13.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 353/54

(1)

Rozhodnutí je určeno následujícím podnikům:

(2)

Adresáti tohoto rozhodnutí se podíleli na jediném a trvajícím porušování článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP ohledně peroxidu vodíku („PV“) a navazujícího produktu perboritanu sodného („PS“), a to na celém území EHP („porušování“). V rozhodnutí se uvádí, že k porušování docházelo od 31. ledna 1994 od 31. prosince 2000. Porušování spočívalo zejména v tom, že si účastníci hospodářské soutěže vzájemně vyměňovali hospodářsky významné a důvěrné informace a/nebo informace týkající se společností, omezovali a/nebo kontrolovali výrobu a možné i skutečné kapacity, rozdělovali si podíly na trhu a zákazníky a stanovovali a monitorovali (konečné) ceny.

(3)

PV je silné oxidační činidlo, které má několik průmyslových využití. Jedná se o čirou bezbarvou kapalinu, která se prodává ve formě vodního roztoku, zejména v koncentracích od 30 % do 70 %. Jako konečný výrobek se PV používá jako bělidlo v papírenském průmyslu a při výrobě buničiny, k bělení textilií, jako dezinfekční prostředek a má i další využití v oblasti ochrany životního prostředí, například při čištění odpadních vod. PV se používá i jako surovina při výrobě jiných navazujících výrobků na bázi peroxidu, jako například bělících činidel (k nimž patří i PS) a kyseliny peroctové.

(4)

PS se obdobně jako perkarbonát sodný („PKS“) používá zejména jako aktivní činidlo v syntetických čistících prostředcích a pracích prášcích. V tomto řízení byl zkoumán PS i PKS, ale na základě odpovědí na oznámení o námitkách a na základě argumentů přednesených při ústním řízení nelze určit, zda se protiprávní jednání týkalo i PKS. Rozhodnutí se proto vztahuje pouze na protiprávní jednání v souvislosti s PV a PS, nikoli však PKS, a to navzdory oznámení o námitkách, jež se týkalo i PKS.

(5)

PV: v EHP bylo v době porušování šest hlavních dodavatelů: největším dodavatelem byla společnost Solvay, jejíž podíl na trhu činil přibližně [20-30] %; další v pořadí byla společnost EKA. Dalšími soutěžiteli byly společnosti Atofina, Kemira, Degussa a Foret. Společnost Air Liquide prodávala PV do června 1998 a společnost Ausimont do května 2002. Kromě toho se na trhu s PV podílel i omezený počet druhotných prodejců dovážejících tuto látku z východní Evropy a mimoevropských zemí. V posledních letech se na tomto trhu neobjevili noví účastníci.

(6)

PS: podniky, které vyvíjely činnost v EHP po celé období porušování nebo jen po jeho část: Degussa, Foret, Solvay, Caffaro (tato společnost však zastavila výrobu v roce 1999), Atofina (zrušila výrobu v roce 1999), Air Liquide (ukončila výrobu v roce 1994) a Ausimont.

(7)

V období porušování byla skupina hlavních odběratelů PV v EHP poměrně malá (šest až osm subjektů), většinou v odvětví výroby papíru a buničiny; tito odběratelé sjednali smlouvy a dohodli ceny uplatňované na celém území EHP.

(8)

Největší zákazníci (například skandinávští a němečtí výrobci papíru a buničiny) uzavírali smlouvy obsahující jednotné ceny pro dodávky různým odběratelům v EHP. Dopravní náklady tak nesl dodavatel, který proto mohl mít zájem získávat PV ze zdroje, jenž se nacházel v blízkosti výrobních závodů odběratelů.

(9)

V odvětví bělících činidel se v období porušování nacházelo na straně poptávky malé množství velkých nadnárodních společností: Celkem 75-80 %  nákupů bělících činidel v EHP se soustředilo do rukou malého množství zákazníků. Každý z nich měl v Evropě ústřední nákupní místo, které sjednávalo nákupy dvakrát do roka. Ve snaze udržet určitý stupeň konkurenčního tlaku byla obvykle nakupována bělící činidla od několika dodavatelů.

(10)

Porušování se týkalo celého EHP, kde existovala poptávka po výrobcích, jež jsou předmětem šetření.

(11)

V rozhodnutí se uvádí, že k porušování docházelo od 31. ledna 1994 do 31. prosince 2000.

(12)

Jednání ve vzájemné shodě lze charakterizovat takto: týkalo se výměny informací o trhu (včetně cen a objemu prodeje), podílů na trhu, omezení/kontroly výroby a zdrojů dodávek, jakož i stanovení cen PV a PS. Jednání ve vzájemné shodě ohledně obou výrobků tvoří součást jediného pokračujícího jednání, a proto zakládá jediné porušení, třebaže jednání ohledně PV a PS by jednotlivě představovaly porušení ve smyslu čl. 81 odst. 1 Smlouvy.

(13)

V prosinci 2002 informovala společnost Degussa Komisi o existenci kartelu v oblasti PV a PS a projevila zájem spolupracovat s Komisí ve smyslu oznámení o osvobození od udělení pokut a snížení pokut v případech kartelů z roku 2000 („oznámení o shovívavosti“) (1). Společnost Degussa předložila Komisi důkazy, které v březnu 2003 umožnily provést šetření v prostorách tří společností (vyšetřování vedené proti třem dalším společnostem probíhalo nejprve formou žádostí o informace).

(14)

Po provedených šetřeních předložilo žádost o snížení pokuty pět dalších společností. Třem z nich bylo přiznáno snížení pokuty podle bodů 23 a 26 oznámení o shovívavosti: jednalo se o společnosti EKA, Atofina a Solvay. Žádosti společností Kemira a Solexis byly zamítnuty.

(15)

Základní výše pokuty se určí podle výše závažnosti a délky trvání porušení.

(16)

Při posuzování závažnosti protiprávního jednání vezme Komise v úvahu jeho povahu, skutečný dopad na trhu (pokud jej lze změřit) a zeměpisnou rozlohu relevantního trhu.

(17)

Vzhledem k povaze spáchaného porušení a s přihlédnutím ke skutečnosti, že muselo mít vliv na trh a ke skutečnosti, že se týkalo celého EHP, kde trh s PV a PS dosáhl v roce 1999 (v posledním celém roce porušování) celkové hodnoty přibližně 470 milionů EUR, Komise usoudila, že se společnosti, jichž se rozhodnutí týká, dopustily velmi závažného porušení článku 81 Smlouvy a článku 53 Dohody o EHP.

(18)

V rámci kategorie závažných porušování umožňuje škála možných pokut uplatňovat u společností různé zacházení s cílem zohlednit skutečnou hospodářskou schopnost pachatelů významně narušit hospodářskou soutěž. Je to vhodné tam, kde mezi příslušnými podíly na trhu těch podniků, které se na porušení podílely, existují značné rozdíly, jako tomu bylo v tomto případě.

(19)

Posuzováním obratu příslušných výrobků u každé společnosti a celkového obratu v rámci PV a PS pro účely stanovení jednotlivých poměrů Komise vzala v úvahu skutečnost, že některé společnosti působily pouze na trhu s jedním či dvěma z těchto výrobků. Komise tak vzala v úvahu skutečný vliv protiprávního jednání každé z uvedených společností na hospodářskou soutěž. Prodej na základě celkové výše čisté hodnoty byl považován za nejspolehlivější ukazatel kapacit provozovatele, jelikož se PV a PS dodávají na trh v různých formách. Tyto hodnoty ukazují, že největším účastníkem trhu v EHP byla společnost Solvay, jejíž podíl kombinovaného prodeje činil přibližně [20-30] %. Byla tudíž zařazena do první kategorie. Do druhé kategorie byla zařazena společnost Degussa s tržním podílem [10-20] %. Společnosti Foret, EKA, Atofina, Kemira a Ausimont s podíly ve výši [5-15] % byly zařazeny do třetí kategorie. Společnost Caffaro byla zařazena do čtvrté kategorie, jelikož její tržní podíl PS dosáhl v posledním celém roce její účasti zhruba [5-10] % a podíl na prodeji v rámci kombinovaného trhu PV a PS dosáhl [1-5] %.

(20)

Navzdory několika propojením mezi těmito dvěma výrobky Komise v případě společnosti Caffaro zohlednila skutečnost, že se nepodařilo dokázat, že by společnost Caffaro o věci věděla, anebo že by znala celkový systém protisoutěžních dohod. Vzhledem k těmto okolnostem případu byla počáteční částka pokuty stanovené pro společnost Caffaro snížena o 25 %.

(21)

V kategorii velmi závažných porušení škála pokut, které lze uložit, umožňuje stanovit takovou výši, která zaručí dostatečný odrazující účinek, a zároveň se přihlédne k velikosti každého podniku. V této souvislosti Komise poznamenává, že v roce 2005, který je posledním obchodním rokem před tímto rozhodnutím, dosáhl celosvětový obrat společnosti Total celkem 143 miliardy EUR, obrat společnosti Elf Aquitaine představoval 120 miliard EUR, společnosti Akzo 13 000 milionů EUR, společnosti Degussa 11 750 milionů EUR, společnosti Solvay 8 560 milionů EUR a společnosti Edison 6 650 milionů EUR. Komise tudíž považuje za vhodné vynásobit pokutu pro společnost Total koeficientem 3, a to vzhledem k velikosti mateřských společností Elf Aquitaine a Total, z nichž každá zaznamenala obrat jednoznačně převyšující 100 miliard EUR. Společnosti Akzo a Degussa s obratem činícím zhruba 10 % celkového obratu společnosti Total jsou též velké společnosti a obrat každé z nich převyšuje částku 10 000 milionů EUR. Proto se považuje za přiměřené vynásobit pokutu pro tyto společnosti koeficientem 1,75. Jelikož obrat společnosti Solvay dosáhl výše 8 560 milionů, Komise považuje za správné vynásobit pokutu pro tuto společnosti koeficientem 1,5. Edison dosáhl obratu ve výši 6 650 milionů EUR, a proto Komise považuje za přiměřené vynásobit pokutu uloženou této společnosti koeficientem 1,25. Jelikož byla společnost Ausimont převzata jiným podnikem, vztahuje se v rámci okolností tohoto případu koeficient pouze na pokutu uloženou společnosti Edison.

(22)

Společnosti Degussa, Solvay a Kemira se na porušování podílely od 31. ledna 1994 do 31. prosince 2000, čili šest let a jedenáct měsíců. Tyto společnosti páchaly porušení dlouhodobě. V důsledku toho by se základní výše pokuty měla zvýšit o 10 % za každý celý rok porušování. Dále by se měla zvýšit o 5 % za každé započaté období šesti měsíců nebo období delší, ale nepřesahující dobu jednoho roku. To vede ke zvýšení základní sazby pokuty pro každou z těchto společností o 65 %. Společnost EKA se podílela na porušování od 31. ledna 1994 do 31. prosince 1999, tedy pět let a jedenáct měsíců, zatímco společnosti Atofina a Ausimont se na porušování podílely od 12. května 1995 do 31. prosince 2000, tedy pět let a sedm měsíců. To představuje zvýšení základní sazby pokuty pro každou z těchto společností o 55 % (2). Společnost Foret se podílela na porušování od 29. května 1997 do 13. prosince 1998, čili jeden rok a sedm měsíců. To představuje zvýšení základní sazby pokuty o 25 %. Společnost Caffaro se podílela na porušování od 29. května 1997 do 31. prosince 1998, čili jeden rok a sedm měsíců. Zvýšení základní sazby pokuty v tomto případě představuje 15 %.

(23)

V době, kdy docházelo k porušení, byly už společnosti Atofina, Degussa, Edison a Solvay adresáty jiných rozhodnutí Komise týkajících se kartelových aktivit (3). Skutečnost, že se tyto společnosti opakovaně dopustily téhož jednání, ať již v témže průmyslovém odvětví nebo v jiných odvětvích, než v nichž jim předtím byly uloženy pokuty, prokazuje, že dřívější pokuty nepřinutily tyto společnosti, aby změnily své chování. To podle názoru Komise představuje přitěžující okolnost. Tato přitěžující okolnost opravňuje zvýšit počáteční výši pokuty, která je ukládána uvedeným společnostem, o 50 %. (4).

(24)

V případě společnosti Caffaro je přiměřené snížit pokutu o 50 % v důsledku její pasivní a nepatrné úlohy při porušování ve srovnání s ostatními členy kartelu.

(25)

Ustanovení čl. 23 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003 stanoví, že pokuta uložená každému podniku nesmí překročit 10 % jeho obratu. Pokud jde o tento 10 % strop, „jestliže několik adresátů tvoří ‚podnik‘, který je hospodářským subjektem zodpovědným za pokutované porušování […] v den, kdy je přijato rozhodnutí, […] lze strop vypočíst na základě celkového obratu tohoto podniku, to znamená, všech účastníků jako jednoho celku. Pokud se však hospodářský subjekt mezitím rozpadne, každý z adresátů rozhodnutí má právo, aby se příslušný strop uplatnil na každého z nich jednotlivě“  (5).

(26)

Celosvětový obrat společnosti Solexis za rok 2005 dosáhl výše 256 190 307 EUR. Pokuta uložená společnosti Solexis nesmí tudíž překročit částku 25,619 milionu EUR.

(27)

Společnosti Degussa, EKA, Atofina, Solvay, Solexis a Kemira předložily žádosti ve smyslu oznámení o shovívavosti. Spolupracovaly s Komisí v různých fázích vyšetřování s cílem získat příznivé zacházení stanovené v oznámení o shovívavosti.

(28)

Společnost Degussa byla prvním evropským výrobcem PV a bělících činidel, který informoval Komisi o existenci kartelu na trhu s PV a na trhu s PS, který je s ním spojený. Společnost Degussa po dobu celého správního řízení s Komisí neustále a plně spolupracovala a poskytla Komisi veškeré důkazy, které měla k dispozici a které se týkaly údajného porušování, uvedla podrobnosti o setkáních mezi účastníky hospodářské soutěže na trhu s oběma výrobky a umožnila Komisi prokázat existenci kartelu v případě obou výrobků. Degussa ukončila svou účast na předpokládaném protiprávním jednání nejpozději v okamžiku, kdy byly předloženy důkazy podle oznámení o shovívavosti, a nepodnikla žádné kroky, které by nutily jiné podniky k účasti na tomto protiprávním jednání. Proto má Degussa nárok na plné osvobození od pokuty, která by jí byla jinak uložena.

(29)

Společnost EKA byla druhým podnikem, který se obrátil na Komisi podle oznámení o shovívavosti, a to dne 29. března 2003, a zároveň prvním podnikem, který splnil požadavky bodu 21 tohoto oznámení, jelikož poskytl Komisy důkazy, které představují významnou přidanou hodnotu ve vztahu k důkazům, které již měla Komise v době předložení k dispozici.

(30)

Společnost EKA ukončila svou účast na porušování v době, kdy předložila důkazy, a na porušování se nadále nepodílela.. Komise proto uplatní snížení pokuty v rozsahu 30-50 %. Komise přiznala společnosti EKA snížení pokuty v rozsahu 40 %.

(31)

Důkazy předložené společností EKA umožnily Komisi zpětně potvrdit existenci kartelu až do 31. ledna 1994. Důkazy předložené společností EKA ohledně trvání protiprávního jednání před 14. říjnem 1997 se vztahovaly ke skutečnostem, které Komisi dosud nebyly známy, a měly přímý vztah k době trvání podezřelého kartelu. V souladu s bodem 23 oznámení o shovívavosti Komise nebude brát zřetel na tyto prvky k účelům stanovení výše pokuty, jež bude uložena společnosti EKA.

(32)

Společnost Atofina (nyní Arkema) byla prvním podnikem splňujícím požadavky bodu 21 oznámení o shovívavosti, neboť Komisi poskytla důkazy, které v okamžiku předložení představovaly významný přínos v porovnání s důkazy, které již Komise vlastnila, a pokud je Komisi známo, ukončila společnost Atofina definitivně svou účast v protiprávním jednání nejpozději v okamžiku předložení důkazů. Proto bylo v případě této společnosti podle bodu 23 b) druhého pododstavce oznámení o shovívavosti rozhodnuto o snížení pokuty o 20 – 30 %. Při posuzování úrovně snížení pokuty v rozsahu 20-30 % Komise bere v úvahu dobu, kdy byly důkazy významné přidané hodnoty předloženy, a míru přínosu, kterou představují. Komise přiznala společnosti Atofina snížení pokuty v rozsahu 30 % oproti pokutě, která by jinak byla uložena.

(33)

Společnost Solvay byla třetím podnikem, který splnil požadavky bodu 21 oznámení o shovívavosti. Dne 4. dubna 2003, rovněž krátce poté, co v jejích prostorách proběhla dne 25. března 2003 prohlídka ve smyslu článku 14 nařízení č. 17, předložila společnost Solvay žádost podle oznámení o shovívavosti. Podání ze dne 4. dubna 2003 splnilo požadavky bodu 21 oznámení o shovívavosti, jelikož společnost Solvay poskytla Komisi důkazy, které představovaly značnou přidanou hodnotu ve vztahu k důkazům, které již Komise měla k dispozici. Pokud je Komisi známo, společnost Solvay ukončila svou účast na protiprávním jednání nejpozději v době, kdy předložila zmíněné důkazy.

(34)

Společnost Solvay tvrdí, že dne 3. dubna ráno telefonicky kontaktovala Komisi, aby ji informovala o svém úmyslu podat žádost ve smyslu oznámení o shovívavosti. Žádost společnosti Atofina předložená dne 3. dubna 2003 v 15 hodin 50 minut obsahovala třináct dokumentů, k nimž podle společnosti Solvay scházel přepis nebo jiná forma vysvětlení a byly nečitelné a/nebo nesrozumitelné, a proto je Komise nemohla nikterak použít, dokud jí nebylo dne 26. května 2003 poskytnuto společnosti Atofina vysvětlení, k čemuž došlo každopádně teprve poté, co společnost Solvay podala svou žádost o shovívavost.

(35)

Společnost Solvay tvrdí, že rozhodujícím prvkem pro určení, zda žádost o shovívavost opravňuje snížení pokuty ve smyslu oznámení o shovívavosti, je objektivní kvalita předložených informací co se týče míry, v níž jsou pro Komisi užitečné. Společnost Solvay tvrdí, že její žádost o shovívavost byla řádně předložena dne 3. dubna 2003 ráno a představovala značnou přidanou hodnotu v souvislosti s PV a PS. To zakládá její nárok na maximální snížení (50 %) jakékoli pokuty uložené v souvislosti s oběma uvedenými druhy výrobků.

(36)

Komise zastává názor, že žádosti předložené společnostmi EKA a Atofina představovaly značnou přidanou hodnotu v souladu s bodem 21 oznámení o shovívavosti, a to ještě před předložením první žádosti společnosti Solvay, k němuž došlo dne 4. dubna 2003. Komise proto nepřijala argumentaci společnosti Solvay.

(37)

Společnosti Solvay bylo přiznáno snížení pokuty v rozsahu 10 % oproti pokutě, která by jinak byla uložena.

(38)

Společnosti Solvay Solexis a Kemira rovněž podaly žádosti ve smyslu části B oznámení o shovívavosti, ale snížení pokuty jim přiznáno nebylo z důvodu nedostatečné přidané hodnoty obsažené v jejich žádostech.

(39)

Tyto podniky porušily čl. 81 odst. 1 Smlouvy a článek 53 dohody o EHP tím, že se v uvedeném období podílely na jediném trvajícím protiprávním jednání ohledně peroxidu vodíku a perboritanu sodného na celém území EHP; toto protiprávní jednání spočívalo zejména ve výměně informací o cenách a objemech prodeje mezi účastníky hospodářské soutěže, dohodách o cenách, dohodách o snížení výrobních kapacit v EHP a monitorování protisoutěžních dohod:

(40)

Za protiprávní jednání uvedené v předcházejícím odůvodnění byly uloženy tyto pokuty:

(41)

Pokud tak výše uvedené podniky již neučinily, bylo jim nařízeno okamžitě ukončit protiprávní jednání, na něž se vztahuje daný článek, neopakovat žádné jednání nebo postupy uvedené v bodě 2 a zdržet se veškerého jednání nebo postupů se stejným nebo rovnocenným cílem či účinkem.