1

Žalobce JC se svou žalobou podanou na základě článku 272 SFEU domáhá zaprvé určení neplatnosti dopisu ze dne 4. listopadu 2019 (dále jen „dopis ze dne 4. listopadu 2019“) a dopisu ze dne 3. prosince 2019 (dále jen „dopis ze dne 3. prosince 2019“) (dále společně jen „akty oznamující výpověď“), kterými mu mise EUCAP Somálsko oznámila své rozhodnutí ukončit jeho pracovní smlouvu, a v případě potřeby též rozhodnutí ze dne 24. ledna 2020, jímž tato mise zamítla jeho interní nedisciplinární odvolání (dále jen „rozhodnutí ze dne 24. ledna 2020“) proti rozhodnutí o ukončení jeho pracovní smlouvy, jak bylo oznámeno dopisem ze dne 3. prosince 2019, a zadruhé, aby bylo misi EUCAP Somálsko uloženo vyplatit mu zpětně odměnu až do dne, kdy bude jejich pracovněprávní smluvní vztah ukončen definitivně, řádně a v souladu s právem.

2

EUCAP Somálsko, dříve EUCAP NESTOR, je misí Evropské unie v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), která byla zřízena rozhodnutím Rady 2012/389/SZBP ze dne 16. července 2012 o misi Evropské unie zaměřené na budování kapacit [v Somálsku (EUCAP Somálsko)] (Úř. věst. 2012, L 187, s. 40), jež bylo přijato na základě kapitoly 2 hlavy V Smlouvy o EU, která se týká SZBP. Podle článku 2 rozhodnutí 2012/389, ve znění rozhodnutí Rady (SZBP) 2020/663 ze dne 18. května 2020 (Úř. věst. 2020, L 157, s. 1), je cílem mise EUCAP Somálsko pomáhat Somálsku posílit jeho kapacity v oblasti námořní bezpečnosti, aby mohlo účinněji vymáhat námořní právo.

3

V návaznosti na nabídku zaměstnání vypracovanou oddělením lidských zdrojů mise EUCAP Somálsko, která byla zaslána žalobci dne 25. července 2019, byl žalobce zaměstnán jako správní a finanční ředitel na základě pracovní smlouvy na dobu určitou, kterou podepsal dne 20. srpna 2019 vedoucí mise EUCAP Somálsko (dále jen „vedoucí mise“) a dne 21. srpna 2019 žalobce (dále jen „smlouva“).

4

Článek 17.1 smlouvy stanovil datum nástupu žalobce do práce na 8. září 2019 a platnost smlouvy stanovil na dobu dvanácti měsíců s možností automatického prodloužení. Článek 17.2 smlouvy kromě toho stanovil ujednání o zkušební době následujícího znění:

„Délka zkušební doby je tři (3) měsíce. Během zkušební doby nebo po jejím uplynutí je zaměstnanec propuštěn, pokud neprokázal dostatečné odborné kvality. Pokud byl zaměstnanec v době podpisu smlouvy na stejné pracovní pozici, zkušební doba se neuplatní.“

5

Článek 18.1 smlouvy stanovil, že „[s]mlouvu může zaměstnavatel nebo zaměstnanec ukončit písemnou výpovědí s měsíční výpovědní dobou, přičemž uvede rovněž důvody ukončení smlouvy. Zaměstnanec musí být před přijetím takového rozhodnutí vyslechnut zástupcem vedoucího mise, přičemž vedoucí mise je vždy informován“.

6

Článek 21.1 smlouvy stanovil, že „[z]aměstnanec [může] podat zaměstnavateli interní odvolání proti aktu, který se negativně dotýká jeho zájmů, a to ve lhůtě [jednoho] měsíce ode dne vydání tohoto aktu […] [Z]aměstnanec musí být před přijetím jakéhokoli rozhodnutí vyslechnut zástupcem vedoucího mise, přičemž vedoucí mise je vždy informován“.

7

Článek 22.1 smlouvy stanovil, že „spory vyplývající z této smlouvy nebo týkající se této smlouvy spadají do pravomoci Soudního dvora Evropské unie podle článku 272 [SFEU]“. Článek 22.2 smlouvy kromě toho stanovil, že „před podáním žaloby k Soudnímu dvoru Evropské unie musí být vyčerpáno interní nedisciplinární odvolací řízení upravené v článku [21] smlouvy“.

8

Ve fázi předcházející jeho vyslání žalobce předložil dne 9. srpna 2019 misi EUCAP Somálsko lékařské potvrzení od svého ošetřujícího lékaře ze dne 31. července 2019, které prokazuje „dobrý zdravotní stav“ a jeho způsobilost „pracovat na jakémkoli místě světa“. Kromě toho dne 10. srpna 2019 zaslal misi EUCAP Somálsko různé administrativní vlastnoručně vyplněné formuláře, z nichž dva se týkaly zaprvé jeho osobních kontaktních údajů a zadruhé jeho zdravotního stavu.

9

Co se týče konkrétně formuláře o jeho zdravotním stavu, žalobce ve zdravotním dotazníku přiloženém k tomuto formuláři uvedl, že v roce 2016 podstoupil transplantaci ledviny a je pravidelně čtvrtletně lékařsky sledován. Dále uvedl, že jeho lékařská zpráva je velmi dobrá a že užívá pět léků. Poté potvrdil, že netrpěl ani netrpí onemocněním ledvin a že má sekundární diabetes, který je pod lékařským dohledem. Žalobce potvrdil, že na otázky zdravotního dotazníku odpověděl úplně, pravdivě a podle svého nejlepšího vědomí. Zavázal se, že bude neprodleně informovat zdravotnickou jednotku o každé případné změně v takto předaných zdravotních údajích.

10

Dne 6. září 2019 zaslala vedoucí oddělení „Podpora mise“ žalobci e-mail, v němž ho informovala o tom, že z důvodu nepředvídaných okolností je datum jeho skutečného vyslání odloženo. Bylo v něm uvedeno, že bude zajištěna výplata platu za plnění dohodnuté ve smlouvě.

11

Dne 7. září 2019 žalobce odpověděl e-mailem, v němž zdůraznil, že zdravotní důvody tento odklad neodůvodňují. Žalobce uvedl, že téhož dne obdržel sdělení od revizního lékaře mise EUCAP Somálsko, v němž byl požádán o vyplnění povinných údajů potřebných pro přípravu jeho vyslání z lékařského hlediska, a že na toto sdělení reagoval. Připomněl, že již dne 10. srpna 2019 předložil řádně vyplněný zdravotní dotazník připojený k formuláři o zdravotním stavu. Uvedl, že během výběrového řízení, které bylo zahájeno v březnu 2019, poskytl všechny informace požadované misí EUCAP Somálsko.

12

Vedoucí oddělení „Podpora mise“ e-mailem ze dne 15. září 2019 žalobci sdělila, že mu nemůže poskytnout podrobné vysvětlení, a zároveň uvedla, že vedoucí mise zvažuje přehodnocení jeho vyslání, aby splnil svou povinnost řádné péče vůči zaměstnancům mise EUCAP Somálsko.

13

Dne 17. září 2019 zaslala žalobcova advokátka misi EUCAP Somálsko e-mail, v němž od ní žádala potvrzení, že mu bude vyplácet plat a odpovídající denní příspěvek až do doby, než bude přijato konečné rozhodnutí o jeho vyslání.

14

Dne 24. září 2019 vydal lékařský odborník stanovisko pro revizního lékaře mise EUCAP Somálsko týkající se hygienických podmínek a omezeného přístupu ke zdravotnickým prostředkům v Somálsku, přičemž toto stanovisko obsahovalo lékařskou kontraindikaci ohledně vyslání na somálské území, a zejména do Garowe (Somálsko), jakékoli osoby vyžadující intenzivní celoživotní farmaceutickou léčbu, včetně imunosupresivních léků, každodenních injekcí inzulínu z důvodu diabetu nebo jakéhokoli jiného chronického onemocnění vyžadujícího pravidelné lékařské konzultace.

15

Dne 25. září 2019 zaslal zástupce vedoucího mise žalobci e-mailem dopis, v němž v podstatě uvedl, že vedoucí mise má s ohledem na poskytnuté informace o celkové zdravotní situaci v Somálsku a na svou povinnost řádné péče vůči zaměstnancům mise EUCAP Somálsko značné obavy ohledně provádění smlouvy, a to vzhledem k fyzickému stavu žalobce popsanému v jím vyplněných zdravotních dotaznících a vzhledem k velmi omezené lékařské péči dostupné na severu Somálska. Vyzval žalobce, aby v rámci schůzky prodiskutovali podmínky plánovaného vyslání, které by mohlo představovat reálné a značné ohrožení jeho zdraví.

16

Žalobce zaslal téhož dne oddělení lidských zdrojů mise EUCAP Somálsko formulář se svými bankovními údaji, aby bylo možné mu vyplácet plat, přičemž tento formulář obsahoval jeho adresu s číslem popisným.

17

Dne 14. října 2019 se uskutečnila schůzka žalobce, advokátky žalobce, zástupce vedoucího mise, revizního lékaře Útvaru schopnosti civilního plánování a vedení (dále jen „CPCC“), právní služby CPCC a právního zástupce mise EUCAP Somálsko, na které byl žalobce seznámen se stavem zdravotnické infrastruktury v Somálsku, jakož i s povinností mise poskytovat řádnou péči, a byly mu vyloženy možné důvody pro případné ukončení smlouvy. Závěrem schůzky byl žalobce informován o tom, že mise EUCAP Somálsko jej bude kontaktovat ve lhůtě jednoho týdne.

18

Dopisem ze dne 4. listopadu 2019, zaslaným dne 8. listopadu 2019 doporučeně s doručenkou, oznámil vedoucí mise žalobci rozhodnutí ukončit smlouvu výpovědí s týdenní výpovědní dobou, která začíná běžet v pondělí 18. listopadu 2019. Tento dopis byl žalobci zaslán na adresu, jež uvedl dne 10. srpna 2019 ve formuláři týkajícím se jeho osobních kontaktních údajů. Tato adresa neobsahovala číslo popisné.

19

Dne 19. listopadu 2019 se žalobce obrátil e-mailem na zástupce vedoucího mise, na vedoucí oddělení „Podpora mise“ a na oddělení lidských zdrojů mise EUCAP Somálsko a požádal, aby mu bylo předáno potvrzení o zaměstnání a výplatní pásky za předchozí dva měsíce.

20

Dne 26. listopadu 2019 žalobce prostřednictvím své advokátky sdělil právnímu zástupci mise EUCAP Somálsko, že misi EUCAP Somálsko již sdělil svoji úplnou adresu ve formuláři týkajícím se jeho bankovních údajů, který předal dne 25. září 2019.

21

Dopisem ze dne 3. prosince 2019, zaslaným téhož dne doporučeně s doručenkou a doručeným žalobci dne 5. prosince 2019, vedoucí mise žalobci oznámil rozhodnutí mise EUCAP Somálsko ukončit smlouvu, a to v následujícím znění:

„V zájmu zachování práv a zájmů [mise EUCAP Somálsko] a pro případ, že byste chtěl vznést námitku neplatnosti dopisu o [ukončení smlouvy] ze dne 8. [l]istopadu 2019, Vám tímto oznamujeme – se zachováním veškerých výhrad a bez uznání jakýchkoliv skutečností, které by mohly být na újmu – naše rozhodnutí ukončit pracovní poměr mezi misí EUCAP Somálsko a Vámi s týdenní výpovědní dobou, jež začíná běžet v pondělí 9. [prosince 2019].“

22

Dne 10. prosince 2019 odpověděl právní zástupce mise EUCAP Somálsko na e-mail advokátky žalobce ze dne 26. listopadu 2019. V odpovědi bylo upřesněno, že pro účely komunikace mezi misí a jejími zaměstnanci jsou relevantní pouze kontaktní údaje uvedené ve formuláři s osobními kontaktními údaji. Žalobce byl tedy informován, že mise EUCAP Somálsko byla oprávněna zaslat dne 8. listopadu 2019 dopis ze dne 4. listopadu 2019 pouze na základě těchto údajů, aniž musel být pro tento účel zohledněn pozdější bankovní formulář. V tomto e-mailu právní zástupce mise EUCAP Somálsko dodal, že pokud chtěl žalobce doplnit své kontaktní údaje ve formuláři týkajícím se jeho osobních kontaktních údajů, měl tento doplněný formulář misi zaslat. Podle téhož e-mailu tak byla neúplnost uvedených kontaktních údajů považována za důsledek pochybení přičitatelného žalobci.

23

Dne 16. prosince 2019 zaslalo oddělení lidských zdrojů mise EUCAP Somálsko žalobci potvrzení o zaměstnání, v němž uvedlo zaprvé to, že od 8. září do 25. listopadu 2019 existoval smluvní pracovněprávní vztah, a zadruhé to, že podle smlouvy nebylo plněno.

24

Dne 23. prosince 2019 žalobce prostřednictvím své advokátky zpochybnil dobu trvání pracovního poměru uvedenou v tomto potvrzení a zdůraznil, že obdržel pouze dopis ze dne 3. prosince 2019, v němž byla stanovena výpovědní doba v délce jednoho týdne s počátkem běhu 9. prosince 2019. Zdůraznil význam této informace s ohledem na její užitečnost pro přesné vykazování doby zaměstnání v rámci pojištění pro případ nezaměstnanosti v Belgii. Dále požádal, aby mu byla poskytnuta kopie dopisu ze dne 4. listopadu 2019, který neobdržel.

25

Dne 2. ledna 2020 podal žalobce prostřednictvím své advokátky e-mailem, zaslaným mimo jiné vedoucímu personálního oddělení a současně zástupci vedoucího mise EUCAP Somálsko, žádost podle článku 21 smlouvy týkající se interního nedisciplinárního odvolacího řízení (dále jen „interní odvolání“) proti rozhodnutí mise EUCAP Somálsko o ukončení smlouvy, které mu bylo oznámeno dopisem ze dne 3. prosince 2019.

26

Dopisem ze dne 24. ledna 2020, který žalobce obdržel dne 31. ledna 2020, vedoucí personálního oddělení mise EUCAP Somálsko zamítl žádost žalobce ze dne 2. ledna 2020, přičemž ji mimo jiné odmítl kvalifikovat jako interní odvolání, jelikož nebylo podáno ve lhůtě jednoho měsíce od vydání napadeného aktu stanovené v článku 21.1 smlouvy. S odkazem na „řádný úřední postup“ nicméně uvedl, že na žádost žalobce odpoví. Vysvětlil tak, že jeho povinnost řádné péče vyžadovala ukončení smlouvy vzhledem k fyzické nevhodnosti žalobce pro toto pracovní místo s ohledem na jeho zdravotní stav a stav zdravotnické infrastruktury v Somálsku.

27

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

28

Mise EUCAP Somálsko navrhuje, aby Tribunál:

29

Před analýzou žaloby a vzájemné žaloby podané misí EUCAP Somálsko je třeba přezkoumat pravomoc Tribunálu rozhodovat projednávaný spor a určit rozhodné právo.

[omissis]

33

Ve svých písemnostech a v odpovědi na písemnou otázku Tribunálu k tomuto bodu žalobce zdůrazňuje, že je-li žaloba podána na základě rozhodčí doložky, rozhodným právem je pro ni vnitrostátní právo určené smlouvou nebo stranami. Dále tvrdí, že vzhledem k tomu, že se jeho žádost týká rozhodnutí o ukončení pracovní smlouvy, musí se řídit rozhodným pracovním právem hmotným. V tomto ohledu poukazuje na to, že mise EUCAP Somálsko se v rozhodnutí ze dne 24. ledna 2020 odvolávala na belgické právo. Dodává, že nemá námitky proti použití tohoto práva na dotčený smluvní vztah v souladu s čl. 3 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)) (Úř. věst. 2008, L 177, s. 6, dále jen „nařízení Řím I“) a přinejmenším s čl. 3 odst. 2 a čl. 8 odst. 4 tohoto nařízení. Žalobce se tak dovolává primárního použití smluvních ustanovení a unijního práva a podpůrného použití belgického práva, a zejména loi relative aux contrats de travail du 3 juillet 1978 (zákon o pracovních smlouvách ze dne 3. července 1978) (Moniteur belge ze dne 22. srpna 1978, s. 9277) (dále jen „zákon o pracovních smlouvách“). Žalobce dále tvrdí, že kogentní ustanovení belgického práva musí mít přednost před smluvními ujednáními, která jsou s nimi v rozporu.

34

Mise EUCAP Somálsko zase tvrdí, že je třeba primárně použít autonomní právo civilních misí Unie v rámci SZBP, konkrétně smlouvu, kodex chování a kázně a standardní operační postupy v souladu s čl. 1.1 smlouvy. Rovněž se dovolává použití unijního práva a podpůrně vnitrostátního hmotného práva rozhodného pro smlouvu, v projednávaném případě belgického práva, které je právem trvalého bydliště žalobce podle nařízení Řím I, zejména podle čl. 8 odst. 4 tohoto nařízení. Mimoto mise EUCAP Somálsko v podstatě uvedla, že použití smlouvy na situaci, kterou smlouva upravuje, musí mít přednost před vším ostatním, takže Tribunál není oprávněn, pokud je jeho pravomoc založena na článku 272 SFEU, ujednání smlouvy nepoužít, třebaže by toto ujednání bylo v rozporu s kogentními ustanoveními vnitrostátního práva rozhodného pro smlouvu.

35

Účastníci řízení potvrdili, že vnitrostátním hmotným právem rozhodným pro smlouvu je belgické právo a že pro posouzení případné smluvní odpovědnosti mise EUCAP Somálsko je třeba použít primárně ujednání smlouvy a jejích příloh a subsidiárně belgické právo, pokud jde o otázky touto smlouvou neupravené. Účastníci řízení nicméně zopakovali svůj nesouhlas s tím, aby kogentní ustanovení vnitrostátního práva rozhodného pro smlouvu měla přednost před ujednáními, která by s nimi byla v rozporu.

36

Především je třeba připomenout, že podle čl. 340 odst. 1 SFEU se smluvní odpovědnost Unie řídí právem rozhodným pro příslušnou smlouvu.

37

Spory vzniklé při plnění smlouvy musí být v zásadě rozhodovány na základě smluvních ujednání (viz rozsudek ze dne 18. listopadu 2015, Synergy Hellas v. Komise, T‑106/13, EU:T:2015:860, bod 37 a citovaná judikatura). Výklad smlouvy z hlediska ustanovení vnitrostátního práva rozhodného pro smlouvu je odůvodněný pouze v případě pochybností o obsahu smlouvy nebo o významu některých jejích ujednání, nebo pokud smlouva sama o sobě neumožňuje vyřešit všechny aspekty sporu. V důsledku toho musí být opodstatněnost žaloby posouzena výhradně s ohledem na smluvní ujednání a vnitrostátní právo rozhodné pro smlouvu může být použito pouze tehdy, pokud tato ujednání neumožňují spor rozhodnout (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2017, Talanton v. Komise, T‑65/15, nezveřejněný, EU:T:2017:491, bod 43 a citovaná judikatura).

38

Tato zásada však nemůže vést k tomu, aby použití smluvních ujednání umožnilo účastníkům řízení obejít kogentní ustanovení rozhodného vnitrostátního hmotného práva, od nichž se nelze odchýlit a v souladu s nimiž musí být nebo byly plněny povinnosti vyplývající ze smlouvy.

39

Kromě toho pokud orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie plní smlouvu, podléhají i nadále povinnostem, které pro ně vyplývají z Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a z obecných zásad unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2020, ADR Center v. Komise, C‑584/17 P, EU:C:2020:576, bod 86). Pokud se tak strany ve smlouvě na základě rozhodčí doložky rozhodnou přiznat unijnímu soudu pravomoc rozhodovat spory týkající se této smlouvy, bude mít tento soud pravomoc posuzovat případná porušení Listiny a obecných zásad unijního práva nezávisle na použitelném právu stanoveném v uvedené smlouvě (rozsudek ze dne 16. července 2020, Inclusion Alliance for Europe v. Komise, C‑378/16 P, EU:C:2020:575, bod 81).

40

V případě, že smlouva mlčí, musí unijní soudce případně určit rozhodné právo na základě pravidel stanovených nařízením Řím I (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. února 2016, Calberson GE v. Komise, T‑164/14, EU:T:2016:85, bod 25).

41

Článek 3 odst. 1 a 2 nařízení Řím I v tomto ohledu stanoví:

„1.   Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.

2.   Strany se mohou kdykoli dohodnout, že se smlouva bude řídit jiným právem, než kterým se dosud řídila v důsledku předchozí volby podle tohoto článku nebo na základě jiných ustanovení tohoto nařízení. Žádná změna rozhodného práva provedená po uzavření smlouvy se nedotýká její formální platnosti podle článku 11 a ani se nepříznivě nedotýká práv třetích osob.“

42

Článek 8 nařízení Řím I, který se použije na individuální pracovní smlouvy, zní následovně:

„1.   Individuální pracovní smlouva se řídí právem zvoleným stranami v souladu s článkem 3. Tato volba však nesmí zaměstnance zbavit ochrany, kterou mu poskytují ustanovení, od nichž se nelze smluvně odchýlit podle práva, jež by v případě neexistence volby bylo použito na základě odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku.

2.   V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro individuální pracovní smlouvu zvoleno stranami, se smlouva řídí právem země, v níž, případně z níž, zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonává svoji práci. Za změnu země obvyklého výkonu práce se nepovažuje, když zaměstnanec dočasně vykonává svou práci v jiné zemi.

3.   Nelze-li rozhodné právo na základě odstavce 2 určit, řídí se smlouva právem země, v níž se nachází provozovna, která zaměstnance zaměstnala.

4.   Vyplývá-li z celkových okolností, že je smlouva úžeji spojena s jinou zemí, než je země uvedená v odstavcích 2 nebo 3, použije se právo této jiné země.“

43

V projednávaném případě smlouva neuvádí, které právo je pro ni rozhodné. Strany se však shodují na tom, že vnitrostátním právem rozhodným pro smlouvu je belgické právo. Podle zásad vyplývajících z článku 3 nařízení Řím I, na který odkazuje čl. 8 odst. 1 téhož nařízení, je proto vnitrostátním právem rozhodným pro tuto smlouvu právo belgické.

44

V každém případě, jak mise EUCAP Somálsko správně tvrdí a žalobce nezpochybňuje, ze všech okolností vyplývá, že smlouva má užší vazby na Belgii. Je pravda, že místem výkonu práce stanoveným v článku 5.1 smlouvy bylo město Garowe. Je však nesporné, že smlouva nebyla plněna v místě skutečného vyslání v Somálsku, že žalobce zůstal po dobu zaměstnání v Belgii, že má belgickou státní příslušnost a trvalé bydliště v Belgii, že výběrové řízení proběhlo a k podpisu smlouvy došlo v Belgii a konečně že kritérium trvalého bydliště pro určení práva rozhodného pro povinnosti týkající se sociálního zabezpečení podle článku 13 smlouvy ukazuje na Belgii. Za předpokladu, že se použije ustanovení čl. 8 odst. 4 nařízení Řím I namísto ustanovení tohoto nařízení uvedených výše v bodě 43, zůstává tedy vnitrostátním právem rozhodným pro smlouvu právo belgické.

45

Za těchto podmínek je v souladu s judikaturou citovanou výše v bodě 37 třeba posoudit projednávaný spor na základě smlouvy a podpůrně, v případě pochybností o obsahu smlouvy nebo významu některých jejích ujednání anebo v případě, že samotná smlouva neumožňuje vyřešit všechny aspekty sporu, na základě vnitrostátního belgického práva. Kromě toho použití smluvních ujednání nemůže stranám umožnit obejít kogentní ustanovení belgického práva, od nichž se nelze odchýlit a v souladu s nimiž musí být nebo byly plněny povinnosti vyplývající ze smlouvy.

46

Návrhová žádání předložená žalobcem obsahují zaprvé návrh na prohlášení neplatnosti aktů oznamujících výpověď a v případě potřeby zrušení rozhodnutí ze dne 24. ledna 2020 a zadruhé návrh na náhradu škody.

47

Mise EUCAP Somálsko uplatňuje dvě námitky nepřípustnosti, přičemž první z nich je založena na nedostatečné jasnosti a přesnosti žaloby a druhá vychází z nevyčerpání interního odvolacího řízení stanoveného ve smlouvě.

[omissis]

58

Mise EUCAP Somálsko tvrdí, že projednávaná žaloba je nepřípustná z toho důvodu, že žalobce nejprve nepodal interní odvolání ve lhůtě jednoho měsíce stanovené v článku 21.1 smlouvy, a to ode dne 8. listopadu 2019, kdy byl dopis ze dne 4. listopadu 2019 odeslán. Žalobce tedy nevyčerpal smlouvou upravené interní odvolací řízení stanovené v článku 22.2 smlouvy.

59

Je třeba připomenout, že článek 22.2 smlouvy podmiňuje předložení věci unijnímu soudu vyčerpáním interního odvolacího řízení podle článku 21.1 smlouvy, které musí být zahájeno ve lhůtě jednoho měsíce ode dne vydání aktu, jenž se negativně dotýká zájmů žalobce.

60

Přípustnost projednávané žaloby je proto třeba posoudit s ohledem na výklad článku 21.1 ve spojení s článkem 22 smlouvy. Tribunálu přísluší, aby na základě těchto ujednání ověřil, zda žalobce splnil požadavek vyčerpání smlouvou upraveného interního odvolacího řízení. Je třeba konkrétně určit, zda žalobce podal toto odvolání ve lhůtě jednoho měsíce ode dne vydání rozhodnutí, které se negativně dotýká jeho zájmů.

61

Jak je uvedeno výše v bodě 39, správa Unie podléhá při plnění smlouvy povinnostem, které pro ni vyplývají z Listiny.

62

V tomto ohledu je třeba zaručit, že budou přezkoumány všechny skutkové a právní otázky relevantní pro spor za účelem zajištění účinné soudní ochrany podle článku 47 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2020, Inclusion Alliance for Europe v. Komise, C‑378/16 P, EU:C:2020:575, bod 79), podle kterého „[k]aždý má právo, aby jeho věc byla projednána […] nezávislým a nestranným soudem, […] zřízeným zákonem“.

63

Z toho vyplývá, že pokud smlouva obsahující rozhodčí doložku ve prospěch unijního soudu podle článku 272 SFEU obsahuje ujednání, podle kterého musí strana před podáním žaloby k Tribunálu využít možnost interního odvolání, musí být zajištěno, aby mohl být tento opravný prostředek uplatněn za podmínek, které dotyčnou osobu nezbavují jejího práva na účinnou soudní ochranu.

64

Kromě toho podle judikatury Soudního dvora existuje v unijním právním řádu základní zásada, která vyžaduje, aby akt pocházející od veřejných orgánů nebylo možné namítat vůči jednotlivcům před tím, než se s nimi posledně uvedení mají možnost seznámit (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. ledna 1979, Racke, 98/78, EU:C:1979:14, bod 15).

65

V důsledku toho musí být odkaz na datum dotčeného aktu, uvedený v článku 21.1 smlouvy a představující počátek běhu jednoměsíční lhůty, která vymezuje rámec pro řádné podání interního odvolání ve smyslu smlouvy, vykládán tak, že se jedná o datum, kdy se žalobce mohl řádně seznámit s obsahem tohoto aktu.

66

Pro účely určení data, kdy se žalobce dozvěděl o rozhodnutí o ukončení smlouvy, je třeba připomenout, že přísluší účastníku, který tvrdí, že byl prostředek nápravy podán opožděně, aby prokázal datum oznámení napadeného rozhodnutí, a v každém případě datum, kdy se o něm dotyčná osoba dozvěděla, pokud se jedná o opatření individuální povahy (obdobně viz rozsudek ze dne 29. listopadu 2018, WL v. ERCEA, T‑493/17, nezveřejněný, EU:T:2018:852, bod 59). V projednávané věci tedy musí takový důkaz předložit mise EUCAP Somálsko.

67

Dopisem ze dne 2. ledna 2020 podal žalobce na základě článku 21.1 smlouvy interní odvolání proti dopisu ze dne 3. prosince 2019, kterým mu bylo oznámeno rozhodnutí o ukončení smlouvy, o němž byl skutečně informován dne 5. prosince 2019.

68

Mise EUCAP Somálsko nicméně tvrdí, že žalobce již o rozhodnutí o ukončení smlouvy věděl od doby, kdy mu bylo oznámeno zasláním dopisu ze dne 4. listopadu 2019 na adresu jeho bydliště doporučeně s doručenkou, tedy ode dne 8. listopadu 2019. Podle článků 21.1 a 22.2 smlouvy měl tedy žalobce podat interní odvolání proti tomuto rozhodnutí nejpozději dne 8. prosince 2019 a jeho dopis ze dne 2. ledna 2020 nelze považovat za úkon, kterým podal řádné interní odvolání.

69

V tomto ohledu mise EUCAP Somálsko uvádí, že ze spisu vyplývá několik nesrovnalostí týkajících se žádosti o bezplatnou právní pomoc, kterou žalobce podal před podáním projednávané žaloby a kterou předseda Tribunálu odmítl usnesením ze dne 9. září 2020. Tyto skutečnosti prokazují, že žalobce věděl o rozhodnutí o ukončení smlouvy již v listopadu a prosinci 2019. Konkrétně žalobce pobíral podporu v nezaměstnanosti od 1. prosince 2019, a to v návaznosti na žádost o potvrzení o zaměstnání, kterou podal misi EUCAP Somálsko dne 19. listopadu 2019. Podle mise EUCAP Somálsko musí registrace u belgických úřadů pro nezaměstnanost proběhnout v zásadě do osmi dnů od prvního dne nezaměstnanosti a vyžaduje, aby bylo těmto úřadům doloženo rozhodnutí o ukončení smlouvy, což předpokládá vědomost o existenci tohoto rozhodnutí.

70

Mise EUCAP Somálsko mimoto zpochybňuje, že by žalobce mohl namítat neobdržení dopisu ze dne 4. listopadu 2019 z důvodu, že byl tento dopis zaslán na neúplnou adresu. Tento dopis byl totiž zaslán na adresu, kterou žalobce uvedl ve formuláři s osobními kontaktními údaji, což je jediný formulář, z něhož by se mělo vycházet při zasílání poštovních zásilek mezi stranami. Případné zaslání na neúplnou adresu je tedy důsledkem neomluvitelného pochybení žalobce, které nelze přičítat misi EUCAP Somálsko.

71

Zaprvé, co se týče skutečnosti, že žalobce v listopadu 2019 údajně věděl o obsahu dopisu ze dne 4. listopadu 2019, je třeba uvést, že ačkoli se mise EUCAP Somálsko rozhodla oznámit dopis ze dne 4. listopadu 2019 zasláním doporučeného dopisu dne 8. listopadu 2019, nepředložila o tomto oznámení důkaz, zvláště předložením potvrzení o přijetí doporučené zásilky řádně podepsaného žalobcem nebo oznámení o uložení zásilky na poslední žalobcem uvedené adrese. Nelze tedy prokázat, že dopis ze dne 4. listopadu 2019 byl žalobci doručen v listopadu 2019, a že se tedy k tomuto datu mohl s rozhodnutím o ukončení smlouvy užitečně seznámit.

72

Navíc skutečnost, že žalobce dne 23. prosince 2019 zpochybnil dobu trvání pracovního poměru uvedenou v potvrzení o zaměstnání ze dne 16. prosince 2019 (viz výše bod 24), neboť datum ukončení smlouvy uvedené v tomto potvrzení, a sice 25. listopadu 2019, neodpovídalo datu ukončení výpovědní doby uvedenému v dopise ze dne 3. prosince 2019, a že při této příležitosti požádal o poskytnutí kopie dopisu ze dne 4. listopadu 2019, na který dopis ze dne 3. prosince 2019 odkazoval, potvrzuje skutečnost, že v prosinci 2019 nebyl s obsahem tohoto prvního dopisu seznámen.

73

Je pravda, že mise EUCAP Somálsko zaslala tento dopis na adresu uvedenou žalobcem ve formuláři s jeho osobními kontaktními údaji, a mezi účastníky je nesporné, že tato adresa byla neúplná, neboť žalobce neuvedl číslo popisné.

74

Ze spisu však na jedné straně vyplývá, že žalobce poskytl misi EUCAP Somálsko předtím, než odeslala spornou zásilku, úplnou adresu včetně čísla popisného ve dvou dalších formulářích, z nichž jeden se týkal uvedení totožnosti právního nástupce pro případ smrti a byl předán současně s formulářem týkajícím se jeho osobních kontaktních údajů, a druhý se týkal jeho bankovních údajů a byl zaslán e-mailem dne 25. září 2019.

75

Mise EUCAP Somálsko tak s ohledem na řádnou péči mohla žalobci umožnit, aby se užitečně seznámil s obsahem dopisu ze dne 4. listopadu 2019, pokud by si vyhledala jeho úplnou adresu obsaženou v údajích, které žalobce poskytl. V důsledku toho se mise EUCAP Somálsko nemůže za konkrétních okolností projednávané věci dovolávat skutečnosti, že jí žalobce ve formuláři týkajícím se jeho osobních kontaktních údajů poskytl adresu, která neuváděla číslo popisné.

76

Kromě toho, co se týče argumentů mise EUCAP Somálsko vycházejících ze spisu týkajícího se bezplatné právní pomoci žalobci, je pravda, že z tohoto spisu vyplývá, že žalobce po celý prosinec pobíral podporu v nezaměstnanosti vyplácenou příslušnými belgickými orgány. Nicméně doklad prokazující tuto platbu je opatřen datem 16. ledna 2020. Z interního odvolání, které žalobce podal dne 2. ledna 2020, dále vyplývá, že k tomuto datu uvedl, že tuto podporu nepobírá, protože jeho správní spis není úplný. Nelze tedy vyloučit, že podpora v nezaměstnanosti byla vyplacena zpětně od data následujícího po 2. lednu 2020, a to na základě potvrzení o zaměstnání, které mise EUCAP Somálsko zaslala žalobci dne 16. prosince 2019 a v němž je uvedeno datum skončení doby zaměstnání shodné s datem skončení výpovědní doby uvedeným v dopise ze dne 4. listopadu 2019. Z této zpětné platby tedy nelze s dostatečnou jistotou vyvodit, že žalobce mohl před 16. nebo 23. prosincem 2019, nebo ještě před 2. lednem 2020 informovat belgické orgány o rozhodnutí ukončit smlouvu, jak bylo oznámeno dopisem ze dne 4. listopadu 2019.

77

Stejně tak skutečnost, že žalobce dne 26. listopadu 2019 sdělil misi EUCAP Somálsko své úplné kontaktní údaje, neumožňuje mít za to, že k tomuto datu věděl o dopisu ze dne 4. listopadu 2019. Skutečnost, že se žalobce u mise EUCAP Somálsko připomněl, aby se ujistil, že všechna oznámení byla nebo budou zaslána na správnou adresu, lze vysvětlit obsahem informací, které obdržel během pohovoru dne 14. října 2019 a s nimiž bylo spojeno očekávání, že následně na adresu bydliště obdrží oznámení rozhodnutí mise EUCAP Somálsko. Během tohoto pohovoru totiž mise EUCAP Somálsko žalobce informovala, že cílem této fáze není přijmout okamžitě rozhodnutí o smlouvě, ale spíše poskytnout žalobci možnost dostat vysvětlení ohledně životních podmínek v místě výkonu práce, shromáždit jeho připomínky a dotazy a informovat ho, že mise EUCAP Somálsko jej bude do týdne znovu kontaktovat ohledně plánovaných následných kroků. Tato komunikace tak sama o sobě nemůže prokázat, že žalobce k datu 26. listopadu 2019 věděl o existenci dopisu ze dne 4. listopadu 2019.

78

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je třeba dospět k závěru, že mise EUCAP Somálsko nepředkládá důkazy o tom, že žalobce se v listopadu 2019 užitečně seznámil s obsahem dopisu ze dne 4. listopadu 2019. Ze spisu ostatně vyplývá, že žalobci bylo umožněno se s ním užitečně seznámit ke dni 31. ledna 2020, kdy mu byl uvedený dopis misí EUCAP Somálsko skutečně předán v příloze k rozhodnutí ze dne 24. ledna 2020.

79

Zadruhé, co se týče data, kdy se žalobce skutečně dozvěděl o obsahu dopisu ze dne 3. prosince 2019, je mezi účastníky nesporné, že rozhodnutí o ukončení smlouvy bylo žalobci oznámeno zasláním tohoto dopisu na jeho úplnou adresu, jenž žalobce řádně převzal a se kterým byl seznámen dne 5. prosince 2019.

80

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o ukončení smlouvy, jak bylo oznámeno dopisem ze dne 3. prosince 2019, bylo individuálním opatřením, které se nepříznivě dotýkalo žalobce, byl žalobce tedy oprávněn dovolávat se článku 21.1 smlouvy a podat odvolání dopisem ze dne 2. ledna 2020, které je třeba kvalifikovat jako interní odvolání proti tomuto rozhodnutí.

81

Vzhledem k tomu, že toto interní odvolání podal žalobce do jednoho měsíce od okamžiku, kdy se dozvěděl o dopise ze dne 3. prosince 2019, který se jej nepříznivě dotýkal, v souladu s článkem 21.1 smlouvy, je toto odvolání podané v souladu s článkem 22.2 smlouvy přípustné. Námitku nepřípustnosti, kterou v tomto ohledu vznesla mise EUCAP Somálsko, je proto třeba zamítnout.

82

Žalobce ve své žalobě nenapadá rozhodnutí o ukončení smlouvy jako takové nebo, jinak řečeno, právo mise EUCAP Somálsko ukončit pracovní poměr.

83

Žalobce naproti tomu navrhuje, aby akty oznamující výpověď byly prohlášeny za neplatné a v případě potřeby bylo zrušeno rozhodnutí ze dne 24. ledna 2020, jelikož porušují několik ujednání smlouvy, jakož i unijní právo a případně použitelné vnitrostátní právo.

84

Na podporu svého návrhu, aby akty oznamující výpověď byly prohlášeny za neplatné, se žalobce v podstatě dovolává, zaprvé porušení povinnosti uvést odůvodnění, zadruhé konkrétně co se týče dopisu ze dne 4. listopadu 2019, „neúčinnosti a neplatnosti" tohoto dopisu, jakož i porušení článku 21 smlouvy a práva být vyslechnut v interním odvolacím řízení, zatřetí porušení článku 18.1 a článku 17.2 smlouvy a začtvrté porušení zákona o pracovních smlouvách v případě, že se použije belgické právo.

85

Tribunál postupně přezkoumá první tři žalobní důvody žalobce. Co se týče čtvrtého žalobního důvodu, byl v podstatě vznesen na podporu druhého a třetího žalobního důvodu a bude přezkoumán v tomto rámci.

[omissis]

99

Žalobce se domáhá prohlášení neplatnosti dopisu ze dne 4. listopadu 2019, jelikož mu byl oznámen až prostřednictvím rozhodnutí o zamítnutí jeho interního odvolání. Na podporu této argumentace se na jedné straně dovolává toho, že mu tento dopis nebyl řádně oznámen a nesplňuje podmínky formální platnosti stanovené v tomto ohledu belgickým právem. Na druhé straně tvrdí, že mise EUCAP Somálsko porušila článek 21 smlouvy a právo být vyslechnut během interního odvolacího řízení.

100

Pokud jde o řádnost oznámení dopisu ze dne 4. listopadu 2019, žalobce tvrdí, že odeslání tohoto dopisu je stiženo vadou, neboť proběhlo dne 8. listopadu 2019 doporučenou zásilkou zaslanou na neúplnou adresu. Dodává, že pouhý doklad o zaplacení poštovného za doporučenou poštovní zásilku nestačí k prokázání toho, že byla zásilka odeslána, ale že podle belgického práva je důkazem doklad o jejím přijetí. Kromě toho nelze mít za to, že následné oznámení dopisu ze dne 4. listopadu 2019 ze strany mise EUCAP Somálsko v lednu 2020 zhojilo vady původního zaslání tohoto dopisu na nesprávnou adresu, a proto nemůže odůvodnit zpětné uplatnění výpovědi, která je v něm stanovena.

101

Dopis ze dne 4. listopadu 2019 by proto měl být považován za neplatný a v něm stanovená týdenní výpovědní doba za absolutně neplatnou, tudíž bez právních účinků ke stanovenému datu podle čl. 37 odst. 1 čtvrtého pododstavce zákona o pracovních smlouvách. Žalobce dále upřesňuje, že se tato neplatnost týká pouze oznámení výpovědi s výpovědní dobou, aniž to ovlivňuje existenci výpovědi, takže dopis ze dne 4. listopadu 2019 vůči němu nemůže být namítán za účelem zpochybnění jeho žádosti o přiznání odstupného.

102

Mise EUCAP Somálsko má za to, že žalobce byl formálně informován o ukončení smlouvy, když pravděpodobně obdržel dopis ze dne 4. listopadu 2019 odeslaný dne 8. listopadu 2019. Mimoto uvádí, že tento dopis byl žalobci doručen doporučeně s doručenkou na adresu, kterou sám uvedl ve formuláři s osobními kontaktními údaji vyplněném dne 10. srpna 2019. Podle belgického pracovního práva, a zejména podle čl. 37 odst. 1 zákona o pracovních smlouvách, je tedy oznámení prostřednictvím dopisu platné, jelikož neúplnost adresy na něm uvedené vyplývá z neomluvitelného pochybení žalobce. Mise EUCAP Somálsko každopádně tvrdí, že zasláním dopisu ze dne 3. prosince 2019 odstranila v souladu s belgickým právem vady oznámení výpovědi.

103

V projednávaném případě smlouva neobsahuje žádná ujednání, která by přímo řešila část sporu týkající se dodržení pravidel formální platnosti použitelných na oznámení rozhodnutí o ukončení smlouvy žalobci ze strany mise EUCAP Somálsko. V důsledku toho je podle judikatury uvedené výše v bodě 37 třeba použít pravidla belgického práva, aby bylo možné přezkoumat opodstatněnost argumentů předložených žalobcem v rámci tohoto žalobního bodu.

104

Ustanovení čl. 40 odst. 2 druhého pododstavce zákona o pracovních smlouvách ve spojení s čl. 37 odst. 1 tohoto zákona mimo jiné stanoví, že pokud výpověď dává zaměstnavatel, může ji pod sankcí neplatnosti oznámit pouze doporučeným dopisem odeslaným poštou, přičemž tato výpověď nabývá účinnosti třetí pracovní den po datu odeslání, nebo doručením prostřednictvím soudního vykonavatele.

105

V tomto ohledu je především na zaměstnavateli, aby prokázal, že doporučený dopis byl adresátovi doručen. Pokud je výpověď oznamována doporučeným dopisem zaslaným poštou, tento musí být zaslán na správnou adresu. Doporučený dopis zaslaný na nesprávnou adresu nemůže mít žádný účinek. Neúčinnost oznámení výpovědi nelze zhojit předáním kopie dopisu zaměstnanci. Oznámení výpovědi doporučeným dopisem je tedy neplatné, pokud je adresa uvedená na potvrzení o převzetí zásilky poštovní službou nesprávná [cour du travail de Bruxelles (pracovní soud v Bruselu), rozsudek ze dne 7. listopadu 2016, č. 2015/AB/742]. Kromě toho předložení pouhého dokladu o zaplacení doporučené zásilky zaměstnavatelem není dostatečné [v tomto smyslu viz cour du travail de Bruxelles (pracovní soud v Bruselu), rozsudek ze dne 22. dubna 2016, č. 2014/AB/765].

106

Dále musí být výpověď pod sankcí neplatnosti oznámena na poslední adresu, která byla zaměstnavateli známa [arbeidshof Brussel (pracovní soud v Bruselu), rozsudek ze dne 19. října 2012, č. 2011/AB/1014]. Jinak řečeno, pokud bylo oznámení výpovědi učiněno na nesprávné adrese, ačkoli zaměstnavatel znal nebo měl znát adresu novou, je toto oznámení vadné a zaměstnavatel je povinen zaplatit odstupné [cour du travail de Gand (pracovní soud v Gentu), rozsudek ze dne 14. listopadu 2011, J. T. T. 2012, 1124, 1589]. Zaměstnavateli však nelze vytýkat, že nesplnil povinnost zaslat výpověď na správnou adresu, pokud byla výpověď zaslána na nesprávnou adresu z důvodu pochybení nebo nedbalosti zaměstnance [cour du travail de Liège (pracovní soud v Lutychu), rozsudek ze dne 2. března 2005, J. T. T. 2005, 926, 383]. Zaměstnanec je v tomto ohledu povinen včas informovat svého zaměstnavatele o změně adresy. Bylo tak rozhodnuto, že v případě, kdy zaměstnanec nepředložil důkaz o tom, že oznámil zaměstnavateli změnu své adresy, je doručení výpovědi na původní adresu zaměstnance platné, takže výpovědní doba může začít běžet ode dne stanoveného zaměstnavatelem [cour du travail de Liège (pracovní soud v Lutychu), rozsudek ze dne 14. ledna 2004, č. 27.452-98]. Není však vyloučeno, že zaměstnavatel může zohlednit i jiné indicie nebo adresy poskytnuté zaměstnancem v jiném kontextu [v tomto smyslu viz cour du travail de Liège (pracovní soud v Lutychu), rozsudek ze dne 2. března 2005, J. T. T. 2005, 926, 383].

107

Kromě toho důsledkem pochybení zaměstnavatele při uvádění adresy zaměstnance při zasílání dopisu o ukončení pracovní smlouvy je podle belgického práva absolutní neplatnost výpovědní doby obsažené v tomto dopise, kterou zaměstnanec nemůže uznat jako platnou. Zrušení pracovního poměru je v tomto případě okamžité, ledaže soud po uplynutí přiměřené doby usoudí, že se strany vzdaly svého práva využít okamžitého zrušení [Cour de cassation (Kasační soud), rozsudek ze dne 28. ledna 2008, R. G. č. S.07.0056.N; viz rovněž cour du travail de Bruxelles (pracovní soud v Bruselu), rozsudek ze dne 7. listopadu 2016, č. 2015/AB/742]. Jinak řečeno, neplatnost výpovědní doby nemá vliv na zrušení pracovního poměru [Cour de cassation (Kasační soud), rozsudek ze dne 6. ledna 1997, J. T. T. 1997, 119]. Zaměstnanec, ve vztahu k němuž není výpovědní doba platná, se může dovolávat, jakmile se o neplatnosti výpovědní doby dozví, zejména zrušení pracovního poměru a požadovat okamžité vyplacení odstupného, nebo pokračovat v plnění smlouvy až do skončení vadně oznámené výpovědní doby a po jejím uplynutí uplatnit právo na odstupné [cour du travail de Liège (pracovní soud v Lutychu), rozsudek ze dne 15. ledna 2008, J. T. T. 2008, 1004, 160].

108

Konečně dokud se zaměstnanec nedovolá neplatnosti výpovědní doby, aby mohl uplatňovat okamžité zrušení pracovního poměru, může mu zaměstnavatel oznámit novou výpovědní dobu v souladu se zákonnými požadavky [cour du travail de Liège (pracovní soud v Lutychu), rozsudky ze dne 15. ledna 2008, R. G. č. 8356/2007, a ze dne 17. října 2013, č. 2012/AL/332]. Podle článku 37/1 zákona o pracovních smlouvách začíná v takovém případě výpovědní doba běžet od pondělí následujícího po týdnu, v němž byla oznámena nová výpovědní doba.

109

V projednávaném případě bylo zaprvé v bodech 67 až 78 výše konstatováno, že mise EUCAP Somálsko nepředložila důkaz o skutečných důsledcích oznámení dopisu ze dne 4. listopadu 2019, zejména předložením doručenky řádně podepsané žalobcem nebo oznámením o uložení zásilky na poslední jím uvedené adrese, a že nelze prokázat, že tento dopis umožnil žalobci, aby se ke dni 8. listopadu 2019 užitečně seznámil s rozhodnutím o ukončení smlouvy a s výpovědní dobou stanovenou za tímto účelem.

110

Za těchto podmínek a při použití judikatury uvedené výše v bodě 105 je oznámení dopisu ze dne 4. listopadu 2019, zaslaného na nesprávnou adresu, jak dokládá potvrzení o odeslání, na němž je uvedena neúplná adresa, stiženo vadou, jež má za následek absolutní neplatnost výpovědní doby uvedené v tomto dopise, kterou nelze zhojit pozdějším zasláním uvedeného dopisu ze strany mise EUCAP Somálsko žalobci dne 24. ledna 2020.

111

Zadruhé z výše uvedeného bodu 73 rovněž vyplývá, že mise EUCAP Somálsko zaslala dopis ze dne 4. listopadu 2019 na neúplnou adresu, a to z toho důvodu, že žalobce ve formuláři týkajícím se jeho osobních kontaktních údajů opomněl uvést číslo popisné.

112

Je pravda, že podle belgického práva uvedeného výše v bodě 106 by toto opomenutí žalobce mohlo být takové povahy, že by vedlo ke zproštění mise EUCAP Somálsko odpovědnosti za to, že nesplnila povinnost oznámit výpověď na správnou adresu žalobce. Nicméně, jak je uvedeno výše v bodě 74, žalobce před sporným odesláním sdělil misi EUCAP Somálsko svou úplnou adresu ve formuláři týkajícím se uvedení totožnosti právního nástupce pro případ smrti, který byl předán současně s formulářem týkajícím se jeho osobních kontaktních údajů, jakož i ve formuláři týkajícím se jeho bankovních údajů. Za těchto podmínek mohla mise EUCAP Somálsko, jež měla k těmto informacím přístup, vyhledat co nejúplnější adresu žalobce mezi dalšími údaji, které jí poskytl. Nedbalost žalobce tedy za těchto okolností nemůže zprostit misi EUCAP Somálsko odpovědnosti za vadné oznámení dopisu ze dne 4. listopadu 2019 a v důsledku toho vyloučit neplatnost výpovědní doby stanovené tímto dopisem.

113

Zatřetí je třeba zdůraznit, že mise EUCAP Somálsko zaslala žalobci dne 3. prosince 2019 druhý oznamovací dopis, v němž ho informovala o rozhodnutí ukončit smlouvu „s týdenní výpovědní dobou, která začíná běžet v pondělí 9. prosince 2019“. Žalobce nepopírá, že obdržel a seznámil se s obsahem tohoto dopisu, který byl zaslán doporučeně na jeho úplnou adresu. Při použití judikatury uvedené výše v bodě 108 je tedy třeba mít za to, že dopis ze dne 3. prosince 2019 má ke dni jeho obdržení žalobcem, tedy ke dni 5. prosince 2019, za následek nápravu pochybení, kterého se mise EUCAP Somálsko dopustila při oznámení výpovědní doby dopisem ze dne 4. listopadu 2019.

114

Pokud jde o argument žalobce vznesený ve fázi písemných odpovědí na otázky Tribunálu, jímž žalobce zpochybňuje řádnost druhé výpovědní doby z důvodu její podmíněné povahy, je třeba připomenout, že podle čl. 84 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu je v průběhu řízení zakázáno uvádět nové žalobní důvody, ledaže se tyto důvody zakládají na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Podle judikatury je toto ustanovení použitelné rovněž na vytýkané skutečnosti nebo argumenty (viz rozsudek ze dne 14. července 2021, AQ v. eu-LISA, T‑164/19, nezveřejněný, EU:T:2021:456, bod 59 a citovaná judikatura). Nicméně důvod nebo argument, který přímo nebo nepřímo rozšiřuje důvod dříve uvedený v návrhu na zahájení řízení a je s ním úzce spojen, musí být prohlášen za přípustný (viz rozsudek ze dne 15. prosince 2021, Oltchim v. Komise, T‑565/19, EU:T:2021:904, bod 87 a citovaná judikatura).

115

V projednávaném případě je třeba zaprvé konstatovat, že výše uvedený argument není založen na skutečnostech, které by vyšly najevo v průběhu řízení, a zadruhé že není úzce spojen s argumentem uvedeným v žalobě. Kromě toho pokud byl tento argument uveden v rámci odpovědi žalobce na otázku Tribunálu, je třeba konstatovat, že překračuje rozsah této otázky (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 7. února 2019, RK v. Rada, T‑11/17, EU:T:2019:65, bod 54). Proto je třeba tento argument odmítnout jako nepřípustný.

116

Ze všech těchto skutečností vyplývá, že oznámení dopisu ze dne 4. listopadu 2019 žalobci ze strany mise EUCAP Somálsko vykazovalo vady, neboť nesplňovalo podmínky formální platnosti stanovené v tomto ohledu belgickým právem, což má za následek absolutní neplatnost výpovědní doby, která je v něm stanovena. Naproti tomu z nich rovněž vyplývá, že mise EUCAP Somálsko tuto vadu napravila, když řádně oznámila dopis ze dne 3. prosince 2019, který má tedy vůči žalobci plné právní účinky.

117

V důsledku toho je třeba vyhovět žalobnímu důvodu žalobce vycházejícímu z toho, že oznámení rozhodnutí o ukončení smlouvy dopisem ze dne 4. listopadu 2019 bylo neplatné a neúčinné, a to na podporu prvního z jeho návrhových žádání, aniž je třeba rozhodnout o jeho argumentu vycházejícím z porušení článku 21 smlouvy a z jeho smlouvou založeného práva být vyslechnut. Tento argument byl totiž předložen na podporu prvního návrhového žádání, kterému bylo vyhověno. K tomuto údajnému porušení mimoto není připojen žádný návrh na náhradu škody.

118

Žalobce má na jedné straně za to, že vzhledem k tomu, že mu nebyla dána možnost skutečně pracovat, nelze jeho výkon práce považovat za nedostatečný a nelze dospět k závěru, že neprokázal dostatečné odborné kvality pro danou práci ve smyslu článku 17.2 smlouvy. Mise EUCAP Somálsko tedy měla použít nikoli článek 17.2 smlouvy, ale její článek 18.1, který stanoví právo kterékoli strany smlouvu kdykoli ukončit výpovědí s jednoměsíční výpovědní dobou. Tím, že se mise EUCAP Somálsko rozhodla použít týdenní výpovědní dobu, nerespektovala článek 17.2 smlouvy, jenž nestanoví povinnou výpovědní dobu, ani článek 18.1 smlouvy, který stanoví měsíční výpovědní dobu.

119

Na druhé straně žalobce zdůrazňuje, že belgické právo zakazuje pod hrozbou neplatnosti odchýlit se od vyloučení ujednání o zkušební době v pracovních smlouvách od 1. ledna 2014. Použití této zásady na projednávaný případ by vedlo k neplatnosti článku 17.2 smlouvy, o který se mise EUCAP Somálsko opírala při ukončení smlouvy. V důsledku toho by mělo být ujednání o zkušební době obsažené v článku 17.2 smlouvy neúčinné a měl být použit pouze článek 18.1 smlouvy, jenž stanoví jednoměsíční výpovědní dobu. Žalobce kromě toho připomíná, že údajně vadné oznámení dopisu ze dne 4. listopadu 2019 by podle belgického práva vedlo k neplatnosti týdenní výpovědní doby, která je v něm stanovena. Žalobce tvrdí, že podle tohoto práva dochází v takovém případě k okamžitému ukončení smlouvy s vyplacením odstupného.

120

Podle žalobce je proto rozhodnutí o ukončení smlouvy, jak bylo oznámeno dopisy ze dne 4. listopadu a 3. prosince 2019, neplatné z důvodu porušení smluvních ujednání i ustanovení belgického práva.

121

Mise EUCAP Somálsko zase připomíná, že v době rozhodnutí o ukončení smlouvy byl žalobce v tříměsíční zkušební době od 8. září do 8. prosince 2019. V důsledku toho představoval jediný smluvní základ pro rozhodnutí o ukončení smlouvy článek 17.2 smlouvy.

122

Ačkoli mise EUCAP Somálsko v tomto ohledu nejprve uznává, že belgické pracovní právo již neobsahuje ustanovení o zkušební době, má za to, že Tribunál není oprávněn, pokud je jeho pravomoc založena na článku 272 SFEU, nepoužít smluvní ujednání, i kdyby se ukázalo, že je toto ujednání v rozporu s vnitrostátním právem rozhodným pro smlouvu, neboť použití ujednání svobodně sjednaných mezi ní a žalobcem by mělo mít přednost. Článek 17.2 smlouvy by se tedy měl použít i přesto, že jako právo rozhodné pro smlouvu bylo určeno belgické právo.

123

Mise EUCAP Somálsko se dále domnívá, že nikterak nepochybila, když na základě tohoto článku usoudila, že žalobce nebyl z důvodu zdravotních kontraindikací fyzicky způsobilý k řádnému plnění smlouvy.

124

Nakonec zdůrazňuje, že subsidiárně použila belgické právo a stanovila v tomto rámci výpovědní dobu v délce jednoho týdne v souladu s čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 zákona o pracovních smlouvách, přestože jí to čl. 17.2 smlouvy neukládá. Mise EUCAP Somálsko dále ještě upřesnila, že mechanismus zakotvený v článku 17.2 smlouvy, tím, že stanoví možnost jednostranného ukončení smlouvy během prvních tří měsíců trvání smluvního vztahu, je blízký belgickému právu, které umožňuje jednostranné ukončení pracovní smlouvy na dobu určitou během první poloviny sjednané doby trvání smlouvy, a to nejdéle po dobu prvních šesti měsíců.

125

V projednávaném případě, co se týče belgického práva rozhodného pro smlouvu (viz výše bod 45), zákon o zavedení jednotného statusu dělníků a zaměstnanců v oblasti výpovědní a karenční doby, jakož i doprovodných opatření ze dne 26. prosince 2013 (Moniteur belge ze dne 31. prosince 2013, s. 104147) na jedné straně zrušil s účinností od 1. ledna 2014 právo zakotvit v pracovních smlouvách ujednání o zkušební době. Toto zrušení způsobuje relativní neplatnost všech ustanovení, která jsou s tím v rozporu, a to na základě článku 6 zákona o pracovních smlouvách, jenž stanoví, že veškerá ujednání, která jsou v rozporu s ustanoveními tohoto zákona a jeho prováděcích vyhlášek, jsou neplatná, pokud mají za cíl omezit práva pracovníků nebo ztížit jejich povinnosti. Na druhou stranu zákon zavedl pro zaměstnavatele i zaměstnance možnost během první poloviny trvání pracovní smlouvy na dobu určitou, nejdéle však po dobu šesti měsíců, ukončit smlouvu při dodržení nových výpovědních dob stanovených v čl. 37/2 odst. 1 zákona o pracovních smlouvách.

126

Tato belgická právní ustanovení, která organizují a zajišťují ochranu zaměstnanců, jsou tedy kogentní povahy.

127

Zatřetí je pravda, že se strany svobodně dohodly na tříměsíční zkušební době od 8. září do 8. prosince 2019 a na znění článku 17.2 smlouvy, který za tímto účelem zakotvuje ujednání o zkušební době.

128

Nicméně je třeba konstatovat, že toto ujednání o zkušební době svobodně sjednané mezi stranami nestanoví výpovědní dobu v případě ukončení smlouvy v průběhu dotčené zkušební doby, čímž tak omezuje práva žalobce a rozšiřuje jeho povinnosti v rozporu s články 6 a 37/2 zákona o pracovních smlouvách.

129

Jak však vyplývá z výše uvedeného bodu 45, uvedené ujednání o zkušební době nemůže pod sankcí neplatnosti obejít kogentní ustanovení belgického pracovního práva hmotného, která jsou pro smlouvu rozhodná.

130

V důsledku toho je třeba, jak v podstatě navrhuje žalobce, prohlásit ujednání o zkušební době sjednané mezi stranami v článku 17.2 smlouvy za neplatné a vyloučit jeho použití pro účely řešení projednávaného sporu.

131

Je tedy pravda, že použití čl. 40 odst. 2 zákona o pracovních smlouvách ve spojení s čl. 37 odst. 1 a s články 37/1 a 37/2 uvedeného zákona na projednávaný případ vyžadovalo, aby mise EUCAP Somálsko dodržela výpovědní dobu v délce jednoho týdne, neboť žalobce patří do kategorie pracovníků s dosaženou délkou zaměstnání kratší než tři měsíce.

132

Z výkladu článku 6 ve spojení s články 37/2 a 40 zákona o pracovních smlouvách však vyplývá, že strany pracovní smlouvy na dobu určitou mohou sjednat ujednání, podle něhož je ukončení této smlouvy podmíněno uplatněním odchylné výpovědní doby delší, než je výpovědní doba stanovená v článku 37/2 tohoto zákona, pokud by takové ujednání rozšířilo práva a zmírnilo povinnosti zaměstnance.

133

Tak je tomu v projednávaném případě. Je totiž třeba připomenout, že článek 18.1 smlouvy, jehož znění je uvedeno výše v bodě 5, stanovil možnost jednostranného ukončení smlouvy pod podmínkou dodržení jednoměsíční výpovědní doby.

134

Proto je třeba dospět k závěru, že mise EUCAP Somálsko měla použít výpovědní dobu stanovenou v článku 18.1 smlouvy, která žalobce chrání více než týdenní výpovědní doba stanovená v ustanoveních zákona o pracovních smlouvách.

135

V důsledku toho je třeba vyhovět žalobnímu důvodu žalobce, který vychází z porušení článků 17.2 a 18.1 smlouvy, aniž je třeba zabývat se komplementárními argumenty žalobce uvedenými v tomto ohledu.

136

Co se týče dopadů tohoto porušení na dopis ze dne 3. prosince 2019, je třeba připomenout, že mise EUCAP Somálsko řádně oznámila rozhodnutí o ukončení smlouvy zasláním dopisu ze dne 3. prosince 2019, který žalobce obdržel dne 5. prosince 2019 (viz výše bod 113). Rozhodnutí o ukončení smlouvy se tak stalo řádným, platným a bylo možné se jej vůči žalobci dovolávat ode dne 5. prosince 2019, přičemž se toto rozhodnutí stalo konečným uplynutím příslušné výpovědní doby. Kromě toho z čl. 40 odst. 2 zákona o pracovních smlouvách v podstatě vyplývá, že podle belgického práva platí, že pokud je výpověď platně písemně oznámena s uvedením výpovědní doby, která je však nedostatečná, není taková výpověď neplatná. Nedodržení smluvní výpovědní doby má proto za následek uplatnění jednoměsíční výpovědní doby sjednané v článku 18.1 smlouvy namísto zákonné výpovědní doby jednoho týdne stanovené v tomto dopise.

[omissis]

170

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na jedné straně vyhovět žalobním důvodům žalobce vycházejícím z neplatnosti a neúčinnosti oznámení rozhodnutí o ukončení smlouvy dopisem ze dne 4. listopadu 2019 a z porušení článků 17.2 a 18.1 smlouvy. Je proto třeba dospět k závěru, že žalobce má nárok na odměnu za období od 26. listopadu do 8. prosince 2019 a na tomto základě i na odstupné. V důsledku toho se žalobě vyhovuje, pokud jde o první a čtvrté návrhové žádání, a ve zbývající části se žaloba zamítá. Na druhé straně se vzájemná žaloba mise EUCAP Somálsko, podaná podpůrně, zamítá.

171

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval náhradu nákladů řízení a že mise EUCAP Somálsko neměla v podstatné části ve věci úspěch, je důvodné uložit jí náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (sedmý senát)

rozhodl takto: