25.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 48/10

1)

Musí být článek 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody (1) ze dne 19. června 1990 ve spojení s článkem 71 téže úmluvy vykládán v tom smyslu, že trestná jednání spočívající v získávání, držení a převodu peněžních prostředků v cizí měně z obchodů s omamnými látkami (která jsou v Nizozemsku stíhána a trestána jako podílnictví podle článku 416 trestního zákoníku), a která se liší od trestných jednání spočívajících v tom, že peněžní prostředky pocházející z obchodu s omamnými látkami získané v Nizozemsku jsou prostřednictvím směnáren uvedeny do oběhu v Belgii (přičemž tyto činy jsou v Belgii stíhány jako podílnictví a další jednání v souvislosti s věcmi pocházejícími z trestné činnosti podle článku 505 trestního zákoníku), mají být rovněž pokládána za „totožný čin“ ve smyslu výše uvedeného článku 54, pokud soud zjistí, že jsou spojeny jednotným úmyslem a představují tudíž z právního hlediska jediný čin?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku:

Musí být obrat „nesmí být stíhán za totožný čin“ v článku 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody vykládán v tom smyslu, že pokud se „totožným činem“ rozumí i různé činy, které jsou spojeny jednotným úmyslem a představují proto jediný čin, znamená to, že obžalovaný z trestného činu praní špinavých peněz v Belgii již nemůže být stíhán od okamžiku, kdy byl odsouzen v Nizozemsku za jiné činy spáchané s týmž úmyslem, bez ohledu na všechny ostatní činy, jež byly spáchány ve stejném období, které však byly v Belgii známy nebo stíhány teprve po nabytí právní moci zahraničního rozsudku, nebo může v tomto případě soud, který o činu rozhoduje, dodatečně potrestat tyto ostatní činy s přihlédnutím k již uloženým trestům, s výhradou, že se mu tyto tresty jeví jako dostatečné pro spravedlivé potrestání všech trestných činů a že souhrn uložených trestů nesmí překročit maximální výši nejtěžšího trestu?