—

za Compass-Datenbank GmbH F. Gallou, Rechtsanwalt,

—

za Rakouskou republiku C. Pesendorfer a G. Kunnertem, jako zmocněnci,

—

za Bundeskartellanwalt A. Mairem, jako zmocněncem,

—

za Irsko D. O’Hagan, jako zmocněncem, ve spolupráci s P. Dillonem Malonem, BL,

—

za nizozemskou vládu C. Wissels a J. Langerem, jako zmocněnci,

—

za polskou vládu M. Szpunarem a B. Majczynou, jako zmocněnci,

—

za portugalskou vládu L. Inezem Fernandesem, jako zmocněncem,

—

za Evropskou komisi M. Kellerbauerem, R. Sauerem a P. Van Nuffelem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 102 SFEU.

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Compass-Datenbank GmbH (dále jen „Compass-Datenbank“) a Rakouskou republikou ve věci poskytování údajů z obchodního rejstříku (dále jen „Firmenbuch“) uložených v databázi.

3

Článek 2 první směrnice Rady 68/151/EHS ze dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (Úř. věst. L 65, s. 8; Zvl. vyd.17/01, s. 3), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/58/ES ze dne 15. července 2003 (Úř. věst. L 221, s. 13; Zvl. vyd.17/01, s. 304) vyjmenovává listiny a údaje týkající se společností, které musí být povinně zveřejněny.

4

Článek 3 směrnice 68/151, ve znění směrnice 2003/58, stanoví:

„1.   V každém členském státě je veden spis buď v ústředním rejstříku, nebo obchodním či podnikovém rejstříku pro každou společnost, která je v něm zapsána.

2.   Všechny listiny a všechny údaje, které musí být zveřejněny podle článku 2, jsou vloženy do spisu nebo zapsány do rejstříku; předmět zápisů do rejstříku musí být v každém případě uveden ve spisu.

[…]

3.   Na žádost musí být možné získat úplnou nebo částečnou kopii každé listiny nebo každého údaje, které jsou uvedeny v článku 2. Nejpozději od 1. ledna 2007 mohou být žádosti do rejstříku předávány v papírové nebo elektronické formě podle volby žadatele.

[…]

Poplatky za vyhotovení úplné nebo částečné kopie listiny nebo údaje podle článku 2 na papíře nebo elektronicky nesmí převýšit správní náklady.

[…]“

5

Podle čl. 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází (Úř. věst. L 77, s. 20; Zvl. vyd.13/15, s. 459) členské státy stanoví pro „pořizovatele databáze“„zvláštní právo“„zabránit vytěžování a/nebo zužitkování celého obsahu databáze nebo jeho kvalitativně nebo kvantitativně podstatné části, pokud pořízení, ověření nebo předvedení tohoto obsahu potvrzuje kvalitativně a/nebo kvantitativně podstatný vklad“.

6

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru (Úř. věst. L 345, s. 90; Zvl. vyd.13/32, s. 701, dále jen „směrnice IVS“) v bodě 5 odůvodnění uvádí:

„Jedním ze základních cílů vytváření vnitřního trhu je vytvoření podmínek, které přispívají k rozvoji služeb v celém Společenství. Informace veřejného sektoru jsou důležitým výchozím materiálem výrobků a služeb digitálního obsahu a s rozvojem bezdrátových služeb obsahu se stanou ještě důležitějším zdrojem obsahu. V této souvislosti bude rovněž důležité široké zeměpisné pokrytí překračující hranice států. Rozšířené možnosti opakovaného použití informací veřejného sektoru by měly mimo jiné umožnit evropským společnostem využívat jejich potenciálu a přispívat k hospodářskému růstu a vytváření pracovních míst.“

7

Bod 9 odůvodnění směrnice IVS zní:

„Tato směrnice neobsahuje závazek umožnit opakované použití dokumentů. Rozhodnutí o povolení opakovaného použití závisí na členských státech nebo příslušném subjektu veřejného sektoru. Tato směrnice by se měla používat pro dokumenty, které jsou zpřístupněny k opakovanému použití, jestliže subjekty veřejného sektoru poskytují licence na informace, prodávají, šíří, vyměňují nebo poskytují informace […]“.

8

Článek 1 odst. 1 směrnice IVS zní následovně:

„Tato směrnice stanoví minimální soubor pravidel pro opakované použití a praktické prostředky pro usnadnění opakovaného použití stávajících dokumentů, které mají subjekty veřejného sektoru členských států v držení“.

9

Článek 2 bod 4 směrnice IVS definuje opakované použití dokumentů, které mají v držení subjekty veřejného sektoru, jako „použití fyzickými nebo právnickými osobami pro komerční nebo nekomerční účely jiné, než je původní účel v rámci veřejného úkolu, pro který byly dokumenty vytvořeny“.

10

Podle § 1 zákona o obchodním rejstříku a rejstříku společností (Firmenbuchgesetz, dále jen „FBG“) slouží Firmenbuch k zápisu údajů, na které se vztahuje povinnost zápisu na základě uvedeného zákona či jiných právních předpisů, a jejich zpřístupňování veřejnosti. Předmětem zápisu jsou všechny právní subjekty uvedené v § 2 FBG, jako jsou živnostníci a různé formy společností v něm vyjmenované.

11

Všechny tyto právní subjekty mají povinnost nechat zapsat určité údaje uvedené v § 3 FBG, jako je jejich obchodní jméno, právní forma, sídlo, stručný popis jejich oblasti činnosti, jejich případné pobočky, jméno a datum narození osob, které jsou zástupci těchto subjektů, jakož i počátek výkonu funkce zástupce a druh tohoto zastoupení, a rovněž údaje o řízení o likvidaci nebo o zahájení úpadkového řízení.

12

Ustanovení § 4 až 7 FBG stanoví zvláštní požadavky zápisu. Změna zapsaných údajů musí být v souladu s § 10 tohoto zákona neprodleně oznámena. Podle § 24 uvedeného zákona lze uložit sankce, aby bylo zaručeno, že údaje, na které se vztahuje oznamovací povinnost, budou sděleny v plném rozsahu a včas.

13

Podle § 34 FBG má každá osoba v rámci technologických možností a dostupných personálních zdrojů právo na rychlý přístup k informacím z Firmenbuch prostřednictvím elektronického přenosu.

14

Z vyjádření Evropské komise vyplývá, že v souladu s ustanoveními zákona o odpovědnosti státu (Amtshaftungsgesetz) odpovídá Rakouská republika za správnost údajů sdělovaných na základě FBG.

15

Poplatky za možnost rychlého nahlížení a za nahlížení obecně jsou stanoveny nařízením o databázi obchodního rejstříku a společností (Firmenbuchdatenbankverordnung, dále jen „FBDV“). Poplatky vybírané zprostředkovatelskými agenturami a odváděné Rakouské republice se v zásadě vypočítávají v závislosti na druhu zpřístupňovaných informací.

16

Ustanovení § 4 odst. 2 FBDV stanoví, že oprávnění nahlížet do Firmenbuch podle § 34 a násl. FBG neposkytuje kromě prohlížení údajů oprávnění k jejich dalšímu využívání. Toto oprávnění je vyhrazeno Rakouské republice jakožto pořizovatelce databáze v souladu s ustanoveními § 76c a násl. autorského zákona (Urheberrechtsgesetz, dále jen „UrhG“), která byla přijata v rámci provedení směrnice 96/9. Podle § 4 odst. 1 FBDV je databáze Firmenbuch chráněnou databází ve smyslu § 76c UrhG. Držitelkou práv souvisejících s touto databází ve smyslu § 76d UrhG je Rakouská republika.

17

Spolkový zákon o dalším použití informací orgánů veřejné moci (Bundesgesetz über die Weiterverwendung von Informationen öffentlicher Stellen, dále jen „IWG“) byl přijat za účelem provedení směrnice IVS. IWG stanoví možnost uplatňovat právo na další použití dokumentů vůči orgánům veřejné moci, a to na základě soukromého práva, pokud tyto orgány poskytují dokumenty, které mohou být dále použity. Kromě toho obsahuje kritéria použitelná pro stanovení poplatků, které lze za tímto účelem požadovat. Tento zákon se však nevztahuje na přístup k údajům ve Firmenbuch.

18

Compass-Datenbank je společností s ručením omezeným založenou podle rakouského práva, která provozuje databázi obchodních údajů za účelem poskytování informačních služeb. V roce 1984 zahájila přípravy na provoz elektronické verze této databáze vycházející z kartotéky, jejíž obsah byl po využití údajů z Firmenbuch ověřen, opraven a doplněn. Jakožto vydavatelka Zentralblatt für Eintragungen in das Firmenbuch der Republik Österreich (Ústředního věstníku pro zápisy do obchodních rejstříků Rakouské republiky) získávala tato společnost do roku 2001 předmětné údaje od spolkového střediska pro zpracování údajů bez jakéhokoli omezení jejich používání. Tyto údaje používala mimo jiné i pro svou vlastní databázi.

19

K poskytování svých informačních služeb musí mít Compass-Datenbank k dispozici každodenní a aktualizované výpisy z Firmenbuch týkající se podniků, které podaly návrh na zápis nebo výmaz. Takto poskytované informační služby vycházejí z údajů obsažených ve Firmenbuch, které jsou doplněny o informace z rešerší prováděných vlastními redakčními útvary společnosti Compass-Datenbank, jakož i o další údaje pocházející například z obchodních komor.

20

Rakouská republika, která vede Firmenbuch, pověřila po výběrovém řízení v průběhu roku 1999 několik podniků zřízením zprostředkovatelských agentur pro placené poskytování údajů z Firmenbuch (dále jen „zprostředkovatelské agentury“). Tyto podniky zajišťují propojení mezi konečným zákazníkem a databází Firmenbuch a vybírají poplatky, které odvádějí Rakouské republice. Komise uvádí, že kromě těchto poplatků mohou tyto agentury účtovat konečnému zákazníkovi i další poplatek v přiměřené výši jako odměnu za své činnosti. Zprostředkovatelské agentury a jejich koneční zákazníci nesmí vytvářet vlastní sbírky přebírající údaje z Firmenbuch, dále nesmí uvedené údaje nabízet nebo k jejich obsahu či prezentaci přidávat reklamu.

21

V průběhu roku 2001 podala Rakouská republika u Handelsgericht Wien (obchodní soud ve Vídni) žalobu, jíž se domáhala, aby bylo společnosti Compass-Datenbank zakázáno využívat údaje z Firmenbuch, a to včetně jejich ukládání, rozmnožování nebo předávání třetím osobám. Spor mezi Rakouskou republikou a společností Compass-Datenbank vedl nakonec k vydání rozhodnutí Oberster Gerichtshof (nejvyššího soudu) ze dne 9. dubna 2002, v němž bylo této společnosti předběžně nařízeno, aby se zdržela využívání databáze Firmenbuch k aktualizaci své vlastní databáze, a zejména pak toho, aby údaje z něj ukládala nebo jakýmkoli způsobem jinak rozmnožovala s cílem předat je či zpřístupnit třetím osobám, nebo pořizování výpisů z Firmenbuch, které obsahují informace určené třetím stranám, pokud uvedené údaje nezískala za úplatu uhrazenou Rakouské republice.

22

Předkládací rozhodnutí neuvádí, zda rakouské soudy v daném sporu následně vydaly rozhodnutí ve věci samé.

23

Jiné soudní řízení zahájené společností Compass-Datenbank, které vedlo ke sporu v původním řízení předloženému Oberster Gerichtshof, není v předkládacím rozhodnutí popsáno, avšak Rakouská republika popisuje jeho jednotlivé etapy ve svém vyjádření.

24

V této souvislosti je uvedeno, že společnost Compass-Datenbank podala dne 21. prosince 2006 proti Rakouské republice žalobu u Landesgericht für Zivilrechtssachen Wien (zemského civilního soudu ve Vídni), v níž požadovala, aby bylo tomuto státu nařízeno zpřístupnit jí v souladu s IWG za přiměřený poplatek některé dokumenty z Firmenbuch. Konkrétně žádala o zpřístupnění výpisů z Firmenbuch s aktualizovanými údaji o právních subjektech v něm zapsaných, u nichž došlo v den před nahlédnutím k nějakému zápisu nebo výmazu, jakož i zpřístupnění výpisů z Firmenbuch s historickými údaji.

25

Landesgericht für Zivilrechtssachen Wien nároky společnosti Compass-Datenbank zamítl rozsudkem ze dne 22. ledna 2008. Toto zamítavé rozhodnutí potvrdil Oberlandesgericht Wien (vrchní zemský soud ve Vídni) rozsudkem ze dne 19. prosince 2008.

26

Oberster Gerichtshof, u něhož byl podán opravný prostředek, dne 14. července 2009 rovněž rozhodl, že společnosti Compass-Datenbank neplynou z IWG žádné nároky. Měl však za to, že argumenty této společnosti obsahují skutečnosti umožňující dospět k závěru, že by se analogickým použitím ustanovení IWG týkajících se odměn mohla dovolávat ustanovení práva hospodářské soutěže. V důsledku toho zrušil předchozí rozhodnutí a nařídil Landesgericht für Zivilrechtssachen Wien, aby se společnosti Compass- Datenbank dotázal, zda v dotčeném řízení uplatňuje nároky podle IWG, anebo podle práva hospodářské soutěže.

27

K této otázce společnost Compass-Datenbank v tomto ohledu u Landesgericht für Zivilrechtssachen Wien uvedla, že se výslovně dovolává ustanovení práva hospodářské soutěže analogickým použitím pravidel IWG týkajících se odměn, a pozměnila v tomto smyslu svá návrhová žádání. Rozhodnutím ze dne 17. září 2009 prohlásil tento soud svou nepříslušnost a vrátil věc Oberlandesgericht Wien, který je soudem příslušným k rozhodování věcí v oblasti hospodářské soutěže.

28

V řízení u Oberlandesgericht Wien společnost Compass-Datenbank požadovala, aby bylo Rakouské republice nařízeno poskytnout jí za „přiměřenou odměnu“ aktualizované dokumenty z Firmenbuch, které obsahují veškeré výpisy z Firmenbuch týkající se podniků, u nichž došlo v den žádosti o toto poskytnutí k zápisu či výmazu. Návrh společnosti Compass-Datenbank byl založen především na argumentu, že Rakouská republika, která jedná jako podnik s dominantním postavením na trhu ve smyslu článku 102 SFEU, má povinnost předat jí údaje z Firmenbuch na základě teorie „základních infrastruktur“.

29

Oberlandesgericht Wien zamítl žalobu společnosti Compass-Datenbank rozsudkem ze dne 8. března 2010. Tato společnost podala proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek k Oberster Gerichtshof. Tento soud v předkládacím rozhodnutí poznamenává, že zákaz zneužití dominantního postavení uvedený v článku 102 SFEU se vztahuje na podniky včetně veřejnoprávních podniků, pokud vykonávají hospodářskou činnost. Poukazuje na to, že podle rozsudků ze dne 16. června 1987, Komise v. Itálie (118/85, Recueil, s. 2599, bod 7), a ze dne 16. března 2004, AOK-Bundesverband a další (C-264/01, C-306/01, C-354/01 a C-355/01, Recueil, s. I-2493, bod 58) může být právní subjekt považován za podnik i jen ohledně části své činnosti, pokud lze tuto činnost kvalifikovat jako hospodářskou, ale že podle rozsudku ze dne 18. března 1997, Diego Calì & Figli (C-343/95, Recueil, s. I-1547) musí být kvalifikace podniku vyloučena u státních orgánů, pokud jednají jako orgány veřejné moci a v rozsahu, v němž takto jednají.

30

Předkládající soud konstatuje, že první otázka vznesená ve sporu v původním řízení se týká toho, zda v případě, že orgán veřejné moci „monopolizuje“ údaje, které musí být zapsány nebo zveřejněny na základě zákona, tím, že je shromažďuje v databázi chráněné lex specialis, vykonává činnost, která je součástí výkonu veřejné moci. Skutečnost, že Rakouská republika při argumentaci ochranou databáze dotčené v původním řízení z titulu práva duševního vlastnictví uplatňuje nikoli ustanovení veřejného, ale soukromého práva, hovoří podle tohoto soudu proti kvalifikaci její činnosti jako činnosti spadající pod výkon veřejné moci. Uvedený soud uvádí, že Rakouská republika nejedná ani v obecném zájmu, který podle jeho názoru spočívá v možnosti získat díky hospodářské soutěži různorodou a výhodnou nabídku informačních služeb.

31

Předkládající soud uvádí, že podle bodů 5 a 9 odůvodnění směrnice IVS představují informace veřejného sektoru důležitý výchozí materiál pro výrobky a služby digitálního obsahu a že je třeba umožnit evropským společnostem využívat jejich potenciálu, což v projednávaném případě svědčí ve prospěch použití práva hospodářské soutěže, i když uvedená směrnice neobsahuje žádnou povinnost umožnit další použití údajů, ale nechává toto rozhodnutí na členských státech.

32

Tento soud uvádí, že kdyby měla být činnost Rakouské republiky, která je dotčená ve věci v původním řízení, považována za hospodářskou činnost, vyvstala by mimo jiné otázka, zda musí být rovněž použity zásady vyvozené z rozsudků ze dne 6. dubna 1995, RTE a ITP v. Komise (C-241/91 P a C-242/91 P, Recueil, s. I-743), jakož i ze dne 29. dubna 2004, IMS Health (C-418/01, Recueil, s. I-5039) („teorie základních infrastruktur“), a to i když neexistuje „předcházející trh“, jelikož předmětné údaje jsou shromažďovány a zapisovány v rámci výkonu výsady veřejné moci. Uvedený soud uvádí argumenty jak ve prospěch, tak i proti použití této teorie ve sporu v původním řízení.

33

Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof rozhodl přerušit řízení a položil Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

34

Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda činnost orgánu veřejné moci, která spočívá v tom, že do databáze ukládá údaje, které musí podniky oznamovat na základě zákonných povinností, a za poplatek umožňuje nahlížení do těchto údajů nebo pořizování výpisů z nich, avšak zakazuje jakékoli jiné využití těchto údajů a odvolává se zejména na své zvláštní ochranné právo, které má jakožto pořizovatel dotyčné databáze, představuje hospodářskou činnost, takže uvedený orgán veřejné moci musí být v souvislosti s touto činností považován za podnik ve smyslu článku 102 SFEU.

35

V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že podnikem pro účely použití unijního práva v oblasti hospodářské soutěže je jakýkoli subjekt vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení tohoto subjektu a způsobu jeho financování (rozsudky ze dne 23. dubna 1991, Höfner a Elser, C-41/90, Recueil, s. I-1979, bod 21, a ze dne 17. února 1993, Poucet a Pistre, C-159/91 a C-160/91, Recueil, s. I-637, bod 17). Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury je hospodářskou činností jakákoliv činnost spočívající v nabízení zboží nebo služeb na daném trhu (rozsudky ze dne 24. října 2002, Aéroports de Paris v. Komise, C-82/01 P, Recueil, s. I-9297, bod 79; ze dne 1. července 2008, MOTOE, C-49/07, Sb. rozh. s. I-4863, bod 22, a ze dne 3. března 2011, AG2R Prévoyance, C-437/09, Sb. rozh. s. I-973, bod 42). Samotný stát nebo veřejnoprávní subjekt tudíž může jednat jako podnik (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. března 1985, Itálie v. Komise, 41/83, Recueil, s. 873, body 16 až 20).

36

Naopak činnosti, které se pojí s výkonem výsad veřejné moci, nevykazují hospodářský charakter, který by odůvodňoval použití pravidel Smlouvy o FEU v oblasti hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. července 1985, Komise v. Německo, 107/84, Recueil, s. 2655, body 14 a 15; ze dne 19. ledna 1994, SAT Fluggesellschaft, C-364/92, Recueil, s. I-43, bod 30, jakož i výše uvedený rozsudek MOTOE, bod 24).

37

Kromě toho může být právní subjekt, a především veřejnoprávní subjekt, považován za podnik i jen ohledně části svých činností, jestliže činnosti odpovídající této části musí být kvalifikovány jakožto hospodářské činnosti (výše uvedené rozsudky Aéroports de Paris v. Komise, bod 74 a MOTOE, bod 25).

38

V rozsahu, v němž totiž veřejnoprávní subjekt vykonává hospodářskou činnost, kterou lze oddělit od výkonu jeho výsad veřejné moci, jedná tento subjekt v případě této činnosti jakožto podnik, zatímco v případě, že je uvedená hospodářská činnost od výkonu výsad veřejné moci neoddělitelná, zůstávají veškeré činnosti vykonávané uvedeným subjektem činnostmi, které souvisejí s výkonem těchto výsad veřejné moci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. března 2009, SELEX Sistemi Integrati v. Komise, C-113/07 P, Sb. rozh. s. I-2207, body 72 a násl.).

39

Navíc okolnost, že za výrobek nebo službu, které poskytl veřejnoprávní subjekt v rámci výkonu výsad veřejné moci, se hradí zákonem stanovený poplatek, který tento subjekt sám přímo či nepřímo neurčuje, nestačí sama o sobě k tomu, aby vykonávaná činnost byla považována za hospodářskou činnost a subjekt, který ji vykonává, za podnik (v tomto smyslu viz výše uvedené rozsudky SAT Fluggesellschaft, bod 28 a násl., jakož i Diego Calì & Figli, body 22 až 25).

40

Vzhledem k celé této judikatuře je třeba poznamenat, že shromažďování údajů týkajících se podniků na základě jejich zákonné oznamovací povinnosti a s tím spojené donucovací pravomoci, spadá pod výkon výsad veřejné moci. Tato činnost proto není hospodářskou činností.

41

Stejně tak činnost spočívající ve správě takto shromážděných údajů a jejich zpřístupňování veřejnosti, ať již prostřednictvím pouhého nahlížení, nebo pořizování výpisů v souladu s použitelnými vnitrostátními právními předpisy, také nepředstavuje hospodářskou činnost, jelikož správa databáze obsahující takové údaje a její zpřístupňování veřejnosti jsou neoddělitelnými činnostmi od činnosti shromažďování těchto údajů. Shromažďování uvedených údajů by totiž bylo do značné míry zbytečné, pokud by nebyla vedena databáze, do níž jsou tyto údaje zanášeny za tím účelem, aby do nich mohla veřejnost nahlížet.

42

V případě skutečnosti, že poskytování údajů z této databáze zájemcům se uskutečňuje za poplatek, je třeba poukázat na to, že v souladu s judikaturou citovanou v bodech 38 a 39 tohoto rozsudku platí, že v případě, že poplatky či odměna za zpřístupnění dotčených informací veřejnosti nejsou stanoveny přímo či nepřímo dotyčným subjektem, nýbrž jsou upraveny zákonem, lze mít za to, že výběr těchto poplatků je neoddělitelný od tohoto zpřístupnění údajů. Výběr poplatků za poskytování uvedených údajů veřejnosti Rakouskou republikou tedy není takové povahy, aby mohl změnit právní kvalifikaci této činnosti, takže tato činnost nepředstavuje činnost hospodářské povahy.

43

V této souvislosti je třeba uvést, že podle informací vyplývajících z předkládacího rozhodnutí je správcem Firmenbuch, jakož i jeho databáze Rakouská republika, zatímco zprostředkovatelské agentury vybrané v rámci nabídkového řízení zajišťují propojení mezi konečným zákazníkem a uvedenou databází a vybírají poplatky upravené ve FBDV, které odvádějí Rakouské republice. Podle Komise mohou zprostředkovatelské agentury konečnému zákazníkovi jako odměnu za své činnosti k tomuto poplatku účtovat přiměřenou přirážku.

44

Jak poznamenal generální advokát v bodě 29 svého stanoviska, za těchto podmínek nelze zaměňovat vlastní činnosti Rakouské republiky s činnostmi zprostředkovatelských agentur. Předmětem věci v původním řízení jsou totiž činnosti Rakouské republiky, a nikoli činnosti zprostředkovatelských agentur.

45

Rakouská republika na jednání uvedla, že zprostředkovatelské agentury jsou vybírány výlučně na základě kvalitativních kritérií, a nikoli na základě finanční nabídky, a že jejich počet není omezený. Jestliže tomu tak je, což musí ověřit předkládající soud, tvoří jedinou odměnu, kterou orgány veřejné moci vybírají za správu údajů v dotyčné databázi a za jejich zpřístupňování veřejnosti prostřednictvím zprostředkovatelských agentur, poplatky upravené ve FBDV.

46

Předkládající soud se Soudního dvora rovněž táže na činnost orgánu veřejné moci, která spočívá v tom, že tento orgán zprostředkovatelským agenturám a jejich konečným zákazníkům nařizuje, že nesmí údaje shromážděné tímto orgánem a zaregistrované v databázi veřejnoprávního rejstříku, jako je Firmenbuch, dále využívat pro účely vlastních informačních služeb. Především se ptá, zda skutečnost, že se uvedený orgán veřejné moci odvolává na zvláštní ochranné právo, které je mu přiznáno jakožto pořizovateli databáze podle článku 7 směrnice 96/9, znamená výkon hospodářské činnosti.

47

V této souvislosti je třeba mít za to, že veřejnoprávní subjekt, který vytváří databázi a následně se dovolává práv duševního vlastnictví a především výše uvedeného zvláštního práva s cílem chránit údaje zaregistrované v této databázi, nejedná z tohoto pouhého důvodu jako podnik. Takový subjekt nemá povinnost povolit volné používání údajů, které shromažďuje a zpřístupňuje veřejnosti. Jak tvrdí Rakouská republika, může orgán veřejné moci oprávněně vycházet z toho, že je nezbytné, či z hlediska jeho vnitrostátních právních přepisů dokonce povinné, zakázat další používání údajů obsažených v takové databázi, jaká je dotčena ve věci v původním řízení, aby byl respektován zájem, který mají společnosti a další právní subjekty, jimž náleží zákonná oznamovací povinnost, na tom, aby informace, jež se jich týkají, nebyly mimo tuto databázi dále používány.

48

V této souvislosti z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v rakouském právu existuje zákonné omezení dalšího používání údajů z Firmenbuch, jelikož § 4 odst. 2 FBDV stanoví, že povolení nahlížet do Firmenbuch podle § 34 a násl. FBG neopravňuje mimo nahlížení do údajů k žádnému jejich využívání.

49

Okolnost, že je za zpřístupňování údajů z databáze hrazen poplatek, nemá vliv na otázku, zda zákaz dalšího používání těchto údajů má hospodářskou či nehospodářskou povahu, za podmínky, že tento poplatek není sám o sobě takové povahy, aby v souladu s úvahami v bodech 39 a 42 tohoto rozsudku odůvodnil kvalifikaci dotyčné činnosti jako hospodářské činnosti. Pokud je poplatek za zpřístupnění údajů omezený a je považován za neoddělitelný od tohoto poskytování, nelze dovolávání se práv duševního vlastnictví za účelem ochrany těchto údajů a konkrétně k zabránění jejich dalšího použití považovat za hospodářskou činnost. Takové dovolávání se práv je totiž za těchto okolností neoddělitelné od poskytování uvedených údajů.

50

Konečně k otázce předkládajícího soudu, zda na odpověď na první a druhou otázku může mít vliv směrnice IVS, je třeba konstatovat, že tato směrnice v souladu se svým bodem 9 odůvodnění neobsahuje žádnou povinnost umožnit další použití dokumentů. Navíc se na přístup k údajům z Firmenbuch nevztahuje IWG, tedy zákon, kterým Rakouská republika provedla směrnici IVS. Z toho vyplývá, že tato směrnice není relevantní pro účely určení toho, zda odmítnutí povolit další použití údajů v kontextu této věci v původním řízení je či není hospodářské povahy.

51

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na první a druhou otázku odpovědět tak, že činnost orgánu veřejné moci, která spočívá v tom, že do databáze ukládá údaje, které musí podniky oznamovat na základě zákonných povinností, a za poplatek umožňuje nahlížení do této databáze nebo pořizování výpisů z ní, nepředstavuje hospodářskou činnost, takže tento orgán nelze v souvislosti s touto činností považovat za podnik ve smyslu článku 102 SFEU. Skutečnost, že je za toto nahlížení nebo poskytování výpisů hrazen poplatek upravený zákonem, který není stanoven přímo či nepřímo dotyčným subjektem, nemůže vést ke změně právní kvalifikace uvedené činnosti. Kromě toho ani v případě, kdy tento orgán veřejné moci s odvoláním na zvláštní ochranné právo, které je mu přiznáno jakožto pořizovateli dotčené databáze podle článku 7 směrnice 96/9, nebo jakékoli jiné právo duševního vlastnictví, zakazuje jakékoli další použití takto shromážděných a zpřístupněných údajů, nevykonává hospodářskou činnost, a nemůže být proto v souvislosti s touto činností považován za podnik ve smyslu článku 102 SFEU.

52

S ohledem na odpověď podanou na první a druhou otázku a vzhledem k podpůrnému charakteru třetí otázky není na místě na tuto otázku odpovídat.

53

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Činnost orgánu veřejné moci, která spočívá v tom, že do databáze ukládá údaje, které musí podniky oznamovat na základě zákonných povinností, a za poplatek umožňuje nahlížení do této databáze nebo pořizování výpisů z ní, nepředstavuje hospodářskou činnost, takže tento orgán nelze v souvislosti s touto činností považovat za podnik ve smyslu článku 102 SFEU. Skutečnost, že je za toto nahlížení nebo poskytování výpisů hrazen poplatek upravený zákonem, který není stanoven přímo či nepřímo dotyčným subjektem, nemůže vést ke změně právní kvalifikace uvedené činnosti. Kromě toho ani v případě, kdy tento orgán veřejné moci s odvoláním na zvláštní ochranné právo, které je mu přiznáno jakožto pořizovateli dotčené databáze podle článku 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází, nebo jakékoli jiné právo duševního vlastnictví, zakazuje jakékoli další použití takto shromážděných a zpřístupněných údajů, nevykonává hospodářskou činnost, a nemůže být proto v souvislosti s touto činností považován za podnik ve smyslu článku 102 SFEU.