1)

1) V případě opožděného provedení směrnice do právního řádu dotčeného členského státu a neexistence přímého účinku jejích relevantních ustanovení jsou vnitrostátní soudy povinny vykládat vnitrostátní právo po uplynutí lhůty pro provedení dané směrnice ve světle jejího textu a cíle tak, aby bylo možno dosáhnout výsledků zamýšlených touto směrnicí, přičemž musí dávat přednost výkladu vnitrostátních předpisů, jenž co nejvíce odpovídá tomuto cíli, aby bylo možno nalézt řešení slučitelné s ustanoveními zmiňované směrnice.

2)

Ustanovení 5 bod 1 písm. a) rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že odporuje užívání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou, jež by bylo odůvodněnou pouze tím, že je upraveno obecným právním nebo správním předpisem členského státu. Naopak pojem „objektivní důvody“ ve smyslu uvedeného ustanovení vyžaduje, aby uplatnění tohoto zvláštního pracovněprávního vztahu, jak je upraven vnitrostátními právními předpisy, bylo odůvodněno existencí konkrétních prvků, jež souvisí zejména s danou činností a podmínkami jejího výkonu.

3)

Ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou musí být vykládáno v tom smyslu, že v zásadě nebrání vnitrostátní úpravě, jako je ta, jež tvoří předmět třetí předběžné otázky, podle níž pouze pracovní smlouvy nebo poměry na dobu určitou, které vzájemně odděluje prodleva kratší tří měsíců, lze pokládat za takové, jež mají povahu smluv nebo vztahů „po sobě jdoucích“ ve smyslu uvedeného ustanovení.

4)

Za okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, musí být rámcová dohoda o pracovním poměru na dobu určitou vykládána v tom smyslu, že pokud se nejeví, že by vnitrostátní právní řád dotčeného členského státu obsahoval v dané oblasti jiná účinná opatření k zabránění po sobě jdoucím smlouvám na dobu určitou, popřípadě k postihu jejich zneužívání, brání uplatnění pravidla vnitrostátního práva, které absolutním způsobem zakazuje ve veřejném sektoru přeměnit pracovní smlouvu na dobu neurčitou na řadu po sobě jdoucích smluv na dobu určitou, které, mají-li za cíl uspokojování „stálých a trvalých potřeb“ zaměstnavatele, je třeba považovat za smlouvy porušující právo. Předkládajícímu soudu nicméně přísluší určit, v souladu s jeho povinností konformního výkladu, zda právní řád jeho státu neobsahuje takováto účinná opatření.

5)

Zásada užitečného účinku práva Společenství a rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou v zásadě nebrání ustanovení vnitrostátního práva, podle nějž má nezávislý správní orgán pravomoc případně překvalifikovat smlouvy na dobu určitou na smlouvy na dobu neurčitou. Předkládajícímu soudu však přísluší dohlížet na záruky práva na účinnou soudní ochranu při zachování zásady její efektivity a rovnocennosti.