18.2.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 39/32

---

Zveřejnění žádosti podle čl. 6 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin

(2009/C 39/10)

Tímto zveřejněním se uděluje právo podat proti zápisu námitky podle článku 7 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 (1). Komise musí obdržet námitky do 6 měsíců po tomto zveřejnění.

PŘEHLED

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006

„HAJDÚSÁGI TORMA“

č. ES: HU-PDO-005-0391-21.10.2004

CHOP ( X ) CHZO ( )

Tento přehled obsahuje hlavní body specifikace produktu pro informační účely.

1.   Příslušný orgán členského státu:

Název:	Földművelésügyi és Vidékfejlesztési Minisztérium – Élelmiszerlánc-elemzési Főosztály
Adresa:	Kossuth Lajos tér 11. H-1055 Budapest
Telefon:	(36-1) 301 44 19
Fax:	(36-1) 301 48 08
E-mail:	zobore@fvm.hu

2.   Skupina:

Název:	Hajdúsági Torma Termékpálya Bizottság (Hajdúsági TOTEB) (Horseradish Product Line Committee)
Adresa:	Diószegi út H-4002 Debrecen
Telefon:	(36-52) 412 919
Fax:	(36-52) 442 545
E-mail:	parmen@parmen.hu
Složení:	producenti/zpracovatelé ( X ) ostatní ( X )

3.   Druh produktu:

Třída 1.6 Ovoce, zelenina a obiloviny v nezměněném stavu nebo zpracované

4.   Specifikace:

(přehled požadavků podle čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006)

4.1   Název: „Hajdúsági torma“

4.2   Popis: Chráněné označení původu „Hajdúsági torma“ lze použít na kořeny regionálních odrůd rostliny Armoracia rusticana (syn. A. lapathifolia; „křen selský“) vyskytující se v oblasti Hajdúság a vyselektované kořenovými řízky v době rozmnožování. Ke spotřebě je určen kořen rostliny, tj. oddenek, jenž se vyvinul při tloustnutí hlavního kořene použitého v předchozím roce pro rozmnožování; období od výsadby po sklizeň trvá přibližně 180 dní. Křen pěstovaný v oblasti Hajdúság lze od ostatních odrůd snadno odlišit pomocí charakteristických znaků, jakými jsou tlusté, tmavozelené listy, jež se v horní třetině zakrucují, a rovný válcovitý kořen světlehnědé barvy se sněhobílou dužinou. Chuť kořene není nikdy dřevnatá. Nízký obsah hořčičné silice (allylisothiokyanátu) způsobuje charakteristickou štiplavou chuť, jež se po vzoru jemné sladké papriky nazývá jemně štiplavá.

Díky jednotné technice pěstování na hrůbcích, jež se v oblasti Hajdúság vyvinula, má křen „Hajdúsági torma“ na trhu jednotnou podobu.

Na kořenovém řízku je tří- až čtyřcentimetrový výhonek, jenž se nazývá „hlava“; válcovité tělo má průměr 1,5 až 5 cm a délku 20 až 35 cm. V minulých desetiletích se vyvinul způsob výsadby na hrůbcích, který se liší od mechanizované šikmé výsadby používané v jiných regionech Evropy. Podle vzhledu tak lze křen „Hajdúsági torma“ jasně odlišit od křenů vypěstovaných jinými technikami.

Křen vypěstovaný v oblasti Hajdúság obsahuje 30–32 % sušiny. Sušený strouhaný křen obsahuje následující množství hlavních minerálních látek: (g/kg) P: 2,1; K: 25,3; S: 7,7; Ca: 5,9; Mg: 3,1. Dále obsahuje (uvedeno v procentním vyjádření v poměru k hmotnosti): hrubá vláknina: 3,68; hrubý tuk: 0,34; hrubý popel: 2,2; cukr: 1,08; škrob: 7,63 a N: 3,77. Celkový obsah glukózy, fruktózy a sacharózy činí 11,8 % a průměrný obsah hořčičné silice (allylisothiokyanátu) dosahuje 14,4 g/kg. Obsah vitamínu C se velmi různí (26 až 150 mg/100 g) a závisí především na klimatických podmínkách v místě pěstování či na tom, zda se jedná o severní či jižní poddruhy rostliny.

4.3   Zeměpisná oblast: Křen „Hajdúsági torma“ se pěstuje v jasně vymezené, územně celistvé oblasti župy Hajdú-Bihar. Jedná se o pěstitelskou oblast Hajdúság, přičemž do produkce jsou zapojeny tyto obce: Debrecín (Debrecen-Haláp, Debrecen-Bánk), Létavértes, Újléta, Kokad, Álmosd, Bagamér, Vámospércs; Hosszúpályi, Monostorpályi, Nyírábrány, Nyíracsád, Nyírmártonfalva, Nyíradony.

4.4   Důkaz původu: Činnost producentů a obchodníků koordinuje organizace Hajdúsági-TOTEB. Díky vytvoření skupiny pěstitelů – odborníků je tato organizace schopna zajistit zboží v požadované kvalitě a množství, přičemž prostřednictvím účinné kontroly výrobců je zajištěn i jednotný vzhled produktu.

Producenti vedou v průběhu celého pěstitelského cyklu aktualizovaný deník.

V deníku musí být zaznamenány následující údaje:

jméno a identifikační údaje pěstitele,

místo pěstování (katastrální číslo, rozloha apod.),

název dříve pěstované plodiny,

pěstovaný druh (pokud je známý),

doba výsadby a sklizně,

data kontroly,

případná příslušnost k některému obchodnímu subjektu,

prodané množství, jeho odběratel či nákupce.

Obchodní subjekty vedou aktualizované záznamy o přijatých dodávkách křenu, podle nichž lze pomocí jména a identifikačního čísla výrobce zjistit místo původu křenu a množství křenu uvedené na trh. Tyto záznamy jsou k dispozici subjektům pověřeným kontrolou.

Křen se uvádí na trh v balení, na kterém musí být uvedeny identifikační údaje obchodního subjektu a identifikační číslo každé jednotky.

Na žádost producenta nebo distributora provede Hajdúsági-TOTEB kontrolu celého produkčního procesu. Pokud jsou kritéria splněna, může být produkt opatřen označením „Hajdúsági Torma Termékpálya Bizottság által ellenőrzött minőség“ (Kvalita zkontrolována výborem pro produkty Hajdúsági Torma). Tato kontrola se opírá o systém kontroly kvality vytvořený a prováděný Hajdúsági-TOTEB, jenž zahrnuje komplexní (fyzikální, chemické, mikrobiologické) zkoušky na odebraných vzorcích prováděné ve spolupráci s orgány pro ochranu rostlin a půdy.

Hajdúsági-TOTEB se podílí i na kontrole dodržování předpisů týkajících se používání zeměpisného označení i správného používání označení původu.

4.5   Metoda produkce: „Hajdúsági torma“ je jedinečný díky speciální metodě výsadby na hrůbcích. Půda obohacená o živiny se vyorá do hloubky 50 až 60 cm, poté se půdní frézou nebo hrobkovačem navrší podle drobivosti půdy do 30 až 40 cm vysokých hrůbků v rozestupu mezi řádky 90 až 100 cm. K upěchování hrůbků se použije speciální válec.

V takto upravených hrůbcích se pěstuje materiál určený k rozmnožování, jímž jsou kořenové řízky zdravých a vybraných kořenů vypěstovaných v předchozím roce. Řízky jsou rovné, dlouhé 25–30 cm a tlusté 5–10 mm, zbavené postranních kořínků a řezané z obou stran.

Kořenové řízky se sbírají na podzim či na jaře, pečlivě se vyberou, očistí, nařežou, označí se na konci výhonku a poté se ve svazcích po 100 až 200 kusech uchovávají a nechávají se růst nové výhonky.

Výsadba probíhá od poslední březnové dekády do konce května. Výsadba se provádí ručně: pomocí speciálně vytvarovaného jamkovače se řízek vertikálně vloží do půdy do hloubky 3 až 4 cm tak, že výhonkový konec směřuje nahoru. Takto osazená půda se chemicky chrání před plevelem.

Tři až čtyři týdny po výsadbě, když se řízky zakoření, se provede selekce výhonků. Z řízků se do hloubky 4–5 cm odstraní zemina, nejhezčí výhonek z jednoho až pěti výhonků, jež vyrostly na horní části řízku, se ponechá a ostatní se spolu s případným hlavním kořenem odstraní. Tímto způsobem lze zajistit, aby každá rostlina měla jen jednu „hlavu“ a aby podzemí část výhonku – jak je pro tuto oblast charakteristické – rostla od řízku svisle.

Během následujícího období se sazenice pečlivě ošetřují a chrání před chorobami a škůdci.

Náležité kvality a množství lze dosáhnout pouze zavlažováním, o jehož způsobu (od zaplavování po nejmodernější kapkové závlahové systémy) rozhodují sami pěstitelé.

Sklizeň začíná od poloviny října a obvykle končí s příchodem prvních mrazů. Někdy se křen z různých příčin nesklidí na podzim, což ovšem nepředstavuje žádný problém, jelikož rostlina přezimuje až do jarní sklizně, aniž by ji poškodily mrazy či aniž by došlo ke snížení kvality.

Průběh sklizně: po odstranění listů se zařízením, jež má tvar písmene U a je upevněno k traktoru, odřežou hlavní kořeny v hloubce 50–60 cm pod vrcholem hrůbku. Takto nadzdvihnuté kořeny se ručně vytáhnou a nechají se několik dní schnout.

Následně se produkt upraví podle požadavků nákupce do podoby zboží uváděného na trh. Při čištění se z křenu odstraní hlína a jiné nečistoty, odřežou se listy a sbírají se kořeny vhodné k rozmnožování. Na odběratelském místě se přijímá pouze roztříděný křen s maximální 5 % mírou znečištění od zeminy.

Křen „Hajdúsági torma“ se třídí a odběratelé jej přijímají na základě následujících kritérií kvality. Je třeba poznamenat, že vnitřní charakteristiky jednotlivých tříd jsou stejné. Produkty různých tříd se liší pouze vzhledem. Zboží třídy I je určeno výhradně ke spotřebě v čerstvém stavu, produkty ostatních tříd jsou výchozí surovinou pro průmyslové zpracování.

Třída I: Křen je hladký, válcovitý, zbavený postranních kořenů, celistvý a zdravý; jeho délka přesahuje 20 cm a průměr je větší než 25 mm. Nesmí být scvrklý, červivý ani popraskaný. Hlavní kořeny se získaly odlomením. Zbytky lodyžních listů se na hlavě odřežou tak, aby tělo křenu bylo poškozeno co nejméně. Třída II: Shoduje se ve všech charakteristikách s třídou I s výjimkou průměru, jenž je větší než 20 mm. Třída III je určena pro kořeny, na nichž jsou patrné zářezy po odstraňování postranních kořenů a jež jsou mírně popraskané nebo červivé; jejich délka přesahuje 15 cm a průměr je větší než 15 mm. Třída IV: Slabě vyvinuté oddenky a tlustší hlavní kořeny. Nesmějí mít hnilobné skvrny, jsou dlouhé 10 cm a mají průměr nejméně 10 mm. Odřezková kvalita: Křen třídy I a II zbavený částí napadnutých plísní, červy či hnilobou. Odřezaná část nesmí přesahovat třetinu povrchu křenu. Délka oddenku činí nejméně 17 mm a jeho největší průměr překračuje 20 mm. Kvalita kořene: na délce a průměru nezáleží, avšak nesmí být napaden cizorodými látkami, plísní či hnilobou.

Křen „Hajdúsági torma“ se podle požadavků nákupců balí do pytlů Rachsel nebo do perforovaných fóliových pytlů. V rámci požadavků trhu se křen třídy I může před vánočními a velikonočními svátky prodávat i jednotlivě, balený do smršťovací fólie.

4.6   Souvislost: Historie: křen, který do Panonské pánve s sebou přinesli staří Maďaři, jakož i křen, jenž se zde již vyskytoval, byly hybridy divoce rostoucích druhů. Záznamy o pěstování křenu lze nalézt od 17. století; do oblasti Hajdúság se mohl dostat na počátku 19. století. K rozmachu pěstování křenu v tomto regionu dochází konci 19. století a v prvních letech 20. století. Již před koncem století se křen pěstovaný jako trvalka vyskytuje téměř v každé zahradě v oblasti Hajdúság. Po přelomu století, na začátku 20. let 20. století nechal Gábor Szilágyi, bagamerský vinař ve váradské kapitule, dovézt z Rakouska „chutný, jemný“ křen, jejž nechal zdomácnět a jejž v dalších letech za patřičné selekce rozmnožoval. Do pěstování se zapojily i místní obce a ve 40. až 50. letech 20. století získala pěstitelská oblast současnou podobu.

Přírodní podmínky pěstování: křenu se daří v níže položených oblastech s dobrou vlhkostí vzduchu a dobře roste v lehkých vlhkých půdách bohatých na humus. Z přírodních faktorů je pro křen nejdůležitější půda. Čím je totiž půda lehčí, tím pravidelněji a rovněji se vyvíjí kořen. Naplavené luční písčité půdy i lehká struktura lučních slatinných půd spolu s jejich vzdušností a vlhkostí vytvářejí v oblasti Hajdúság mimořádně dobré podmínky pro pěstování křenu. Když hlavní kořen pokračuje v růstu i pod úrovní hrůbku, nenaráží v drobivé půdě na překážky a může tak růst do délky. Místo malého či křivého kořene je tak vždy výsledkem rovný kořen. Vrstva humusu v naplavených lučních půdách činí 100–110 cm, má světlou barvu; hodnota humusu je 1,5 % a tok podzemních vod se nachází 120 až 140 cm pod povrchem. Na těchto půdách je možné začít s výsadbou křenu dříve, přičemž dostatečně provzdušněná bude půda i za deštivějšího počasí. Vrstva humusu ve slatinných lučních půdách činí 40 až 60 cm, má tmavou barvu; hodnota humusu je 1,5–2 % a tok podzemních vod se nachází ihned pod vrstvou humusu. Na těchto půdách lze očekávat dobrou úrodu i v suchých letech. Tím se dá vysvětlit, proč v dobách, když zavlažování bylo pro zemědělce nedosažitelné, půda přesto dávala úrodu: když panovalo deštivé počasí, křenu se dařilo v naplavených lučních půdách, a když bylo během vegetačního období sucho, dařilo se mu v slatinných lučních půdách. Rovněž tyto okolnosti přispěly k tomu, že v oblasti Hajdúság se křen pěstuje již bezmála 100 let.

Zalesněný a mírně zvlněný terén vytváří nad poli tzv. „procházkový stín“, a poskytuje tak ochranu před silným slunečním zářením, čímž se brání nadměrné tvorbě hořčičných silic. Díky tomu má křen „Hajdúsági torma“ vždy štiplavou chuť, aniž by tato chuť byla štiplavá příliš.

Lidský faktor: výsadba na hrůbcích je jedinečná a charakteristická pro oblast okolo Debrecínu. Umístěním kořenových řízků do hrůbků ve svislé poloze se zajistí, že oddenky budou rovné. Tato metoda je výsledkem téměř stoletého získávání zkušeností. Pěstitelé s ohledem na místní podmínky vždy přemýšleli nad tím, jak si ulehčit těžkou manuální práci při pěstování křenu pomocí koní či později strojů. Podle průkopníků pěstování křenu byly brázdy hluboké 80-100 cm, což v prvních letech století nebylo snadno proveditelné. Pluhy na vytváření hrůbků a na vyorávání produktů nebylo možné koupit v obchodech – musely být vyráběny v malých kovářských dílnách. Metoda pěstování, díky níž se křen „Hajdúsági torma“ stal jedinečným, se z generace na generaci vyvíjela a zdokonalovala. Neustálou selekcí založenou na zkušenostech pěstitelů byly v průběhu rozmnožování kořenovými řízky vybrány takové místní odrůdy, které za daných klimatických podmínek poskytují nejlepší výživné hodnoty a nejlepší úrodu.

4.7   Kontrolní subjekt: Zemědělský správní úřad (Mezőgazdasági Szakigazgatási Hivatal), jakožto orgán pověřený kontrolou kvality ovoce a zeleniny.

4.8   Označování:

—	„Hajdúsági torma“,

—	„chráněné označení původu“ anebo jeho zkratka (CHOP),

—	název obchodního subjektu,

—	identifikační číslo jednotky a v případě kontroly provedené organizací Hajdúsági-TOTEB:

—	„Hajdúsági Torma Termékpálya Bizottság által ellenőrzött minőség.“ (Kvalita zkontrolována výborem pro produkty Hajdúsági Torma).

V případě balení do pytlů Rachsel se produkty třídy I balí do zelených pytlů a produkty třídy II do červených pytlů, produkty třídy III do žlutých pytlů a produkty třídy IV do zelených pytlů. Produkty odřezkové kvality se balí do žlutých pytlů a na balení produktů kořenové kvality se neváže žádná barva.

---

(1)  Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12.

---