Opravný prostředek podaný dne 18. května 2005 Osmanem Ocalanem, jménem Kurdistan Workers' Party (PKK) a Serifem Vanlym, jménem Kurdistan National Congress (KNK) proti usnesení vydanému dne 15. února 2005 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-229/02, Kurdistan Workers' Party (PKK) a Kurdistan National Congress (KNK) proti Radě Evropské unie, podporované Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska a Komisí Evropských společenství

(Věc C-229/05 P)

(2005/C 243/04)

Jednací jazyk: angličtina

Soudnímu dvoru Evropských společenství byl předložen dne 18. května 2005 opravný prostředek podaný Osmanem Ocalanem, jménem Kurdistan Workers' Party (PKK) a Serifem Vanlym, jménem Kurdistan National Congress (KNK), se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupenými M. Mullerem a E. Grievesem, advokáty, podle pokynů J. G. Peirce, advokátky, proti usnesení vydanému dne 15. února 2005 Soudem prvního stupně Evropských společenství (druhým senátem) ve věci T-229/02 (1), Kurdistan Workers' Party (PKK) a Kurdistan National Congress (KNK) proti Radě Evropské unie, podporované Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska a Komisí Evropských společenství.

Účastníci řízení podávající opravný prostředek (navrhovatelé) navrhují, aby Soudní dvůr:

Důvody opravného prostředku a hlavní argumenty

První navrhovatel podává opravný prostředek proti rozhodnutí z následujících důvodů:

Tvrdí, že rozhodnutí Soudu je chybné, jelikož Soud prvního stupně již uznal existenci prvního navrhovatele a jeho způsobilost k podání žaloby, ke jmenování právního zástupce a k obhajobě. Z dokumentů vyplývá, že plná moc zástupce prvního navrhovatele je zcela v souladu s čl. 38 odst. 5 (dříve článek 44) jednacího řádu Soudu prvního stupně upravujícím taková zmocnění. Uvedená plná moc nebyla zpochybněno ani žalovanou ani Soudem, když doručil žalobu žalované v souladu s běžnými pravidly upravujícími přijetí platného zmocnění.

Námitka žalované týkající se způsobilosti vzhledem k údajnému zániku PKK je v rozporu s čl. 114 odst. 1 (dříve článek 91) jednacího řádu, jelikož se týká merita věci. Stručně řečeno, námitka neměla být zohledněna nebo se o ní nemělo jednat ve stupni řízení týkajícím se přípustnosti.

Taktéž rozhodnutí Soudu o způsobilosti vycházející z předběžného výkladu argumentů předložených prvním navrhovatelem týkajících se zániku představovalo nesprávné rozhodnutí o skutkovém stavu věci samé, které nemělo být přijato v tomto stupni řízení. Takové rozhodnutí je v rozporu s výrokem Soudu, že „skutečnost existence PKK“ je otázkou merita věci, kterou Soudu nepřísluší přezkoumávat ve stupni řízení týkajícího se přípustnosti.

Výklad Soudu argumentů předložených prvním navrhovatelem ohledně zániku je v každém případě zcela chybný. Pečlivé přečtení prohlášení O. Ocalana nepotvrzuje, že činnosti PKK byly ukončeny pro veškeré účely, včetně námitek proti zákazu.

I kdyby Soud správně vyložil argumenty předložené prvním navrhovatelem jako spočívající na bezvýhradném tvrzení o zániku, navrhovatel tvrdí, že předmět zbylých práv včetně práva na účinný právní prostředek k napadnutí zákazu, zůstává otázkou merita věci, o které se mělo jednat v následujícím stupni.

Rovněž tvrdí, že kritéria uplatněná Soudem týkající se přípustnosti, včetně kritéria „způsobilosti“ a kritéria týkajícího se „osobního a bezprostředního dotčení“ jsou příliš restriktivní v případech týkajících se výkonu základních svobod. Konkrétněji, úzká a restriktivní kritéria uplatňovaná Soudem porušují články 6, 13 a 34 Evropské úmluvy o lidských právech a související judikatury týkající se aktivní legitimace.

Krom toho, nehledě na uplatněné kritérium, je nespravedlivé, neúměrné a v rozporu s pravidly přirozené spravedlnosti, aby soud zcela vyloučil žalobce namítajícího porušení základních práv pouze na základě předběžného výkladu argumentů předložených uvedeným navrhovatelem.

Druhý navrhovatel tvrdí, že:

Soud prvního stupně se dopustil chyby při použití kritéria přípustnosti a tím, že vycházel z předpokladu, že PKK již neexistuje, tedy vycházel z domněnky týkající se merita věci, aby prohlásil žalobu za nepřípustnou.

(1)  Úř. věst., 11.6.2005, s. 34