17.3.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 62/25

---

SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 6/2009

přijatý Radou dne 9. ledna 2009

s ohledem na přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/2009 ze dne … o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh přepravy cestujících autokary a autobusy (přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

(2009/C 62 E/02)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 71 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru (1),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V nařízení Rady (EHS) č. 684/92 ze dne 16. března 1992 o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy (3) a v nařízení Rady (ES) č. 12/98 ze dne 11. prosince 1997, kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat vnitrostátní silniční přepravu cestujících uvnitř členského státu (4), je třeba provést několik podstatných změn. Z důvodu přehlednosti by uvedená nařízení měla být přepracována a začleněna do jediného nařízení.

(2)	Zavedení společné dopravní politiky zahrnuje mimo jiné i stanovení společných pravidel pro mezinárodní silniční přepravu cestujících, jakož i podmínek, za nichž mohou dopravci, kteří nejsou rezidenty tohoto státu, provozovat dopravu uvnitř některého členského státu.

(3)

Aby byl ve Společenství zajištěn soudržný rámec pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy, mělo by se toto nařízení vztahovat na veškerou mezinárodní přepravu na území Společenství. Na přepravu ze členských států do třetích zemí se nadále ve značné míře vztahují dvoustranné dohody mezi členskými státy a danými třetími zeměmi. Toto nařízení by se proto nemělo použít na část jízdy na území členského státu, kde nastupují nebo vystupují cestující, pokud nebyly mezi Společenstvím a příslušnými třetími zeměmi uzavřeny nezbytné dohody. Mělo by se však vztahovat na průjezd přes území jakéhokoli členského státu.

(4)	Volný pohyb služeb představuje základní zásadu společné dopravní politiky a vyžaduje, aby byl dopravcům ze všech členských států zaručen přístup k mezinárodním dopravním trhům bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa usazení.

(5)

Provozování mezinárodní přepravy cestujících autokary a autobusy by mělo být podmíněno vlastnictvím licence Společenství. Od dopravců by mělo být vyžadováno, aby se v každém jejich vozidle nacházel ověřený opis licence Společenství za účelem usnadnění účinné kontroly prováděné donucovacími orgány, zejména orgány mimo členský stát, v němž je dopravce usazen. Měly by být stanoveny podmínky vydávání a odebrání licencí Společenství, jejich doba platnosti a podrobná pravidla jejich používání. Je rovněž zapotřebí stanovit podrobné specifikace, pokud jde o grafickou podobu a jiné prvky licencí Společenství a jejich ověřených opisů.

(6)	Je účelné stanovit za určitých podmínek pružnou právní úpravu pro zvláštní linkovou dopravu a některé druhy příležitostné dopravy, aby byly uspokojeny požadavky trhu.

(7)	Linková doprava a musí nadále podléhat povolení, ale je nezbytné změnit některá pravidla, a zejména postupy pro udělování povolení.

(8)

Povolení linkové dopravy by tedy mělo být vydáno poté, co proběhne postup pro udělování povolení, s výjimkou případů, kdy jsou jasně určeny důvody zamítnutí týkající se žadatele. Důvody pro zamítnutí souvisejícími s příslušným trhem by se měly rozumět případy, kdy by doprava, o kterou se žádá, vážně ovlivňovala funkčnost srovnatelné dopravy provozované v rámci jedné nebo více smluv o veřejné službě na příslušných přímých úsecích, nebo kdy by hlavní účelem dopravy nebylo přepravovat cestující mezi zastávkami umístěnými v různých členských státech.

(9)

Dopravcům nerezidentům by mělo být umožněno provozovat vnitrostátní silniční přepravu cestujících, nicméně je třeba zohlednit zvláštnosti jednotlivých forem dopravy. Pokud se tyto kabotážní jízdy provádí, měly by podléhat právním předpisům Společenství, například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy (5), a vnitrostátním právním předpisům platným v určité oblasti v hostitelském státě.

(10)	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (6) se vztahuje na provozovatele silniční dopravy, kteří provádí kabotáž.

(11)	Pokud jde o linkovou dopravu, může být dopravci nerezidenty prováděna pouze linková doprava v rámci linkové mezinárodní dopravy, s výjimkou městské a příměstské linkové dopravy, přičemž je vázána na určité podmínky, především na právní předpisy hostitelského členského státu.

(12)	Členské státy navzájem spolupracují za účelem řádného uplatňování tohoto nařízení.

(13)

Je potřeba co nejvíce snížit počet správních formalit, aniž by byly zrušeny kontroly a sankce, které zaručují řádné uplatňování a účinné prosazení tohoto nařízení. Za tímto účelem by se měla vyjasnit stávající pravidla týkající se odebrání licence Společenství a tato pravidla by měla být důraznější. Současná pravidla by se měla upravit tak, aby umožnila ukládat účinné sankce za závažná porušení právních předpisů, jichž se dopravce dopustil v hostitelském členském státu. Sankce by měly být nediskriminační a přiměřené vzhledem k závažnosti porušení. Vůči všem uloženým sankcím by mělo být možné podat opravný prostředek.

(14)	Členské státy by měly zaznamenávat do vnitrostátního elektronického rejstříku podniků silniční dopravy veškeré případy závažného porušení právních předpisů, které lze připsat dopravci a které vedly k uložení sankce.

(15)

Členské státy by s cílem usnadnit a podpořit výměnu informací mezi vnitrostátními orgány měly k výměně příslušných informací využívat vnitrostátní kontaktní místa zřízená podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/2009 ze dne …, kterým se zavádějí společná pravidla týkající se závazných podmínek pro výkon provolání provozovatele silniční dopravy (7).

(16)	Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (8).

(17)

Zejména je třeba zmocnit Komisi ke stanovení formátu některých dokumentů, které se mají použít při uplatňování tohoto nařízení, a k přizpůsobení příloh I a II tohoto nařízení technickému pokroku. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou podle článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(18)	Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření k provedení tohoto nařízení, zejména opatření týkající se účinných, přiměřených a odrazujících sankcí.

(19)

Jelikož cílů tohoto nařízení, zejména zajištění soudržného rámce pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy ve Společenství, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodu jejího rozsahu a účinků, jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se vztahuje na mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy na území Společenství, kterou pro cizí nebo vlastní potřebu provozují dopravci, kteří jsou usazeni v některém členském státě podle jeho právních předpisů, s využitím vozidel v tomto členském státě evidovaných a vhodných díky své konstrukci a vybavení pro přepravu více než devíti osob včetně řidiče a pro tuto přepravu určených, jakož i na jízdu prázdných vozidel související s touto přepravou.

Změnou vozidel nebo přerušením přepravy za účelem provedení části cesty jiným dopravním prostředkem není dotčeno použití tohoto nařízení.

2.   V případě přepravy z členského státu do třetí země nebo naopak se toto nařízení vztahuje na část jízdy provedenou při průjezdu přes území jakéhokoli členského státu Nepoužije se na část jízdy na území členského státu, kde nastupují nebo vystupují cestující, pokud není uzavřena nezbytná dohoda mezi Společenstvím a danou třetí zemí.

3.   Až do uzavření dohod uvedených v odstavci 2 nejsou tímto nařízením dotčena ustanovení o přepravě z členského státu do třetí země nebo naopak obsažená ve dvoustranných dohodách uzavřených mezi členskými státy a těmito třetími zeměmi.

4.   Toto nařízení se použije na vnitrostátní silniční osobní dopravu pro cizí potřebu provozovanou dočasně dopravcem nerezidentem podle kapitoly V.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí tyto definice:

1)

„mezinárodní dopravou“ se rozumí: a) jízda vozidla, při které leží výchozí a cílové místo cesty ve dvou různých členských státech, s průjezdem nebo bez průjezdu jedním či více členskými státy nebo jednou či více třetími zeměmi; b) jízda vozidla, při které výchozí a cílové místo cesty leží v témže členském státu a cestujících jsou nabíráni či vykládáni v jiném členském státě nebo ve třetí zemi; c) jízda vozidla, při které výchozí místo cesty leží v jednom členském státu a cílové místo v třetí zemi nebo naopak, s průjezdem nebo bez průjezdu jedním či více členskými státy nebo jednou či více třetími zeměmi; nebo d) jízda vozidla mezi třetími zeměmi s průjezdem po území jednoho nebo více členských států;

2)	„linkovou dopravou“ se rozumí přeprava cestujících v určených intervalech a na určených trasách, přičemž cestující mohou vystupovat a nastupovat na předem určených zastávkách;

3)	„zvláštní linkovou dopravou“ se rozumí bez ohledu na to, kdo přepravu organizuje, pravidelná přeprava stanovených skupin cestujících s vyloučením jiných osob.

4)	„příležitostnou dopravou“ se rozumí doprava, která není definována jako linková doprava ani jako zvláštní linková doprava a jejíž hlavním rysem je přeprava skupin cestujících vytvořená z podnětu zákazníka nebo samotného dopravce;

5)

„dopravou pro vlastní potřebu“ se rozumí doprava, kterou provádí fyzická nebo právnická osoba k neobchodním a neziskovým účelům, pokud — dopravní činnost je pouze vedlejší činností dotyčné fyzické nebo právnické osoby a — použitá vozidla jsou ve vlastnictví uvedené fyzické nebo právnické osoby nebo jsou pořizována na splátky nebo na dlouhodobou leasingovou smlouvu a jsou řízena zaměstnancem fyzické nebo právnické osoby nebo přímo fyzickou osobou nebo zaměstnanci zaměstnávanými dotyčným podnikem nebo tomuto podniku poskytnutými na základě smluvního závazku;

6)	„hostitelským členským státem“ se rozumí členský stát, v němž dopravce provozuje svou činnost, jiný než členský stát, v němž je dopravce usazen.

7)

„kabotáží“ se rozumí buď — vnitrostátní silniční osobní doprava pro cizí potřebu prováděná dočasně dopravcem v hostitelském členském státě, nebo — nástup a výstup cestujících v rámci téhož členského státu v rámci linkové mezinárodní dopravy, a to v souladu s tímto nařízením a za podmínky, že se nejedná o hlavní cíl této dopravy.

8)	„závažnými porušeními právních předpisů Společenství v oblasti silniční dopravy“ se rozumí porušení právních předpisů, která mohou vést ke ztrátě dobré pověsti v souladu s čl. 6 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. …/2009 ze dne nebo k dočasnému či trvalému odebrání licence Společenství.

Článek 3

Volný pohyb služeb

1.   Každému dopravci je pro vlastní potřebu ve smyslu článku 1 povoleno v souladu s tímto nařízením provozovat přepravu autokary a autobusy linkové dopravy, včetně zvláštní linkové dopravy, a příležitostné dopravy bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa, v němž je usazen, pokud:

a)	je oprávněn v členském státě, v němž je usazen, provozovat přepravu autokary a autobusy linkové dopravy, včetně zvláštní linkové dopravy, nebo příležitostné dopravy v souladu s podmínkami přístupu na trh stanovenými vnitrostátními právními předpisy;

b)	splňuje podmínky stanovené právními předpisy Společenství o přístupu k povolání provozovatele vnitrostátní nebo mezinárodní silniční osobní dopravy; a

c)

vyhovuje právním předpisům týkajícím se norem pro řidiče a vozidla stanoveným zejména směrnicí Rady 92/6/EHS ze dne 10. února 1992 o montáži a použití omezovačů rychlosti u určitých kategorií motorových vozidel ve Společenství (9), směrnicí Rady 96/53/ES ze dne 25. července 1996, kterou se pro určitá silniční vozidla provozovaná v rámci Společenství stanoví maximální přípustné rozměry pro vnitrostátní a mezinárodní provoz a maximální přípustné hmotnosti pro mezinárodní provoz (10), a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/59/ES ze dne 15. července 2003 o výchozí kvalifikaci a pravidelném školení řidičů některých silničních vozidel pro nákladní nebo osobní dopravu (11).

2.   Každému dopravci je pro vlastní potřebu ve smyslu článku 1 povoleno provozovat bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa, v němž je usazen, dopravu ve smyslu čl. 5 odst. 5, pokud:

a)	mu bylo v členském státě, v němž je usazen, uděleno povolení k provozování osobní dopravy autokary a autobusy v souladu s podmínkami přístupu na trh stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech a

b)	vyhovuje právním předpisům týkajícím se norem pro řidiče a vozidla stanoveným zejména směrnicí 92/6/EHS, směrnicí 96/53/ES a směrnicí 2003/59/ES.

KAPITOLA II

LICENCE SPOLEČENSTVÍ A PŘÍSTUP NA TRH

Článek 4

Licence Společenství

1.   Mezinárodní přepravu cestujících autokary nebo autobusy lze provozovat s licencí Společenství vydanou příslušnými orgány členského státu, v němž je usazen.

2.   Příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, vydají držiteli prvopis licence Společenství, který musí být uchováván u dopravce, a takový počet ověřených opisů, které odpovídají počtu vozidel používaných pro mezinárodní přepravu cestujících, která jsou k dispozici držiteli licence Společenství, ať již jsou tato vozidla v plném vlastnictví nebo jsou držena jinou formou, zejména na základě smlouvy o splátkovém prodeji, smlouvy o pronájmu nebo leasingové smlouvy.

Licence Společenství a jejich ověřené opisy odpovídají vzoru stanovenému v příloze II. Obsahují alespoň dva bezpečnostní prvky uvedené v příloze I.

Komise přizpůsobí přílohy I a II technickému pokroku. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 26 odst. 2.

Licence Společenství a jejich ověřené opisy se opatří pečetí orgánu vydávajícího licenci, jakož i podpisem a pořadovým číslem. Pořadové číslo osvědčení řidiče se zanese do vnitrostátního elektronického rejstříku podniků silniční dopravy podle článku 16 nařízení (ES) č. …/2009 jako součást údajů o dopravci.

3.   Licence Společenství je vydávána na jméno dopravce a nelze ji převést na třetí osobu. Ověřený opis licence Společenství musí být uchováván v každém vozidle dopravce a musí být předložen na žádost oprávněného kontrolora.

4.   Licence Společenství je vydávána na dobu až deseti let s možností prodloužení.

Licence Společenství a jejich ověřené opisy vydané přede dnem použitelnosti tohoto nařízení zůstávají platné do jejich dne skončení platnosti.

5.   Kdykoli je podána žádost o licenci Společenství nebo je licence Společenství prodloužena v souladu s odstavcem 4 tohoto článku, ověřují příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, zda dopravce splňuje nebo nadále splňuje podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1.

6.   Jestliže podmínky uvedené v čl. 3 odst. 1 nejsou splněny, odmítnou příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, vydat nebo prodloužit či odejmout licenci Společenství a toto odmítnutí odůvodní.

7.   Členské státy musí žadateli o licenci Společenství nebo držiteli licence Společenství zaručit právo odvolat se proti rozhodnutí o zamítnutí nebo o odnětí dotyčné licence vydanému příslušnými orgány členského státu, v němž je usazen.

8.   Členské státy mohou rozhodnout, že se licence Společenství vztahuje rovněž na vnitrostátní dopravu.

Článek 5

Přístup na trh

1.   S výhradou případné povinné rezervace je linková doprava přístupná všem.

Pro linkovou dopravu je třeba povolení v souladu s s ustanoveními kapitoly III.

Pro linkovou dopravu z členského státu do třetí země a naopak je třeba povolení v souladu s dvoustrannou dohodou mezi daným členským státem a třetí zemí a případně tranzitním členským státem, nebyla-li uzavřena nezbytná dohoda mezi Společenstvím a dotyčnou třetí zemí.

Pravidelnost linkové dopravy není dotčena tím, že provozní podmínky této dopravy mohou být upraveny podle potřeb uživatelů.

Provozování souběžných nebo dočasných linkových spojů určených pro uživatele stávajících linkových spojů, neobsluhování určitých zastávek nebo obsluhování přídavných zastávek stávajícími linkovými spoji se řídí stejnými pravidly jako stávající linkové spoje.

2.   Zvláštní linková doprava zahrnuje:

a)	přepravu pracovníků mezi bydlištěm a pracovištěm;

b)	přepravu žáků a studentů mezi bydlištěm a vzdělávacími institucemi.

Pravidelnost zvláštní linkové dopravy není dotčena tím, že provozní podmínky této dopravy mohou být upraveny podle potřeb uživatelů.

Pro zvláštní linkovou dopravu není třeba povolení podle kapitoly III, je-li upravena smlouvou mezi organizátorem a dopravcem.

3.   Pro příležitostnou dopravu není třeba povolení podle kapitoly III.

Pro organizování souběžné nebo dočasné dopravy srovnatelné se stávající linkovou dopravou a určené pro tytéž cestující je však třeba povolení vydané postupem stanoveným v kapitole III.

Skutečnost, že je příležitostná doprava provozována v určitých intervalech, nepostačuje sama o sobě k tomu, aby přestala být považována za příležitostnou dopravu.

Příležitostná doprava může být provozována skupinou dopravců, kteří ji vykonávají pro potřebu stejného zadavatele, a cestující mohou přestoupit během cesty na jiný spoj jiného dopravce téže skupiny na trase na území členského státu.

Komise stanoví postupy oznamování jmen takových dopravců a spojů na trase příslušným orgánům dotyčných členských států. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 26 odst. 2.

4.   Obdobně není třeba povolení pro jízdy prázdných vozidel související s dopravou uvedenou v odst. 2 třetím pododstavci a v odst. 3 prvním pododstavci.

5.   Pro dopravu pro vlastní potřebu není třeba povolení, ale vztahuje se na ni systém osvědčení.

Osvědčení vydávají příslušné orgány členského státu, v němž je vozidlo evidováno, a platí pro celou cestu včetně tranzitu.

Komise stanoví formát osvědčení. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 26 odst. 2.

KAPITOLA III

LINKOVÁ DOPRAVA PODLÉHAJÍCÍ POVOLENÍ

Článek 6

Druh povolení

1.   Povolení se vydává na jméno dopravce a je nepřenosné. Dopravce, kterému bylo povolení uděleno, však může se souhlasem příslušného orgánu členského státu, na jehož území je výchozí bod (dále jen „povolující orgán“), provozovat dopravu prostřednictvím subdodavatele. V tom případě se jméno subdodavatele a jeho postavení vyznačí v povolení. Subdodavatel musí splňovat podmínky uvedené v čl. 3 odst. 1. Pro účely tohoto odstavce se výchozím bodem rozumí „jedna z konečných zastávek“

U sdružení podniků vytvořeného pro provozování linkové dopravy se povolení vydává na jméno všech podniků a jsou v něm uvedena jména všech dopravců. Předává se podniku, který provoz řídí, a ostatním podnikům se vydávají opisy.

2.   Doba platnosti povolení nesmí překročit pět let. Může být zkrácena na žádost žadatele nebo po vzájemné dohodě příslušných orgánů členských států, na jejichž území nastupují nebo vystupují cestující.

3.   Povolení musí uvádět:

a)	druh dopravy;

b)	trasu přepravy, zejména výchozí a cílový bod;

c)	dobu platnosti povolení;

d)	zastávky a jízdní řád.

4.   Komise stanoví formát povolení. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 26 odst. 2.

5.   Povolení opravňuje držitele k provozování linkové dopravy na území všech členských států, jimiž prochází uvedená trasa.

6.   Provozovatel linkové dopravy může použít přídavná vozidla k řešení dočasných a výjimečných situací.

V tom případě dopravce zajistí, aby ve vozidle byly tyto doklady:

a)	opis povolení pro linkovou dopravu;

b)	opis smlouvy mezi provozovatelem linkové dopravy a podnikem, který poskytuje dodatečná vozidla, nebo rovnocenný doklad;

c)	ověřený opis licence Společenství vydané provozovateli poskytujícími další vozidla pro dopravu.

Článek 7

Podání žádosti o povolení

1.   Žádosti o povolení linkové dopravy se podávají povolujícímu orgánu.

2.   Komise stanoví formát žádostí. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 26 odst. 2.

3.   Žadatel sdělí k odůvodnění své žádosti všechny další informace, které považuje za významné nebo které si vyžádá povolující orgán, zejména rozpis řízení umožňující sledovat dodržování právních předpisů Společenství o dobách řízení a odpočinku a opis licence Společenství.

Článek 8

Postup pro udělení povolení

1.   Povolení se uděluje po dohodě s příslušnými orgány všech členských států, na jejichž území nastupují nebo vystupují cestující. Povolující orgán předloží uvedeným orgánům a příslušným orgánům členských států, jejichž územím se projíždí bez nástupu a výstupu cestujících, opis žádosti spolu se svým posouzením a opisy všech ostatních souvisejících dokladů.

2.   Příslušné orgány členských států, jejichž souhlas byl vyžádán, sdělí povolujícímu orgánu své rozhodnutí o žádosti do dvou měsíců. Tato lhůta se počítá ode dne obdržení žádosti o souhlas, který je uveden na potvrzení o obdržení. Pokud je rozhodnutí obdržené od příslušných orgánů členských států, jejichž souhlas byl vyžádán, negativní, je v něm uvedeno řádné odůvodnění. Jestliže povolující orgán odpověď neobdrží do dvou měsíců, je to považováno za souhlas a povolující orgán povolení může udělit

Orgány členských států, jejichž územím se projíždí bez nástupu a výstupu cestujících, mohou sdělit povolujícímu orgánu své připomínky ve lhůtě uvedené v prvním pododstavci.

3.   Povolující orgán rozhodne o žádosti do čtyř měsíců ode dne podání žádosti dopravcem.

4.   Povolení bude vydáno s výjimkou případů, kdy:

a)	žadatel není schopen provozovat dopravu, na niž se žádost vztahuje, vozidly, která jsou mu bezprostředně dostupná;

b)

žadatel porušil vnitrostátní nebo mezinárodní právní předpisy o silniční dopravě, zejména podmínky a požadavky související s povolením pro mezinárodní silniční přepravu cestujících nebo se dopustil závažných porušení pravidel silniční dopravy Společenství, zejména norem týkajících se vozidel a doby řízení a odpočinku řidičů;

c)	v případě žádosti o prodloužení povolení již nejsou splněny podmínky pro udělení tohoto povolení;

d)

členský stát na základě podrobné analýzy rozhodne, že dotyčná doprava by vážně ovlivnila funkčnost srovnatelné dopravy, na niž se vztahuje jedna či více smluv o veřejných službách vyhovujících právu Společenství na příslušných přímých úsecích. V takovém případě členský stát stanoví nediskriminační kritéria pro stanovení toho, zda by služba, o niž se žádá, vážně ovlivnila funkčnost výše uvedené srovnatelné služby, a na žádost Komise jí tato kritéria sdělí;

e)	členský stát na základě podrobné analýzy rozhodne, že hlavním cílem služby není přeprava cestujících mezi zastávkami v různých členských státech.

Členský stát může po dohodě s Komisí v případě, že stávající mezinárodní autokarová či autobusová doprava závažně ovlivňuje funkčnost srovnatelné dopravy, na niž se vztahuje jedna či více smluv o veřejných službách vyhovujících právu Společenství na dotyčných přímých úsecích, pozastavit nebo odejmout povolení provozovat mezinárodní autokarovou či autobusovou dopravu poté, co šest měsíců předem dopravce na tuto možnost upozorní.

Skutečnost, že dopravce nabízí nižší ceny než jsou ceny jiných silničních dopravců nebo že je dotyčný spoj již provozován jinými silničními dopravci, neopravňuje sama o sobě k zamítnutí žádosti.

5.   Povolující orgán a příslušné orgány všech členských států účastnících se dosažení dohody podle odstavce 1, mohou žádost zamítnout jen z důvodů stanovených tímto nařízením.

6.   Po ukončení postupu podle odstavců 1 až 5 povolující orgán udělí povolení nebo žádost formálně zamítne;.

Zamítnutí žádosti je zdůvodněno. Členské státy zajistí dopravcům, aby v případě zamítnutí jejich žádosti měli možnost uplatnit svá práva.

Povolující orgán informuje všechny orgány uvedené v odstavci 1 o svém rozhodnutí a zašle jim opis povolení.

7.   Jestliže postup k dosažení dohody podle odstavce 1 nedospěje k výsledku, může být záležitost předána Komisi ve lhůtě dvou měsíců ode dne sdělení o záporném rozhodnutí jedním nebo více členskými státy konzultovanými podle odstavce 1.

8.   Komise po konzultaci s dotyčnými členskými státy přijme do čtyř měsíců od obdržení sdělení od povolujícího orgánu rozhodnutí, jež vstoupí v platnost 30 dnů ode dne jeho oznámení dotyčným členským státům.

9.   Rozhodnutí Komise zůstává v platnosti do dosažení dohody mezi dotyčnými členskými státy.

Článek 9

Prodloužení a změna povolení

Článek 8 se použije obdobně na žádosti o prodloužení povolení nebo o změnu podmínek pro provoz dopravy podléhající povolení.

V případě menších změn provozních podmínek, zejména úprav intervalů, jízdného a jízdních řádů, stačí, že povolující orgán uvědomí ostatní členské státy, kterých se týká změna.

Dotčené členské státy se mohou dohodnout, aby o změnách podmínek pro provoz určité dopravy rozhodoval sám povolující orgán.

Článek 10

Pozbytí platnosti povolení

1.   Aniž je dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici (12), pozbývá povolení pro linkovou dopravu platnosti uplynutím doby platnosti povolení nebo tři měsíce po dni, kdy povolující orgán obdrží od držitele daného povolení předběžné sdělení o jeho záměru ukončit dopravní činnost. Sdělení je odůvodněno.

2.   Přestane-li existovat poptávka po této dopravě, může být období sdělení stanoveného v odstavci 1 jeden měsíc.

3.   Povolující orgán uvědomí příslušné orgány členských států, kterých se to týká, že povolení pozbylo platnosti.

4.   Držitel povolení uvědomí o ukončení dopravy uživatele vhodným zveřejněním jeden měsíc předem.

Článek 11

Závazky dopravce

1.   S výjimkou případů vyšší moci musí provozovatel linkové dopravy přijmout po dobu platnosti povolení všechna opatření k zajištění dopravní obslužnosti, která odpovídá všem normám pro pravidelnost, přesnost a přepravní kapacitu a je v souladu s ostatními podmínkami stanovenými příslušným orgánem v souladu s čl. 6 odst. 3.

2.   Dopravce musí trasu, zastávky, jízdní řád, jízdné a ostatní podmínky přepravy zveřejnit tak, aby byly snadno dostupné všem uživatelům.

3.   Aniž je dotčeno nařízení (ES) č. 1370/2007, mohou dotyčné členské státy vzájemnou dohodou a po dohodě s držitelem povolení změnit provozní podmínky linkové přepravy.

KAPITOLA IV

PŘÍLEŽITOSTNÁ DOPRAVA A OSTATNÍ DOPRAVA NEPODLÉHAJÍCÍ POVOLENÍ

Článek 12

Kontrolní doklady

1.   Příležitostná doprava je provozována na podkladě jízdního listu s výjimkou dopravy uvedené v čl. 5 odst. 3 druhém pododstavci.

2.   Dopravce provozující příležitostnou dopravu vyplní jízdní list před začátkem každé jízdy.

3.   Jízdní list musí obsahovat alespoň tyto informace:

a)	druh dopravy;

b)	hlavní trasu;

c)	zapojené dopravce.

4.   Sešity jízdních listů vydává příslušný orgán členského státu, v němž je dopravce usazen, nebo subjekty jím určené.

5.   Komise stanoví formát jízdního listu, sešitu jízdních listů a způsob, jakým se používají. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 26 odst. 2.

6.   U zvláštní linkové dopravy uvedené v čl. 5 odst. 2 třetím pododstavci zastupuje kontrolní doklad smlouva nebo její ověřený opis.

Článek 13

Místní výlety

V rámci mezinárodní příležitostné dopravy může dopravce provozovat příležitostnou dopravu (místní výlety) v jiném členském státě než ve státě, v němž je usazen.

Tato doprava určená cestujícím bez bydliště v daném státě, kteří před tím byli týmž dopravcem přepraveni v rámci mezinárodní dopravy uvedené v prvním pododstavci, se provádí týmž vozidlem nebo vozidlem téhož dopravce či skupiny dopravců.

KAPITOLA V

KABOTÁŽ

Článek 14

Obecná zásada

Každému provozovateli silniční osobní dopravy pro cizí potřebu, který je držitelem licence Společenství, musí být za podmínek stanovených v této kapitole a bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa, kde je dopravce usazen, povoleno provozovat kabotáž podle článku 15.

Článek 15

Povolená kabotáž

Kabotáž je povolena pro následující dopravu:

a)	zvláštní linkovou dopravu za předpokladu, že se zakládá na smlouvě uzavřené mezi organizátorem a dopravcem,

b)	příležitostnou dopravu,

c)

linkovou dopravu prováděnou dopravcem nerezidentem v hostitelském státě v rámci mezinárodní linkové dopravy v souladu s tímto nařízením s výjimkou dopravy uspokojující dopravní potřeby městského centra nebo aglomerace, jakož i dopravní potřeby mezi nimi a jejich okolím. Kabotáž nelze provádět nezávisle na této mezinárodní linkové dopravě.

Článek 16

Pravidla vztahující se na kabotáž

1.   Nestanoví-li právní předpisy Společenství jinak, podléhá provozování kabotáže platným právním a správním předpisům hostitelského členského státu s ohledem na:

a)	podmínky platné pro smlouvy o přepravě;

b)	hmotnosti a rozměry silničních vozidel;

c)	požadavky týkající se přepravy určitých skupin cestujících, a to žáků, dětí a tělesně postižených osob;

d)	doby jízdy a odpočinku;

e)	daň z přidané hodnoty (DPH) dopravních služeb.

Hmotnosti a rozměry uvedené v prvním pododstavci písm. b) smějí případně přesáhnout hmotnosti a rozměry použitelné v členském státě, v němž je dopravce usazen, ale za žádných okolností nesmějí překročit mezní hodnoty stanovené hostitelským členským státem pro vnitrostátní dopravní provoz nebo technické vlastnosti uvedené v dokladech podle čl. 6 odst. 1 směrnice 96/53/ES.

2.   Nestanoví-li právní předpisy Společenství jinak, podléhá provozování kabotáže tvořící součást dopravních služeb podle čl. 15 písm. c) platným právním a správním předpisům hostitelského členského státu týkajícím se povolování, postupů veřejné soutěže, provozovaných spojů, pravidelnosti, kontinuity, frekvence a tras.

3.   Na vozidla určená ke kabotáži se vztahují stejné technické normy konstrukce a vybavení jako na vozidla uváděná do provozu v mezinárodní dopravě.

4.   Členské státy uplatňují vnitrostátní právní a správní předpisy uvedené v odstavcích 1 a 2 na dopravce nerezidenty za stejných podmínek jako na dopravce v nich usazené, tak aby bylo zabráněno veškeré diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo místa, v němž je dopravce usazen.

Článek 17

Kontrolní doklady pro kabotáž

1.   Při příležitostné dopravě ve formě kabotáže se ve vozidle nachází jízdní list podle článku 12, který se předkládá na žádost kontrolora.

2.   Jízdní list musí obsahovat tyto informace:

a)	výchozí a cílový bod jízdy,

b)	datum začátku a konce jízdy.

3.   Jízdní listy jsou vydávány v sešitech uvedených v článku 12 opatřených schvalovací známkou příslušného orgánu nebo subjektu členského státu, v němž je dopravce usazen.

4.   V případě zvláštní linkové dopravy slouží jako kontrolní doklad smlouva uzavřená mezi dopravcem a organizátorem dopravy nebo její ověřený opis.

Jízdní list se však vyplňuje jako měsíční výkaz.

5.   Použité jízdní listy musí být vráceny příslušnému orgánu nebo subjektu členského státu, v němž je dopravce usazen, v souladu s postupy, které tento orgán nebo subjekt stanoví.

KAPITOLA VI

KONTROLY A SANKCE

Článek 18

Jízdenky

1.   Dopravci provozující linkovou dopravu, s výjimkou zvláštní linkové dopravy, vydají jednotlivou nebo souhrnnou jízdenku, která uvádí tyto údaje:

a)	výchozí a cílový bod, případně i zpáteční jízdy,

b)	dobu platnosti jízdenky,

c)	sazbu přepravy.

2.   Jízdenka ve smyslu odstavce 1 musí být předložena na žádost oprávněného kontrolora.

Článek 19

Silniční kontroly a kontroly v provozovnách dopravců

1.   Povolení nebo kontrolní doklad musí být ve vozidle a musí být předloženy na žádost oprávněného kontrolora.

2.   Dopravci provozující mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy umožní všechny kontroly, které mají zajistit řádné provozování této přepravy, zejména pokud jde o dobu řízení a odpočinku. Při uplatňování tohoto nařízení jsou oprávnění kontroloři zmocněni:

a)	prověřovat účetní knihy a jiné podklady o činnosti dopravce;

b)	na místě vyhotovovat kopie nebo výtahy z účetních knih a jiných podkladů;

c)	mít přístup do všech provozoven dopravce, na jeho pozemky a do jeho vozidel;

d)	požadovat zpřístupnění všech informací obsažených v účetních knihách, podkladech a databázích.

Článek 20

Vzájemná spolupráce

Členské státy navzájem spolupracují při zajišťování provádění a monitorování tohoto nařízení. Vyměňují si informace prostřednictvím vnitrostátních kontaktních míst zřízených podle článku 18 nařízení (ES) č. …/2009.

Článek 21

Odejmutí licencí Společenství a povolení

1.   Příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, odejmou licenci Společenství, jestliže držitel:

a)	již nesplňuje podmínky stanovené v čl. 3 odst. 1; nebo

b)	poskytl nesprávné informace týkající se údajů požadovaných pro vydání licence Společenství.

2.   Povolující orgán odejme povolení, jestliže držitel již nesplňuje podmínky, na jejichž základě bylo podle tohoto nařízení uděleno, zejména požádá-li o to členský stát, v němž je dopravce usazen. Tento orgán o tom neprodleně uvědomí příslušné orgány dotčeného členského státu.

Článek 22

Uložení sankcí za porušení právních předpisů členským státem, v němž je dopravce usazen

1.   V případě závažného porušení právních předpisů Společenství v oblasti silniční dopravy, kterých se dopravci dopustili v jakémkoli členském státu nebo tam byla zjištěna, zejména týkajících se vozidel, dob řízení a odpočinku řidičů a poskytování souběžné nebo dočasné dopravy bez povolení podle čl. 5 odst. 1 pátého pododstavce, mohou příslušné orgány členského státu, v němž je usazen dopravce, který se porušení dopustil, přijmout vhodná opatření, s cílem postupovat ve věci, jež by mohla mimo jiné vést k uložení těchto správních sankcí

a)	dočasně nebo trvale odejmout některé nebo všechny ověřené opisy licence Společenství;

b)	dočasně nebo trvale odejmout licenci Společenství.

Tyto sankce mohou být určovány po konečném rozhodnutí ve věci, v níž bylo postoupeno, s ohledem na závažnost porušení právních předpisů, kterého se držitel licence Společenství dopustí, a na celkový počet ověřených opisů této licence Společenství, které drží pro účely mezinárodního provozu.

2.   Příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, sdělí příslušným orgánům členského státu, na jehož území byla porušení zjištěna, co nejdříve a nejpozději do dvou měsíců po jejich konečném rozhodnutí ve věci, které sankce podle odstavce 1 byly uloženy, pokud uloženy byly.

Pokud sankce uloženy nejsou, uvedou příslušné orgány členského státu usazení příslušné důvody.

3.   Příslušné orgány při tom zajistí, aby celkové sankce uložené dotyčnému dopravci přiměřeně odpovídaly porušení nebo porušením, která byla příčinou těchto sankcí, zohledňujíc každou sankci za totéž porušení již uloženou v členském státu, v němž bylo porušení zjištěno.

4.   Tímto článkem není dotčena skutečnost, že příslušné orgány členského státu, v nichž je dopravce usazen, mohou zahájit řízení před vnitrostátním soudem. Je-li takové řízení zahájeno, dotyčný příslušný orgán o tom uvědomí příslušné orgány členských států, v nichž k porušení došlo.

5.   Členské státy zajistí, aby dopravci měli právo se proti správním sankcím odvolat, pokud jim budou podle tohoto článku uloženy.

Článek 23

Uložení sankcí za porušení právních předpisů hostitelským členským státem

1.   Zjistí-li příslušné orgány členského státu, že došlo k závažnému porušení tohoto nařízení nebo právních předpisů Společenství v oblasti silniční dopravy dopravcem nerezidentem, předá členský stát, na jehož území se porušení právních předpisů zjistilo, příslušným orgánům členského státu, v němž je dopravce usazen, co nejdříve a nejpozději do dvou měsíců po konečném rozhodnutí tyto údaje:

a)	popis porušení právních předpisů, jakož i datum a čas, kdy k němu došlo;

b)	kategorie, druh a závažnost porušení právních předpisů; a

c)	uložené a vykonané sankce.

Příslušné orgány hostitelského členského státu mohou po příslušných orgánech členského státu, kde je usazen dopravce, požadovat, aby uložily správní sankce v souladu s článkem 22.

2.   Aniž je dotčeno trestní stíhání, mohou příslušné orgány hostitelského členského státu uložit sankce dopravcům nerezidentům, kteří při provozování kabotáže na území tohoto státu porušili toto nařízení nebo právní předpisy členského státu nebo Společenství v oblasti silniční dopravy. Sankce jsou ukládány s vyloučením jakékoli diskriminace.Sankce mohou mimo jiné spočívat ve varování, nebo v případě závažných nebo právních předpisů v dočasném zákazu provozování kabotáže na území hostitelského státu, kde k porušení došlo.

3.   Členské státy zajistí, aby dopravci měli právo se proti správním sankcím odvolat, pokud jim budou podle tohoto článku uloženy.

Článek 24

Zápis do vnitrostátního elektronického rejstříku

Členské státy zajistí, aby závažná porušení právních předpisů Společenství v oblasti silniční dopravy, která lze připsat dopravcům usazeným na jejich území a jež vedla k uložení sankce kterýmkoli členským státem, jakož i dočasné nebo trvalé odebrání licence Společenství nebo jejího ověřeného opisu, byly zapsány do vnitrostátního elektronického rejstříku podniků silniční dopravy. Položky v rejstříku, které se týkají dočasného nebo trvalého odebrání licence Společenství, zůstávají v databázi po dobu alespoň dvou let od vypršení doby odebrání v případě dočasného odebrání licence a datem odebrání v případě trvalého odebrání licence.

KAPITOLA VII

PROVÁDĚNÍ

Článek 25

Dohody mezi členskými státy

1.   Členské státy mohou uzavírat dvoustranné a vícestranné dohody o další liberalizaci dopravy, na niž se vztahuje toto nařízení, zejména pokud jde o právní úpravu povolení a o zjednodušení nebo nevyžadování kontrolních dokladů.

2.   Členské státy uvědomí Komisi o všech dohodách uzavřených na základě odstavce 1.

Článek 26

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor zřízený čl. 18 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 ze dne 20. prosince 1985 o záznamovém zařízení v silniční dopravě (13).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5 písm. a) odst. 1 až 4 a odst. 5 písm. b) a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 27

Sankce

Členské státy stanoví pravidla týkající se sankcí za porušení tohoto nařízení a učiní všechna opatření, aby tyto sankce byly uplatňovány. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí Komisi uvedené předpisy do … (14) a co nejdříve oznámí všechny následné změny.

Členské státy zajistí, aby všechna tato opatření byla přijata bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa, v němž je dopravce usazen.

Článek 28

Podávání zpráv

1.   Členské státy sdělí Komisi každé dva roky počet povolení linkové dopravy vydaných předchozí rok a celkový počet povolení linkové dopravy platných na konci období, za které se podává zpráva. Tyto informace se podávají zvlášť pro každou cílovou zemi linkové dopravy. Členské státy Komisi rovněž sdělí údaje týkající se kabotáže prováděné dopravci rezidenty formou zvláštní linkové dopravy a příležitostné dopravy během období, za které se podává zpráva.

2.   Příslušné orgány hostitelského členského státu zašlou Komisi každé dva roky statistický přehled o počtu povolení vydaných pro kabotáž prováděnou formou linkové dopravy podle čl. 15 písm. c).

3.   Komise stanoví formát tabulky, která se použije ke sdělení tohoto statistického přehledu. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 26 odst. 2.

4.   Členské státy nejpozději do 31. ledna každého roku uvědomí Komisi o počtu dopravců, kteří jsou držiteli licence Společenství k 31. prosinci předchozího roku, a o počtu ověřených opisů licencí odpovídajících počtu vozidel v provozu k tomuto dni.

KAPITOLA VIII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 29

Zrušující ustanovení

Nařízení (EHS) č. 684/92 a (ES) č. 12/98 se zrušují.

Odkazy na zrušená nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 30

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od … (14).

---

(1)  Úř. věst. C 10, 15.1.2008, s. 44.

(2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 5. června 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), společný postoj Rady ze dne 9. ledna 2009 a postoj Evropského parlamentu ze dne … (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Rozhodnutí Rady ze dne …

(3)  Úř. věst. L 74, 20.3.1992, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 4, 8.1.1998, s. 1.

(5)  Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1.

(6)  Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1.

(7)  Úř. věst. L …

(8)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(9)  Úř. věst. L 57, 2.3.1992, s. 27.

(10)  Úř. věst. L 235, 17.9.1996, s. 59.

(11)  Úř. věst. L 226, 10.9.2003, s. 4.

(12)  Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 1.

(13)  Úř. věst. L 370, 31.12.1985, s. 8.

(14)  Dva roky ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

---

---

---

---

---