EUR-Lex Access to European Union law
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 02000R1760-20141213
Regulation (EC) No 1760/2000 of the European Parliament and of the Council of 17 July 2000 establishing a system for the identification and registration of bovine animals and regarding the labelling of beef and beef products and repealing Council Regulation (EC) No 820/97
Consolidated text: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 o systému identifikace a evidence skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 820/97
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 o systému identifikace a evidence skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 820/97
- Date of document:
- 13/12/2014
- Date of effect:
- 13/12/2014
- Author:
- Not available
- Form:
- Konsolidovaný text
- Additional information:
- LASTMODIN 32014R0653
- Link
- Link
- Link
- Select all documents mentioning this document
- Consolidation: basic act:
- 32000R1760
2000R1760 — CS — 13.12.2014 — 005.001
Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000 (Úř. věst. L 204, 11.8.2000, p.1) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
No |
page |
date |
||
|
L 363 |
1 |
20.12.2006 |
||
|
L 158 |
1 |
10.6.2013 |
||
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 653/2014 ze dne 15. května 2014, |
L 189 |
33 |
27.6.2014 |
|
Ve znění:
|
L 236 |
33 |
23.9.2003 |
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1760/2000
ze dne 17. července 2000
o systému identifikace a evidence skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 820/97
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na články 37 a 152 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise ( 1 ),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru ( 2 ),
s ohledem na stanovisko Výboru regionů ( 3 ),
v souladu s postupem podle článku 251 Smlouvy ( 4 ),
vzhledem k těmto důvodům:|
(1) |
Článek 19 nařízení Rady (ES) č. 820/97 ze dne 21. dubna 1997, kterým se stanoví systém identifikace a evidence skotu a které se týká označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa ( 5 ), stanoví, že by měl být zaveden systém povinného označování hovězího masa, který je závazný pro všechny členské státy od 1. ledna 2000. Tentýž článek rovněž stanoví, že na základě návrhu Komise by před tímto datem měla přijata obecná pravidla pro tento povinný systém. |
|
(2) |
Nařízení Rady (ES) č. 2772/1999 ze dne 21. prosince 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k systému povinného označování hovězího masa ( 6 ), stanoví, že uvedená obecná pravidla se použijí pouze dočasně během nejdéle osmiměsíčního období, a to od 1. února do 31. srpna 2000. |
|
(3) |
V zájmu jasnosti je vhodné zrušit nařízení (ES) č. 820/97 a nahradit ho tímto nařízením. |
|
(4) |
V důsledku nestability trhu s hovězím masem a s výrobky z hovězího masa, kterou způsobila krizová situace v souvislosti s bovinní spongiformní encefalopatií, má transparentnost podmínek produkce a uvádění na trh příslušných produktů, zejména pokud jde o zpětné vysledování, pozitivní vliv na spotřebu hovězího masa. Za účelem udržet a posílit důvěru spotřebitelů v hovězí maso a za účelem vyvarovat se klamání spotřebitelů je nezbytné vytvořit rámec, který spotřebitelům zpřístupní informace pomocí dostatečného a jasného označení produktu. |
|
(5) |
Za tímto účelem je nutné, aby byl pro jednotlivé fáze produkce jednak zaveden účinný systém identifikace a evidence skotu a jednak pro jednotlivé fáze uvádění na trh zvláštní systém označování Společenství v odvětví hovězího masa založený na objektivních kritériích. |
|
(6) |
Na základě záruk, které mohou být díky tomuto zlepšení poskytnuty, bude rovněž dodržovány některé požadavky veřejného zájmu, zejména pokud jde o ochranu lidského zdraví a zdraví zvířat. |
|
(7) |
Výsledkem bude zvýšení důvěry spotřebitelů v jakost hovězího masa a výrobků z hovězího masa, zachování vyšší úrovně ochrany veřejného zdraví a posílení trvalé stability trhu s hovězím masem. |
|
(8) |
Čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 90/425/EHS ze dne 26. června 1990 o veterinárních a zootechnických kontrolách v obchodu s některými živými zvířaty a produkty uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu ( 7 ) stanoví, že zvířata určená pro obchod uvnitř Společenství musí být identifikována v souladu s požadavky právních předpisů Společenství a musí být evidována takovým způsobem, který umožní zpětně zjištění zemědělského podniku, střediska nebo organizace původu nebo chovu. Tyto systémy identifikace a evidence by do 1. ledna 1993 měly být rozšířeny i na přesuny zvířat na území každého členského státu. |
|
(9) |
Článek 14 směrnice Rady 91/496/EHS ze dne 15. července 1991, kterou se stanoví zásady organizace veterinárních kontrol zvířat dovážených do Společenství ze třetích zemí a kterou se mění směrnice 89/662/EHS, 90/425/EHS a 90/675/EHS ( 8 ), stanoví, že identifikace a evidence těchto zvířat podle čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 90/425/EHS musí být s výjimkou případu jatečních zvířat a evidovaných koňovitých vykonány po provedení uvedených kontrol. |
|
(10) |
Správa některých režimů podpor Společenství v oblasti zemědělství vyžaduje individuální identifikaci některých druhů hospodářských zvířat. Systémy identifikace a evidence proto musí být vhodné pro použití a kontrolu takových individuálních identifikačních opatření. |
|
(11) |
Za účelem správného používání tohoto nařízení je nutné zajistit rychlou a účinnou výměnu informací mezi členskými státy. Ustanovení Společenství, která se k tomu vztahují, byla stanovena nařízením Rady (EHS) č. 1468/81 ze dne 19. května 1981 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění správného používání celních a zemědělských právních předpisů ( 9 ) a směrnicí Rady 89/608/EHS ze dne 21. listopadu 1989 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění správného používání veterinárních a zootechnických právních předpisů (89/608/EHS) ( 10 ). |
|
(12) |
Současná pravidla týkající se identifikace a evidence skotu byla stanovena směrnicí Rady 92/102/EHS ze dne 27. listopadu 1992 o identifikaci a evidenci zvířat ( 11 ) a nařízením (ES) č. 820/97. Zkušenosti ukázaly, že provádění směrnice 92/102/EHS pro skot nebylo zcela uspokojivé a vyžaduje další zlepšení. Je proto nutné přijmout zvláštní pravidla pro skot, aby se posílila ustanovení uvedené směrnice. |
|
(13) |
Za účelem zavedení zlepšeného identifikačního systému, který má být přijat, je nutné neklást nadměrné požadavky na producenty ve smyslu administrativních formalit. Pro její provádění musí být stanoveny reálné lhůty. |
|
(14) |
Pro účely rychlého a přesného vysledování zvířat v rámci kontroly režimu podpor Společenství by měl každý členský stát vytvořit vnitrostátní počítačovou databázi, která bude zaznamenávat totožnost zvířete, všechny zemědělské podniky na jeho území a přesuny zvířat v souladu se směrnicí Rady 97/12/ES ze dne 17. března 1997, kterou se mění a aktualizuje směrnice 64/432/EHS o veterinárních otázkách obchodu se skotem a prasaty uvnitř Společenství ( 12 ), která objasňuje veterinární požadavky týkající se této databáze. |
|
(15) |
Je důležité, aby každý členský stát přijal veškerá opatření, která mohou být případně nezbytná pro co nejrychlejší zajištění plné funkčnosti vnitrostátní počítačové databáze. |
|
(16) |
Je rovněž vhodné přijmout opatření s cílem vytvořit technické podmínky zaručující nejlepší možné spojení producenta s databází a komplexní využití databází. |
|
(17) |
S cílem vysledovat přesuny skotu by měla být zvířata označena ušní značkou v každém uchu a doprovázena zvířecím pasem během jakéhokoli přesunu. Vlastnosti ušní značky a zvířecího pasu by měly být stanoveny na úrovni Společenství. Zvířecí pas by měl být zpravidla vydán pro každé zvíře, kterému byla přidělena ušní značka. |
|
(18) |
Zvířata dovážená ze třetích zemí podle směrnice 91/496/EHS by měla podléhat stejným požadavkům na identifikaci. |
|
(19) |
Každé zvíře by mělo po celý život mít svou ušní značku. |
|
(20) |
Komise prošetřuje na základě prací prováděných Společným výzkumným střediskem možnost využití elektronických prostředků pro identifikaci zvířat. |
|
(21) |
Chovatelé zvířat, s výjimkou přepravců, by měli vést aktualizovanou evidenci zvířat chovaných v zemědělském podniku. Vlastnosti evidence by měly být stanoveny na úrovni Společenství. Příslušný orgán by měl mít na vyžádání přístup k těmto evidencím. |
|
(22) |
Členské státy mohou rozložit náklady plynoucí z těchto opatření na celé odvětví hovězího masa. |
|
(23) |
Je vhodné stanovit příslušný orgán nebo příslušné orgány pro používání jednotlivých hlav tohoto nařízení. |
|
(24) |
Je vhodné zavést systém povinného označování hovězího masa, který je závazný pro všechny členské státy. Podle tohoto povinného systému by měli hospodářské subjekty a organizace, které uvádějí na trh hovězí maso, uvádět na štítku údaje o hovězím mase a o místě poražení zvířete nebo zvířat, ze kterého/kterých toto hovězí maso pochází. |
|
(25) |
Systém povinného označování hovězího masa by měl být rozšířen od 1 ledna 2002. Podle tohoto povinného systému by měly hospodářské subjekty a organizace, které uvádějí na trh hovězí maso, uvádět na štítku i údaje o původu, zejména místo narození, výkrmu a porážky zvíře nebo zvířata, ze kterého/kterých hovězí maso pochází. |
|
(26) |
Doplňující údaje k údajům o místě narození, výkrmu a porážky zvíře nebo zvířata, ze kterého/kterých hovězí maso pochází, mohou být uvedeny podle systému nepovinného označování hovězího masa. |
|
(27) |
Systém nepovinného označování založený na původu by měl být v platnosti od 1. ledna 2002, přičemž se rozumí, že doplňující údaje o přesunech skotu ve Společenství se vyžadují pouze u zvířat narozených po 31. prosinci 1997. |
|
(28) |
Systém povinného označování hovězího masa by se měl vztahovat i na hovězí maso dovážené do Společenství. Mělo by se však vzít v úvahu, že hospodářské subjekty nebo organizace ze třetích zemí nemusí mít k dispozici všechny údaje, které jsou požadovány pro označování hovězího masa vyprodukovaného ve Společenství. Je proto nezbytné stanovit minimum údajů, u kterých musí třetí země zajistit, aby byly na štítku uvedeny. |
|
(29) |
Hospodářským subjektů nebo organizacím, které vyrábějí a uvádějí na trh mleté maso a které nejsou schopny poskytnout všechny údaje požadované podle systému povinného označování hovězího masa, musí být uděleny výjimky umožňující poskytnout pouze minimum údajů. |
|
(30) |
Cílem označování je poskytnout co největší transparentnost při uváděné hovězího masa na trh. |
|
(31) |
Ustanovení tohoto nařízení se nesmí dotknout nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin ( 13 ). |
|
(32) |
Pro všechny údaje jiné než ty, které spadají pod systém povinného označování hovězího masa, by měl být také vytvořen systém Společenství pro označování hovězího masa, a s ohledem na různorodost popisů hovězího masa uváděného na trh ve Společenství je nejpřijatelnějším řešením vznik systému nepovinného označování hovězího masa. Účinnost takového systému nepovinného označování závisí na možnosti vysledování jakéhokoli označeného hovězího masa zpět ke zvířeti nebo zvířatům, z nichž pochází označené maso. Opatření pro označování přijatá hospodářskými subjekty nebo organizacemi by měla podléhat zadávacím podmínkám, které by měly být předány příslušnému orgánu ke schválení. Hospodářské subjekty a organizace by měly být oprávněny označovat hovězí maso pouze tehdy, pokud štítek obsahuje jejich jméno nebo jejich identifikační logo. Příslušné orgány členských států by měly být v případě pochybení oprávněny odebrat jejich schválení jakýmkoli zadávacím podmínkám. Za účelem zajistit uznání zadávacích podmínek označování v celém Společenství je nutné zavést výměnu informací mezi členskými státy. |
|
(33) |
Hospodářské subjekty a organizace, které dovážejí do Společenství hovězí maso ze třetích zemí, mohou rovněž usilovat o označování svých produktů podle systému nepovinného označování. Měla by být přijata ustanovení, která by pokud možno zaručila, aby opatření pro označování dováženého hovězího masa byla stejně spolehlivá jako opatření pro označování hovězího masa ze Společenství. |
|
(34) |
Přechod od opatření podle hlavy II nařízení (ES) č. 820/97 k opatřením tohoto nařízení může působit potíže, kterými se toto nařízení nezabývá. S cílem vyřešit tento problém by měla mít Komise možnost přijmout nezbytná přechodná opatření. Komise by také měla být oprávněna řešit v případě potřeby specifické praktické problémy. |
|
(35) |
Aby byla zaručena spolehlivost opatření stanovených tímto nařízením, je nutné zavázat členské státy k povinnosti provádět odpovídající a účinná kontrolní opatření. Těmito kontrolami by neměly být dotčeny žádné kontroly, které může provádět Komise analogicky podle článku 9 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ( 14 ). |
|
(36) |
V případě porušení ustanovení tohoto nařízení by měly být uloženy přiměřené sankce. |
|
(37) |
Opatření nezbytná pro provádění tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999, o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (1999/468/ES) ( 15 ), |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
HLAVA I
Identifikace a evidence skotu
Článek 1
1. Každý členský stát vytvoří v souladu s touto hlavou systém identifikace a evidence skotu.
2. Tato hlava se použije, aniž jsou dotčeny příslušné právní předpisy Společenství stanovené pro účely eradikace nebo tlumení nákaz a aniž je dotčena směrnice 91/496/EHS a nařízení (EHS) č. 3508/92 ( 16 ). ►M3 ————— ◄
Článek 2
Pro účely této hlavy se rozumí:
— „zvířetem“ skot ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. b) a c) směrnice 64/432/EHS, včetně zvířat účastnících se kulturních a sportovních událostí,
— „zemědělským podnikem“ jakékoli zařízení, stavba nebo v případě chovu pod širým nebem místo na území stejného členského státu, kde jsou zvířata ve smyslu tohoto nařízení držena, chována nebo kde se s nimi zachází,
— „držitelem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba odpovědná za zvířata trvale nebo dočasně, během přepravy nebo na trhu,
— „příslušným orgánem“ ústřední orgán nebo orgány členského státu příslušný(é) a pověřený(é) prováděním veterinárních kontrol a prováděním této hlavy, nebo v případě kontroly prémií orgány pověřené prováděním nařízení (EHS) č. 3508/92.
Článek 3
Systém identifikace a evidence skotu zahrnuje toto:
a) identifikační značky pro individuální identifikaci zvířat;
b) počítačové databáze;
c) zvířecí pasy;
d) jednotlivé evidence vedené v každém zemědělském podniku.
Komise a příslušný orgán dotyčného členského státu mají přístup ke všem informacím spadajícím do této hlavy. Členské státy a Komise přijmou nezbytná opatření s cílem zajistit, aby všechny příslušné strany včetně organizací spotřebitelů majících zájem a uznaných členským státem měly přístup k těmto údajům, pokud je zaručena důvěrnost a ochrana údajů předepsaná vnitrostátními právními předpisy.
Článek 4
Povinnost identifikovat zvířata
1. Všechna zvířata zemědělského podniku musí být identifikována alespoň dvěma identifikačními značkami uvedenými na seznamu v příloze –I, které jsou v souladu s pravidly přijatými podle odstavce 3 a byly schváleny příslušným orgánem. Alespoň jedna z těchto identifikačních značek musí být viditelná a musí být na ní viditelný identifikační kód.
První pododstavec se nepoužije na zvířata, která se narodila před 1. lednem 1998 a která nejsou určena pro obchod v rámci Unie. Tato zvířata musí být identifikována alespoň jednou identifikační značkou.
Aby se zajistilo přizpůsobování technickému pokroku, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, pokud jde o doplnění seznamu identifikačních značek uvedeného v příloze -I, přičemž je nutno zajistit jejich interoperabilitu.
Identifikační značky se přidělují zemědělskému podniku, rozdělují a připevňují na zvířata způsobem stanoveným příslušným orgánem.
Obě identifikační značky, schválené v souladu s akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty přijatými podle odstavce 3 a tohoto odstavce, a jež jsou připevněny na jedno zvíře, musí mít stejný jedinečný identifikační kód, který spolu s evidencí zvířat umožňuje individuálně identifikovat toto zvíře a zemědělský podnik, ve kterém se narodilo.
2. Odchylně od odstavce 1, znemožňují-li znaky tvořící identifikační kód zvířat používání elektronického identifikátoru se stejným jedinečným identifikačním kódem, může dotčený členský stát povolit, že druhá identifikační značka může pod dohledem příslušného orgánu daného členského státu nést jiný kód, a to za předpokladu, že jsou splněny všechny tyto podmínky:
a) zvíře se narodilo přede dnem vstupu prováděcích aktů uvedených v odst. 3 druhém pododstavci písm. c) v platnost;
b) je zajištěna plná vysledovatelnost;
c) je možná individuální identifikace zvířat, včetně zemědělského podniku, ve kterém se narodila;
d) zvíře není určeno pro obchod v rámci Unie.
3. Aby byla zajištěna odpovídající vysledovatelnost a přizpůsobivost technickému vývoji a optimální fungování identifikačního systému, přijme Komise akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, pokud jde o požadavky na identifikačních značky uvedené v příloze -I a o přechodná opatření nezbytná pro zavedení určité identifikační značky.
Na základě příslušných norem ISO či jiných mezinárodních technických norem, které přijaly uznávané mezinárodní normalizační organizace, pokud tyto mezinárodní normy mohou přinejmenším zaručit vyšší úroveň funkční způsobilosti a spolehlivosti než normy ISO, Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví nezbytná pravidla týkající se:
a) formátu a provedení identifikačních značek;
b) technických postupů pro provádění elektronické identifikace skotu a;
c) konfigurace identifikačního kódu.
Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 23 odst. 2.
4. Ode dne 18. července 2019 členské státy zajistí, aby existovala nezbytná infrastruktura, pomoci níž budou provádět identifikaci zvířat na základě elektronického identifikátoru jako oficiální identifikační značky v souladu s tímto nařízením.
Ode dne 18. července 2019 mohou členské státy zavést vnitrostátní předpisy, které stanoví povinné používání elektronického identifikátoru jako jednoho ze dvou identifikačních značek uvedených v odstavci 1.
Členské státy, které možnost uvedenou v druhém pododstavci využijí, sdělí Komisi znění těchto vnitrostátních předpisů a zpřístupní tuto informaci na internetu. Komise členským státům pomůže tyto informace zpřístupnit veřejnosti tím, že na svých internetových stránkách uvede odkaz na příslušné internetové stránky členských států.
5. Odchylně od odstavce 1 může být skot určený pro kulturní a sportovní události, s výjimkou veletrhů a výstav, označen alternativní identifikační značkou, která poskytuje rovnocennou úroveň identifikace jako úroveň stanovená v odstavci 1.
Zemědělské podniky využívající alternativní identifikační značky uvedené v prvním pododstavci se evidují v počítačové databázi stanovené v článku 5.
Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví nezbytná pravidla týkající se této evidence. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 23 odst. 2.
Aby byla zajištěna vysledovatelnost na základě identifikačních norem, které jsou rovnocenné normám uvedeným v odstavci 1, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b o požadavcích na alternativní identifikační značky uvedené v prvním pododstavci, včetně přechodných opatření potřebných pro jejich zavedení.
Komise může prostřednictvím prováděcích aktů stanovit pravidla týkající se formátu a provedení alternativních identifikačních značek uvedených v prvním pododstavci, včetně přechodných opatření potřebných pro jejich zavedení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 23 odst. 2.
6. Členské státy sobě navzájem a Komisi sdělí vzor identifikačních značek používaných na jejich území. Tyto informace zpřístupní na internetu. Komise členským státům pomůže tyto informace zpřístupnit veřejnosti tím, že na svých internetových stránkách uvede odkaz na příslušné internetové stránky členských států.
Článek 4a
Lhůta pro připevnění identifikační značky
1. Identifikační značky uvedené v čl. 4 odst. 1 se na zvíře připevní v maximální lhůtě, kterou stanoví členský stát, v němž se zvíře narodilo. Tato lhůta se počítá ode dne narození zvířete a nesmí překročit 20 dní.
Odchylně od prvního pododstavce může být z důvodů spjatých s fyziologickým vývojem zvířete tato lhůta u druhé identifikační značky prodloužena až na 60 dní po narození zvířete.
Žádné zvíře nesmí opustit zemědělský podnik, ve kterém se narodilo, dokud na ně nejsou tyto dvě identifikační značky připevněny.
2. S cílem umožnit připevnění identifikační značky za zvláštních okolností provázených praktickými obtížemi je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, kterými stanoví zvláštní okolnosti, za kterých mohou členské státy prodloužit maximální lhůty pro připevnění identifikačních značek podle odst. 1 prvního a druhého pododstavce. Členské státy uvědomí Komisi o každém využití této možnosti.
Článek 4b
Identifikace zvířat ze třetích zemí
1. Každé zvíře, na které se vztahují veterinární kontroly podle směrnice 91/496/EHS, dovážené do Unie ze třetí země, a které je určeno pro zemědělský podnik určení na území Unie, musí být v zemědělském podniku určení identifikováno identifikačními značkami uvedenými v čl. 4 odst. 1.
Původní identifikace použitá pro zvíře ve třetí zemi se zaznamená do počítačové databáze podle článku 5 společně s jedinečným identifikačním kódem identifikačních značek přidělených tomuto zvířeti členským státem určení.
První pododstavec se nepoužije pro zvířata určená přímo pro jatka v členském státě, pokud jsou zvířata poražena do 20 dní po provedení uvedených veterinárních kontrol podle směrnice 91/496/EHS.
2. Identifikační značky zvířat uvedené v čl. 4 odst. 1 se připevní v maximální lhůtě stanovené členským státem, ve kterém se nachází zemědělský podnik určení. Tato lhůta nesmí překročit 20 dní po veterinárních kontrolách uvedených v odstavci 1.
Odchylně od prvního pododstavce může být z důvodů spjatých s fyziologickým vývojem zvířete tato lhůta u druhé identifikační značky prodloužena až na 60 dní po narození zvířete.
V každém případě se obě identifikační značky uvedené v čl. 4 odst. 1 prvním pododstavci připevňují na zvířata předtím, než tato zvířata opustí zemědělský podnik určení.
3. Pokud se zemědělský podnik určení nachází v členském státě, jenž zavedl vnitrostátní předpisy podle čl. 4 odst. 4 druhého pododstavce, které stanoví povinné používání elektronického identifikátoru, identifikují se zvířata elektronickým identifikátorem v zemědělském podniku určení v Unii ve lhůtě, kterou stanoví členský stát určení. Tato lhůta nesmí překročit 20 dní po veterinárních kontrolách uvedených v odstavci 1.
Odchylně od prvního pododstavce může být z důvodů spjatých s fyziologickým vývojem zvířete tato lhůta u druhé identifikační značky prodloužena až na 60 dní po narození zvířete.
V každém případě se elektronický identifikátor připevňuje na zvířata předtím, než tato zvířata opustí zemědělský podnik určení.
Článek 4c
Identifikace zvířat přesouvaných z jednoho členského státu do druhého
1. Zvířatům přesouvaným z jednoho členského státu do druhého se ponechá původní identifikační značka, která na ně byla připevněna podle čl. 4 odst. 1.
Avšak odchylně od prvního pododstavce může příslušný orgán členského státu počínaje 18. červencem 2019 umožnit:
a) nahrazení jedné identifikační značky elektronickým identifikátorem, aniž by došlo ke změně původního jedinečného identifikačního kódu zvířete;
b) nahrazení obou identifikačních značek dvěma novými identifikačními značkami, které budou mít týž nový jedinečný identifikační kód. Tuto odchylku lze uplatnit do pěti let po 18. červenci 2019, znemožňují-li znaky tvořící identifikační kód běžné ušní značky zvířete používání elektronického identifikátoru se stejným jedinečným identifikačním kódem a zvíře se narodí přede dnem vstupu prováděcích aktů uvedených v čl. 4 odst. 3 druhém pododstavci písm. c) v platnost.
2. Pokud se zemědělský podnik určení nachází v členském státě, jenž zavedl vnitrostátní předpisy, které stanoví povinné používání elektronického identifikátoru, uvedená zvířata se identifikují elektronickým identifikátorem nejpozději v zemědělském podniku určení v maximální lhůtě, kterou stanoví členský stát, v kterém se zemědělský podnik určení nachází. Maximální lhůta nepřesáhne 20 dní ode dne dovozu zvířat do zemědělského podniku určení.
Odchylně od prvního pododstavce může být z důvodů spjatých s fyziologickým vývojem zvířete tato lhůta u druhé identifikační značky prodloužena až na 60 dní po narození zvířete.
V každém případě se elektronický identifikátor připevňuje na zvířata předtím, než tato zvířata opustí zemědělský podnik určení.
První pododstavec se však nepoužije pro zvířata určená přímo pro jatka v členském státě, jenž zavedl vnitrostátní předpisy, které stanoví povinné používání elektronického identifikátoru.
Článek 4d
Odebrání, změna nebo nahrazení identifikační značky
Žádná identifikační značka nesmí být bez povolení příslušného orgánu odebrána, pozměněna ani nahrazena. Toto povolení lze udělit pouze tehdy, pokud odebrání, pozměnění nebo nahrazení nenaruší vysledovatelnost zvířete, a v případech, kdy je možná individuální identifikace, včetně zemědělského podniku, ve kterém se zvíře narodilo.
Každé nahrazení identifikačního kódu se zaznamená v počítačové databázi uvedené v článku 5, společně s jedinečným identifikačním kódem původní identifikační značky zvířete.
Článek 5
Příslušný orgán členských států vytvoří počítačovou databázi v souladu s články 14 a 18 směrnice 64/432/EHS.
Členské státy si mohou vyměňovat elektronické údaje mezi svými počítačovými databázemi ode dne, kdy Komise uzná, že je systém pro výměnu údajů plně provozuschopný. Tato výměna musí být prováděna způsobem, který zaručí ochranu údajů a zabrání jakémukoli zneužívání, aby se ochránily zájmy chovatele.
S cílem zajistit elektronickou výměnu informací mezi členskými státy přijme Komise akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, kterými stanoví pravidla týkající se údajů, které se musí vyměňovat mezi počítačovými databázemi členských států.
Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví technické podmínky a způsoby této výměny a uzná plnou provozuschopnost systému pro výměnu údajů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 23 odst. 2.
Článek 6
1. Pokud členský stát nevyměňuje elektronické údaje s ostatními členskými státy v rámci systému pro elektronickou výměnu uvedeného v článku 5, použije se následující postup:
a) příslušný orgán daného členského státy vydá pro každé zvíře, které je určeno pro obchod v rámci Unie, pas na základě informací obsažených v počítačové databázi zřízené v uvedeném členském státě;
b) každé zvíře, pro které je pas vydán, je tímto pasem doprovázeno při každém přesunu tohoto zvířete z jednoho členského státu do druhého;
c) při dovozu zvířete do zemědělského podniku určení se pas doprovázející zvíře odevzdá příslušnému orgánu členského státu, ve kterém se nachází zemědělský podnik určení.
2. S cílem umožnit zpětnou vysledovatelnost přesunů zvířat až k zemědělskému podniku původu, který se nachází v členském státě, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, kterými stanoví pravidla týkající se informací z počítačové databáze, které mají být uvedeny v pasech zvířat, včetně přechodných opatření potřebných pro jejich zavedení.
Článek 6a
Toto nařízení nebrání členským státům v přijetí vnitrostátních předpisů týkajících se vydávání pasů zvířatům, která nejsou určena pro obchod v rámci Unie.
Článek 7
1. Každý chovatel zvířat, s výjimkou přepravců:
— vede aktualizovanou evidenci,
— nahlásí příslušnému orgánu veškeré přesuny zvířat ze zemědělského podniku a do zemědělského podniku a všechna narození a úhyny zvířat v zemědělském podniku spolu s daty těchto událostí, a to v maximální lhůtě stanovené dotčeným členským státem; tato maximální lhůta činí nejméně tři dny a nejvýše sedm dní od výskytu jedné z těchto událostí. Členské státy mohou požádat Komisi o prodloužení maximální sedmidenní lhůty.
S cílem zohlednit praktické obtíže ve výjimečných případech je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, kterými stanoví výjimečné okolnosti, za kterých mohou členské státy prodloužit maximální sedmidenní lhůtu stanovenou v druhé odrážce prvního pododstavce, spolu s maximální délkou tohoto prodloužení, která nesmí překročit 14 dní od uplynutí sedmidenní lhůty uvedené v prvním pododstavci druhé odrážce.
2. S cílem zajistit náležitou a efektivní vysledovatelnost skotu při sezónním přesunu na pastviny je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, co se týče členských států nebo jejich částí, kde platí zvláštní pravidla pro sezónní pobyt na pastvinách, včetně období, konkrétních povinností chovatelů a pravidel pro registraci zemědělského podniku a evidenci přesunů skotu, včetně přechodných opatření potřebných pro jejich zavedení.
3. Každý chovatel poskytne na žádost příslušného orgánu veškeré informace o původu, identifikaci a případně i místa určení zvířat, která vlastnil, choval, přepravoval, uvedl na trh nebo porazil.
4. Evidence je ve formátu schváleném příslušným orgánem, je veden ručně nebo na počítači a měl by být na žádost příslušného orgánu kdykoliv k dispozici během minimálního období, které určí příslušný orgán a které nesmí být kratší než tři roky.
5. Odchylně od odstavce 4 je vedení evidence nepovinné pro každého chovatele, který:
a) má přístup k počítačové databázi uvedené v článku 5, která již obsahuje informace, které mají být zahrnuty v evidenci a
b) zadá nebo zadal aktuální informace přímo do počítačové databáze uvedené v článku 5.
6. S cílem zajistit přesnost a spolehlivost informací, jež se zadávají do evidence zemědělských podniků podle tohoto článku, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 22b, kterými stanoví potřebná pravidla týkající se těchto informací, včetně přechodných opatření potřebných pro jejich zavedení.
▼M3 —————
Článek 9
Členské státy mohou požadovat po chovatelích náhradu nákladů vynaložených na systémy podle článku 3 a kontroly stanovené v této hlavě.
Článek 9a
Školení
Členské státy zajistí, aby každá osoba odpovědná za identifikaci a evidenci zvířat obdržela pokyny a poučení ohledně příslušných ustanovení tohoto nařízení a všech aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů přijatých Komisí na základě tohoto nařízení.
Kdykoli se relevantní ustanovení změní, poskytnou se osobě uvedené v prvním pododstavci příslušné informace.
Členské státy zajistí, aby byly k dispozici vhodné školicí kurzy.
Komise usnadní výměnu osvědčených postupů s cílem zlepšit kvalitu informací a odborné přípravy v Unii.
▼M3 —————
HLAVA II
Označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa
Článek 11
Hospodářské subjekty nebo organizace podle článku 12, které
— je na základě oddílu I této hlavy povinny označovat hovězí maso na všech fázích uvádění na trh,
— si na základě oddílu II této hlavy přejí označovat hovězí maso v místě prodeje takovým způsobem, aby byly poskytnuty informace jiné než ty, které jsou stanoveny článkem 13 týkající se některých vlastností nebo podmínek produkce označeného masa nebo zvířete, ze kterého pochází,
tak učiní v souladu s touto hlavou.
Tato hlava se použije, aniž jsou dotčeny příslušné právní předpisy Společenství, zejména pokud jde o hovězí maso.
Článek 12
Pro účely této hlavy se rozumí:
1) „hovězím masem“ všechny produkty kódů KN 0201 , 0202 , 0206 10 95 a 0206 29 91 ;
2) „označováním“ připevňování štítku na jednotlivý kus nebo jednotlivé kusy masa nebo na jejich obal nebo v případě nebalených produktů poskytnutí příslušných informací v písemné a viditelné formě spotřebiteli v místě prodeje;
3) „organizací“ skupina hospodářských subjektů ze stejného odvětví nebo z různých odvětví obchodu s hovězím masem;
4) „mletým masem“ vykostěné maso, které bylo rozemleto na kousky a obsahuje méně než 1 % soli a které spadá pod kódy KN 0201 , 0202 , 0206 10 95 a 0206 29 91 ;
5) „ořezem“ malé kousky masa, jež jsou uznány za vhodné pro lidskou spotřebu a jsou získány výhradně z ořezávání při vykosťování jatečně upravených těl nebo bourání či porcování masa;
6) „bouraným masem“ maso rozkrájené na malé kostky, plátky nebo jiné dílčí části, které nevyžadují, aby je hospodářský subjekt před zakoupením konečným spotřebitelem dále porcoval, a které může tento spotřebitel přímo použít. Tato definice nepokrývá mleté maso a ořez.
ODDÍL I
Systém povinného označování hovězího masa ve společenství
Článek 13
Obecná pravidla
1. Hospodářské subjekty a organizace, které uvádějí hovězí maso na trh ve Společenství, ho označí v souladu s tímto článkem.
Systém povinného označování zaručuje vztah jednak mezi identifikací jatečně upravených těl, čtvrtí jatečně upravených těl nebo kusů masa a jednak mezi jednotlivým zvířetem nebo, pokud to dostačuje k ověření pravdivosti údajů na štítku, příslušnou skupinou zvířat.
2. Štítek obsahuje tyto údaje:
a) referenční číslo nebo referenční kód zajišťující vztah mezi masem a zvířetem nebo zvířaty. Tímto číslem může být identifikační číslo jednotlivého zvířete, ze kterého hovězí maso pochází, nebo identifikační číslo skupiny zvířat;
b) schvalovací číslo jatek, ve kterých bylo zvíře nebo skupina zvířat poražena, a členský stát nebo třetí země, ve kterém se jatka nacházejí. Údaj zní: „Poraženo v (název členského státu nebo třetí země) (schvalovací číslo)“;
c) schvalovací číslo bourárny, která provedla bourání jatečně upraveného těla nebo skupiny jatečně upravených těl, a členský stát nebo třetí země, ve které se bourárna nachází. Údaj zní: „Bouráno v (název členského státu nebo třetí země) (schvalovací číslo)“.
▼M3 —————
5.
►M3
a) Hospodářské subjekty a organizace rovněž uvedou na štítcích:
i) členský stát nebo třetí zemi narození;
ii) členské státy nebo třetí země, kde probíhal výkrm;
iii) členský stát nebo třetí země, kde byla provedena porážka;
b) Pokud však hovězí maso pochází ze zvířat narozených, chovaných a poražených:
i) ve stejném členském státě, údaj zní: „Původ: (název členského státu)“;
ii) ve stejné třetí zemi, údaj zní: „Původ: (název třetí země)“.
6. S cílem zabránit zbytečnému opakování označení uvedeného na štítku hovězího masa členských států či třetích zemí, kde probíhal chov, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b týkající se zjednodušeného provedení v případě velmi krátkého pobytu zvířete v členském státě nebo třetí zemi narození či porážky.
Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme pravidla pro maximální velikost a složení skupiny zvířat uvedené v odstavci 1 a odst. 2 písm. a) při zohlednění omezení, pokud jde o homogenitu skupin zvířat, z nichž toto bourané maso či ořez pochází. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 23 odst. 2.
Článek 14
Odchylky od systému povinného označování
Odchylně od čl. 13 odst. 2 písm. b) a c) a od čl. 13 odst. 5 písm. a) bodů i) a ii) uvádí hospodářský subjekt nebo organizace, která vyrábí mleté hovězí maso, na štítku slova „Vyrobeno v (název členského státu nebo třetí země)“ podle toho, kde bylo maso vyrobeno, a „Původ“, pokud příslušný stát nebo příslušné státy nejsou státem, kde bylo maso vyrobeno.
Povinnost stanovená v čl. 13 odst. 5 písm. a) bodu iii) se použije pro uvedené maso od data použití tohoto nařízení.
Příslušné hospodářské subjekty nebo organizace však mohou na štítek k mletému hovězímu masu doplnit:
— jeden nebo více údajů stanovených v článku 13, a/nebo
— datum výroby masa.
S cílem zajistit plnění horizontálních právních předpisů o označování v tomto oddílu je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, kterými na základě zkušeností s mletým masem stanoví pravidla rovnocenná pravidlům uvedeným v prvních třech pododstavcích tohoto článku pro hovězí ořez nebo bourané hovězí maso.
Článek 15
Povinné označování hovězího masa ze třetích zemí
Odchylně od článku 13 musí být hovězí maso dovážené na území Unie, pro které nejsou k dispozici všechny informace uvedené v článku 13, opatřeno štítkem s údaji:
„Původ: mimo EU“ a „Poraženo v: (název třetí země)“.
ODDÍL II
Nepovinné označování
Článek 15a
Obecná pravidla
Jiné informace o potravinách než ty, které jsou uvedeny v článcích 13, 14 a 15 a které hospodářské subjekty či organizace uvádějící hovězí maso na trh uvádějí dobrovolně na štítcích, musí být objektivní, ověřitelné příslušnými orgány a srozumitelné spotřebitelům.
Tyto informace musí být v souladu s horizontálními právními předpisy o označování, a především s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ( 17 ).
Jestliže hospodářské subjekty či organizace, které uvádějí hovězí maso na trh, poruší povinnosti uvedené v prvním a druhém pododstavci, uloží příslušný orgán v souladu s článkem 22 přiměřené sankce.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 22b, pokud jde o definice a požadavky vztahující se na pojmy nebo kategorie pojmů, které mohou být uváděny na štítcích baleného čerstvého a zmrazeného hovězího a telecího masa.
▼M3 —————
ODDÍL III
Obecná ustanovení
▼M3 —————
HLAVA III
Společná ustanovení
Článek 22
1. Členské státy přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění dodržování ustanovení tohoto nařízení.
Prováděním stanovených kontrol nejsou dotčeny kontroly, které může provádět Komise podle článku 9 nařízení (ES, Euratom) č. 2988/95.
Sankce, které členský stát uloží chovateli, hospodářskému subjektu nebo organizaci uvádějící hovězí maso na trh, musí být účinné, odrazující a přiměřené.
Příslušný orgán provádí každoročně minimální počet úředních kontrol identifikace a evidence zvířat, a to alespoň ve 3 % zemědělských podniků.
Zjistí-li se, že nebyla dodržena ustanovení o identifikaci a evidenci zvířat, zvýší příslušný orgán okamžitě minimální míru úředních kontrol uvedenou ve druhém pododstavci.
Výběr zemědělských podniků, které mají být podrobeny kontrole příslušným orgánem, se provádí na základě analýzy rizika.
Každý členský stát předloží každoročně do 31. srpna zprávu Komisi o provádění úředních kontrol v předchozím roce.
2. Aniž je dotčen odstavec 1, uloží příslušný orgán chovateli tyto správní sankce:
a) pokud jedno nebo více zvířat v zemědělském podniku nesplňuje ustanovení hlavy I, omezení přesunu všech zvířat ze zemědělského podniku dotyčného chovatele a do něj;
b) v případě zvířat, u nichž nejsou požadavky na identifikaci a evidenci stanovené v hlavě I zcela splněny, okamžité omezení přesunu těchto zvířat, dokud nejsou tyto požadavky zcela splněny;
c) v případě, že počet zvířat v jednom zemědělském podniku, u nichž nejsou zcela splněny požadavky na identifikaci a evidenci stanovené v hlavě I, překročí 20 %, okamžité omezení přesunu všech zvířat přítomných v tomto zemědělském podniku; v případě zemědělských podniků chovajících nejvýše deset zvířat se toto opatření uplatní, pokud nejsou plně identifikována v souladu s požadavky stanovenými v hlavě I více než dvě zvířata;
d) nemůže-li chovatel zvířete prokázat identifikaci a vysledovatelnost daného zvířete, případně na základě posouzení zdraví zvířete a rizik pro bezpečnost potravin, utracení zvířete bez náhrady;
e) neoznámí-li chovatel příslušnému orgánu přesun zvířete ze svého zemědělského podniku a do něj v souladu s čl. 7 odst. 1 druhou odrážkou, příslušný orgán omezí přesun zvířat z tohoto podniku a do něj;
f) neoznámí-li chovatel příslušnému orgánu narození nebo úhyn zvířete v souladu s čl. 7 odst. 1 druhou odrážkou, příslušný orgán omezí přesuny zvířat z tohoto podniku a do něj;
g) nehradí-li chovatel soustavně náklady podle článku 9, mohou členské státy omezit přesuny zvířat ze zemědělského podniku tohoto chovatele a do něj.
3. Aniž je dotčen odstavec 1, pokud hospodářské subjekty a organizace, které uvádějí hovězí maso na trh, označily hovězí maso, aniž by splnily své povinnosti stanovené v hlavě II, členské státy, je-li to vhodné a v souladu se zásadou proporcionality, nařídí odstranění hovězího masa z trhu. Kromě sankcí uvedených v odstavci 1 mohou členské státy:
a) pokud dotčené maso splňuje příslušné veterinární a hygienické předpisy, povolit, aby takové hovězí maso bylo:
i) umístěno na trh poté, co bylo řádně označeno v souladu s požadavky Unie, nebo
ii) přímo předáno ke zpracování na výrobky jiné, než které jsou uvedeny v čl. 12 první odrážce;
b) nařídit pozastavení nebo odnětí schválení dotčených hospodářských subjektů a organizací.
4. Odborníci Komise v součinnosti s příslušnými orgány:
a) ověřují, že členské státy plní požadavky tohoto nařízení;
b) provádějí kontroly na místě, aby se přesvědčili, že kontroly jsou prováděny v souladu s tímto nařízením.
5. Členský stát, na jehož území se provádí kontrola na místě, poskytne odborníkům Komise veškerou pomoc, kterou si při výkonu svých povinností vyžádají. Před vypracováním a rozšířením konečné zprávy jsou výsledky kontrol projednány s příslušným orgánem dotyčného členského státu. Tato zpráva případně obsahuje doporučení členským státům, jak zlepšit dodržování tohoto nařízení.
Článek 22a
Příslušné orgány
Členské státy určí příslušný orgán nebo orgány odpovídající za dodržování tohoto nařízení a veškerých aktů přijatých Komisí na jeho základě.
Komisi a ostatní členské státy informují o identitě těchto orgánů.
Článek 22b
Výkon přenesení pravomoci
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 4 odst. 1, 3 a 5, čl. 4a odst. 2, článku 5, čl. 6 odst. 2, čl. 7 odst. 1, 2 a 6, čl. 13 odst. 6, čl. 14 odst. 4 a článku 15a je svěřena Komisi na dobu pěti let od 17. července 2014. Komise vypracuje zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.
3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 4 odst. 1, 3 a 5, čl. 4a odst. 2, článku 5, čl. 6 odst. 2, čl. 7 odst. 1, 2 a 6, čl. 13 odst. 6, čl. 14 odst. 4 a článku 15a kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 4 odst. 1, 3 a 5, čl. 4a odst. 2, článku 5, čl. 6 odst. 2, čl. 7 odst. 1, 2 a 6, čl. 13 odst. 6, čl. 14 odst. 4 a článku 15a vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.
Článek 23
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen pro prováděcí akty přijímané podle čl. 4 odst. 3 a 5, článku 5 a čl. 13 odst. 6 Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat zřízený článkem 58 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ( 18 ).
Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ( 19 ).
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
Pokud má být stanovisko výboru získáno písemným postupem, tento postup se ukončí bez výsledku ve lhůtě pro vydání stanoviska, pokud tak rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá prostá většina členů výboru.
Článek 23a
Zpráva a legislativní vývoj
Do:
— 18. července 2019 v případě ustanovení o nepovinném označování a
— 18. července 2023 v případě ustanovení o elektronické identifikaci
předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě odpovídající zprávy zabývající se prováděním a dopadem tohoto nařízení, které v prvním případě obsahují možnost přezkoumat ustanovení o nepovinném označování a v druhém případě popisují technickou a ekonomickou proveditelnost uplatňování povinné elektronické identifikace v celé Unii.
K těmto zprávám v případě potřeby připojí vhodné legislativní návrhy.
Článek 24
1. Nařízení (ES) č. 820/97 se zrušuje.
2. Odkazy na nařízení (ES) č. 820/97 se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze.
Článek 25
Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.
Použije se na hovězí maso ze zvířat poražených 1. září 2000 a později.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
PŘÍLOHA
Srovnávací tabulka
|
Nařízení (ES) č. 820/97 |
Toto nařízení |
|
Článek 1 |
Článek 1 |
|
Článek 2 |
Článek 2 |
|
Článek 3 |
Článek 3 |
|
Článek 4 |
Článek 4 |
|
Článek 5 |
Článek 5 |
|
Článek 6 |
Článek 6 |
|
Článek 7 |
Článek 7 |
|
Článek 8 |
Článek 8 |
|
Článek 9 |
Článek 9 |
|
Článek 10 |
Článek 10 |
|
Článek 11 |
— |
|
Článek 12 |
Článek 11 |
|
Článek 13 |
Článek 12 |
|
Článek 14 odst. 1 |
Článek 16 odst. 1 |
|
Článek 14 odst. 2 |
Článek 16 odst. 2 |
|
Článek 14 odst. 3 |
Článek 16 odst. 5 |
|
Článek 14 odst. 4 |
Článek 16 odst. 4 |
|
Článek 15 |
Článek 17 |
|
Článek 16 odst. 1 |
Článek 16 odst. 3 |
|
Článek 16 odst. 2 |
Článek 16 odst. 3 |
|
Článek 16 odst. 3 |
Článek 16 odst. 2 písm. a) |
|
Článek 17 |
Článek 18 |
|
Článek 18 |
Článek 19 |
|
Článek 19 |
— |
|
Článek 20 |
Článek 20 |
|
Článek 21 |
Článek 22 |
|
Článek 22 |
Článek 25 |
PŘÍLOHA I
IDENTIFIKAČNÍ ZNAČKY
A) BĚŽNÁ UŠNÍ ZNAČKA
S ÚČINNOSTÍ OD 18. ČERVENCE 2019:
B) ELEKTRONICKÝ IDENTIFIKÁTOR VE FORMĚ ELEKTRONICKÉ UŠNÍ ZNAČKY
C) ELEKTRONICKÝ IDENTIFIKÁTOR VE FORMĚ BACHOROVÉHO BOLUSOVÉHO ODPOVÍDAČE
D) ELEKTRONICKÝ IDENTIFIKÁTOR VE FORMĚ INJEKČNĚ ZAVÁDĚNÉHO ODPOVÍDAČE.
( 1 ) Úř. věst. C 376 E, 28.12.1999, s. 42.
( 2 ) Úř. věst. C 117, 26.4.2000, s. 47.
( 3 ) Úř. věst. C 226, 8.8.2000, s. 9.
( 4 ) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 12. dubna 2000 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), Společný postoj Rady ze dne 6. června 2000 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 6. července 2000 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).
( 5 ) Úř. věst. L 117, 7.5.1997, s. 1.
( 6 ) Úř. věst. L 334, 28.12.1999, s. 1.
( 7 ) Úř. věst. L 224, 18.8.1990. s. 29. Směrnice naposledy pozměněna směrnicí 92/118/EHS (Úř. věst. L 62, 15.3.1993, s. 49).
( 8 ) Úř. věst. L 268, 24.9.1991, s. 56. Směrnice naposledy pozměněna směrnicí 96/43/ES (Úř. věst. L 162, 1.7.1996, s. 1).
( 9 ) Úř. věst. L 144, 2.6.1981, s. 1. Nařízení zrušené nařízením (ES) č. 515/97 (Úř. věst. L 82, 22.3.1997, s. 1).
( 10 ) Úř. věst. L 351, 2.12.1989, s. 34.
( 11 ) Úř. věst. L 355, 5.12.1992, s. 32. Směrnice naposledy pozměněná aktem o přistoupení z roku 1994.
( 12 ) Úř. věst. L 109, 25.4.1997, s. 1.
( 13 ) Úř. věst. L 208, 24.7.1992, s. 1.
( 14 ) Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1036/1999 (Úř. věst. L 127, 21.5.1999, s. 4).
( 15 ) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.
( 16 ) Úř. věst. L 355, 5.12.1992, s. 1. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1036/1999 (Úř. věst. L 127, 21.5.1999, s. 4).
( 17 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18).
( 18 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).
( 19 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).
