24.10.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/15

1)

Článek 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nazvaný „Zákaz diskriminace“ stanoví: „Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.“

Nejde v tomto smyslu o diskriminaci v případě, kdy dochází k rozdílnému zacházení mezi zaměstnanci, kteří byli propuštěni z hospodářských důvodů a přijali uplatnění dohody o osobní rekvalifikaci, na základě níž možnost zpochybnit ukončení jejich smlouvy i nadále zůstává v rámci režimu pětileté promlčení doby, a zaměstnanci, kteří ji odmítli a vztahuje se na ně roční promlčecí doba uvedená v článku L.1235-7 zákoníku práce?

2)

Článek 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966 — který je jen základem článku 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod — stanoví: „Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakékoli diskriminace. Zákon zakáže jakoukoli diskriminaci a zaručí všem osobám stejnou a účinnou ochranu proti diskriminaci z jakýchkoli důvodů, např. podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národnostního nebo sociálního původu, majetku a rodu.“

Musí tak francouzský soud podle ustanovení článku 55 francouzské ústavy ze dne 4. října 1958 použít ustanovení článku 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966, a nepoužít diskriminační ustanovení článku L. 1235-7 zákoníku práce, která vyplývají z pouhého zákona č. 2005-35 ze dne 18. ledna 2005, který časově následuje po 4. únoru 1981, datu, kdy uvedený pakt v tuzemsku vstoupil v platnost?