Vyberte pokusně zaváděné prvky, které byste chtěli vyzkoušet

Tento dokument je výňatkem z internetových stránek EUR-Lex

Dokument 62016TJ0061

    Rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 7. prosince 2017.
    The Coca-Cola Company v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví.
    Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie Master – Starší obrazové ochranné známky Evropské unie Coca-Cola a starší národní obrazová ochranná známka C – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Prospěch neprávem získaný z dobrého jména starších ochranných známek – Důkazy týkající se obchodního užívání označení obsahujícího přihlášenou ochrannou známku mimo Unii – Logické dedukce – Rozhodnutí přijaté v návaznosti na zrušení dřívějšího rozhodnutí Tribunálem – Článek 8 odst. 5 a čl. 65 odst. 6 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 5 a čl. 72 odst. 6 nařízení (EU) 2017/1001].
    Věc T-61/16.

    Sbírka rozhodnutí – Obecná sbírka

    Identifikátor ECLI: ECLI:EU:T:2017:877

    ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)

    ze dne 7. prosince 2017 ( *1 )

    „Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie Master – Starší obrazové ochranné známky Evropské unie Coca-Cola a starší národní obrazová ochranná známka C – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Prospěch neprávem získaný z dobrého jména starších ochranných známek – Důkazy týkající se obchodního užívání označení obsahujícího přihlášenou ochrannou známku mimo Unii – Logické dedukce – Rozhodnutí přijaté v návaznosti na zrušení dřívějšího rozhodnutí Tribunálem – Článek 8 odst. 5 a čl. 65 odst. 6 nařízení (ES) č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 5 a čl. 72 odst. 6 nařízení (EU) 2017/1001]“

    Ve věci T‑61/16,

    The Coca-Cola Company, se sídlem v Atlantě, Georgie (Spojené státy), zastoupená S. Malyniczem, QC, S. Baranem, barrister, D. Stonem a A. Dykesem, solicitors,

    žalobkyně,

    proti

    Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému J. Crespo Carrillem, jako zmocněncem,

    žalovanému,

    přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je

    Modern Industrial & Trading Investment Co. Ltd (Mitico), se sídlem v Damašku (Sýrie), zastoupená A.-E. Malamis, advokátkou,

    jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. prosince 2015 (věc R 1251/2015-4), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi The Coca-Cola Company a Mitico,

    TRIBUNÁL (osmý senát),

    ve složení A. M. Collins, předseda, M. Kančeva (zpravodajka) a J. Passer, soudci,

    vedoucí soudní kanceláře: X. Lopez Bancalari, rada,

    s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 12. února 2016,

    s přihlédnutím k vyjádření EUIPO k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 28. dubna 2016,

    s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 6. května 2016,

    s přihlédnutím k písemné otázce Tribunálu položené účastníkům řízení a odpovědím na tuto otázku došlým kanceláři Tribunálu ve dnech 12. a 20. dubna 2017,

    po jednání konaném dne 15. června 2017,

    vydává tento

    Rozsudek

    Skutečnosti předcházející sporu

    1

    Dne 10. května 2010 podala vedlejší účastnice, společnost Modern Industrial & Trading Investment Co. Ltd (Mitico), u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1) [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

    2

    Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:

    Image

    3

    Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí po omezení, ke kterému došlo v průběhu řízení před EUIPO, do tříd 29, 30 a 32 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

    třída 29: „Jogurt, maso, ryby, drůbež a zvěřina, masové výtažky, konzervované, zmrazené, sušené a vařené ovoce a konzervovaná, zmrazená, sušená a vařená zelenina, želatina a rosoly, marmeláda, konzervované ovoce, konzervovaná vejce a nakládaná zelenina, saláty s octem, bramborové lupínky“;

    třída 30: „Káva, čaj, kakao, cukr, rýže, tapioka, ságo, kávové náhražky, mouka a výrobky z obilnin, cukrovinky, bonbóny, zmrzlina, med, melasový sirup, těsto, mouka, droždí, prášek do pečiva, sůl, hořčice, ocet, pepř, zálivky na ochucení, koření, se specifickou výjimkou pečiva, led na osvěžení, čokoláda, žvýkačky, všechny druhy předkrmů na bázi kukuřice a pšenice, se specifickou výjimkou pečiva“;

    třída 32: „Minerální a přírodní voda, nápoje na bázi ječmene, nealkoholické pivo, nealkoholické perlivé nápoje všeho druhu, zvláště ochucené (kola, ananas, mango, pomeranč, citrón, ochucené nápoje, jablko, na bázi ovocného koktejlu, tropické, energetické, jahoda, ovoce, limonády, granátové jablko atd.), a všechny druhy nealkoholických nápojů s přírodní ovocnou šťávou (jablko, citrón, pomeranč, ovocný koktejl, granátové jablko, ananas, mango atd.) a nealkoholické koncentráty džusu a koncentráty pro výrobu nealkoholického džusu všech druhů, prášky a protlaky pro výrobu nealkoholického sirupu“.

    4

    Přihláška ochranné známky Evropské unie byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 128/2010 ze dne 14. července 2010.

    5

    Dne 14. října 2010 podala žalobkyně, společnost The Coca-Cola Company, proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 46 nařízení 2017/1001) pro výrobky uvedené v bodě 3 výše.

    6

    Námitky byly založeny zaprvé na čtyřech starších obrazových ochranných známkách Evropské unie vyobrazených níže:

    ochranná známka zapsaná pod číslem 8792475:

    Image

    ochranná známka zapsaná pod číslem 3021086:

    Image

    ochranná známka zapsaná pod číslem 2117828:

    Image

    ochranná známka zapsaná pod číslem 2107118:

    Image

    7

    Tyto čtyři starší obrazové ochranné známky Evropské unie se vztahovaly zejména na výrobky a služby náležející do tříd 30, 32 a 33, pokud jde o první ochrannou známku, do třídy 32, pokud jde o druhou ochrannou známku, do tříd 32 a 43, pokud jde o třetí ochrannou známku, a do tříd 32 a 33, pokud jde o čtvrtou ochrannou známku, a pro každou z těchto ochranných známek a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

    pro ochrannou známku Evropské unie č. 8792475:

    třída 30: „Káva, čaj, kakao, cukr, rýže, tapioka a ságo, kávové náhražky; mouka a obilninové přípravky, chléb, pečivo a cukrovinky; zmrzlina; med, melasa; droždí, prášek do pečiva; sůl; hořčice; ocet, omáčky (chuťové přísady); koření; led potravinářský“;

    třída 32: „Pivo; minerální vody, sodovky a jiné nealkoholické nápoje; ovocné nápoje a ovocné šťávy; sirupy a jiné přípravky na výrobu nápojů“;

    třída 33: „Alkoholické nápoje (s výjimkou piv)“;

    pro ochrannou známku Evropské unie č. 3021086: „Nápoje, a sice pitná voda, ochucené vody, minerální vody a sodovky; a jiné nealkoholické nápoje, a sice nápoje bez alkoholu, energetické nápoje a nápoje pro sportovce; ovocné nápoje a ovocné šťávy; sirupy, koncentráty a prášky na výrobu nápojů, a sice ochucené vody, minerální vody a sodovky, osvěžující nápoje, energetické nápoje, nápoje pro sportovce, ovocné nápoje a ovocné šťávy“, náležející do třídy 32;

    pro ochrannou známku Evropské unie č. 2117828:

    třída 32: „Pivo; minerální vody, sodovky a jiné nealkoholické nápoje; ovocné nápoje a ovocné šťávy; sirupy a jiné přípravky na výrobu nápojů“;

    třída 43: „Restaurace (jídlo a nápoje); dočasné ubytování“;

    pro ochrannou známku Evropské unie č. 2107118:

    třída 32: „Pivo; minerální vody, sodovky a jiné nealkoholické nápoje; ovocné nápoje a ovocné šťávy; sirupy a jiné přípravky na výrobu nápojů“;

    třída 33: „Alkoholické nápoje (s výjimkou piv)“.

    8

    Námitky byly založeny zadruhé na starší obrazové ochranné známce Spojeného království, zapsané pod číslem 2428468 a vyobrazené níže:

    Image

    9

    Tato starší obrazová ochranná známka Spojeného království se vztahovala zejména na výrobky náležející do třídy 32, které odpovídají následujícímu popisu: „Pivo; minerální vody, sodovky a jiné nealkoholické nápoje; ovocné nápoje a ovocné šťávy; sirupy a jiné přípravky na výrobu nápojů“.

    10

    Důvody uplatněnými na podporu námitek byly důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001] a v čl. 8 odst. 5 téhož nařízení (nyní čl. 8 odst. 5 nařízení 2017/1001).

    11

    Během námitkového řízení předložila žalobkyně důkazy, které se podle ní týkaly obchodního užívání ochranné známky, o jejíž zápis bylo žádáno, vedlejší účastnicí. Tyto důkazy zahrnovaly svědeckou výpověď pí R., tehdejší právní zástupkyně žalobkyně, ze dne 23. února 2011, k níž dotyčná připojila snímky obrazovky vytištěné dne 16. února 2011 z internetové stránky vedlejší účastnice „www.mastercola.com“. Tyto snímky obrazovky měly ukázat, že vedlejší účastnice užívá v obchodním styku přihlášenou ochrannou známku zejména v následující podobě:

    Image

    12

    Dne 26. září 2011 námitkové oddělení námitky zamítlo v plném rozsahu.

    13

    Dne 17. října 2011 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení u EUIPO odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009 (nyní články 66 až 71 nařízení 2017/1001).

    14

    Rozhodnutím ze dne 29. srpna 2012 (dále jen „první rozhodnutí“) druhý odvolací senát EUIPO odvolání zamítl. Na jedné straně, pokud jde o důvod námitek založený na čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009, měl odvolací senát za to, že se rovnou jevilo, že kolidující označení nejsou vůbec podobná, tudíž dospěl k závěru o neexistenci nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními, navzdory totožnosti předmětných výrobků. Na druhé straně, pokud jde o důvod námitek založený na čl. 8 odst. 5 téhož nařízení, měl za to, že jelikož označení nejsou podobná, první podmínka pro uplatnění tohoto ustanovení, a sice existence spojitosti mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou, není splněna. Kromě toho odmítl důkazy předložené žalobkyní (viz bod 11 výše) z důvodu, že v kontextu uvedeného ustanovení lze zohlednit pouze užívání ochranné známky, jejíž zápis je požadován vedlejší účastnicí.

    15

    Dne 5. listopadu 2012 podala žalobkyně žalobu na neplatnost prvního rozhodnutí k Tribunálu. Na podporu své žaloby vznesla žalobkyně v podstatě jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, který lze rozdělit na dvě části. V první části žalobkyně vytýkala EUIPO, že posouzení podobnosti kolidujících ochranných známek podle čl. 8 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení sloučil s posouzením existence spojitosti mezi uvedenými ochrannými známkami podle čl. 8 odst. 5 tohoto nařízení. V druhé části EUIPO vytýkala, že nezohlednil důkazy týkající se obchodního užívání přihlášené ochranné známky, které byly relevantní pro prokázání úmyslu vedlejší účastnice neprávem těžit z dobrého jména starších ochranných známek.

    16

    Rozsudkem ze dne 11. prosince 2014, Coca-Cola v. OHIM – Mitico (Master) (T‑480/12, EU:T:2014:1062), Tribunál první rozhodnutí zrušil.

    17

    Pokud jde o první část jediného žalobního důvodu, v bodech 34 a 35 rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), Tribunál nejprve připomněl, že existence podobnosti kolidujících označení představuje podmínku pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, čímž zamítl výtku žalobkyně tvrdící opak. V bodě 64 zmíněného rozsudku Tribunál dále uvedl, že kolidující označení vykazují kromě zjevných vzhledových odlišností prvky vzhledové podobnosti, spočívající nejen v „ocásku“ prodlužujícím jejich příslušná počáteční písmena „c“ a „m“ zakřivením ve formě podpisu, ale rovněž v tom, že společně používají typ písma, který je v současném obchodním styku málo běžný, a sice spenceriánské písmo, které relevantní spotřebitel vnímá jako celek. V bodě 70 uvedeného rozsudku Tribunál provedl globální posouzení podobných a odlišných prvků a shledal, že kolidující označení, přinejmenším čtyři starší ochranné známky Coca-Cola a přihlášená ochranná známka, vykazují nízký stupeň podobnosti, přičemž jejich fonetické i pojmové odlišnosti jsou i přes prvky vzhledové odlišnosti neutralizovány prvky globální vzhledové podobnosti, která má větší význam. Naproti tomu starší ochranná známka Spojeného království byla s ohledem zejména na svou krátkost shledána odlišnou od přihlášené ochranné známky. V bodech 74 až 76 rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), dospěl Tribunál k závěru, že kolidující označení vykazují stupeň podobnosti, který je sice nízký, avšak dostatečný k tomu, aby si relevantní veřejnost přihlášenou ochrannou známku a čtyři starší ochranné známky Coca-Cola uvedla do vzájemné souvislosti, to znamená, aby si mezi nimi vytvořila spojitost ve smyslu uvedeného článku. Vyzval tedy odvolací senát, aby přezkoumal ostatní podmínky pro použití tohoto článku, zejména existenci nebezpečí, že by užívání přihlášené ochranné známky bez řádného důvodu neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek nebo jim bylo na újmu.

    18

    Kromě toho v rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), považoval Tribunál za vhodné posoudit druhou část jediného žalobního důvodu týkající se relevance důkazů předložených žalobkyní, které odvolací senát odmítl, a sice snímků obrazovky internetové stránky vedlejší účastnice „www.mastercola.com“ (viz bod 11 výše). V bodech 86 až 88 uvedeného rozsudku Tribunál konstatoval, že judikatura relevantní důkazy, které je třeba zohlednit pro účely prokázání nebezpečí parazitování, a sice nebezpečí, že bude neprávem těženo z rozlišovací způsobilosti či dobrého jména starších ochranných známek, nikterak neomezuje pouze na přihlášenou ochrannou známku, ale umožňuje rovněž zohlednění všech důkazů sloužících k provedení analýzy pravděpodobnosti, pokud jde o úmysly majitele přihlášené ochranné známky, a tím spíše důkazů týkajících se skutečného obchodního užívání přihlášené ochranné známky. Tribunál přitom shledal, že důkazy předložené žalobkyní v průběhu námitkového řízení zjevně představují relevantní důkazy pro účely prokázání takového nebezpečí parazitování v projednávané věci, a tudíž dovodil, že odvolací senát tím, že tyto důkazy odmítl, pochybil. V bodě 93 rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), Tribunál tudíž vyzval odvolací senát, aby při přezkumu podmínek pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 zohlednil uvedené důkazy.

    19

    Rozhodnutím ze dne 23. června 2015, přijatým v návaznosti na rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), prezidium odvolacích senátů postoupilo věc čtvrtému odvolacímu senátu, pod číslem R 1251/2015-4.

    20

    Rozhodnutím ze dne 2. prosince 2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát znovu zamítl odvolání podané žalobkyní proti rozhodnutí námitkového oddělení, kterým byly námitky zamítnuty.

    21

    Na úvod odvolací senát, který přihlédl ke zpětvzetí části žalobního důvodu založené na čl. 8 odst. 1 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 8 odst. 1 nařízení 2017/1001) (rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Master, T‑480/12, EU:T:2014:1062, bod 21), které učinila žalobkyně před Tribunálem, konstatoval, že dosah odvolání je omezen na námitky založené na čl. 8 odst. 5 téhož nařízení. Dále přihlédl ke zjištění učiněnému Tribunálem o odlišnosti přihlášené ochranné známky oproti starší ochranné známce Spojeného království (rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Master, T‑480/12, EU:T:2014:1062, bod 70) a měl za to, že námitky jsou v tomto rozsahu nepodložené. Dále odvolací senát poté, co přihlédl ke zjištění učiněnému Tribunálem o existence spojitosti mezi přihlášenou ochrannou známkou a čtyřmi staršími ochrannými známkami Coca-Cola (rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Master, T‑480/12, EU:T:2014:1062, bod 74), a připomněl, že je nesporné, že tyto starší ochranné známky mají dobré jméno pro „nealkoholické nápoje“, uvedl, že jedinou podmínkou pro použití, kterou zbývá posoudit, je podmínka týkající se nebezpečí, že užívání přihlášené ochranné známky neprávem těží z tohoto dobrého jména.

    22

    Pokud jde o podmínku nebezpečí neoprávněného prospěchu z dobrého jména, odvolací senát připomněl, že v prvním rozhodnutí v podstatě konstatoval, že důkazy – a sice snímky obrazovky internetové stránky vedlejší účastnice „www.mastercola.com“ (viz bod 11 výše) – se netýkají přihlášené ochranné známky, a proto je odvolací senát nezohlednil. Nicméně dodal, že, „[p]okud by ochranné známky vyobrazené na výše znázorněných obrazech byly skutečně předmětem dotčené přihlášky, nebylo by žádných pochyb o tom, že jejímu zápisu by mohlo být bráněno“, a že „[n]aopak, pokud by přihlášená ochranná známka v projednávané věci byla užívána na trhu, bylo by skutečně třeba si klást otázku, zda by bylo možné se užívání tohoto konkrétního označení vyhnout“. Odvolací senát mimoto konstatoval, že „[d]ůkazy dokládají, že [vedlejší účastnice] prodává své nápoje v lahvích, které mají stejný vzhled, stejný obraz, stejnou stylizaci, stejný typ písma a stejné balení jako lahve prodávané [žalobkyní] pod názvem Coca-Cola“.

    23

    Odvolací senát však shledal, že tyto důkazy mají takový dosah, že nemohou podložit námitky, zejména existenci nebezpečí parazitování, a to v zásadě ze tří následujících důvodů. Zaprvé odvolací senát konstatoval, že uvedené důkazy nedokládají, že vedlejší účastnice užívá v Evropské unii provedení vyobrazené na její internetové stránce „www.mastercola.com“. Na podporu tohoto zjištění poukázal odvolací senát na to, že tato internetová stránka je vypracována převážně v arabštině, navzdory existenci stránky v angličtině, a na neexistenci jakéhokoli údaje o možnosti internetové objednávky nabízených výrobků a jejich zasílání do Unie. Zadruhé měl odvolací senát za to, že pouhá skutečnost, že je přihlášena ochranná známka Evropské unie – jejíž provedení se liší od provedení vyobrazeného na internetové stránce vedlejší účastnice – neukazuje, že by vedlejší účastnice měla v úmyslu propagovat své výrobky v Unii stejným způsobem jako v Sýrii a na Blízkém východě. Odvolací senát zejména tvrdil, že neví, kdo je majitelem práv v těchto zemích, a že žalobkyně nepoukázala na zásah do svých práv v této zeměpisné oblasti. Zatřetí odvolací senát shledal, že žalobkyně neukázala ani konkrétní image, která by mohla být přenesena ze čtyř starších ochranných známek Coca-Cola na dotčenou přihlášku v Unii nebo mimo Unii, zejména pro výrobky náležející do tříd 29 a 30, ale i pro nápoje náležející do třídy 32. Podle odvolacího senátu nebylo tedy z předložených důkazů možno jasně dovodit, co znamená Coca-Cola. Odvolací senát podotkl, že jelikož je podle článku 76 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 95 nařízení 2017/1001) vázán argumenty účastníků řízení, nepřísluší mu, aby se sám pokusil předložení těchto argumentů získat. Odvolací senát mimoto uplatnil obdobný argument ve vztahu k nebezpečí rozmělnění nebo pošpinění. Konečně s přihlédnutím ke všem předloženým důkazům měl odvolací senát za to, že námitky nebyly opodstatněné a odvolání zamítl.

    Návrhová žádání účastníků řízení

    24

    Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

    zrušil napadené rozhodnutí;

    rozhodl, že EUIPO a vedlejší účastnice ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené žalobkyní v každém stadiu námitkového a odvolacího řízení, včetně nákladů vynaložených žalobkyní v řízení před Tribunálem.

    25

    EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

    žalobu zamítl;

    uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

    26

    Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:

    žalobu zamítl;

    uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení vynaložených vedlejší účastnicí před EUIPO i před Tribunálem.

    Právní otázky

    27

    Na podporu žaloby uplatňuje žalobkyně v podstatě dva žalobní důvody, vycházející z porušení čl. 8 odst. 5 a čl. 65 odst. 6 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 72 odst. 6 nařízení 2017/1001). V prvním žalobním důvodu žalobkyně vytýká EUIPO, že nezohlednil relevanci důkazů, které dokládají úmysl vedlejší účastnice ohledně užívání přihlášené ochranné známky, a tudíž existenci nebezpečí, že by užívání přihlášené ochranné známky bez řádného důvodu neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek. V druhém žalobním důvodu žalobkyně vytýká EUIPO, že nesplnil povinnosti plynoucí z výroku rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), nebo přinejmenším tyto povinnosti nesplnil řádně.

    28

    EUIPO a vedlejší účastnice navrhují zamítnutí obou žalobních důvodů.

    29

    Je třeba předeslat, že není namístě zpochybnit závěry učiněné odvolacím senátem – které účastníci řízení nepopřeli – o relevantní veřejnosti a totožnosti výrobků, na které se vztahují kolidující ochranné známky (rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Master, T‑480/12, EU:T:2014:1062, bod 22). Dále je třeba podotknout, že žalobkyně výslovně schvaluje napadené rozhodnutí v různých bodech, včetně omezení rozsahu odvolání na námitky založené na čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, provedeného v důsledku bodu 21 rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), jakož i skutkových zjištění učiněných odvolacím senátem o existenci podobnosti a spojitosti mezi čtyřmi staršími ochrannými známkami Coca-Cola a přihlášenou ochrannou známkou, v důsledku bodu 74 rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), a dále o skutečnosti, že tyto starší ochranné známky mají dobré jméno pro nealkoholické nápoje náležející do třídy 32. Konečně lze podotknout, že žalobkyně nezpochybňuje zamítnutí odvolání a námitek na základě starší ochranné známky Spojeného království, v důsledku bodu 70 rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062, bod 70) (viz bod 21 výše).

    30

    Tribunál považuje za vhodné posoudit nejprve druhý žalobní důvod a poté první žalobní důvod.

    Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 65 odst. 6 nařízení č. 207/2009

    31

    Ve druhém žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nepřijal nezbytná opatření, aby vyhověl rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), čímž porušil čl. 65 odst. 6 nařízení č. 207/2009. Žalobkyně tvrdí, že Tribunál dospěl v rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062) k závěru o zjevně relevantním charakteru důkazů týkajících se obchodního užívání přihlášené ochranné známky „při plné znalosti zeměpisného dosahu“ uvedených důkazů, neboť tato otázka byla nadnesena vedlejší účastnicí během správního řízení v prohlášení ze dne 9. května 2012, a byla tudíž součástí dokladů předložených Tribunálu. Odvolací senát se měl podle žalobkyně omezit na posouzení otázky neoprávněného prospěchu s přihlédnutím k závěrům Tribunálu o relevanci důkazů týkajících se obchodního užívání přihlášené ochranné známky. Odvolací senát tudíž podle žalobkyně pochybil tím, že tyto důkazy z důvodu jejich zeměpisného dosahu odmítl.

    32

    EUIPO argumenty žalobkyně popírá. Sice uznává, že odvolací senát původně pochybil tím, že tyto důkazy odmítl. Tvrdí však, že jelikož Tribunál tyto důkazy neposoudil, nemohl rozhodnout o neoprávněném prospěchu na základě uvedených důkazů. Vyzývá tedy Tribunál, aby upřesnil, zda otázka místa užívání přihlášené ochranné známky, v Unii nebo mimo Unii, byla Tribunálem při vydání jeho rozsudku zohledněna.

    33

    Vedlejší účastnice tvrdí, že odvolací senát skutečně zohlednil výňatky z její internetové stránky a po jejich posouzení dospěl právem k závěru, že neumožňovaly prokázat nebezpečí zásahu do práv žalobkyně. Odvolací senát nebyl podle vedlejší účastnice povinen konstatovat, že výňatky z uvedené stránky prokazují tvrzení žalobkyně.

    34

    Je třeba připomenout, že v rámci žaloby podané k unijnímu soudu proti rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO je EUIPO povinen v souladu s článkem 266 SFEU a čl. 65 odst. 6 nařízení č. 207/2009 provést opatření, aby vyhověl případnému zrušujícímu rozsudku unijního soudu.

    35

    Podle ustálené judikatury platí, že Tribunálu nepřísluší ukládat EUIPO příkazy a přísluší EUIPO, aby případně vyvodil důsledky z výroku a odůvodnění rozsudků Tribunálu [rozsudky ze dne 31. ledna 2001, Mitsubishi HiTec Paper Bielefeld v. OHIM (Giroform), T‑331/99, EU:T:2001:33, bod 33; ze dne 13. června 2007, IVG Immobilien v. OHIM (I), T‑441/05, EU:T:2007:178, bod 13, a ze dne 6. října 2011, Bang & Olufsen v. OHIM (Ztvárnění reproduktoru), T‑508/08, EU:T:2011:575, bod 31].

    36

    V projednávané věci je třeba předeslat, že relevantní pasáž na stránce 12 vyjádření k odvolání předloženého před odvolacím senátem vedlejší účastnicí dne 9. května 2012 zní takto:

    „[…] obrazová ochranná známka [Evropské unie] Master je užívána na různých výrobcích takovým způsobem, který nemá nic společného se způsobem, jakým jsou uváděny na trh výrobky Coca-Cola. Je třeba zdůraznit, že […] obrazová ochranná známka [Evropské unie] Master není podobná ochranným známkám Coca-Cola. Kromě toho [žalobkyně] nikdy neprokázala, že jakékoli užívání uvedené ochranné známky v Unii využívalo [jejího] marketingového úsilí.“

    37

    V této souvislosti je třeba podotknout, stejně jako uvedl EUIPO, že se vedlejší účastnice ve výše zmíněném vyjádření nevyjádřila k předmětným důkazům, tj. k výňatkům z internetové stránky „www.mastercola.com“, které byly připojeny ke svědecké výpovědi pí R ze dne 23. února 2011 (viz bod 11 výše). Je tedy třeba dovodit, že toto prohlášení vedlejší účastnice, podle kterého nebylo v Unii prokázáno žádné parazitování, musí být vykládáno jako tvrzení, že vedlejší účastnice nikdy přihlášenou ochrannou známku v Unii neužívala. Je tedy nutno konstatovat, že se vedlejší účastnice nevyjádřila k zeměpisnému dosahu těchto důkazů.

    38

    Navíc se k této otázce nevyjádřily ani námitkové oddělení ani druhý odvolací senát v prvním rozhodnutí.

    39

    Z výše uvedeného vyplývá, že otázka zeměpisného dosahu těchto důkazů nebyla předmětem debaty mezi účastníky řízení během správního řízení, ani ji odvolací senát neposoudil v prvním rozhodnutí.

    40

    Z toho vyplývá, že tato otázka nebyla předložena Tribunálu a nebyla předmětem sporu vedeného před ním v době, kdy Tribunál vydal rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062).

    41

    Tribunál se proto nemohl v rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), vyjádřit k otázce zeměpisného dosahu těchto důkazů.

    42

    V bodech 89 a 90 rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), Tribunál rozhodl, že důkazy týkající se obchodního užívání přihlášené ochranné známky, jaké žalobkyně předložila v průběhu námitkového řízení, zjevně představují relevantní důkazy pro účely prokázání nebezpečí parazitování v projednávané věci. Tribunál z tohoto dovodil, že odvolací senát pochybil, když tyto důkazy při uplatnění čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 v projednávané věci odmítl.

    43

    Naproti tomu, jak správně poukázal EUIPO, jelikož Tribunál sám neposoudil tyto důkazy, zejména jejich zeměpisný dosah, nemohl rozhodnout o otázce, zda tyto důkazy dokládaly neprávem získaný prospěch z dobrého jména starších ochranných známek.

    44

    Tribunál ostatně nemohl rozhodnout o otázce, která nebyla posouzena odvolacím senátem, aniž by se dopustil nahrazení odůvodnění, které by v rozporu s judikaturou překračovalo meze jeho přezkumu legality.

    45

    Právě proto Tribunál v bodech 92 a 93 rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), rozhodl toto:

    „Jak však bylo uvedeno v bodě 75 výše, vzhledem tomu, že odvolací senát nepřezkoumal otázku případného neoprávněného prospěchu, který by vyplýval z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek, nepřísluší Tribunálu, aby o ní rozhodl poprvé v rámci svého přezkumu legality napadeného rozhodnutí [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM, C‑263/09 P, EU:C:2011:452, body 7273; ze dne 14. prosince 2011, Völkl v. OHIM – Marker Völkl (VÖLKL), T‑504/09, EU:T:2011:739, bod 63, a ze dne 29. března 2012, You-Q v. OHIM – Apple Corps (BEATLE), T‑369/10, EU:T:2012:177, bod 75 a citovaná judikatura].

    Bude tedy příslušet odvolacímu senátu, aby při přezkumu podmínek pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 (viz bod 76 výše) zohlednil takové důkazy týkající se obchodního užívání přihlášené ochranné známky, jaké žalobkyně předložila v průběhu námitkového řízení.“

    46

    Tribunál pověřil odvolací senát, aby tyto důkazy posoudil sám při přezkumu podmínek pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, aniž jej zavázal ke konkrétnímu posouzení.

    47

    Je přitom nutno konstatovat, že v bodech 27 až 33 napadeného rozhodnutí odvolací senát vyhověl rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), a tyto relevantní důkazy náležitě zohlednil, aniž je odmítl, jak učinil v prvním rozhodnutí, a při přezkumu podmínek pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, zejména podmínky týkající se nebezpečí neoprávněného prospěchu, posoudil jejich dosah a důkazní sílu.

    48

    Odvolacímu senátu tedy nelze vytýkat, že nepřijal nezbytná opatření k vyhovění rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), v rozporu s čl. 65 odst. 6 nařízení č. 207/2009.

    49

    Druhý žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout.

    K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009

    50

    V prvním žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že odvolací senát porušil čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 tím, že nezohlednil důkazy týkající se obchodního užívání přihlášené ochranné známky z důvodu, že žádný z těchto důkazů se netýkal Evropské unie. Odvolací senát měl podle žalobkyně posoudit existenci nebezpečí neoprávněného prospěchu ve světle těchto relevantních důkazů, které by jej dovedly k závěru, že užívání přihlášené ochranné známky vyvolávalo přinejmenším vážné nebezpečí, že bude neprávem těženo ze čtyř starších ochranných známek Coca-Cola. Žalobkyně uplatňuje v tomto ohledu v podstatě dvě výtky.

    51

    První výtkou žalobkyně odvolacímu senátu vytýká, že uvedené důkazy nezohlednil náležitě a v souladu s tím, co mu ukládal rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062). Má za to, že otázka zeměpisného dosahu těchto důkazů byla již předložena Tribunálu, který nicméně dospěl k závěru o jejich zjevné relevanci, což byl odvolací senát povinen zohlednit.

    52

    V rámci druhé výtky žalobkyně každopádně tvrdí, že odvolací senát pochybil tím, že nezohlednil logické dedukce plynoucí z těchto důkazů. Žalobkyně je názoru, že skutečné užívání přihlášené ochranné známky vedlejší účastnicí ve zvláštním a záměrně zvoleném provedení mimo Unii nutně vede k logické dedukci, že existuje vážné nebezpečí, že tato ochranná známka bude stejným způsobem užívána v rámci Unie. To platí podle žalobkyně tím spíše, pokud stejně jako v projednávané věci neumožňují relevantní důkazy dovodit, že internetová stránka „www.mastercola.com“ není určena spotřebitelům v Unii, a dále pokud vedlejší účastnice výslovně v přihlášce požadovala, aby přihlášená ochranná známka byla užívána v Unii.

    53

    Žalobkyně z výše uvedeného vyvozuje závěr, že důkazy týkající se užívání přihlášené ochranné známky byly dostačující k prokázání úmyslu vedlejší účastnice využívat parazitujícím způsobem dobrého jména jejích ochranných známek. Odvolací senát měl podle žalobkyně konstatovat buď jako skutkové zjištění nebo logickou dedukcí skutečnost, že vedlejší účastnice měla v úmyslu přenést v rámci Unie image starších ochranných známek žalobkyně na výrobky označené ochrannou známkou, kterou vedlejší účastnice užívá, nebo že existuje vážné nebezpečí, že vedlejší účastnice bude takto činit.

    54

    EUIPO argumenty žalobkyně popírá. Nejprve podotýká, že odvolací senát v rámci vyhovění rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), tyto důkazy zohlednil. Odvolací senát dospěl v tomto ohledu k závěru, že uvedené důkazy nedokládaly, že by provedení vyobrazené na internetové stránce „www.mastercola.com“ bylo užíváno v Unii.

    55

    EUIPO má dále za to, že relevantní otázkou je, zda by užívání přihlášené ochranné známky ukázaným způsobem mohlo vést k neoprávněně získanému prospěchu. Na jedné straně EUIPO uznává, že důkazy o konkrétním užívání kdekoli ve světě mohou podat informaci o způsobu, jakým může být přihlášená ochranná známka užívána v Unii, takže na základě takovéhoto užívání mimo Unii může být určeno, zda by užívání přihlášené ochranné známky mohlo neprávem těžit z dobrého jména starších ochranných známek. Na druhé straně má EUIPO za to, že posoudit, zda užívání v Unii může být považováno za jeden ze zásahů uvedených v čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 s ohledem na užívání, k němuž došlo ve třetích zemích, znamená provést analýzu založenou na pouhé spekulaci. To podle EUIPO platí tím spíše, že prvky provedení, jež jsou užívány mimo Unii, ale nejsou součástí přihlášené ochranné známky, a sice červená etiketa, na které je výraz „Master Cola“ napsán bíle, charakteristický tvar nádoby a červené víčko (dále jen „prvky provedení“), mají velký význam pro schopnost veřejnosti učinit si asociaci mezi přihlášenou ochrannou známkou a ochrannou známkou žalobkyně parazitujícím způsobem.

    56

    Podle EUIPO se argumentace odvolacího senátu zakládá na myšlence, že ačkoli je analýza článku 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 svojí povahou prospektivní, musí se zakládat na objektivních poznatcích, a nikoli na domněnkách a spekulacích. V projednávané věci EUIPO sice uznává, že konkrétní užívání v Unii mohlo ilustrovat skutečné nebezpečí, že by užívání přihlášené ochranné známky mohlo neprávem těžit z dobrého jména starších ochranných známek v Unii. EUIPO má však za to, že analýza založená na užívání, k němuž došlo mimo Unii, neumožňuje s dostatečnou mírou jistoty vyvodit závěr o způsobu, jakým bude přihlášená ochranná známka užívána na relevantním území, kterým je území Unie. Z pohledu EUIPO může být míra pravděpodobnosti příliš nízká. Nelze totiž prezumovat, že druhá strana bude v Unii používat stejnou marketingovou strategii, jako je strategie uplatňovaná ve třetích zemích. Případné užívání přihlášené ochranné známky v Unii se zvláštním balením a odlišnými barvami oproti těm, jež jsou uvedeny v přihlášce ochranné známky Evropské unie, tedy nemusí být dostačující k podložení tvrzení žalobkyně. Jinými slovy skutečnost, že k užívání dochází mimo Unii s uvedenými prvky provedení, nelze stavět na roveň „úmyslu“ užívat přihlášenou ochrannou známku stejným způsobem i v Unii.

    57

    EUIPO mimoto tvrdí, že pokud by rozhodnutí o použitelnosti čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 bylo založeno na skutečnostech, které nastaly mimo území Unie, pozbyla by zásada teritoriality významu. EUIPO podotýká, že podle Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, v revidovaném a pozměněném znění, jen za výjimečných okolností vyvolává zápis nebo užívání ochranné známky v jedné zemi účinky v druhé zemi, jako v případě, kdy je uplatňováno právo přednosti nebo dobré jméno v jedné zemi ochranné známky užívané nebo zapsané v druhé zemi (články 4 a 6 bis Pařížské úmluvy). Jako každá výjimka musí být i tato vykládána striktně a při neexistenci jakýchkoli jiných opačných ustanovení v Pařížské úmluvě nebo v nařízení č. 207/2009 není možné zamítnout zápis ochranné známky v Unii na základě činů, k nimž došlo mimo území Unie.

    58

    EUIPO konečně tvrdí, že žalobkyně nepodala žádný důkaz o různých aspektech. Neposkytla v tomto ohledu žádný údaj o počtu unijních spotřebitelů, kteří navštívili internetovou stránku „www.mastercola.com“, za účelem získání informací o užívání ochranné známky v provedení, které podobnosti ještě více zesiluje. Obecně neposkytla žádný důkaz, který by dokládal, že předmětné provedení je nebo bude užíváno v Unii a že vedlejší účastnice z něj bude mít současný nebo budoucí prospěch v Unii. EUIPO je názoru, že i když by bylo možné s přiměřenou mírou jistoty dovodit, že přihlášená ochranná známka bude užívána ve stejné podobě jako na uvedené internetové stránce, s danými prvky provedení, nestačilo by to k prokázání prospěchu plynoucího pro vedlejší účastnici. Žalobkyně totiž neukázala, jaká konkrétní image by mohla být přenesena ze čtyř starších ochranných známek Coca-Cola na přihlášenou ochrannou známku v Unii nebo mimo Unii, zejména pokud jde o výrobky zahrnuté do tříd 29 a 30, ale i ve vztahu k nápojům náležejícím do třídy 32. V této souvislosti EUIPO podotýká, že žalobkyně nezpochybňuje tvrzení obsažené v napadeném rozhodnutí, podle kterého žalobkyně nepředložila ve vztahu k výrobkům zahrnutým do tříd 29 a 30 žádný argument nebo důkaz ohledně případného přenosu image uvedených ochranných známek Coca-Cola. EUIPO dodává, že žádný z výrobků zahrnutých do tříd 29 a 30 není osvěžujícím nápojem, ve vztahu k němuž mají starší ochranné známky dobré jméno.

    59

    Vedlejší účastnice popírá argumenty žalobkyně. Předně tvrdí, že ochrannou známkou vyobrazenou ve výňatcích z její internetové stránky „www.mastercola.com“ není ochranná známka Master, napsaná latinskými a arabskými písmeny černé barvy, ale ochranná známka Master Cola, napsaná latinskými písmeny bílé barvy. Užívání takové jiné ochranné známky, jako je Master Cola, není podle vedlejší účastnice v projednávané věci relevantní.

    60

    Vedlejší účastnice dále tvrdí, že není prokázáno, že v Unii užívá provedení vyobrazené na její internetové stránce „www.mastercola.com“. Obdobně jako odvolací senát má vedlejší účastnice za to, že pouhé přihlášení ochranné známky Unie – jejíž provedení se liší od provedení nacházejícího se na její internetové stránce – neukazuje, že by měla v úmyslu propagovat své výrobky v Unii stejným způsobem jako v Sýrii a na Blízkém východě. Žalobkyně každopádně nenamítala, že její práva byla porušena v této zeměpisné oblasti.

    61

    Vedlejší účastnice konečně tvrdí, že žalobkyně rovněž neukázala, jaká konkrétní image mohla být přenesena ze čtyř starších ochranných známek Coca-Cola na přihlášenou ochrannou známku v Unii nebo mimo Unii.

    62

    Vedlejší účastnice z toho vyvozuje, že je prokázáno, že nemá v úmyslu jakkoli těžit ze čtyř starších ochranných známek Coca-Cola a z jejich dobrého jména. Podle jejího názoru je „nepředstavitelné“, aby přihlášení přihlašované ochranné známky, jež se skládá z prvku „master“ napsaného černobíle a doprovázeného textem v arabštině, mohlo sloužit k tomu, že bude neprávem těženo z dobrého jména žalobkyně.

    Připomenutí judikatury a úvodní poznámky

    63

    Článek 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 stanoví, že „[n]a základě námitek majitele starší ochranné známky ve smyslu odstavce 2 se rovněž nezapíše ochranná známka, pokud je totožná se starší ochrannou známkou nebo je jí podobná a pokud má být zapsána pro výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, pokud jde o starší ochrannou známku [Evropské unie], která má v rámci [Unie] dobré jméno, nebo o starší národní ochrannou známku, která má dobré jméno v příslušném členském státě, a užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu by neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu“.

    64

    Ze znění čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 vyplývá, že jeho použití podléhá následujícím podmínkám: zaprvé totožnosti nebo podobnosti kolidujících ochranných známek; zadruhé existenci dobrého jména starší ochranné známky uplatňované v námitkách; zatřetí existenci nebezpečí, že užívání přihlašované ochranné známky bez řádného důvodu by neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu. Tyto podmínky jsou kumulativní a nesplnění jedné z nich postačuje k tomu, aby se uvedené ustanovení nepoužilo (viz rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Master, T‑480/12, EU:T:2014:1062, bod 25 a citovaná judikatura).

    65

    Pokud jde o uvedenou třetí podmínku, je třeba připomenout, že nebezpečí neoprávněného prospěchu získaného z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky je prokázáno zejména v případě pokusu o zjevné využívání nebo parazitování na pověsti ochranné známky s dobrým jménem, a že se tedy odkazuje na pojem „nebezpečí parazitování“. Jinak řečeno, jde o nebezpečí, že image ochranné známky s dobrým jménem nebo vlastnosti odrážené touto ochrannou známkou budou přenášeny na výrobky označené přihlašovanou ochrannou známkou, takže jejich uvádění na trh by mohlo být touto asociací se starší ochrannou známkou s dobrým jménem usnadněno (viz rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Master, T‑480/12, EU:T:2014:1062, bod 82 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz též rozsudek ze dne 18. června 2009, L’Oréal a další, C‑487/07, EU:C:2009:378, bod 41).

    66

    Pro určení, zda užívání označení neprávem těží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky, je třeba provést celkové posouzení, jež zohlední veškeré relevantní skutečnosti projednávané věci, ke kterým patří zejména intenzita dobrého jména a stupeň rozlišovací způsobilosti ochranné známky, stupeň podobnosti kolidujících ochranných známek, jakož i povaha a stupeň vzájemné blízkosti dotčených výroků nebo služeb. Pokud jde o intenzitu dobrého jména a stupeň rozlišovací způsobilosti ochranné známky, Soudní dvůr rozhodl, že čím jsou rozlišovací způsobilost a dobré jméno této ochranné známky významnější, tím snáze lze připustit existenci zásahu. Z judikatury rovněž vyplývá, že čím bezprostředněji a silněji označení evokuje ochrannou známku, tím větší je nebezpečí, že bude stávající nebo budoucí užívání označení neprávem těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bude na újmu (rozsudek ze dne 18. června 2009, L’Oréal a další, C‑487/07, EU:C:2009:378, bod 44 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz též rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Master, T‑480/12, EU:T:2014:1062, bod 27 a citovaná judikatura).

    67

    Přísluší majiteli starší ochranné známky, který se dovolává čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009, aby podal důkaz, že by užívání pozdější ochranné známky neprávem těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména jeho starší ochranné známky. K tomu účelu není majitel starší ochranné známky povinen prokázat existenci skutečného a trvajícího zásahu do své ochranné známky, jak potvrzuje použití podmiňovacího způsobu ve znění uvedeného ustanovení. Dá-li se totiž předpokládat, že takový zásah vyplyne z možného užívání pozdější ochranné známky jejím majitelem, nemůže být majitel starší ochranné známky nucen čekat, až k němu skutečně dojde, aby se mohl dožadovat zákazu uvedeného užívání. Majitel starší ochranné známky musí nicméně prokázat existenci okolností, které umožňují dojít k závěru o vážném nebezpečí, že k takovému zásahu v budoucnu dojde [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. května 2012, Environmental Manufacturing v. OHIM – Wolf (Vyobrazení vlčí hlavy), T‑570/10, EU:T:2012:250, bod 51 a citovaná judikatura], nebo jinými slovy musí předložit skutečnosti a důkazy umožňující dospět prima facie k závěru, že existuje budoucí nehypotetické nebezpečí neoprávněného prospěchu či újmy [viz rozsudek ze dne 7. října 2015, Panrico v. OHIM – HDN Development (Krispy Kreme DOUGHNUTS), T‑534/13, nezveřejněný, EU:T:2015:751, bod 76 a citovaná judikatura].

    68

    Podle ustálené judikatury lze závěr o nebezpečí parazitování, stejně jako o nebezpečí rozmělnění či pošpinění učinit zejména na základě logických dedukcí vyplývajících z analýzy pravděpodobnosti – pokud se neomezují na pouhé domněnky – a zohlednění praxe obvyklé v relevantním obchodním odvětví, jakož i všech ostatních okolností projednávaného případu (rozsudek ze dne 22. května 2012, Vyobrazení vlčí hlavy, T‑570/10, EU:T:2012:250, bod 52; viz též rozsudek ze dne 11. prosince 2014, Master, T‑480/12, EU:T:2014:1062, bod 84 a citovaná judikatura).

    69

    Soudní dvůr zejména rozhodl, že při globálním posouzení, které má určit existenci neoprávněného prospěchu z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky, je třeba vzít na zřetel zejména skutečnost, že užití krabiček a flakonů podobných krabičkám a flakonům parfémů, jež jsou napodobovány, má za cíl těžit pro účely reklamy z rozlišovací způsobilosti a dobrého jména ochranných známek, pod nimiž jsou tyto parfémy uváděny na trh. Soudní dvůr rovněž upřesnil, že pokud se třetí osoba pokouší užitím označení podobného ochranné známce s dobrým jménem kráčet ve stopách této ochranné známky s cílem využít její přitažlivosti, jejího dobrého jména a její prestiže, jakož i využívat – bez jakékoli finanční kompenzace a nutnosti vyvíjet v tomto ohledu vlastní úsilí – obchodního úsilí vyvinutého majitelem ochranné známky k vytvoření a pěstování image této ochranné známky, musí být výtěžek tohoto využívání považován za získaný neoprávněně z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména uvedené ochranné známky (rozsudky ze dne 18. června 2009, L’Oréal a další, C‑487/07, EU:C:2009:378, body 4849, a ze dne 11. prosince 2014, Master, T‑480/12, EU:T:2014:1062, bod 85).

    70

    Tribunál konečně opakovaně judikoval, že je možné, zejména v případě, kdy jsou námitky založeny na ochranné známce s mimořádně dobrým jménem, že pravděpodobnost budoucího nehypotetického nebezpečí újmy nebo toho, že přihlášená ochranná známka získá neprávem prospěch, je tak zjevná, že osoba, která podala námitky, nemusí za tímto účelem uvádět ani prokazovat žádnou jinou skutkovou okolnost [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. března 2007, Sigla v. OHIM – Elleni Holding (VIPS), T‑215/03, EU:T:2007:93, bod 48, a ze dne 27. října 2016, Spa Monopole v. EUIPO – YTL Hotels & Properties (SPA VILLAGE), T‑625/15, nezveřejněný, EU:T:2016:631, bod 63].

    71

    Právě s ohledem na tyto úvahy je třeba ověřit, zda měl odvolací senát správně za to, že podmínky pro použití čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 nebyly v projednávané věci splněny.

    72

    První výtku uplatněnou žalobkyní je rovnou třeba odmítnout. V bodech 34 až 49 výše bylo totiž rozhodnuto, že odvolací senát přijal opatření k vyhovění rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), když zohlednil důkazy týkající se obchodního užívání přihlášené ochranné známky.

    73

    Dále je třeba posoudit druhou výtku uplatněnou žalobkyní ohledně prokázání nebezpečí, že bude neprávem těženo z dobrého jména starších ochranných známek, jakož i nejprve některé argumenty uplatněné EUIPO a vedlejší účastnicí v tomto ohledu.

    K zohlednění užívání kombinované ochranné známky obsahující přihlášenou ochrannou známku

    74

    Vedlejší účastnice tvrdí, že ochrannou známkou vyobrazenou ve výňatcích z její internetové stránky „www.mastercola.com“ není přihlášená ochranná známka, tj. Master, ale jiná ochranná známka, Master Cola, jejíž užívání není v projednávané věci relevantní.

    75

    Z judikatury Soudního dvora vyplývá, v kontextu nabytí rozlišovací způsobilosti ochranné známky užíváním a zachování ochranné známky na základě důkazu o skutečném užívání, že obecně pojem „užívání“ ochranné známky z důvodu samotného významu tohoto výrazu zahrnuje jak samostatné užívání této ochranné známky, tak její užívání coby součást jiné ochranné známky vzaté jako celek nebo společně s touto ochrannou známkou. Soudní dvůr rovněž upřesnil, že zapsaná ochranná známka, která je výlučně užívána jako součást kombinované ochranné známky nebo společně s jinou ochrannou známkou, musí být nadále vnímána jako označení původu dotčeného výrobku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. července 2005, Nestlé, C‑353/03, EU:C:2005:432, body 2930; ze dne 18. dubna 2013, Colloseum Holding, C‑12/12, EU:C:2013:253, body 32, 3536, a ze dne 18. července 2013, Specsavers International Healthcare a další, C‑252/12, EU:C:2013:497, body 2326).

    76

    V projednávané věci je nutno konstatovat, že výraz „master“ je rozlišujícím a dominantním prvkem ochranné známky Master Cola užívané na internetové stránce vedlejší účastnice „www.mastercola.com“ zejména pro nápoje. V rámci kombinované ochranné známky Master Cola je tak prvek „master“ nadále vnímán jako označení původu výrobků vedlejší účastnice. Užívání tohoto výrazu jakožto složky kombinované ochranné známky Master Cola tedy vskutku představuje užívání ochranné známky Master jako takové.

    77

    Z toho vyplývá, že důkazy vyňaté z internetové stránky vedlejší účastnice „www.mastercola.com“ nelze odmítnout z pouhého důvodu, že ochrannou známkou, která je na této stránce zobrazena, je ochranná známka Master Cola, a nikoli ochranná známka Master samostatně. To platí tím spíše, že prvně zmíněná ochranná známka zahrnuje druhou zmíněnou ochrannou známku jako celek.

    78

    Naopak je třeba dovodit, že obdobně, jako bylo rozhodnuto v rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), se tyto důkazy skutečně týkají obchodního užívání přihlášené ochranné známky.

    79

    Odvolací senát tudíž v rámci vyhovění rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062), tyto důkazy právem zohlednil.

    K zohlednění užívání přihlášené ochranné známky mimo Evropskou unii s ohledem na zásadu teritoriality

    80

    EUIPO tvrdí, že zápis ochranné známky Evropské unie není možné zamítnout na základě činů, k nimž došlo mimo území Unie. Je názoru, že pokud by rozhodnutí o použitelnosti čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 bylo založeno na skutečnostech, jež nastaly mimo území Unie, zásada teritoriality by byla zbavena smyslu.

    81

    Je třeba připomenout, že zásada teritoriality ve známkovém právu znamená, že ochrana přiznaná ochranné známce se řídí právem státu – nebo svazu států – kde je o tuto ochranu žádáno (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. června 1994, IHT Internationale Heiztechnik a Danzinger, C‑9/93, EU:C:1994:261, bod 22, a ze dne 13. září 2012, Protégé International v. Komise, T‑119/09, nezveřejněný, EU:T:2012:421, bod 78). Je třeba upřesnit, že zásada teritoriality rovněž znamená, že soud určitého státu nebo svazu států je zčásti nebo zcela příslušný k rozhodování o porušeních práv z ochranné známky, k nimž došlo nebo k nimž hrozí dojít na území tohoto členského státu nebo svazu států, s vyloučením třetích států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. dubna 2011, DHL Express France, C‑235/09, EU:C:2011:238, body 3738).

    82

    V projednávané věci je zaprvé třeba podotknout, že vedlejší účastnice podala přihlášku ochranné známky Evropské unie. Podle zásady teritoriality se podmínky této ochrany řídí unijním právem, zejména nařízením č. 207/2009.

    83

    Zadruhé žalobkyně podala proti této přihlášce ochranné známky Evropské unie námitky na základě čtyř starších ochranných známek Evropské unie Coca-Cola. Podle zásady teritoriality jsou tyto ochranné známky chráněny v Unii a mohou být uplatňovány v námitkách proti pozdější přihlášce ochranné známky.

    84

    Naproti tomu je nutno konstatovat, že se žalobkyně nedovolávala případných starších práv přiznaných v jiných zemích než v Unii. Tvrzení odvolacího senátu obsažené v bodě 29 napadeného rozhodnutí, podle kterého odvolací senát nevěděl, kdo je majitelem práv v těchto zemích, a že žalobkyně nenamítala zásah do svých práv v této zeměpisné oblasti, je tudíž bezvýznamné.

    85

    V tomto ohledu je též třeba odmítnout tvrzení EUIPO, podle kterého v souladu s články 4 a 6 bis Pařížské úmluvy jen za výjimečných okolností vyvolává zápis nebo užívání ochranné známky v jedné zemi účinky v druhé zemi, jako v případě, kdy je uplatňováno právo přednosti nebo dobré jméno v jedné zemi v případě ochranné známky užívané nebo zapsané v druhé zemi. Je sice pravda, že se uplatňování ochranné známky s dobrým jménem ve smyslu Pařížské úmluvy odchyluje od zásady teritoriality v tom smyslu, že ochrannou známku, která nebyla přihlášena v Unii, lze přesto uplatňovat v námitkách s ohledem na její proslulost v třetí zemi, která je stranou uvedené úmluvy. V projednávané věci se však žalobkyně na podporu svých námitek dovolává ochranných známek Evropské unie, a sice čtyř starších ochranných známek Coca-Cola, a nikoli ochranných známek proslulých ve třetích státech, které nebyly přihlášeny v Unii. Není zde tedy dána žádná výjimka ze zásady teritoriality.

    86

    Je ostatně třeba podotknout, že tato ustanovení Pařížské úmluvy se týkají případných starších práv, a nikoli pozdější přihlášky ochranné známky Evropské unie. Nezakazují tedy zohlednit užívání ochranné známky přihlášené v Unii ve třetím státě za účelem prokázání existence důvodu námitek v Unii.

    87

    Zatřetí žalobkyně v projednávané věci namítá existenci nebezpečí, že bude neprávem těženo z dobrého jména jejích starších ochranných známek v Unii, a nikoli mimo její území. Skutečné užívání přihlášené ochranné známky ve třetích státech namítá pouze pro podložení logické dedukce o pravděpodobném obchodním užívání přihlášené ochranné známky v Unii. V konečném důsledku je tedy relevantní posledně zmíněné užívání.

    88

    V této souvislosti je třeba dovodit, že zásada teritoriality ve známkovém právu nevylučuje zohlednění užívání přihlášené ochranné známky mimo Evropskou unii k podložení logické dedukce o pravděpodobném obchodním užívání přihlášené ochranné známky v Unii, za účelem prokázání existence nebezpečí, že bude v Unii neprávem těženo z dobrého jména starší ochranné známky Evropské unie ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

    89

    Z toho v projednávané věci vyplývá, že zásada teritoriality nebrání zohlednění důkazů týkajících se skutečného obchodního užívání přihlášené ochranné známky Master (ve spojení s výrazem „cola“) v Sýrii a na Blízkém východě, jako např. výňatků z internetové stránky „www.mastercola.com“, která je vypracována převážně v arabštině, pro účely prokázání nebezpečí, že užívání uvedené ochranné známky v Unii bude neprávem těžit z dobrého jména čtyř starších ochranných známek Evropské unie Coca-Cola.

    K posouzení logických dedukcí o nebezpečí parazitování v Unii

    90

    Odvolací senát v bodě 27 napadeného rozhodnutí konstatoval, že „[d]ůkazy dokládají, že [vedlejší účastnice] prodává své nápoje v lahvích, které mají stejný vzhled, stejný obraz, stejnou stylizaci, stejný typ písma a stejné balení jako lahve prodávané [žalobkyní] pod názvem Coca-Cola“.

    91

    V bodech 28 až 33 napadeného rozhodnutí však odvolací senát shledal, že tyto důkazy mají takový dosah, že nemohou podložit námitky, zejména existenci nebezpečí parazitování, a to v podstatě ze tří následujících důvodů. Zaprvé odvolací senát konstatoval, že uvedené důkazy nedokládají, že vedlejší účastnice užívá v Unii provedení, jež je vyobrazeno na její internetové stránce „www.mastercola.com“. Na podporu tohoto zjištění odvolací senát poukázal na to, že tato internetová stránka je vypracována převážně v arabštině, navzdory existenci stránky v angličtině, a na neexistenci jakéhokoli údaje o možnosti internetové objednávky nabízených výrobků a jejich zasílání do Unie. Zadruhé odvolací senát měl za to, že pouhá skutečnost, že je přihlášena ochranná známka Evropské unie – jejíž provedení se liší od provedení vyobrazeného na internetové stránce vedlejší účastnice – neukazuje, že by vedlejší účastnice měla v úmyslu propagovat své výrobky v Unii stejným způsobem jako v Sýrii a na Blízkém východě. Zatřetí odvolací senát shledal, že žalobkyně neukázala ani konkrétní image, která by mohla být přenesena ze starších ochranných známek Coca-Cola na dotčenou přihlášku v Unii nebo mimo Unii, zejména pro výrobky zahrnuté do tříd 29 a 30, ale i pro nápoje náležející do třídy 32. Podle odvolacího senátu nebylo z předložených důkazů možno jasně dovodit, co znamená Coca-Cola. Odvolací senát poukázal na to, že jelikož je podle článku 76 nařízení č. 207/2009 vázán argumenty účastníků řízení, nepřísluší mu pokusit se o to, aby sám tyto argumenty získal.

    92

    Zaprvé je nutno podotknout, že zjištění odvolacího senátu, podle kterého důkazy nedokládají, že vedlejší účastnice užívá v Unii provedení, jež je vyobrazeno na její internetové stránce „www.mastercola.com“, je samo o sobě v projednávané věci irelevantní.

    93

    Je sice třeba poznamenat, že internetová stránka „www.mastercola.com“ ve stávající podobě není určena především spotřebitelům v Unii s ohledem na neexistenci odkazu na Unii na této stránce a na její vyhotovení převážně v arabštině. Je tomu tak navzdory přítomnosti jejího prvku „.com“ zdůrazněného žalobkyní, jakož i stránky v angličtině, kterou uvedená internetová stránka obsahuje na následující adrese: http://www.mastercola.com/companyprofile-en.htm.

    94

    Tato poznámka však nezbavuje výňatky z této internetové stránky významu. Tyto výňatky totiž mohou podložit logickou dedukci o pravděpodobném obchodním užívání přihlášené ochranné známky v Unii, za účelem prokázání existence nebezpečí neoprávněného prospěchu získaného v Unii (viz body 88 a 89 výše).

    95

    EUIPO tedy v bodě 32 vyjádření k žalobě správně uznal, že důkazy o konkrétním užívání, k němuž došlo kdekoli ve světě, mohou poskytnout informaci o způsobu, jak může být přihlášená ochranná známka užívána v Unii, takže takovéto užívání mimo Unii může umožnit určit, zda by užívání přihlášené ochranné známky mohlo neprávem těžit z dobrého jména starších ochranných známek.

    96

    Tribunál má v tomto ohledu v zásadě za to, že z přihlášky ochranné známky Evropské unie lze logicky dovodit, že její majitel má v úmyslu uvádět své výrobky nebo služby na trh v Evropské unii.

    97

    V projednávané věci je tedy logicky předvídatelné, že pokud vedlejší účastnice dosáhne zápisu přihlášené ochranné známky, pozmění svoji internetovou stránku v souladu s uvedeným úmyslem uvádět své výrobky na trh pod touto ochrannou známkou v Unii.

    98

    V této souvislosti je nutno poznamenat, že internetové stránka „www.mastercola.com“ není neměnná a mohla by být změněna tak, že bude cílena na spotřebitele v Unii, zejména přidáním obsahu v jednom či více úředních jazycích Unie.

    99

    Zadruhé měl odvolací senát za to, že pouhá skutečnost, že vedlejší účastnice přihlásila ochrannou známku Evropské unie, neukazuje, že by posledně zmíněná měla v úmyslu propagovat své výrobky v Unii stejným způsobem jako v Sýrii a na Blízkém východě.

    100

    Je třeba předeslat, že vedlejší účastnice neuvedla, jakým způsobem zamýšlí propagovat své výrobky v Unii, a v tomto směru nepředložila žádný důkaz.

    101

    Následně vzhledem k neexistenci konkrétních poznatků o obchodních záměrech vedlejší účastnice v Unii je třeba dovodit, že výňatky z internetové stránky „www.mastercola.com“, které předložila žalobkyně a které se týkají skutečného užívání přihlášené ochranné známky vedlejší účastnicí mimo Unii, mohou vést prima facie k závěru o existenci budoucího a nehypotetického nebezpečí neoprávněného prospěchu v Unii.

    102

    Z judikatury lze totiž vyvodit závěr o nebezpečí parazitování na základě logických dedukcí vyplývajících z analýzy pravděpodobnosti – pokud se neomezují na pouhé domněnky – a zohlednění praxe obvyklé v relevantním obchodním odvětví, jakož i všech ostatních okolností projednávaného případu (viz body 67 a 68 výše).

    103

    V projednávané věci skutečnost, že vedlejší účastnice nepředložila žádný konkrétní poznatek o případných obchodních záměrech v Unii, které by se lišily od jejích obchodních záměrů týkajících se třetích zemí, není irelevantní. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala skutečné užívání přihlášené ochranné známky vedlejší účastnicí mimo Unii prostřednictvím předložení výňatků z internetové stránky „www.mastercola.com“, je třeba podotknout, že z hlediska důkazní povinnosti by bylo pro vedlejší účastnici snazší prokázat odlišnost jejích obchodních záměrů v Unii, než pro žalobkyni prokázat podobnost pravděpodobných obchodních záměrů vedlejší účastnice v Unii s jejími skutečnými obchodními praktikami mimo Unii. Vedlejší účastnice však žádný takový důkaz nepodala.

    104

    Je tedy třeba dospět k závěru, k němuž dospívá i žalobkyně, že skutečné užívání přihlášené ochranné známky vedlejší účastnicí ve zvláštním a záměrně zvoleném provedení mimo Unii může – není-li vedlejší účastnicí podán důkaz o opaku, který v projednávané věci chybí – vést k logické dedukci, že existuje vážné nebezpečí, že přihlášená ochranná známka bude v rámci Unie užívána stejným způsobem jako ve třetích zemích, a to tím spíše, že vedlejší účastnice výslovně požadovala zápis přihlášené ochranné známky pro užívání v Unii.

    105

    Tento závěr není vyvrácen tvrzením EUIPO, podle kterého prvky provedení, které jsou užívány mimo Unii, ale nejsou součástí přihlášené ochranné známky (a sice červená etiketa, ne které je výraz „Master Cola“ napsán bíle, charakteristický tvar nádoby a červené víčko) by v podstatě nemusely být užívány v Unii. Jak uvádí EUIPO, tyto prvky provedení sice mohou mít určitý význam pro schopnost veřejnosti učinit si asociaci mezi přihlášenou ochrannou známkou a ochrannými známkami žalobkyně parazitujícím způsobem. Avšak v rozsudku ze dne 11. prosince 2014, Master (T‑480/12, EU:T:2014:1062, body 6474), Tribunál shledal, že celková podobnost kolidujících označení, kterou je třeba vzít v úvahu při posuzování případného nebezpečí parazitování, může vyplývat pouze z prvků vzhledové podobnosti, spočívající nejen v „ocásku“ prodlužujícím jejich příslušná počáteční písmena „c“ a „m“ zakřivením ve formě podpisu, ale rovněž v tom, že společně používají typ písma, který je v současném obchodním styku málo běžný, a sice spenceriánské písmo, které relevantní spotřebitel vnímá jako celek. Ačkoli případné užívání uvedených prvků provedení v Unii může posílit logickou dedukci o nebezpečí parazitování, nepředstavuje nezbytnou podmínku takovéto dedukce. Kromě toho skutečnost, že takovéto prvky provedení jsou již užívány na internetové stránce vedlejší účastnice v její stávající podobě, může podložit logickou dedukci, že by mohly být v budoucnu užívány na uvedené stránce v pozměněné podobě, s cílem zaměřit se na spotřebitele v Unii (viz bod 98 výše).

    106

    Kromě toho tvrzení EUIPO, že žalobkyně neposkytla žádný údaj o počtu spotřebitelů v Unii, kteří navštívili internetovou stránku „www.mastercola.com“, je irelevantní. Na jedné straně čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 vyžaduje prospektivní analýzu budoucího a nehypotetického nebezpečí parazitování v Unii na základě v současnosti dostupných poznatků, ale nikoli prokázání stávajícího parazitování v Unii. Majitel starší ochranné známky není povinen prokázat existenci skutečného a trvajícího zásahu do své ochranné známky, jak potvrzuje použití podmiňovacího způsobu v uvedeném ustanovení (viz bod 67 výše). Na druhé straně, zatímco nebezpečí rozmělnění, tj. nebezpečí, že bude narušena rozlišovací způsobilost starších ochranných známek, předpokládá prokázání změny hospodářského chování průměrného spotřebitele výrobků nebo služeb, pro které je starší ochranná známka zapsána, vyplývající z užívání pozdější ochranné známky (viz rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, Environmental Manufacturing v. OHIM, C‑383/12 P, EU:C:2013:741, bod 34 a citovaná judikatura), takovýto důkaz není vyžadován pro nebezpečí parazitování, tj. nebezpečí, že bude neprávem těženo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek. Nebezpečí parazitování je ostatně posuzováno ve vztahu k průměrnému spotřebiteli výrobků a služeb, na které se vztahuje pozdější ochranná známka, a nikoli starší ochranná známka, neboť zakázáno je to, aby majitel pozdější ochranné známky těžil ze starší ochranné známky (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, bod 36, a ze dne 20. září 2017, The Tea Board v. EUIPO, C‑673/15 P až C‑676/15 P, EU:C:2017:702, bod 92).

    107

    Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací senát pochybil při posuzování důkazů týkajících se obchodního užívání přihlášené ochranné známky mimo Unii, zejména výňatků z internetové stránky vedlejší účastnice „www.mastercola.com“ předložených žalobkyní, neboť nezohlednil logické dedukce a analýzy pravděpodobnosti, které z nich mohou vyplývat ohledně nebezpečí parazitování v Unii. Tímto odvolací senát porušil čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009.

    108

    Prvnímu žalobnímu důvodu je tedy třeba vyhovět.

    109

    Navíc a jako obiter dictum je třeba uvést, že k vyřešení sporu a předejití zrušením a následným vrácením, s ohledem na zásady řádného výkonu spravedlnosti a hospodárnosti řízení, považuje Tribunál za vhodné vyjádřit se ve světle spisu a vyjádření účastníků řízení, jež byla získána na základě písemné otázky a na jednání, k závěru učiněnému odvolacím senátem, že žalobkyně neukázala ani konkrétní image, která by mohla být přenesena z jejích starších ochranných známek Coca-Cola na dotčenou přihlášku v Unii nebo mimo Unii, a že předložené důkazy neumožňovaly jasně určit, co znamená Coca-Cola.

    110

    V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že podle čl. 65 odst. 2 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 72 odst. 2 nařízení 2017/1001) je Tribunál povolán k posuzování legality rozhodnutí odvolacích senátů EUIPO, přičemž přezkoumává uplatňování unijního práva těmito senáty, zejména s ohledem na skutečnosti, které byly předloženy odvolacím senátům. V mezích uvedeného článku, jak jej vykládá Soudní dvůr, může Tribunál provést celkový přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů EUIPO a v případě potřeby zkoumat, zda tyto senáty provedly správné právní posouzení skutkového stavu sporu, nebo zda posouzení skutkových okolností, které byly předloženy zmíněným senátům, není stiženo vadou (rozsudek ze dne 18. prosince 2008, Les Éditions Albert René v. OHIM, C‑16/06 P, EU:C:2008:739, body 3839).

    111

    Jakmile má totiž Tribunál posuzovat legalitu rozhodnutí odvolacího senátu EUIPO, nemůže být vázán nesprávným posouzením skutkového stavu provedeným tímto senátem, neboť zmíněné posouzení je součástí závěrů, jejichž legalita je zpochybňována před Tribunálem (rozsudek ze dne 18. prosince 2008, Les Éditions Albert René v. OHIM, C‑16/06 P, EU:C:2008:739, bod 48).

    112

    V projednávané věci žalobkyně navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí a první žalobní důvod založila na porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Posouzení existence nebezpečí neoprávněného prospěchu, konkrétně konstatování image, která by mohla být přenesena ze starších ochranných známek na přihlášenou ochrannou známku, je tedy součástí závěrů, jejichž legalita je zpochybňována před Tribunálem.

    113

    Pokud jde o důkazy týkající se image, která by mohla být přenesena ze starších ochranných známek na přihlášenou ochrannou známku, je sice třeba podotknout, že se žalobkyně omezila v žalobě na zmínku o „zjevném úmyslu [vedlejší účastnice] využívat [j]ejí dobré jméno […] a značené obchodní úsilí, které vyvinula k vytvoření image ochranné známky Coca-Cola“.

    114

    Ze spisu však vyplývá, že v bodech 20 až 29 vyjádření předloženého dne 23. února 2011 u námitkového oddělení a převzatého v příloze 1 písemného odůvodnění odvolání ze dne 25. ledna 2012 předloženého odvolacímu senátu žalobkyně dlouze pojednala o image svých čtyř starších ochranných známek Coca-Cola, jejichž dobré jméno chtěla tímto prokázat. V bodech 27 až 29 uvedeného vyjádření citovala zejména výňatky z knihy a studie pocházejících od nezávislého institutu Superbrands (obsaženy v přílohách 4 a 5 uvedeného vyjádření), které zejména uváděly, že „Coca-Cola je světově nejrozpoznávanější ochrannou známkou s 94 % světovým rozpoznáním“, „Coca-Cola je známá svými novátorskými a významnými marketingovými kampaněmi a je proslulá svými věhlasnými reklamami“, „[h]odnoty ochranné známky Coca-Cola odolaly zubu času a jejich cílem je šířit optimismus, družnost [nebo pospolitost] a autentičnost[;]. Coca-Cola není politikou, ale snaží se spojit lidi se slibnou nadějí na lepší časy a možnosti[; t]yto hodnoty činí Coca-Colu stejně významnou a přitažlivou dnes jako dříve a podporují loajalitu, náklonnost a lásku, které celé generace pociťovaly ve vztahu k této ochranné známce[; p]ověst společnosti The Coca-Cola Company v souvislosti se silným marketingem zajišťuje, že toto pouto je nyní silnější než kdy dříve“.

    115

    V této souvislosti je třeba připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že mezi jednotlivými útvary EUIPO, a sice průzkumovým referentem, námitkovým oddělením, oddělením pro správu známek a právní otázky a zrušovacími odděleními na jedné straně a odvolacími senáty na druhé straně existuje funkční kontinuita. Z této funkční kontinuity mezi jednotlivými útvary EUIPO vyplývá, že v rámci přezkumu rozhodnutí vydaných v prvním stupni útvary EUIPO, jejž jsou odvolací senáty povinny provádět, mají tyto senáty povinnost založit své rozhodnutí na všech skutkových a právních okolnostech, které účastníci řízení uplatnili buď v řízení před útvarem rozhodujícím v prvním stupni, nebo v odvolacím řízení. Přezkum prováděný odvolacími senáty se neomezuje na přezkum legality napadeného rozhodnutí, nýbrž v důsledku devolutivního účinku odvolacího řízení znamená nové posouzení celého sporu, přičemž odvolací senáty musí v plném rozsahu přezkoumat původní návrh a přihlédnout k včas předloženým důkazům [viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2007, SAEME v. OHIM – Racke (REVIAN’s), T‑407/05, EU:T:2007:329, body 4951 a citovaná judikatura]. Z článku 64 odst. 1 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 71 odst. 1 nařízení 2017/1001) vyplývá, že odvolací senát má z důvodu odvolání, které k němu bylo podáno, provést nový úplný přezkum merita námitek jak z hlediska právních, tak z hlediska skutkových otázek [rozsudky ze dne 13. března 2007, OHIM v. Kaul, C‑29/05 P, EU:C:2007:162, bod 57, a ze dne 13. prosince 2016, Guiral Broto v. EUIPO – Gastro & Soul (Café del Sol), T‑548/15, nezveřejněný, EU:T:2016:720, bod 21].

    116

    Podle zásady funkční kontinuity je třeba dovodit, že odvolací senát byl povinen zohlednit tvrzení, jež žalobkyně uvedla ve vyjádření ze dne 23. února 2011 předloženém námitkovému oddělení a přiloženém k písemnému odůvodnění odvolání ze dne 25. ledna 2012, ohledně image čtyř starších ochranných známek Coca-Cola, která mohla být přenesena na přihlášenou ochrannou známku.

    117

    Odvolací senát tudíž v bodě 30 napadeného rozhodnutí nesprávně tvrdil, že žalobkyně neukázala konkrétní image, která by mohla být přenesena ze čtyř starších ochranných známek Coca-Cola na přihlášenou ochrannou známku. Odvolací senát též nesprávně dodal, že předložené důkazy neumožňují jasně určit, co znamená Coca-Cola.

    118

    Navíc v bodě 32 napadeného rozhodnutí odvolací senát sice správně podotkl, že je podle článku 76 nařízení č. 207/2009 vázán argumenty účastníků řízení, avšak znovu měl nesprávně v podstatě za to, že žalobkyně nepředložila u EUIPO argumenty a důkazy týkající se image, jež by mohla být přenesena ze starších ochranných známek na přihlášenou ochrannou známku.

    119

    Na rozdíl od toho, co odvolací senát dovodil v bodech 30 až 33 napadeného rozhodnutí, je nutno konstatovat, že žalobkyně skutečně předložila u EUIPO argumenty a důkazy týkající se image, která by mohla být přenesena ze starších ochranných známek na přihlášenou ochrannou známku, zejména výňatky ze studie Superbrands citované ve vyjádření předloženém žalobkyní na podporu námitek.

    120

    Pro úplnost Tribunál nakonec zdůrazňuje, že tvrzení odvolacího senátu obsažené v bodě 31 napadeného rozhodnutí, podle kterého žádný z výrobků zahrnutých do tříd 29 a 30 není osvěžující nápoj, ve vztahu k němuž mají starší ochranné známky dobré jméno, není rozhodující.

    121

    Podle judikatury týkající se čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009 totiž mohly některé ochranné známky získat dobré jméno v tak široké míře, že přesahuje rámec veřejnosti, které jsou určeny výrobky nebo služby, pro které byly tyto ochranné známky zapsány. V takovémto případě je možné, že si veřejnost, které jsou určeny výrobky nebo služby, pro které je zapsána pozdější ochranná známka, vytvoří spojitost mezi kolidujícími ochrannými známkami, i když bude zcela odlišná od veřejnosti, které jsou určeny výrobky nebo služby, pro které byla zapsána starší ochranná známka (rozsudek ze dne 27. listopadu 2008, Intel Corporation, C‑252/07, EU:C:2008:655, body 5152).

    122

    Ostatně v projednávané věci studie Superbrands předložená žalobkyní námitkovému oddělení a citovaná v bodě 114 výše uvádí, že [j]elikož Coca-Cola je na vrcholu celosvětové známosti pro ochrannou známku, dotyčný podnik je schopen využívat svého vztahu se spotřebiteli s cílem dosáhnout vlivu nad rámec trhu s nealkoholickými nápoji“.

    123

    Vzhledem k tomu, že prvnímu žalobnímu důvodu bylo v bodě 108 výše vyhověno, je třeba žalobě vyhovět, a napadené rozhodnutí tudíž zrušit.

    K nákladům řízení

    124

    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

    125

    Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a EUIPO a vedlejší účastnice neměly ve věci úspěch, je důvodné rozhodnout, že EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vzniklé žalobkyni a že vedlejší účastnice ponese vlastní náklady řízení.

    126

    Kromě toho žalobkyně požadovala, aby EUIPO byla uložena náhrada nákladů vynaložených žalobkyní v každém stadiu námitkového a odvolacího řízení. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 190 odst. 2 jednacího řádu se nezbytné náklady vzniklé účastníkům řízení v souvislosti s řízením před odvolacím senátem považují za náklady, jejichž náhradu lze přiznat. To však neplatí pro výdaje vzniklé v souvislosti s řízením před námitkovým oddělením. Požadavku žalobkyně směřujícímu k tomu, aby EUIPO, který neměl úspěch ve věci, byla uložena náhrada nákladů správního řízení, tudíž může být vyhověno pouze v rozsahu, v němž jde o nezbytné náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s řízením před odvolacím senátem [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. října 2016, Guccio Gucci v. EUIPO – Guess? IP Holder (Znázornění čtyř propletených písmen G), T‑753/15, nezveřejněný, EU:T:2016:604, bod 56 a citovaná judikatura].

     

    Z těchto důvodů,

    TRIBUNÁL (osmý senát)

    rozhodl takto:

     

    1)

    Rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 2. prosince 2015 (věc R 1251/2015-4) se zrušuje.

     

    2)

    EUIPO ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vzniklé společnosti The Coca-Cola Company, včetně nákladů řízení před odvolacím senátem EUIPO.

     

    3)

    Společnost Modern Industrial & Trading Investment Co. Ltd (Mitico) ponese vlastní náklady řízení.

     

    Collins

    Kančeva

    Passer

    Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 7. prosince 2017.

    Podpisy.

    Obsah

     

    Skutečnosti předcházející sporu

     

    Návrhová žádání účastníků řízení

     

    Právní otázky

     

    Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 65 odst. 6 nařízení č. 207/2009

     

    K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009

     

    Připomenutí judikatury a úvodní poznámky

     

    K zohlednění užívání kombinované ochranné známky obsahující přihlášenou ochrannou známku

     

    K zohlednění užívání přihlášené ochranné známky mimo Evropskou unii s ohledem na zásadu teritoriality

     

    K posouzení logických dedukcí o nebezpečí parazitování v Unii

     

    K nákladům řízení


    ( *1 ) – Jednací jazyk: angličtina.

    Nahoru