31.1.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/1

1.1

Jak je uvedeno v důvodové zprávě k navrhovanému nařízení, ECB nedávno vydala doporučení ECB/2006/13 ze dne 6. října 2006 o přijetí některých opatření s cílem účinněji chránit eurobankovky proti padělání (2) (dále jen „doporučení ECB“). V tomto doporučení ECB zastává názor, že ačkoli trestní právo a trestní řízení obecně nespadají do pravomoci Společenství, může tomu tak být v případě, kdy je to nezbytné pro zajištění účinnosti práva Společenství (3). ECB konkrétně doporučila, že by Komise měla „zvážit předložení návrhu na rozšíření pravomoci národních analytických středisek a národních centrálních bank, které nejsou národními analytickými středisky, tak aby mohly zadržet identifikované a analyzované vzorky padělaných bankovek a současně také vyžadovat a legitimním způsobem přepravovat tyto padělané bankovky v rámci EU pro účely [testování podle] rámce [pro rozpoznávání padělků a třídění bankovek podle upotřebitelnosti prováděné úvěrovými institucemi a ostatními subjekty zpracovávajícími hotovost]. Především by se měl změnit čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 1338/2001 a zároveň zrušit čl. 4 odst. 3. Přinejmenším by se měl změnit čl. 4 odst. 3, tak aby používání a zadržení padělaných bankovek jako důkazu v trestním řízení nebránilo plnému uplatňování čl. 4 odst. 2 s výjimkou případů, kdy s ohledem na množství a typ zadržených padělků není takové uplatňování možné“. V navrhovaném nařízení nejsou tato doporučení zohledněna.

1.2

ECB v zásadě vítá každé použití aktu prvního pilíře, který je přijat podle Smlouvy, k ochraně eura proti padělání a upřednostňuje jej před aktem třetího pilíře z oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech, jelikož akty prvního pilíře představují jediný vhodný právní prostředek k ochraně eura proti padělání v rámci hospodářské a měnové unie Společenství (4).

2.1

Navrhované rozšíření působnosti názvu článku 4 nařízení (ES) č. 1338/2001 ze dne 28. června 2001, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání (5), s cílem uložit povinnost předávat nové a staré třídy padělaných bankovek pro jiné účely než identifikaci částečně zohledňuje doporučení ECB. Navrhovaná změna čl. 4 odst. 2 však nebrání použití nebo uchování podezřelých padělaných bankovek v trestním řízení podle čl. 4 odst. 3, což je v rozporu s rozšířením působnosti názvu článku a ohrožuje účinnost změněného ustanovení. Uplatnění uvedeného ustanovení tak bude nadále zcela záviset na vnitrostátním trestním právu a na uvážení soudních orgánů či orgánů státního zastupitelství. Není vyloučené, že vzorky nových nebo zvlášť nebezpečných padělků by mohly být zjištěny v jedné zemi prostřednictvím jediného zajištění a že soudní orgány či orgány státního zastupitelství odmítnou jakékoli z těchto vzorků vydat pro účely testování nebo jim v takovém vydání bude bránit vnitrostátní trestní právo, čímž bude zmařen účel tohoto nového ustanovení. Jak je uvedeno v odstavci 2 doporučení ECB, ECB si nepřeje, aby byla dotčena práva podezřelého a obviněného v trestním řízení. V tomto ohledu je však rovnováha zájmů, kterou stanovilo nařízení (ES) č. 1338/2001 a kterou navrhované nařízení zachovává, narušena v neprospěch ochrany eura proti padělání. S cílem zajistit takovou ochranu by ECB a národní centrální banky měly mít zpravidla právo obdržet vzorky bankovek, které jsou používány nebo uchovávány jako důkaz v trestním řízení, s výjimkou případů, kdy to není možné s ohledem na množství a typ zajištěných padělků.

2.2

Jak je uvedeno v důvodové zprávě k navrhovanému nařízení, ECB již přijala rámec pro rozpoznávání padělků (6), který jsou národní centrální banky Eurosystému povinny provést ve svých vnitrostátních právních řádech. ECB tak učinila v rámci plnění svých úkolů podle čl. 106 odst. 1 Smlouvy a článku 16 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky s cílem zajistit důvěryhodnost a kvalitu eurobankovek v oběhu, a tím také důvěru veřejnosti v eurobankovky. Tato skutečnost by měla být ve větším rozsahu zohledněna v navrhované změně čl. 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 1338/2001, a to zapracováním výslovného odkazu na pravomoc ECB v oblasti stanovení standardů pro třídění, jak co se týče kontroly upotřebitelnosti eurobankovek, tak kontroly jejich pravosti, a na dosavadní práci Eurosystému v této oblasti.

2.3

Navrhovaná změna čl. 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 1338/2001 ukládá „úvěrovým institucím a všem ostatním institucím, které se účastní třídění a veřejné distribuce bankovek a mincí v rámci své profesionální činnosti“, povinnost zajistit, že jimi přijaté bankovky a mince projdou kontrolou pravosti a že padělky budou rozpoznány. Ačkoli účel této povinnosti je zřejmý a žádoucí, formulace „ostatní instituce, které se účastní třídění a veřejné distribuce bankovek a mincí v rámci své profesionální činnosti“ nezahrnuje jiné organizace, které provozují samoobslužná zařízení pro výdej eurobankovek veřejnosti, i když nejde o profesionální činnost. Praktické uplatňování rámce ECB na vnitrostátní úrovni skutečně odhalilo úzký rozsah tohoto pojmu, zejména pokud jde o obchodníky, kteří naplňují bankomaty („cash points“). Tento úzký rozsah, pokud jde o adresáty povinnosti stanovené v článku 6, může představovat mezeru, v důsledku které eurobankovky a euromince nebudou tříděny v souladu s postupy ECB a Komise, a to na újmu široké veřejnosti a úvěrových institucí v eurozóně, na něž se budou vztahovat přísnější standardy. Nejvhodnějším řešením by proto bylo širší vymezení.

2.4

Navrhovaným nařízením se do čl. 6 odst. 3 nařízení (ES) č. 1338/2001 doplňuje ustanovení, které požaduje, aby členské státy přijaly právní a správní předpisy k uplatňování povinnosti úvěrových a jiných institucí zajistit, že eurobankovky a euromince projdou kontrolou pravosti a že padělky budou rozpoznány v souladu s postupy, které stanoví ECB a Komise. Členské státy by byly povinny tyto právní a správní předpisy přijmout nejpozději do 31. prosince 2009 a ihned o tom uvědomit ECB a Komisi. ECB se domnívá, že jelikož za stanovení postupů v souvislosti s uvedenou povinností odpovídají ECB a Komise, měly by lhůty pro jejich provedení stanovit právě ECB a Komise, a to jak z praktických, tak z právních důvodů. Z praktického hlediska vyžaduje ukládání lhůt odbornou znalost, co se týče know-how a schopností místních provozovatelů. Je třeba rovněž přihlédnout k nákladům na výrobu a pořízení požadovaných nových detektorů a k nákladům souvisejícím s přechodem na tyto detektory. Stanovení jediné lhůty podle navrhovaného nařízení by se proto mohlo ukázat jako neflexibilní. Z právního hlediska by měl být orgán, jenž má pravomoc stanovit postupy ve vztahu ke standardům pro třídění, jak co se týče kontroly upotřebitelnosti eurobankovek nebo euromincí, tak kontroly jejich pravosti, rovněž tím orgánem, jenž stanoví lhůty pro jejich uplatňování. Navrhuje se proto vypustit tuto lhůtu z navrhovaného nařízení a namísto toho stanovit, že lhůty k uplatňování této povinnosti v souladu s postupy, které stanoví ECB a Komise, by měly být stanoveny právě v těchto postupech.

2.5

Pokud jde o postavení mincí v působnosti nařízení na stejnou úroveň s bankovkami a s ohledem na svou pravomoc ve věcech týkajících se eurobankovek, by ECB chtěla upozornit na to, že by tento přístup mohl ohrozit drobné platby v členských státech, jelikož technická proveditelnost navrhovaného požadavku na kontrolu je v případě mincí – na rozdíl od bankovek – dosud nejistá.

2.6

Vzhledem k tomu, že není zcela jasné, zda odkaz v nařízení Rady (ES) č. 1339/2001 ze dne 28. června 2001, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 1338/2001, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání, na členské státy, které nepřijaly euro jako jednotnou měnu (7), na nařízení (ES) č. 1338/2001 je dynamickým odkazem, je zapotřebí dalšího návrhu nařízení, které rozšíří působnost navrhovaného nařízení (8) na členské státy mimo eurozónu, zejména pokud jde o změny článků 4 a 5. Nicméně v souvislosti s „postupy, které […] stanoví Evropská centrální banka“, na něž bude, jak je uvedeno výše, odkazovat čl. 6 odst. 1 změněného nařízení (ES) č. 1338/2001, má ECB nejlepší předpoklady rozhodovat o provádění svých postupů, které se týkají eurobankovek. V této souvislosti a s ohledem na omezení geografické oblasti, v níž je euro zákonným platidlem, ECB v červenci 2006 (9) rozhodla, že tyto postupy nabudou v nových zúčastněných členských státech účinnosti, jakmile tyto státy přijmou euro.