—

za „Vilniaus energija“ UAB L. Samuolisem,

—

za litevskou vládu D. Kriaučiūnasem a V. Kazlauskaitė-Švenčionienė, jako zmocněnci,

—

za belgickou vládu T. Maternem a J.-C. Halleuxem, jako zmocněnci,

—

za polskou vládu B. Majczynou, jako zmocněncem,

—

za Evropskou komisi G. Zavvosem a J. Jokubauskaitė, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 34 SFEU, jakož i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/22/ES ze dne 31. března 2004 o měřicích přístrojích (Úř. věst. L 135, s. 1; Zvl. vyd. 13/34, s. 149).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností „Vilniaus energija“ UAB (dále jen „společnost Vilniaus energija“) a Lietuvos metrologijos inspekcija Vilniaus apskrities skyrius (krajské oddělení litevské metrologické inspekce ve Vilniusu, dále jen „metrologijos inspekcija“) ve věci žaloby domáhající se zrušení aktu přijatého metrologijos inspekcija týkajícího se použití výsledků měření získaných z vodoměrů na teplou vodu připojených k zařízení pro dálkový (telemetrický) přenos údajů.

3

Body 3, 4, 10 a 17 odůvodnění směrnice 2004/22 zní:

[...]

[...]

4

Uvedená směrnice se podle svého článku 1, nadepsaného „Oblast působnosti“, vztahuje na „zařízení a systémy s měřicí funkcí definované ve zvláštních přílohách pro [...] vodoměry (MI‑001)“.

5

Článek 2 odst. 1 téže směrnice stanoví:

„Členské státy mohou nařídit použití měřicích přístrojů uvedených v článku 1 pro měřící práce z důvodů veřejného zájmu, ochrany veřejného zdraví, bezpečnosti, veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, ochrany spotřebitelů, vybírání daní a poplatků a poctivého obchodování, jestliže to považují za důvodné.“

6

Článek 3 první pododstavec směrnice 2004/22 zní následovně:

„Tato směrnice stanoví požadavky, které zařízení a systémy uvedené v článku 1 musí splňovat s ohledem na jejich uvádění na trh nebo do provozu pro práce uvedené v čl. 2 odst. 1.“

7

Článek 4 písm. a), e) a f) uvedené směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[...]

8

Článek 6 odst. 1 první pododstavec téže směrnice zní následovně:

„Měřicí přístroj musí splňovat základní požadavky stanovené v příloze I a v příslušné zvláštní příloze pro daný přístroj.“

9

Článek 7 odst. 1 směrnice 2004/22 stanoví:

„Shoda měřicího přístroje se všemi ustanoveními této směrnice musí být vyznačena umístěním označení CE a doplňkového metrologického označení v souladu s článkem 17.“

10

Článek 8 odst. 1 až 4 této směrnice stanoví:

„1.   Členské státy nesmějí bránit z důvodů vyplývajících z této směrnice uvádění žádného měřicího přístroje, který je opatřen označením CE a doplňkovým metrologickým označením v souladu s článkem 7, na trh nebo do provozu.

2.   Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, že měřicí přístroje smějí být uváděny na trh a do provozu pouze tehdy, jestliže splňují požadavky této směrnice.

3.   Členský stát může požadovat, aby měřicí přístroj splňoval požadavky na uvedení do provozu, které jsou z hlediska místních klimatických podmínek odůvodněné. V tom případě členský stát vybere z tabulky 1 přílohy I vhodnou dolní a horní mez teploty; kromě toho může stanovit vlhkost (s kondenzací nebo bez kondenzace) a uvést, zda se předpokládá umístění přístroje v otevřeném nebo uzavřeném prostoru.

4.   Jestliže jsou pro měřicí přístroj definovány různé třídy přesnosti,

V obou výše uvedených případech a) i b) může být používán měřicí přístroj s lepší třídou přesnosti, pokud se tak vlastník rozhodne.“

11

Článek 9 první pododstavec uvedené směrnice stanoví:

„Posuzování shody měřicího přístroje s příslušnými základními požadavky se provádí, podle volby výrobce, jedním z postupů posuzování shody uvedených ve zvláštní příloze pro přístroje. [...]“

12

Příloha I téže směrnice, nadepsaná „Základní požadavky“, stanoví:

„Měřicí přístroj musí poskytovat vysokou úroveň metrologické ochrany, aby každá dotčená osoba mohla mít důvěru ve výsledek měření, a musí být navržen a vyroben s vysokou jakostí z hlediska technologie měření a bezpečnosti měřených dat.

Požadavky, které musí měřicí přístroje splňovat, jsou uvedeny dále a v případě potřeby jsou doplněny zvláštními požadavky na přístroje uvedenými v přílohách MI‑001 až MI‑010, které jsou v určitých hlediscích obecných požadavků mnohem podrobnější.

[...]

8. Ochrana před ovlivněním

[...]

10. Indikace výsledku

[...]

[...]“

13

Příloha MI‑001 směrnice 2004/22, nadepsaná „Vodoměry“, zní následovně:

„Příslušné požadavky přílohy I, zvláštní požadavky této přílohy a postupy posuzování shody stanovené v této příloze se vztahují na vodoměry určené pro měření objemů čisté studené nebo teplé vody v obytných a obchodních prostorách a lehkém průmyslu.

Definice

Vodoměr

Přístroj určený k měření, zaznamenávání a indikaci objemu vody protékající měřicím snímačem za podmínek měření.

[...]“

14

Příloha MI‑005 směrnice 2004/22, nadepsaná „Měřicí systémy pro kontinuální a dynamické měření množství kapalin jiných než voda“, definuje pojem „[m]ěřicí systém“ jako „systém, který obsahuje měřidlo samotné a všechna zařízení nezbytná k zajištění správného měření nebo určená ke zjednodušení měřicích činností“.

15

Článek 2 odst. 7 zákona o metrologii (Metrologijos įstatymas), ve znění zákona č. X‑717 ze dne 22. června 2006 (Žin., 2006, č. 77‑2966), stanoví:

„Měřicí přístroj je nástroj, zařízení či systém určený k měření buď samostatně, nebo ve spojení s jinými dalšími zařízeními.“

16

Článek 2 odst. 15 tohoto zákona stanoví:

„Měřicí systém je soustava měřicích přístrojů nebo různých zařízení navzájem spojených pro účely provádění určitých měření.“

17

Vyhláška č. V-107 ředitele národní metrologické služby o metrologické validaci měřicích přístrojů s dálkovým (telemetrickým) přenosem údajů [Įsakymas Dėl matavimo priemonių su nuotoliniu (telemetriniu) duomenų perdavimu metrologinio įteisinimo] ze dne 15. listopadu 2010 (Žin., 2010, č. 135-2010, dále jen „vyhláška ze dne 15. listopadu 2010“) stanoví:

18

Společnost Vilniaus energija je podnikem, který dodává teplo a teplou vodu na území města Vilnius.

19

V rámci šetření podnětu spotřebitele ze dne 7. února 2012 pracovníci metrologijos inspekcija zjistili, že společnost Vilniaus energija nainstalovala v bytě tohoto spotřebitele vodoměr na teplou vodu typu WFH 36 číslo 09532667. Na tomto vodoměru byla umístěna platná etiketa o počátečním ověření, která dokládá ověření provedené společností Vilniaus metrologijos centras.

20

Uvedený vodoměr byl připojen k automatickému zařízení pro regulaci topení a dálkový (telemetrický) přenos údajů s názvem Rubisafe, jehož prostřednictvím byly údaje indikované vodoměrem dálkově přenášeny a používány pro účely vyúčtování. Jak vyplývá ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, velká část zařízení s názvem Rubisafe byla vyrobena v Německu.

21

V souladu s bodem 2 vyhlášky ze dne 15. listopadu 2010 měla metrologijos inspekcija za to, že výsledky měření získané na základě tohoto vodoměru nemohou být dálkově přenášeny, jelikož nebylo provedeno žádné metrologické ověření systému, a sice vodoměru a zařízení pro dálkový přenos údajů.

22

Metrologijos inspekcija uložila společnosti Vilniaus energija na základě aktu o kontrole dodržování požadavků právní metrologie č. PA- 954 (V 12) ze dne 22. března 2012 (dále jen „akt o kontrole“) dvě následující povinnosti:

23

Společnost Vilniaus energija podala u Vilniaus apygardos administracinis teismas (regionální správní soud ve Vilniusu) žalobu, jíž se domáhala zrušení aktu o kontrole.

24

Vilniaus apygardos administracinis teismas rozsudkem ze dne 2. srpna 2012 žalobu společnosti Vilniaus energija prohlásil za neopodstatněnou a zamítl ji.

25

Společnost Vilniaus energija proti uvedenému rozsudku podala odvolání u Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (litevský nejvyšší správní soud).

26

Podle předkládajícího soudu z vyhlášky ze dne 15. listopadu 2010, jakož i z aktu o kontrole, který ji provádí, vyplývá, že i když vodoměr jakožto měřicí přístroj splňuje všechny požadavky směrnice 2004/22 a jsou na něm umístěna nezbytná označení uvedená v této směrnici, tento vodoměr nemůže být zpravidla používán ve spojení se zařízením pro dálkový (telemetrický) přenos údajů. Vnitrostátní právní úprava a vnitrostátní praxe totiž uvedený vodoměr pokládají za kvalitativně nový měřicí přístroj, a sice měřicí systém, ohledně něhož vnitrostátní právo vyžaduje, aby byl jakožto systém předmětem posouzení a typového schválení, jakož i metrologického ověření.

27

Za těchto podmínek si předkládající soud klade otázku týkající se slučitelnosti této vnitrostátní právní úpravy a této vnitrostátní praxe s článkem 34 SFEU a uvedenou směrnicí.

28

Za těchto podmínek se Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Je třeba článek 34 SFEU nebo směrnici 2004/22 vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě a vnitrostátní praxi, podle nichž je třeba vodoměr na teplou vodu, který splňuje všechny požadavky směrnice 2004/22 a je připojen k [zařízení] pro dálkový (telemetrický) přenos údajů, považovat za měřicí systém, a z tohoto důvodu nelze takový vodoměr používat v souladu s jeho účelem, dokud nebude provedeno jeho metrologické ověření společně se [zařízením] pro dálkový (telemetrický) přenos údajů jakožto měřicího systému?“

29

Úvodem je třeba přezkoumat, zda má připojení vodoměru na teplou vodu, který splňuje všechny požadavky směrnice 2004/22, k zařízení pro dálkový (telemetrický) přenos údajů za účinek, že se na tento vodoměr nebude vztahovat oblast působnosti této směrnice.

30

Na základě článku 1 uvedené směrnice se směrnice vztahuje na zařízení a systémy s měřicí funkcí definované ve zvláštní příloze pro vodoměry, a sice příloze MI‑001.

31

Uvedená příloha pojem „vodoměr“ definuje jako „přístroj určený k měření, zaznamenávání a indikaci objemu vody protékající měřicím snímačem za podmínek měření.“

32

V tomto ohledu čl. 6 odst. 1 první pododstavec směrnice 2004/22 stanoví, že vodoměr ve smyslu této směrnice musí splňovat základní požadavky stanovené v příloze I této směrnice a ve zvláštní příloze týkající se vodoměrů, a sice v příloze MI‑001 uvedené směrnice.

33

Mezi těmito základními požadavky je v bodě 8.1 této přílohy I uveden požadavek, podle něhož metrologické vlastnosti měřicího přístroje nesmějí být žádným nepřípustným způsobem ovlivněny připojením tohoto přístroje k dálkově připojeným zařízením. Rovněž tak bod 10.5 uvedené přílohy I stanoví, že v případě rozdílů mezi výsledky indikovanými měřicím přístrojem a tímto zařízením určuje cenu, kterou musí uživatel zaplatit, výsledek indikovaný měřicím přístrojem.

34

Z předcházejícího vyplývá, že vodoměr na teplou vodu, který splňuje všechny požadavky stanovené v uvedené směrnice, nelze vyloučit z oblasti působnosti této směrnice z důvodu, že je připojen k zařízení pro dálkový (telemetrický) přenos údajů.

35

Takový vodoměr tudíž spadá do oblasti působnosti téže směrnice.

36

Naproti tomu, pokud jde o zařízení pro dálkový (telemetrický) přenos údajů, je třeba poznamenat, že jeho funkce je omezena na dálkový přenos údajů, které byly předtím změřeny vodoměrem na teplou vodu. Vzhledem k tomu, že takové zařízení není „zařízením s měřicí funkcí“ ve smyslu článku 1 směrnice 2004/22, nespadá do oblasti působnosti této směrnice.

37

Navíc se tato směrnice nevztahuje ani na systém obsahující vodoměr samotný a zařízení pro dálkový (telemetrický) přenos údajů. Na rozdíl od přílohy MI‑005 uvedené směrnice týkající se měřicích systémů pro kontinuální a dynamické měření množství kapalin jiných než voda, která definuje pojem „měřicí systém“ jako „systém, který obsahuje měřidlo samotné a všechna zařízení nezbytná k zajištění správného měření nebo určená ke zjednodušení měřicích činností“, totiž příloha MI‑001 téže směrnice na tento pojem nikterak neodkazuje. Tuto neexistenci odkazu lze vysvětlit tím, že vodoměr spadající do oblasti působnosti směrnice 2004/22 je pojímán jako kompletní měřicí přístroj, který nevyžaduje jiná zařízení k tomu, aby jako systém mohl zajišťovat správné měření nebo zjednodušit měřicí činnosti.

38

K poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu je tedy třeba přezkoumat vnitrostátní právní předpisy a vnitrostátní praxi dotčené ve věci v původním řízení zaprvé z hlediska vodoměrů na teplou vodu a zadruhé z hlediska zařízení pro dálkový (telemetrický) přenos údajů.

39

Zaprvé, pokud jde o vodoměry na teplou vodu, je třeba připomenout, že pokud je nějaká oblast předmětem úplné harmonizace na úrovni Evropské unie, musí být každé vnitrostátní opatření, které se jí týká, posuzováno vzhledem k ustanovením tohoto harmonizačního opatření, a nikoliv vzhledem k ustanovením primárního práva (viz rozsudek Komise v. Německo, C‑463/01, EU:C:2004:797, bod 36 a citovaná judikatura).

40

Tak je tomu v případě směrnice 2004/22, jejímž cílem je – jak vyplývá zejména z jejího bodu 3 odůvodnění – stanovit ve všech členských státech stejné požadavky na provoz, které musejí zařízení a systémy uvedené v článku 1 této směrnice splňovat za účelem jejich uvedení na trh nebo uvedení do provozu.

41

Článek 8 odst. 1 uvedené směrnice tak stanoví, že členské státy v zásadě nesmějí bránit uvádění měřicího přístroje, který je v návaznosti na pozitivní posouzení shody se všemi požadavky téže směrnice opatřen označením CE a doplňkovým metrologickým označením, na trh nebo do provozu. Naproti tomu, pokud měřicí přístroj není v souladu s požadavky směrnice 2004/22, její čl. 8 odst. 2 stanoví, že takový přístroj nemůže být uveden na trh nebo do provozu.

42

Kromě toho za účelem zohlednění rozdílů v klimatických podmínkách nebo různé úrovně ochrany spotřebitele, které mohou existovat na vnitrostátní úrovni, čl. 8 odst. 3 a 4 této směrnice vykládaný ve světle jejího bodu 10 odůvodnění umožňuje členským státům, aby za podmínek stanovených v tomto ustanovení stanovily třídy prostředí nebo přesnosti, které musí měřicí přístroj splňovat k uvedení do provozu.

43

Z toho vyplývá, že členské státy mohou měřicí přístroje opatřené označením CE a doplňkovým metrologickým označením podrobit dodatečným vnitrostátním požadavkům pouze v případech stanovených v uvedeném ustanovení.

44

Taková vnitrostátní právní úprava a vnitrostátní praxe, které jsou dotčeny ve věci v původním řízení, se přitom netýkají případů stanovených v tomtéž ustanovení.

45

Z toho vyplývá, že taková vnitrostátní právní úprava a taková vnitrostátní praxe brání uvedení do provozu vodoměru na teplou vodu, připojeného k zařízení pro dálkový (telemetrický) přenos údajů, který splňuje všechny požadavky směrnice 2004/22, jelikož takový vodoměr podléhá metrologickému ověření.

46

Z toho plyne, že uvedená směrnice musí být vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě a takové vnitrostátní praxi, jaké jsou dotčeny ve věci v původním řízení.

47

Zadruhé, pokud jde o zařízení pro dálkový (telemetrický) přenos údajů, je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 36 tohoto rozsudku, že tato zařízení nespadají do oblasti působnosti téže směrnice. Uvedenou vnitrostátní právní úpravu a vnitrostátní praxi je tudíž třeba přezkoumat s ohledem na ustanovení Smlouvy o FEU týkající se volného pohybu zboží.

48

V tomto ohledu je třeba uvést, že taková vnitrostátní právní úprava a taková vnitrostátní praxe, jaké jsou dotčeny ve věci v původním řízení, které zařízení pro dálkový (telemetrický) přenos údajů legálně vyrobená v jiných členských státech podrobují metrologickému ověření, omezují přístup na trh členského státu dovozu, a musejí být tedy považovány za opatření s účinkem rovnocenným množstevnímu omezení dovozu ve smyslu článku 34 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky Radiosistemi, C‑388/00 a C‑429/00, EU:C:2002:390, bod 43; ATRAL, C‑14/02, EU:C:2003:265, body 62 a 63, jakož i Komise v. Portugalsko, C‑432/03, EU:C:2005:669, bod 41).

49

Podle ustálené judikatury Soudního dvora takové opatření může být odůvodněno pouze jedním z důvodů obecného zájmu vyjmenovaných v článku 36 SFEU nebo jedním z kategorických požadavků stanovených judikaturou Soudního dvora, pokud je toto opatření zejména způsobilé zaručit uskutečnění cíle, který sleduje, a pokud nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (viz rozsudek Komise v. Portugalsko, EU:C:2005:669, bod 42).

50

Cílem vnitrostátní právní úpravy a vnitrostátní praxe dotčených ve věci v původním řízení je ochrana spotřebitelů. V tomto smyslu již Soudní dvůr rozhodl, že ochrana spotřebitelů představuje legitimní zájem, který v zásadě může odůvodnit omezení takové základní svobody zaručené Smlouvou, jako je volný pohyb zboží (v tomto smyslu viz rozsudek Canal Satélite Digital, C‑390/99, EU:C:2002:34, bod 34).

51

Taková vnitrostátní právní úprava a taková vnitrostátní praxe, jaké jsou dotčeny ve věci v původním řízení, jsou způsobilé zaručit ochranu spotřebitelů v rozsahu, v němž metrologické ověření umožňuje zabránit zkreslení a falšování při přenosu údajů.

52

Uvedená vnitrostátní právní úprava a vnitrostátní praxe však překračují meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné.

53

Vnitrostátní právní úprava a vnitrostátní praxe dotčené ve věci v původním řízení totiž stanoví metrologické ověření jak pro vodoměry na teplou vodu připojené k zařízením pro dálkový (telemetrický) přenos údajů, tak pro tato zařízení. Je přitom třeba zaprvé uvést, že v souladu s článkem 9 směrnice 2004/22 se posuzování shody vodoměru s příslušnými základními požadavky stanovenými v této směrnice musí provést před jeho uvedením na trh a před jeho uvedením do provozu. Výrobce tohoto vodoměru může umístit dodatečné metrologické označení pouze v případě, že je toto posouzení příznivé. Vodoměr na teplou vodu, který splňuje všechny požadavky uvedené směrnice, tak již byl předmětem metrologického ověření. Zadruhé, jak bylo zdůrazněno v bodě 33 tohoto rozsudku, bod 8.1 přílohy I téže směrnice stanoví, že metrologické vlastnosti vodoměrů na teplou vodu splňujících všechny požadavky stanovené ve směrnici 2004/22 nesmějí být žádným nepřípustným způsobem ovlivněny připojením těchto vodoměrů k zařízení pro dálkový (telemetrický) přenos údajů. Zatřetí v případě rozdílů mezi výsledky indikovanými měřicím přístrojem a tímto zařízením bod 10.5 této přílohy I stanoví, že cenu, kterou musí uživatel zaplatit, určuje výsledek indikovaný měřicím přístrojem.

54

Z toho vyplývá, že skutečnost, že vodoměr na teplou vodu, který splňuje všechny požadavky této směrnice a je připojen k zařízení pro dálkový (telemetrický) přenos údajů, podléhá novému metrologickému ověření, není nezbytná k dosažení cíle směřujícího k zajištění ochrany spotřebitelů. Tohoto cíle lze dosáhnout takovými méně omezujícími opatřeními, než jsou opatření vyplývající z vnitrostátní právní úpravy a vnitrostátní praxe dotčených ve věci v původním řízení, jako je metrologické ověření, které by bylo omezeno na toto zařízení.

55

I kdyby navíc odpovědné vnitrostátní orgány, a sice ve věci v původním řízení metrologijos inspekcija, následně rozhodly, že se metrologické ověření omezí na zařízení pro dálkový (telemetrický) přenos údajů, je nutno připomenout, že každopádně nemohou vyžadovat, není-li to nezbytné, technické analýzy, pokud tytéž analýzy již byly uskutečněny v jiném členském státě a jejich výsledky jsou k dispozici těmto orgánům nebo jim mohou být dány k dispozici na jejich žádost (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Portugalsko, EU:C:2005:669, bod 46 a citovaná judikatura).

56

S ohledem na předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 34 SFEU a směrnice 2004/22 musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě a vnitrostátní praxi, podle nichž je třeba vodoměr na teplou vodu, který splňuje všechny požadavky této směrnice a je připojen k zařízení pro dálkový (telemetrický) přenos údajů, považovat za měřicí systém, a z tohoto důvodu nelze takový vodoměr používat v souladu s jeho účelem, dokud nebude provedeno jeho metrologické ověření společně s tímto zařízením jakožto měřicího systému.

57

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Článek 34 SFEU a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/22/ES ze dne 31. března 2004 o měřicích přístrojích musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě a vnitrostátní praxi, podle nichž je třeba vodoměr na teplou vodu, který splňuje všechny požadavky této směrnice a je připojen k zařízení pro dálkový (telemetrický) přenos údajů, považovat za měřicí systém, a z tohoto důvodu nelze takový vodoměr používat v souladu s jeho účelem, dokud nebude provedeno jeho metrologické ověření společně s tímto zařízením jakožto měřicího systému.