1

Dne 15. listopadu 2013 podal vedlejší účastník, Simon Weinstein, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), v platném znění [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

2

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení MUSIKISS.

3

Služby, pro které byl zápis požadován, jsou zařazeny do tříd 35, 41 a 45 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají pro každou z těchto tříd následujícímu popisu:

4

Přihláška ochranné známky byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 2014/036 ze dne 24. února 2014.

5

Dne 23. května 2014 podala žalobkyně, společnost Bauer Radio Ltd, proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 (nyní článku 46 nařízení 2017/1001) pro služby uvedené v bodě 3 výše.

6

Námitky byly založeny na následujících starších ochranných známkách:

7

Důvody uplatněnými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b) a v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení 2017/1001].

8

Žalobkyně uplatnila rozlišovací způsobilost a dobré jméno starších ochranných známek ve Spojeném království pro všechny výrobky a služby, na které se tyto ochranné známky vztahují, a uvedla, že užívání přihlášené ochranné známky by neprávem těžilo z uvedené způsobilosti a dobrého jména a bylo jim na újmu.

9

Rozhodnutím ze dne 17. ledna 2017 námitkové oddělení námitkám částečně vyhovělo na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 a přihlášku zamítlo pro následující služby:

10

Námitky byly zamítnuty a přihláška k zápisu byla schválena pro služby „[p]ropagační činnost, reklama (také on-line), zejména inzerce (pro druhé); zprostředkování zaměstnanců a pracovních míst, zejména v souvislosti s hudbou nebo pro zájemce o hudbu“, náležející do třídy 35.

11

Dne 14. března 2017 podal vedlejší účastník u EUIPO proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009 (nyní články 66 až 71 nařízení 2017/1001).

12

Dne 18. července 2017 podala žalobkyně na základě čl. 8 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 216/96 ze dne 5. února 1996, kterým se stanoví jednací řád odvolacích senátů Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (Úř. věst. 1996, L 28, s. 11), podpůrné odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení.

13

Rozhodnutím ze dne 14. března 2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát EUIPO rozhodnutí námitkového oddělení zrušil a věc mu vrátil „k dalšímu jednání podle čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009“.

14

Pokud jde o použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, měl odvolací senát za to, že některé služby uvedené v přihlášce k zápisu se liší od služeb, na které se vztahuje starší slovní ochranná známka, a že v důsledku toho u těchto služeb nemůže existovat nebezpečí záměny. Rozhodnutí námitkového oddělení bylo tedy zrušeno v rozsahu, v němž je námitkové oddělení považovalo za podobné. Služby, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka a pro něž bylo uvedené rozhodnutí zrušeno, byly následující:

15

Odvolací senát měl kromě toho za to, že služby „[p]ropagační činnost, reklama (také on-line), zejména inzerce (pro druhé); zprostředkování zaměstnanců a pracovních míst, zejména v souvislosti s hudbou nebo pro zájemce o hudbu“ náležející do třídy 35, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, se lišily od služeb, na které se vztahují starší ochranné známky. V důsledku toho bylo podpůrné odvolání žalobkyně zamítnuto, pokud jde o otázku podobnosti dotčených služeb.

16

Pokud jde o „maloobchodní a velkoobchodní služby (také on-line) zaměřené na zboží a služby v oboru hudby“, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka a jež náleží do třídy 35, měl odvolací senát v bodě 51 napadeného rozhodnutí za to, že vykazují nízkou podobnost se službami žalobkyně obsaženými ve třídě 41, na které se vztahuje starší slovní ochranná známka.

17

Pokud jde o služby „organizování, koordinace a pořádání rekreačních akcí; rezervace akcí; produkce hudebních, pěveckých, rozhlasových a televizních programů a kulturních programů, krátkých filmů; rezervace a předprodej vstupenek; sestavování, sběr, administrativa a poskytování dat v souvislosti s hudbou a pro zájemce o hudbu (také prostřednictvím on-line databází nebo aplikací)“; na které se vztahuje přihlášená ochranná známka a jež náleží do třídy 41, odvolací senát je považoval za totožné se službami náležejícími do třídy 41, na které se vztahuje starší slovní ochranná známka, nebo za velmi podobné.

18

Odvolací senát měl rovněž za to, že služby „sestavování, sběr, administrativa a poskytování dat v souvislosti s hudbou a pro zájemce o hudbu (také prostřednictvím on-line databází nebo aplikací)“, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jsou podobné službám náležejícím do třídy 41, na které se vztahuje série starších obrazových ochranných známek a pro něž bylo prokázáno skutečné užívání.

19

Pokud jde o služby „organizování, koordinace a pořádání rekreačních akcí; rezervace akcí; produkce hudebních, pěveckých, rozhlasových a televizních programů a kulturních programů, krátkých filmů; rezervace a předprodej vstupenek“, které náleží do třídy 41 a na něž se vztahuje přihlášená ochranná známka, odvolací senát měl za to, že jsou totožné se službami náležejícími do třídy 41, na které se vztahuje série starších obrazových ochranných známek, pro něž bylo prokázáno skutečné užívání.

20

Pokud jde o nebezpečí záměny, odvolací senát měl za to, že stupeň vzhledové a fonetické podobnosti mezi dotčenými označeními je nízký a v případě neexistence dobrého jména starších ochranných známek nemůže existovat nebezpečí záměny ani u služeb, které byly považovány za totožné nebo podobné. V důsledku toho zrušil rozhodnutí námitkového oddělení v rozsahu, v němž konstatovalo, že u relevantní veřejnosti existuje takové nebezpečí pro totožné nebo podobné služby nezávisle na údajném dobrém jménu, které by uvedené ochranné známky mohly mít.

21

S ohledem na tyto úvahy měl odvolací senát za to, že námitkové oddělení musí provést úplné a důkladné posouzení nebezpečí záměny podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 s přihlédnutím k uplatnění dobrého jména starších ochranných známek s ohledem na všechny důkazy, které mu byly předloženy na základě čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

22

Pokud jde o sérii starších obrazových ochranných známek, odvolací senát měl v bodech 81 a 82 napadeného rozhodnutí za to, že „stupeň podobnosti mezi [těmito ochrannými známkami] a přihlášenou ochrannou známkou je ještě nižší“, a řídil se obdobnou úvahou.

23

Kromě toho se podle odvolacího senátu námitkové oddělení dopustilo nesprávného posouzení, když mělo za to, že se skupiny veřejnosti, kterým jsou určeny služby, jež nepovažovalo za podobné v přihlášce k zápisu a ve specifikacích starších ochranných známek, neshodují. V důsledku toho rozhodnutí uvedeného oddělení zrušil, pokud jde o čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

24

Konečně odvolací senát v bodě 114 napadeného rozhodnutí upřesnil, že „[j]elikož se věc vrací námitkovému oddělení a ještě nebylo vydáno konečné rozhodnutí, [může] být podáno odvolání proti tomuto rozhodnutí společně s konečným rozhodnutím o námitkách“.

25

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

26

EUIPO v námitce nepřípustnosti navrhuje, aby Tribunál:

27

Ve svém vyjádření k žalobě EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

28

Vedlejší účastník navrhuje, aby Tribunál:

29

Na jednání konaném dne 16. ledna 2020 vedlejší účastník tvrdil, že jelikož jsou námitky proti zápisu ochranné známky Evropské unie MUSIKISS založeny na starších ochranných známkách Spojeného království, tyto námitky musí být v případě vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie bez dohody zamítnuty z důvodu, že posledně uvedené ochranné známky již nepožívají stejné ochrany, a že v důsledku toho se žaloba podaná k Tribunálu stane bezpředmětnou.

30

Po vystoupení Spojeného království z Unie Tribunál organizačními procesními opatřeními přijatými v souladu s článkem 89 svého jednacího řádu vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k uplatnění článku 127 Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 7, dále jen „dohoda o vystoupení“), jakož i k rozsudkům ze dne 29. listopadu 2018, Alcohol Countermeasure Systems (International) v. EUIPO (C‑340/17 P, nezveřejněný, EU:C:2018:965), a ze dne 30. ledna 2020, Grupo Textil Brownie v. EUIPO – The Guide Association (BROWNIE) (T‑598/18, EU:T:2020:22).

31

V tomto ohledu je třeba připomenout, že dne 1. února 2020 vstoupila v platnost dohoda o vystoupení, jež vymezuje podmínky vystoupení Spojeného království z Unie. Tato dohoda stanoví přechodné období od 1. února do 31. prosince 2020, které může být jednou prodlouženo až o jeden nebo dva roky (dále jen „přechodné období“).

32

Článek 127 dohody o vystoupení stanoví, že není-li v této dohodě stanoveno jinak, v přechodném období se na Spojené království a ve Spojeném království použije právo Unie.

33

Z toho vyplývá, jak připouštějí účastníci řízení ve svých písemných odpovědích na organizační procesní opatření, že vzhledem k tomu, že v dohodě o vystoupení není stanoveno jinak, nařízení 2017/1001 se i nadále použije na ochranné známky Spojeného království, a že tudíž starší ochranné známky zapsané žalobkyní v tomto státě až do konce přechodného období nadále požívají stejné ochrany, jako v případě, že by Spojené království z Unie nevystoupilo.

34

Tento závěr je podpořen skutečností, že existence relativního důvodu k podání námitek musí být posuzována k okamžiku podání přihlášky ochranné známky Evropské unie, proti níž jsou námitky podány (rozsudek ze dne 30. ledna 2020, BROWNIE, T‑598/18, EU:T:2020:22, bod 19).

35

Okolnost, že by starší ochranná známka mohla ztratit status ochranné známky zapsané v členském státě v okamžiku po podání přihlášky ochranné známky Evropské unie, zejména po případném vystoupení dotyčného členského státu z Unie, je tedy v zásadě irelevantní pro rozhodnutí o námitkách (rozsudek ze dne 30. ledna 2020, BROWNIE, T‑598/18, EU:T:2020:22, bod 19).

36

Z toho vyplývá, že v projednávané věci nemá vystoupení Spojeného království z Unie k datu tohoto rozsudku vliv na ochranu, které požívají starší ochranné známky jako ochranné známky Evropské unie. Na těchto ochranných známkách se proto ještě mohou zakládat námitky proti zápisu přihlášené ochranné známky.

37

Pokud jde o otázku vznesenou vedlejším účastníkem na jednání týkající se právního zájmu žalobkyně na žalobě po vystoupení Spojeného království z Unie, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury zájem na zrušení napadeného aktu předpokládá, že samotné zrušení tohoto aktu může vyvolat právní následky a že žaloba může ve výsledku přinést straně, která ji podala, prospěch (viz rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 55 a citovaná judikatura). V projednávané věci starší ochranné známky Spojeného království vzhledem k dohodě o vystoupení a fortiori nadále požívají stejné ochrany až do konce přechodného období. Uvedené vystoupení proto nezpochybňuje právní účinky napadeného rozhodnutí ve vztahu k žalobkyni, takže posledně uvedená má nadále právní zájem domáhat se jeho zrušení.

38

Z toho vyplývá, že projednávaná věc si zachovává svůj předmět navzdory vystoupení Spojeného království z Unie.

39

EUIPO a vedlejší účastník vznášejí dvě námitky nepřípustnosti, z nichž první vychází z čl. 66 odst. 2 nařízení 2017/1001 a z obecné zásady správního práva, podle níž mohou být předmětem odvolání pouze rozhodnutí vyjadřující konečné stanovisko správy, a druhá z čl. 72 odst. 4 uvedeného nařízení, podle něhož „[ž]alobu může podat každý účastník řízení před odvolacím senátem, pokud je rozhodnutí odvolacího senátu pro něj nepříznivé“.

40

EUIPO tvrdí, že v souladu s čl. 66 odst. 2 nařízení 2017/1001 proti rozhodnutí, kterým se neukončuje řízení ve vztahu k některému z účastníků, lze podat odvolání pouze společně s odvoláním proti konečnému rozhodnutí, pokud prvně uvedené rozhodnutí nepřipouští samostatné odvolání.

41

EUIPO a vedlejší účastník mají za to, že napadeným rozhodnutím nebylo ukončeno řízení ve vztahu k žalobkyni, a že v důsledku toho nepředstavuje vyjádření konečného stanoviska EUIPO ve vztahu k přihlášené ochranné známce. EUIPO má za to, že ačkoli se čl. 66 odst. 2 nařízení 2017/1001 jako takový netýká žalob podaných k Tribunálu, je třeba jej považovat za vyjádření obecné zásady unijního správního práva, podle níž správní akt nemůže být předmětem přezkumu, pokud není vyjádřením konečného stanoviska přijatého unijním správním orgánem.

42

EUIPO a vedlejší účastník tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo námitkovému oddělení umožněno posoudit dobré jméno starších ochranných známek a na tomto základě posoudit nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami, takže žalobkyně bude mít případně možnost nejprve napadnout nové rozhodnutí uvedeného oddělení u odvolacího senátu a poté podat žalobu k Tribunálu proti rozhodnutí tohoto senátu.

43

V tomto ohledu je třeba konstatovat, jak připouští i EUIPO, že čl. 66 odst. 2 nařízení 2017/1001 se netýká řízení před Tribunálem, ale odvolání podaných k odvolacím senátům EUIPO proti rozhodnutím přijatým jeho odděleními prvního stupně. Naproti tomu na žalobu podanou k Tribunálu proti rozhodnutím uvedených senátů se vztahuje článek 72 uvedeného nařízení. Přípustnost žalob směřujících proti rozhodnutím odvolacích senátů před Tribunálem proto nemůže být, na rozdíl od toho, co tvrdí EUIPO, posuzována z hlediska čl. 66 odst. 2 tohoto nařízení [rozsudek ze dne 16. dubna 2018, Polski Koncern Naftowy Orlen v. EUIPO (Tvar čerpací stanice), T‑339/15 až T‑343/15, nezveřejněný, EU:T:2018:192, bod 28].

44

Pokud jde o argument EUIPO a vedlejšího účastníka řízení vycházející z obecné zásady unijního správního práva, podle níž správní akt nemůže být předmětem přezkumu, pokud není vyjádřením konečného stanoviska přijatého unijním správním orgánem, je třeba nejprve uvést, že takovou obecnou právní zásadu unijní soud neuznal. I když je pravda, že žaloba podaná proti přípravnému aktu není přípustná, jestliže nesměřuje proti aktu představujícímu konečné stanovisko správy přijaté po ukončení řízení, unijní soud již uznal přípustnost žaloby proti aktům, které nestanoví konečné stanovisko správy, ale jejichž dosah pro jejich adresáta odůvodňuje, aby nebyly považovány za pouhé přípravné akty. Kromě toho nebylo nikdy rozhodnuto, že rozhodnutí odvolacího senátu má povahu přípravného aktu, i když po zrušení rozhodnutí námitkového oddělení vrátí věc k přezkumu tomuto oddělení. Článek 72 nařízení 2017/1001, který stanoví, že „[p]roti rozhodnutí odvolacího senátu o odvolání lze podat žalobu k Tribunálu“, totiž nerozlišuje mezi těmito rozhodnutími podle toho, zda představují či nepředstavují konečné stanovisko oddělení EUIPO.

45

Článek 71 odst. 2 nařízení 2017/1001 v každém případě stanoví, že vrátí-li odvolací senát věc k dalšímu jednání oddělení, které napadené rozhodnutí vydalo, je toto oddělení vázáno právním názorem odvolacího senátu, pokud se skutkový stav nezmění (rozsudek ze dne 16. dubna 2018, Tvar čerpací stanice, T‑339/15 až T‑343/15, nezveřejněný, EU:T:2018:192, bod 31). Z toho vyplývá, že v projednávané věci závěry a odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o podobnost výrobků a služeb, podobnost označení a nebezpečí záměny v případě neexistence údajného dobrého jména starších ochranných známek představují konečné stanovisko tohoto senátu k těmto aspektům sporu, které zavazuje námitkové oddělení, jež nyní provádí přezkum otázky dobrého jména na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Žalobkyně tudíž musí mít možnost zpochybnit konečné stanovisko tohoto senátu, aniž by musela čekat na projednání před uvedeným oddělením, aby následně podala odvolání k témuž senátu a případně poté žalobu k Tribunálu proti novému rozhodnutí. Z toho vyplývá, že údajná obecná zásada unijního práva dovolávaná EUIPO, podle níž mohou být předmětem žaloby pouze rozhodnutí vyjadřující konečné stanovisko správy, každopádně nemůže odůvodnit nepřípustnost projednávané žaloby.

46

Z toho vyplývá, že této první námitce nepřípustnosti nelze vyhovět.

47

EUIPO a vedlejší účastník tvrdí, že žalobkyně nemá právní zájem na podání žaloby proti napadenému rozhodnutí, neboť toto rozhodnutí jí umožňuje, aby bylo nakonec vyhověno jejím námitkám ve vztahu ke všem dotčeným službám, včetně těch, které byly považovány za odlišné, vzhledem k tomu, že odvolací senát dospěl k závěru, že nebezpečí záměny může existovat v případě dobrého jména starších ochranných známek, tj. dobrého jména, které tedy bude muset přezkoumat námitkové oddělení, aby mohlo být vydáno konečné rozhodnutí na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) a čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Tvrdí, že z tohoto hlediska nelze mít za to, že napadené rozhodnutí požadavkům žalobkyně nevyhovělo, takže samostatné odvolání směřující proti napadenému rozhodnutí není přípustné ve smyslu čl. 72 odst. 4 nařízení 2017/1001, který stanoví, že žalobu k Soudnímu dvoru může podat každý účastník řízení před odvolacím senátem, pokud rozhodnutí nevyhovělo jeho požadavkům.

48

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury rozhodnutí odvolacího senátu vyhovělo požadavkům jednoho z účastníků řízení před tímto senátem, jestliže vyhovělo návrhu tohoto účastníka řízení na základě jednoho z důvodů pro zamítnutí zápisu nebo neplatnosti ochranné známky, anebo obecně pouze části argumentace uvedeného účastníka řízení, i když opomine přezkoumat nebo zamítne ostatní důvody nebo argumenty uplatněné tímtéž účastníkem řízení [viz rozsudek ze dne 25. září 2015, Copernicus-Trademarks v. OHIM – Bolloré (BLUECO), T‑684/13, EU:T:2015:699, bod 28 a citovaná judikatura].

49

Z bodu 110 napadeného rozhodnutí přitom vyplývá, že odvolací senát zamítl podpůrné odvolání žalobkyně směřující ke zpochybnění posouzení obsaženého v rozhodnutí námitkového oddělení, podle něhož služby „[p]ropagační činnost, reklama (také on-line), zejména inzerce (pro druhé); zprostředkování zaměstnanců a pracovních míst, zejména v souvislosti s hudbou nebo pro zájemce o hudbu“, náležející do třídy 35, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, se lišily od služeb, na které se vztahují starší ochranné známky. Dále uvedený senát jednak vyhověl odvolání vedlejšího účastníka v rozsahu, v němž požadoval zrušení rozhodnutí tohoto oddělení, a jednak zamítl podpůrné odvolání žalobkyně, pokud jde o otázku podobnosti služeb. Žalobkyně tedy neměla v řízení před tímto senátem úspěch. Navíc je třeba připomenout, že rozhodnutí uvedeného oddělení, které tentýž senát zrušil, částečně vyhovělo požadavkům žalobkyně v rozsahu, v němž vyhovělo jejím námitkám proti zápisu přihlášené ochranné známky pro všechny služby náležející do tříd 41 a 45, jakož i pro některé služby náležející do třídy 35, a sice pro „maloobchodní a velkoobchodní služby (také on-line) zaměřené na zboží a služby v oboru hudby“.

50

Kromě toho je nutno konstatovat, že odvolací senát nevyhověl požadavkům žalobkyně v různých bodech.

51

Zaprvé odvolací senát odmítl argumenty žalobkyně týkající se podobnosti služeb, když dospěl k závěru, že některé služby náležející do tříd 35 a 45, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jsou odlišné od služeb, na které se vztahují starší ochranné známky (viz body 14 a 15 výše).

52

Zadruhé měl odvolací senát za to, opět na rozdíl od toho, co před ním tvrdila žalobkyně, že pro všechny služby, které byly považovány za totožné nebo podobné, je stupeň podobnosti mezi označeními nízký, takže bez dobrého jména starších ochranných známek nemůže dojít k nebezpečí záměny (viz bod 20 výše). Za těchto podmínek právo žalobkyně bránit zápisu přihlášené ochranné známky podle napadeného rozhodnutí zcela záviselo na dobrém jménu starších ochranných známek, takže nelze mít za to, že napadené rozhodnutí vyhovělo požadavkům žalobkyně, a to tím spíše, že důkazní břemeno ohledně dobrého jména, které nese žalobkyně, se může ukázat jako obtížně splnitelné.

53

Z toho vyplývá, že této druhé námitce nepřípustnosti nelze vyhovět.

54

Námitky nepřípustnosti vznesené EUIPO a vedlejším účastníkem musí být tudíž zamítnuty.

[omissis]

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý senát)

rozhodl takto: