—

za M. Vital Péreze M. Noval Patoem a I. Fernández-Jardón Fernándezem, abogados,

—

za španělskou vládu M. J. García-Valdecasas Dorrego a L. Banciella Rodríguez-Miñonem, jako zmocněnci,

—

za německou vládu T. Henzem a J. Möllerem, jako zmocněnci,

—

za francouzskou vládu D. Colasem a R. Coesmem, jako zmocněnci,

—

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s S. Varonem, avvocato dello Stato,

—

za Evropskou komisi L. Lozano Palacios a D. Martinem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79), jakož i čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi M. Vital Pérezem a Ayuntamiento de Oviedo (obec Oviedo, dále jen „Ayuntamiento“) ve věci rozhodnutí Ayuntamiento o schválení oznámení o výběrovém řízení, které vyžaduje, aby uchazeči o pracovní místa příslušníků místní policie nepřekročili věk 30 let.

3

Body 18, 23 a 25 odůvodnění směrnice 2000/78 uvádějí:

[...]

[...]

4

Podle článku 1 směrnice 2000/78 je jejím účelem stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení.

5

Článek 2 této směrnice stanoví:

„1.   Pro účely této směrnice se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.

2.   Pro účely odstavce 1 se

[...]“

6

Článek 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/78 stanoví:

„V rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o

7

Článek 4 odst. 1 této směrnice zní takto:

„Bez ohledu na čl. 2 odst. 1 a 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíl v zacházení na základě vlastností souvisejících s jedním z důvodů uvedených v článku 1 nepředstavuje diskriminaci, pokud z povahy dotyčné pracovní činnosti nebo z podmínek jejího výkonu vyplývá, že tyto vlastnosti představují podstatný a určující profesní požadavek, je-li cíl legitimní a požadavek přiměřený.“

8

Článek 6 směrnice 2000/78 stanoví:

„1.   Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

Tyto rozdíly v zacházení mohou zahrnovat zejména:

[...]

[...]“

9

Ve Španělsku každé ze 17 autonomních společenství přijalo zákony či podzákonné právní předpisy týkající se postavení místní policie, které se liší, pokud jde o maximální věk pro přístup k tomuto povolání. Zatímco některé zákony jej stanoví na 30 let či více, jiné zákony nestanoví žádnou hranici.

10

Článek 18 odst. 6 zákona autonomního společenství Asturského knížectví 2/2007 o koordinaci místních policií (Ley 2/2007 de Coordinación de las Policías Locales de la Comunidad Autonóma del Principado de Asturias) ze dne 23. března 2007 (BOE č. 169 ze dne 16. července 2007) stanoví funkce příslušníků místní policie následovně:

„Pomoc občanům, ochrana osob a majetku, zatýkání pachatelů trestné činnosti a dohled nad nimi, preventivní hlídky, regulace dopravy a všechny další podobné funkce, kterými je pověří nadřízení“.

11

Článek 32 písm. b) tohoto zákona stanoví jako obecnou podmínku pro přijetí do sboru místní policie zejména:

„[...]

12

Zákon 2/2007 byl přijat na základě pravomocí, které španělská ústava přiznává autonomním společenstvím v rámci zákona 2/1986 o bezpečnostních silách a sborech (Ley Orgánica 2/1986 de Fuerzas y Cuerpus de Seguridad) ze dne 13. března 1986 (BOE č. 63 ze dne 14. března 1986).

13

Článek 11 odst. 1 zákona 2/1986 stanoví pro bezpečnostní síly a sbory státu následující funkce:

„Úkolem bezpečnostních sil a sborů státu je chránit volný výkon práv a svobod a zajišťovat bezpečnost občanů plněním následujících funkcí:

14

Článek 53 odst. 1 zákona 2/1986, který stanoví funkce pro sbory místní policie, zní následovně:

„Sbory místní policie vykonávají následující funkce:

15

M. Vital Pérez podal dne 8. dubna 2013 u předkládajícího soudu opravný prostředek proti rozhodnutí Ayuntamiento ze dne 7. března 2013, schvalujícímu specifické podmínky stanovené v oznámení o výběrovém řízení určeném k obsazení patnácti pracovních míst příslušníků místní policie.

16

M. Vital Pérez zpochybňuje legalitu bodu 3.2 uvedeného oznámení o výběrovém řízení, který vyžaduje, aby uchazeči nedosahovali věku 30 let. Podle žalobce ve věci v původním řízení tento požadavek porušuje jeho základní právo na přístup k veřejným funkcím za podmínek rovnosti, které je zakotveno ve španělské ústavě a ve směrnici 2000/78.

17

M. Vital Pérez se domáhá zrušení uvedeného bodu 3.2 z důvodu, že obsahuje podmínku, která není opodstatněná ani odůvodněná, neboť podmínka fyzické způsobilosti adekvátní pro výkon funkcí je zaručena fyzickými zkouškami požadovanými v oznámení o výběrovém řízení. Uvádí totiž, že v souladu s bodem 3.5 uvedeného oznámení uchazeči musí „[s]plňovat podmínku fyzické a psychické způsobilosti adekvátní pro výkon funkcí vyplývajících ze zaměstnání a pro úspěšné absolvování fyzických zkoušek“, které jsou specifikovány v oznámení o výběrovém řízení dotčeném ve věci v původním řízení.

18

M. Vital Pérez poznamenává, že jednotlivá nařízení nebo zákony vydané autonomními společenstvími buď žádnou věkovou hranici nestanoví (Andalusie, Aragón, Baleáry, Kanárské ostrovy, Kastilie-La Mancha, Katalánsko či Extremadura), nebo ji stanoví na 35 let (Baskicko) anebo na 36 let (Galicie a Valencie).

19

Ayuntamiento uvádí, že tím, že takovou věkovou podmínku stanovila, pouze dodržuje zákon 2/2007. Kromě toho k odůvodnění tohoto opatření vychází z článku 6 směrnice 2000/78 a v každém případě Soudní dvůr již rozhodl ve prospěch uvedené podmínky v rozsudku Wolf (C‑229/08, EU:C:2010:3).

20

Předkládající soud, který zdůraznil, že Tribunal Supremo ve svých rozsudcích ze dne 21. března a 17. října 2011 zrušil podzákonné právní předpisy, které stanovily vyloučení uchazečů starších 30 let z otevřeného výběrového řízení na čekatele na místo inspektora sboru státní policie, má za to, že je možné, že věková podmínka dotčená ve věci v původním řízení nesplňuje kritérium přiměřenosti. Tento soud totiž uvádí, že existují méně omezující prostředky, než je stanovení maximálního věku, který umožní dosáhnout dotčeného cíle, a sice to, že příslušníci místní policie splní speciální podmínku fyzické způsobilosti požadovanou pro výkon jejich povolání. Specifickou podmínku oznámení o výběrovém řízení přitom představuje právě absolvování náročných fyzických zkoušek.

21

Tento soud má rovněž za to, že podmínky fyzické způsobilosti vyžadované pro přijetí příslušníků místní policie nelze srovnávat s „mimořádně vysokými fyzickými schopnostmi“ vyžadovanými v případě požárníků z důvodu odlišné povahy jejich funkcí, takže rozsudek Wolf (EU:C:2010:3) nelze v projednávané věci použít přímo.

22

Za těchto podmínek se Juzgado de lo Contencioso-Administrativo no 4 de Oviedo rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Brání čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2007/78 [...], jakož i čl. 21 odst. 1 [Listiny], v rozsahu, v němž zakazují jakoukoli diskriminaci na základě věku, tomu, aby oznámení o výběrovém řízení obce, které výslovně uplatňuje regionální zákon členského státu, stanovilo pro přístup k pracovnímu místu příslušníka místní policie maximální věk 30 let?“

23

V rámci projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se předkládající soud táže Soudního dvora na výklad jak článku 21 Listiny, tak ustanovení směrnice 2000/78.

24

Je třeba připomenout, že Soudní dvůr uznal existenci zásady zákazu diskriminace na základě věku, která musí být považována za obecnou zásadu unijního práva a která byla v oblasti zaměstnání a povolání konkretizována směrnicí 2000/78 (rozsudky Kücükdeveci, C‑555/07, EU:C:2010:21, bod 21, jakož i Prigge a další, C‑447/09, EU:C:2011:573, bod 38).

25

Z toho vyplývá, že je-li Soudnímu dvoru položena předběžná otázka, jejímž předmětem je výklad takové obecné zásady zákazu diskriminace na základě věku, jako je zásada zakotvená v článku 21 Listiny, jakož i ustanovení směrnice 2000/78 v rámci sporu mezi jednotlivcem a veřejnou správou, Soudní dvůr otázku přezkoumává pouze s ohledem na tuto směrnici (v tomto smyslu viz rozsudek Tyrolean Airways Tiroler Luftfahrt, C‑132/11, EU:C:2012:329, body 21 až 23).

26

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78 musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která maximální věk pro přijetí příslušníků místní policie stanoví na 30 let.

27

Za účelem odpovědi na položenou otázku je třeba zjistit, zda právní úprava dotčená ve věci v původním řízení spadá do působnosti směrnice 2000/78 a v kladném případě zda obsahuje rozdílné zacházení založené na věku, které by případně mohlo být považováno za odůvodněné s ohledem na tuto směrnici.

28

Úvodem je třeba zdůraznit, že jak z názvu a preambule, tak z obsahu a účelu směrnice 2000/78 plyne, že jejím cílem je stanovení obecného rámce k tomu, aby každé osobě bylo zajištěno rovné zacházení „v zaměstnání a povolání“ tím, že jí poskytne účinnou ochranu proti diskriminaci na základě některého z důvodů zmíněných v jejím článku 1, mezi nimiž je uveden i věk (rozsudky Hütter, C‑88/08, EU:C:2009:381, bod 33, jakož i Georgiev, C‑250/09 a C‑268/09, EU:C:2010:699, bod 26).

29

Pokud jde konkrétně o použití této směrnice v kontextu věci v původním řízení, je třeba konstatovat, že z čl. 3 odst. 1 písm. a) této směrnice vyplývá, že se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde zejména o podmínky přístupu k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo k povolání, včetně kritérií výběru a podmínek náboru bez ohledu na obor činnosti a na všech úrovních profesní hierarchie.

30

Článek 32 písm. b) zákona 2/2007, který stanoví, že osoby starší 30 let nemohou být přijaty do sboru místní policie, ovlivňuje podmínky náboru těchto pracovníků. Právní úprava této povahy proto musí být považována za právní úpravu stanovící pravidla v oblasti přístupu k zaměstnání ve veřejném sektoru ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/78.

31

Z toho vyplývá, že se tato směrnice použije na takovou situaci, jako je situace, která je základem sporu předloženého předkládajícímu soudu.

32

Pokud jde o otázku, zda právní úprava dotčená ve věci v původním řízení zavádí rozdílné zacházení na základě věku, je třeba připomenout, že podle čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/78 „se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1“ této směrnice. Článek 2 odst. 2 písm. a) této směrnice stanoví, že pro účely použití odstavce 1 k přímé diskriminaci dochází, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1 téže směrnice.

33

V projednávaném případě má čl. 32 písm. b) zákona 2/2007 za účinek, že se s některými osobami zachází méně příznivě než s jinými osobami ve srovnatelných situacích pouze z důvodu, že překročily věk 30 let. Právní úprava této povahy zcela jasně zavádí rozdílné zacházení přímo založené na věku ve smyslu ustanovení článku 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/78.

34

Je třeba ještě ověřit, zda takové rozdílné zacházení může být odůvodněno s ohledem na čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78.

35

Pokud jde zaprvé o čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/78, je nutno uvést, že podle samotného znění tohoto ustanovení „rozdíl v zacházení na základě vlastností souvisejících s jedním z důvodů uvedených v článku 1 [této směrnice] nepředstavuje diskriminaci, pokud z povahy dotyčné pracovní činnosti nebo z podmínek jejího výkonu vyplývá, že tyto vlastnosti představují podstatný a určující profesní požadavek, je-li cíl legitimní a požadavek přiměřený.“

36

V tomto ohledu Soudní dvůr již rozhodl, že z čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/78 vyplývá, že podstatný a určující profesní požadavek musí představovat nikoliv důvod, na němž je založeno rozdílné zacházení, nýbrž vlastnost související s tímto důvodem (viz rozsudky Wolf, EU:C:2010:3, bod 35, jakož i Prigge a další, EU:C:2011:573, bod 66).

37

Podle ustálené judikatury je přitom disponování zvláštními fyzickými schopnostmi vlastností související s věkem (rozsudky Wolf, EU:C:2010:3, bod 41, jakož i Prigge a další, EU:C:2011:573, bod 67).

38

V projednávané věci z čl. 18 odst. 6 zákona 2/2007 vyplývá, že funkce příslušníků místní policie zahrnují zejména pomoc občanům, ochranu osob a majetku, zatýkání pachatelů trestné činnosti a dohled nad nimi, preventivní hlídky a regulaci dopravy.

39

Ačkoli je pravda, že některé z těchto funkcí, jako je pomoc občanům nebo regulace dopravy, podle všeho významné fyzické úsilí nevyžadují, nic to nemění na tom, že funkce týkající se ochrany osob a majetku, zatýkání pachatelů trestné činnosti a dohledu nad nimi, jakož i preventivních hlídek mohou vyžadovat používání fyzické síly.

40

Povaha posledně uvedených funkcí s sebou nese obzvláštní fyzickou zdatnost, jelikož fyzická selhání při výkonu uvedených funkcí mohou mít značné důsledky nejen pro příslušníky policie samotné a pro třetí osoby, ale také pro udržení veřejného pořádku (v tomto smyslu viz rozsudek Prigge a další, EU:C:2011:573, bod 67).

41

Z toho vyplývá, že disponování zvláštními fyzickými schopnostmi může být považováno za „podstatný a určující profesní požadavek“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/78 pro výkon povolání příslušníka místní policie.

42

Pokud jde o cíl sledovaný právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení, španělská vláda uvedla, že zákon 2/2007 tím, že stanovil věkovou hranici pro přístup ke sboru místní policie na 30 let, má za cíl zaručit operační schopnost a řádné fungování tohoto policejního sboru, když zajistí, že nově přijatí příslušníci budou s to vykonávat nejnáročnější úkoly z fyzického hlediska po relativně dlouhou dobu své kariéry.

43

V tomto ohledu je třeba uvést, že bod 18 odůvodnění směrnice 2000/78 stanoví, že tato směrnice nevyžaduje, aby policie přijímala nebo zaměstnávala osoby, které nemají požadovanou schopnost vykonávat všechny funkce, jejichž vykonávání by se od nich mohlo požadovat se zřetelem k oprávněnému cíli zachování operační schopnosti těchto služeb.

44

Jeví se tedy, že potřeba zabezpečit operační schopnost a řádné fungování policejního sboru představuje legitimní cíl ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/78 (v tomto smyslu viz rozsudek Wolf, EU:C:2010:3, bod 39).

45

Je však nutno zjistit, zda vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení tím, že takovou věkovou hranici stanovila, uložila přiměřený požadavek, to znamená, zda je tato hranice způsobilá dosáhnout sledovaného cíle a zda nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné.

46

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle bodu 23 odůvodnění směrnice 2000/78 může být za „velmi omezených okolností“ rozdíl v zacházení odůvodněný v případech, kdy vlastnost týkající se zejména věku představuje oprávněný a rozhodující požadavek povolání.

47

Kromě toho musí být čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice v rozsahu, v němž umožňuje odchýlit se od zásady zákazu diskriminace, vykládán striktně (rozsudek Prigge a další, EU:C:2011:573, bod 72).

48

V tomto ohledu je nutno ověřit, zda s ohledem na to, co bylo uvedeno v bodech 39 až 41 tohoto rozsudku, zvláštní fyzické schopnosti požadované pro výkon funkce příslušníka místní policie nezbytně souvisí s určitou věkovou skupinou nebo se nevyskytují u osob překračujících určitý věk.

49

Pro účely tohoto ověření je třeba zohlednit následující skutečnosti.

50

Zaprvé z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že existují zjevné rozdíly mezi právními předpisy autonomních společenství týkajícími se příslušníků místní policie, pokud jde o stanovení maximálního věku pro přístup k tomuto povolání. Některé právní předpisy jej totiž stanoví na 30 let či více (35 let, 36 let nebo 40 let), zatímco jiná autonomní společenství zvolila žádnou hranici nestanovit.

51

Zadruhé španělská vláda v odpovědi na písemnou otázku položenou Soudním dvorem potvrdila, že podmínka týkající se maximálního věku 30 let pro přístup k funkci příslušníka státní policie – jejíž úkoly stanovené v článku 11 zákona 2/1986 jsou podobné úkolům, které jsou svěřeny místní policii – byla zrušena.

52

Zatřetí je třeba uvést, že v rozsudku Wolf (EU:C:2010:3, bod 44) Soudní dvůr dospěl k závěru, že opatření spočívající ve stanovení maximální věkové hranice pro přijímání na pracovní místo ve střední technické složce hasičů na 30 let je přiměřené, jelikož se jeví, že je taková hranice nezbytná pro zabezpečení operační schopnosti a řádného fungování dotčené služby.

53

Soudní dvůr však k tomuto závěru dospěl až poté, co na základě vědeckých údajů, které mu byly předloženy, konstatoval, že některé z úkolů svěřených příslušníkům střední technické složky hasičů, jako je boj proti požárům, vyžadují „mimořádně vysoké“ fyzické schopnosti a že velmi málo příslušníků ve věku vyšším než 45 let má fyzické schopnosti dostatečné pro výkon takové činnosti. Podle Soudního dvora by přijetí v pokročilém věku mělo za následek, že příliš velkému počtu příslušníků by nemohly být přiděleny nejnáročnější úkoly po fyzické stránce. Stejně tak by toto přijetí neumožňovalo, aby takto přijatým příslušníkům byly přiděleny uvedené úkoly po dostatečně dlouhou dobu. Konečně rozumná organizace sboru profesionálních hasičů vyžaduje pro střední technickou službu odpovídající vzájemný vztah mezi fyzicky náročnými pracovními místy, jež nejsou určena starším příslušníkům, a fyzicky méně náročnými pracovními místy, jež jsou těmto příslušníkům určena (rozsudek Wolf, EU:C:2010:3, body 41 a 43).

54

Podle konstatování předkládajícího soudu jsou přitom s ohledem na takové úkoly svěřené příslušníkům místní policie, jako jsou úkoly popsané v bodě 38 tohoto rozsudku, schopnosti, které tito příslušníci musejí mít, aby byli s to plnit některé z těchto úkolů, ne vždy srovnatelné s „mimořádně vysokými“ fyzickými schopnostmi, které jsou systematicky vyžadovány od požárníků, zejména v oblasti boje proti požárům.

55

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že jak bylo uvedeno v bodě 17 tohoto rozsudku, bod 3.5 oznámení o výběrovém řízení určeném k obsazení pracovních míst příslušníků místní policie Ayuntamiento stanoví, že uchazeči o tato pracovní místa musejí splňovat „podmínku fyzické a psychické způsobilosti adekvátní pro výkon funkcí vyplývajících ze zaměstnání a pro úspěšné absolvování fyzických zkoušek“, které jsou specifikovány v tomto oznámení. Jde o náročné a vyřazovací fyzické zkoušky, které podle předkládajícího soudu umožňují dosáhnout cíle spočívajícího v tom, aby příslušníci místní policie splňovali zvláštní podmínku fyzické způsobilosti vyžadovanou pro výkon jejich povolání méně omezujícím způsobem, než je stanovení maximálního věku.

56

Kromě toho žádná skutečnost v písemnostech spisu předloženého Soudnímu dvoru ani v písemných vyjádřeních, která mu byla předložena, neumožňuje tvrdit, že cíl zaručení operační schopnosti a řádného fungování sboru příslušníků místní policie vyžaduje zachovat určitou věkovou strukturu tohoto sboru, což by vyžadovalo přijímání výhradně příslušníků nedosahujících věku 30 let.

57

Z těchto úvah vyplývá, že zákon 2/2007 tím, že takovou věkovou hranici stanovil, uložil nepřiměřený požadavek.

58

Proto musí být čl. 4 odst. 1 směrnice 2000/78 vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která maximální věk pro přijetí příslušníků místní policie stanoví na 30 let.

59

Pokud jde zadruhé o čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78, je třeba uvést, že toto ustanovení stanoví, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné. Druhý pododstavec písm. c) téhož odstavce, na který předkládající soud ve své otázce výslovně odkazuje, stanoví, že tyto rozdíly v zacházení mohou zahrnovat „stanovení maximálního věku pro přijetí, který je založen na požadavcích dotyčného pracovního místa na odbornou přípravu nebo na potřebě přiměřené doby zaměstnání před odchodem do důchodu.“

60

Je tedy třeba ověřit, zda taková podmínka týkající se maximálního věku 30 let pro přístup k funkci příslušníka místní policie, jak vyplývá z čl. 32 písm. b) zákona 2/2007, je odůvodněna legitimním cílem ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 a zda prostředky zavedené k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

61

Ve věci v původním řízení zákon 2/2007 neobsahuje žádný odkaz na cíle, které sleduje v čl. 32 písm. b).

62

Avšak jak Soudní dvůr rozhodl, z čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 nelze dovodit, že skutečnost, že právní úprava dotčená ve věci v původním řízení neupřesňuje sledovaný cíl, automaticky vylučuje, že by tato právní úprava mohla být odůvodněna na základě tohoto ustanovení. Při neexistenci takového upřesnění je důležité, aby jiné skutečnosti, vycházející z obecného kontextu předmětného opatření, umožňovaly identifikaci cíle tohoto opatření za účelem výkonu soudního přezkumu jak jeho legitimity, tak přiměřenosti a nezbytnosti prostředků použitých k dosažení tohoto cíle (rozsudky Palacios de la Villa, C‑411/05, EU:C:2007:604, body 56 a 57, jakož i Komise v. Maďarsko, C‑286/12, EU:C:2012:687, bod 58).

63

V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že ačkoli španělská vláda jako cíl dotčeného opatření uplatnila vyváženou věkovou strukturu, z písemností ve spise předloženém Soudnímu dvoru nevyplývá, že by cílem tohoto opatření byla podpora nových přijetí do zaměstnání. Toto opatření tedy nemůže být považováno za opatření, které je s to podpořit cíle politiky zaměstnanosti ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78.

64

Z úvah uvedených předkládajícím soudem, kterému jako jedinému přísluší vykládat použitelné vnitrostátní právní předpisy s ohledem na případné použití čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 ve věci v původním řízení, však vyplývá, že podmínka věku stanovená v zákoně 2/2007 je založena na požadavku odborné přípravy vyžadované pro dotčené pracovní místo a na nezbytnosti přiměřené doby zaměstnání před odchodem do důchodu nebo přechodem na jinou činnost.

65

Jelikož jsou uvedené cíle uvedeny v čl. 6 odst. 1 druhém pododstavci písm. c) směrnice 2000/78, mohou rozdíl v zacházení na základě věku „objektivně a rozumně“„v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy“ odůvodnit, jak stanoví tento čl. 6 odst. 1.

66

Je ještě třeba ověřit, zda jsou prostředky uplatněné k dosažení těchto cílů přiměřené a nezbytné.

67

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že členské státy mají široký prostor pro uvážení při volbě opatření k naplnění cílů, které sledují v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti. Tento prostor pro uvážení nesmí ovšem vést k tomu, že zásada zákazu diskriminace na základě věku bude zbavena své podstaty (rozsudky Age Concern England, C‑388/07, EU:C:2009:128, bod 51 a Ingeniørforeningen i Danmark, C‑499/08, EU:C:2010:600, bod 33).

68

Pokud jde zaprvé o cíl týkající se odborné přípravy požadované pro pracovní místa příslušníka místní policie, z bodu 7 oznámení o výběrovém řízení schváleného Ayuntamiento vyplývá, že úspěšní uchazeči tohoto výběrového řízení musejí před nástupem do služebního poměru absolvovat fázi „selektivní odborné přípravy“, jejíž délku stanoví regionální škola místních policií nebo Ayuntamiento.

69

Článek 36 zákona 2/2007, a sice jediné ustanovení tohoto zákona, jehož předmětem je vzdělávání příslušníků místní policie, pouze uvádí, že škola veřejné bezpečnosti Asturského knížectví „zajišťuje vzdělávání [...], povyšování a specializaci“ členů sboru místní policie, aniž by jakkoli upřesnil charakteristické rysy dotčeného vzdělávání.

70

Žádná skutečnost předložená Soudnímu dvoru přitom neumožňuje mít za to, že věková hranice pro přijímání je přiměřená a nezbytná s ohledem na cíl spočívající v zajištění vzdělávání dotčených příslušníků.

71

Pokud jde zadruhé o cíl spočívající v zajištění přiměřené doby zaměstnání před odchodem do důchodu, je nutno úvodem uvést, že podle údajů poskytnutých předkládajícím soudem je věk příslušníků místní policie pro odchod do důchodu stanoven na 65 let. I když předkládající soud odkazuje rovněž na přechod na jinou činnost ve věku 58 let, jde o možnost, jež se na jejich žádost poskytne příslušníkům místní policie, která mimoto neovlivňuje věk pro odchod do důchodu.

72

Z toho vyplývá, že takovou vnitrostátní právní úpravu, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která maximální věk pro přijetí příslušníků místní policie stanoví na 30 let, nelze považovat za nezbytnou s ohledem na to, aby uvedeným příslušníkům byla zajištěna přiměřená doba zaměstnání před odchodem do důchodu ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78. Skutečnost, že „obvyklý“ věk pro odchod do důchodu vyplývající z obecného systému sociálního zabezpečení je stanoven na 67 let, v tomto ohledu postrádá relevanci.

73

Rozdílné zacházení vyplývající z takového ustanovení, jako je čl. 32 písm. b) zákona 2/2007, tedy nelze odůvodnit na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78.

74

Za těchto podmínek je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78 musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která maximální věk pro přijetí příslušníků místní policie stanoví na 30 let.

75

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která maximální věk pro přijetí příslušníků místní policie stanoví na 30 let.