mělo by se však poznamenat, že německé rozhodnutí o urychleném ukončení jaderného programu bylo velkým stimulem k podniknutí kroků v této oblasti. Zadruhé takováto integrace vyžaduje značnou akumulační kapacitu. A zatřetí je pro široké uplatnění v delším časovém horizontu potřebná vyspělá technologie zachycování a ukládání uhlíku, pokud by měla být fosilní paliva nadále v širším měřítku využívána jako zdroj energie. Než budou vyřešeny tyto tři klíčové otázky, budou pro širší využití stávajících obnovitelných zdrojů energie nutné tradiční záložní zdroje energie se souvisejícími emisemi.

2.8

Zvyšování účinnosti ve výrobě elektřiny či tepla je tak nákladné, že je nepravděpodobné, že by se ho dalo dosáhnout za současných podmínek, determinovaných omezováním rozpočtových výdajů. Převratné vynálezy proto budou hrát při dosahování očekávaného 80–90 % snížení do roku 2050 důležitou roli, stejně jako rozsáhlé využívání a zlepšování stávajících technologií získávání energie z obnovitelných zdrojů (.

2.9

Důležitou roli by mohlo sehrát také další zvýšení energetické účinnosti u výrobních technologií. Z tohoto důvodu jsou nezbytné jak postupné, tak radikální inovace v celém spektru nízkouhlíkových technologií. Bez těchto inovací a zlepšení bude zhola nemožné začít rychle a v rozsáhlé míře využívat nízkouhlíkové zdroje energie, což je nutné pro uspokojení celosvětové poptávky po energii a odvrácení potenciální hrozby klimatické katastrofy. Tuto ústřední problematiku inovací je třeba řešit přímo a proaktivně.

3.1

Komise ve svém dokumentu předkládá soubor argumentů, které – jsou-li posuzovány samostatně – naznačují, že dosažení ambiciózních cílů v oblasti zmírňování emisí bude obtížné, ale uskutečnitelné. Empirické údaje o emisích v EU z posledních let musí být posuzovány s přihlédnutím ke skutečnosti, že v roce 2009 činily obnovitelné zdroje energie 61 % nové kapacity pro výrobu elektrické energie v EU. Nestálost některých obnovitelných zdrojů energie ve skutečnosti působí v krátkodobém časovém horizontu značné problémy při zajišťování dodávek pro základní zatížení.

3.2

Předpoklady Komise jsou založeny na optimistických očekáváních vkládaných do směrnice o energii z obnovitelných zdrojů a do akčních plánů jednotlivých členských států. Kromě toho se považuje za samozřejmé 20 % zvýšení energetické účinnosti, přestože informace z členských států ukazují v některých případech podstatně pomalejší pokrok. Pokud vezmeme v úvahu klíčový prvek energetické účinnosti při výrobě elektřiny a tepla – který může být označován jako „uhlíková náročnost“ –, stanou se zpoždění a odklady při obnově elektráren pravděpodobně vážným problémem, který by mohl vést k nedostatku energie. Kromě toho z analýz Mezinárodní energetické agentury vyplývá, že 80 % emisí z globálního odvětví energetiky se ve skutečnosti do roku 2020 nezmění. Pro budoucnost s nízkými emisemi uhlíku tak budou mít zásadní význam rovněž investice v nadcházejícím desetiletí, zejména do technologií zachycování a ukládání uhlíku.

3.3

Odborní analytici odhadují, že v roce 2010 stouply emise skleníkových plynů o 4 %. Zařízení zahrnutá do systému EU ETS oznámila nárůst o 3,2 %. Celkové emise v roce 2009 klesly o 1,1 % v porovnání s rokem 2008: EU (-6,4 %), USA (-6,5 %) a Japonsko (-11,8 % bez obchodování s emisemi) oznámily snížení, zatímco Čína oznámila zvýšení o 9,1 % (Richard N. Cooper, Harvardská univerzita, Europe's Emission Trading System, červen 2010; Christian Egenhofer, CEPS, Brusel, The EU ETS and Climate Policy Towards 2050, leden 2011). Je zřejmé, že snížení emisí v rozvinutých zemích v letech 2008–2009 bylo způsobeno především hospodářskou recesí. Předběžné výsledky za rok 2010 potvrzují, že úroveň emisí roste a klesá s úrovní hospodářské aktivity.

3.4

Největší znepokojení vyplývající z důkladného přezkoumání systému EU ETS přináší zjištění, že tento světově největší systém cap-and-trade nedokázal podstatně snížit emise CO2 ani skleníkových plynů. Celkové evropské emise CO2 a skleníkových plynů průmyslového původu mírně klesají již od roku 1990; extrapolace tohoto trendu na rok 2008 ukazuje, že systém pro obchodování s emisemi snížil emise oproti předpokládané úrovni bez EU ETS jen o 2 %. Vezmeme-li dále v úvahu účinky finančního kolapsu a recese v letech 2008–2009, ukazují údaje malý – pokud vůbec nějaký – samostatný účinek EU ETS na evropské emise skleníkových plynů.

3.5

Celkově vzato musí být pokles emisí ve 4. čtvrtletí roku 2008 a po celý rok 2009 a jejich nárůst počínaje 2. čtvrtletím roku 2010 jednoznačně připsány začátku (koncem roku 2008) a konci (v polovině roku 2010) hospodářské krize. Nic neukazuje na to, že by systémové změny v tomto časovém období vedly ke snížení emisí.

3.6

Je rovněž třeba poznamenat, že průmyslová odvětví již vyvíjejí mimořádnou a příkladnou činnost – neustále snižují emise přechodem na paliva s vyšší uhlíkovou účinností a přijala efektivní opatření ke zvýšení energetické účinnosti. Tento proces se dá urychlit v příštím obchodovacím období do roku 2020 vyvinutím a zavedením převratných nových technologií téměř ve všech odvětvích zařazených do systému EU pro obchodování s emisemi.

3.7

Některá energeticky náročná odvětví, např. výroba oceli, vápna a cementu, již brzy dosáhnou svých fyzických limitů uhlíkové účinnosti a významnějšího snižování emisí lze v dohledné době dosáhnout jedině omezením výroby (Sustainable Steelmaking, Boston Consulting Group, 2009).

3.8

Je třeba poznamenat, že únik uhlíku je spojen se specifickou úrovní zaměstnanosti v průmyslových odvětvích, v nichž se tento jev vyskytuje. Přesná úroveň zaměstnanosti se v jednotlivých členských státech liší – průměr v EU je odhadován na 3 %, zatímco např. v Polsku dosahuje úroveň zaměstnanosti v těchto energeticky náročných odvětvích 9,5 %.

3.9

Jak je uvedeno výše v odstavci 2.4, jsou hlavními prvky pro zmírnění emisí skleníkových plynů rozsáhlý rozvoj technologií a využívání nových technologií. Všechny dokumenty zabývající se tímto tématem upozorňují na nevyřešenou otázku zajištění potřebných finančních prostředků. Možným – i když vzdáleným a nejistým – zdrojem financování jsou výtěžky ze systému pro obchodování s emisemi, jinak se ale na obzoru nerýsuje nic konkrétního. Dokonce ani stávající programy EU pro výzkum a vývoj a zavádění jejich výsledků do praxe nejsou postačující, což platí i pro plán SET, včetně zachycování a ukládání uhlíku (CCS).

3.10

V důsledku nedávných protestů a pokračujících nepokojů v některých zemích organizace OPEC a jaderné havárie ve Fukushimě se jednoznačně změnil postoj k celosvětovým jednáním o změně klimatu. Tato změna může být dokonce příležitostí k uzavření smysluplné mezinárodní dohody. EU by si měla všimnout i nového a velmi ambiciózního inovačního plánu USA (The White House: Strategy for American Innovation: http://www.slideshare.net/whitehouse/a-strategy-for-american-innovation).

3.11

Všechny tyto ukazatele upozorňují na naléhavou potřebu zvážit strukturální změny, které by usnadnily a urychlily přechod na hospodářství založené na nových, nízkouhlíkových zdrojích energie. Přestože si někteří odborníci a politikové přejí prozkoumat možnost postupného odklánění od koncepce cap-and-trade ve prospěch zavedení daně ze spotřeby uhlíku, proveditelnost zavedení nějaké nové daně, jejíž výnosy by byly investovány do ochrany klimatu ve vhodné míře v celé EU (neřku-li globálně), se zdá být v nedohlednu. . Systém EU ETS je tedy v EU považován za nejlepší volbu, bude nicméně vyžadovat značné a radikální změny.

3.12

Pokrizové investiční prostředí se v jednotlivých zemích EU výrazně liší a situace se ještě zhoršuje s očekávanou druhou vlnou krize. Obecně se zdá, že se snižuje míra financování z veřejných zdrojů kvůli přetrvávající dluhové krizi, jež si vynucuje omezování výdajů. V soukromém sektoru zůstává dostupnost podnikových financí zatím poměrně stabilní, obzvláště v průmyslových odvětvích orientovaných na export. Pokračující krize Evropského měnového systému, připravované právní předpisy (Basel III a Solventnost II) a možné zhoršení ekonomických vyhlídek – to vše může v brzké době zhoršit dostupnost bankovních úvěrů. Malé a střední podniky budou těmito změnami více ohroženy, protože jsou silněji závislé na financování ze strany bank než větší podniky, které mají přístup na kapitálové trhy.

3.13

U některých obnovitelných zdrojů energie došlo v poslední době k dosti dynamickému rozvoji. Zda je tento rozmach zdravý a udržitelný, je otázkou, která si zaslouží důkladné prozkoumání v měřítku Evropské unie i jednotlivých členských států. Finanční dopad garantovaných sazeb cen energie může vést k dlouhodobějšímu narušení. Náhlý prudký nárůst podílu obnovitelných zdrojů energie bude kromě toho bezpochyby vyžadovat značné investice do přenosové soustavy, aby byla zachována spolehlivost a bezpečnost sítě.

3.14

Tato nová a velmi důležitá vlna investic do infrastruktury zatím nepřišla v dostatečné míře. Infrastrukturám pro rozvod elektřiny a plynu by měla být věnována mnohem větší pozornost, zejména vzhledem k nedávnému rozhodnutí Německa upustit do roku 2022 od jaderné energetiky. Bez plně funkčních a propojených sítí budou šance na pokrok vážně oslabeny.