30.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 28/12

(1)

V souladu se směrnicí 95/46/ES jsou členské státy povinny zajistit, aby k předávání osobních údajů do třetí země docházelo, pouze pokud dotyčná třetí země zajišťuje odpovídající úroveň ochrany a pokud budou před předáním údajů dodržovány právní předpisy členských států provádějící ostatní ustanovení směrnice.

(2)

Komise může dospět k závěru, že třetí země zajišťuje odpovídající úroveň ochrany. Takové zemi mohou členské státy předávat osobní údaje, aniž by byly nutné dodatečné záruky.

(3)

V souladu se směrnicí 95/46/ES má být úroveň ochrany údajů hodnocena s ohledem na všechny okolnosti související s předáním nebo předáváním údajů, a to se zvláštním zřetelem na určité zvláštní podmínky týkající se předávání.

(4)

S ohledem na rozdíly v přístupu třetích zemí k ochraně údajů by způsob, jakým je posuzována odpovídající úroveň této ochrany a jakým jsou na základě směrnice 95/46/ES přijímána a prosazována rozhodnutí, neměl být svévolný ani bezdůvodně diskriminační vůči třetím zemím, nebo mezi třetími zeměmi, kde jsou obdobné podmínky, a aby nevytvářel skrytou překážku obchodu s ohledem na stávající mezinárodní závazky Evropské unie.

(5)

Nový Zéland je bývalá britská kolonie. Postavení nezávislého dominia získal v roce 1907, avšak své formální ústavní svazky s Velkou Británií přetrhl až v roce 1947. Nový Zéland je unitárním státem a nemá psanou ústavu ve smyslu nejvyššího základního zákona státu. Země je konstituční monarchií a parlamentní demokracií westminsterského modelu, kde hlavou státu je královna Nového Zélandu.

(6)

Nový Zéland ctí zásadu suverenity parlamentu. Podle konvence tam však platí řada zákonů, které mají zvláštní ústavní význam a pohlíží se na ně jako na „vyšší zákony“. To znamená, že tvoří součást ústavního pořádku neboli rámce a formují činnost vlády a přijímání dalších zákonů. V případě změny nebo rušení těchto zákonů se kromě toho předpokládá konsenzus napříč politickým spektrem. Některé tyto zákony – „Bill Of Rights Act“ ze dne 28. srpna 1990 (Public Act No 109 z roku 1990), „Human Rights Act“ ze dne 10. srpna 1993 (Public Act No 82 z roku 1993) a „Privacy Act“ ze dne 17. května 1993 (Public Act No 28 z roku 1993) – se vztahují k ochraně údajů. Ústavní význam těchto zákonů se odráží ve všeobecném konsenzu, že musí být zohledněny při tvorbě a předkládání nových zákonů.

(7)

Právní normy pro ochranu osobních údajů na Novém Zélandu jsou primárně stanoveny v zákoně na ochranu soukromí „Privacy Act“ ve znění „Privacy (Cross-border Information) Amendment Act“ ze dne 7. září 2010 (Public Act No 113 z roku 2010). Tento zákon je starší než směrnice 95/46/ES a neomezuje se jen na automaticky zpracovávané údaje či strukturované údaje v evidenčním systému (rejstříku), nýbrž upravuje veškeré osobní informace v libovolné podobě. Vztahuje se na celý veřejný a soukromý sektor až na několik málo zvláštních výjimek ve veřejném zájmu, které lze v demokratické společnosti očekávat.

(8)

Otázkami soukromí se na Novém Zélandu zabývá mnoho regulačních rámců z hlediska politiky, pravidel, nebo příslušnosti soudů k řešení stížností. Některé mají formu zákonů, ale jiné jsou samoregulační odvětvové normy, včetně regulace sdělovacích prostředků, přímého marketingu, nevyžádaných elektronických zpráv, průzkumu trhu, oblasti zdraví a invalidity, bankovnictví, pojištění a spoření.

(9)

Kromě právních předpisů přijatých novozélandským parlamentem platí v zemi rozsáhlý soubor zvykového práva, jehož kořeny pocházejí z anglického zvykového práva, kde jsou zakotveny zásady a pravidla zvykového práva týkající se ochrany údajů. K základním zásadám zvykového práva patří zásada, že nejvyšším zájmem práva je důstojnost člověka. Tato zásada zvykového práva představuje klíčový prvek východisek a souvislostí, z nichž soudy na Novém Zélandu obecně čerpají důvody pro svá rozhodnutí. Novozélandská judikatura vycházející ze zvykového práva zná též řadu dalších stránek ochrany soukromí, včetně zasahování do soukromí, porušení důvěry a doplňkové ochrany v souvislosti s pomluvou, obtěžováním, nactiutrhační lží, nedbalostí a jinými delikty.

(10)

Právní normy o ochraně údajů uplatňované na Novém Zélandu obsahují všechny základní zásady nezbytné pro zajištění odpovídající úrovně ochrany fyzických osob a současně stanoví výjimky a omezení pro ochranu důležitých veřejných zájmů. Do těchto právních norem o ochraně údajů a do výjimek z nich se promítají zásady stanovené ve směrnici 95/46/ES.

(11)

Uplatňování právních norem o ochraně osobních údajů zaručují správní a soudní prostředky nápravy a nezávislý dozor prováděný dozorčím orgánem, komisařem pro ochranu soukromí, který je nadán pravomocemi uvedenými v článku 28 směrnice 95/46/ES a je nezávislý. Kterákoli zainteresovaná strana má navíc právo domáhat se soudní cestou náhrady škody, kterou utrpěla v důsledku protiprávního zpracování jejích osobních údajů.

(12)

Nový Zéland je tudíž třeba považovat za zemi, která zajišťuje odpovídající úroveň ochrany osobních údajů podle směrnice 95/46/ES.

(13)

Toto rozhodnutí by se mělo týkat odpovídající úrovně ochrany osobních údajů zajištěné na Novém Zélandu s cílem splnit požadavky čl. 25 odst. 1 směrnice 95/46/ES. Nemělo by se týkat jiných podmínek či omezení, které provádějí jiná ustanovení zmíněné směrnice a které se týkají zpracování osobních údajů v členských státech.

(14)

V zájmu transparentnosti a k dosažení toho, aby příslušné orgány v členských státech zajistily ochranu fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů, je nezbytné uvést výjimečné okolnosti, za nichž může být odůvodněno pozastavení určitých toků údajů, bez ohledu na zjištění odpovídající úrovně ochrany.

(15)

Pracovní skupina pro ochranu fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů, zřízená podle článku 29 směrnice 95/46/ES, předložila kladné stanovisko k úrovni ochrany osobních údajů na Novém Zélandu, k němuž bylo přihlédnuto při přípravě tohoto prováděcího rozhodnutí (2).

(16)

Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 31 odst. 1 směrnice 95/46/ES,

a)

pokud příslušný orgán na Novém Zélandu zjistí, že příjemce nedodržuje použitelné normy ochrany osobních údajů, nebo

b)

pokud je velmi pravděpodobné, že nejsou dodržovány normy týkající se ochrany osobních údajů a pokud se lze důvodně domnívat, že příslušný novozélandský orgán včas nepřijímá nebo nepřijme odpovídající opatření nezbytná pro vyřešení dané věci, pokud by pokračování v předávání údajů vyvolalo bezprostřední riziko vzniku vážné újmy subjektům údajů a pokud příslušné orgány členského státu za daných okolností přiměřeně usilují o informování strany odpovědné za zpracování údajů usazené na Novém Zélandu a poskytly jí příležitost zaujmout stanovisko.