5.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 72/15

1)

Má být čl. 80 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (1) vykládán v tom smyslu, že v případě dodání mezi propojenými osobami, je-li protiplnění vyšší než obvyklá cena, se základem daně rozumí obvyklá cena plnění pouze tehdy, pokud dodavatel není oprávněn k plnému odpočtu daně, která připadá na koupi resp. výrobu předmětů, které tvoří předmět dodání?

2)

Má být čl. 80 odst. 1 písm. c) směrnice 2006/112 vykládán v tom smyslu, že členský stát — v případě, že dodavatel uplatnil nárok na plný odpočet daně za zboží a služby, které jsou předmětem následných dodání mezi propojenými osobami s vyšší cenou, než je obvyklá cena, a tento nárok na odpočet daně nebyl podle článků 173 až 177 směrnice upraven — nesmí stanovit žádná opatření, podle kterých se základem daně rozumí výlučně obvyklá cena?

3)

Jedná se v případě čl. 80 odst. 1 směrnice 2006/112 o taxativní výčet případů, které tvoří podmínky, za kterých mohou členské státy přijmout opatření stanovující, že základem daně se v případě dodání rozumí obvyklá cena plnění?

4)

Je vnitrostátní právní úprava, jako je ustanovení čl. 27 odst. 3 bodu 1 Zakon za danak varhu dobavenata stoynost (zákon o dani z přidané hodnoty), přípustná i za jiných okolností než za těch, které jsou uvedeny v ustanovení čl. 80 odst. 1 písm. a), b) a c) směrnice 2006/112?

5)

Má ustanovení čl. 80 odst. 1 písm. c) směrnice 2006/112 v případě, jako je projednávaný případ, přímý účinek a může jej vnitrostátní soud přímo použít?