POSUDEK SOUDNÍHO DVORA č. 1/91

ze dne 14. prosince 1991

„Návrh dohody mezi Společenstvím na jedné straně a zeměmi Evropského sdružení volného obchodu na straně druhé o vytvoření Evropského hospodářského prostoru“

Soudnímu dvoru byla předložena žádost o posudek, došlá kanceláři Soudního dvora dne 14. srpna 1991, podaná Komisí Evropských společenství podle čl. 228 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství, podle kterého:

„Rada, Komise nebo členský stát si mohou předem vyžádat posudek Soudního dvora o slučitelnosti zamýšlené dohody s ustanoveními této smlouvy. Je-li posudek Soudního dvora odmítavý, může dohoda vstoupit v platnost jen v souladu s článkem 236.“

I –    Popis žádosti o posudek

Komise požádala o posudek Soudního dvora o slučitelnosti návrhu dohody o vytvoření Evropského hospodářského prostoru (dále jen „dohoda“ a „EHP“) s ustanoveními Smlouvy o EHS, a konkrétně, pokud jde o soudní mechanismus, který tato dohoda zamýšlí zavést. Jednalo by se o dohodu o přidružení, kterou by Společenství uzavřelo na základě článku 238 Smlouvy.

Obsah dohody je předmětem jednání mezi Komisí, na základě mandátu Rady ze dne 18. března 1990, jednající jménem Společenství v souladu s rozhodnutím Rady, a zeměmi Evropského sdružení volného obchodu a Lichtenštejnským knížectvím, které dne 1. března 1991 podalo oficiálně žádost o přistoupení k ESVO (dále jen „země ESVO“ nebo „státy ESVO“).

Text dohody (jehož znění není konečné) byl připojen k žádosti o posudek.

Soudní dvůr vydává posudek na základě anglického znění dohody. Toto znění mu bylo sděleno dopisem Komise ze dne 30. října 1991 ve stavu před parafováním.

Za účelem odůvodnění žádosti o posudek Komise uvedla, že dohoda stanoví vytvoření systému soudního přezkumu pro řešení sporů mezi smluvními stranami a uvnitř ESVO a postupy pro posílení právní stejnorodosti v EHP. Ačkoli je Komise přesvědčena, že tento systém vykazuje záruky nezbytné pro Společenství, v zájmu právní jistoty považovala za vhodné obrátit se na Soudní dvůr podle článku 228 Smlouvy, zejména pak v otázce některých aspektů zamýšleného systému.

II – Řízení

Žádost o posudek byla v souladu s čl. 107 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora doručena Radě a členským státům. Komise a vlády Spojeného království, Belgického království a Španělského království předložily svá písemná vyjádření.

Soudní dvůr vyzval Komisi, Radu a vlády členských států, aby odpověděly na několik písemných otázek. Tyto byly zastoupeny na neveřejném jednání, které se konalo v sídle Soudního dvora dne 26. listopadu 1991 a během kterého odpověděly na tyto otázky.

Soudní dvůr vyslechl generální advokáty na neveřejném zasedání dne 3. prosince 1991 v souladu s čl. 108 odst. 2 jednacího řádu.

III – Rozbor dohody

 Východiska

Od roku 1973 se obchodní vztahy mezi Společenstvím a zeměmi ESVO a Lichtenštejnskem řídí dvoustrannými dohodami o volném obchodu. V lednu 1989 navrhl předseda Komise ve svém projevu před Evropským parlamentem, aby Společenství zlepšilo a prohloubilo vztahy s ESVO. Jelikož se tento návrh setkal v zemích ESVO s příznivým ohlasem, proběhla předběžná jednání, jejichž výsledkem bylo rozhodnutí o zahájení formálních rozhovorů. Za tímto účelem Rada pověřila Komisi „zahájením rozhovorů se zeměmi  ESVO a Lichtenštejnskem, jež měly vést k uzavření dohody o vytvoření Evropského hospodářského prostoru mezi Společenstvím a těmito zeměmi, jednajícími jako jeden účastník rozhovoru. Rozhovory byly oficiálně zahájeny dne 1. července 1990.

 Obsah dohody

Dohoda se skládá z devíti částí, kterým předchází preambule: 1) cíle a zásady; 2) volný pohyb zboží; 3) volný pohyb osob, služeb a kapitálu; 4) hospodářská soutěž a další společná pravidla; 5) horizontální ustanovení související se čtyřmi svobodami (v oblasti sociální politiky, ochrany spotřebitelů, životního prostředí, statistiky a práva obchodních společností); 6) podmínky spolupráce mimo čtyři svobody; 7) institucionální ustanovení; 8) finanční mechanismy a 9) závěrečná ustanovení.

Jediný bod preambule dohody zní takto:

„Considering the objective to establish a dynamic and homogeneous European Economic Area, based on common rules and equal conditions of competition and providing for the adequate means of enforcement including at the judicial level, and achieved on the basis of equality and reciprocity and of an overall balance of benefits, rights and obligations for the Contracting Parties.“

Článek 1 odst. 1 dohody stanoví, že:

„The aim of this Agreement of association is to promote a continuous and balanced strengthening of trade and economic relations between the Contracting Parties with equal conditions of competition, and the respect of the same rules, with a view to creating a homogeneous European Economic Area, hereinafter referred to as the EEA“.

Článek 6 dohody zní takto:

„Without prejudice to future developments of case‑law, the provisions of this Agreement, in so far as they are identical in substance to corresponding rules of the Treaty establishing the European Economic Community and the Treaty establishing the European Coal and Steel Community and to acts in application of these two Treaties, shall in their implementation and application be interpreted in conformity with the relevant rulings of the Court of Justice of the European Communities given prior to the date of signature of this Agreement.“

Článek 7 dohody stanoví, že:

„Acts referred to or contained in the Annexes to this Agreement or in decisions of the EEA Joint Committee shall be binding upon the Contracting Parties and be, or be made, part of their internal legal order as follows:

(a)      an act corresponding to an EEC regulation shall as such be made part of the internal legal order of the Contracting Parties;

(b)      an act corresponding to an EEC directive shall leave to the authorities of the Contracting Parties the choice of form and method of implementation.“

Protokol 35, nazvaný „Protocol 35 on the implementation of EEA rules“, jehož článek 1 odkazuje na výše uvedený článek 7 dohody, zní takto:

„Whereas this Agreement aims at achieving a homogeneous European Economic Area, based on common rules, without requiring any Contracting Party to transfer legislative powers to any institution of the European Economic Area;

and

whereas this consequently will have to be achieved through national procedures;

Article 1

The Contracting Parties take into account that when implementing a part of an act corresponding to an EEC directive, which is clear, precise and unconditional, subparagraph (a) of Article 7 of the Agreement shall apply.

Article 2

For cases of possible conflicts between implemented EEA rules and other statutory provisions, the Contracting Parties undertake to introduce, if necessary, a statutory provision to the effect that EEA rules shall prevail in these cases.“

Část VII, nazvaná „Institutional provisions“ (články 89–120), se skládá ze čtyř kapitol. Kapitola 1, nazvaná „The structure of the association“, obsahuje pět oddílů. Oddíl 1 se týká Rady EHP. Rada EHP, ve které zasedají členové Rady a členové Komise Evropských společenství a po jednom členu vlády každého státu ESVO, má za úkol zejména určovat hlavní směry EHP a dávat politické impulsy k uskutečňování dohody. Oddíl 2 se týká Smíšeného výboru, ve kterém zasedají zástupci smluvních stran a který je pověřen praktickým uskutečňováním dohody a dohledem nad jejím fungováním. Oddíl 3, nazvaný „The EEA courts“ obsahuje následující ustanovení:

„Article 95

1.      An independent EEA Court, functionally integrated with the Court of Justice of the European Communities, is hereby established. The EEA Court shall exercise the functions which follow from Article 96. Each EFTA State shall nominate one Judge to the Court.

2.      The Court, when sitting in plenary session,(1) shall be composed of five Judges of the Court of Justice of the European Communities and, on the basis of rotation, three of the Judges nominated by the EFTA States.

3.      At the request of the Court, the EEA Council may allow it to establish Chambers, each consisting of three or five Judges.(2)

4.      The Presidency of the Court shall be held alternatively by one of the Judges of the Court of Justice of the European Communities and by one of the Judges nominated by the EFTA States.

Article 96

The EEA Court is competent for:

(a)      the settlement of disputes between the Contracting Parties;

(b)      actions concerning the surveillance procedure regarding the EFTA States;

(c)      appeals concerning decisions in the field of competition initiated by the EFTA Surveillance Authority.

2.      The EEA Court may be seized by:

(a)      the EEA Joint Committee or the Contracting Parties in cases for settlement of disputes in accordance with Article 117;

(b)      a natural or legal person or by the EFTA Surveillance Authority on appeal against decisions given by the EEA Court of First Instance in the field of competition in accordance with Article 102;

(c)      the EC Commission or the EFTA Surveillance Authority in cases of conflict of competence arising under the provisions of Chapter 1 of Part IV.

3.      In addition, the EEA Court may be seized under the provisions of a separate agreement between the EFTA States establishing an EFTA Surveillance Authority by:

(a)      the EFTA Surveillance Authority under the surveillance procedure referred to in Article 116 regarding the fulfilment of the obligations under this Agreement by the EFTA States;

(b)      an EFTA State or a natural or legal person in actions against the EFTA Surveillance Authority.

Article 97

The Contracting Parties concerned, and the surveillance authorities, i.e. the EC Commission and the EFTA Surveillance Authority, as the case may be, shall take the necessary measures to comply with the judgments of the EEA Court.

Article 98

The EEA Court shall have unlimited jurisdiction in regard to penalties imposed by the EFTA Surveillance Authority.

Article 99

Actions brought before the EEA Court shall not have suspensory effect. The EEA Court may, however, if it considers that circumstances so require, order that application of the contested act be suspended.

Article 100

The EEA Court may, where seized in accordance with Article 96(2) (b) or (3), prescribe any necessary interim measures.

Article 101

1.      An independent EEA Court of First Instance, attached to the EEA Court, is hereby established. It shall ensure the legal control of decisions of the EFTA Surveillance Authority relating to competition rules applicable to undertakings. Each EFTA State shall nominate one Judge to the Court.

2.      The EEA Court of First Instance shall be composed of three of the Judges nominated by the EFTA States, on the basis of rotation, and two Judges of the Court of First Instance of the European Communities.

3.      The Presidency of the Court shall be held alternatively by one of the Judges nominated by the EFTA States and by one of the Judges of the Court of First Instance of the European Communities.

Article 102

The EEA Court of First Instance shall have jurisdiction at first instance in actions brought by a natural or legal person against a decision by the EFTA Surveillance Authority, relating to the implementation of the competition rules applicable to undertakings, if that decision is addressed to that person or if it is of direct and individual concern to him.

In addition, the EEA Court of First Instance shall have the competences conferred on the EEA Court in Articles 98 to 100.

The EEA Court of First Instance shall also be competent to give rulings in actions against the EFTA Surveillance Authority in accordance with provisions to be laid down in a separate agreement between the EFTA States establishing the EFTA Surveillance Authority.

Article 103

1.      The Statutes of the EEA Court and of the EEA Court of First Instance, including, in particular, the rules on the functioning of the two Courts, the appointment of the Judges and the Presidents and their terms of office are laid down in Protocol 33.(3)

2.      The EEA Court and the EEA Court of First Instance shall adopt their rules of procedure, to be approved by the EEA Council.

Article 104

1.      In order to ensure as uniform as possible an interpretation of this Agreement, in full deference to the independence of courts, the EEA Court, the EEA Court of First Instance, the Court of Justice of the European Communities, the Court of First Instance of the European Communities and the Courts of the EFTA States shall, when applying and interpreting respectively the provisions of this Agreement or provisions of the Treaty establishing the European Economic Community and the Treaty establishing the European Coal and Steel Community, as amended or supplemented, or of the acts adopted in pursuance thereof, which are identical in substance to the provisions of this Agreement, pay due account to the principles laid down by any relevant decisions delivered by the other Courts.

A system of exchange of information concerning judgments by courts of last instance shall be set up by the EEA Joint Committee. This system shall comprise:

(a)      transmission to the Registrar of the EEA Court of judgments delivered by such courts on the interpretation and application of, on the one hand, this Agreement or, on the other hand, the Treaty establishing the European Economic Community and the Treaty establishing the European Coal and Steel Community, as amended or supplemented, as well as the acts adopted in pursuance thereof in so far as they concern provisions which are identical in substance to those of this Agreement;

(b)      classification of these judgments by the Registrar of the EEA Court including, as far as necessary, the drawing up and publication of translations and abstracts;

(c)      communication by the Registrar of the EEA Court of the relevant documents to the competent national authorities, to be designated by each Contracting Party.

2.      Provisions on the possibility for an EFTA State to allow a court or tribunal to ask the Court of Justice of the European Communities to express itself (4) on the interpretation of an EEA rule are laid down in Protocol 34.

Article 105

Decisions under this Agreement by the EFTA Surveillance Authority and the EC Commission which impose a pecuniary obligation on persons other than States, shall be enforceable. The same shall apply to such judgments under this Agreement by the EEA Court, the EEA Court of First Instance, the Court of Justice of the European Communities and the Court of First Instance of the European Communities.

Enforcement shall be governed by the rules of civil procedure in force in the State in the territory of which it is carried out. The order for its enforcement shall be appended to the decision, without other formality than verification of the authenticity of the decision, by the authority which each Contracting Party shall designate for this purpose and shall make known to the other Contracting Parties, the EFTA Surveillance Authority, the EC Commission, the EEA Court, the EEA Court of First Instance, the Court of Justice of the European Communities and the Court of First Instance of the European Communities.

When these formalities have been completed on application by the party concerned, the latter may proceed to enforcement in accordance with the law of the State in the territory of which enforcement is to be carried out, by bringing the matter directly before the competent authority.

Enforcement may be suspended only by decision of the EEA Court or of the EEA Court of First Instance. However, the courts of the States concerned shall have jurisdiction over complaints that enforcement is being carried out in an irregular manner.“

Protokol 34, nazvaný „Protocol 34 on the possibility for courts and tribunals of EFTA States to request the Court of Justice of the European Communities to express itself on the interpretation of EEA rules corresponding to EC rules“, na který odkazuje čl. 104 odst. 2, zní takto:

„Article 1

When a question of interpretation of provisions of the Agreement, which are identical in substance to the provisions of the Treaties establishing the European Communities, as amended or supplemented, or of acts adopted in pursuance thereof, arises in a case pending before a court or tribunal of an EFTA State, the court or tribunal may, if it considers this necessary, ask the Court of Justice of the European Communities to express itself on such a question.

Article 2

An EFTA State which intends to make use of this Protocol shall notify the Depositary and the Court of Justice of the European Communities to what extent and according to what modalities the Protocol will apply to its courts and tribunals.

Article 3

The Depositary shall notify the Contracting Parties of any notification under Article 2.“

Oddíly 4 a 5 kapitoly 1 části VII dohody se týkají parlamentní spolupráce a spolupráce mezi hospodářskými a sociálními partnery.

Kapitola 2 je věnována rozhodovacímu procesu.

Kapitola 3, nazvaná „Surveillance procedure and settlement of disputes“, obsahuje tato ustanovení:

„Article 116

1.      The EFTA States shall establish an independent surveillance authority (EFTA Surveillance Authority) as well as procedures similar to those existing in the Community including procedures for ensuring the fulfilment of obligations under this Agreement and for control of the legality of acts of the EFTA Surveillance Authority regarding competition.

The fulfilment of the obligations under this Agreement shall be monitored by, on the one hand, the EFTA Surveillance Authority and, on the other, the EC Commission acting in conformity with the Treaty establishing the European Economic Community, the Treaty establishing the European Coal and Steel Community and this Agreement.

2.      In order to ensure a uniform surveillance throughout the EEA, the EFTA Surveillance Authority and the EC Commission shall cooperate, exchange information and consult each other on surveillance policy issues and individual cases.

3.      The EC Commission and the EFTA Surveillance Authority shall receive any complaints concerning the application (5) of this Agreement. They shall inform each other of complaints received.

4.      Each of these bodies shall examine all complaints falling within its competence and shall pass to the other body any complaints which fall within the competence of that body.

5.      In case of disagreement between these two bodies with regard to the action to be taken in relation to a complaint or with regard to the result of the examination, either of the bodies may refer the matter to the EEA Joint Committee which shall deal with it in accordance with Article 117.

Article 117

1.      The EEA Joint Committee or a Contracting Party may bring a matter under dispute which concerns the application(6) of this Agreement before the EEA Court in accordance with the following provisions.

2.      The EEA Joint Committee shall be provided with all information which might be of use in making possible an in‑depth examination of the situation, with a view to settling the dispute and finding a solution acceptable to the Contracting Parties.

3.      A Contracting Party may bring a matter under dispute before the EEA Court. In doing so it shall, however, first submit the matter to the EEA Joint Committee. If it is not resolved after two consecutive meetings of the Committee, either the Committee shall, unless otherwise decided, or a Contracting Party may, bring the matter before the EEA Court. For the Community, it shall be for the EC Commission to bring the matter before the EEA Court.“

IV – Shrnutí písemných vyjádření předložených orgány a vládami

 Obecné připomínky

Komise zdůrazňuje, že dohoda se svou povahou značně liší od dohod o přidružení, které Společenství dosud uzavřelo. Dohoda převezme nejen acquis communautaire existující ke dni jejího podpisu, ale rovněž právo Společenství zasahovat do oblastí, kterých se dohoda týká. Pokud jde o obsah dohody, Komise zdůrazňuje, že vztahy mezi Společenstvím a zeměmi ESVO spočívají přímo na Smlouvě o EHS a aktech přijatých orgány Společenství na základě této Smlouvy. Rozhodovací proces upravený v dohodě odráží jednak zájem na rozšíření acquis communautaire na celý EHP při zachování autonomie rozhodování Společenství, a jednak uznání vůle suverénních států, které nezamýšlejí převést pravomoci ani udělit legislativní pravomoc orgánům dohody.

Cílem dohody je vytvoření stejnorodého hospodářského prostoru, v němž by mělo platit co nejjednotněji právo v podstatě totožné s právem platným uvnitř EHS.

Komise poté, co připomněla, že soudní systém upravený dohodou sleduje tři cíle, a sice řešení sporů mezi smluvními stranami, řešení sporů uvnitř ESVO a upevňování právní stejnorodosti v EHP, upřesňuje, že tyto jednotlivé pravomoci bude vykonávat buď Soudní dvůr Evropského hospodářského prostoru (dále jen „Soudní dvůr EHP“), nezávislý, avšak funkčně přidružený k Soudnímu dvoru, a Soud EHP prvního stupně, nezávislý, avšak přičleněný k Soudnímu dvoru EHP, nebo samotný Soudní dvůr. Složení Soudního dvora EHP a Soudu EHP umožní soudcům Soudního dvora, přítomným v obou těchto instancích, uplatnit jejich rozsáhlé zkušenosti jednak s právem Společenství ve Společenství, a jednak při jeho promítnutí se v EHP, a zajistit tak jednotné uplatňování tohoto práva.

Spor mezi smluvními stranami může k rozhodnutí Soudnímu dvoru EHP předložit buď Smíšený výbor, nebo přímo jedna ze smluvních stran, pokud Smíšený výbor nedokázal spor vyřešit na dvou po sobě následujících zasedáních.

Pokud jde o spory uvnitř ESVO, rozlišují se dva typy. Zaprvé jsou to spory mezi Kontrolním úřadem a členskými státy ESVO, tedy řízení Kontrolního úřadu ESVO proti některému členskému státu ESVO pro nesplnění povinností, které mu příslušejí z dohody, jakož i žaloby proti rozhodnutím vydaným tímto orgánem v oblasti státních podpor. K řešení těchto sporů by byl příslušný Soudní dvůr EHP. Zadruhé v záležitostech týkajících se hospodářské soutěže, o kterých by v první instanci měl pravomoc rozhodovat Soud EHP prvního stupně, by Soudní dvůr EHP rozhodoval o odvoláních proti rozhodnutím vydaným Soudem.

Pokud jde o upevňování právní stejnorodosti dohoda stanoví tři zvláštní postupy. První do značné míry odpovídá postupu zavedenému protokolem č. 2 k úmluvě o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Luganská úmluva) o jednotném výkladu této úmluvy. Druhý postup se týká možnosti zemí ESVO vstupovat do řízení o předběžných otázkách před Soudním dvorem jako vedlejší účastnici. Třetí postup dává soudním orgánům zemí ESVO možnost podat Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve všech otázkách výkladu dohody.

Zamýšlený soudní systém podle Komise vylučuje některá úskalí. Umožňuje totiž zamezit tomu, aby jiný soudní orgán, než je Soudní dvůr, měl pravomoc vykládat dohodu na základě předběžné otázky, aby při uplatňování dohody Soudním dvorem EHP nebylo porušováno právo Společenství a judikatura Soudního dvora, aby pravidla hospodářské soutěže nebyla uplatňována neuspořádaně, aby hospodářské subjekty nemohly využívat soudního přezkumu prostřednictvím řízení o předběžných otázkách a aby státy ESVO nebyly podřízeny zahraničním soudům.

Komise žádá Soudní dvůr o posudek k těmto čtyřem bodům:

1)      slučitelnost přítomnosti soudců Soudního dvora v Soudním dvoře EHP se zněním posudku Soudního dvora ES ze dne 26. dubna 1977 (k návrhu dohody, kterou se zakládá evropský útlumový fond pro plavidla vnitrozemské vodní dopravy, posudek č. 1/76, Recueil, s. 741);

2)      slučitelnost práva na vstup, rozšířeného na členské země ESVO, do řízení před Soudním dvorem jako vedlejší účastník se Smlouvou o EHS;

3)      možnost umožnit soudům členských zemí ESVO předložit otázky výkladu dohody Soudnímu dvoru, aniž by bylo nutné měnit Smlouvu o EHS;

4)      zda článek 238 Smlouvy o EHS umožňuje soudní systém upravený dohodou

 Účast členů Soudního dvora  v jiném soudním orgánu

Komise se táže, zda je třeba mít za to, obdobně jako výše uvedený posudek č. 1/76, že soudci Soudního dvora nemohou působit v jiném soudním orgánu, nebo zda je spíše třeba se domnívat, že znění tohoto posudku není v projednávaném případě relevantní. Komise v tomto ohledu uvádí, že dohoda se odlišuje od dohody, která byla předmětem posudku č. 1/76. Jednak Soudní dvůr EHP nemá pravomoc, která byla přisouzena Soudu evropského útlumového fondu pro plavidla vnitrozemské vodní dopravy, a sice rozhodovat o předběžných otázkách výkladu dohody, a jednak Soudní dvůr EHP i Soud EHP prvního stupně budou navzdory své soudní nezávislost funkčně přidruženy k Soudnímu dvoru.

Podle španělské vlády musí být odpověď na položenou otázku záporná, a to z několika důvodů. Zaprvé cílem článku 167 Smlouvy o EHS a článků 2, 4 a 16 statutu Soudního dvora je zaručit, že Soudní dvůr může plnit úkoly, které mu byly přiděleny, a sice dodržování práva při výkladu a provádění Smluv, naprosto nezávisle, bez nátlaku a předpojatosti.

Zadruhé, Soudní dvůr v posudku č. 1/76 prohlásil, že dohoda, kterou se zakládá evropský útlumový fond pro plavidla vnitrozemské vodní dopravy, je neslučitelná se Smlouvou o EHS z důvodu, že soud upravený touto dohodou se skládal ze šesti členů Soudního dvora, kteří mohli, jakožto členové tohoto soudu, rozhodovat o otázkách, které by měli řešit rovněž jakožto členové Soudního dvora, takže by byla ohrožena naprostá nestrannost rozhodování Soudního dvora. Taková situace by přitom mohla nastat v projednávaném případě. Lze si totiž představit to, že soudci Soudního dvora budou vykládat nebo uplatňovat, jakožto členové Soudního dvora EHP, právní normy Společenství, které budou muset následně znovu vykládat a uplatňovat jakožto členové Soudního dvora. Španělská vláda se domnívá, že v takovém případě nebude soudce, jenž se účastnil porad Soudního dvora EHP, dále rozhodovat s požadovanou nestranností. Pokud by se zdržel účasti v projednávané věci, jak mu umožňuje článek 16 statutu, mohla by nastat situace, jak zmiňuje výše uvedený posudek, že by se Soudní dvůr nemohl sejít v předepsaném počtu členů podle článku 15 statutu.

Španělská vláda dodává tři upřesnění. Nejprve tvrdí, že ačkoli Soudní dvůr EHP nemá pravomoc k rozhodování o předběžných otázkách výkladu dohody, totéž neplatí pro Soudní dvůr, který bude mít podle své judikatury vždy pravomoc vykládat na základě předběžné otázky celou dohodu uzavřenou mezi Společenstvím a zeměmi ESVO. V důsledku toho není smysl znění výše uvedeného posudku č. 1/76 dotčen ani zkreslen.

Španělská vláda dále prohlašuje, že nesdílí názor Komise, podle něhož se posudek č. 1/76 na projednávaný případ neuplatní z toho důvodu, že Soudní dvůr EHP a Soud EHP prvního stupně jsou funkčně přidruženy k Soudnímu dvoru. Článek 7 institucionálních ustanovení dohody totiž stanoví, že Soudní dvůr EHP je nezávislá instituce, která není nijak podřízena Soudnímu dvoru.

Španělská vláda nakonec konstatuje, že článek 104 institucionálních ustanovení návrhu dohody neodpovídá na otázku, do jaké míry je rozsudek Soudního dvora EHP závazný pro Soudní dvůr, pokud se tento zabývá otázkou, k níž se již Soudní dvůr EHP vyjádřil.

Belgická vláda sdílí rozbor Komise ohledně relevance posudku č. 1/76 pro projednávaný případ. Soudní dvůr EHP nebude mít pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách, na rozdíl od toho, co bylo stanoveno pro Soud evropského útlumového fondu. Kromě toho bude Soudní dvůr EHP funkčně přidružen k Soudnímu dvoru, ale zachová si veškerou svou nezávislost. Přítomnost soudců Soudního dvora nemění právní povahu Soudního dvora EHP. Co se týče nedostatku pravomoci rozhodovat o předběžných otázkách, belgická vláda poukazuje na to, že jak Soudní dvůr, tak Soudní dvůr EHP se vyjadřují ke stejným právním normám Společenství.

Podle vlády Spojeného království je slučitelné se Smlouvou o EHS a posudkem č. 1/76, aby soudci Soudního dvora zasedali v Soudním dvoře EHP. Úvahy Soudního dvora v tomto posudku se odvíjely od skutečnosti, že Soud fondu by svou pravomoc rozhodovat o výkladu dohody vykonával souběžně se Soudním dvorem.

Článek 16 první pododstavec statutu Soudního dvora týkající se nemožnosti soudce účastnit se rozhodování ve věci, ve které dříve vystupoval jako advokát, poradce nebo soudce, odpovídá nemožnosti být následně soudcem nebo účastníkem řízení v téže věci. Nevztahuje se však na postavení soudce, který rozhoduje následně v různých věcech, jež se týkají podobných či dokonce totožných otázek, jako když Soudní dvůr rozhoduje v řízení o předběžné otázce o podobných nebo totožných právních otázkách, o kterých již rozhodl v rámci řízení o nesplnění povinnosti v souladu s článkem 169 Smlouvy. Jelikož Soudní dvůr není vázán svými předchozími rozhodnutími, může se vždy odchýlit od své judikatury tím, že rozhodne o určité právní otázce odlišně.

Po rozboru dohody a s ní souvisejících nástrojů, které byly předmětem posudku č. 1/76, vláda Spojeného království dospívá k závěru, že by v daném případě bylo možné, že by dotyční soudci Společenství byli ovlivněni předchozími rozhodnutími Soudu fondu. Acquis communautaire by tak mohlo být nepřímo porušeno například vlivem zásad mezinárodního práva veřejného, které byly potlačeny v kontextu právního řádu Společenství. Právě tato obava vedla Soudní dvůr k tomu, aby se ve svém posudku č. 1/76 ohradil proti tomu, aby soudci Soudního dvora zasedali v Soudu fondu.

Spojené království krom toho podotýká, že potíže vedoucí k podání žádosti o posudek č. 1/91 se velmi liší od potíží vedoucích k posudku č. 1/76. V případě pravidel týkajících se útlumového fondu nastával problém, že soudci Soudního dvora, kteří měli zasedat v Soudu fondu, museli plnit dvě neslučitelné úlohy. Jednak jim jakožto členům Soudního dvora příslušelo zachovávat acquis communautaire při výkladu určitých aktů přijatých orgány, a jednak jim jakožto členům Soudu fondu příslušelo dohlížet na právní systém založený na zásadách mezinárodního práva veřejného odlišných od těch, které tvoří acquis communautaire. Podle názoru Spojeného království dohoda žádné takovéto potíže nevyvolává, neboť soudci Soudního dvora i soudci Soudního dvora EHP jsou povinni uplatňovat stejná pravidla a zásady, a chránit tak acquis communautaire.

Co se týče složení Soudního dvora EHP, vláda Spojeného království poukazuje na to, že zde bude zasedat pět ze třinácti členů Soudního dvora. Vzhledem k tomu, že sedm soudců může tvořit plénum, mělo by být možné svolat plénum bez účasti soudců, kteří se již podíleli na dřívějším rozhodnutí Soudního dvora EHP. Pokud by účast pěti soudců Soudního dvora na činnostech Soudního dvora EHP působila problémy administrativního rázu, článek 165 Smlouvy o EHS počítá s možností, jak lze situaci vzniklé schválením dohody čelit.

 Rozšířené právo na vstup do řízení jako vedlejší účastník

Podle Komise Soudní dvůr již připustil vstup třetích zemí do řízení jako vedlejší účastníci na základě článku 37 statutu. V tomto případě se však jedná o systematičtější právo, které by vyžadovalo oznamování předběžných otázek členským zemím ESVO na stejném základě, jakým jsou oznamovány členským státům. Komise se proto táže, zda není nutné změnit článek 20 statutu.

Podle španělské vlády musí být odpověď na druhou otázku kladná. Článek 20 statutu je dostatečně jasný. Výslovně stanoví, že pouze adresáti oznámení, taxativně vyjmenovaní, mohou předkládat písemná vyjádření v řízení o předběžné otázce a vystupovat na jednání. Ačkoli se Soudní dvůr nikdy nevyjádřil k možnosti třetího státu předložit vyjádření v řízení o předběžné otázce, seznam zúčastněných osob uvedených v článku 20 statutu však vyložil restriktivně.

Španělská vláda se domnívá, že Komise tím, že zmínila článek 37 statutu, zaměnila dva zásadně odlišné druhy řízení. V rámci vstupu do řízení na podporu návrhových žádání jednoho z účastníků řízení existuje totiž několik účastníků hájících několik tvrzení, a sice žalobce, žalovaný a třetí osoba, která se připojuje a posteriori. Tato třetí osoba je podle španělské terminologie v oblasti procesního práva kvalifikována jako „coadyuvante“. Může vstoupit do řízení pouze na podporu návrhových žádání jednoho z hlavních účastníků řízení. V tomto ohledu je třeba přihlédnout k tomu, že článek 37 podrobuje vstup jiných osob než členských států a orgánů Společenství do řízení jako vedlejší účastník dvěma podmínkám: jednak tyto osoby musí prokázat zájem na řešení sporu, a jednak se nesmí jednat o spor mezi členskými státy, mezi orgány Společenství a členskými státy ani mezi orgány Společenství. Z toho vyplývá, že  vstup třetího státu do řízení jako vedlejěí účastník, povolený Soudním dvorem v usnesení ze dne 23. února 1983, Chris International Foods v. Komise (91/82 a 200/82, Recueil, s. 417), vyžaduje splnění těchto dvou podmínek.

Španělská vláda dochází k závěru, že mají-li mít všechny státy ESVO možnost předkládat vyjádření v řízení o předběžné otázce a má-li článek 37 zůstat omezen na právo vstupu do řízení, v rámci přímé žaloby, na podporu návrhových žádání jednoho z hlavních účastníků řízení, je třeba změnit článek 20 statutu. Vstup do řízení se naprosto liší od účasti na řízení o předběžné otázce, takže ani extenzivní výklad článku 37 by v žádném případě nemohl změnit jasný a přesný obsah článku 20.

Belgická vláda podotýká, že je nutná změna článku 37, jestliže mají státy ESVO získat možnost vstupovat do tří kategorií sporů, v nichž je vyloučen vstup právnické osoby. Aby státy ESVO, které nejsou účastníky sporu, mohly předkládat vyjádření v rámci řízení o předběžné otázce, je třeba změnit článek 20.

Vláda Spojeného království se domnívá, že zamýšlený postup umožňující členským zemím ESVO vstupovat do sporů projednávaných před Soudním dvorem vyžaduje změnu článku 37. Nestačí právo těchto zemí na vstup do řízení jako vedlejší účastník upravit v dohodě, neboť dohoda sama o sobě nemění statut. Je tedy třeba využít postupu uvedeného v čl. 188 druhém pododstavci Smlouvy o EHS. Toto ustanovení stanoví, že Rada může měnit ustanovení hlavy III statutu na žádost Soudního dvora a po konzultaci s Komisí a Evropským parlamentem. Vláda Spojeného království rovněž zastává názor, že je třeba změnit článek 20, aby členské země ESVO mohly předkládat vyjádření v řízení o předběžné otázce. Kromě toho je třeba změnit články 17, 18 a 39 statutu.

 Předběžné otázky předkládané soudy zemí ESVO

Podle španělské vlády musí být odpověď na třetí otázku záporná. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je nástrojem spolupráce mezi Soudním dvorem a národními soudy. Tato povaha soudní spolupráce má za přímý následek to, že právo podávat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru podle článku 177 Smlouvy o EHS mají pouze soudní orgány členských států. K tomu, aby mohly Soudnímu dvoru podávat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce také soudní orgány států ESVO, by bylo třeba změnit článek 177 Smlouvy o EHS tak, že se ke slovům „soud členského státu“ doplní odkaz na soudní orgány třetích států, s nimiž Společenství uzavřelo mezinárodní dohodu.

Belgická vláda usuzuje, že článek 177 je třeba změnit tak, aby soudům členských zemí ESVO umožnil obrátit se na Soudní dvůr.

Vláda Spojeného království poukazuje nejprve na to, že se článek 177 týká rovněž soudu členského státu, který má sídlo v zámořských územích, na něž se vztahuje čtvrtá část Smlouvy o EHS (viz rozsudek ze dne 12. prosince 1990, Kaefer a Procacci, C‑100/89 a C‑101/89, Recueil, s. I‑4647). Ačkoli toto ustanovení se stricto sensu vztahuje pouze na soudní orgány členských států, Soudní dvůr rozhodl, že druhý pododstavec tohoto ustanovení se vztahuje na soud, který není součástí soudní soustavy členského státu, pokud se nachází na území náležejícím členskému státu, pokud se uplatňuje právo Společenství na toto území v omezeném rozsahu a pokud vhodné ustanovení je za tímto účelem upraveno právem Společenství (rozsudek ze dne 3. července 1991, Barr a Montrose, C‑355/89, Recueil, s. I‑3479).

Spojené království dále podotýká, že článek 177 umožňuje Soudnímu dvoru, aby se v řízení o předběžné otázce vyjádřil k výkladu mezinárodních dohod, jejichž smluvní stranou je Společenství. Soudní dvůr může v řízení o předběžné otázce rovněž rozhodovat o výkladu dohod uzavřených podle článku 220 Smlouvy. Dohoda bude mezinárodní dohodou uzavřenou podle článku 238 Smlouvy. Půjde tedy zároveň o mezinárodní dohodu uzavřenou na základě Smlouvy a o akt přijatý orgány. Nic tedy nebrání tomu, aby Soudní dvůr rozhodoval v řízení o předběžné otázce o výkladu dohody. Výše uvedené rozsudky Soudního dvora hovoří ve prospěch slučitelnosti zamýšlených ustanovení se Smlouvou o EHS.

 Článek 238 Smlouvy

Komise se táže, zda článek 238 umožňuje vytvoření takového soudního systému, jaký by byl zaveden dohodou. Pokud tomu tak není, bylo by vhodné toto ustanovení Smlouvy změnit tak, aby jednotlivé v něm uvedené postupy zahrnovaly vytvoření soudního systému, funkčně přidruženého k Soudnímu dvoru a zaručujícího zvláštnost a celistvost práva Společenství.

Podle španělské vlády představuje článek 238 dostatečný základ pro uzavření takové dohody o přidružení Společenstvím se svazem států nebo s mezinárodní organizací, jako je dohoda, která má být uzavřena s ESVO. Jinak tomu však je tehdy, pokud je obsah takovéto dohody neslučitelný se Smlouvou. V projednávaném případě vyplývá neslučitelnost ze zamýšleného soudního mechanismu. Před uzavřením dohody je tedy třeba změnit Smlouvu.

Belgická vláda podotýká, že článek 238 neumožňuje zavedení zamýšleného soudního mechanismu, aniž by předtím byla pozměněna Smlouva o EHS. V zásadě nic nebrání změně článku 238 Smlouvy. Jako rozumnější se však v projednávaném případě jeví rozšíření změny na další příslušné články Smlouvy a články statutu Soudního dvora, aby byla zaručena maximální soudržnost a právní jistota.

Podle vlády Spojeného království výrazy „společné postupy a zvláštní řízení“, obsažené v článku 238 Smlouvy, umožňují, aby dohody uzavírané podle tohoto ustanovení zahrnovaly soudní řízení. Taková řízení mohou dokonce přispívat k řádnému fungování těchto dohod. Zejména to platí pro ta ustanovení, která upravují soudní řešení případných sporů, protože podporují řádné provádění dohody smluvními stranami.

 Stanovisko Soudního dvora

I

1.        Soudní dvůr se v tomto posudku bude, v souladu se žádostí Komise, zabývat pouze slučitelností systému soudního přezkumu, který má být zaveden podle dohody, se Smlouvou o EHS. Ostatní ustanovení dohody, zejména ustanovení o rozhodovacím procesu a rozdělení pravomocí v oblasti hospodářské soutěže, nejsou v tomto posudku zkoumána.

2.        Dohodu uzavřou členské státy Evropského sdružení volného obchodu na straně jedné a Evropské společenství a jeho členské státy na straně druhé. Za Společenství tuto dohodu uzavře Rada po souhlasném stanovisku Evropského parlamentu, na základě článku 238 Smlouvy o EHS.

3.        Cílem dohody je vytvoření Evropského hospodářského prostoru, který bude zahrnovat území členských států Společenství a členských zemí ESVO. Z preambule dohody vyplývá, že smluvní strany chtějí vybudovat dynamický a stejnorodý evropský hospodářský prostor založený na společných pravidlech a rovných podmínkách hospodářské soutěže a stanoví vhodné prostředky k provedení, včetně těch z hlediska soudního. Podle článku 1 dohody je cílem této dohody podpořit trvalé a vyvážené posilování hospodářských a obchodních vztahů mezi smluvními stranami za rovných podmínek hospodářské soutěže a dodržování těchto pravidel.

4.        Pravidla uplatňovaná ve vztazích mezi státy EHP se týkají volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu a režimu hospodářské soutěže. Tato pravidla jsou v podstatě shodná s odpovídajícími ustanoveními Smlouvy o EHS, Smlouvy o ESUO a prováděcích aktů těchto Smluv. Jak Komise uvedla ve své žádosti o posudek, smluvní strany zamýšlejí na EHP rozšířit působnost budoucího práva Společenství týkajícího se oblastí, které dohoda upravuje, jak se bude postupně vytvářet, vyvíjet nebo měnit.

II

5.        Cíl stejnorodosti výkladu a uplatňování práva v EHP, jak je upřesněn v článku 1 dohody, by měl být zajištěn použitím ustanovení totožných s odpovídajícími ustanoveními práva Společenství a zavedením soudního systému.

6.        Dohoda zřizuje soudní orgán, a to Soudní dvůr EHP, k němuž je připojen Soud prvního stupně. Pravomoc Soudního dvora EHP je vymezena v čl. 96 odst. 1 této dohody. Tato pravomoc se týká řešení sporů mezi smluvními stranami, žalob podaných v rámci řízení o dohledu ve vztahu ke státům ESVO a v oblasti hospodářské soutěže, odvolání proti rozhodnutím Kontrolního úřadu ESVO.

7.        Soudní systém stanoví rovněž následující mechanismy.

8.        Článek 6 dohody stanoví, že při svém provádění a uplatňování jsou ustanovení této dohody v míře, v jaké jsou vykládána, v souladu s judikaturou Soudního dvora vydanou přede dnem podpisu této dohody související s odpovídajícími ustanoveními Smlouvy o EHS, Smlouvy o ESUO a akty sekundárního práva Společenství.

9.        Článek 104 odst. 1 dohody stanoví, že při uplatňování či výkladu ustanovení této dohody nebo ustanovení Smlouvy o EHS a Smlouvy o ESUO, ve znění změn a doplňků, nebo prováděcích aktů těchto Smluv budou Soudní dvůr, Soudní dvůr EHP, Soud ES prvního stupně, Soud EHP prvního stupně a soudy států ESVO náležitě přihlížet k zásadám vyplývajícím z rozhodnutí přijatých jinými soudními dvory nebo soudy, aby byl zajištěn co nejjednotnější výklad dohody.

10.      Článek 95 dohody stanoví, že Soudní dvůr EHP se skládá z osmi soudců, z toho pěti soudců Soudního dvora. Na žádost Soudního dvora EHP může Rada EHP povolit zřízení senátů skládajících se ze tří nebo pěti soudců. Ve statutu Soudního dvora EHP bude upřesněn vyvážený a přiměřený počet soudců Soudního dvora a soudců ESVO, s přihlédnutím k povaze předložených sporů. Článek 101 stanoví, že Soud EHP prvního stupně se skládá z pěti soudců, z toho tří soudců jmenovaných státy ESVO a dvou soudců Soudu prvního stupně Evropských společenství.

11.      Protokol 34, na který odkazuje čl. 104 odst. 2 dohody, obsahuje ustanovení, na jejichž základě mohou státy ESVO umožnit svým soudním orgánům obracet se na Soudní dvůr s žádostí o výklad ustanovení dohody.

12.      Doložka k protokolu 34 stanoví právo států ESVO vstupovat do řízení před Soudním dvorem jako vedlejší účastník.

III

13.      Před zkoumáním otázky vznesené v žádosti Komise o posudek je třeba porovnat cíle a kontext dohody s cíli a kontextem práva Společenství.

14.      Shodné znění ustanovení dohody a odpovídajících ustanovení práva Společenství neznamená, že musejí být nutně shodně vykládána. Mezinárodní smlouvu je totiž třeba vykládat nikoli pouze na základě jejího znění, ale také s přihlédnutím k jejím cílům. Článek 31 Vídeňské úmluvy o mezinárodním smluvním právu ze dne 23. května 1969 v tomto ohledu uvádí, že smlouvy musí být vykládány v dobré víře v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy.

15.      Pokud jde o porovnání cílů ustanovení dohody a cílů ustanovení práva Společenství, je třeba konstatovat, že účelem dohody je uplatnění režimu volného obchodu a hospodářské soutěže v obchodních a ekonomických vztazích smluvních stran.

16.      Pokud však jde o Společenství, zde se režim volného obchodu a hospodářské soutěže, který chce dohoda rozšířit na celé území smluvních stran, rozvinul a tvoří nedílnou součást právního řádu Společenství, jehož cíle jdou nad rámec cíle sledovaného dohodou.

17.      Ze smlouvy o EHS, především pak z jejích článků 2, 8a a 102a, totiž vyplývá, že cílem této smlouvy je ekonomická integrace, jejímž konečným stupněm je vytvoření vnitřního trhu a hospodářské a měnové unie. Článek 1 Jednotného evropského aktu upřesňuje, že účelem všech smluv Společenství je přispívat k dosažení konkrétního pokroku na cestě k Evropské unii.

18.      Z předchozího vyplývá, že ustanovení Smlouvy o EHS, která upravují volný pohyb a hospodářskou soutěž, zdaleka nejsou samoúčelná, ale představují pouze nástroje k uskutečnění těchto cílů.

19.      Také kontext, do něhož je zasazen cíl dohody, se liší od kontextu, ve kterém jsou sledovány cíle Společenství.

20.      Evropský hospodářský prostor má totiž vzniknout na základě mezinárodní smlouvy, která v zásadě zakládá pouze práva a povinnosti smluvních stran, a nepředpokládá žádný přenos suverénních práv na mezivládní instituce, které zřizuje.

21.      Naopak Smlouva o EHS, ačkoli byla uzavřena v podobě mezinárodní smlouvy, představuje v podstatě ústavní listinu právního společenství. Podle ustálené judikatury Soudního dvora vytvořily smlouvy Společenství nový právní řád, v jehož prospěch se státy ve stále větším rozsahu vzdávají svých suverénních práv a jehož subjekty nejsou jen členské státy, ale rovněž jejich státní příslušníci (viz zejména rozsudek ze dne 5. února 1963, Van Gend en Loos, 26/62, Recueil, s. 1). Hlavními znaky takto vytvořeného právního řádu Společenství jsou zejména jeho nadřazenost právům členských států a přímý účinek celé řady ustanovení uplatnitelných na jejich státní příslušníky a členské státy samotné.

22.      Z těchto úvah vyplývá, že stejnorodost právních pravidel v celém EHP není zajištěna shodným obsahem nebo shodným znění ustanovení práva Společenství a odpovídajících ustanovení dohody.

23.      Proto je třeba přezkoumat, zda dohoda stanoví jiné prostředky k zaručení této stejnorodosti.

24.      Tento cíl sleduje článek 6 tím, že stanoví, že ustanovení dohody musí být vykládána v souladu s judikaturou Soudního dvora, která se týká odpovídajících ustanovení práva Společenství.

25.      Tento výkladový mechanismus však neumožňuje zaručit hledanou právní stejnorodost, a to ze dvou důvodů.

26.      Nejprve se tento článek týká pouze judikatury Soudního dvora předcházející datu podpisu dohody. Vzhledem k tomu, že se tato judikatura bude vyvíjet, bude obtížné odlišit novou judikaturu od staré, a tedy minulost od budoucnosti.

27.      Dále pak, ačkoli článek 6 dohody jasně neuvádí, zda se vztahuje k celé judikatuře Soudního dvora, a zejména judikatuře ohledně přímého účinku a přednosti práva Společenství, z protokolu 35 dohody vyplývá, že smluvní strany se zavazují, aniž by uznaly zásady přímého účinku a přednosti zakotvené touto judikaturou, pouze zavést do svých právních řádů legislativní ustanovení, které umožní to, že znění dohody bude mít přednost před legislativními ustanoveními, které mu odporují.

28.      Z toho vyplývá, že povinnost respektovat judikaturu Soudního dvora, uložená článkem 6 dohody, se nevztahuje na základní prvky této judikatury, které jsou neslučitelné se znaky dohody. Proto článek 6 jako takový neumožňuje zajistit cíl právní stejnorodosti v celém EHP ani pro minulost, ani do budoucna.

29.      Z předcházejících úvah vyplývá, že cíl stejnorodosti výkladu a uplatňování práva v EHP naráží na rozdílnosti v účelu a kontextu dohody na straně jedné a práva Společenství na straně druhé.

IV

30.      K výše uvedenému rozporu je třeba přihlížet při zkoumání otázky, zda zamýšlený soudní systém může zpochybnit autonomii právního řádu Společenství při sledování jemu vlastních cílů.

31.      Tento přezkum se bude nejprve týkat výkladu pojmu „smluvní strana“, který bude Soudní dvůr EHP muset formulovat při výkonu svých pravomocí a poté dopadů jeho judikatury na výklad práva Společenství.

32.      K prvnímu bodu je vhodné připomenout, že Soudní dvůr EHP je podle čl. 96 odst. 1 písm. a) dohody příslušný k řešení sporů mezi smluvními stranami a že podle čl. 117 odst. 1 této dohody může takovýto spor Soudnímu dvoru EHP předložit Smíšený výbor EHP nebo některá ze smluvních stran.

33.      Pojem smluvní strany vymezuje čl. 2 písm. c) dohody. Na straně Společenství a jeho členských států tento pojem zahrnuje buď Společenství a jeho členské státy, nebo Společenství, nebo členské státy. Volba z těchto tří možností závisí v každém konkrétním případě na příslušných ustanoveních dohody a na pravomocích Společenství a členských států, vyplývajících ze Smlouvy o EHS a ze Smlouvy o ESUO.

34.      Soudní dvůr EHP tedy může být při projednávání sporu týkajícího se výkladu nebo uplatňování jednoho nebo více ustanovení dohody povolán k výkladu pojmu „smluvní strana“ ve smyslu čl. 2 písm. c) dohody, aby určil, zda pojem „smluvní strana“, ve smyslu sporného ustanovení, označuje Společenství, Společenství a jeho členské státy nebo pouze členské státy. Soudní dvůr EHP tedy bude rozhodovat o pravomocích Společenství a jeho členských států v oblastech, na které se vztahují ustanovení dohody.

35.      Z toho vyplývá, že pravomoc přiznaná Soudnímu dvoru EHP na základě čl. 2 písm. c), čl. 96 odst. 1 písm. a) a čl. 117 odst. 1 dohody může ohrozit vymezení pravomocí dané Smlouvami, a tedy i autonomii právního systému Společenství, jehož dodržování zajišťuje Soudní dvůr podle článku 164 Smlouvy o EHS. Tuto výhradní pravomoc Soudního dvora potvrzuje článek 219 Smlouvy o EHS, podle něhož se členské státy zavazují, že spory o výklad nebo provádění této smlouvy nebudou řešit jinak, než jak stanoví smlouva. Obdobné ustanovení obsahuje také článek 87 Smlouvy o ESUO.

36.      Přiznání této pravomoci Soudnímu dvoru EHP je proto neslučitelné s právem Společenství.

37.      K druhému bodu je třeba úvodem podotknout, že mezinárodní dohody uzavírané na základě článku 228 Smlouvy jsou závazné pro orgány Společenství a jeho členské státy a že podle ustálené judikatury Soudního dvora ustanovení těchto dohod a akty přijaté jejich orgány se dnem svého vstupu v platnost stávají nedílnou součástí právního řádu Společenství.

38.      V tomto ohledu je namístě upřesnit, že dohoda je aktem přijatým jedním z orgánů Společenství ve smyslu čl. 177 prvního pododstavce písm. b) Smlouvy o EHS, a že proto Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat v řízení o předběžné otázce týkající se jejího výkladu. Soudní dvůr má rovněž pravomoc se vyjadřovat k této dohodě, pokud členské státy Společenství neplní povinnosti, které pro ně vyplývají z této dohody.

39.      Jestliže však mezinárodní dohoda stanoví vlastní soudní systém, který zahrnuje Soudní dvůr příslušný k řešení sporů mezi stranami této dohody, a tedy i k výkladu jejích ustanovení, jsou rozhodnutí tohoto Soudního dvora závazná pro orgány Společenství, včetně Soudního dvora. Tato rozhodnutí platí závazně i tehdy, když Soudní dvůr je povolán k rozhodnutí v řízení o předběžné otázce nebo v rámci řízení o přímé žalobě o výkladu mezinárodní dohody, neboť tato dohoda tvoří nedílnou součást právního řádu Společenství.

40.      Mezinárodní dohoda, která stanoví vytvoření takovéhoto soudního systému, je v zásadě slučitelná s právem Společenství. Pravomoc Společenství v oblasti mezinárodních vztahů a jeho způsobilost uzavírat mezinárodní dohody totiž nutně zahrnuje možnost podřídit se rozhodnutím soudního orgánu vytvořeného nebo označeného podle těchto dohod, pokud jde o výklad a provádění jejich ustanovení.

41.      Dotčená dohoda však přebírá podstatnou část ustanovení, včetně ustanovení sekundárního práva, kterými se řídí ekonomické a obchodní vztahy uvnitř Společenství a z nichž většina tvoří základní ustanovení právního řádu Společenství.

42.      Účinkem této dohody tedy je zavést do právního řádu Společenství široký soubor právních pravidel, která by stála vedle skupiny pravidel Společenství, jejichž znění je totožné.

43.      Smluvní strany krom toho v preambuli a článku 1 dohody vyjádřily úmysl zajistit jednotné provádění ustanovení dohody na celém jejich území. Avšak cíl jednotného provádění dohody a rovnosti podmínek hospodářské soutěže takto sledovaný a odrážející se v článku 6 a čl. 104 odst. 1 dohody se nutně týká výkladu jak ustanovení této dohody, tak odpovídajících ustanovení právního řádu Společenství.

44.      Ačkoli článek 6 dohody ukládá Soudnímu dvoru EHP povinnost, aby ustanovení dohody vykládal v souladu s příslušnou judikaturou Soudního dvora vydanou přede dnem podpisu dohody, Soudní dvůr EHP nebude již takové povinnosti podléhat, pokud jde o rozhodnutí vydaná Soudním dvorem po tomto datu.

45.      V důsledku toho cíl dohody spočívající v zajištění právní stejnorodosti v celém EHP vyžaduje nikoli pouze výklad vlastních ustanovení této dohody, ale rovněž výklad odpovídajících ustanovení práva Společenství.

46.      Z toho vyplývá, že soudní mechanismus stanovený dohodou tím, že má vliv na budoucí výklad právních norem Společenství v oblasti volného pohybu a hospodářské soutěže, je zásahem do článku 164 Smlouvy o EHS, a v obecnější rovině do samotných základů Společenství.

V

47.      Nebezpečí, jež představuje soudní systém dohody pro autonomii právního řádu Společenství, nijak nezmenšuje skutečnost, že její články 95 a 101 předpokládají vytvoření organických vazeb mezi Soudním dvorem EHP a Soudním dvorem tím, že v Soudním dvoře EHP a v jeho senátech budou zasedat soudci Soudního dvora a v Soudu EHP prvního stupně budou zasedat soudci Soudu prvního stupně Evropských společenství.

48.      Naopak se lze obávat toho, že prováděním těchto ustanovení se obecné problémy vyplývající ze zamýšleného soudního systému zvýší.

49.      V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soudní dvůr EHP musí zajišťovat řádné fungování režimu volného obchodu a hospodářské soutěže v rámci mezinárodní smlouvy, která zakládá povinnosti pouze mezi smluvními stranami.

50.      Naproti tomu Soudní dvůr musí zajistit dodržování zvláštního právního řádu a přispívat k jeho rozvoji ve snaze dosáhnout cílů stanovených zejména v článcích 2, 8a a 102a Smlouvy o EHS a vytvořit mezi členskými státy Evropskou unii, jak vyplývá ze Stuttgartské slavnostní deklarace ze dne 19. června 1983 (bod 2.5), na kterou odkazuje první bod odůvodnění preambule Jednotného evropského aktu. V tomto rámci volný obchod a hospodářská soutěž představují pouze prostředky určené k dosažení těchto cílů.

51.      V důsledku toho soudci Soudního dvora, kteří budou zároveň členy Soudního dvora EHP, budou podle toho, zda budou zasedat v Soudním dvoře nebo Soudním dvoře EHP, uplatňovat a vykládat stejná ustanovení, avšak podle jiných přístupů, metod a konceptů, aby zohlednili povahu každé smlouvy a cíle které jsou jim vlastní.

52.      Za těchto podmínek bude pro tyto soudce velmi obtížné, ne-li nemožné, aby s naprostou nezávislostí přistupovali, budou-li zasedat v Soudním dvoře, k otázkám, na jejichž řešení se podíleli v rámci Soudního dvora EHP.

53.      Jelikož je soudní systém dohody v každém případě neslučitelný se Smlouvou o EHS, není však potřeba podrobněji zkoumat tuto otázku, a tedy ani otázku, zda tento systém vzbuzuje vážné obavy o důvěru procesních subjektů ve schopnost Soudního dvora vykonávat jeho úkoly s naprostou nezávislostí.

VI

54.      Je třeba zkoumat, zda mechanismus stanovený čl. 104 odst. 2 dohody pro výklad jejích ustanovení je slučitelný s právem Společenství.

55.      Podle čl. 104 odst. 2 dohody jsou ustanovení umožňující státu ESVO povolit jeho soudním orgánům, aby se obracely na Soudní dvůr  s žádostí o výklad ustanovení dohody, obsažena v protokolu 34.

56.      Článek 1 tohoto protokolu stanoví, že je-li při projednávání věci před soudem státu ESVO vznesena otázka výkladu ustanovení dohody, která jsou v podstatě totožná s ustanoveními smluv Společenství, může tento soud, považuje‑li to za nezbytné, požádat Soudní dvůr, aby v této otázce rozhodl.

57.      Článek 2 protokolu 34 stanoví, že stát ESVO, který má v úmyslu tento protokol využít, oznámí depozitáři dohody a Soudnímu dvoru , v jakém rozsahu a jakým postupem se tento protokol použije pro jeho soudy.

58.      Z toho vyplývá, že tento postup se vyznačuje tím, že ponechává státům ESVO volnost, zda svým soudním orgánům umožní předkládat otázky Soudnímu dvoru, a že nestanoví žádnou povinnost soudům těchto států rozhodujícím v poslední instanci. Krom toho není zaručeno, že odpovědi, které bude takto Soudní dvůr muset podat, budou mít závazný účinek pro soudní orgány, které mu otázky předložily. Tento postup se tedy zásadním způsobem liší od postupu stanoveného článkem 177 Smlouvy o EHS.

59.      Je pravda, že žádné z ustanovení Smlouvy o EHS nebrání tomu, aby mezinárodní dohoda přiznávala Soudnímu dvoru pravomoc k výkladu ustanovení takové dohody za účelem jejího uplatnění ve třetích státech.

60.      V zásadě nelze nic namítat ani proti tomu, že státům ESVO je ponechána volnost, zda svým soudním orgánům umožní předkládat otázky Soudnímu dvoru, stejně tak jako proti tomu, že některé z těchto soudních orgánů nemají povinnost obrátit se na Soudní dvůr.

61.      Nelze naproti tomu připustit, aby odpovědi, které Soudní dvůr poskytne soudním orgánům států ESVO, měly čistě konzultativní účinek a neměly závazné účinky. Takováto situace by denaturovala úlohu Soudního dvora, jak je koncipována Smlouvou o EHS, a sice úlohu soudního orgánu, jehož rozsudky jsou závazné. Dokonce i ve velmi zvláštním případě článku 228 má posudek Soudního dvora závazný účinek upřesněný v tomto článku.

62.      Krom toho je třeba podotknout, že výklad dohody podaný Soudním dvorem ES v odpovědi na otázky položené soudními orgány států ESVO, musí být rovněž zohledněn soudními orgány členských států Společenství, pokud by rozhodovaly o otázkách provádění dohody. Nezávaznost těchto odpovědí pro soudy ESVO však může vyvolat nejistotu ohledně jejich právní hodnoty pro soudní orgány členských států Společenství.

63.      Nelze krom toho vyloučit, že soudní orgány členských států by došly k závěru, že nezávazný účinek výkladů poskytnutých Soudním dvorem podle protokolu 34, se vztahuje rovněž na rozsudky, které tento Soudní dvůr vydává podle článku 177 Smlouvy o EHS.

64.      Z tohoto hlediska dotčený soudní mechanismus narušuje právní jistotu nezbytnou k řádnému fungování řízení o předběžné otázce.

65.      Z předcházejících úvah vyplývá, že čl. 104 odst. 2 dohody a její protokol 34 jsou neslučitelné s právem Společenství, neboť nezaručují závazný účinek odpovědí, které by mohl být Soudní dvůr nucen podat podle tohoto protokolu.

VII

66.      Dále je třeba posoudit právo států ESVO vstupovat do řízení před Soudním dvorem ES jako vedlejší účastníci. Doložka k protokolu 34 stanoví, že k umožnění tohoto práva musí být změněny články 20 a 37 protokolu o statutu Soudního dvora.

67.      V tomto ohledu stačí podotknout, že tyto dva články jsou obsaženy v hlavě III protokolu o statutu Soudního dvora a že podle čl. 188 druhého pododstavce Smlouvy o EHS může ustanovení této hlavy měnit Rada jednomyslným rozhodnutím na žádost Soudního dvora po konzultaci s Komisí a Evropským parlamentem.

68.      Z toho vyplývá, že přiznání práva vstupovat do řízení před Soudním dvorem jako vedlejší účastníci státům ESVO nevyžaduje změnu Smlouvy o EHS ve smyslu jejího článku 236.

VIII

69.      Poslední otázka Komise se týká toho, zda článek 238 Smlouvy o EHS, upravující uzavírání dohod o přidružení Společenstvím se třetími státy, svazem států a mezinárodní organizací dovoluje vytvoření takového soudního systému, jaký je stanoven v dohodě. V tomto ohledu Komise uvedla, že v případě odmítavého posudku Soudního dvora lze toto ustanovení změnit tak, že umožní zavedení takového systému

70.      Jak už bylo poznamenáno v bodě 40, mezinárodní dohoda, která stanoví vytvoření soudního systému zahrnujícího Soudní dvůr příslušný k výkladu jejích ustanovení, není v zásadě neslučitelná s právem Společenství, a může tudíž nacházet svůj právní základ v článku 238 Smlouvy o EHS.

71.      Článek 238 Smlouvy o EHS však neposkytuje žádný základ pro vytvoření soudního systému, který je zásahem do článku 164 této Smlouvy, a v obecnější rovině do samotných základů Společenství.

72.      Ze stejných důvodů by změna tohoto ustanovení ve smyslu uvedeném Komisí nezhojila neslučitelnost soudního systému dohody s právem Společenství.

Na základě výše uvedeného

SOUDNÍ DVŮR

vydává tento posudek:

Systém soudního přezkumu, jehož zavedení zamýšlí dohoda, je neslučitelný se Smlouvou o založení Evropského hospodářského společenství.

V Lucemburku dne 14. prosince 1991.

Vedoucí soudní kanceláře

J.-G. Giraud

1–      All disputes between Contracting Parties or cases when the EEA Court is seized by the EEA Joint Committee will be dealt with in plenary session.

2–      An appropriate balance of ECJ and EFTA Judges, taking into account the nature of the cases, shall be laid down in the Statute of the EEA Court.

3–      The Statutes shall contain provisions on qualifications for the Judges.

4–      In French „s'exprime“.

5–      Agreed Minutes will ensure that the term application also covers implementation of the Agreement.

6–      In an agreed Minute it will be clarified that this also includes interpretation in the sense of the Ministerial Declaration of 14 May 1991.