Accept Refuse

EUR-Lex Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 32008L0062

Směrnice Komise 2008/62/ES ze dne 20. června 2008 , kterou se stanovují některé odchylky pro povolování zemědělských krajových odrůd a odrůd, které jsou přirozeně adaptovány na místní a regionální podmínky a ohroženy genetickou erozí, a pro uvádění osiva a sadby brambor těchto odrůd na trh (Text s významem pro EHP)

OJ L 162, 21.6.2008, p. 13–19 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
Special edition in Croatian: Chapter 03 Volume 058 P. 264 - 270

In force

ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2008/62/oj

21.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 162/13


SMĚRNICE KOMISE 2008/62/ES

ze dne 20. června 2008,

kterou se stanovují některé odchylky pro povolování zemědělských krajových odrůd a odrůd, které jsou přirozeně adaptovány na místní a regionální podmínky a ohroženy genetickou erozí, a pro uvádění osiva a sadby brambor těchto odrůd na trh

(Text s významem pro EHP)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 66/401/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva pícnin na trh (1), a zejména na čl. 22a odst. 1 písm. b) uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 66/402/EHS ze dne 14. června 1966 o uvádění osiva obilovin na trh (2), a zejména na čl. 22a odst. 1 písm. b) uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 2002/53/ES ze dne 13. června 2002 o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin (3), a zejména na čl. 4 odst. 6, čl. 20 odst. 2 a článek 21 uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 2002/54/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva řepy na trh (4), a zejména na čl. 30 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 2002/56/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění sadby brambor na trh (5), a zejména na čl. 10 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice,

s ohledem na směrnici Rady 2002/57/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva olejnin a přadných rostlin na trh (6), a zejména na čl. 27 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Otázky biologické rozmanitosti a zachování genetických zdrojů rostlin získávají v průběhu posledních let stále více na významu, jak ukazuje vývoj na mezinárodní úrovni a na úrovni Společenství. Jako příklady lze uvést rozhodnutí Rady 93/626/EHS ze dne 25. října 1993 o uzavření Úmluvy o biologické rozmanitosti (7), rozhodnutí Rady 2004/869/ES ze dne 24. února 2004 o uzavření Mezinárodní smlouvy o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství jménem Evropského společenství (8), nařízení Rady (ES) č. 870/2004 ze dne 24. dubna 2004, kterým se zřizuje program Společenství pro zachování, popis, sběr a využití genetických zdrojů v zemědělství a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1467/94 (9), a nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (10). V rámci právních předpisů Společenství, jimiž se řídí uvádění osiva zemědělských rostlin na trh, a to směrnic 66/401/EHS, 66/402/EHS, 2002/53/ES, 2002/54/ES, 2002/56/ES a 2002/57/ES, by měly být stanoveny zvláštní podmínky, aby byly tyto otázky zohledněny.

(2)

Aby bylo zajištěno zachování in situ a trvalé využívání genetických zdrojů rostlin, měly by být krajové odrůdy a odrůdy, které jsou přirozeně adaptovány na místní a regionální podmínky a ohroženy genetickou erozí (dále jen „uchovávané odrůdy“), pěstovány a uváděny na trh i tehdy, pokud nesplňují obecné požadavky týkající se povolování odrůd a uvádění osiva a sadby brambor na trh. V zájmu dosažení tohoto cíle je nutné stanovit odchylky, pokud jde o povolování uchovávaných odrůd pro zařazení do národních katalogů odrůd druhů zemědělských rostlin a rovněž pro produkci a uvádění osiva a sadby brambor těchto odrůd na trh.

(3)

Tyto odchylky by se měly týkat hlavních požadavků na povolování odrůdy a procesních požadavků stanovených ve směrnici Komise 2003/90/ES ze dne 6. října 2003, kterou se stanoví prováděcí opatření k článku 7 směrnice Rady 2002/53/ES, pokud jde o minimum znaků, na které se zkoušky vztahují, a minimální podmínky pro zkoušení určitých odrůd druhů zemědělských rostlin (11).

(4)

Členským státům by zejména mělo být povoleno přijmout vlastní předpisy týkající se odlišnosti, stálosti a uniformity. Pokud jde o odlišnost a stálost, měly by být tyto předpisy založeny alespoň na znacích uvedených v technickém dotazníku, který musí žadatel vyplnit v souvislosti s žádostí o povolení odrůdy podle příloh I a II směrnice 2003/90/ES. Jedná-li se o stanovení uniformity na základě odchylných typů, měly by předpisy vycházet z definovaných norem.

(5)

Stanoveny by měly být procesní požadavky, podle nichž může být odrůda povolena bez úředního zkoušení. Mimoto, pokud jde o názvy, je třeba stanovit některé odchylky od požadavků stanovených ve směrnici 2002/53/ES a nařízení Komise (ES) č. 930/2000 ze dne 4. května 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla ke vhodnosti názvů odrůd druhů zemědělských rostlin a zeleniny (12).

(6)

Pokud jde o produkci a uvádění osiva a sadby brambor uchovávaných odrůd na trh, měla by být stanovena odchylka od úředního uznávání.

(7)

K zajištění toho, aby se uvádění osiva a sadby brambor uchovávaných odrůd na trh uskutečňovalo v kontextu zachování genetických zdrojů rostlin, by měla být stanovena omezení, zejména ohledně oblasti původu. Za účelem přispění k zachování in situ a k trvalému využívání těchto odrůd by členské státy měly mít možnost schválit další oblasti, ve kterých může množství osiva uváděného na trh přesáhnout množství potřebné k zajištění zachování dotyčné odrůdy v její oblasti původu, jestliže jsou tyto další oblasti srovnatelné, pokud jde o přirozené a polopřirozené biotypy. Aby bylo zajištěno zachování souvislosti s oblastí původu, neměla by se tato možnost vztahovat na případ, kdy členský stát schválil další oblasti produkce.

(8)

Pevně stanovena by měla být maximální množství pro uvádění na trh každé uchovávané odrůdy v rámci jednoho druhu a celkové množství pro všechny uchovávané odrůdy v rámci jednoho druhu dohromady. K zajištění toho, aby byla tato množství dodržována, by měly členské státy od producentů vyžadovat, aby oznamovali množství uchovávaných odrůd, která chtějí pěstovat, a měly by producentům příslušná množství přidělit.

(9)

Sledovatelnost osiva a sadby brambor by měla být zajištěna prostřednictvím příslušných požadavků na uzavírání a označování.

(10)

K zajištění správného používání pravidel stanovených v této směrnici by měly být monitorovány množitelské porosty pro produkci osiva, kontrolováno osivo a prováděny úřední následné kontroly. Množství osiva uchovávaných odrůd uváděného na trh by dodavatelé měli oznamovat členským státům a členské státy Komisi.

(11)

Komise by měla po třech letech posoudit, zda jsou opatření stanovená touto směrnicí, zejména ustanovení týkající se množstevních omezení, účinná.

(12)

Opatření stanovená touto směrnicí jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro osivo a sadbu v zemědělství, zahradnictví a lesnictví,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT A DEFINICE

Článek 1

Předmět

1.   Pokud jde o zemědělské druhy, na které se vztahují směrnice 66/401/EHS, 66/402/EHS, 2002/54/ES, 2002/56/ES a 2002/57/ES, stanoví tato směrnice některé odchylky týkající se zachování in situ a trvalého využívání genetických zdrojů rostlin prostřednictvím produkce a uvádění na trh:

a)

pro povolování k zařazení krajových odrůd a odrůd, které jsou přirozeně adaptovány na místní a regionální podmínky a ohroženy genetickou erozí, do národních katalogů odrůd druhů zemědělských rostlin podle směrnice 2002/53/ES;

b)

pro uvádění osiva a sadby brambor těchto odrůd na trh.

2.   Nestanoví-li tato směrnice jinak, použijí se směrnice 66/401/EHS, 66/402/EHS, 2002/53/ES, 2002/54/ES, 2002/56/ES a 2002/57/ES.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se:

a)

„zachováním in situ“ rozumí zachování genetického materiálu v jeho přirozeném prostředí a v případě pěstovaných rostlinných druhů v zemědělsky využívaném prostředí, kde se vyvinuly jejich charakteristické vlastnosti;

b)

„genetickou erozí“ rozumí postupná ztráta genetické rozmanitosti mezi populacemi nebo odrůdami téhož druhu a uvnitř těchto populací nebo odrůd, nebo zužování genetického základu druhu v důsledku zásahu člověka nebo změn životního prostředí;

c)

„krajovou odrůdou“ rozumí soubor populací nebo klonů rostlinného druhu, které jsou přirozeně adaptovány na podmínky životního prostředí v jejich oblasti;

d)

„osivem“ rozumí osivo a sadba brambor, není-li sadba brambor výslovně vyloučena.

KAPITOLA II

POVOLOVÁNÍ UCHOVÁVANÝCH ODRŮD

Článek 3

Uchovávaná odrůda

Členské státy mohou v národních katalozích odrůd druhů zemědělských rostlin povolovat krajové odrůdy a odrůdy podle čl. 1 odst. 1 písm. a), pokud jsou splněny požadavky stanovené v článcích 4 a 5. Tyto krajové odrůdy a odrůdy se ve Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin uvádějí jako „uchovávané odrůdy“.

Článek 4

Hlavní požadavky

1.   K tomu, aby byla krajová odrůda nebo odrůda podle čl. 1 odst. 1 písm. a) povolena jako uchovávaná odrůda, musí mít význam s ohledem na zachování genetických zdrojů rostlin.

2.   Odchylně od čl. 1 odst. 2 směrnice 2003/90/ES mohou členské státy přijmout vlastní předpisy týkající se odlišnosti, stálosti a uniformity uchovávaných odrůd.

V takových případech členské státy zajistí, aby pro odlišnost a stálost platily alespoň znaky uvedené v těchto dokumentech:

a)

technické dotazníky k testovacím protokolům Odrůdového úřadu Společenství uvedeným v příloze I směrnice 2003/90/ES a platným pro dané druhy;

b)

technické dotazníky k obecným zásadám Mezinárodní unie pro ochranu nových odrůd rostlin uvedeným v příloze II směrnice 2003/90/ES a platným pro dané druhy.

Pro posouzení uniformity se použije směrnice 2003/90/ES.

Pokud je však úroveň uniformity stanovena na základě odchylných typů, použije se populační standarda 10 % a pravděpodobnost přijetí alespoň 90 %.

Článek 5

Procesní požadavky

Odchylně od první věty čl. 7 odst. 1 směrnice 2002/53/ES není vyžadováno žádné úřední zkoušení, pokud jsou níže uvedené informace dostačující pro rozhodnutí o povolení uchovávaných odrůd:

a)

popis uchovávané odrůdy a její název;

b)

výsledky neúředních zkoušek;

c)

poznatky získané na základě praktických zkušeností při pěstování, množení a využívání, které žadatel oznámil dotyčnému členskému státu;

d)

ostatní informace, zejména od orgánů odpovědných za genetické zdroje rostlin nebo organizací uznaných pro tento účel členskými státy.

Článek 6

Odepření povolení

Uchovávaná odrůda se nepovoluje zařadit do národních katalogů odrůd, pokud:

a)

je již ve Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin zapsána jako odrůda jiná než uchovávaná odrůda nebo byla v průběhu posledních dvou let nebo během dvou let od uplynutí lhůty stanovené podle čl. 15 odst. 2 směrnice 2002/53/ES ze společného katalogu vymazána;

b)

je chráněna odrůdovým právem Společenství, jak je stanoveno v nařízení Rady (ES) č. 2100/94 (13), nebo vnitrostátním odrůdovým právem nebo je podána odpovídající žádost v souvislosti s těmito právy.

Článek 7

Názvy

1.   S ohledem na názvy uchovávaných odrůd, které byly známy před 25. květnem 2000, mohou členské státy povolit odchylky od nařízení (ES) č. 930/2000, s výjimkou případů, kdy by byly tyto odchylky v rozporu s předchozími právy třetí strany, která jsou chráněna podle článku 2 uvedeného nařízení.

2.   Bez ohledu na čl. 9 odst. 2 směrnice 2002/53/ES mohou členské státy pro jednu odrůdu povolit více než jeden název, jsou-li dotyčné názvy historicky známy.

Článek 8

Oblast původu

1.   Pokud členský stát povolí uchovávanou odrůdu, určí oblast nebo oblasti, v nichž je odrůda tradičně pěstována a na které je přirozeně adaptována (dále jen „oblast původu“). Zohlední informace od orgánů odpovědných za genetické zdroje rostlin nebo organizací uznaných pro tento účel členskými státy.

Nachází-li se oblast původu ve více než jednom členském státě, určí ji všechny dotyčné členské státy společnou dohodou.

2.   Členský stát nebo členské státy, které provádějí určení oblasti původu, oznámí určenou oblast Komisi.

Článek 9

Udržovací šlechtění

Členské státy zajistí, aby uchovávaná odrůda musela být udržována ve své oblasti původu.

KAPITOLA III

PRODUKCE A UVÁDĚNÍ OSIVA NA TRH

Článek 10

Uznávání

1.   Odchylně od požadavků na uznávání stanovených v čl. 3 odst. 1 směrnice 66/401/EHS, v čl. 3 odst. 1 směrnice 66/402/EHS, v čl. 3 odst. 1 směrnice 2002/54/ES, v čl. 3 odst. 1 směrnice 2002/56/ES a v čl. 3 odst. 1 směrnice 2002/57/ES mohou členské státy stanovit, že osivo uchovávané odrůdy může být uváděno na trh, pokud je v souladu s odstavci 2, 3 a 4 tohoto článku.

2.   Osivo pochází z osiva produkovaného podle přesně stanovených zásad udržovacího šlechtění odrůdy.

3.   Osivo, kromě osiva Oryza sativa, je v souladu s požadavky na uznávání certifikovaného osiva stanovenými ve směrnicích 66/401/EHS, 66/402/EHS, 2002/54/ES, 2002/56/ES a 2002/57/ES, s výjimkou požadavků týkajících se minimální odrůdové čistoty a požadavků týkajících se úřední zkoušky nebo zkoušky provedené pod úředním dohledem.

Osivo Oryza sativa je v souladu s požadavky na uznávání „certifikovaného osiva druhé generace“ stanovenými ve směrnici 66/402/EHS, s výjimkou požadavků týkajících se minimální odrůdové čistoty a požadavků týkajících se úřední zkoušky nebo zkoušky provedené pod úředním dohledem.

Osivo vykazuje dostatečnou odrůdovou čistotu.

4.   Pokud jde o sadbu brambor, mohou členské státy stanovit, že se článek 10 směrnice 2002/56/ES týkající se velikosti nepoužije.

Článek 11

Oblast produkce osiva

1.   Členské státy zajistí, aby bylo osivo uchovávané odrůdy produkováno pouze v oblasti původu.

Nemohou-li být v této oblasti splněny podmínky pro uznávání stanovené v čl. 10 odst. 3 v důsledku zvláštního problému životního prostředí, mohou členské státy schválit další oblasti pro produkci osiva, přičemž zohlední informace od orgánů odpovědných za genetické zdroje rostlin nebo organizací uznaných pro tento účel členskými státy. Osivo vyprodukované v těchto dalších oblastech však může být využíváno pouze v oblastech původu.

2.   Členské státy oznámí další oblasti, které chtějí schválit pro produkci osiva podle odstavce 1, Komisi a ostatním členským státům.

Komise a ostatní členské státy mohou během 20 pracovních dnů od obdržení těchto oznámení požádat o předání záležitosti Stálému výboru pro osivo a sadbu v zemědělství, zahradnictví a lesnictví. V souladu s čl. 22a odst. 1 písm. b) směrnice 66/401/EHS, čl. 22a odst. 1 písm. b) směrnice 66/402/EHS, čl. 4 odst. 6, čl. 20 odst. 2 a článkem 21 směrnice 2002/53/ES, čl. 30 odst. 1 písm. b) směrnice 2002/54/ES, čl. 10 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 2002/56/ES a čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice 2002/57/ES, podle okolností, se přijme rozhodnutí, kterým se případně stanoví omezení nebo podmínky pro stanovení těchto oblastí.

Jestliže ani Komise, ani ostatní členské státy nepředloží žádost podle druhého pododstavce, může dotyčný členský stát povolit produkci osiva v dalších oblastech, které oznámil.

Článek 12

Zkoušení osiva

1.   Členské státy zajistí, aby byly prováděny zkoušky za účelem kontroly, zda osivo uchovávaných odrůd splňuje požadavky na uznávání podle čl. 10 odst. 3.

Tyto zkoušky musí být prováděny v souladu se současnými mezinárodními metodami nebo v případě, že neexistují, v souladu s jinými vhodnými metodami.

2.   Pro zkoušky podle odstavce 1 členské státy zajistí, aby byly vzorky odebírány z homogenních partií. Členské státy zajistí, aby byla použita pravidla o hmotnosti partie a hmotnosti vzorku podle čl. 7 odst. 2 směrnice 66/401/EHS, čl. 7 odst. 2 směrnice 66/402/EHS, čl. 9 odst. 2 směrnice 2002/54/ES a čl. 9 odst. 2 směrnice 2002/57/ES.

Článek 13

Podmínky uvádění na trh

1.   Členské státy zajistí, aby bylo osivo uchovávané odrůdy uváděno na trh pouze za těchto podmínek:

a)

bylo vyprodukováno ve své oblasti původu nebo v oblasti podle článku 11;

b)

je uváděno na trh ve své oblasti původu.

2.   Odchylně od odst. 1 písm. b) může členský stát schválit další oblasti na svém vlastním území pro uvádění osiva uchovávané odrůdy na trh, jestliže jsou tyto oblasti srovnatelné s oblastí původu, pokud jde o přirozené a polopřirozené biotypy dané odrůdy.

Pokud členské státy takové další oblasti schválí, musí zajistit, aby bylo k zachování odrůdy v její oblasti původu rezervováno množství osiva potřebné k produkci alespoň množství osiva podle článku 14.

Členské státy uvědomí Komisi a ostatní členské státy o schválení takových dalších oblastí.

3.   Pokud členský stát schválí další oblasti pro produkci osiva v souladu s článkem 11, nepoužije odchylku stanovenou v odstavci 2 tohoto článku.

Článek 14

Množstevní omezení

Každý členský stát zajistí, aby množství osiva uváděného na trh v případě každé uchovávané odrůdy nepřesáhlo buď 0,5 % osiva téhož druhu využívaného v daném členském státě během jednoho vegetačního období, nebo množství potřebné k osetí 100 ha, podle toho, které z uvedených množství je větší. Pro druhy Pisum sativum, Triticum spp., Hordeum vulgare, Zea mays, Solanum tuberosum, Brassica napus a Helianthus annuus toto procento nesmí přesáhnout 0,3 %, nebo nesmí být překročeno množství potřebné k osetí 100 ha, podle toho, které z uvedených množství je větší.

Celkové množství osiva uchovávaných odrůd uváděného na trh v každém členském státě však nesmí přesáhnout 10 % osiva dotyčného druhu využívaného ročně v členském státě. Znamená-li to, že množství je nižší než množství potřebné k osetí 100 ha, může být maximální množství osiva dotyčného druhu využívaného ročně v členském státě zvýšeno tak, aby dosáhlo množství potřebného k osetí 100 ha.

Článek 15

Uplatňování množstevních omezení

1.   Členské státy zajistí, aby jim producenti před začátkem každého pěstitelského období oznámili výměru a umístění množitelské plochy.

2.   Je-li na základě oznámení uvedených v odstavci 1 pravděpodobné, že množství stanovená v článku 14 budou překročena, přidělí členské státy každému dotyčnému producentovi množství, které může v příslušném pěstitelském období uvést na trh.

Článek 16

Monitorování množitelských porostů

Členské státy zajistí prostřednictvím úředního monitorování, aby byly množitelské porosty uchovávané odrůdy v souladu s ustanoveními této směrnice, přičemž je třeba zvláštní pozornost věnovat odrůdě, umístění produkce osiva a množstvím.

Článek 17

Uzavírání obalů a nádob

1.   Členské státy zajistí, aby bylo osivo uchovávaných odrůd uváděno na trh pouze v uzavřených obalech nebo nádobách opatřených uzávěrem.

2.   Obaly a nádoby s osivem uzavře dodavatel takovým způsobem, aby nemohly být otevřeny bez poškození uzavíracího systému nebo bez zanechání stop po manipulaci buď na návěsce dodavatele, nebo na obalu či nádobě.

3.   Aby bylo zajištěno uzavření v souladu s odstavcem 2, musí být součástí uzavíracího systému alespoň návěska nebo připevněná plomba.

Článek 18

Označování

Členské státy zajistí, aby byly obaly nebo nádoby osiva uchovávaných odrůd označeny návěskou dodavatele nebo vytištěným či orazítkovaným nápisem s těmito informacemi:

a)

slova „pravidla a normy ES“;

b)

jméno a adresa osoby odpovědné za připevňování návěsek nebo její identifikační značka;

c)

rok uzavření vyjádřený slovy: „Uzavřeno…“ (rok), nebo – kromě sadby brambor – rok posledního odběru vzorků pro účely poslední zkoušky klíčivosti vyjádřený slovy: „Odběr vzorků…“ (rok);

d)

druh;

e)

název uchovávané odrůdy;

f)

slova „uchovávaná odrůda“;

g)

oblast původu;

h)

oblast produkce osiva, pokud je jiná než oblast původu;

i)

číslo partie přidělené osobou odpovědnou za připevňování návěsek;

j)

deklarovaná čistá nebo hrubá hmotnost, nebo – kromě sadby brambor – deklarovaný počet semen;

k)

druh chemického ošetření nebo přídavných látek a přibližný poměr mezi hmotností klubíček čistých semen a celkovou hmotností, kromě sadby brambor, pokud je vyznačena hmotnost a použijí se granulované pesticidy, granulovací látky nebo jiné tuhé přídavné látky.

Článek 19

Úřední následná kontrola

Členské státy zajistí, aby se na osivo vztahovala úřední následná kontrola prováděná na základě namátkových kontrol za účelem ověření jeho odrůdové pravosti a odrůdové čistoty.

KAPITOLA IV

OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 20

Podávání zpráv

Členské státy zajistí, aby dodavatelé působící na jejich území podali za každé pěstitelské období zprávu o množství osiva každé uchovávané odrůdy uvedeného na trh.

Na požádání podají členské státy Komisi a ostatním členským státům zprávu o množství osiva každé uchovávané odrůdy uvedeného na trh na svém území.

Článek 21

Oznámení uznaných organizací odpovědných za genetické zdroje rostlin

Členské státy oznámí Komisi uznané organizace uvedené v čl. 5 písm. d), čl. 8 odst. 1 a čl. 11 odst. 1.

Článek 22

Hodnocení

Do 31. prosince 2011 Komise zhodnotí provádění ustanovení článku 4, čl. 13 odst. 2, článků 14 a 15.

Článek 23

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 30. června 2009. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 24

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 25

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 20. června 2008.

Za Komisi

Androulla VASSILIOU

členka Komise


(1)  Úř. věst. 125, 11.7.1966, s. 2298/66. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2007/72/ES (Úř. věst. L 329, 14.12.2007, s. 37).

(2)  Úř. věst. 125, 11.7.1966, s. 2309/66. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Komise 2006/55/ES (Úř. věst. L 159, 13.6.2006, s. 13).

(3)  Úř. věst. L 193, 20.7.2002, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 (Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 1).

(4)  Úř. věst. L 193, 20.7.2002, s. 12. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2004/117/ES (Úř. věst. L 14, 18.1.2005, s. 18).

(5)  Úř. věst. L 193, 20.7.2002, s. 60. Směrnice naposledy pozměněná rozhodnutím Komise 2005/908/ES (Úř. věst. L 329, 16.12.2005, s. 37).

(6)  Úř. věst. L 193, 20.7.2002, s. 74. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2004/117/ES.

(7)  Úř. věst. L 309, 13.12.1993, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 378, 23.12.2004, s. 1.

(9)  Úř. věst. L 162, 30.4.2004, s. 18.

(10)  Úř. věst. L 277, 21.10.2005, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 146/2008 (Úř. věst. L 46, 21.2.2008, s. 1).

(11)  Úř. věst. L 254, 8.10.2003, s. 7. Směrnice ve znění směrnice 2007/48/ES (Úř. věst. L 195, 27.7.2007, s. 29).

(12)  Úř. věst. L 108, 5.5.2000, s. 3. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 920/2007 (Úř. věst. L 201, 2.8.2007, s. 3).

(13)  Úř. věst. L 227, 1.9.1994, s. 1.


Top